Nechci zde rozšiřovat kritiku Bible. Kdo však biblické studium bere vážně, tak se brzy s rozpory v Písmu setká. Nebyl jsem výjimkou. Byla to docela perná cesta, než jsem byl obdarován poznáním, které mě nyní ochraňuje před jakýmikoliv výpady proti Písmu. Chcete-li, přečtěte si, jak jednoduše se lze stát neochvějným a neotřesitelným proti jakýmkoliv útokům na Písmo.

Nesprávný pohled na Bibli přináší rozpory nejvíce v samotném Božím lidu, jak o tom svědčí odlišnosti mezi církvemi a jejich někdy až k nenávisti vystupňovaná vzájemná nevraživost. Ale ani vnějšímu světu nedokážeme vysvětlit, k čemu Bible vlastně je. Tak, aby tomu porozuměli. Ale bohužel je to i tak, že to nedokážeme vysvětlit ani sami sobě.

Především se necháváme zlákat představou, že Bible je historickou knihou. Najdeme v ní sice popisy historických událostí, a to obvykle přesně zaznamenané. Jejich datování a někdy i samotný obsah však bývá většinou v rozporu s archeologickými nálezy. Třeba podle takových vykopávek byly hradby Jericha zbořeny sto let před příchodem Jozueho. Ale i jinou historiografii vědci vyvrátili: Například Jeruzalém prý měl v době krále Šalamouna nejvýše tisíc obyvatel, takže nás hned může napadnout otázka, kde tento král měl oněch biblických tisíc žen, ženin a konkubín.

Nedávno jsem s velkou s nadějí poslouchal rozhovor s křesťanským archeologem bádajícím v Izraeli. Konečně těm neznabohům archeologům ukáže, jak se potvrzují biblické pravdy! Byl jsem však zklamán. Hovořil opatrně a vždy dodával, že Bible není příručkou historie nebo učebnicí dějepisu. Historicko-kritická teologie nás totiž přivede jen na scestí neustále se zvětšujícím počtem nesrovnalostí historických nálezů s Písmem. Archeologům to za vinu nepřičítejme. Věřím, že většina z nich by stejně tak jako my nadšeně získávala Bibli potvrzující nálezy. Ale kde je vzít?

Nemysleme si, že vědcům, kteří zkoumají obsah, autenticitu a věrohodnost biblických textů, můžeme nějak rozumově argumentovat proti jejich poznatkům. Nepodezírejme je, že všichni z nich přišli zničit fundament naší víry. Mnozí z nich, možná i většina, přistupuje k Písmu s čistým úmyslem prokázat pravdivost a věrohodnost Písma. Používají sofistikované (promyšlené) metody jak určit, kdy byl text napsán, zda byl upravován později či kolik autorů se na něm podílelo. Z dobových názvů, kontextu událostí, psychologie myšlení, z formulace vět a podobně. Například dokázali k našemu nadšení potvrdit, že Ježíšovu „malou apokalypsu“ nevymysleli až po událostech zničení Jeruzaléma evangelisté, jak tvrdili odpůrci prorockých vidění. Jenže prokázali to tím, že podle Ježíšovy předpovědi se vše přesně nenaplnilo. Což by jistě evangelisté nezaznamenávali. Nicméně, což věřícímu lidu zasadilo ještě větší ránu v chápání Ježíšovy vševědoucnosti.

Musíme si uvědomit, že vědecké práce mají svá pravidla. Napíšete svá tvrzení a doložíte je odkazy na díla, která byla k problematice probádána před vámi. Odkazy takto potvrzujete svá zjištění (a současně se nechlubíte cizím peřím). Technické práce, které jsou jedinečnou ukázkou vědeckých pojednání, jsou přesným vyjádřením vámi nově zjištěných skutečností, postavených na základech jiných vědců vytvořených před vámi. Jakýkoliv jiný vědec si může vaši práci vzít a tvrzení tam uvedená ověřit podle odkazů tam uvedených. Pokud něco, i jen malý detail nesedí, vaši práci zoponuje, což se zveřejňuje v odborných kruzích. Čímž vás vystaví buď ostudě, pokud váš omyl byl neznalostní, nebo pokud jde o vyšší stupeň poznání, tak vaše poznání zařadí mezi překonané a od této chvíle se stanete jen součástí oněch citovaných odkazů z minulosti. Vědecké obory jsou drsnou branží, kde není prostor pro demagogii nebo zbytečné řečnění.

Zkusíte-li však totéž udělat s Biblí, záhy přijdete na to, že to vůbec nejde. Vzájemné odkazy sice naleznete – některé Bible je dokonce obsahují – avšak o přesnosti si můžete nechat snít. Co si vyberete, Izajášovu dívku, nebo Matoušovu pannu? Jméno Ježíš nebo Immanuel? Eschatologii s věčným životem v Kristu nebo smrt v rozkvětu sil ve stu letech podle Izajáše? Ještě budete těmito argumenty nějakému vědci tvrdit, že veškeré Písmo je inspirováno dokonalým a neomylným Bohem? Věda pracuje jen s definicí pojmu (aby si všichni rozuměli), tvrzením a důkazem tvrzení. Nemůže přijmout biblickou mluvu, kde i pojmy lze různě vykládat. Velmi mě kdysi mrzelo, když jsem byl v internetové diskuzi se špičkovým vědcem nazván propagátorem tmářství, když jsem obhajoval Bibli. Ten člověk přitom v Boha věřil. Postupem času jsem si však uvědomil, že pokud Bibli vzal do ruky a četl ji sice upřímně, ale s naučeným vědeckým chápáním, že ji musel zavrhnout po několika prvních stránkách. A ty, co Bibli věří s těmi jejími nesrovnalostmi a rozpory nazvat podle svého niterného přesvědčení tmáři, kteří svým zarputilým zatvrzením jen zastírají cestu k tomu Bohu, jenž je dokonalým nade vše a který nemá žádné chyby, nevyjímaje chyby formulační, neřku-li technické, historické či logické.

Ale nejde jen o vědecký přístup k Písmu. Dokážeme snadno argumentovat, že Bible není vědeckou příručkou. Jsou tam však zapsány věci a události, kde jakoukoliv argumentaci (mimo víry) nedokážeme nalézt. Vzpomínám třeba na jednoho dominikána, jehož výklady Písma a vroucí víru jsem obdivoval, jak o vánočním příběhu s pastýři a mudrci hovořil jako o mýtu. Běžel jsem hned za starším bratrem ve víře postěžovat si, jak o tak jasném svědectví Písma si „hlídací pes víry“ dovoluje pochybovat.

Nejeden z nás na nesrovnalosti v Písmu musel narazit nebo jistě narazí. Jsme zvyklí uvažovat racionálně, aristotelovsky. Žijeme v době vědy, a ta je založena na přesnosti poznání a uvažování.

Je to také jeden z omylů, kterým se často necháváme svést, když slyšíme nabádající hlas: Nerozumíš tomu, vidíš tam rozpory? Musíš tomu věřit, musíš, musíš, musíš!

Je to však správně? Vždyť to naše myšlení máme zaručeně od Boha, a ten řekl, že nám ho, jako ostatně vše, stvořil dobře. Jak tedy ten náš dar myšlení, sice dnes až přespříliš hypertrofovaný racionalitou, skloubit s Písmem?

Na to existuje jedna dobrá odpověď:

Tento článek bude mít pokračování v druhé části. Bude mít právě opačné vyznění získané racionálním myšlením, na kterém je dnešní věda založená. Nenechte se proto odradit od víry.