A tady je první potíž s tímto textem, na kterou bych rád upozornil. V
hebrejštině, tedy v originálním biblickém jazyku, je řeč o „srdci
slyšícím“ לב שׁמע [lév šómea].Pro člověka, který žije ve 21. století a hrdě se hlásí k odkazu řecké
filosofie, je to přinejmenším těžko pochopitelný text. Srdce totiž
obyčejně chápeme jako centrum citu. Můžeme kupříkladu slyšet o
„srdcebolu“, „srdečních záležitostech“ atd. ve vztahu k opačnému
pohlaví.
V biblických textech má ovšem srdce poněkud odlišný
význam. Srdce je spíše centrem myšlení. Tak se dočteme v Bibli: „… to
slovo jsem uchoval ve svém srdci…“ (Daniel 7:28); „… nikdo ať ve svém
srdci nezamýšlí proti bratru nic zlého…“ (Zachariáš 7:10).
Teprve
z těchto a dalších biblických textů pochopíme, že srdce má význam
centra rozumu, nikoliv citů. City, ty mají své „sídlo“ ve vnitřnostech –
רחם [rechem]. Milosrdenství רחום [rachům] a vnitřnosti – רחם [rechem]
mají stejný hebrejský slovní základ.
Tyto důvody mě vedou k tomu,
abych přeložil modlitební prosbu krále Šalamouna o „srdce slyšící“ לב
שׁמע [lév šómea] jako prosbu o „schopnost slyšet, naslouchat“
Vyřešili jsme jeden problém, co s překladem a okamžitě se vyskytla
jiná potíž. To král Šalamoun trpěl nedoslýchavostí, že prosí Boha o
schopnost naslouchat? Nikoliv. Překlad je správný, král Šalamoun prosí
Boha o to, aby měl schopnost naslouchat.
Nyní si uvedeme, jak text chápou někteří odborníci na hebrejštinu:
RNDr. Vlková, Th.D. - vertikální rovina schopnost naslouchat mezi člověkem a Bohem
Petr
Sláma, Th.D. - odkazuje na Vulgátu, tedy Jeronýma, což byl překladatel
Bible do latiny, s jeho překladem do latiny - cor docile.
LXX překládá text jako καρδία ἀκούειν, drží se tedy své hebrejské předlohy. (akuejn je vlastně infinitiv)
Jacques
Doukhan, Profesor hebrejštiny a Starého zákona v USA dává důraz spíše
na horizontální rovinu, tedy mu jde o naslouchání mezi člověkem a jiným
člověkem.
Tady zpomalíme, učiníme shrnutí, jakým způsobem se hebrejský text dá přeložit či pochopit:
לב שׁמע
1. Septuaginta překládá jako καρδία ἀκούειν – srdce slyšící
2. Vulgáta jako cor docile - srdce učenlivé
3. Ekumenický překlad jako - srdce vnímavé
4. Kralický překlad jako - srdce rozumné
5. Jacques Doukhan zdůrazňuje horizontální rovinu – člověk a jiný člověk
6. RNDr. Vlková, Th.D. zdůrazňuje vertikální rovinu – člověk a Pán Bůh
7. Sláma, Th.D. zmínil srdce učenlivé
Vysvětlíme
si tedy nyní, proč to jde přeložit takovým způsoby. שׁמע je v současné
hebrejštině posluchač, základní linii překladu má LXX. Drahně let jsem
si myslel, že překladatelé ekumenického překladu Bible odvedli špatnou
práci, ale srdce vnímavé, což jsem si uvědomil poměrně nedávno, je odkaz
na schopnost být vnímavý na hlas Ducha Svatého. Jednoduše řečeno,
překlad v ekumenickém překladu, který upřednostňuje i RNDr. Vlková,
Th.D. - uslyšet Boha, respektive Boží hlas.
Pravdu vlastně mají
všichni výše zmínění, základní význam je schopnost naslouchat, a to mít
schopnost naslouchat jak Pánu Bohu tak i lidem. Umět uslyšet Boží hlas,
umět nejenom uslyšet, ale i uposlechnout Boží hlas. Schopnost naslouchat
druhým lidem není jenom o tom, že je uslyšíme, ale také, že jim
porozumíme a vyslyšíme je.
Výklad srdce rozumného či učenlivého si nechám na později.
2. část prosby Šalamouna o moudrost je „... dovedl
rozlišovat mezi dobrem a zlem.“ - v hebrejštině máme přinejmenším tři
atributy moudrosti, samotná moudrost חכמה chochma - moudrost, kterou v
dnešním pojetí chápeme třeba jako zručnost, v dnešní době hovoříme o
zručném automechanikovi, kdežto v době Starého zákona by automechanik
byl moudrý, dnes hovoříme o výmluvném řečníkovi, v době Starého zákona
bychom hovořili o moudrém řečníkovi.
Daat דעת tj. poznání, je
rozumnost získaná na základě osobní zkušenosti, chytím se horké
plotýnky, ona pálí, příště to už neudělám.
Bína בינה tj.
rozumnost, která znamená rozlišovat mezi tím a mezi oním, mezi bílou a
mezi černou, mezi tím, co je ještě přijatelné a tím, co není možné
učinit.
Král Šalamoun prosí právě o schopnost rozlišovat mezi
dobrým a zlým, tahle moudrost je odvozena od hebrejské předložky „mezi“.
Mezi tím a oním, to je prosba krále Šalamouna.
Schopnost
rozlišovat mezi dobrým a zlým by se dala kupříkladu pochopit v případě
pozemského života Pána Ježíše jako to, že Ježíš dokázal v biblických
textech Starého zákona najít vše, co je podstatné pro nás křesťany a náš
křesťanský život a co pro nás podstatné není.
Možná je
schopnost rozlišovat mezi dobrým a zlým i to, že si sami uspořádáme
život a uvědomíme si, na čem záleží v našich životech více a na čem
méně. Stanovíme si priority.
3. Poslední prosba, která není na první pohled
zřejmá, je vlastně jistým způsobem paradox; král Šalamoun prosí o
moudrost, ač vlastně moudrý je. V tomto smyslu je prosba Šalamouna o
srdce učenlivé. (tedy překlad podle Vulgáty a námitka Slámy, Th.D.) A
tady vykládám překlad ve Vulgátě. Král Šalamoun prosí o moudrost, ač
nepochybně moudrý je.
Podobně s tímto textem souzní i řeč Pána
Ježíše „Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské.“
Matoušovo evangelium 5:3; text není řečí o prosťáčcích, retardovaných –
těch se text naprosto netýká, ale biblický text je o těch, kteří si
uvědomují, že se mají pořád co učit.
Takže chudý v duchu může
být i profesor, který má několik akademických titulů, na druhou stranu
si může někdo myslet, že s prominutím „snědl“ veškerou moudrost světa,
přitom nemá dodělanou ani základní školu.
Králi Šalamounovi se
dostalo té nejlepší výchovy a vzdělání své doby, přesto prosí o
moudrost, rozumnost; pokaždé když přistupujeme před Pána Boha, jsme ti,
kteří od něj můžeme a jistě i načerpáme Jeho moudrost.
Smysl prosby o moudrost krále Šalamouna charakterizují následující tři body, které si můžeme zapamatovat:
1. Prosba o to, mít schopnost naslouchat Pánu Bohu a druhým lidem.
2. Schopnost rozlišovat mezi dobrým a zlým.
3. Prosba o takový životní postoj, kdy máme chuť se neustále učit, vzdělávat.
Poznámka: S RNDr. Vlkovou , Th.D. a Slámou, Th.D. jsem o tomhle mluvil osobně.