,,Chci tedy, aby se muži modlili na každém místě, pozvedajíce svaté ruce bez hněvu a sváru. Stejně i ženy ať se v slušném oděvu zdobí počestně a střízlivě, ne účesy a zlatem, perlami nebo drahými šaty, nýbrž dobrými skutky, jak se sluší na ženy, které se přiznávají k zbožnosti. Žena ať se učí v tichosti a s veškerou podřízeností. Nedovoluji, aby žena učila nebo měla moc nad mužem, nýbrž má být v tichosti. Neboť první byl utvořen Adam, potom Eva. A nebyl sveden Adam; žena byla svedena a upadla do přestoupení. Bude však zachráněna skrze rození dětí, setrvají-li ve víře, lásce a posvěcení spolu se střízlivostí.“ (1Tm 2,8-15).

Musím se přiznat, že toto místo není jednoznačné. Dokonce jsem se musel v textu trochu uchýlit od překladu Nové smlouvy tím, že jsem vypustil překladatelské vsuvky vyznačené kurzívou. Různé překlady překládají toto místo různě. Hlavní rozdíl je v tom, k čemu vztáhnout vedlejší větu podmínkovou, tedy zda žena bude spasena skrze rození dětí, setrvají-li ty děti ve víře, nebo setrvá-li ona žena ve víře. Osobně se přikláním k verzi: ,,Bude však zachráněna skrze rození /dětí/, setrvají-li ve víře, lásce a posvěcení spolu se střízlivostí.“

Základní myšlenkou Pavlovou je ukázat cesty k tichému a pokojnému životu ve vší zbožnosti. Pavel se proto vyrovnává ve svém dopise s mnoha překážkami tohoto tichého a pokojného křesťanského života, mezi kterými je také nepřiměřená role žen v církvi. Oč šlo?

Z Pavlova listu můžeme vydedukovat v podstatě dvě nebezpečné tendence v postavení žen:

1. Ženy se pokoušely získat v církvi moc.

2. Ženy se pokoušely ovlivňovat muže a získávat tím určité postavení v církvi svým vnějším vzhledem.

Pavel v obou těchto tendencích zakročuje. Nejprve se podívejme, jak se vyrovnává s druhým nebezpečím: žena se nemá zdobit šperky a drahými doplňky, šaty a účesy, ale dobrými skutky. Žel, že dnešní ženy tento text nechápou většinou pozitivně jako vybídku ke konání dobrých skutků, ale negativně, jako jakési zasahování do svého soukromí. Pavel však orientuje ženinu pozornost směrem, který je v Božích očích oceňován, na rozdíl od toho, co oceňuje u žen většina mužů. Neznamená to tedy zákaz zdobení, ale povzbuzeni ke konání dobrých skutků.

Jak Pavel řešil problém snahy žen o získání moci v církvi? Jednoduše: ženám toto postavení zapověděl. Žena nesmí nad mužem vládnout, což v důsledku znamená i to, že by neměla v církvi učit. Ten, kdo vyučuje, ovlivňuje svým způsobem životy lidí. Protože jde ale o moc nad mužem, není důvod si myslet, že Pavel zakazuje jakékoli vyučování. Žena smí vyučovat tehdy, když v jejím vyučování právě onen prvek ,,moci nad mužem“ chybí. Jedná se o jednorázové akce, přednášky, práce asistentky a samozřejmě o vyučování dětí či jiných žen. Zakazovat nějakou křesťanskou knihu, protože ji psala žena, je důkazem nepochopení toho, oč v Pavlově příkazu jde. Vždyť jak může spisovatelka (byť teologické práce) uplatňovat nad svými čtenáři osobní moc?

Pavlův zákaz učení se mohl ženám nelíbit, stejně jako se nelíbí ženám dnes. Pavel k němu tedy připojil biblické zdůvodnění: žena byla stvořena jako druhá, je tedy v podřízeném postavení pod mužem, a žena byla svedena a upadla do přestoupení, což opět mělo za následek její podřízenost. Vysvětlení nalezneme právě v příběhu Evy. Po pádu jí Bůh řekl: ,,Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, syny budeš rodit v utrpení, budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout.“ (Gn 3,16). Co je oním dychtěním po muži? Může to být touha citová a pohlavní, ale někteří vykladači zastávají názor, že se jedná o touhu ženy vyrovnat se muži, získat s ním rovnocenné postavení. Od pádu je však součástí ženina Bohem daného údělu skutečnost, že nad ní vládne muž. Pro naše ucho to možná zní divně. Nezapomeňme, že jsme ovlivněni feminismem. Naše společnost chápe ženu jako někoho zcela autonomního. Ne tak Bible, ta staví ženu pod autoritu muže a do závislosti na něm.

Jak se ale Pavel dostal od podřízenosti ženy k tomu, že bude zachráněna skrze rození dětí? Odpověď je jednoduchá. Mluví o tom Bůh ve výroku, který jsme již z knihy Genesis citovali. Součástí ženina údělu vedle podřízeného postavení pod mužem jsou bolesti těhotenství a porodu. Těhotenství a porod se pojí s úkolem, který dostali lidé hned po svém stvoření: ,,Ploďte a množte se a naplňte zemi.“ (Gn 1,28a). Přivádět na svět děti tedy naplňuje ženin život smyslem, je to její poslání, stejně jako je posláním muže podmanit zemi a panovat nad ní. Jako se po pádu stalo těhotenství ženy utrpením, stala se utrpením i mužská práce, která s podmaněním země a jejím spravováním souvisí.

V Prvním listě Timoteovi mluví apoštol Pavel o ženách, „které se přiznávají ke zbožnosti“, jsou to tedy křesťanky. Říká-li pak o nich, že budou „zachráněny skrze rození dětí“, nemá na mysli záchranu věčnou, tedy spasení. To je pouze a toliko v Kristu. („Je totiž jeden Bůh, jeden je také prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví ve svůj čas.“ (1Tm 2,5). Zde mluví Pavel o záchraně věčné – Ježíš dal sebe, aby nikdo, kdo v něho věří nezahynul, ale aby měl věčný život.) O jaké záchraně tedy Pavel mluví v souvislosti s rozením dětí? Jsem přesvědčen, že mluví o naplnění života už spasené ženy. Říká vlastně, že ženin život přes její podřízenost muži není zbytečný, neboť žena realizuje Boží plány svým mateřstvím. Pavel však zdůrazňuje, že nejde jen o to přivést děti na svět. Jde především o jejich výchovu. Proto ona připomínka: „Bude však zachráněna skrze rození dětí, setrvají-li ve víře, lásce a v posvěcení spolu se střízlivostí.“ Ženin život je zcela naplněn, vychová-li děti tak, že zůstanou ve víře v Pána Ježíše, budou-li milovat druhé a budou-li žít svatě a střízlivě. To je hlavní úkol žen. Pokud jej splní, vyhrály život. Ve svém dopise Filipským Pavel říká: „Proto, moji milovaní, (...) s bázní a chvěním uvádějte ve skutečnost svou záchranu.“ (Fp 2,12). Zde je použito stejné slovo řecké slovo sótéria, jaké je použito u žen v souvislosti s rozením dětí. Ano, tím, že žena přivede na svět děti, které správně a zbožné vychová, tím uvede svou záchranu ve skutečnost.

Je dobré říci, že se zde jedná o princip. Ten nevystihuje jednotlivosti. Pokud žena je nevdaná či bezdětná, tato slova se na ni nevztahují.