Grano Salis - 1 epištola Jana – výklad 12 úvodních veršů

poslal leonet

Což bylo od počátku, což jsme slýchali, co jsme očima svýma viděli, a co jsme pilně spatřili, a čeho se ruce naše dotýkaly, o slovu života, (Nebo ten život zjeven jest, a my jsme viděli, a svědčíme, i zvěstujeme vám ten život věčný, kterýž byl u Otce, a zjeven jest nám), Což jsme viděli a slyšeli, zvěstujeme vám, abyste i vy s námi obecenství měli, a obecenství naše aby bylo s Otcem i s Synem jeho Jezukristem.

Kvůli doslovnosti překladu jsem pro tento stručný výklad zvolil Kralický překlad. A záměrně nebudu uvádět číslování veršů.

Především si můžeme všimnout absenci oslovení. Jako kdyby tato slova byla určena všem lidem bez rozdílu. Kdo zná evangelium Jana, jistě si všimne určité podrobnosti, také bez oslovení a jen málokdo pochybuje o tom, že úvod evangelia je určen všem bez rozdílu, a že se jedná o svědectví Jana Křtitele pro tehdejší Izraelce. Jenže 1 epištola Jana vznikla někdy v 90 létech prvního století. A protože Jan už nežil v Izraeli, ale v Efezu, je určena všem lidem bez národnosti. A jedná se také o svědectví. „a svědčíme, i zvěstujeme vám ten život věčný,“ proč? „Abyste i vy s námi obecenství měli,“ což by napovídalo, že adresáti těchto slov nemají s námi obecenství, takže se musí jednat o nevěřící.

A totoť píšeme vám, aby radost vaše byla plná. My, věřící, píšeme vám, aby vaše radost byla plná, což znamená, že není. Jan tady nehovořil jen za sebe, ale za všechny věřící. A co jím píše? Toť jest tedy zvěstování to, kteréž jsme slýchali od něho, a zvěstujeme vám: Že Bůh jest světlo, a tmy v něm nižádné není. Stejně jako Jan Křtitel v J 1,7. A další slova jsou výmluvná. Díme-li, že s ním obecenství máme, a ve tmě chodíme, lžeme, a nečiníme pravdy. Teď se ovšem apoštol Jan obrací k židům, kterým se tento list dostane do rukou. Ti se přece pyšnili tím, že mají obecenství s Bohem, a přesto Jan usoudil podle jejich projevů, že lžou a nečiní pravdu. Proč? Pakliť chodíme v světle, jako on jest v světle, obecenství máme vespolek, a krev Krista Ježíše Syna jeho očišťuje nás od všelikého hříchu.

Tady vidíme slova evangelia. Krev Krista Ježíše Syna jeho očišťuje nás od všelikého hříchu. Jestli se dnes někde káže evangelium, je vždy nutné zmínit tento fakt. 1 Korint. 15,3. Takže půjdeme dál. Pakliť díme, že hříchu nemáme, sami se svodíme, a pravdy v nás není. Co je charakteristikou nevěřících? „Já jsem nikdy nezhřešil a žádné hříchy nemám.“ Co se vždy děje na závěr evangelizace? Výzvy k modlitbě spasení pro ty, kteří se přihlásí. A k čemu jsou vždy vyzývání? Jestliže pak budeme vyznávati hříchy své, věrnýť jest Bůh a spravedlivý, aby nám odpustil hříchy, a očistil nás od všeliké nepravosti. Neboj se a věř, modli se k Pánu Ježíši a vyznej mu své hříchy, a On ti je odpustí. Díme-li, že jsme nehřešili, činíme jej lhářem, a neníť v nás slova jeho. I tato slova jsou vhodná k evangelizaci. Neboť promlouvají k srdci člověka. Kdo je totiž upřímný, tak někde v hloubi svého srdce pod vlivem Ducha Božího mu bývá odhaleno jeho nejskrytější nitro a může si, pokud příjme Boží milost a jeho světlo, uvědomit své svědomí a jeho usvědčující pravdu. Neboť každý člověk někdy hřešil, i když si není toho vědom.

Tato evangelizační část obsahuje vše, co má vždy obsahovat evangelizační zvěst. Ježíš Kristus, syn Boží, krev jeho a odstranění všech hříchů, Bůh, světlo, pravda, vyznání hříchů, věrnost a spravedlnost Boží, odpuštění, když mu jako nevěřící vyznáme své hříchy, následné očištění od těchto hříchů, a i usvědčování těch, co říkají: My hříchu nemáme, my jsme nikdy nezhřešili. A teď si všimněte, jaký rozdíl nastává s dalšími slovy apoštola Jana.

Synáčkové moji, totoť vám píši, abyste nehřešili. Pakliť by kdo zhřešil, přímluvci máme u Otce, Ježíše Krista spravedlivého. Jan především plynule přechází k těm, které považuje za své děti, které zplodil skrze evangelium. Tak jako apoštol Pavel se odvolává na své otcovství.

Boží dítě, které je čerstvě narozené z Boha, ještě nemusí být utvrzené a může občas zhřešit z nevědomosti, jestliže si neuvědomuje svůj skutečný stav pře Bohem, a poslouchá-li další neutvrzené spolubratry, může se domnívat, že zhřešil a tak je mu nabídnutý výše uvedený text o vyznávání hříchů. Pokud je toto Boží dítě upřímné a vnímá svého ducha, jistě velmi rychle zjistí, že tluče na otevřenou bránu a činí něco, co nemusí. Neboť mu Pán ukáže verše a místa, které hovoří o jeho skutečném postavení před Pánem.

Velmi často se žel stává, že i učení v mnoha církvích je postaveno na ziskuchtivosti těch, co tyto církve vedou a co poznali, že lépe se ovládají ovečky nevědomé a vystrašené. A tak své ovečky záměrně balamutí, straší tím, že hřeší, že jím musí vyznávat své hříchy, a někde je i svými „dobrými skutky vykupovat“, odčinit a tak podobně. Každý si tady dosaďte své zkušenosti ze svých denominací. Až se ovšem Pán nad takovým smiluje a uvede do pravd Písma, zpravidla takový pochopí, v čem byl klamán a co má činit dál.

Nevím zda jste si všimli nějaké změny ve vyjadřování Jana. Oslovuje Boží děti se záměrem, aby si uvědomili, že to co bude psát dál jím píše, aby nehřešili. Kromě jiného např. píše: Každý, kdož se narodil z Boha, hříchu nečiní; nebo símě jeho v něm zůstává, aniž může hřešiti, nebo z Boha narozen jest. Nebo: Víme, že každý, kdož se narodil z Boha, nehřeší; ale ten, kdož narozen jest z Boha, ostříhá sebe samého, a ten zlostník se ho nedotýká.

Mám zkušenost, že mnozí se těmto veršům vyhýbají, neboť si nevědí rady zda jím mají rozumět doslova. A tak vznikají mnohé rozpory mezi bratry. Problém ovšem nespočívá v těchto slovech, ale v nitru každého z nás. Neboť Boží slovo je konkrétní a naše osobní zkušenost zcela jiná. A proto se vrátím k těmto slovům: Pakliť by kdo zhřešil, přímluvci máme u Otce, Ježíše Krista spravedlivého. Ke komu nás vedou tato slova? K Otci. A kde nás vede naše nitro? Podívej se, teď jsi se nezachoval jako křesťan! Teď jsi určitě zhřešil a musíš to napravit, jak? Možnosti je více, každý z vás by mohl s největší pravděpodobnosti uvést několik. Ale Boží slovo je neúprosné, běž k Otci! Jak můžu jít k otci, když jsem zhřešil. To je přece nesmysl, vždyť jsem vypadl z milosti, a hřích mi brání v přístupu k Otci. Běž k Otci!! Nemůžu, to přece nejde, takové rady si strč za klobouk!! Běž k Otci!!! A proč bych tam šel, když jsem zhřešil, nejdříve musím mít tento svůj hřích odpuštěn.

Takto velmi zkráceně jsem naznačil, jak probíhaly kdysi diskuse v mém nitru. Poznáváte se v nich? Proč máme jít se svým hříchem k Otci? Protože tam je náš přímluvce (parakletos), jinde se překládá Utěšitel a ještě jinde má význam advokát-zastánce. Pán Ježíš v Janově evangeliu několikrát o tomto Utěšiteli hovořil a myslel tehdy Ducha svatého. Ale Jan tady najednou hovoří o jiném přímluvci, utěšiteli, advokátovi, o Ježíši Kristu spravedlivém, které je u Otce na jeho pravici.

A teď si představte hypotetickou situaci, myslíme si, že jsme zhřešili a místo abychom šli k Otci a odvolali se na svého advokáta, aby nás obhajoval, odmítneme svého advokáta a chceme se hájit sami. A přitom jsme zapomněli, že se nemáme hájit my sami, ale obhajobu svěřit advokátovi. A jakému advokátovi? Spravedlivému! Co si nyní myslíte, že přece spravedlivý obhájce nemůže obhajovat hříšníka? Pozor! Tento obhájce není v roli soudce, zatím ne. Advokát má obhajovat, i když není přesvědčen o nevině žalovaného. Proto se mu říká advokát. Proč je Pán Ježíš spravedlivým obhájcem? To skutečně nevíte? Protože On sám zaplatil za všechny naše hříchy! Od odpykal trest za všechny hříchy světa. Všechny, nejen ty, které jsme učinili, než jsme činili pokání a byli ospravedlnění, ale skutečně všechny hříchy všech dob a časů. I za ty, které teprve učiníme. A onť jest obět slitování za hříchy naše, a netoliko za naše, ale i za všeho světa.

Připomenu vám několik míst Písma svatého, Žd. 10,10.12.14.18.22: V kteréžto vůli posvěceni jsme skrze obětování těla Ježíše Krista jednou… Ale tento, jednu oběť obětovav za hříchy, vždycky sedí na pravici Boží,… Nebo jednou obětí dokonalé učinil na věky ty, kteříž posvěceni bývají… Kdežť pak jest odpuštění jich, neníť více oběti za hřích… Přistupmež s pravým srdcem, v plné jistotě víry, očištěná majíce srdce od svědomí zlého (krví Kristovou);

Kdo má své srdce očištěno od zlého svědomí, nemůže již mít opět svědomí znečištěné hříchem. A tady máte klíčový verš, Žd. 10,2: Sic jinak zdaliž by již nepřestaly obětovány býti, proto že by již neměli žádného svědomí z hříchů ti, kteříž obětují, jsouce jednou očištěni? Možná pro některé bude srozumitelnější tento překlad; Kdyby ti, kdo je přinášejí, neměli už vědomí hříchu, protože byli jednou provždy očištěni, dávno by byly tyto oběti přestaly.

Pokud to nevíte, tak Zákon Mojžíšův říkal, že každý Izraelec musí jednou ročně za své hříchy obětovat obětní zvíře. Takže musel minimálně jednou za rok splnit svou povinnost, aby měl čisté svědomí. Kdyby ovšem jak říká list Židům byli jednou pro vždy očištěni dokonalou obětí Ježíše Krista, dávno by oběti přestaly. Neboť by již neměli žádného svědomí z hříchu. A do takové situace nás uvádí apoštol Jan svou připomínkou oběti slitování. Slitovnice byla na vrchu truhly smlouvy a když byla pokropena obětní krví, Bůh nikomu nepřipomínal hříchy, které byly v rozporu s deskami smlouvy. Které byly ukryty v truhle smlouvy. Žd. 10,17: na jejich hříchy a nepravosti už nikdy nevzpomenu.

Bůh jinde říká, Kolos. 2,13-14: Ano i vás, mrtvé v hříších a v neobřízce těla vašeho, spolu s ním obživil, odpustiv vám všecky hříchy, A smazav proti nám ten zápis záležející v ustanoveních, kterýž byl odporný nám. I vyzdvihl jej z prostředku, přibiv jej k kříži;

Zjev. 20,12: I viděl jsem mrtvé, malé i veliké, stojící před obličejem Božím, a knihy otevříny jsou. A jiná kniha také jest otevřína, to jest kniha života, i souzeni jsou mrtví podlé toho, jakž psáno bylo v knihách, totiž podlé skutků svých. V této knize jsou zapsány skutky proti Bohu, a mrtví jsou podle nich souzeni, ale my nepatříme mezi mrtvé, ale mezi živé a proto jsme zapsáni v knize živých! A naše zlé skutky z knihy skutků byly vymazány krvi Krista Ježíše Pána našeho. A jestli byly vymazány, je to od nás velká pošetilost je Bohu znovu připomínat. Jako kdybychom mu říkali: Krev tvého Syna Ježíše na naše hříchy nestačí, musíme ti je ještě vyznávat.

Závěr této dlouhé úvahy je tento: Budete-li se soustředit na sebe a na své pocity svou myslí, vždy budete mít pocit něčeho špatného a že se přece nemůžete přiblížit k Bohu. A to je záměrem Zlého nepřítele Božího, satana ve vašem těle. Bude vás všemožně přesvědčovat, že vedete špatný život, který se Bohu nemůže líbit. A má skoro pravdu, když mu budete věřit, neboť nechodíte podle ducha, ale podle těla, žijete podle stromu poznání dobrého a zlého. K tomu patří především jeho obviňování z toho, že jste zhřešili a dokud mu budete věřit, nedokážete chodit a žít podle ducha. Jinak řečeno, soustředění na sebe je Bohu nepřátelské.

Naopak jestliže se naučíte na jeho lži odpovídat oběti slitování a krvi Kristovou, máte vyhráno. Začali jste žít a chodit podle Ducha. Neboť jste dali za pravdu Bohu a On je vždy na vaší straně, pokud jste i vy na jeho straně.

Dokud se budete spoléhat na sebe, prohráváte, ale až se obrátíte k Bohu, zvítězili jste.

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace