Víš o tom katolický troubo, že zvykové zdravení ve stylu pozdravpánbůh, je braní jména Božího nadarmo! Zdravíš ty a za sebe, a to někoho jiného.

Na věky věkův velebný pane. A nezapomeňte se pomodlit na úmysl našeho Svatého Otce v Římě, dostanete za to odpustek pro sebe a taky duše vašich bližních v očistci. 

Díky bohu za vás velebný pane i za Svatého Otce Římě, nechť bůh zachová vaše čisté ruce, které nám z nebe podávají Krista.

Pán bůh vám to na stokrát zaplať, bůh vám za to požehnej, bůh vás za to pozdrav, bůh vás za to uzdrav.

S pánem bohem velebný pane. A dovolte mi pusinku na vaši ručičku.

Po tomhle toužíš poutnickej, to by bylo něco pro tebe, kdyby jsi byl katolický kněz. Lidi by ti líbali tvé ruce, všude samý falešný bůh a přetvářka. Víš co je na tom divné? Že vy katolíci se chováte úplně jinak v kostele a jinak mimo kostel. Mimo kostel na ty vaše katolické buhy nějak rychle zapomínáte.

Pozdravpanbů katolický troubo.

Vždycky mne překvapí když vidím jak vysoké mínění mají o nás naši odpůrci. Jako katolický kněz byste se dočkal spíš zlého než dobrého a to zejména od svých oveček. Které by do všeho bečely a nic nedělaly a chovaly by se k Vám hnusně a nevděčně.  Musel byste se starat o několik farností a to komplet a po všech stránkách a ještě těm nevděčným pitomcům odpouštět hříchy. Odměna pro kněze je až u Boha v Nebi. Kdyby to bylo všechno tak ideální jak si myslíte tak bych se o tom nezmiňoval. Kdybychom plnili řádně své povinnosti a líbali jim z vděčnosti ruce i nohy. Nohy zatím políbil jeden jesuita mně, když mi je omýval na Zelený čtvrtek. Špinavé a zpocené. Přitom to byl můj zpovědník a věděl co jsem zač. Obávám se že na jeho místě byste mi nepodal ani kůrku pro psy.

Řekl bych že takhle to nefunguje. Pán Ježíš omýval nohy apoštolům. Neomýval je saducejům, farizejům ani jakýmkoliv jiným nepřátelům. Které by pravděpodobně bylo třeba nejdřív spoutat.

Kdybych myl nohy Elcovi (omlouvám se že nepoužívám celou přezdívku, ale v pekelci bych ho neviděl rád a nechci mu nic přivolávat) tak bych byl v silném pokušení mu to vědro rozbít o hlavu, jsem hříšník a ne světec. Možná by se i on snažil mne k něčemu podobnému vyprovokovat a radši by si to vědro nechal rozbít o hlavu než umýt a zlíbat nohy. Kdo ví, třeba by ho to přivedlo k víře. Podobně jako jednoho krále malého irského království, kterému hlásal Evangelium svatý Patrik. Měl poutnickou hůl s okovanou špičku a ve své svaté horlivosti s ní tloukl o podlahu. Přitom se mu tam připletla králova noha, které prorazil nárt a připíchnul jí k podlaze. Král nebyl žádný zbabělec a jen na to prohlásil ten tvůj  Bůh se mi začal líbit. Je pěkně drsný. A dal se pokřtít i s dvorem a celým lidem.

Také Vám musím říct že jednáte svým způsobem prozíravě, podobně jako ten správce.  Že nechcete kopat sám. O skálu svatého Petra a všechno co s ní souvisí se běžně lámou a drtí palce i kopyta, podle toho kdo do ní zkouší  kopnout.

Tohle mi připomíná jeden starý vtip který se týkal jiné biblické pasáže, přechodu moře suchou nohou. Dovolím si ho upravit na tohleto místo.

Sedí student na lavičce před universitou, čte Písmo a nadšeně křičí Alelujah, Hospodin je veliký.Jde kolem skeptický profesor a otráveně se ho ptá co ho tak nadchnulo.

Alelujah, Hospodin je veliký. Postavil svou Církev na člověku-skále, na svatém Petrovi a slíbil že jí pekelné brány nepřemohou.

Což nevíš že petr znamená (v řeckém překladu) jenom kámen, odpoví rozzuřený profesor a odejde s pocitem dobře vykonané práce. Za chvíli za sebou opět slyší Alelujah, Hospodin je veliký. Na chvíli oněmí a pak se vrátí a ptáte se tak co je zas ?

Alelujah. Hospodin je veliký. Postavil svou Církev na malém kamínku a ještě mu svěřil dva klíče od nebeské brány, zlatý a stříbrný a dal mu moc rozhodovat i o tom co bude v Nebi.  Navíc si dal tu práci že zrovna v tu chvíli mluvil k apoštolům řecky, což jindy obvykle nedělal a všichni mu zázrakem rozuměli. Přestože byla řečtina jazykem učenců napojených na helénskou kulturu a oni byli prostí rybáři, celníci a chudí lidé.