Přímo strhující je Nečasův argument, že o církevním majetku "plných dvacet let" probíhá "celospolečenská diskuse". Asi kvůli "desetiletí duchovní obnovy" (1987-1997), vyhlášené katolickou církví na přelomu epoch, slíbil kardinál Tomášek v samém začátku nápravy - pozor, prosím - NĚKTERÝCH majetkových křivd, že církev nebude už NIC dalšího požadovat. "Celospolečenská diskuse" pak vskutku vypukla, ale až poté, co náhodnou (?) chybou v zákoně získaly sestry v Kristu (voršilky) část Národního divadla a odmítaly se chňapnutého sousta pustit.

"Diskuse" pokračovala skoro patnáctiletým soudním sporem o katedrálu sv. Víta, pokusy o další a další výčtové zákony a spíláním kardinála Vlka kdekomu do "komunistů". Na to ostatně u posledního zákona - minulý měsíc protlačeného - navázal Miroslav Kalousek tvrzením, že proti církevním restitucím mohou být výhradně jen "bolševici napříč politickým spektrem". To jsme ale pak skoro všichni. Ještěže v Norimberku na sjezdech NSDAP už dneska nikdo neječí, že tahle země je "letištěm pro bolševická letadla" (Adolf Hitler).

Bonus za trpělivost

Byla to dvacetiletá válka agresivních flanďáků s českou společností a žádná celospolečenská diskuse! "Desetiletí duchovní obnovy" stalo se prodlouženým dvacetiletím duchovního úpadku a rychlého vypařování veřejné popularity církví. Hlavně ta katolická coby jakýsi předvoj postupovala salámovou taktikou, v níž byl Vatikán vždycky kanón (však se ji učil dva tisíce let); tlustým zakrojením byl právě onen blokační paragraf v zákonu o půdě, který fakticky dotlačil Ústavní soud ke zdi, k vymáhání "restitucí", do role bezmocného maňáska bohapustých mamonářů. Těm se nestává každý den, aby se mohli s "čistým svědomím" dovolávat právního státu. Tak si to užívají.

Vskutku drsnou anekdotou je Nečasův argument, že výhodnější restituční podmínky (v tržních, nikoli úředních cenách) dostaly církve jako jakési odškodnění za diskusi tak dlouhou. Chudinky!

Je v živé paměti, jak ta "celospolečenská diskuse" nedávno skončila. Rozhodně ještě hůř, než v 90. letech začala (a to je co říct). V noci 8. listopadu, v den výročí bitvy na Bílé Hoře, protlačila pravicová koalice největší majetkový přesun od Klausovy "kupónovky". A protlačila jej s pomocí zkorumpovaných nebo zastrašených přeběhlíků. S pomocí vykonstruované strany, jejíž předsedkyně Karolína Peake je expertkou na všechno, včetně zakládání stran za jednu noc (a na jedno použití). Expertkou na právní řád České republiky, boj proti korupci, obranyschopnost země i na privátní, zázračně výhodné kšefty s nemovitostmi.

Zapomínání dějin

To bělohorské datum určitě nebylo zcela náhodné, nýbrž záměrně symbolické - a nejen ve smyslu Kalouskovy implicitní věty o symbolice církevního zákona: "Řekni mi, co si myslíš o církevních restitucích, a já ti řeknu, zda jsi bolševik." (Jen tak mimochodem: podle průzkumů veřejného mínění je takových "bolševiků" v české populaci 80 procent). Petr Nečas - dobře připraven - ponořil se do věcného, zdánlivě ahistorického, s tragédií Bílé hory napohled nesouvisejícího tónu. Například pravil, že platby církvím ročně prý nepřekročí jednu desetinu (0,1) státního rozpočtu. (Proč tedy pořád vláda apartně omdlévá nad zneužíváním dávek (0,03 ze sociálních transferů?)

A dál pravil výlupek věcnosti Nečas, nic zlého netuše: "Česká republika byla poslední zemí bývalého východního bloku, která problematiku církevních restitucí ještě nevyřešila." Máme asi zapomenout, že jsme byli jedinou zemí bývalého východního bloku, v níž se zrodilo husitství, po němž zde věru mnoho katolického nezůstalo. Máme zapomenout, že v pobělohorské rekatolizaci se obnovená církevní držba stala synonymem "svébytného koloniálního procesu" (Eduard Goldstücker). Máme zapomenout, že T. G. Masaryk, jenž zákonem nechal zrušit šlechtu a jejž naráz zažalovalo 250 katechetů, měl jedno významné podloží své politiky: odpor k Vatikánu.

Naši křiváci při tom svém "narovnávání" doufají, že jsme zapomněli vlastní dějiny. Možná mají pravdu. Ale i tak není vůbec jisté, že si je - přesto, ba právě proto - nebudeme muset zopakovat.