„Chceš-li vejít do života, zachovávej přikázání“ (Mt 19,16-17).

Ježíš dosvědčil svým jednáním a svým kázáním trvalou platnost desatera. 

Dar Desatera je udělen v rámci smlouvy, kterou Bůh uzavřel se svým lidem. 

Boží přikázání dostávají svůj pravý význam ve smlouvě a jejím prostřednictvím. 

Církevní tradice, věrná Písmu a v souladu s Ježíšovým příkladem, 

uznala základní důležitost a význam Desatera. Desatero tvoří organickou jednotu, 

v níž každé „slovo“ nebo „přikázání“ odkazuje ke všem ostatním. 

Desatero je přednostním vyjádřením přirozeného zákona. 

Poznáváme je skrze Boží zjevení i lidským rozumem.

To je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání. 

A jeho přikázání nejsou těžká.

Co Bůh přikazuje, to činí možným svou milostí.

No, pravdou je, že v bibli není nikde psáno, že si nezpodobníš Marii. Pokud to vezmu z tohoto pohledu, pak se nebráním tomu, aby si někdo Marii či svaté vypodobňoval a jim se klaněl (či přítomně klaní). Bůh však zakázal věřícímu člověku v Něho si Jej vyobrazovat zpodobněním čehokoliv, co sám stvořil, a zakázal aby se takovému výtvoru člověk klaněl. Zpodobení pak pro mne znamená, že ani té předloze se nemáme klanět a uctívat to (sloužit tomu) jako Jeho (Jemu) - Boha (Bohu). Jestli tedy člověk nepřikládá dané předloze či výtvoru (stvoření, obrazu, soše...) božské vlastnosti a nevzkládá božské pocty, pak by tomu šlo rozumět.  Pak je tu však ještě ten dovětek - Já jsem tvůj Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Bůh tedy varuje, že bude žárlivě milující, ale vůči komu? Jestli modly (tedy to, čemu se klaníme) nejsou ničím, pak žárlí na nás kvůli našemu jednání. A no tomu ještě něco předchází ... Já jsem Hospodin tvůj Bůh, chcete-li ...jednoho Boha ctít budeš. Kdo je to tedy ten Hospodin náš Bůh? Není nebem a není zemí a není vodami a ničím co je na nebi či na zemi či ve vodách či podzemí, a přesto je v tom všem, protože vše je od Něho stvořeno. Je v tom všem a přesto to vše přesahuje. Je v tom všem, ale nic jej nedokáže pojmout, ani nebesa. Boha nelze zpodobnit ani člověkem, protože člověk byl stvořen, stvořen z prachu země, kterou stvořil Bůh. Byl stvořen k obrazu Božímu (mn.č.) a podle Jeho (jejich) podobenství. Jenže ten obraz nebyl Bohem a to podobenství také ne. Byl to člověk před Adamovým pádem a je to člověk i po něm. Člověk ani nic jiného není ani klonem Božím. Nelze se klanět člověku jako Bohu. Ani Kristu se nelze klanět jako člověku, ale jako Božímu Synu, obrazu Boha. Nelze se Mu klanět pro jeho lidství, pro jeho pozemský vzhled, ale pro Jeho Božství, pro jeho Božský vzhled. Ale jaký je ten Božský vzhled, když Bůh řekl, že není člověkem? Musí tedy existovat vzhled, který nelze vidět. Je psáno, že Boha nikdo nikdy neviděl, že Ježíš (zkratkovitě) nám o Něm pověděl. Vyobrazil nám jej tedy svými slovy a činy. Ne svým zjevem. Ne tváří vtištěnou do plátna. Proč tak Písmo zarytě mlčí a nepopisuje Kristův tělesný vzhled? Aby naše pozornost nebyla upjata na lidský zjev, ale na Boží slovo a Boží činy. Těm se klaním. A to je Kristus. A to je Bůh. I Marie uposlechla Boha, byla (a je) v Božích očích vzácnou, vyvolenou mezi ženami. Je velikým příkladem víry a spolehnutí se na Boha a Jeho slovo. Je pro mne velice převelice váženou. Ale nezemřela za mne, za můj hřích. Bůh by si jistě našel jinou, ale On věděl, že Marie bude poslušná Jeho slovu. Marie však není tou, která nám měla přijít povědět svými slovy a životem o Bohu. Není tou jednorozenou, ve které se Bohu zalíbilo přebývat. Není tou, která se ponížila, a stala se člověkem. Člověkem se narodila a zůstala. Je naším příkladem ve víře a navždy zůstane také výjimečnou osobou a osobností v Kristu, protože skrze ni Bůh učinil zcela ojedinělou událost. Avšak nebyl Bůh závislý na ni.

Řekl bych, že není nutno potírat sochy Mariánského kultu. Nejsou Bohem. Čím více oponentury, tím jako bychom více uznávali to tzv. "božství". Marie byla (a je) dobrou ženou. Poněkud škoda tím horlením snižovat její vzor víry. Komu čest tomu čest. Jen tu musí být dobře znatelná hranice mezi úctou k člověku a úctou k Bohu. Božské posty je třeba vzdávat pouze Bohu.