Je docela známý Werichův výrok, který začíná slovy:

Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl ...

A toto docela hezky vystihuje právě to  rozhraní mezi duchem a "duší"  člověka v kontextu Písma.

To, že člověk je, představuje prostou existenci člověka, existenci lidského ducha v těle, tedy existenci nesmrtelné lidské duše. 
Neříká to však ještě nic o člověku jaký vlastně doopravdy je.

Takový člověk pak má koukat, aby byl ve světě užitečný, aby ve svobodě rozhodování poznával svoji roli od Boha a naplňoval Boží plán se světem.