Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Rostislav.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 16652, komentáře < 7 dní: 236, komentářů celkem: 429552, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 429 návštěvník(ů)
a 1 uživatel(ů) online:

rosmano

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116472681
přístupů od 17. 10. 2001

Kontrasty: Surový diamant.
Vloženo Neděle, 14. říjen 2012 @ 20:46:54 CEST Vložil: Stepan

Katolicismus poslal oko

Co to skutečně znamená žít svůj život jako křesťan.


Tyto stránky navštěvuje docela pestrá paleta lidí.
Jedni preferují svou víru a skutky jsou pro ně zcela vedlejší, jiní jsou "už spaseni navěky" a už s tím nikdo nehne (protože jejich věčnou spásu si prý vzal na starost sám Bůh),  někteří jsou zase vězni ve své zvláštní skořápce zažitých frází, kterými se pohotově zaštiťují, kdykoli hrozí nebezpečí, že by měli sami o něčem zapřemýšlet. Tehdy prostě naskočí gramofon pobožných ohlupujících frází.

Výsledkem je zvláštní tupost, odolnost proti zjevným skutečnostem života, které dost dobře nezapadají do konstrukce jejich víry. Tupost vůči objektivní zjevné a prosté pravdě, která je někdy i docela výrazně v kontrastu s jejich solidní přirozenou inteligencí.


Já osobně toto přisuzuji vlivu života v herezích, kdy už se člověk naučil při konfrontaci s nějakou pravdivou skutečností unikat do zažitých šablon. Šablon, které zní náramě vznešeně a zbožně - a které samy mají dokonce obecnou platnost - ovšem v konkrétní situaci je jim účelově posunut jejich skutečný význam do polopravdy.








Každý z nás se rodí v dědictví Adamova hříchu jako potomek vyhnanců z ráje.
Nahý a jako bezdomovec - bez nároku na nebeskou vlast.
Je nám vlastní hříšná přirozenost, černá jako uhel - naše náklonnost ke zlému. Přirozený člověk je zcela neschopen se vlastními silami ze svého postavení dostat.

Proto Bůh poslal svého Syna a on tuto situaci už změnil. Skrze Krista je možno získat dar věčného života v nebi.
Obléknutím Krista ve křtu se člověk stává uznaným dítětem Božím (tzv. iniciační svátost) a dostává tento dar věčného života ve formě dědictví - podmíněného ovšem dalším řádným životem křesťana až do smrti
.





Spolu s Kristem je pohřben člověk přirozený (ten kus černého uhlu, pohlcující veškeré světlo), aby spolu s Kristem povstal člověk nový - surový diamant  (srv Kol 2,9-14).
Člověku je takto (jako dar) Bohem změněna jeho "krystalická mřížka" - nová přirozenost Božího dítěte má už schopnost světlo nepohlcovat, ale v kráse se o něj podělit a světlo dál rozdávat.



Kdo z vás má představu, že je možno se nejdřív znovuzrodit (stát se diamantem) a až pak pohřbít starého člověka ve křtu (uhlí) - evidentně se mýlí.
Dimant nikdy nepřijde jako dar zvenčí (z nebe, z kosmu) - zrodí právě až proměnou z našeho uhlí.
Jsme to stále my - ale přesto jsme po křtu zcela noví - v novosti života (Ř 6,3-7).
Stali jsme se mocí Ducha svatého zcela jiným "prvkem" - uhlík se proměnil z tuhy na diamant.



Toník se proto mýlí, když tvrdí, že se nejdříve "znovuzrodil" a až pak za čas nechal ve křtu pohřbít toho "starého člověka".
Člověk nemůže být zároveň znovuzrozeným Božím dítětem a zároveň i nepohřbeným člověkem přirozeným.
To je schizofrenie.








Ovšem surový diamant se ještě napohled zas tak mnoho od kusu uhlí neliší.
Je potřeba ho nejdřív vybrousit a až pak se uplatní jeho zářivost, jeho skutečné vlastnosti.
Na toto "vybroušení" má křesťan celý zbytek života.
Bůh už dávno naplánoval konečný tvar vybroušeného diamantu, aby ve světle dosáhl dokonalosti. Stačí se jen naučit poznávat a naplňovat Boží vůli, žít svůj život podle Boha.
Každým dalším dnem života tak dostáváme příležitost dobrými skutky na tomto svém diamantu vybrousit další zářivou plošku.

(Ef 2,8-10)
Neboť jste spaseni milostí skrze víru, a to není z vás - je to Boží dar,

ne na základě skutků, aby se nikdo nemohl chlubit.
Jsme přece jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil, abychom v nich chodili.





Jsme ovšem také stále ještě i lidé hříšní - a ne vždy svou příležitost k našemu vybroušení využijeme. Náš diamant tedy není tak krásný, jak by mohl být. Nejsme tak svatí (podobní Kristu), jak bychom mohli být.
Naše hříchy dokonce činí tento náš diamant znovu matným.
Přesto ani hřích ke smrti není už schopen zvrátit Boží dar - není schopen změnit "krystalickou mřížku"  zpátky na uhlí. Zůstáváme Kristovci (diamantem) až do konce (třeba i nehodní), kdy předstoupíme před Kristovu soudnou stolici a vydáme počet ze svých skutků.



Tehdy dílo každého vyjde najevo
:
(1 Kor 3,13-17)
. Ten den je totiž ukáže, neboť bude zjeveno ohněm a ten oheň vyzkouší dílo každého, jaké je.
Zůstane-li něčí dílo, které na něm postavil, dostane odplatu.
Shoří-li něčí dílo, utrpí škodu; ale sám bude spasen, avšak tak jako skrze oheň.
Cožpak nevíte, že jste Boží chrám a že Boží Duch přebývá ve vás?
Jestliže někdo ničí Boží chrám, toho zničí Bůh, neboť Boží chrám je svatý, a to jste vy.

Hříchem ke smrti si křesťan zničí svůj vlastní Boží chrám.







Kristus je dokonale vybroušeným diamantem. Je dokonale svatý.
Křesťan usiluje svým životem se Kristu podobat. Každému člověku se to daří jinak a tedy i naše svatost se odvíjí podle toho, nakolik se podobáme Kristu. Nakolik jsme odolali zlému pokušení a nakolik jsme dobrými skutky naplnili Boží plán se světem i s námi.



A právě zde je také nasnadě učení o očistci:
člověk, který za života nestačil vybrousit tento svůj diamant do zářivé svatosti, má možnost za vydatné pomoci našich modliteb toto dokončit po smrti.

Ti, kteří umírají v Boží milosti a přátelství, ale nejsou dokonale očištěni, i když jsou si jisti svou věčnou spásou, jsou po smrti podrobeni očišťování, aby dosáhli svatosti, která je nutná pro vstup do Boží radosti. Církevní tradice mluví, s odvoláním na některé texty Písma, o očistném ohni: „Co se týká některých lehkých hříchů, je třeba věřit, že před posledním soudem je očistný oheň; vždyť ten, který je pravda, říká, že jestliže se někdo rouhá Duchu svatému, nebude mu odpuštěno ani v tomto věku, ani v budoucím (Mt 12,32). Z tohoto tvrzení se odvozuje, že jisté viny mohou být odpuštěny v tomto věku, ale jiné v budoucím věku.“








Rád bych teď vysvětlil ještě další Toníkův omyl.

Jeho slova: "
  Já nemám "nárok" na nebe. Ani jsem, díky Bohu, nikdy žádný takový "nárok" neměl
a nikdy nebudu mít.
  Mám jen milost v Ježíši Kristu, které mne osvobodila od zákona hříchu a smrti
."


Srovnejme s učením Písma:
(Gal 4,6-7)
A protože jste synové, Bůh poslal do vašich srdcí Ducha svého Syna, volajícího: "Abba, Otče!"
A tak už nejsi otrok, ale syn, a když syn, pak také Boží dědic skrze Krista.




Syn má nárok na dědictví!
Boží dítě má nárok na dědictví věčného života, má nárok na nebe.
Otevřenou otázkou ovšem zůstává, zda tento svůj nárok svým vytrváním v dobrém až do konce také uplatní, nebo bude jako nehodný dědic nakonec vyděden.



Milost v Ježíši Kristu, která osvobozuje od zákona hříchu a smrti, je právě dar spasení Kristem při křtu (je ona změna krystalické mřížky z uhlí na diamant) a následně veškeré svátosti, které člověka dále spojují s Kristem a Boží milostí připodobňují Kristu, takže roste v osobní svatosti (vybrušuje svůj diamant životem podle Boha).



Podobná témata

Katolicismus

"Surový diamant." | Přihlásit/Vytvořit účet | 20 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Surový diamant. (Skóre: 1)
Vložil: ivanp v Neděle, 14. říjen 2012 @ 22:15:51 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
...nazdar Oko...tak ja som jedným z tých o ktorých píšeš že sú: "už spaseni navěky"(protože jejich věčnou spásu si prý vzal na starost sám Bůh),....je to tak...aj napriek tomu že denne hreším mám vieru v to že Boh ma dovedie až do cieľa....moja istota nie je v mojich morálnych kvalitách, ale v Bohu...nespolieham sa ani na očistec, ani na zádušné omše, ale na Božie dielo vo mne v Duchu svatom...verím v Boha ktorý mi dáva vieru a stráži moje srdce až do konca...
...raz sa Mu za to poďakujem...

1 Korintským 1:8  On vás aj utvrdí až do konca, aby ste boli bez úhony v deň nášho Pána Ježiša Krista.

2 Timoteovi 4:18  Pán ma zbaví všetkého zlého a zachová pre svoje nebeské kráľovstvo. Jemu sláva naveky vekov. Amen.

2 Tesalonickým 3:3  Ale verný je Pán, ktorý vás utvrdí a zachová od zlého.

1 Tesalonickým 5:23  A sám Boh pokoja nech vás skrz-naskrz posvätí a pri príchode nášho Pána Ježiša Krista nech zachová vášho neporušeného ducha, dušu a telo bez úhony.

maj sa ivanp



Re: Surový diamant. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 14. říjen 2012 @ 22:58:09 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
Tyto stránky navštěvuje docela pestrá paleta lidí.
Jedni preferují svou víru a skutky jsou pro ně zcela vedlejší, jiní jsou "už spaseni navěky" a už s tím nikdo nehne (protože jejich věčnou spásu si prý vzal na starost sám Bůh),  někteří jsou zase vězni ve své zvláštní skořápce zažitých frází, kterými se pohotově zaštiťují, kdykoli hrozí nebezpečí, že by měli sami o něčem zapřemýšlet. Tehdy prostě naskočí gramofon pobožných ohlupujících frází.

Výsledkem je zvláštní tupost, odolnost proti zjevným skutečnostem života, které dost dobře nezapadají do konstrukce jejich víry. Tupost vůči objektivní zjevné a prosté pravdě, která je někdy i docela výrazně v kontrastu s jejich solidní přirozenou inteligencí.


Já osobně toto přisuzuji vlivu života v herezích, kdy už se člověk naučil při konfrontaci s nějakou pravdivou skutečností unikat do zažitých šablon. Šablon, které zní náramě vznešeně a zbožně - a které samy mají dokonce obecnou platnost - ovšem v konkrétní situaci je jim účelově posunut jejich skutečný význam do polopravdy.


Oko, lépe bych to nenapsal, souhlasím na 100% a to, co píšeš, přesně odpovídá mé životní zkušenosti i tomu, co zde vidím.



  K tématu diamantu a uhlí, oko a k tvému neustélému unikání od pravdivé skutečnosti do zažitých šablon a polopravd.


  Když si vedle sebe postavíš diamant a uhlí, je celkem snadné je od sebe rozpoznat.


  Vemeš uhlí a škrábneš s ním o beton, na betonu zůstane černá šmouha a kus uhlí ubude. Když budeš
o ten beton štrejchat dost dlouho, zbude na něm hromada špinavého svinstva na úklid a z kusu uhlí docela nic.

  Vezmeš špinavej diamant a škrábneš s ním o beton. Na betonu zůstane špinavá šmouha
a uprostřed ní rejha. Čím víc budeš tím diamantem strejchat o ten beton, tím větší rejha bude,
tím bude diamant čistčí a se samotným diamantem se nestane nic. I kdybys štrejchal do aleluja,
diamant bude stejný.


  A tak je to i se skutečným znovuzrozením, kdy Bůh dá člověku ve smlouvě skrze Ježíše nové srdce,
nového ducha. Když vedle sebe postavíš uhlí a opravdový diamant, každý je snadno pozná: I uhlí pozná,
že má vedle sebe diamant.



  Existuje na ty tvoje "diamanty" a "uhlí" takové nějaké podobné poznávací znamení?
Je možné je od sebe rozpoznat?

  V realitě se diamant a uhlí liší. Uhlí třeba snadno zničíš. Zničit diamant dá dost práci, to
už člověk muší fakt hodně vědět, jak na to.


  Když vedle sebe postavíš ty tvoje "uhlí" a "diamanty" a nebudeš vědět, kdo je kdo, kdo má
ten "nárok" a kdo ho nemá, jak je od sebe rozpoznáš?


  O tom zbytku jsme se bavili docela dost, není potřeba dál rozvíjet, pokud nemáš nějaký
speciální zájem či dotaz zjistit, jak věci jsou.



Re: Re: Surový diamant. (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 16. říjen 2012 @ 09:33:16 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
..."Když vedle sebe postavíš ty tvoje "uhlí" a "diamanty" a nebudeš vědět, kdo je kdo, kdo má ten "nárok" a kdo ho nemá, jak je od sebe rozpoznáš?"...


Rozpoznávat a soudit není naší věcí. Ale buď si jist, že Bůh si toto rozpozná velice dobře.





..."I uhlí pozná, že má vedle sebe diamant."...

To by ten diamant ovšem už musel být vybroušený do patřičného tvaru, s lesklými ploškami od dobrých skutků. Pak sám také v harmonii láme světlo, které jím proniká, takže díky zdroji světla září, jako by byl sám také světlem. I když sám není zdrojem světla (svatosti). Nevybroušený diamant se však mezi uhlím naprosto ztratí.

Pozná se ovšem, až ho dáš spolu s uhlím do drtičky pokušení. Tatímco uhlí snadno rozemeleš, diamant tlaku odolá. Nikoli svojí vlastní zásluhou, ale zásluhou svého Tvůrce. Naopak, pod tlakem z diamantu odpadne jeho špinavá slupka a on zůstane čistší.
To je také důvod, proč křtít už miminka. Jako Boží děti požívají zvláštní ochrany - už nepatří mezi poddané "vládce" tohoto světa. Nemá na ně žádný nárok.

(Ef 2,8-10)
Neboť jste spaseni milostí skrze víru, a to není z vás - je to Boží dar,
ne na základě skutků, aby se nikdo nemohl chlubit.
Jsme přece jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil, abychom v nich chodili.





I uhlí má šanci se nejdříve dobrými skutky vybrousit do patřičného tvaru diamantu. A jde to dokonce i snadněji - i když s větším rizikem vyrobit zmetek.



I vybroušený antracit dovede být krásný - světlo odráží, i když ho sám nepropouští.
To jsou ti neznovuzrození, kteří žijí své životy spravedlivě podle hlasu svědomí a jejichž strukturu Pán promění v diamanty až po jejich smrti
(Mt 25,34-46). Požadovaný tvar opracovaného diamantu dobrými skutky si už přinesli ze života pozemského, už stačí jen změnit "krystalickou mřížku" a jsou z nich také zářivé diamanty.


]


Re: Re: Re: Surový diamant. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 16. říjen 2012 @ 21:37:09 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
Rozpoznávat a soudit není naší věcí. Ale buď si jist, že Bůh si toto rozpozná velice dobře.


  Oko, tušil jsem, že zůstaneš v té své zvláštní skořápce zažitých frází, kterými se pohotově zaštiťuješ, kdykoli hrozí nebezpečí, že bys měl sám o něčem zapřemýšlet.

  Ale když je potřeba odsoudit mne, andulku, Fera a další, tak to kupodivu vypadá, že je to vaší věcí a že vám souzení problém nedělá?



  Někdy si přečti listy svatého Jana, kde píše o tom, jak se pozná od sebe uhlí a diamant. Popisuje to velmi podrobně a popisuje to právě proto, abychom mohli od sebe uhlí a diamanty poznat: Každý sám za sebe a také za druhé, abychom jim mohli sloužit, pomoci. Protože diamant potřebuje jinou službu a jinou pomoc, než uhlí.

  Pokud budeš mít někdy odvahu konfrontovat s realitou a opustit tupost proti objektivní, prosté a zjevné pravdě, porovnej ten popis svatého Jana s účinky konvičky pana faráře. Vím, že je to těžké, ale nestojí zato žít ve lži a oklamání.


  Uhlí se pozná od diamantu velmi snadno právě v těch chvílích, které popisuješ, v těžkostech. Písmo Boží věci, Boží život také přirovnává ke zlatu, čištění zlata: Když se dá zlato do pece, třeba špinavé, zlato zůstane a zbytek shoří.

  A když zlato chybí, shoří docela všechno.


  A tak je to i s uhlím a diamanty. To přirovnání jsi vybral moc hezky, kéž bys ho dotáhnul do konce, zamyslel se, dal stranou fráze do kterých ses obrnil a porovnal s realitou života, která je i okolo tebe.




]


Re: Re: Re: Re: Surový diamant. (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 17. říjen 2012 @ 11:05:11 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Toníku
Já přece nikde nesoudím osoby, ale vždycky jenom jednotlivá tvrzení těchto osob, pokud s něma nesouhlasím!
Sám se zpětně přesvědč.
(mimochodem tebe jako člověka bych zřejmě soudil podle tvých skutků docela pochvalně).



Proč tě tak irituje zrovna "konvička pana faráře"?
Z hlediska křtu je přece naprosto nepodstatná! 
Křest je zcela stejně platný, kdyby ten, kdo křtí, vzal vodu jen tak do dlaní, nebo kdyby ponořil křtěnce celého pod vodu. A dokonce ten, kdo křtí, ani nemusí nutně být farář!




Podstata křtu je ponoření do Krista, obléknutí Krista, Kristova obřízka srdce
.
To je změna uhlí na diamant, znovuzrození starého člověka do dítěte Božího, do novosti života s Bohem ve svobodě. Člověk je ve křtu ospravedlněn pouze z milosti, očištěn od hříchů skrze zásluhy Krista. Bez vlastních zásluh.

Jakékoliv pejorativní zlehčování tohoto okamžiku uráží Krista, uráží Boží dobrotu.


Jak dále člověk se svým životem naloží, zda zůstane nevzhledným surovým diamantem, zapadlým mezi jinými kameny (křesťanem pouze matrikovým), nebo se dalším životem s Bohem vybrousí do dokonalosti - to už záleží na našem dalším životě, na životních rozhodnutích každého z nás.




p.s.:
To přirovnání "uhlí versus diamant"  jsem nevybral jen tak nahodile sám - prosil jsem Ducha svatého, aby mi pomohl věci vyjádřit.







]


Re: Re: Re: Re: Re: Surový diamant. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 17. říjen 2012 @ 11:41:32 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Oko, to přirovnání uhlí-diamant jsi vybral moc hezky, nedivil bych se, kdyby bylo od Ducha svatého a on ti na něm, chtěl něco ukázat. Já chápu znovuzrození a život s Bohem přesně tak, jak jsi popsal a veškerá moje zkušenost v téhle věci přesně tomuhle přirovnání.


  Diamant se od uhlí liší. Velmi snadno je lze poznat.

  Když přijdou těžkosti a tlaky, uhlí se rozpadne na kousky. je celkem jedno, jestli je to hrouda zrovna vytažená ze země, nebo kus uhlí, co sám sebe vybrousil do tvaru, který mu připadal vhodný. Diamant to vydrží - je celkem jedno, jestli to je špinavý nevybroušený diamant co ho zrovna lovec pokladů vytáhnul z díry v zemi, nebo krásná čistě vybroušená vnější struktura.

  Znovuzrozený člověk, člověk který má věčný život, je jako takový diamant. Neznovuzrozený člověk, který život nepřijal, je jako takové uhlí.

  V tom se právě liší znovuzrození od "svátosti křtu" a to jsem se ti celou dobu snažil vysvětlit. Ti, co prošli svátostí křtu se nijak neliší od těch, kteří svátostí křtu jako miminka neprošli. Uhlí se rozpadne tak jako tak, byť má kousek těch prvních snahu malovat svoje uhlí na povrchy bílou barvou.

  Ignorance téhle reality je jen ohlupování lidí - ohlupování jehož cílem je zastřít lidskou svobodu a možnost rozhodnutí pro Krista, zastřít to, že tohle rozhodnutí za člověka nemůže udělat nikdo jiný, že Bůh člověku nebere jeho svobodu.

  Jestli se ti to snaží teď vysvětlit i Bůh, tak to vypadá nadějně.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Surový diamant. (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 18. říjen 2012 @ 13:16:38 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Svátost křtu je právě znovuzrozením z vody a z Ducha svatého.

Bůh člověka neznovuzrodí bez toho, aby z něho sňal náklad jeho hříchů. Říká se tomu ospravedlnění z milosti. A to se poprvé člověku uděje až ve křtu (Kol 2,9-14; Sk 2,38; Sk 22,16;)
Jak můžeš tak vytrvale ignorovat i to, co jasně říká Písmo?


Ti, co prošli svátostí křtu se liší od těch druhých tím, že jsou křesťany, že oblékli Krista.
Nesou na sobě nesmazatelné znamení, důstojnost Božího dítěte.

To jim ovšem nijak nezaručuje, že se další vlastní volbou znovu mohou dostat do stoky hříchu



Cožpak opilý  šlechtic, ležící ve vlastních zvratcích, přestává být šlechticem?

I když svému stavu dělá ostudu, i když ho špinavého a zabláceného nijak neodlišíš od člověka neurozeného. I když jeho skutky neodpovídají jeho stavu, dokud ho rodina nevydědí, je stále i dědic. Stále má právoplatný titul - "modrou krev".


Tak nějak je to i s těmi kdysi pokřtěnými, kteří dneska žijí v bahně hříchu a nijak se svým praktickým životem neodlišují od pohanů.
Jako diamanty, obalené vrstvou zaschlého bláta, které nijak od ostatního bláta neodlišíš. Pokud je ovšem vložíš do lisu životního utrpení, stává se, že se znovu očistí, že se alespoň v poslední chvíli pokáním k Bohu zase navrátí.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Surový diamant. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 20. říjen 2012 @ 10:19:15 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
Bůh člověka neznovuzrodí bez toho, aby z něho sňal náklad jeho hříchů. Říká se tomu ospravedlnění z milosti. A to se poprvé člověku uděje až ve křtu (Kol 2,9-14; Sk 2,38; Sk 22,16;)Jak můžeš tak vytrvale ignorovat i to, co jasně říká Písmo?


  Oko, tomu, co říká písmo budu velmi vytrvale věřit. Kdy byl člověk ospravedlněn z milosti a vykoupen ze hříchu a jak se člověk znovuzrodí je v něm velmi dobře popsáno, stejně, jako je v písmu dobře popsán křest.


  To jsou základy křesťanství.


  Oko, když už ti Duch svatý ukázal takové hezké a názorné podobenství z reality, zkus vystrčit hlavu z frází a výkladů, do kterých jsi zabalen a konfrontovat je s realitou a učením apoštolů, proroků a Ježíše.


  S diamanty a uhlím se to má na světě asi tak.

  Když někdo objeví diamant, vytáhne ho ze země a první co jeho majitel udělá je, že veme ten diamant, strčí ho do vody a opláchne od špíny. Když je poblíž voda - Když poblíž voda není, tak ho někam k vodě donese. A pak si diamantu váží, nedá ho z ruky. Diamant má cenu pro sám sebe, ne pro tu vodu. Diamant není určen ke zničení, nejde zničit. je určený k tomu, aby byl v nějaké sbírce.

  Tak to majitel dělá s diamanty od počátku až podnes.

  S uhlím je to jinak. To se vytáhne ze země a do vody se nestrká. I kdybys ho celé strčil do vody a začal ho umývat, tak se stane nanejvýš to, že se rozpadne. Uhlí se taky kropí a nebo polévá vodou - aby tolik neprášilo a nedělalo po okolí sajrajt. Když je okolo uhlí moc vody, může docela celé prohnít skrz naskrz. A celým cílem uhlí je ohnivé jezero.



  Je to jako s potopou: Nejdřív byla spravedlnost, pak přišla archa a pak voda, která spláchla všechno okolo archy.

  Je to jako s Rudým mořem: Nejdřív byl vyvolený národ, velikou mocí vykoupené Boží vlastnictví, pak byl přechod a za mořem a v moři zůstalo vše staré tak, že se nešlo vrátit.



  Před Skutky 2,38 je ještě Skutky 2,37 a 2,36.

Ať tedy všechen dům Izraele s jistotou ví, že Bůh učinil toho Ježíše, kterého jste vy ukřižovali, i Pánem i Mesiášem.“ Když to uslyšeli, byli hluboce zasaženi v srdci a řekli Petrovi i ostatním apoštolům: „Co máme dělat, muži bratři?“

  Před Koloským 2,9-14 je ještě Koloským 6-8.

Když jste tedy přijali Krista Ježíše, Pána, pak v něm žijte, zakořeněni a budováni v něm, upevňujte se ve víře, jak jste byli vyučeni, rozhojňujíce se v ní s děkováním. Dávejte si pozor, ať vás někdo neodvede jako zajatce skrze filozofii- prázdný svod podle lidské tradice, podle živlů světa, a ne podle Krista.
 
  A před skutky 22, 16 je celá velmi podrobná kapitola jak to s diamantem a uhlím bylo.



  Aby člověk věděl, jak je to s uhlím a diamanty, je dobré číst Boží slovo, co Bůh k tématu říká. Jestli se z uhlí dělají diamanty, jak si to vykládáš, nebo je to s uhlím a diamanty docela jinak.

  "Shromáždím vás z těch národů a vezmu vás z těch zemí, do nichž jste byli rozptýleni, a dám vám izraelskou zemi.

  Přijdou tam a odstraní z ní všechny její ohavné modly a všechny její odporné věci. A dám jim jedno srdce a nového ducha vložím do vašeho nitra, odstraním z jejich těla srdce kamenné a dám jim srdce masité, aby žili podle mých ustanovení, zachovávali má nařízení a plnili je. I budou mým lidem a já budu jejich Bohem.

  Dám vám nové srdce a nového ducha dám do vašeho nitra. Odstraním srdce kamenné z vašeho těla a dám vám srdce masité. Svého ducha dám do vašeho nitra a způsobím, že budete žít podle mých ustanovení a má nařízení budete zachovávat a plnit.  "



  Bůh říká něco i o mokrém uhlí.

  "Avšak ohledně srdce těch, jejichž srdce chodí za jejich ohavnými modlami a za jejich odpornými věcmi: Jejich cestu jsem uvalil na jejich hlavu, je výrok Panovníka Hospodina."

  Ti mají svobodu, můžou si vybírat svobodně dobro a zlo, poslušnost nebo neposlušnost a nést za to následky, jak tomu správně rozumíš.


  Teď je otázka, jak s tím naložíš.

  Ještě není hodina Smrti a nepřišla její moc.

  Ještě je den milosti, čas záchrany.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Surový diamant. (Skóre: 1)
Vložil: oko v Neděle, 21. říjen 2012 @ 12:02:05 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
..."jak se člověk znovuzrodí je v něm velmi dobře popsáno, stejně, jako je v písmu dobře popsán křest. "...


(J 3,5) Ježíš odpověděl: "Amen, amen, říkám ti: Jestliže se někdo nenarodí z vody a z Ducha, nemůže vejít do Božího království.

(Mt 28,19-20)  Proto jděte, dělejte učedníky ze všech národů;   KŘTĚTE JE  ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.




V Písmu je také popsáno, že právě křest je oním znovuzrozením - Kristovou obřízkou srdce.

(Kol 2,9-14)
Neboť v něm přebývá veškerá plnost Božství tělesně;
a tak jste naplněni v Tom, který je hlavou každé vlády a mocnosti.
V něm jste také obřezáni obřízkou, jež nebyla učiněna rukama, ale svlečením těla hříchů skrze obřezání Kristovo.

Spolu s ním jste pohřbeni křtem, jímž jste také spolu s ním vzkříšeni skrze víru v moc Boha, který ho vzkřísil z mrtvých.
I vás, mrtvé v hříších a neobřízce vašeho těla, spolu s ním obživil, když vám odpustil všechny hříchy
a smazal ten soupis ustanovení, jenž byl proti nám a byl nám nepřátelský. Odstranil ho z cesty tím, že ho přibil ke kříži.



Toto je právě ten mesiášský úkon spasení pro každého z nás -  z pouhé milostiBoha - bez zásluh člověka:

(Iz 53,11) ...  „Můj spravedlivý služebník získá spravedlnost mnohým; jejich nepravosti on na sebe vezme.



]


Re: Surový diamant. (Skóre: 1)
Vložil: Ferra v Pondělí, 15. říjen 2012 @ 07:14:02 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Milé oko, protože by ti to mohlo v té záplavě nových článků uniknout, přepisuji ti sem odstavec toho, co poslala Twig:

Nemůže-li člověk být spasen pro to, co vykoná, pak ho to povede k zoufalství.“ Ano, k zoufalství, že nemůže být spasen vlastními skutky, vlastními zásluhami nebo vlastní spravedlností. A tak tomu má být, neboť nikdo nemůže spoléhat na Kristovy zásluhy, dokud se nevzdal svých vlastních zásluh. Ten, kdo „chce uplatnit svou vlastní spravedlnost“, nemůže obdržet spravedlnost Boží. Nemůže mu být dána spravedlnost, která je z víry, spoléhá-li na spravedlnost, která je ze Zákona.

Příjemné čtení k zamyšlení. 



Re: Surový diamant. (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Pondělí, 15. říjen 2012 @ 09:26:05 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Hmm,

dobrý návod, jak získávat diamanty:  polévat uhlí vodou :-)
To si nech oko patentovat :-)


Takový pan Hitler byl hezký surový, tuhý diamant, vzniklý z uhlí polítím vodou.
Že nebyl až tak dokonale vybroušen se dá pochopit. Ale ta jeho změněná, nová "krystalická mřížka" - nová přirozenost Božího dítěte, mající už schopnost světlo nepohlcovat, ale v kráse se o něj dělit a světlo dál rozdávat, se dala poznat na první pohled.






Re: Re: Surový diamant. (Skóre: 1)
Vložil: betma (dagmara123@zoznam.sk) v Pondělí, 15. říjen 2012 @ 12:39:09 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
ved aj Jezis mal medzi apostolmi Judasa. A aj znovuzrodeni bludari nahle zmenia kristalicku mriezku a su plni nenavisti, hriechu s ktorym sa neda dostat do neba.Ved to tu jasne vidis rosmano.To su nasledky dedicneho hriechu,ktory mame vsetciZnovuzrodenie v krste oslobodzuje od dedicneho hriechu ale nie od nasledkov.

Hitler a kresťanstvo
„Napríklad už 6.7. 1933 prehlásil Adolf Hitler (Michalka, s.82):„Čo sa týka konfesií, tej alebo onej? To je všetko na jedno kopyto. To nemá žiadnu budúcnosť. Fašizmus sa môže trebárs zmieriť s cirkvou. Aj ja tak urobím. Prečo nie? To mi nezabráni vyhubiť od základov, so všetkými koreňmi a vláknami, kresťanstvo v Nemecku... Prestaňte už so špekuláciami. Či Nový alebo Starý zákon, alebo len Ježišove slová, jako to chce Stewart Chamberlain: Všetko je len ten istý, rovnaký humbuk, židovský podvod...Môžeme byť buď Nemcami alebo kresťanmi. Oboje nie je možné...Čo bude, pýtame sa? Musíme len zabrániť, aby cirkvi robili niečo iného, ako to, čo robia teraz. T. j. postupne strácať stále viac vplyvu. Vari si len nemyslíte, že sa masy zase pokresťančia? Sprostosť. Nikdy viac. Tam už nik nepríde. Ale môžeme tomu samozrejme aj napomôcť. Farárikovia nech si len kopú svoje hroby. Kvôli nám zradia aj svojho milého Pána Boha, zrieknu sa svojho haraburdia, tj. postavenia a príjmov. Miesto svojho terajšieho Vykupiteľa, budú celebrovať čistúkrv nášho národa; príjmu plody nemeckej oráčiny jako svätosť a symbol večného národného spoločenstva, budú ich jesť a vychutnávať viac, ako to doteraz robili s telom svojho Boha...“Aj 4. júla 1942 sa vracia Hitler k tejto téme (Picker, 1989, s. 414):„Keď nebudeme platiť cirkvám ročne jednu miliardu, bude rýchlo po drzosti našich kňazov. Miesto toho, aby nadávali a boli voči nám bezočiví, budú nám žrať z ruky. S podstatne nižšími finančnými nákladmi by sme mohli duchovenstvo tak dirigovať, aby to vyhovovalo našim prianiam. Naše príspevky usmerníme len jednotlivým duchovným. Keď napríklad pridelíme nejakému biskupovi preňho a jeho podriadených jeden milión, zhrabne hneď pre seba tristotisíc. Veď čo by to bolo za kňaza, keby tak neurobil. Ohľadne rozdelenia zvyšku pre ďalších, vznikne medzi popmi poriadna hádka, a my si môžeme chytať bruchá od smiechu...“Hitler, 12. 7. 1941 (Heim, čes. s. 34, 79, a Bullock, s. 947):„Najťažší úder, aký kedy ľudstvo postihol, mu zasadilo kresťanstvo. Boľševizmus je nelegitímnym dieťaťom kresťanstva. Obidvoje je vynálezom židovstva. Kresťanstvo vnieslo do sveta úmyselné náboženské klamstvo. Boľševizmus klame tiež podobným spôsobom. Miesto toho, aby priniesol ľudstvu slobodu, tak ho zotročil... Kristus bol Árijec a sv. Pavol použil jeho doktrínu k mobilizácii kriminálneho podsvetia a organizovania začiatkov boľševizmu.“Ukážku toho, čo by bolo očakávalo kresťanov po konečnom vojenskom víťazstve nacistov nájdeme aj v denníku Alfréda Rosenberga, ktorý bol norimberským tribunálom r. 1946 odsúdený na smrť. Zápis z 1. októbra 1941 (Heydecker, s. 522):„Zdá sa, povedal Führer, že niekoľko farárikov bolí hlava. Môžeme ich týchto bolestí zbaviť, spolu s hlavami.“

z knihy Vlado Hlôška a kol., Zamlčovaná pravda o Tisovi a o Slovenskom Štáte, Eko-konzult, 2007, s.38-39 




]


Re: Surový diamant. (Skóre: 1)
Vložil: Willy v Středa, 17. říjen 2012 @ 12:27:10 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu | Blog)
Co to skutečně znamená žít svůj život jako křesťan.

Předpokládám, že to měla být otázka, byť na konci není otazník.

Odpověď je jednoduchá: žít svůj život jako křesťan znamená Pavlovo: "Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. Život, který nyní žiji v těle, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne."

Jinak řečeno, žít jako křesťan znamená nežít (!) - tedy nežít svůj vlastní život, ale nechat žít Krista ve mně, místo mě a skrze mne. Neboli žít Kristovým životem skrze Krista, který je naším životem.

Kdokoli si žije svým vlastním životem, vyjadřujícím jeho samého, není křesťan!



Re: Surový diamant. (Skóre: 1)
Vložil: twig v Středa, 17. říjen 2012 @ 15:54:46 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Kdo z vás má představu, že je možno se nejdřív znovuzrodit (stát se diamantem) a až pak pohřbít starého člověka ve křtu (uhlí) - evidentně se mýlí.

V tom anděl Páně mluvil k Filipovi, řka: Vstaň a jdi ku polední straně na cestu, kteráž vede od Jeruzaléma do města Gázy, kteréž jest pusté. A on vstav, i šel. A aj, muž Mouřenín, kleštěnec, komorník královny Mouřenínské Kandáces, kterýž vládl všemi poklady jejími, a byl přijel do Jeruzaléma, aby se modlil, již se navracoval zase, sedě na voze svém, a četl Izaiáše proroka. I řekl Duch k Filipovi: Přistup a přiviň se k vozu tomu. A přiběh Filip, slyšel jej, an čte Izaiáše proroka. I řekl: Rozumíš-liž, co čteš? A on řekl: Kterakž bych mohl rozuměti, leč by mi kdo vyložil? I prosil Filipa, aby vstoupil na vůz, a seděl s ním.

Místo pak toho Písma, kteréž četl, toto bylo: Jako ovce k zabití veden jest, a jako beránek němý před tím, kdož jej střiže, tak neotevřel úst svých. V ponížení jeho odsouzení jeho vyhlazeno jest, rod pak jeho kdo vypraví, ačkoli zahlazen byl z země život jeho? A odpovídaje komorník Filipovi, dí: Prosím tebe, o kom toto mluví prorok? Sám-li o sobě, čili o někom jiném? Tedy otevřev Filip ústa svá, a počav od toho Písma, zvěstoval jemu Ježíše. A když jeli cestou, přijeli k jedné vodě. I řekl komorník: Aj, teď voda. Proč nemám býti pokřtěn? I řekl Filip: Věříš-li celým srdcem, slušíť. A on odpověděv, řekl: Věřím, že Ježíš Kristus jest Syn Boží. I rozkázal státi vozu, a sstoupili oba do vody, i Filip i komorník. I pokřtil ho. (Skutky 8:26-38)

Chytivše Pavla a Sílu.. vsadili je do žaláře, přikázavše strážnému žaláře, aby jich pilně ostříhal. Tedy on takové maje přikázání, vsadil je do nejhlubšího žaláře, a nohy jejich sevřel kladou. O půlnoci pak Pavel a Sílas modléce se, zpívali písničky o Bohu, takže je slyšeli i jiní vězňové. A vtom pojednou země třesení stalo se veliké, až se pohnuli gruntové žaláře, a hned se jim všecky dveře otevřely a všech okovové spadli. I procítiv strážný žaláře a vida dveře žaláře otevřené, vytrhl meč, aby se zabil, domnívaje se, že vězňové utekli. I zkřikl naň Pavel hlasem velikým, řka: Nečiň sobě nic zlého, však jsme teď všickni. A požádav světla, vběhl k nim, a třesa se, padl k nohám Pavlovým a Sílovým. I vyved je ven, řekl: Páni, co já mám činiti, abych spasen byl? A oni řekli: Věř v Pána Ježíše a budeš spasen ty i dům tvůj. I mluvili jemu slovo Páně, i všechněm, kteříž byli v domu jeho. A on pojav je v tu hodinu v noci, umyl rány jejich. I pokřtěn jest hned on i všecka čeled jeho. (Skutky 16:19-33)

Oko, spravodlivý bude žiť z viery - nie z krstu. Pán Ježiš povedal (a Jeho Slovo na veky vekov platí a nikto ho nemôže zmeniť): Ja som vzkriesenie a život; ten kto verí vo mňa, aj keby zomrel, žiť bude. Podľa teba sa mýli sám Duch Svätý, ktorý inšpiroval pisateľov Písma, aby zaznamenali to, čo zaznamenali? Podľa Marka viera predchádza krst a kto neuverí, bude odsúdený (Mk 16:16). Krst nikomu, kto neuverí, nepomôže. Ani keby ho pokrstil sám pápež..



Re: Re: Surový diamant. (Skóre: 1)
Vložil: betma (dagmara123@zoznam.sk) v Středa, 17. říjen 2012 @ 17:59:32 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Krst nikomu, kto neuverí, nepomôže. Ani keby ho pokrstil sám pápež..

Samozrejme, ak sa jedna  o take dieta ci cloveka, ktore uz rozmysla,potom tam musi  byt predtym viera. Ta je vtedy podmienkou krstu.Aj ty spominas len priklady dospelych konvertitov.
Avsak u maleho dietatka sa to nevyzaduje, ked ze ono viery este nie je schopne.Kristus povedal-kto sa nenarodi z vody a Ducha Svateho, nevejde do Bozieho kralovstva.
A je naozaj naivny ten, co si mysli, ze ked sv.Pavol pokrstil niekolko domov/dal sa pokrstit cely dom/, ze tam neboli i male deti.


]


Re: Re: Re: Surový diamant. (Skóre: 1)
Vložil: twig v Středa, 17. říjen 2012 @ 18:22:00 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Čo ale ten krst u malých detí rieši? Nepovedal predsa sám Pán, že "takých je kráľovstvo nebeské"? Aj bez krstu, betma.. Alebo si myslíš, že keď niektoré dieťatko nestihnú pokrstiť, tak ide do pekla? A to je láska Božia?


]


Re: Re: Re: Re: Surový diamant. (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 17. říjen 2012 @ 22:29:27 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Bez víry nelze křtít.
Miminka jsou zastoupena ve víře jejich přirozenými zástupci ve všem - rodiči. Rodič tedy musí být údem církve a dítě je součástí společenství s rodičem a je skrze jeho víru posvěceno (1 Kor 7,14).


Křest učiní i z miminka Bohem uznané dítě Boží - změní jeho podstatu člověka přirozeného na Boží dítě. Uhlí se změní na diamant.

Dítě už vyrůstá jako Boží dítě "na klíně svého nebeského Otce". Stalo se "chráněnou osobou", nespadá už mezi poddané "vládci tohoto světa".


]


Re: Re: Re: Re: Re: Surový diamant. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 18. říjen 2012 @ 06:34:30 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Oko, doporučuji ti přečíst si, co o ŘKC napsal jeden pán, který to popsal velmi realitsicky a který zřejmě velmi dobře zná reálnou situaci a nesnaží se sám schovávat za hradbu rádobyzbožných frází.

  Od něj bys mohl pochopit to, co se ti snažíme vysvětlit o našem životě. O tom, že svátost "křtu" z nás žádné Boží děti neudělala, jen jsme žili v iluzi. Vyrůstali jsme pod vládci tohoto světa a oni si na nás dělali úspěšně nárok. Vyrůstali jsme docela stejně, jako ti, kteří žádnou svátostí křtu neprošli.

 


Vzhled církve v novověku je podstatně určován tím, že se zcela novým způsobem stala církví pohanů a ještě mnohem více jí i nadále bude – nikoliv jako kdysi církví pohanů, z kterých se stali křesťané, nýbrž církví pohanů, kteří se ještě nazývají křesťany, avšak ve skutečnosti se stali pohany.

Pohanství dnes vězí v církvi samé a právě to je rozlišujícím znakem jak církve našich dní, tak nového pohanství. Jedná se o pohanství v církvi a o církev, v jejímž srdci žije pohanství. D

Dnešní člověk tedy může předpokládat bezbožnost svého souseda jako něco zcela normálního.


Když církev vznikla, spočívala na duchovním rozhodnutí jednotlivce pro víru, na jeho obrácení.  Církev byla společenství přesvědčených lidí, kteří podstoupili určité duchovní rozhodnutí, jímž se odlišovali ode všech ostatních, kteří se tomuto rozhodnutí bránili. Ve středověku se tento rys již změnil, neboť církev a svět se ztotožnily. Být křesťanem tak již nebylo v zásadě vlastní rozhodnutí, nýbrž politicko-kulturní předurčenost.


Církev zprvu prodělala strukturní změnu z malého stádce na světovou církev, v západní společnosti se od středověku ztotožňuje se světem. Dnes je toto krytí již jen klam, který zahaluje pravou podstatu církve a světa a částečně církvi brání v jejích nezbytných misijních aktivitách. A proto v dohledné době bude po vnitřní strukturní změně následovat také vnější obrat k
pusillus grex, malému stádci – ať již po vůli církve či proti její vůli.

Přestane-li církev být lacinou samozřejmostí a začne-li se znovu projevovat jako to, co je, bude schopna svým poselstvím opětovně zasáhnout sluch nových pohanů, kteří si dosud mohli libovat v iluzi, že vlastně vůbec pohané nejsou.

Úhrnem vzato je třeba při tomto nutném vývoji odsvětštění církve přesně oddělit tři roviny – rovinu sakramentální, rovinu hlásání víry a rovinu osobního lidského vztahu věřících s nevěřícími.

Úroveň sakramentální, již kdysi vymezovala
disciplina arcani, je vlastní vnitřní podstatou církve. Musí být opět jasno v tom, že svátosti bez víry nemají smysl. Církev zde bude muset postupně opustit dosavadní akční rádius, který je sebeklamem a zároveň podváděním lidí. Čím více tu církev vymezí sebe sama a odliší své křesťanství, byť by to vedlo k utvoření malého stádce, tím realističtěji bude moci a bude muset rozpoznat svůj úkol na druhé rovině zvěstování víry.

Otázka po spáse člověka je vždy položena špatně, je-li kladena zespoda, táže-li se, jak se lidé ospravedlňují. Otázka lidské spásy není otázkou sebeospravedlnění, nýbrž otázkou Božího ospravedlnění skrze svobodnou blahovůli samého Boha. Jde o to vidět věci shůry. Neexistují dva způsoby lidského ospravedlnění, nýbrž dva způsoby, jak Bůh lidi volí. Tyto dva způsoby Božího vyvolení jsou jednou cestou spásy v Kristu a jeho církvi, která spočívá na přináležitosti nemnohých a mnohých a na zástupné službě nemnohých v prodloužení Kristova zástupnictví.




  Ten člověk to napsal moc hezky a "sebeklam a podvádění lidí", které tu předvádíš není "pravda". Vím, že se snažíš schovávat za pobožné ohlupující fráze, aby ses nad tím nemusel zamyslet. Zkus dát někdy stranou tu zvláštní tupost proti realitě, ve které jistě žiješ (tak jako jsme v ní žili my) a konfrontovat ty poučky vyrvané z reality s realitou.


  Rozhlédnout se kolem sebe na to mokré uhlí, polité vodou, jak žije. Jak se snaží, oblbnuté zbožnými frázemi a ovocem okolo je jen černé bláto, protože veškeré snažení uhlí je o zušlechtění sama sebe.


  Ale drahý kámen není ve sbírce proto, že je krásně opracovaný, že se leskne. Leda ve sbírce někoho, kdo kouká jen na vnější věci a nerozumí tomu, co je důležité.

  Drahý kámen se dává do sbírky proto, že je to drahý kámen. I když bude neopracovaný a špinavý, zrovna vytažený ze země, má nezměrně větší hodnotu, než krásně oškrábané uhlí, které jiné uhlí natřelo stříbřenkou a dovnitř sebe si ve světě koupilo pár ledek a baterku.




]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Surový diamant. (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 18. říjen 2012 @ 12:48:59 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Toníku
ten pán to opravdu napsal velice výstižně.



Měl bys ale vést v patrnosti, že nikoli náhodou tento pán je nynějším papežem římskokatolické církve a když psal tyto řádky, psal je v kontextu své katolické víry, že člověk je znovuzrozen z vody a z Ducha svatého právě ve křtu.
Smysl toho, co napsal, nemůžeš vysvětlovat v jiném kontextu. To by ses posunul do oblasti nepravd.



Jsou skutečně dva způsoby, jak si Bůh lidi volí, jak je ospravedlňuje.
Ta první skupina se obléknutím do Krista ve křtu stává křesťany (diamantem) a nadále se obrušuje životem s Bohem a s bratry v církvi.

Ta druhá skupina nemá dar víry, neoblékla dosud Krista, ale žije podle hlasu svého svědomí, jako lidé spravedliví. Oni obléknou Krista až při setkání s ním ve smrti (Mt 25,32-46).


Dále jsou i lidé, kteří s Bohem a podle Boha nežijí a nežijí ani podle hlasu svědomí. Jsou jak mezi pokřtěnými, tak mezi nepokřtěnými. Protože svobodu volit má každý a někteří volí opravdu špatně. Důsledky jejich volby podle toho budou na jejich životě i vypadat.


Pokřtění (obléknutí do Krista, znovuzrození) je šance na věčnou spásu, které předchází velice kvalitní plnohodnotný život s Bohem i bližními. Není ovšem ještě žádnou zárukou věčného spasení - pokud člověk se vlastní volbou od Boha znovu odvrátí a nevytrvá v dobrém až do smrti (Mt 24,13).


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Surový diamant. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 19. říjen 2012 @ 19:56:43 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Tušil jsem, že se zabalíš do gramofonu zažitých frází, aby ses nemusel zamyslet nad realitou.

  Pan Ratzinger psal jistě v kontextu ŘKC víry a pokud mohu soudit u daného tématu z vlastní zkušenosti, psal dobře a pravdivě.


]


Stránka vygenerována za: 0.32 sekundy