Rozhodly se pro majetek za cenu úplné „odluky lidu od církve“ na celé další generace. Přijaly nabídku od naprosto nevěrohodné „vlády zločinného spolčení“. Co je k tomu vedlo?

Je pravda, že vypořádání se s církvemi je téma, které se táhne naší krajinou už 20 let. Určitě je odluka církví od státu něco, co je rozumné a má smysl. Nicméně podoba přijatého zákona, okolnosti, za kterých byl přijat a teď i způsob podepsání smluv se šestnácti církvemi jsou – hodně slušně řečeno – velmi podivné. Rozhodně se nechci tímto textem dotknout věřících spoluobčanů a řadových kněží; vím, že naprostá většina z nich patří mezi slušné a obětavé lidi dobré vůle. Na druhou stranu: i oni nesou určitý díl odpovědnosti, pokud zavírají oči před podivnými rozhodnutími jejich nadřízených.

Církve bezpochyby sledovaly, jak probíhalo druhé a především třetí čtení zákona. Viděly, že zákon byl schválen 101 poslanci, čemuž předcházelo odstoupení tří ze šesti rebelujících poslanců ODS (tři byli velmi podivně „pacifikováni“) a nahrazeni třemi novými, z nichž jeden byl v té době nepravomocně odsouzen a nyní pravomocně sedí ve vězení. Také vědí, že všichni tři již bývalí poslanci dostali teplá místečka. V době projednávání zákona viděly, že protentokrát věcné argumenty opozice naráží na zeď nezájmu, demagogie a pohrdání ze strany poslanců vládního tábora. Viděly, že tento akt zavazující celou jednu generaci probíhá mimo souhlas naprosté většiny obyvatelstva. Že byl zákon podepsán na výročí bitvy u Bílé hory, je jen symbolickým završením.

V rámci předchozího jednání církve také bezpochyby zaznamenaly, že přes ekonomickou krizi dostaly opravdu velkorysou nabídku: dle biskupky Šilerové z Církve československé husitské přišla od státu nabídka téměř dvojnásobné kompenzace, než byla poptávána (zdroj: páteční Hyde Park). Dokonce v této souvislosti použila slovo „úplatek“, i když v uvozovkách. Díky za odvahu nazývat věci pravými jmény… Hus se prostě Pravdě nezpronevěří.

A konečně o termínu podpisu smlouvy se církve dozvěděly týden před, tedy okolo 15.2. Do středy 20. 2. držely bobříka mlčení. A bezpochyby věděly, že smlouvy neprošly standardním kolečkem mezirezortního řízení. A že Ústavní soud má na stole stížnost opozice a náhlý spěch vlády je motivován právě strachem z výroku ÚS.

U současné vlády zločinného spolčení mne toto chování nepřekvapuje. U církví, které mají být nositelem hodnot Ježíše Krista, do jisté míry ano. Respektive, vede k úvaze, jakéže hodnoty vlastně zastupují a jaké cíle sledují. Měli na výběr? Zdá se, že ano. Jedna z církví, Bratrská jednota baptistů, smlouvu odmítla podepsat.

Na jedné misce vah bylo odmítnutí smluv s následujícími důsledky:

• nejistota ekonomické budoucnosti (ale jen zdánlivá, církve mohly dojednat pro občany přijatelnější podmínky a mohly podmínit výslednou podobu zákona a příslušných smluv souhlasem opozice a posunout platnost za dobu ekonomické recese); je dobré si také uvědomit, že případná nejistota se netýká provozu škol a zařízení poskytujících různé druhy sociální péče, které jsou hrazeny státním rozpočtem jako jakákoli jiná zařízení tohoto typu;
  
  
• - možnost získat uznání široké veřejnosti, praktikujících věřících i řadových kněží a vytvořit alespoň pocit sounáležitosti, načrtnout obraz, že jsou připraveny naplnit slova Kristova a svoje poslání.

• - víc než luxusní ekonomické zajištění provozu církví;
  
  
• - ztrátu zbytků důvěry naprosté většiny laických občanů a z toho plynoucí pozbytí jakékoli šance na minimálně jednu generaci poskytovat většímu okruhu osob ty služby, které by měly být jádrem jejich poslání;
  
  
• - vzbuzení velkých pochybností řadových kněží a středního kněžského stavu, ti totiž ponesou projevy nelibosti nejvíce (mimochodem, kolik z nich je české národnosti, kolik slovenské a polské?);
  
  
• - podlomení důvěry praktikujících věřících (káží vodu, pijí víno).