Vy katolíci si myslíte, ve své zvrácené stranickosti, že se musí držet basa s kolegy. Ježíš říká že máme držet pravdu a ne basu.

Víš, o to království, od kterého má váš papež klíče, o to já vůbec nestojím. Z toho už mě Ježíš vysvobodil. Ale Tobě ho brát nebudu, když se Ti tam tak líbí.

Martino: Ukázka Satanova průjmu, pro stejně postižené. Vy jste pravděpodobně buď permanentně ožralí, nebo Satanovi legie. 

Tam je naše věrouka vyjádřena do posledního detailu.  

  Stando, ta moje poznámka byla ironická. Samozřejmě, že vím, že ta ukázková sestava toho, co má člověk v srdci, není žádný argument. Je to snad jen argument pro to, co jsem ti vysvětloval: To, co má člověk v srdci, je vidět i na venek, line se to z jeho klávesnice. Ten článek dal jen dohromady to, co se z lidského srdce line.

  Ne, Stando. Ty jsi nemluvil jen obecně o obyčejném reálném světě. Můžeš si to po sobě přečíst. Odpovídal jsi na můj příspěvek a psal jsi "ty" a "vy". Což, jak snad logicky uznáš, jsi psal "o mne" a "o nás". A to, co jsi psal o mne a o nás, byly samé výmysly z tvé "reality", s naší realitou neměli společného nic. Pak je tu ještě samozřejmě druhá možnost, že se neumíš normálně vyjádřit, odpovídal jsi na můj příspěvek, psal jsi "ty", ale myslel jsi úplně někoho jiného, snad "já" a "my".

  Nebo jak jinak osvětlíš tvoji odpověď? "Do lidského srdce vidí jedině Bůh a ty toho schopen nejsi. Ty nepoznáš, kdo má srdce upřímné a kdo falešné. Až snad časem podle ovoce jeho činů si můžeš trošičku udělat obrázek o jeho nitru. A do té doby ho všichni do církve počítáte a máte za to, že i on je součástí smlouvy v Ježíši Kristu!" 

  Pokud jsi chtěl psát něco obecně o vás a vašem světě, mohl jsi to obecně o vás napsat třeba takto:

"Do lidského srdce vidí jedině Bůh a já toho schopen nejsem. Já nepoznám, kdo má srdce upřímné a kdo falešné. Až snad časem podle ovoce jeho činů si můžu trošičku udělat obrázek o jeho nitru. A do té doby ho všichni do církve počítáme a máme za to, že i on je součástí smlouvy v Ježíši Kristu!"

  Pak by to byl jistě pravdivý argument z vašeho světa a napsal bych, žes to napsal správně a že s tebou souhlasím.

  No, bylo by divné, kdybys komentoval to, co sis ty sám vymyslel. Ale nedivil bych se.

  Proč bych já měl tvrdit nesmysly, které sis ty vymyslel?

  Souhlas. Proto také asi podobné nesmyslné závěry z tvé klávesnice vychází a proto je ve vašem reálném světě tolik afér, které se řeší až s křížkem po funuse, když už je dávno po bitvě.

  Kdyby tě někdy zajímalo, jak tyto věci řešíme a rozlišujeme my v křesťanské církvi, tak se místo nesmyslů, tvých vymyšlených závěrů a nepravd o druhých zeptej, jak to děláme.

  No, to zapomínáš a je to škoda. Mnohokrát jsem ti vysvětloval, 

že v křesťanských církvích fungují mnohé věci hodně jinak, 

než jak to znáte z vašich farností, poutních míst 

či řeholních společenství. 

  Kdyby ses místo vymýšlení nepravd třeba zeptal, 

napsal bych ti, jak věci fungují u nás.

  No vidíš! 

  Tak proč místo tvých vymyšlených lží o nás nenapíšeš 

takovou pravdu o vás a nezaptáš se, jak to u nás funguje? 

  Alespoň mě by připadlo v diskuzi logické, abys ty psal 

o vás a ptal se na nás a já bych o nás odpovídal, 

a já bych pak zase psal o nás a ptal se na vás a ty bys odpovídal o vás.

  Když ty píšeš nesmysly a výmysly o nás a na otázky 

o vás občas neodpovídáš, tak mi to moc logické nepřijde.

  No, už ses skoro svýmy výmysly trefil, až na detaily podle 

vašeho stylu uvažování. 

  To, že vy u vás nepočítáte co církve lidi protože se nechovají podle 

vašeho očekávání (nebo jak jsi na to přišel) ještě neznamená, 

že to tak dělají všude.

  My na poznání kdo patří k církvi máme v našem učení celkem 

jednoduché kritérium, měřítko, které jde snadno poznat. 

Máme to tedy v této věci o kus snadnější a nemusíme řešit, 

jestli má člověk od pana faráře křestní list nebo nemá

abychom věděli, jestli patří k církvi nebo nepatří.

  Když má někdo v srdci lásku a život, počítáme ho do církve 

a když má někdo v srdci sobectví a hřích, do církve ho nepočítáme. 

S tím, jestli se dotyčný chová podle našeho očekávání nebo 

ne to nesouvisí nijak.

  V jedné věci to ale zase máme složitější. 

  Když Bůh uzavírá smlouvu s člověkem a dává mu nové srdce 

a nového ducha, tak to není žádná magie, abychom to měli 

pod kontrolou. Nemůžeme si říci: "Tak koho bychom si dneska 

znovuzrodili do církve? Tak třeba Petr, ten už je připravený!" 

A vzali bychom konvičku, materii, správnou formuli a vydláždili 

to dobrými úmysly a čáry-máry-fuk měli bychom nového křesťana. 

  Takhle jednoduše nám to nefunguje.

  My ty lidi musíme milovat a mít o ně zájem. To jde naštěstí dobře, 

protože to je přirozenost srdce, které nám Bůh daroval. 

Trpělivě se za ně musíme modlit a přinášet jim to živé Slovo,

nemanipulovat je, čekat, jestli Ježíše přijmou, trpělivě vysvětlovat

a svědčit o tom, co Bůh dělal a dělá v našem životě.

To mi taky nedělá problém, ale práce je to dost. Pomáhat jim 

a starat se o ně, když něco potřebují, postit se za ně,

zvát je na návštěvu a ještě můžeme dělat spoustu dalších věcí.

  Ale se znovuzrozením a tou smlouvou musíme čekat na toho 

konkrétního člověka a jeho odpověď na milost v Ježíši a na

Boží potvrzení té smlouvy. 

  Znovuzrozovat lidi neumíme.

  A, díky Bohu, že znovuzrozovat a spasovat nemusíme ani sebe, 

ani jiné, protože by to nemuselo dopadnout dobře.

  A když pak ten člověk uzavře s Bohem tu smlouvu v Kristu Ježíši

a Bůh tu smlouvu potvrdí a ten člověk má místo hříchu a smrti 

v srdci radost a pokoj, tak obvykle ve velmi krátké době 

požádá církev o křest. Ještě předtím se ale radujeme jak malé děti,

telefonujeme si a píšeme SMSky. Toho člověka pak dovedeme 

k jakékoliv vodě, nejlíp čisté a v tom vzácném jménu, co mnozí 

neznají a nesmí poznat, ho ponoříme spolu s Kristem až pod hladinu.

  To se ptáš, je to otázka, abys něco zjistil, nebo řečnická otázka, abys něco dokázal?

  Když Bůh člověku dá to nové srdce, je ten člověk součástí nové smlouvy v Ježíši.

Je dostatečně znovuzrozený, stejně, jako byli dostatečně znovuzrození

Marta, Kleofáš, Marie, Petr, Jan, Jakub a Tomáš, o kterých si omylem vykládáš,

že nebyli nikdy pokřtěni.

  To, že věčný život začíná Božím slovem, které je věčné a že věčný život

není z pomíjitelných věcí si nemusíme domýšlet: Zajedno je to podrobně popsané

na desítkách míst písma (z nichž jednomu, které tu citujeme, neustále oponuješ)

a zadruhé jsme to sami zažili.

  Znovuzrození určitě není rozhodnutí člověka.

  1. To, co ty nazýváš pokání, tomu rozhodně neříkám znovuzrození. 

Jsem přesvědčený, že Jidáš nebyl znovuzrozený.

  2. Uvěření tomu Slovu předchází znovuzrození, někdy docela dlouhý čas. 

  Někteří lidé uvěří evangeliu, ale nikdy se neznovuzrodí, 

nestanou se součástí té smlouvy s Bohem a ani o to nestojí. 

Sám jich znám osobně několik.

  3. Dar pokání je až součást té smlouvy. 

Člověk, který má tvrdé, kamenné srdce, není schopen pokání, 

je otrokem hříchu a smrti. Dar pokání zcela neoddělitelně patří 

ke znovuzrození, v tom máš pravdu. Když dá Bůh člověku 

nové srdce, ten člověk zcela neodděliteně činí pokání 

v mnoha oblastech jeho života. I podle toho se to nové srdce pozná.

  4. Znovuzrození se neděje prostým rozhodnutím člověka 

pro život s Bohem. Neděje se dokonce ani vydáním svého 

života Bohu. Ale to vydání života Bohu vede ke znovuzrození, 

děje se ke znovuzrození, jak je napsané v písmu.

  Ale znovuzrození je Boží rozhodnutí, ne lidské. 

Bůh rozhoduje o tom, zda člověk vydává život opravdově, 

zda věří Ježíši. 

  A jsem moc rád, že tohle nemusíme rozhodovat a řešit my, 

že v této věci činí Bůh a my se jen můžeme dívat na to, 

co Bůh udělá. Protože je to pro mne to nejhezčí podívání

na světě.

že nebyli nikdy pokřtěni"...

Ty mě vyčítáš, že tě často neposlouchám, ale mně to připadá zrovna tak i od tebe. Já si přece nic takového nevykládám, kde jsi na to přišel?
Už jsem ti přece svůj pohled na toto vysvětloval podrobně.
My nevíme, zda tebou výše uvedení byli pokřtěni vodou do Kristova jména (Mt 28,19), Písmo se o tom nijak nezmiňuje. V jejich případě to přece není vůbec důležité.



Křest je v principu na Boží zavolání splynutím s životem Ježíše Krista, je obléknutím Krista.
Křtem získává člověk účast na Kristově životě, na jeho smrti i vzkříšení (Kol 2,8-14). Křest je přijaté pozvání do společného života s Kristem! Obléknutím Krista ve křtu jsou člověku odpuštěny všechny hříchy (první nutný předpoklad pro možnost žít nadále už svatě) a člověk se až v tom okamžiku stává kristovcem, údem Kristovy církve. Nepokřtěný člověk není údem církve!

Všichni Ježíšovi současníci, kteří ho v jeho životě doprovázeli, obdrželi pozvání do společného života s Kristem přímo od Krista, který byl dosud ve viditelném lidském těle. Tohle přijaté pozvání od Krista (Mt 4,19; J 1,38)  má úplně stejnou váhu, jako pro nás křest. Kdyby Ježíš až dodnes chodil po zemi, křtu by nebylo potřeba. Stačilo by se stát jeho učedníkem, přijmout jeho pozvání. Protože však je Ježíš u Otce v nebi, ustanovil křest jako formu přijatého pozvání do společného života s Ním.



..."(z nichž jednomu, které tu citujeme, neustále oponuješ)"...
Nikoli, neoponuji, ale vysvětluji, jak tomu správně rozumět: Nejdřív je slyšení Božího slova, z toho se rodí víra a až teprve pak následuje znovuzrození z vody a z Ducha (J 3,5) ve křtu.


Pokání není znovuzrozením, ale je ospravedlněním od hříchu. Na základě pokání byl Davidovi odpuštěn hřích - i když znovuzrozen do Krista pochopitelně ještě nebyl. Ale naopak, znovuzrození ve křtu bez postoje pokání není možné, pokání je pro znovuzrození postojem naprosto podmiňujícím, nezbytným.

Pochopil jsi tento rozdíl?


..."3. Dar pokání je až součást té smlouvy"...

Není pravda. Na příkladu Davida vidíme, že dar pokání může obdržet nezávisle kdokoli z lidí (i nekřesťanů), protože Duch si vane, kam sám chce.


..."Znovuzrození se neděje prostým rozhodnutím člověka 

  Ale naopak, znovuzrození ve křtu bez postoje pokání není možné, pokání je pro znovuzrození postojem naprosto podmiňujícím, nezbytným.

  

  Rozumím ti dobře, že pokud u svátosti křtu miminka chybí pokání, že ke "znovuzrození" nedojde, když "znovuzrození" není možné? Nebo ke "znovuzrození" miminka dojde, i když to není možné?

  Pokud se miminko při svátosti křtu neznovuzrodí, když chybí víra, tak to by vysvětlovalo, proč se to znovuzrozování miminek svátostí křtu tak často nepovede a po světě běhá stamiliony lidí po svátosti křtu, u kterých znovuzrození není možné. 

  Tento tvůj názor je jen tvůj názor, nebo je to teď nějaké oficiální učení ŘKC? Nás ještě učili, že "svátost působí prostým udělením", t.j. že například svátost křtu miminka působí 100% bez ohledu na kvality vysluhujících či postoje rodičů a kmotrů, o miminku ani nemluvě.

  Rozdíl mezi čím?

  ŘKC učení chápu, ale to z 80. let minulého tisíciletí a nevím, jestli už to dnes není "myšlení středověku". Tebe mohu pochopit jen když vysvětlíš, co vlastně vysvětluješ, tak nějak totiž stále předpokládám, že učení ŘKC je skoro stejné, alespoň v tom, co bylo za nás důležité (např. svátosti), ale ty a další diskutující zde mne z toho omylu postupně vyvádíte. Pokud vysvětluješ tvoje nějaké myšlenky a nová vymyšlená učení, chvilku trvá, než napíšeš, co vlastně vysvětluješ a do čeho se zrovna zamotáváš.

  Ano, to jsi popsal hezky.

  A v tom je klíčový, zásadní rozdíl v "jistotě", kterou má každý z vás po svátosti křtu miminka oproti skutečné jistotě věčného života, kterou mají křesťané, když Bůh potvrdí svoji smlouvu a dá člověku nové srdce a nového ducha, napíše své zákony na to srdce, dá člověku dar pokání a způsobí, že člověk ty Boží zákony dodržuje. 

  U jistoty je totiiž velký rozdíl v tom, co si vymyslí a udělá člověk a co nemá dlouhého trvání proti tomu, co dělá Bůh a co je pro věčnost.

  Stando, promiň. Já zase zapoměl, že když píšeš "pokání", znamená to slova a pocity. Byl jsem tak u dvaceti svátostí křtu a musím říci, že spousta slov a vznosných pocitů u ŘKC svátosti křtu miminka nechybí, to, coty označuješ "pokání" tam zcela jistě je. Co tam naopak chybělo byla víra Slovu a změna života.

  Ano, vím, že v této věci ty sám přesně definuješ svou oozici proti křesťanskému učení.

  Ano, samozřejmě vím, že takto to v ŘKC probíhá.

  U nás to probíhá jinak.

  

  To se ptáš, abys to zjistil? 

  A přečteš si odpověď?

  Nikde. Nesoudím lidi ani v tomto, ani v jiných věcech.

  Podle svědectví jejich života a svědectví jejich slova. S většinou těch lidí jsem mnoho let žil, Stando.

  No, nepoznám, to máš pravdu. Ale ani by mne nenapadlo to poznávat jedním pohledem navenek, tak jako to napadá tebe.

  Pokud si o mne vymýšlíš že dělám něco, co evidentně nedělám a ani to nemám v plánu, nejspíše proto, abys odběhnul od tématu a vyhnul se jádru věci, nemá debata smysl.

  Samozřejmě, že nesoudím ateisty a bezbožníky, kteří pro lidové tradice ve kterých žijí přináší miminka ke svátosti křtu a kteří dar pokání neznají a tím pádem ani nepřijali. A i když budeš stokrát psát svou lež že je soudím, nestane se pravdou, stejně je nebudu soudit. 

  Takové miminko dvou ateistů po svátosti křtu dál vyrůstá s kamenným srdcem plným hříchu a miminko "věřících" v existenci Boha stejně tak. Někteří pak dospějí, Bůh je přivede k Ježíši, oni Ježíše přijmou a s ním i dar pokání (a tím "pokání" nemyslím ani slova, ani pocity, ale změnu životních postojů ze srdce). A jiní dospějí a zemřou ve svých hříších, tak jako se narodili.

  Nesoudím ani jedny, ani druhé.

  Toník

  A i když budeš tisíckrát psát opak, nestane se tvá lež pravdou.

  Pokud někdo realitu nezná, nebo má potřebu lakovat hroby nabílo, měl by se o realitu trochu zajímat. Pro začátek doporučuji například dva odkazy níže:

  Abys měl trochu představu, jak to taky je v realitě se křtem v ŘKC, nejen ve virtuálním světě ve tvé hlavě a tvých příspěvcích.

  V tom mne nemusíš ujišťovat.

  Nic takového nedělám. Zajedno nesoudím nikoho a za druhé informace, které mám, nejsou nějaké "vnější zdání".


Ať si tyto tvé výroky každý posoudí sám a sám si rozhodne, zda já lžu, nebo zda ty soudíš lidi jenom podle vnějšího zdání (...spousta slov a vznosných pocitů ...Co tam naopak chybělo byla víra Slovu a změna života.)

  Amen. Přesně tak. To je Boží dar. A je dobře, že to víš. O ničem jiném tu vlastně nepíšeme. Díky tomu jedinému receptu, který je v křesťanském učení tak jasný až to křičí, jsme byli spaseni pro věčný život. 

  Škoda, že mi tohle v ŘKC neřekli a jako recept na spásu nám místo Ježíšova evangelia dali zasvěcení Královně, doufání v pomoc lidí, svátosti, svátostiny a formální příkazy a zákazy, které jsme se snažil poctivě dodržovat.

  To je omyl. 

  My jsme třeba před takovou volbu byli postaveni a rozhodovali jsme se, zda budeme podle ŘKC víry žít nebo ne. To rozhodování na prahu dospělosti si dobře pamatuji. A rozhodli jsme se, že podle ŘKC víry budeme žít. Díky tomu jsme se také mohli osobně přesvědčit, jaká je realita té víry, mohli jsme tu víru osobně zažít. 

  Ale znám samozřejmě více lidí, kteří nikdy před rozhodnutím jestli budou podle ŘKC víry žít nebo ne nestáli. Třeba proto, že jejich rodiče byli ateisti a kromě svátosti křtu se jich ŘKC nijak netýkala. Nemohou ani pořádně vědět, o čem ŘKC víra tedy je.

  Napsal jsi to moc dobře a výstižně, Stando. 

  Hřích je silnější než svátost křtu. 

  V tom se právě vaše realita liší od té naší. Boží slovo a život, který z něj pochází, je silnější, než hřích.  Věčný život pak zabraňuje hříchu, aby přinášel ovoce smrti.

  Ježíš to vysvětloval takto:

  Když v našem životě vládnul ten silák a držel si svůj majetek, musel přijít někdo silnější, aby ho spoutal a vysvobodil nás z jeho pravomoci.

  Když někdo něco ztratil, musí to hledat, aby to našel. Když člověk hledá Boha, brzo zjistí, že to není Bůh, kdo se ztratil nebo skrývá, tak jako se třeba může ztratit žluté kolečko, kus kosti či socha nebo jako se může vypařit voda.

  Vážím si tedy rady vašeho papeže a ať je vám k užitku a poslechnete jí, když už neposloucháte nás a naše svědectví z našeho života.

a důležitých věcí k půtkám a snižování toho, 

s kým diskutuješ a hodnocení jeho života

a psaní nepravdivých výmyslů o mne.

  Vrátím se zpět k tomu důležitému, na co ses ptal.

Je založena na věčném daru, který je našem v srdci,

na oblečení, které se na rozdíl od toho se čtyřmi pruhy nerozpadá.

  Protože jsme se nenarodili znovu z pomíjívých věcí, které

se mohou rozpadnout nebo oschnout a vypařit, ale jsou

trvalé. 

  Bůh totiž dělá věci, které přetrvávají.

  Ne, Stando. Necítím se ponižován. Ani ti v podvědomí nepřiřazuji nepřátelské úmysly. Proč by?

  Pokud reaguju na tvoje vymyšlená nepravdivá slova o mne (jak sis třeba vymyslel, že někoho soudím či že do církve počítáme bezbožníky) tak to není proto, že bys mne ponižoval. Jsem zvyklý, že si mí bývalí "bratři" o mne vymýšlí lži místo aby odpověděli na otázky či psali k tématu diskuze. Je to taktika, která je obecná ve všech internetových diskuzích a neberu si to osobně, podobně lžou o kterémkoliv římskokatolíku, který uvěřil v Ježíše Krista a svědčí o svém životě a tom, co v ŘKC zažil.

  Pokud vysvětluješ správnost svých názorů, tak si to rád přečtu. I se tě na tvé názory zeptám - například, jestli je nutná u svátosti křtu víra a pokání, aby byl křest platný, nebo jestli svátost je "ex opere operato" a stačí materie, úmysl a formule, jak to učili nás. Jenže na takovou otázku ty místo vysvětlování svých názorů začneš vymýšlet lži o mne.

  Tady jsem odpovídal na to, jestli člověk, kterému Bůh dá nové srdce, napíše na něj své zákony a působí, aby ten člověk žil podle těch zákonů, je dostatečně znovuzrozený.

  A já říkám ANO. 

  Takový člověk je dostatečně znovuzrozený. 

  Stejně, jako byli dostatečně znovuzrození Marta, Petr, Kleofáš a Tomáš. Když má nové srdce a nového ducha, nepotřebuje už víc znovuzrodit. Nepotřebuje se stávat součástí smlouvy, protože už je součástí smlouvy. 

  Bůh svým činem, tím, že dal tomu člověku nové srdce a nového ducha, potvrdil, že ten člověk je součástí té smlouvy. Ta smlouva je totiž to nové srdce. Pro nás je tedy člověk součástí té smlouvy v Ježíši ve chvíli, kdy mu Bůh dá nové srdce.

  Tím, že je naše jistota založena na reálném a velmi dobře oznatelném Božím skutku (na tom, že nám Bůh dal nové srdce) liší se od "jistoty" vaší, která je založena na tom, co jsi psal výše.

  

  Jinak tvému psaní rozumím, chápu, o čem píšeš. 

  Situaci pohanů, kteří mají srdce plné hříchu a ten hřích je silnější než cokoliv v jejich životě, to nové srdce nepoznali, a ještě nejsou součástí té smlouvy v Ježíši Kristu, znám dobře.

  To jsem Stando zaregistroval. To je ale nějaká tvoje nejasnost, kterou si ty musíš vyřešit. Mne ses na to neptal a nesouvisí to s tím, co píšu. 

  Pokud ti není jasný rozdíl mezi stavem a vztahem, mohu ti k tomu něco napsat.

  Když je třeba někde kluk a holka a neznají se, nemají spolu vztah.

  Když se potkají a zamilují se, mají spolu vztah.

  Když se vezmou (odevzdají se a přijmou jeden druhého), změní se jejich stav. Už nejsou svobodní, ale ženatý-vdaná.

  Není na tom nic tak extra složitého, aby to nešlo pochopit. Stejné je to s Bohem.

  Když jsme Boha neznali a běhali po posvátných návrších za kdejakým povyražením duše a pocity, neměli jsme s Bohem ani vztah.

  Když jsme potkali Krista a jeho moc, začali jsme Boha poznávat a získali jsme k němu vztah.

  Když jsme Boha poznali a poznali svoji situaci, přijali jsme Ježíše a změnil se náš stav. Už nejsme pod hříchem, zákonem, soudem a smrtí, ale patříme Ježíši.

  Manželství se pak neuzavírá ani rozhodnutím, ani obřadem, ani úředníkem, ani farářem, ani rozlučkou se svobodou ani ničím podobným, ale SLOVEM, které si dávají snoubenci navzájem.

  Stejné je to v křesťanství. Ústy vyznání (toho Slova, ne jen jakéhosi slova) se děje ke spasení.

  Jenže to Slovo musí být v srdci a v ústech, blízko člověka, jinak to "nefunguje" vyznávat prázdné fráze je hrozný omyl. A aby se to slovo dostalo k srdci, je potřeba evangelium.

  

  

  Je to možné, znám i takové. 

  Já ale psal o takových, kterým ze srdce vychází veškerý hřích, krádež, lež, lakomství a podobně.

  

  Přesně tak! Jsem rád, že tomuto rozumíš. 

To je přeci základ. To je nejjádrovatější jádro 

křes´tanství. O tom jsem psal.

  Snad už ti tak jednoduchá a logická věc dojde.

  Proto, když někdo dostane to nové srdce, 

tu zcela novou kvalitu života s Bohem, jednoznačně, 

jistě a 100% víme, že je součástí té smlouvy v Ježíši Kristu. 

  Proto také, pokud jsme dostali to nové srdce, 

víme, že jsme součástí té smlouvy a nikdo nás 

nemůže odloučit od Boží lásky, vztahují se na nás 

ta zaslíbení smlouvy v Ježíši Kristu.

  V tom je naše jistota: V tom, že Bůh naplnil

svou smlouvu a víme tak, že není hlář a naplní

každé své zaslíbení.

  To je samozřejmě tvůj omyl. 

  Jen připomenu Římanům:

  To přesně dělá křest. Při pohřbu se nezískává novost života 

- to je stále ten nesmysl, který opakuješ, tvé špatné pochopení písma.

  Při pohřbu se pohřbívají nebožtíci. Mrtvoly.

  No, Stando, nic takového jsem neprohlásil. I když znám lidi,

kteří jsou plytcí ve své víře. Ale ani je nesoudím.

  Bavili jsme se o svátosti křtu miminek. K takové svátosti jsou 

přinášena miminka různých lidí: Velmi bigotně věřících, běžných 

praktikujících, tradičních a lidových, pro svátost křtu miminka 

chodí budhisté i komunisté, ateisté i fašisté, zkrátka různí lidé.

  Nesoudím ani jednoho z nich a nemám důvod je soudit.

Byl jsem stejný, jako mnozí z nich a kdyby mne Bůh nevysvobodil

a nedal nový život, byl bych nejspíš stejný dodnes.

  Nemusíš se vzrušovat, když na tvé nepravdivé výmysly 

o mne napíšu, že o mne lžeš. Ani se při tvém přístupu 

k věcem nedivím, jen to vypovídá o tobě a o tom, co žiješ.

  Opět: Přišlo by mi logické, kdybys v diskuzi psal například 

pravdu o sobě a ne o mne a lež.

  Stando, do katechismu se nedívám, protože se bavím 

s tebou a zajímá mne, co tebe učí. Navíc když jsem ti citoval 

z katechismu, utrhoval ses na mne, že tomu nerozumím nebo 

že to co píšu je "myšlení středověku"

  Chápu. Ale přesto je běžná praxe, že se v ŘKC křtí bez víry, 

a to nejen bez víry a přijetí Ježíše, ale i bez ŘKC víry v ŘKC nauku.

  Je i v takovém případě podle tebe křest platný? Když chybí víra

a jsou odříkána jen slova, když chybí pokání a ze srdce pořád

vychází hřích?

  Když se vezmou (odevzdají se a přijmou jeden druhého), změní se jejich stav. Už nejsou svobodní, ale ženatý-vdaná."...


Proč tu chybí další pokračování?
Vždyť toto je teprve začátek společného života těchto dvou!

Jak to bude dál s jejich vztahem? Bude už jenom růst, nebo může také láska vychladnout a vztah se vytratí?



Podobně při pokristění člověka ve křtu, obléknutí Krista (Gal 3,27) se změní stav člověka. Člověk získává novost života dítěte Božího ("ožen seí", "vdá se" za Krista - stane se kristovcem) a to je začátek dalšího společného života s Bohem. Křest je obřízka Kristova, obřízka lidského srdce (Kol 2,8-14), člověk dostává od Boha "nové srdce", proměněné srdce, schopné žít životem v novosti Božího dítěte.
Ale jak to bude dál se vztahem tohoto člověka k Bohu?
Bude už jenom růst, nebo může i v tomto vztahu láska později třeba vychladnout a vztah se vytratí?






Nechápeš, že novost života spočívá v tom být vzkříšen spolu s Kristem, být "obživen" do novosti života?




..."Je i v takovém případě podle tebe křest platný? Když chybí víra

  To je moje osobní zkušenost, stejná, jako tvoje.

   Stando, ty sám jsi napsal: "Toto znamení nesmaže žádný hřích, i když hřích zabraňuje křtu, aby přinášel ovoce spásy." To je i moje životní zkušenost. Hřích je silnější než svátost křtu a zabraňuje té svátosti aby přinášela ovoce spásy. To je realita života, stačí se podívat na život těch, kteří svátostí křtu prošli.

   Nesuď lidi, kteří prošli svátostí křtu a Krista vůbec neznají, v životě ho nepotkali.  Nemohou za to, poznali jen klam.

   O té tvé prapodivné "svobodě" jsem ti napsal článek svoboda nebo bezbožnost.

  V tomto se od vaší situace nijak neliší situace lidí, kteří svátostí křtu jako miminka neprošli. Těm také, pokud žijí v hříchu, zabraňuje hřích žít s Bohem úplně stejně, jako vám. Je také, úplně stejně jako vás, vede Duch svatý k pokání.

  Rozdíl proti vaší situaci je pak v tom, když ti, co prošli jako miminka svátostí křtu nebo ti co neprošli, přijmou Ježíše a dostanou docela nové srdce a nového ducha. Jejich situace se pak od té vaší liší, protože hřích už pak nedokáže zabránit milosti spasení, kterou ti lidé přijali, protože ta Boží milost je nejmocnější síla na zemi, je silnější, než hřích. 

  Na jasnou jednoduchou otázku, jestli učedníci byli pokřtěni nebo ne, jsi neodpověděl a kličkoval jsi jak zajíc. 

  Ještě před tím jsi tvrdil, že: "Všichni ti, kteří měli za Kristova života s ním účast na jeho životě (byli Kristem dokonce osobně pozváni), se stali křesťany Kristovým ukřižováním. Měli účast na Kristově smrti, měli účast na Kristově vzkříšení. Tím byli znovuzrozeni."

  A dnes zase tvrdíš, že "My nevíme, zda tebou výše uvedení byli pokřtěni vodou do Kristova jména".

  Těžko ti rozumět. 

  Jestli ale dnes opravdu konečně chápeš, že se písmo o křtu Jakuba, Jana, Marie, Marty, Magdaleny, Tomáše a dalších nijak nezmiňuje, tak to je dobře, protože k tomuto poznání jsem tě chtěl dovést a snad se mi to konečně povedlo. Tu otázku na jejich křest jsem ti totiž dával právě proto, abych ti ukázal, že písmo se o tomto nezmiňuje. 

  Pisatelé písma (Matouš, Marek, Lukáš, Jan, Petr ...) nepovažovali za důležité zmínit, kdy byli učedníci pokřtěni. Kdy se setkali s Ježíšem Kristem a dostali od něj pozvání do života, to si pomatovali velmi přesně a s několika podrobnostmi. Když si člověk dál pročítá písmo, tak si učedníci velmi přesně pomatovali zjevení Boží moci v jejich životech. Pak si ještě velmi přesně pomatovali chvíli, kdy se vzdali všeho a šli za Ježíšem. A pomatovali si další události a to jednoznačně a podrobně. A když svědčili a psali písmo, dopodrobna tyto události vypsali.

  Zato o křtu učedníků Ježíše je v písmu jen jedna mimochodná a nejednoznačná zmíňka bez jakýchkoliv podrobností.

  V životě to tak bývá, že člověk si důležité události života pomatuje až do největších podrobností a ty méně důležité zapomíná.

  Nejsou a nebyli dva druhy křesťanů. Dnes jsou křesťané stejní, jako tehdy. Když poslouchám jejich svědectví, je stejné, jako svědectví Petra, Magdaleny, Marty, Kleofáše či Tomáše.

  Já si dodnes pomatuju, kdy jsem potkal Ježíše a dostal to pozvání k věčnému životu. Pomatuju si to jako by to bylo dnes, včetně tak deseti detailů, přesto, že to je přes třiadvacet let. A stejně tak si dodnes pomatuju chvíli, kdy jsem se stal křesťanem a Bůh mi daroval život a opět včetně mnoha detailů, jako například který to byl den v týdnu, co jsem přesně dělal před tím a potom a to přes to, že už to brzo bude třiadvacet let.

  Nemůžu. A ani nevím, proč bych to měl dělat. Pro mne je zajímavější co v písmu je než to, co v něm není.

   Nikde jsem nepsal, že něco takového v písmu je, ale chtěl jsem ti ukázat, že písmo se o křtu učedníků nezmiňuje, na rozdíl od chvíle, kdy učedníci dostali pozvání od Ježíše, kdy se rozhodli jít za Ježíšem, kdy jim Ježíš otevřel písma a kdy později přijali Ducha svatého. Tyto chvíle jsou popsané v písmu do velkých podrobností, protože si je učedníci dobře pamatovali.

  Stejné je to s učedníky Ježíše dodnes.

  Je dobře, Stando, že ses blíže seznámil se smyslem tohoto místa a zjistil, že Ježíš sám nekřtil. Jak to souvisí s tématem "o křtu učedníků se písmo nezmiňuje" jsem nepochopil, zřejmě mimochodem přicházíš na důležité věci a to ti přeji.

  Já vím, že jsi přesvědčen o spoustě věcí. Tvé přesvědčení ti neberu, máš na své přesvědčení a svou "realitu" ve tvé hlavě právo. Klidně si i domýšlej, co chceš, to už je tvoje věc, máš přeci "svobodu".

  Kdyby tě zajímalo, jak to bylo se mnou doopravdy a ne v tvém přesvědčení, tak to pozvání tehdy bylo první a nebylo poslední a zareagoval jsem na něj i na ta další "nějak" a to docela stejně.

  Opět tvoje principielní opozice.

  Samozřejmě, že Bůh může odpustit hříchy komukoliv a kdykoliv a jakkoliv si vzpomene i mimo smlouvu v Ježíši Kristu. Bůh je svrchovaný a svobodný. I Ježíš odpouštěl hříchy před tím, než šel na kříž a než se na zemi vůbec objevili první křesťané.

  Lítost pak může pocítit i syn zatracení.

  Samozřejmě že Bůh může dávat pokání (t.j. skutečnou změnu života, ne nějaký prchavý pocit) i komukoliv mimo smlouvu v Ježíši a také to dělá, když k němu lidé volají.

  V křesťanství je ale pokání zákonité, neoddělitelné. Když Bůh člověku ukáže výsledek soudu nad jeho životem, když člověk ten výsledek přijme a poddá se Bohu, když Bůh dá člověku nové srdce, na kterém jsou napsané Boží zákony a způsobí, že člověk podle těch zákonů žije, tak je to zákonitě změna životních postojů.

Snad se dnes už Martinovi zalíbím, když argumentuju jako on.

Nic ti nepomůže, i když budeš používat jakýkoliv nick. Tvůj styl a tvůj primitivní a urážlivý slovník tě vždy prozradí, trčí to jako sláma z bot. Děláš "jediné pravé církvi" medvědí službu nebo skutečně pravdivou reklamu? Každý normální člověk si tady může o tobě udělat úsudek. Jen tak dál pokračuj a ztrapňuj sebe i tvou římskou megasektu. Oko dělá sice to samé, ale mnohem, mnohem kultivovaněji. Vždy, když vám docházejí argumenty a musíte šermovat katechizmem.  Je mi vás líto. Myslím, že všichni polapení v ŘKC si to nezaslouží. 

Pochybuji že by byl František přímým účastníkem světové války a snažil se inspirovat Srby a Chorvaty ke vzájemnému krveprolití. Narazil na protikřesťanské servery, které se podobají tomu informátorovu a na popírače Bible a krále Šalamouna a snaží se tyhlety myšlenky šířit dál.

do tohoto pokušenia môže padnúť hociktorá denominácia, ale rímske náboženstvo stojí a padá na svojej výlučnosti...

aké bude prekvapenie mnohých, keď po svojej smrti (i keď neskoro) spoznajú že rímska cirkev je neviestka, ktorá vedie ľudí od Krista...

takýmto presvedčením o svojej výlučnosti a pravde dokázali veľkňazi odsúdiť Krista...veď z princípu sa nemohli mýliť...boli zriadený Mojžišovským zákonom, presne podľa písma...nemohli sa predsa v zásadných veciach mýliť...

ivanp

ivanp

Ten seznam jsem už někde četl a obsahuje pár užitečných informací. I když ve zpitvořené a skreslené podobě. Co mi ale vrtá hlavou jsou ty voskové svíce. Proč je tak důležité je používat a proč vadí nepřátelům církve. Není to nějaký anachronismus z dob kdy neexistoval jiný zdroj světla ? Jako že máme radši jít spát místo večerní mše  a modlitby ? Nebo  tam mají správně být svěcené svíce ? To by dávalo smysl. Démoni je nemají o nic víc rádi než svěcené zvony. Jejichž hlas jim způsobuje krutou bolest a zahání je z doslechu.

Svíce si necháváme posvětit hlavně při dvou příležitostech. Na svátek Uvedení Páně do Chrámu hromničku, u které se společně modlíme při bouřkách a další svíčku při velikonoční vigílii . Můžeme si donést do kostela zásobu na celý rok a zapalovat je při každé modlitbě.  Nebo zapalovat postupně jednu od druhé, když máme posvěcenou jen jednu. O Vánocích si také nosíme z kostela domů světlo z Betléma.  Zapálené svíčky v  lucernách a sklenicích. To je jeden z mnoha novodobých zvyků.

Výhodou dnešní doby je to že máme všichni natolik bohatý přísun informací  že ani nepřátelé nemohou popírat  dobu po skončení pronásledování Církve počínaje 4. stoletím po Kristu. Aniž by vytvářeli historické anekdoty a aniž by zesměšnili sami sebe. Člověk dobré vůle si ale může najít prameny starší . Z prvních tří století a zejména Bibli.

Podívejme se na seznam papežů :

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ve kterém není ještě uveden Svatý otec František. Všimněme si toho jak dlouho to trvalo než se objevil první papež který nebyl osobně svatořečen. Prvotní Církev přitom nečekala tak dlouho jako my a světce uznávala hned poté co odešli k Bohu a po prvních zázracích u jejich hrobů.

Myslíte že je v Nebi místo na škodolibost a šibeniční humor ? Nebo dokonce na to aby se někdo s posměchem bavil tím jak Bůh někoho trestá ? Aby mu to přál ? Z pekla zas pravděpodobně není vidět na svatého Petra. Tudíž mi tato situace připadá čistě hypotetická.

To  byl a jeho dcera je svatá Petronella. V dobách kdy chodil s naším Pánem se ale vzdal všeho, stejně jako ostatní. Tak jak je psáno. Později mu jeho žena pomáhala na misijních cestách. Tou dobou až ale o ní v Písmu mluví jako o sestře. V celibátu žili oba.

Poutniku lžeš až je hanba.

1 Korintským 9:5  Či nemáme práva vodiť so sebou sestru manželku jako aj ostatní apoštolovia i bratia Pánovi aj Kéfaš?

Jestliže tím chcete říct že žili v celibátu i ostatní tak Vám rozhodně nehodlám odporovat.

Otázka je jak to vypadá u Vás. Kolik je ve Vašem společenství těch kteří obětují svůj život Bohu a církvi. Jestliže nějaké Vaše  společenství vůbec existuje. Čímž nemyslím ty kteří zrovna nemají žádného sexuálního partnera. Ani ty kteří nikdy žádného neměli a mít ani nebudou. To není celibát. Pouhá absence sexu. Duchovní otcovství ani mateřství.

Encyklika  a stejně tak i Bible či jiné duchovní a moudré knihy mají hodnotu jen tehdy, pokud si věřící jejich obsah berou k srdci. Kolik lidí z té miliardy katolíků si to tehdy vzalo k srdci? Kolik bylo statečných katolíků v Chorvatsku, které by zabránili takovým masakrům ? Kolik katolíků se postavilo proti Tisovi na Slovensku, když posílal židy do koncentráků a hlinkovská garda katolického kněze ( on tehdy sice nežil)  čili dalších katolíků pomáhala ty židy nahánět. Proč mlčel papež k tomu, že katolická Argentina schovává válečné zločince ? Dokonce ustašovský válečný zločinec byl poradcem argentinského prezidenta. Mně mrzí, že obyčejný katolík tohle přejde jakoby se nic nestalo. Papež se přece omluvil a tím je to uzavřeno. Jenže ta omluva je taková obecná a není upřímná. Kolik katolíků s ní souhlasilo? Proč před pár léty chorvatský kněz nad rakví velitele koncentračního tábora prohlásí, že je na něho hrdý. To nezná jako duchovní přestavitel církve encykliku svého papeže ?

Ano pár lidí v této církvi byli stateční lidé, ale tak žalostně málo. Z toho párů vzácných lidí těžíte. Měli byste si připomínat však minulost jako varování toho, co jste převážně páchali, a to nejen ve 2. světové  válce.

Z názorů některých tady je jasně cítit sympatie k fašismu a přitom svoji církev považuji za jedinou pravou. To je ta tragikomedie. Nemohu věřit instituci s takovou minulostí a s tím, jak se k minulosti formálně staví. Nedá se jí věřit. Jsem obviněn, že to vidím rudě, vy někteří zase hnědě.

Gott mit uns na opasku, ale ne v srdci.

Jistě, že mnozí z vás jste této církvi věrni kvůli rodičům. Ani si neuvědomujte, že vaši prarodiče byli k této církvi donuceni násilím.  Posmíváte se lidem s komunistickým myšlením. Ale nikdo se už nedokáže empaticky vžít do situace, kdy lidé v bídě přestali v Boha věřit a byla jim bližší tato náboženství bez Boha. Vy jste jako organizace na tom stejně. Kdo z vás katolíků zná Krista a má ho srdci? Nedá se této církvi věřit!!!! A už vůbec ne v dnešní době.

 

 

Tak jsi mne zase dostal na kolena. Proti tomu, co píšeš nemám vůbec nic. Každá víra, která člověka vede k Bohu a ke poctivému životu, brání člověku páchat zlo, je dobrá a  správná. A je jedno v jaké je člověk církvi. Moje chyba je v tom, že já neznám ve skutečnosti žádné katolíky. A pokud jsem znal, tak nějak moc o nich nevím. Na  VŠ byl se mnou jeden moc hodný kluk, ale bydlel jinde. Prima kluk. Nechal kantořiny, protože byl velký dobrák  a děti ho moc zlobily. Našel si jinou práci  a tu dělal dobře. Ale nevím o něm. Tak dobře jsme se neznali. Jen vím, že byl věřící katolík a brácha byl kněz.

 Ta jména, která si uvedl, se pokusím najít na internetu a zjistit o nich vše. O těch Polácích a Češích, co jsi psal, nic nevím. Pokusím se něco zjistit.

Můj problém je nenávist ke všemu zlu a válkám. Bohužel filmové dokumenty ukazují spíše to zlo, co páchaly církve a nejvíce je ukazováno to zlo od katolických věřících. Já jsem alergický na zabíjení a vraždění. Vždyť ani SZ nedokážu pochopit. Mojžíš dává pokyny ke genocidě sousedních národů údajně na Boží pokyn. A všichni na to i dnes se kývají tak, že to bylo správné a že Bůh má na to právo apod. Pak není divu, že byly války a násilí po celé křesťanské dějiny. A je to u věřících asi normální. Každý člověk, který je třeba nevěřící, se zarazí a podiví, jak je to možné. Věřící to projde s klidem jako něco normálního. Pak není divu, že v náboženských válkách se děly takové zločiny, jako např. v Chorvatsku, že se upalovalo  ve středověku atd. Nakonec to dělali i nekatolíci.¨

Je dobře, že máš tak krásnou a silnou víru. A dobře, že jsi katolík. Já vlastně jsem také pořád pokřtěný katolík  a nikde jinde jsem se nenechal pokřtít. Katolická církev potřebuje takové lidi, jako třeba Ty. Vlastně jsi mne svým způsobem usměrnil. Asi mne chybí společenství věřících.

už jsem ti jednou radil, doplň si vzdělání v těchto věcech. Ale nikoli z bulváru. 

Je mi trapné ti pořád dokola vysvětlovat, že mícháš hrušky z jablkama, že jsi zcela mimo.

  Ahoj Františku.

  Vzpomínáš si ještě na Závist a na to, jak jsme se o ní bavili? Jak jsi obhajoval komunisty a jejich závist, krádeže a plundrování majetku, které komunisté prováděli? Jak ses vztekal a zlobil, když jsem tě na to upozorňoval a nadával mi do kdečeho?

  To, co sám vyčítáš druhým, děláš také. Sám ses na závisti podílel, spolupracoval s ní, podporoval - a snad ještě dodnes jí obhajuješ. 

  Představ si, že ŘK jsou se svými Modlami ve stejné situaci, jako ty se Závistí.

  Lituješ už dnes toho, že komunisté okradli lidi, kteří třeba i celé generace budovali nějaké hospodářství? Komunisté přišli, rozkradli, rozprodali a zničili bohatství cizích, a to jen kvůli závisti, lenosti, bezbožnosti a nevázanosti? Zničili statisíce životů lidí, které zavřeli do koncentračních táborů, na stavby, do uranových dolů, které vyplundrovali. 

   Máš už jiný postoj k těmto věcem, máš dar pokání, abys řekl: "To byla nespravedlivá hrůza! Nikdy už bych s tím nechtěl mít nic společného! Odpusťte mi, že jsem takovou hrůzu obhajoval."

  Jestli to neuděláš a vyčítáš druhým, že se neomluví za zločiny ŘKC, které oni sami neudělali, tak mi tvůj postoj připadá mírně nelogický.

  Chceš li omluvu římského katolíka, máš jí mít.

  Je mi líto všech těch zločinů a pronásledování křesťanů, židů, římských katolíků, protestantů, pravoslavných a jiných skupin lidí, které ŘKC a její členové utlačovali, pronásledovali, okrádali a vraždili. Mrzí mne, že jsem s tou mocností spolupracoval a vydal se jí všanc a obhajoval ty zločiny, různě bagatelizoval a převracel.

  Toník

Hezky napsané. Já jsem nikdy nebyl komunista a nebyl ani v SSM, ve které na vysoké škole kromě mně  a jednoho spolužáka byli všichni. Já jsem žil v hluboké bídě a na okraji společnosti. Dokonce mne kvůli tomu, jak jsem byl zanedbaný, chtěli ve 4. třídě přeložit do zvláštní školy. Pak se ve mně stala zvláštní změna. Během dvou let jsem vše dohnal a pak měl jen vyznamenání a na konci deváté třídy jednou dvojku. Z kluků druhý nejlepší a od ředitele dostal speciální pochvalu za píli. Jistě, že mne masírovala komunistická ideologie. Bída vede k závisti. Už ve třídě jsme se rozdělili na dvě party. Kluci z chudších dělnických rodin  a pak těch bohatších. A kdo bylo ti bohatší? Potomci těch, jejichž rodiče byli bohatí i za kapitalismu. Měli řeznictví, měli statek apod. Jednou jsem s rodiči jako devítiletý navštívil bývalého velkostatkáře. Vzali mu pole a nějaké budovy, nechali dům, dvě krávy i koně. Jeho stejně stará dcera měla pokojíček a samé hračky. On byl pár let zavřený  a nyní jen nadával. Další dcera studovala na lékařku. Že by mu komunisti tak ublížili? Říkalo se o něm, jak lidi honil. Proto měl tak velký majetek. A jakou odměnu dával děvečkám a čeledínům? To byla almužna. Znal jsem lidi, kteří žili bídně, a nebylo to jejich leností. Dělník  byl otrok svého kapitalisty. Něco jiného byl venkov, který jsem zase moc neznal. Pokud měl  někdo pole a hospodářství a tam s rodinou dřel, pak je to něco jiného. Vzít mu to je zločin  a krádež.A něco jiného je pan velkostatkář. Čím si vytvořil svoje bohatství ?

A dnes? Ti dnešní milionáři byli tak pracovití ?

Co jsem mohl vědět o zločinech komunistů ? Co nás učili ve škole ? A naděje ? Víra, že jednou bude líp  a každý dostane za práci tolik, aby nedřel bídu. Jako učitel jsem odmítl vstoupit do strany. Jeden věřící fanatik adventista mne přesvědčoval, abych šel k popelářům. Tam budu mít volné soboty. Nestal jsem se adventistou a nevydal rodinu  s dětmi sociální katastrofě a vyhození ze státního bytu. Komu bych tím pomohl?

Co dělali komunisté v padesátých letech je zločin. Mnozí komunisté se obrátili a vládli nám i po roce 1989. Komedie.

A někteří věřící. Další komedie. Podivil jsem se, když z mnohých těch , co byli funkcionáři  SSM či KSČ byli najednou lidovci apod.

Já jsem nebyl a nejsem komunista. Bída vede člověka k závisti. Závist pak i ke zločinům, pokud člověk nemá víru v Boha.

Co myslíš, že se stane za pár let u nás. U mně to bylo jiné. Napřed hluboká bída a pak stále líp. Díky práci, díky vzdělání, díky moudré manželce a Boží milosti. U dnešní generace, která se má či měla celkem dobře po roce 89 a zvykla si na určitý standart, to bude těžší. Z dobrého na horší se hůře zvyká. Nastane velký sociální neklid. A možná i válka. Kdo ví ? A díky restitucím i nenávist k Bohu a věřícím.

Závěr: Omlouvám se, že jako obyčejný člověk jsem byl nakažen závistí a někdy se to vrací,  a až nepřátelstvím vůči těm, kteří byli a jsou bohatí díky vykořisťování jiných.

  Františku, a o tom píšu. Tvoje bagatelizování zločinů je úplně stejné, jako když ŘK píší o pronásledování křesťanů, věznění, upalování, vyhánění. Taky říkají "no a co, že byli upáleni. My nic, my muzikanti, církev je svatá. To špatní lidi. A chyba je na obou stranách, dyk protestanti taky upalovali, a víc než my!". 

  Takhle uvažují straničtí lidé. Mají jen velkou stranu a malou stranu a podle toho pak ten jejich život vypadá.

  Předpokládám, že myslíš vážně to, že tátu od rodiny zavřeli na pár let do vězení a ty napíšeš "že by mu komunisti tak ublížili"? Kolik bylo jeho dceři, když jim ukradli majetek a zavřeli ho "pár let do vězení"? Píšeš o tom, jak bys referoval o snížení platu nebo o trochu špatném počasí.

  Hnusí se ti veškeré zlo, ale jen když je "na té druhé straně". Tak mi tvůj postoj připadá. 

  Ty sám nelituješ toho, co jsi žil. Jak můžeš chtít po ŘK, aby litovali toho, co ani sami nežili?

  Teď tu šiješ do ŘK, ale myslíš, že jsme byli nějak jiní, než vy? Tak jako tebe od mala vychovávala závist ke svému obrazu, tak nás odmala vychovává nebeská Královna k jejímu obrazu. 

  Tohle jsou věci strašně silné, jsou to věci duchovní, duchovní vazby, které drží člověka.

  Co se stane u nás, nevím, Františku. Mohu ti napsat to, co bych rád.

  Doufám, že ti, co nemakají, budou dostávat zadarmo méně peněz, aby jim stát neničil život.

  Doufám, že ti co pracují a pracují hodně, budou o hodně bohatší, než ti, co nepracují.

  Doufám, že bezbožnost a její ovoce přivede lidi k zpátky k hledání Boha a Božích hodnot.

  Jsem rád za restituce, že peníze dobře vynesou na světlo věci skryté a morální přetvářka je vidět.

  Jsem rád za mladou generaci, která je už prostá naší výchovy z dob komunismu a spoustu věcí si už ani nedokáže představit.

  Jsem rád, že tu nevládne nějaký semafor, zelená demagogie vůbec není v parlamentu, oranžová má přistříhnutá křídla a červená má u většiny lidí stále stopku.

  A moc se těším, že fungují "Boží zákony", "Boží mlýny" a fungují o kus rychleji, než jsem si myslel. To mne pak vede k tomu, abych se modlil za lidi, kteří jsou pod nimi.

  

Ten velkostatkář si žil pořád nad poměry až moc dobře. Já žil v bídě. On lidi okrádal, a to Ti jaksi ušlo. Proto měl takový majetek. Snaha komunistů narovnat tyto nerovné sociální vztahy byla spojena  s násilím. Toho velkostatkáře by po dobrém nikdo nepřesvědčil, že má je odměňovat poctivě. I ta víra v Boha mu byla prd platná, pokud nějakou měl. Tak jako víra  v Boha je prd platná většině lidem dnes. Já v té době o Bohu nic nevěděl a co věděl ze školy, bylo pochopitelně zabaleno třídně. A ta závist a nenávist ??? Vztek na svět. Bída sociální i duchovní. Tak podobně možná uvažuje i mnoho lidí dnes a teprve to začne se snižováním životní úrovně a rostoucí bídou. Jsme zase masírováni pitomými západními seriály. Tam o Bohu neuslyšíš nic. Moderní televizní červená kni*****  a lidi to baští  a baští. Já se nato nedívám. Stačilo párkrát a zhnusilo se mi to. Mnohem horší než filmy v době totality.

  Stejné je to s ŘK. Královna nebes je stále drží. "Když někdo věří jinak než my, tak je heretik a je potřeba ho potlačit dostupnými prostředky", jinak to ani nemůže vidět. Že třeba vůbec nejde o to, jak člověk věří, ale komu věří, to by ho nenapadlo.

  Těžko se dočkáš omluvy od římského katolíka pokud se dotyčný neobrátil k Ježíši, neuvěřil jeho slova a nedostal dar pokání. Stejně jako by se těžko člověk dočkal omluvy od komunisty či socialisty. 

  Přečti si nějaké příběhy, aby ses trochu uvedl do reálu: 

Komunisté chtěli statek, tak rodinu z Kroměřížska pozavírali do ústavů.

  Abys byl trochu v obraze, kdo chlastal, kradl a rozkrádal, lhal a reptal, vraždil a kdo pracoval, vytvářel hodnoty.

  I ty se závisti nezbavíš, pokud se nepokoříš a nepřijmeš Ježíše. Závist je silnější než člověk, je hluboko vevnitř zakódovaná, stejně jako služba němým modlám, dřevu a kamení, ve které jsme zase žili my. Ale v Ježíši je moc, která dokáže překonat hřích.

  Život v Ježíši pak funguje stejně, ať je okolo svoboda, nebo pronásledování. 

To poznání asi nemám.  A spíše prožívám krizi víry. Někdy sednu a napíšu podle Písma  úvahu, která mi potěší a potěším tím i svoje okolí, ale stále mám pocit,  že to nefunguje. Tím člověkem by snad mohla být moje hodná manželka. Bohužel rány se těžko hojí.

  A jsem rád za tvoje úvahy, které jsou od srdce, i za tvoje příspěvky.

  Jestli ti dal Bůh poznání toho, že člověk hřích nepřemůže, dá ti i poznání o tom, že jen v Ježíši Kristu je východiskko ven ze hříchu a dá ti i to východisko. Když si uvědomuješ, jak je závist zažraná, přemáhá člověka a ničí jeho život, máš v Ježíši určitě šanci se jí vzdát.

Zajímalo by mne i to proč máte někomu za zlé to když Vám vyhoví.  Když odpovídá na Vaše diskuzní podněty a výpady.

Lidé dobré vůle jsou také v mnoha věcech  jednotní.  Katolík, evangelík, upřímný osamělý křesťan, samaritán, muslim, pohan i ateista.