Církvi adventistů s.d.
Londýnská 30
Praha 2 Vinohrady
120 00

Milé sestry a bratři,

Obracíme se na vás ve věci, o které jsme si nikdy nemysleli, že by mohla nastat. Vstupovali jsme před lety do církve adventistů s. d. s vědomím, že má to nejlepší biblické poznání, jaké může být. Věděli jsme, že je to lidské společenství s lidskými chybami, ale nepovažovali jsme to (a stále nepovažujeme) za problém. Vždyť jsme jenom lidé, spasení milostí.

Opravdový problém nastal před několika lety, kdy jsme ke svému naprostému úžasu a nesmírnému překvapení zjistili, že „biblická pravda“ adventistů má ve skutečnosti k pravdě velice daleko. Někdy dokonce stojí přímo proti bibli. A nejedná se přitom o žádná podružná témata. Pokusíme se je zde nastínit:

1. Vyšetřující soud.

Zjistili jsme, že v nebi v r. 1844 nezačal probíhat žádný vyšetřující soud. Dan 8,14 nemá souvislost se Dnem smíření (a tedy ani s vyšetřovacím soudem), protože neexistuje žádné prokazatelné teologické propojení mezi Lv 16. kap a Dan 8,14. Dále: v knize Daniel je vždy jedno zvíře či prvek (stříbro, zlato) symbolem jednoho království. V 8. kapitole knihy Daniel se mluví o beranu a kozlu, jsou zde pouze dvě zvířata, dvě království, Médo-Persie a Řecko. Není zde žádné další zvíře, které by symbolizovalo následující (římskou) říši a maličký roh nevyrůstá z římské říše, jak adventisté učí, nýbrž z řecké. Jedná se o proroctví o Antiochu IV. Epifanovi, který se v obrovském rozsahu pokusil zničit židovský národ, ne o pohanský a posléze katolický Řím.

V Novém zákoně vidíme, že Kristus vešel do svatyně svatých ihned po svém nanebevstoupení a ne až v r. 1844. (Žd 6,19-20) a naše hříchy jsou nám definitivně odpuštěny a smazány již nyní, když je vyznáváme, a ne až v průběhu nějakého vyšetřovacího soudu (1J 1,9; Ef 2,13.14; Žd 8,12).

Toto učení, navzdory rostoucímu nátlaku v periodikách CASD, většina členů ani nezná, natož aby je vnímala jako důležité - viz výsledky nedávné ankety „Sborový řád a církevní praxe“.

2. Sobota

Při nezaujaté četbě Nového zákona jsme zjistili, že nikde nepřikazuje svěcení sobotního dne. Apoštol Pavel chodil v sobotu do synagogy, protože chtěl oslovit Židy. Ale pokud se chtěl setkat s křesťany v Troadě a lámat s nimi chléb, sešli se první den v týdnu (Sk 20,7). V Kol 2,16.17 apoštol Pavel mluví o svátcích, novoluních a sobotách, a všechny tyto svátky označuje jako pouhý stín toho, co přišlo v Kristu – to navíc mimo jiné také znamená, že všechny tyto sváteční dny mají stejný význam. Světí adventisté novoluní nebo židovské svátky? Ne. Jsou to pro ně pouze židovské svátky. Stejným způsobem je tedy podle tohoto textu nezbytné přistupovat i k sobotě. Tento postoj zastává i Pavel v listě do Říma, kde píše: „Někdo rozlišuje dny, jinému je den jako den. Každý nechť má jistotu svého přesvědčení…“ (Ř 14,5,6). Nebiblický je i důraz, který kladou adventisté na sobotu jako pečeť pravého Božího lidu. Boží slovo totiž říká, že pečetí pro den vykoupení je Duch svatý (Ef 1,13-14; 4,30).

Vědomí, že jediní adventisté znají pravý den bohoslužeb, vzbuzuje mezi adventisty pouze pýchu ve vztahu k jiným církvím.

3. Zákon – Desatero

Jedná se o nesmírně složité a důležité téma. Ve stručnosti pouze toto: křesťan už není pod zákonem, zákonem je pro něj Kristus (1 Kor 9,21). Křesťan umírá zákonu a žije Kristu (Ř 7,4). A Kristus svůj zákon, svá přikázání lásky (1J 3,21- 24), vyhlásil v kázání na hoře, vyhlásil ho svým životem a svou obětí. Starý zákon, zákon Mojžíšův, byl přidán jen do příchodu Krista (Gal 3,19), s Kristem skončil, a s ním i Desatero, které je nedílnou součástí Mojžíšova zákona. Nastala nová doba, kdy jsme inspirováni Kristovým životem, jeho slovem a Duchem svatým.

4. Ellen Gould Whiteová

Po studiích necenzurovaných materiálů z mnoha pramenů ohledně historie naší církve a osoby Ellen Gould Whiteové nemůžeme věřit v její prorocké pověření. Byla nemocná, trpěla epilepsií spánkového laloku, která u ní probouzela záchvaty, mylně považované za prorocká vytržení. Četli jsme vyjádření lékařů, kteří měli možnost její onemocnění posoudit.

Velkým problémem v její činnosti je plagiátorství. Od vybraných autorů své doby opisovala celé odstavce. Ano, v jejích knihách najdeme mnoho působivých obrazů a hlubokých myšlenek, ale i ty byly často opsané. Církev o jejím plagiátorství ví. Odůvodnění, že v její době nebyl zákon na ochranu autorských děl, nám nepřipadá poctivé, zvláště s ohledem k tomu, že sama od druhých autorů vyžadovala, aby, pokud ji budou citovat, to ve svých pracích uvedli.

Nemůžeme s ohledem na poctivou biblickou exegezi souhlasit s mnoha jejími výklady bible (např. její důraz na sobotu či předadventní soud chápeme jako nebiblický).

Ačkoli adventisté tvrdí, že její rady přinášely církvi vždy pouze užitek, máme k dispozici materiály o škodách ve výši desítek tisíc dolarů, které její rozhodnutí přinesly. A všichni víme, jak těžce se podepsali mnozí bratři a sestry na duších těch, kteří již v církvi nejsou nebo v ní tiše živoří, když je vychovávali jejími citáty.

Co se týká jejích proroctví, za všechny jmenujeme jedno: proroctví v Camdenu, které potvrdilo v r. 1851 tehdejší nauku adventistů sedmého dne o zavřených dveřích. Adventisté té doby tvrdili, že v r. 1844 byly navždy zavřeny dveře milosti celému světu kromě adventistů. Této teorie se později v tichosti vzdali, ale alarmující je, že Ellen Whiteová tvrdila, že Bůh jí ve vidění ukázal, že svět je totálně zkažený, propadlý zkáze a nikdo už nemá nikdy šanci být obrácen a zachráněn. Nevěříme, že Bůh bible by dal svému lidu takové poselství. Při různých rozhodnutích v církvi i v církevním řádu jsme poznali, že není pravdou, že Ellen Whiteová neměla a nemá rozhodující vliv na učení církve. Opak je pravdou. Její glorifikace způsobuje rozkol v mnoha dnešních sborech.

5. Čisté a nečisté

Ve Sk 15,29 je psáno: „Zdržujte se všeho, co bylo obětováno modlám, také krve, pak masa zvířat, která nebyla zbavena krve, a konečně smilstva…“ Nikde se zde nemluví o čistém a nečistém mase, nikde jinde na jiných místech Nového zákona se nedočteme o praktických radách pro křesťanské hospodyňky z pohanů, z čeho mají vařit. Čisté maso se v Novém zákoně neřeší. Předpisy o čistém a nečistém jsou součástí zákona, který skončil smrtí Ježíše Krista. Církev adventistů si ze Starého zákona vybrala pouze čisté a nečisté a nedokáže to rozumně zdůvodnit. Nemluvě o tom, že v konečném důsledku není nikdo z členů toto učení schopen cele dodržovat (viz Lv 11).

6. Desátek

Desátek byl předepsán ve Starém zákoně na podporu kněží. V Novém zákoně se nemluví o desetině příjmu, ale o dobrovolných darech. Nikde není definována přesná výše dobrovolných darů. To neznamená, že by členové církve neměli svoje společenství podporovat, jsme k tomu vyzývání Božím slovem a je to správné. Ale z Božího slova se nedá odvodit závazný desátkový systém pro křesťany.

A jsou zde i další témata týkající se praktického křesťanství: tlak na správný výběr hudby, filmů a kultury obecně, zákaz zdobení se, zákaz tance, zákaz pití alkoholu, kladení náročných podmínek ke křtu… vše by stálo za diskuzi.

To všechno jsou nesmírně důležité otázky, které mají přímý vliv na praktický křesťanský život. Jako příklad lze uvést učení o očišťování v nebeské svatyni a otázku, kterou položilo už mnoho kazatelů: „Máte jistotu spasení?“ Proč se nikdy nezvednou všechny ruce? Proč tolik adventistů váhá? Protože nikdo neví, kdy jeho jméno přijde na řadu. Učení o vyšetřovacím soudu olupuje adventisty o klid, pokoj a radost ze spasení a o přirozenou motivaci dělat něco z vděčnosti.

Paradoxem vzhledem k tomuto váhání je postoj adventistů k ostatním církvím. Vědomí toho jediného správného poznání a biblických zásad, poslušnost zákonu, zachovávání pravé soboty a přítomnost prorockého ducha vede adventisty k pocitu výlučnosti a nadřazenosti vůči ostatním církvím. Stále se zdá být daleko stav, kdy pro nás křesťané z jiných denominací budou bratry a sestrami. Spíše to jsou pro nás lidé, které musíme evangelizovat a předat jim pravé poznání, protože jinak budou ztracení.

Velkou bolestí církve adventistů je víra a nevíra v Ellen Whiteovou, která rozděluje sbory. Někteří lidé tuší, že s Ellen Whiteovou a jejími knihami není něco v pořádku, jiní v ní vidí Boží prorokyni. Tyto dvě skupiny nikdy nenajdou společnou řeč, budou vždy stát proti sobě a generovat spory, které budou ničit církev. Stačí se zamyslet nad tím, jak se v církvi řeší aktuální téma nařízeného rozdávání Velkého sporu Ellen Whiteové.

Církev nás ujišťuje, že je reformovaná a reformující se, ale ve skutečnosti zde není ochota posunout se ani o krok. Nové vedení Generální konference vede církve směrem k silnému fundamentalismu a sektářství. Vedení církve na evropském kontinentu a České sdružení obzvlášť vnímáme jako otevřené a liberální a věříme, že si uvědomuje závažnost situace. Nicméně církev je uspořádána hierarchicky a to zabraňuje změnám „zdola“, protože ti „nahoře“ vždy udají „správný“ směr, kterého je třeba se držet, protože sdružení je závislé na unii a unie na Generální konferenci.

V Českém sdružení proběhla teologická konference, jejímž tématem mělo být „Teologické napětí v Církvi adventistů s. d.“ Na okamžik jsme doufali, že by to mohla být cesta, jak se může alespoň nepatrně posunout nebiblická teologie Církve adventistů. Jenže církev, zdá se, odmítla reagovat na příspěvky lidí ke konferenci zaslaných dopředu. K samotnému průběhu můžeme říct, že velká většina řečníků projevila velkou odvahu a poctivý přístup. Zaznělo mnoho zajímavých, důležitých, podnětných a burcujících myšlenek. Nicméně stále nejsme schopni vystoupit ze stínu spisů Ellen Whiteové a teologii určuje ve sborech „selský výklad“ bible se všemi jeho negativními důsledky. V našem prostředí díky nátlaku radikálních adventistů je slovo teolog vnímáno nepatřičně, téměř jako nadávka, a to je velká škoda. Přes velkou snahu poctivých teologů církve zůstává většina extrémistických členů bez obav, protože jsou si vědomi toho, že myšlenky konference jen stěží překročí hranice sborů a jejich moc v podobě zastrašování a psychického nátlaku je den ode dne silnější.

Adventisté mají ve svých řadách mnoho upřímných, poctivých, laskavých, milosrdných a milujících lidí. Poznali jsme je a určitě mezi nimi máme a budeme mít mnoho dobrých přátel, kteří jsou ochotni přemýšlet a nedívat se skrz prsty na jiné věřící (žel nyní píšeme o učení CASD). Služba adventistů tomuto světu je určitě dobrá, a pokud není hnacím motorem pouze strach z apokalypsy, tak je i užitečná a věříme, že přesahuje na věčnost.

Přesto přese všechno jsme zjistili, že nadále nemůžeme být poctivými adventisty sedmého dne. Nemá to nic společného s žádnými mezilidskými vztahy v církvi. Patříme k malému procentu těch, kteří nesouhlasí s učením církve. Učení je problém, ne lidé, ti si zasluhují úctu za svoji víru, poslušnost, vytrvalost a věrnost. Jednoduše jsme poznali, že pravda je jinde, je mnohem prostší a jednodušší a přináší do života radost a pokoj. Učení církve vede k zaměření se na náboženské povinnosti, vedoucí k vyčerpání, dále vede k pýše a nadřazenosti a olupuje o radost ze spasení. Toho už se nechceme účastnit, je to únavné, vyčerpávající a má to daleko do pravdivého křesťanství. Pravda v Ježíši Kristu přináší plné a okamžité odpuštění a vědomí Božího přijetí. Děkujeme Bohu za toto poznání, chválíme ho, že jsme ho mohli hlouběji poznat a najít svobodu v Kristu.

Vystupujeme proto z Církve adventistů s. d. a žádáme o vyškrtnutí ze seznamu členů sboru. Tento dopis zasíláme jako otevřený, protože bychom se tak rádi vyhnuli pokud možno všem spekulacím a diskreditaci, které zažily mnohé osoby, které v tichosti opustily církev.

Podepsáni:

Iveta Škodová, Mladá Boleslav
Petr Mertlík, Radvanice
Richard Škoda, Trutnov
Markéta Škodová, Trutnov

Zdroj: http://byvaliadventiste.cz/

Tyto stránky byly založeny během Vánočních svátků r. 2012. Vznikly jako místo, kde se chceme sdílet s těmi, které to zajímá, o naše osudy. Každý z nás byl svého času členem církve adventistů s. d. Ve chvíli, kdy jsme zjistili, že musíme odejít, jsme založili tyto stránky. Díky nim můžeme snáze předat svoje zkušenosti a důvody svého rozhodnutí odejít. Nikdo z nás nechtěl a nechce napadat církev adventistů s. d., ale zjistili jsme, že už nemůžeme být její součástí.