Vyhýbal se davům, zemí procházeli potají  a často mluvil o utrpení  které Ho čeká. V Kafarnaum se zeptal apoštolů o čem mluvili po cestě a oni mlčeli. Přeli se totiž o to kdo z nich je větší. Pravděpodobně čekali poslední zkoušky pře nastolením světského Království. Načeš Pán objal jedno dítě, postavil ho do jejich středu a řekl jim že mají být jako ono.

Pan farář nás upozornil na to jak bezvýznamné bylo postavení starověkých dětí, tehdejší svět jimi pohrdal podobně jako ten náš, který oceňuje fyzickou sílu a úspěch ve světě a k dětem se staví nepřátelsky.  V aramejském jazyku měli stejný výraz pro dítě jako pro otroka. To že nějaký významný člověk veřejně objal dítě a že si ho vůbec všimnul bylo něco co šokovalo úplně stejně jako mnohá jiná Ježíšova slova a skutky. Nevídaného a neslýchaného.

V antickém světě si všímali dětí ze svých bájí a pověstí jen tehdy když zardousily hady v kolébce jako Hérakles, když je odkojila vlčice jako Romula a Remula a nebo když spadly do kotlíku s kouzelným nápojem síly jako Obelix.  Vyjímku občas tvořily děti těch nejmocnějších lidí jejichž rodičům chtěl někdo pochlebovat ale i tak obvykle hodnotil vojenské vzezření a schopnosti. Nikoliv roztomilost a nevinnost kojeňátek a batolat. U žen oceňovali moc, krásu, svůdnost a plodnost, ani nevinná děvčátka je nezajímala a nenajdeme je v pantheonech. Stejně jako matky s dětmi. Což platí i o bohyni domácího krbu a rodiny, ani tu neuctívali s dítětem v náručí ale jako zlou a žárlivou královnu. Přitom jsem si vzpomněl na novodobé báchorky o tom jak prý legionáři uctívali egyptskou ženskou bohyni  s děťátkem v náručí a nosili jí na svých korouhvích. Místo orlů které nosili signiferové odění do vlčích kůží, místo jejich tradičního boha války Marta a místo uměle vytvořeného a krvavého kultu boha Mitry.  Něco takového může vymyslet jen člověk který nemá ani znalosti v rámci školního dějepisu, nebo který podobnou neznalost předpokládá u posluchačů. Nebo předpokládá  že budou jednat proti vlastnímu přesvědčení.