|
Právě je 318 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online:
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 120933903 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
poslal Grace Jeden můj oblíbený film se jmenuje "Most přes řeku Kwai." V hlavní roli hraje Alec Guiness britského plukovníka velícího batalionu, který ve druhé světové válce upadne do japonského zajetí a je poslán do vězeňského tábora v barmské jungli. William Holden hraje jednoho z vězňů, Američana, kterému se z tábora podaří uniknout zpět ke spojeneckému vojsku.
Japonský velitel dostane příkaz postavit most přes řeku Kwai, přičemž jako dělníky má použít vězněné vojáky. Stavba mostu se však neustále protahuje, protože vojáci stavbu sabotují. Britský plukovník začíná mít obavy kvůli zhoršující se disciplíně a cítí, že musí vojákům vnutit projekt, aby je více zaměstnal a zaměřil jejich mysl na svůj cíl. Nařídí jim tedy, aby ukončili sabotáž a začali spolu s Japonci pracovat na dokončení mostu.
Pro plukovníka je stavba mostu otázkou cti, protože kvalitní stavbou chce ukázat kvalitu britského řemesla. Ve skutečnosti však ztrácí širší záběr a neuvědomuje si, že stavbou mostu napomáhá nepříteli a zrazuje svůj vlastní lid, a to i přesto, že pomáhá svým mužům, kterým velí. Snaží se dokonce zabránit spojeneckému komandu, které je vysláno most zničit, avšak nakonec si uvědomí, jak krátkozraká byla jeho vize a v jak naprostém rozporu s jeho vojenskou hodností a zodpovědností, takže ke konci filmu zoufale zvolá: "Co jsem to udělal?"
Spěchám dodat, že děj filmu není historický, až na některé scény zobrazující brutální zacházení Japonců se zajatými vojáky spojeneckých vojsk. Nicméně tento film chci použít jako druh podobenství pro dnešní dobu, kdy věřím, že mnozí křesťané zrazují své bratry a sestry v Kristu a samotného Pána tím, že spolupracují s jeho nepřáteli.
Jak to dělají? Jedním ze způsobů, jak křesťané podkopávají Kristovo dílo a podporují jeho nepřátele je skrze podporu České evangelikální aliance a jejího týdne společných modliteb. V Ostravě se například od opravdových křesťanů žádá, aby se účastnili modlitebních setkání spolu s představiteli římskokatolické církve a Církve adventistů sedmého dne. Některá setkání se konají v budovách těchto organizací a na některých jejich představitelé dokonce káží.
Lide Boží, tyto skupiny nejsou křesťanské. Káží jiné evangelium, a to evangelium skutků, a to evangelium, které podle apoštola Pavla není vůbec evangeliem, ale jeho převrácenou napodobeninou, která přivolává Boží kletbu na ty, kdo ji káží. Galatským 1, 6-9.
Zpráva, kterou tyto skupiny přinášejí, je o spáse ze skutků. Tyto skupiny učí, že má-li mít člověk jistotu, že bude opravdu spasen, tak se musí stát jejich členem, a ano, musí sice uvěřit v Krista, ale také musí poslouchat příkazy jejich organizace. Spása pro tyto dvě organizace není pouhou milostí a pouze skrze víru v Dílo Kristovo, jak ji učí apoštolové a představitelé reformace, ale je skrze víru A skutky. Římskokatolický Trentský koncil dokonce vyhlásil kletbu (anathema) nad každým křesťanem, který věří, že spása je pouze skrze důvěru v zásluhy a dílo Pána Ježíše Krista. Kánon 12: "Jestliže kdokoli říká, že ospravedlňující víra není nic jiného než důvěra v Boží slitování díky němuž jsou hříchy odpouštěny kvůli Kristu nebo že jsme ospravedlňováni pouze skrze tuto důvěru, budiž proklet."
Adventisté sedmého dne také učí mnoho falešných představ ohledně spásy skrze svou doktrínu o vyšetřujícím soudu. Podle ní 2.října 1844 Kristus přešel v nebeském svatostánku do nejvyšší svatyně a zahájil tam další (závěrečnou) fázi své usmiřující služby. Kdykoliv někdo z Božích následovníků spáchá hřích a požádá Boha o odpuštění, je tento jeho hřích přenesen do nejvyšší svatyně v nebeském svatostánku a zůstává tam do konce vyšetřujícího soudu. Církev adventistů učí, že Kristovo dílo smíření dosud není ukončeno a bude trvat až do té doby, kdy bude ukončen vyšetřující soud před druhým příchodem Ježíše. Bible naopak učí, že dílo smíření bylo ukončeno tehdy, když Ježíš zemřel na kříži:
Ježíš řekl: "Je dokonáno." (Jan 19,30)
"Ale tento muž (Ježíš), poté co přinesl jedinou oběť za hřích jednou provždy, usedl navěky po pravici Boží; odtud hledí vstříc tomu, až mu budou nepřátelé dáni za podnož jeho trůnu. Neboť jednou obětí navždy přivedl k dokonalosti ty, kdo jsou posvěcováni." (Židům 10,12-14)
Bratři a sestry v Kristu, když nyní víte o tom, jaké falešné učení obě tyto organizace učí, jak můžete sedět spolu s nimi v takzvaném "společenství"? Jak se můžete pokoušet stavět mosty mezi Kristem a Jeho, i vašimi nepřáteli? Ano, jednotliví lidé patřící do těchto organizací mohou být laskaví a sympatičtí, ale mýlí se v mnoha důležitých učeních a svým oficiálním učením zavrhují evangelium, čímž své vlastní následovníky, kteří těmto lživým učením věří, odsuzují na věčnost bez Krista. Opravdové dítě Boží, ty, kdo se svou spásou důvěřuješ pouze v Krista a Jeho milost, a neskládáš naději v žádný ze svých skutků, volám Tě, abys uvěřil Písmu, které v 2.Korintským 6,14-18 říká:
"Nedejte se zapřáhnout do cizího jha spolu s nevěřícími! Co má společného spravedlnost s nespravedlností? A jaké je spolužití světla s temnotou? Jaký souzvuk Krista s Beliálem? Jaký podíl věřícího s nevěřícím? A jaké spojení chrámu Božího s modlami? Vy jste přece chrám Boha živého; jak Bůh řekl, "budu přebývat v nich a procházet se mezi nimi, budu jejich Bohem a oni mi budou mým lidem. A proto vyjďete z jejich středu a oddělte se, říká Pán, a nedotýkejte se nečistého, a já vás přijmu a budu vám Otcem a vy budete mými syny a dcerami, praví Všemocný Hospodin."
Začněte poslouchat tento příkaz z Písma a odmítněte svou účast na tomto nebiblickém "týdni modliteb" a řekněte svému pastorovi a starším, proč se jej odmítáte účastnit. Jestli vás za váš pevný postoj odmítnou, potom snad budete muset zvážit odchod z jejich církve. Jestli zažijete takový druh pronásledování za poslušnost Božímu Slovu, pak vás žádám, abyste mi napsali na cac3a602@opayq.com.
Váš v Kristu,
Mark Blades
|
Podobná témata
|
|
Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: ivanp v Středa, 01. leden 2014 @ 20:19:02 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | ...ekuména je duchovné spojenie najmenej dvoch subjektov, ktoré považujú jeden druhého za úplne rovnocenné vo viere...rovnocenné spoločenstvo znamená, že bratia a sestry z inej cirkvi sú rovnocennými kresťanmi pred Bohom a pred ľuďmi...a dosiahnu rovnocennú spásu spolu s nami...
...z tohoto pohľadu nie je možné tvoriť ekumenu z rímskym katolicizmom keďže RKC sa pokladá za jedinú pravú cirkev s apoštolskou postupnosťou a všetci ostatní sú odlúčený (dočasne?) od Ríma...
...nie je možné robiť ekuménu ani s adventistami siedmeho dňa, pretože podľa nich znakom pravého kresťanstva je ,,sobota,, a kresťan je zapečatený znamením soboty (namiesto pečati Ducha sv)...logicky tí čo nemajú ,,znamenie soboty,, nie sú potom pravou cirkvou...
...asi každému je jasné že ekumenu nie je možné robiť so svedkami jehovovými,,,čo je spojenie výlučnosti typu RKC s jedným vedením, jednou centrálou a jediným možným správnym centrálnym pohľadom na výklad písma, pričom všetky ostatné cirkvi sú dielom satana...jehovisti a adventisti majú spoločné korene a jedno vzišlo z druhého...
ivanp |
|
|
Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: hirali (hirali@seznam.cz) v Čtvrtek, 02. leden 2014 @ 07:27:00 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | adventisté kteří jsou součásti ekumeny jsou odpadlíci této církve to říkají samotní adventisté. Ono to ted v jejich církví není ružové a je pravděpodobné že se adventisté rozdělí Adventista je ten který se drží věroučných bodu této církve a to je i věrnost duchu prorockému EGW.Amen |
Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: Pastýř v Čtvrtek, 02. leden 2014 @ 20:47:17 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Adventista je ten který se drží věroučných bodu této církve a to je i věrnost duchu prorockému EGW. Amen
Plně s Tebou souhlasím! Škoda, že v tom nejsou všichni adventisté důslední. Přál bych jim sice, aby se mohli tohoto ducha odříci a přijmout namísto ducha EGW Ducha Kristova. Nicméně ti, kteří jsou věrni prorockému duchu EGW, mají plné právo a výsadu nazývat se adventisty. |
]
Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: jrr v Pátek, 03. leden 2014 @ 14:18:59 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Článek jako takový se mě dotýká, protože z něj cítím zášť. Možná, jako...čerstvý ex-adventista, bych k tomu mohl něco málo asi napsat. Adventismus jako takový je z mého pohledu "mrtvá" záležitost, resp. opravdu se štěpí ve dví. O reálném - technickém rozpadu nic nevím, ale co není, může být. Postupně ale pohled insidera: 1. Samozřejmě je mnoho členů, kteří CASD - z pohledu zevnitř zcela správně, učení CASD o tom z velké části je - považují za katolickou církev, ve smyslu slova "není spásy mimo církev..." S tím souvisí dogmatika, víra v učení EGW (byť sama EGW by se možná divila, jak je v některých kruzích zbožštěná), částečně i zákonictví, byť se tomuto slovu bráníme všichni, ať jsme v CASD či jinde, ať jsme zákonící či nikoliv. Tito členové se ale nebudou aliančního týdne modliteb účastnit a sbory, kde jich je jenom trochu více, pravděpodobně také ne. 2. Poměrně dost členů církve některé zásadní věroučné body prostě neřeší, případně s nimi nesouhlasí, nicméně to pro ně není důvod k odchodu z církve, protože prostě mají rádi své společenství a otázky / témata výlučné pro adventismus se v daných společenstvích prostě neřeší, příslušnost k církvi je formalita, důležitý je sbor. Tito lidé se společných shromáždění účastnit dost možná budou a vůči nim je podle mě článek nefér. 3. Další část členů je v CASD možná pro pocit výlučnosti, ale osobně se neodvažuji druhé soudit, byť já jsem to tak měl, případně proto, že si neumí poradit se sobotou. Pak je příslušnost k CASD jakýmsi teologicko-intelektuálním cvičením a víra spíše filozofickým směrem. Tohle byl můj případ, než jsem si zhroutil život a poznal věci trochu z jiné strany. Tito lidé se aliančních shromáždění účastnit budou nebo nebudou spíše podle filozofické nálady a směřování, než podle jakýchkoliv věroučných cítění. Případně budou ještě pro to, aby dali blahosklonně na odiv svoji příslušnost k té nejzásadovější církvi (byť po příchodu Miloše Šolce III. do českého rybníčku se tento titul přesouvá jinam, jen Svobodní presbyteriáni ještě nejsou mediálně zas tak známí), jako součást společenského statusu, něco jako rotary club.
Vím, že je to značné zevšeobecnění, ale nechci se do toho zamotat.
No nic, prostě - zůstalo mi poměrně dost přátel, kteří spadají k bodu 2, proto se mě článek dotknul. Zároveň bych chtěl upozornit (především Pastýře ;)), pokud bude kdokoliv argumentovat tím, že lidé spadající pod bod 2 by měli svoji lásku ke Kristu demonstrovat odchodem z CASD, tak je to podobné, jako když má někdo lásku ke Kristu demonstrovat svěcením soboty ;) Ať si Pán svoje ovečky vede, jak uzná za vhodné - mě z CASD odvedl jak prakticky, tak i formálně (téměř - ještě jsem nestihl byrokracii :D), věřím ale, že plno lidí tam může naprosto klidně ponechat.
|
]
Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: Pastýř v Sobota, 04. leden 2014 @ 14:28:05 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Milý Jrr,
Tvůj komentář mne doslova přinutil zareagovat. Nejprve bych Ti chtěl opravdu ze srdce poděkovat za Tvojí upřímnost a bez jakéhokoliv stínu ironie si zde cením toho, co jsi napsal. Vím, co vše se člověku honí v hlavě při odchodu (nebo ještě hůře třeba při exkomunikaci) a že to chce čas.
Pokud dovolíš, jednu opravdu malou radu. Jsem přesvědčen, že při všem tom zmatku, který lidé prožívají dnes v CASD (a pár dopisů od nich mám, zejména z poslední doby) je nutné si uvědomit opravdu nesmírnou a slitovnou, bezbřehou Kristovu lásku, která se vůči každému z nás projevila na Golgotském kříži. Včera za mnou přišel můj syn s tím, že by chtěl hlouběji poznat Boha. Není pro otce šťastnější chvíle než tato. Dlouze do noci jsem mu vyprávěl o Kristově lásce k nám, hříšníkům. Ať už jsem měl učení jakékoliv, vždy mne Pán Ježíš miloval stejně jako dnes. I Tebe miluje a touží po Tobě a dělá vše pro to, aby si získal naší pozornost.
Při tom všem někdy řeším v sobě dvojí konflikt: z duše nenávidím zotročující doktríny, panování autorit nad vírou a svědomím člověka. Mám kolem sebe až příliš mnoho lidí, které to na řadu let poznamenalo a tito musí vidět, že se mohou postavit proti bludům, zotročujícím učením a nebiblickým systémům a že Bůh je na jejich straně. Proto někdy používám silný sarkasmus, stejně jako když Eliáš se vysmíval Bálovým prorokům.
Na druhé straně ti lidé, co v těchto systémech jsou, to jsou lidé z masa a kostí, se svými slabostmi, často podvedení, kteří jednají tak, jak byli vyučeni. Osobně znám velkou řadu upřímných a věřím, že i Boha milujících adventistů, kteří se dle svého poznání snaží Bohu sloužit často s vypětím všech sil. Ty jsme povinni milovat a ne je "bombardovat správným učením". Přesto tito lidé potřebují vysvobození ze svých nauk, což může učinit jen Duch svatý. Někteří lidé se po odchodu z církve už nikdy nesrovnají a tápou ode zdi ke zdi, od jednoho ztroskotání ke druhému. Myslím, že si neuvědomují Boží lásku a že jejich výčitky svědomí z minulosti (často je vina i na jejich straně) je neustále vedou k činnostem, v nichž hledají sebepotvrzení. Jsou to často bojovníci, kteří okolo sebe střídavě pálí na všechny strany.
Byla by ale medvědí služba, pokud by se církve vůči CASD stavěly jako ke křesťanské církvi. Vždyť ona považuje oficiálně sama sebe za "Ostatek" a ostatní za "Babylon". Jednou mi napsal jeden adventista, zda CASD považuji za křesťanskou církev. Odpověděl jsem, že respektuji její učení v tom, že ona sama považuje ostatní za Babylón a mne nezbývá než to respektovat. Jestliže se ona sama ve svém oficiálním učení považuje za jinou, než jsou současné církve, jak může po ostatních chtít, aby ony jí za součást svého systému považovaly? Tím by se přece sama zařadila do Babylónu.
Jinými slovy, je třeba mít soucit, pochopení, trpělivost a hlavně soucit. Na druhé straně, pokud lidé zůstávají v církvi kvůli lidem a ne kvůli Bohu, je třeba si položit následující biblickou otázku:
Lukáš 14:26 "Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci svého otce a matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem.
|
]
|
|
Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: hirali (hirali@seznam.cz) v Čtvrtek, 02. leden 2014 @ 07:30:36 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Ještě maličkost Adventista nemůže byt ve stejném společenstí s římským katolíkem, protože papež je pro adventistu Antikrist a papežství je šelma z vycházejíci z moře, nebo také nevěstka na šelmě z Janova Zjevení. Takže pokud nějakej adventista je v ekumeně je to odpadlík. |
Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: Pastýř v Sobota, 04. leden 2014 @ 22:10:58 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Vzpomínám si na jednoho mne milého adventistického kazatele. Rozhodl se, že bude kázat o Kristu. Na konci kázání za ním přišla nějaká žena, poděkovala mu a řekla, že jí tam něco chybělo. Ten adventista mi pak řekl, že jí tam asi chyběly šelmy a nevěstka.
Možná by tedy šelmocentrické evangelium stačilo vyměnit za Kristocentrické evangelium? |
]
|
|
Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: Pastýř v Čtvrtek, 02. leden 2014 @ 11:42:58 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Domnívám se, že každá cesta má dva příkopy. Je nebezpečné vidět jen jeden příkop, což znamená, že v tom druhém právě vězím. Proto Písmo nesčetněkrát nabádá:
Neuchyluj se od mé cesty napravo ani nalevo.
Prvním legitimním břehem jsou verše o jednotě, uvedu tři:
1. Svatý Otče, zachovej je ve svém jménu, jež jsi mi dal, aby byli jedno jako my.
2. Usilovně hleďte zachovat jednotu Ducha, spojeni svazkem pokoje. Jedno tělo a jeden Duch, k jedné naději jste byli povoláni; jeden je Pán, jedna víra, jeden křest, jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny působí a je ve všech.
3. Bratra ve víře slabšího přijímejte mezi sebe, ale nepřete se s ním o jeho názorech.
Druhým břehem jsou verše o oddělení, uvedu opět tři:
1. Kdo zachází dále než je učení Kristovo, a
nezůstává v něm, nemá Boha; kdo zůstává v jeho učení, má i Otce i Syna. Přijde-li někdo k vám a nepřináší toto učení,
nepřijímejte ho do domu a nevítejte ho. 2. Jaké je spolčení Božího chrámu s modlami? Vy jste přece chrám živého Boha, jak Bůh řekl: "Budu v nich přebývat a procházet se mezi nimi. Budu jejich Bohem a oni budou mým lidem." Proto: "Vyjděte z jejich středu a oddělte se, praví Pán, nedotýkejte se nečistého; a já vás přijmu.3. Teď vám však píši, abyste se nesměšovali, kdyby nějaký takzvaný bratr byl smilník, lakomec, modlář, utrhač, opilec nebo rváč. S takovým ani nejezte.ZávěrKaždý z těchto veršů má svůj kontext. Proto jsem přesvědčen, že je chybné zachovávat jednotu s těmi, kdo věroučně nebo eticky naplňují dané verše a stejně tak je chybné oddělovat se od těch, kteří mají jen jiné názory, postoje a sdílí jiné hodnoty. Mezi tímto je třeba zachovávat rovnováhu. Taktéž je třeba se jinak stavět k jednotlivcům a jinak k celým ideologiím nebo skupinám. Jinak řečeno, to, že se někdo mýlí nebo je popleten nebo má dokonce jen jiný názor jej ještě nediskvalifikuje s bratrského obecenství. Stejně tak bludaře nekvalifikuje k obecenství to, že má vliv, peníze a umí příjemně vystupovat. Falešné váhy jsou Hospodinu ohavností, kdežto v přesném závaží má zalíbení. Za zpupností přichází hanba, kdežto s umírněnými je moudrost. (Př 11,1-2)Věřím, že Bůh dá každému, kdo ho prosí, moudrost. Záměrně jsem proto nevyvracel ani nepotvrzoval obsah výše uvedeného článku.Osobně doporučuji knihu M. L. Jones: Co je evangelikální? |
Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: Grace v Čtvrtek, 02. leden 2014 @ 18:58:25 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Myslím, že bratr Pastýř zobecňuje tam, kde já mluvím konkrétně. Možná jsem se v článku nevyjádřil dost jasně. Opravdoví křesťané, kteří se účastní Aliančního týdne modliteb, kde je pozvána římskokatolická církev nebo Církev adventistů sedmého dne nebo obě tyto církve, říkají veřejnosti názorně, byť ne slovy, že tyto dvě organizace jsou křesťanské a že členové těchto skupin mají být považováni za bratry a sestry v Kristu. Pastoři a jiní vedoucí, kteří se této akce účastní nebo na ní káží nebo povzbuzují ostatní k účasti, svým jednáním potvrzují toto (někdy nevyřčené) prohlášení o jednotě.
Obě zmíněné skupiny mají oficiální učení ohledně způsobu spásy, které není podle reformovaného chápání, což je pouze skrze Krista, skrze pouhou milost a pouhou vírou. Toto učení není nedůležitá věc, jako jezení masa nebo pití vína, ale je základním článkem víry. Proto věřím, že není správné, a je to vskutku hřích, když se křesťané účastní Aliančního týdne modliteb, je-li na něj pozvána i řkc a CASD.
Pro ty křesťany, kteří jsou mladí ve víře nebo zmateni, pak nabízím informace, abych jim umožnil informovanou volbu v této konkrétní situaci.
Rád bych ještě dodal, že když bratr Pastýř říká "věřím, že Bůh dá každému, kdo ho prosí moudrost", tak s ním samozřejmě souhlasím, protože to je Boží slib každému věřícímu. Ale tento text, který začíná v Jakubovi 1,5, také říká, že člověk musí být ochoten jednat v souladu s obdrženou moudrostí, a ne být mužem dvojí mysli (v.7,8). Takže bych se chtěl zeptat, jakým způsobem bude křesťanovi tato moudrost dána, když ne skrze jasné principy již odkryté v Písmu, které jsem již citoval, vysvětlil a aplikoval na Alianční týden modliteb?
Mark
|
]
Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: Pastýř v Čtvrtek, 02. leden 2014 @ 20:34:52 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Myslím, že bratr Pastýř zobecňuje tam, kde já mluvím konkrétně.
Ano, přesně tak. Obecný princip totiž není negací konkrétního ani konkrétní není negací obecného. Bratr pastýř se tudíž k článku nevyjádřil, pouze uvedl obecné principy. |
]
|
|
Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: rudinec v Pátek, 03. leden 2014 @ 15:35:51 CET (O uživateli | Poslat zprávu) |
Podle tvrzení ekumeny jsou kořeny ekumenického hnutí v Evangelické alianci, CVJM a Křesťanském světovém svazu studentstva. Evangelická aliance byla založena v Londýně v roce 1846 na setkání 921 křesťanů z různých denominací svobodným zednářem Thomasem Chalmersem. Byl členem lóže St. Vigean ve Forfashire ve Skotsku. CVJM (CYMCY) byla také založena z iniciativy svobodných zednářů a úzce s nimi spolupracuje. U jejího zrodu stál známý svobodný zednář Henry Dunant. John Mott byl členem tajné organizace se svobodnozednářským rituálem a se slibem mlčenlivosti. V roce 1895 založil Křesťanský světový svaz studentstva. Sjednocovací snahy jsou antikristovským plánem Iluminátorů. A že jsou na programu modlitebního týdne Evangelické aliance modlitby za jednotu křesťanů? Jenže je příliš mnoho znamení, že církve jdou k zániku, takže spása každého jednotlivce se tak ocitá v největším nebezpečí. To je mnohem důležitější, než zachovat si prestiž u dnešní zkažené generace.
Výňatok z knihy: Ilumináti, autor John Todd. |
Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: oko v Sobota, 04. leden 2014 @ 10:40:19 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | ..."Sjednocovací snahy jsou antikristovským plánem Iluminátorů."...
Úplně prvním sjednocovacím iluminátorem tedy podle tohoto tvrzení byl, jak všichni dobře víme, už sám Ježíš Kristus".
(J 17,20-22) "Neprosím však jen za tyto, ale i za ty, kteří ve mne uvěří
skrze jejich slovo,
aby všichni byli jedno, jako ty, Otče, ve mně a já v tobě,
aby i oni byli jedno v nás, aby svět uvěřil, že jsi mě
poslal.
A já jsem jim dal slávu, kterou jsi dal mně, aby byli jedno,
jako my jsme jedno.
|
]
|
|
Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: Karolina v Sobota, 04. leden 2014 @ 14:19:05 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Se zájmem jsem si přečetla zajímavý úvod k Aliančnímu týdnu modliteb o mostu přes řeku Kwai. Výhrady mám k aplikaci tohoto příběhu na nadcházející ATM. Nejprve otázku "opravdových křesťanů". Kdo to jsou? Jsou to příslušníci ostatních církví mimo těch dvou kritizovaných? Jak se poznají? Za koho lze tedy pokládat "lid Boží" ? Dalším aspektem je pohoršení, že někteří jdou do těchto církví kázat. No, jestli jsou katolíci a adventisté opravdu v takovém bludu, tak je to přece vynikající příležitost, jak jim pravé evangelium přece zvěstovat, nebo ne? ATM se tak může stát Božím nástrojem k uvedení ve známost pravdy Písma. Podívejme se tedy na to, zda tyto církve učí spásu ze skutků, vybrala jsem si adventisty. V knize Adventisté s.d. věří, která je volně dostupná na internetu: na str.201-202 je spása ze skutků zamítnuta, stejně tak o tom šířeji pojednávají kapitoly 9. a 10. stejné knihy. Za všechny myšlenky uvádím: "..obecně přijímaný názor, že člověk může konáním dobrých skutků obdržet spasitelné zásluhy...jsou v protikladu k novozákonnímu učení". Stejně tak není ve věroučných článcích CASD uvedeno ani náznakem, že by adventisté věřili ve spásu ze skutků, ba naopak
Z uvedených dokumentů je zřejmé, že adventisté věří přesně to, co autor kritizuje, tj."Spása je pouze skrze důvěru v zásluhy a dílo Pána Ježíše Krista" a "spásu pouhou milostí a pouze skrze víru v Dílo Kristovo, jak ji učí apoštolové a představitelé reformace".
Dalším aspektem je učení adventistů o vyšetřujícím soudu, resp.kritika pojetí Kristova díla smíření. Není tolik prostoru rozebírat celou problematiku, snad jen pár věcí: -bible popisuje existenci nebeské svatyně Žid 8:2 -veleknězem je Kristus Žid 8:1 -postavil se za nás před Boží tváří Žid 9:24 (proč se za nás postavil, když vše bylo dokonáno na kříži?) -Kristus je na pravici Boží a přimlouvá se za nás Žid 8:31-34 (proč se přimlouvá, když vše bylo už dokonáno?) -ve funkci velekněze Kristus pomáhá Žid 4:14-16
Z odkazů je snad patrné, že "něco" přece jen na učení adventistů o Kristu a svatyni je a kdo bude chtít, ten se tím bude zabývat...
Autor tvrdí: "Bible naopak učí, že dílo smíření bylo ukončeno tehdy, když Ježíš zemřel na kříži: Ježíš řekl: "Je dokonáno." (Jan 19,30)
Domnívám se, že uvedených verš Janova evangelia není úplně správně použit. Kristus řekl "dokonáno jest" a skonal.Co vše se za tímto výrokem skrývá nevím,ale věřím, že spáse člověka byl daný základ obětí Ježíše. Spása má ovšem rozměr minulý-to vykonal Kristus na kříži, nelze k tomu nic přidat, pak také současný, to je naše vnitřní proměna, posvěcení a nakonec i budoucí až přijde Ježíš a naše spása bude skutečně naplněna.Nebo snad znamená jednou spasen, navždy spasen? Spasení bylo dokonáno na kříži, ale pouze v určitém ohledu, dokonale se naplní, až budeme proměněni a očištěni, dostaneme věčný život a budeme ve společnosti Spasitele. J 14:3 Podle mne se vůbec nevylučuje to, co Kristus řekl a i udělal na kříži a to, co je o Kristu napsáno v listě Židům, tj., že je veleknězem a uskutečňuje dnes svou přímluvu u Boha Otce.Proč by se přimlouval a pomáhal, když už vše bylo dokonáno? Pak může být přínos adventistů v této oblasti pozoruhodný...
Podobně je podle mne chybně použit text 2.Kor 6:14...nedejte se zapřáhnout... Text hovoří o nevěřících, resp.modloslužebnících, s kterými se nemají křesťané(asi v manželství) spojovat.Není příliš šťastné použít tento text na kritiku jiných křesťanů a označit katolíky a adventisty jako nevěřící. Jistě mohu upřímně a s láskou poukázat na některé nesprávné věci u jiných věřících, ale cítím z tohoto "nálepkování" duchovní pýchu a neznalost Písma.
ATM tedy nemusí být problémem tam, kde jsem ochoten naslouchat druhým, modlit se s nimi o pravou jednotu Ducha. Podle všeho někteří křesťané musí nejprve postavit svůj most přes řeku Kwai, jinak se na svobodu nedostanou. |
Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: Legulda v Sobota, 04. leden 2014 @ 20:10:29 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Karolino,
pokud máš zájem se seznámit s učením CASD, posílám odkaz na diplomovou práci. Zde se v kapitole 3.5 píše o nebeské svatyni. Je mi jasné, že mnozí adventisté své učení již nezastávají a své prorokyni už moc nevěří, ale je to stále učení CASD které adventisty jaksi vymezuje vůči jiným církvím.
Odkaz je zde:
|
]
Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: Grace v Sobota, 04. leden 2014 @ 21:02:18 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Karolíno, předpokládám, že podle toho, jak ses pojmenovala, jsi žena. Proto se tě ptám, kdo ti dal autoritu přijít sem a říct, že se mýlím ve své exegezi Písma? Uvědomuji si, že v uších moderního člověka, tak jak je vychováván moderními světskými myšlenkami o rovnosti pohlaví ve všech oblastech, předpokládané "právo" ženy dělat všechno, co dělají muži, včetně výkladu Písma, je něco naprosto nediskutovatelného. Ale přesto sám Bůh říká, že tuto autoritu ženám nedal. 1. Timoteovi 2,12 "Učit ženě nedovoluji. Žena nemá mít moc nad mužem, nýbrž má se nechat vést. Vždyť první byl stvořen Adam a pak Eva. A nebyl to také Adam, kdo byl oklamán, ale žena byla oklamána a dopustila se přestoupení."
Předpokládejme ale během naší diskuze, že apoštol Pavel pouze dával instrukce ohledně vedení bohoslužeb a že se zákaz ženám vyučovat Bibli nevztahuje na toto diskuzní fórum. Mluvil jsem o tvé nedostatečné kvalifikaci vyučovat v této oblasti, dovol mi tedy říci něco o mých vlastních "kvalifikacích" pro výklad Písma. Za prvé, jsem muž; jsem křesťanem 30 let; byl jsem zapojen do křesťanské služby na plný úvazek; kázal jsem v církvích, v ulicích a v rozhlase; jsem absolven Bible College s kvalifikací v historii a teologii Starého a Nového zákona a v jiných předmětech. Mluvím teď jako nerozumný, a vím, že 17 Co teď říkám, neříkám ve jménu Páně, nýbrž jako z nerozumu v této roli vychloubače. 18 Když se tak mnozí chlubí vnějšími věcmi, pochlubím se i já. 19 Vy, kteří jste tak rozumní, rádi snášíte nerozumné." 2 K 11
Karolíno, kdo nebo co ti dává právo říkat takovou pošetilost, když říkáš se zřejmou narážkou na mě, že "podle všeho někteří křesťané musí postavit svůj most přes řeku Kwai, jinak se na svobodu nedostanou"? Nebo jinde píšeš "cítím z toho nálepkování duchovní pýchu a neznalost Písma". Jsi to ty, Karolíno, kdo se projevuje duchovní pýchou, když předpokládáš, že vidíš do mého srdce a rozpoznáváš mé motivy pro napsání tohoto článku. Myslíš si, že jsi jako Bůh?
Mohu ti ale říct přesně, proč jsem svůj článek napsal. Byl napsán křesťanům proto, aby jim ukázal důvody, proč by se neměli Aliančního týdne modliteb účastnit. To je ten prostý důvod. A také proto, abych povzbudil každého křesťana, který se ocitl v izolaci pro svůj pevný postoj. Myslím, že jsem tyto důvody v článku jasně uvedl: "Bratři a sestry v Kristu, když nyní víte o tom, jaká falešná učení tyto organizace učí, jak můžete spolu s nimi sedět v tzv. "společenství"? Jak se můžete pokoušet stavět mosty mezi Kristem a Jeho i vašimi nepřáteli? Nepochybuji, Karolíno, že se svými nadlidskými schopnostmi z toho opět budeš "cítit duchovní pýchu" a opět se budeš mýlit.
Také jsi napsala: "No, jestli jsou katolíci a adventisté opravdu v takovém bludu, tak je to přece vynikající příležitost, jak jim pravé evangelium zvěstovat, nebo ne? ATM se tak může stát Božím nástroje k uvedení ve známost pravdy Písma." Řeknu jen, že kdokoliv se účastní ATM se záměrem evangelizovat ty, kdo jsou již považováni za bratry a sestry, pročež byli pozváni, se proviňuje lstivým jednáním. Bible takové jednání kárá v 2. Korintským 4,2 "Ale odmítáme skrývání nečestnosti, nechodíce ve vychytralosti, ani nezacházíme se slovem Božím lstivě, ale zjevováním pravdy se před Boží tváří osvědčujeme před každým lidským svědomím."
Takže, abych to uzavřel, článek jsem zde vyvěsil pro křesťany z důvodů, které jsem uvedl, a ne proto, abych diskutoval o doktrínách CASD. Ostatní věci, o kterých píšeš, nechám na jiný článek.
Mark
|
]
Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: Pastýř v Sobota, 04. leden 2014 @ 21:37:59 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Je zvláštní, jak se z ženské Grace stal Mark :-)
Milý Marku,
adventismus, žel, též považuji za nebiblické učení. Proti Tobě jsem úplný analfabet a nevzdělanec a s Tvou praxí a tituly se nemohu ani v nejmenším měřit. Nicméně neupíral bych komukoliv právo se zeptat jen proto, že je to žena. Pavel sice nedovoluje ženě v církvi učit muže, ale ke zkoumání učení jsme povoláni všichni. Nebo by měla Tvůj článek respektovat jen proto, že jsi muž? Neříkám nyní, zda je článek správný nebo ne. Ale představa, že má kázání budou ženy nekriticky sledovat a nebudou moci nesouhlasit nebo se mne na cokoliv poté zeptat, to je mi opravdu cizí. Stále více si uvědomuji rozdíl mezi biblicismem a bibličností :-) |
]
Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: Karolina v Sobota, 04. leden 2014 @ 22:44:41 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Milý(á) Grace, odpověz na námitky a otázky, které jsem napsala namísto toho, aby jsi zpochybňoval účast žen na teologických diskusích. Co se týče Tvého použití verše 1.Tim 2:12, určitě jsi slyšel něco o dobovém pozadí a kultuře, v které Písmo vznikalo. To je na jinou diskusi... Ráda bych se tedy vrátila k svému prvnímu příspěvku, podle mne jsi chybně a účelově použil texty Písma a obvinil katolíky a adventisty, že nejsou křesťany. Našla jsem si volně dostupné soubory adventistické církve, které popírají to, co jsi napsal-že adventisté učí spásu ze skutků a že zpochybňují spasení na kříži. Měl by jsi tedy své postoje vysvětlit anebo se omluvit. Pokud to neuděláš, tak lze považovat Tvé výzvy k ATM za liché a postoj k jiným křesťanům za chybný. A kdo mi "dává právo" a autoritu? Věřím, že je to sám Bůh, modlím se za Tebe, protože v některých ohledech potřebuješ něco podobného jako Apollos: Když ho uslyšeli Priscilla a Akvila, vzali ho k sobě a ještě důkladněji mu vyložili Boží cestu. Sl 18:26 |
]
Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: jrr v Neděle, 05. leden 2014 @ 14:43:43 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Vážený /-á Grace,
Mohl(a) bys prosím trochu poodhalit svoji identitu? Vystupuješ jako žena i jako muž, což vzhledem k textu, na který aktuálně reaguji, považuji přinejmenším za podivné. Pod jménem Mark Blades není vyhledatelné naprosto nic konkrétního, co by jakkoliv podporovalo Tvoje prohlášení o teologickém vzdělání (a práce s informacemi a jejich získávání je zase můj obor; špatný v tom rozhodně nejsem). Pokud opravdu jsi takový zastánce tradičních hodnot a rovného, férového jednání, jistě Ti to nebude proti mysli. Do té doby Tě budu považovat za pouhého - byť vzdělaného - internetového trolla.
Předem děkuji a věřím, že se dobereme ke smysluplné debatě. Jsem samozřejmě připraven reagovat pozitivně na podobnou žádost směrem ke mně, byť - vzhledem k tomu, že netvořím žádná teologická ultimativní prohlášení - to považuji za zbytečné.
Přeji pěkný den, Jrr |
]
Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: Grace v Pondělí, 06. leden 2014 @ 18:02:19 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Dobrý den, tady Grace - žena. Mark bude mít odteď svůj vlastní nick, aby bylo vše jasnější. Je to opravdu jiná osoba a muž, ale já jeho komentáře překládám z angličtiny, proto mi připadalo snazší to dělat ze svého nicku a podepsat to jeho jménem.
|
]
|
|
Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: oko v Sobota, 04. leden 2014 @ 16:14:39 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Římskokatolická církev učí, že milosti Boží je ke spáse nevyhnutelně potřeba.
Oranžská synoda r. 529: Protože jsou lidé potomci Adama, jsou podrobeni hříchu
a svoboda jejich vůle je omezena (člověk sám od sebe nedokáže
dostatečně milovat Boha). Potřebují milost od Boha, kterou si však
nemohou ničím získat. Člověk má svobodu milost přijmout i odmítnout.
Synod odmítl předurčení k zatracení.
Samotná důvěra v Boha ovšem ke spasení nestačí (to se tedy příslušní reformátoři pořádně mýlí). Je třeba tuto milost přijmout, v pokání změnit svůj další život a žít podle Boha. Vždyť láska, kterou nedoprovází skutky, je láska mrtvá.
|
Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: Pastýř v Sobota, 04. leden 2014 @ 22:07:36 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | A co svátosti, jsou ke spáse nutné nebo ne? |
]
Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: oko v Neděle, 05. leden 2014 @ 10:02:54 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Já se vyjadřoval k tomu, že ten "biblicky vzdělaný" autor (který je třicet let křesťanem), tvrdil o katolících, že usilují o spásu ze skutků. Dokazoval jsem opak citací jednoho z církevních přikázání ŘKC.
Já jsem už přes šedesát let křesťanem, ale o nikom z vás bych si nedovolil zcela vážně tvrdit, že usilujete o spásu pouze z vlastních zásluh. Vždyť takové tvrzení, aniž bychom důvěrně znali osobní víru jednotlivce, je jen docela nehoráznou pitomostí (autore, račte chápat, při vašem vzdělání).
..."co svátosti, jsou ke spáse nutné nebo ne?"... Spasen může být i spravedlivý pohan (tedy bez svátostí) - v okamžiku smrti předstupuje před soudnou stolici Kristovu a kriteria soudce jsou jasná: Mt 25,34-46.
Svátosti jsou ale výsadou jen pro Boží děti v církvi - pro pozemský důvěrný život s Bohem. Naroubovaná ratolest v kmen (v Krista) dostává skrze svátosti vyživující mízu Kristovy krve. Úd Kristova těla je vyživován Kristovým tělem, samotným Kristem.
Někteří křesťané nevěří v opravdovost Pánova těla a krve, ukrytých v oběti chleba a vína. Já je nazývám "památkáři" - oni slaví jen jakousi dávnou památku, pro ně zcela bez užitku, jen pro prchavý citový zážitek. O cosi lépe jsou na tom ti, kteří sice také slaví "památku", ale věří, že tímto aktuálně zpřítomňují Krista do svého života alespoň jaksi duchovně.
Otázka je pro nepochopení tedy špatně položena.
Měli bychom se ptát obráceně: Čím svátosti přispívají k naší spáse? Svátosti zpřítomňují Krista do našeho života. Bůh reálně přichází a reálně si učiní v člověku příbytek. Největším projevem lásky je darování sama sebe. Dobro je svou podstatou sdílející se, dobrota se přirozeně rozlévá.
Bůh se nespokojil s tím, že nás stvořil, že nám dal bytí, život, rozum, posvěcující milost,
účast na své přirozenosti, nýbrž se nám dal v osobě vtěleného
Slova. I po pádu prvního člověka nás Bůh mohl pozvednout jiným způsobem,
tím, že by nám poslal například nějakého proroka, jenž by nám oznámil
podmínky nutné k odpuštění. Avšak on učinil nekonečně více - chtěl nám
dát svého vlastního Syna jako Vykupitele: „Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna." (Jan 3,16)
|
]
Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: Pastýř v Pondělí, 06. leden 2014 @ 16:41:54 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Památkáři. To je hezké. Jak by se mohli nazývat ti, co věří, že je to živá bytost? "kanibalové"? :-) Ale ne, to už nezní tak hezky. Já se hrdě hlásím mezi "památkáře". |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: tele v Pondělí, 06. leden 2014 @ 17:02:26 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Ahoj Pastýři,
no pokud to mělo být shození oka, tak se to tedy nepovedlo.
Proč naši předkové asi tak hrdě nesli prapory s kalichem? Hm?
Oni i Hus měli za hanebnost, že z kalicha měl pít jen kněz a ne prostý
lid.
A odpovídali Písmem: "Kdo jí mé tělo a pije mou krev ...."
Že by ses nad tím pohoršoval?
|
]
Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: tele v Pondělí, 06. leden 2014 @ 18:25:54 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Ahoj oko,
víš ono jde i o to, že můžeš denně přijímat eucharistii, denně nechávat za
sebe ve mši Krista (nekrvavě) obětovat, a myslet si, že tak Krista zpřítomňuješ
do tvého života.
Jenže ono platí, že čím srdce přetéká ...
Nejde o to jak se Kristus zpřítomňuje do tvého života, ale jak se
Kristus zpřítomňuje druhým skrze tvůj život.
Já slavím památku Kristovy oběti. Vím co slavím. Památka od slova pamatovat,
slavit památku - připomínat si Kristovu smrt. Ve vzpomínkách se někam a k něčemu
vracet.
Nezpřítomňuji si tedy Kristovu smrt do přítomnosti, ale já se vracím ve
vzpomínkách k tomu datu a ději, kdy Kristus za mne umíral.
Ježíš jen jednou podstoupil potupnou smrt na kříži za mé a nejen mé hříchy,
ale celého světa.
Jakože i každý člověk jen jednou na zemi žije a jednou na ni umírá. Kristus
jednou na zemi žil i jako člověk a jednou jako člověk umřel. Když nyní žije v
Bohu, žije v Něm na věky a více již neumírá.
Není tedy možné znovu obětovat jeho tělo, ani znovu zpřítomňovat Jeho oběť,
protože Jeho tělo již neumírá. Bylo vzkříšeno jednou a jedinkrát provždy a
navěky.
To já se vracím ... a připomínám si, že v Kristu i já jsem zemřel hříchu, že
za mne bylo již zaplaceno, a zároveň si připomínám, že tak mám činit dokud on
znovu nepřijde - tedy, že byl vzkříšen a žije Bohu, a stejně tak v Něm budu i já
vzkříšen k životu s Ním.
Pokud si tedy v pokání i radosti nepřipomenu, co řekl Ježíš oné památné noci,
pak můžu hodovat - opít se vínem a přejíst se chlebem - a budu tak činit
nehodně, protože nerozsuzuji toho, že tak činím na Jeho památku - bez úcty k
Jeho památce. A památka - od slova pamatovat či vzpomínat je záležitostí tvého
nitra.
Když se pozvedne chléb či kalich a řekne se: Toto je mé tělo ... Tento kalich
je nová smlouva zpečetěná mou krví ... - co se tobě vybaví v mysli?
Proměna hostie v Kristovo tělo nebo slova z bible o Kristově
ukřižování a učení apoštolů o Kristově smrti?
Rozumíš mi?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: oko v Pondělí, 06. leden 2014 @ 19:18:55 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | ..."Není tedy možné znovu obětovat jeho tělo, ani znovu zpřítomňovat Jeho oběť,
protože Jeho tělo již neumírá."...
Kristova oběť je jen jedna a ta samá. "Zpřítomnit" pro mě znamená smazat běh času a sám osobně se postavit na Golgotu pod kříž. Nelze jinak zpřítomnit jedinou Kristovu oběť, nelze ji opakovat. To by byl přece nesmysl.
Jenže my se nevracíme jen ve vzpomínkách, my máme mocí Boží přímou účast na dění na Kalvárii, přímou účast na oběti Krista. Podobně jako ženy, které Krista doprovázely. Přímo na nás kape Kristova krev z kříže a smývá naše hříchy.
..."Nejde o to jak se Kristus zpřítomňuje do tvého života, ale jak se
Kristus zpřítomňuje druhým skrze tvůj život."... Mně jde o to, aby si Kristus ve mě učinil příbytek a tím mě proměnil - všechno další pak už jsou přirozené následky.
..."Když se pozvedne chléb či kalich a řekne se: Toto je mé tělo ... Tento kalich
je nová smlouva zpečetěná mou krví ... - co se tobě vybaví v mysli?
Proměna hostie v Kristovo tělo nebo slova z bible o Kristově
ukřižování a učení apoštolů o Kristově smrti? "...
Vybaví se mě přesně to - chléb se stane živým tajemným tělem Krista, našim pokrmem pro život věčný. Neboť mé tělo je opravdu pokrm (J 6,55).
..."Pokud si tedy v pokání i radosti nepřipomenu, co řekl Ježíš oné památné noci,
pak můžu hodovat - opít se vínem a přejíst se chlebem - a budu tak činit
nehodně, protože nerozsuzuji toho, že tak činím na Jeho památku - bez úcty k
Jeho památce."...
Tomuto rozumím zcela odlišně. Jíst a pít nehodně pro mě znamená jíst a pít ve stavu duchovní smrti, v těžkém hříchu. To je urážkou Krista volající po odsouzení. Krista neuráží naše nesoustředěnost, ani nedostatečnost radosti, kterou nelze vyvolat jaksi na povel, na rozkaz. On zná lidské srdce, ví, že toto všechno je lidské.
Pokání i radost je vždycky záležitostí osobní, subjektivní, nedokonalá - podobně jako třeba osobní modlitba může být ovlivňována roztržitostí, odbíháním mysli k věcem pozemským a pod. Takové setkání s Kristem je vždycky závislé na soustředěnosti, na okamžitém stavu mysli - a od toho se odvíjí i intenzita takového setkávání.
Naproti tomu svátost pro mě znamená, že sám živý Kristus ke mě přichází a činí si ve mě příbytek. Je to krok Boha, který přichází v plnosti, neovlivněn žádnou lidskou nedokonalostí, neschopností se plně soustředit. Kristus přijde a prosvětlí mé srdce i do toho nejzazšího koutku. Často jediné, oč úpěnlivě Boha v takové chvíli prosím, je: "Bože, nedej, aby mi tyto chvíle zevšedněly!"
Neplatí to jen pro vztah člověka s Bohem, platí to pro každý vztah: zevšednění znamená umírání vztahu.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: tele v Pondělí, 06. leden 2014 @ 20:05:54 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Oko,
děkuji za odpověď...
prozatím jen toto: Ty přeci musíš vědět, že já jsem o žádné nesoustředěnosti
či nedokonalosti nepsal. Psal jsem o stavu svého srdce. Jaký hřích je pro tebe
tak těžký?, že když přistupuji v pokání a zároveň v pokorné radosti, že mi
Kristus odpouští, - že je to nehodné přijímání Večeře Páně? Jaký těžký hřích?
Pokání je pro tebe jen osobní, subjektivní, nedokonalou záležitostí? Pokání
(nemyslím jen lítost) a k tomu přidaná víra v evangelium o Kristu je pro tebe
nedostatečné k přijetí Boží milosti? Takto jsem uvěřil! Za co považuješ
pokání?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: tele v Pondělí, 06. leden 2014 @ 20:11:53 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Oko, ještě jednu otázku k mému porozumění, jak si to ty vysvětluješ: Jíš Krista
jen při mši svaté - eucharistii? |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: oko v Úterý, 07. leden 2014 @ 09:59:40 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Ahoj. Porozuměl jsem na co se ptáš.
Kristus ke mě přichází ze svojí mocí Ducha dokonale v každé ze svátostí, kterou přijímám, tedy nikoli jen v eucharistii, ale také třeba při očišťování ze hříchů ve svátosti pokání, ve svátosti nemocných a pod.
Těžký hřích není tak těžké rozpoznat. Kdo koná nějakou věc, o které dobře ví, že je Bohem zakázána - a přesto při plném vědomí a dobrovolně, z vlastní vůle se pro ni rozhodne, ztrácí posvěcující milost, ztrácí své (poprvé na křtu nabyté) důvěrné společenství s Duchem svatým, zpřetrhá své spojení s Bohem. To je hřích ke smrti i s jeho účinky. Tomu říkám těžký hřích.
Zda Bůh skutečně má (či nemá) v našem srdci příbytek, to dokážeme poznat zpravidla velice dobře.
Moje pokání je skutečně jen subjektivní nedokonalou záležitostí, závisející na tom, jak blízko jsem Bohu a jak bolestně pociťuji věci, kterými jsem Boha zarmoutil. I když je moje pokání jen takto nedokonalé (vlivem mé lidské nedokonalosti), odpuštění hříchů Kristem je přesto naprosto dokonalé. Když upřímně vyznám své hříchy Bohu i církvi ( a kněz mi mocí od Ducha udělí rozhřešení (J 20,21-23), jsou mi odpuštěny dokonce i ty hříchy, které jsem si jako hříchy ani neuvědomil. Jediná podmínka účinnosti této svátosti je přistupovat k ní s čistým srdcem. Boha nikdo nepřechytračí a jestliže vědomě z jakéhokoliv důvodu někdo zamlčí nějaký těžký hřích, svátost je svatokrádežná a tedy neplatná. K řadě hříchů v tomto případě přibyl hřích další - urážka Boha.
Pokání bez lítosti nad hříchy není možné. Lítost nad spáchaným zlem je v tomto případě naprosto nezbytná (nejdůležitější rozměr pokání) a vyplývá z logiky věcí - podmiňuje opravdovost pokání.
My rozlišujeme pět věcí, potřebných k odpuštění těžkých hříchů: 1.) Dobré zpytování svědomí. 2.) Lítost 3.) Opravdové předsevzetí změnit život podle Boha. 4.) Samotné vyznání hříchů Bohu i církvi. 5.) Dostiučinění (naplňovat své předsevzetí pro život s Bohem).
Vyznávat těžké hříchy Bohu i církvi platí jen pro údy Kristova těla, pro křesťany. Těžkým hříchem činíme z Kristova údu úd nevěstky a poškozujeme tím Kristovo tělo - církev. Proto má církev (jako strana poškozená) právo je ke hříchu vyjádřit, udělit rozhřešení.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: tele v Úterý, 07. leden 2014 @ 11:31:09 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Děkuji oko za vyjádření se k mým otázkám.
Ano, myslím že ti rozumím dobře.
Jen já nevidím lítost (hlavně v dnešním pojetí tohoto slova) jako ten
nejdůležitější rozměr pokání. Možná ti v tom ne zcela rozumím, tedy jak to
myslíš a vnímáš ty.
Řekl bych, že základním rozměrem pokání je uvědomění si hříchu, následované
lítostí nad hříchem, ač již vykonaným (dokonaným) nebo nevykonaným (počatým),
anebo lítostí nad svými hříšnými žádostmi, které plodí hřích.
Nejdůležitějším rozměrem pokání je pro mne nesení jeho ovoce.
Asi tak, jak to učil Jan Křtitel.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: oko v Úterý, 07. leden 2014 @ 13:42:49 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Pokusím se vysvětlit, jaký druh lítosti mám na mysli: Pro mě je naprosto nejpodstatnější v křesťanství právě vztah.
Vztah, ve kterém je zapojen cit, rozum i vůle, celé chtění mé bytosti, celé mé činění v poznávání a naplňování Božích plánů s mojí osobou.
Každý hřích je pak urážkou Stvořitele, vzdaluje mě od něj a staví se mezi nás jako překážka. Když si hřích plně uvědomím, jak by mě nemělo být líto, že jsem se jej dopustil a způsobil Bohu zármutek? Co by to byl za vztah, co by to bylo za lásku?
Když se snoubenci zamilují a jeden ublíží druhému, cožpak nepřichází na prvním místě právě lítost nad způsobenou bolestí milovanému člověku?
Lítost je zde tedy jednak citová, jednak rozhodnutím vůle nic takového už nikdy nezopakovat.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: tele v Úterý, 07. leden 2014 @ 16:25:06 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Rozumím ti oko, a miluji to, když tak píšeš. :o)
Však já měl na mysli toto:
2Kor 7,9-11
ale nyní se raduji, ne že jste se zarmoutili, ale že
zármutek vás vedl k pokání. Byl to zármutek podle Boží vůle, a tak jsme vám
nezpůsobili žádnou škodu. Zármutek podle Boží
vůle působí pokání ke spáse, a toho není proč litovat, zármutek po způsobu světa
však působí smrt. Pohleďte, k čemu vás vedl tento
zármutek podle Boží vůle: jakou ve vás vzbudil opravdovost, jakou ochotu k
omluvě, jaké znepokojení, jakou bázeň, jakou touhu, jakou horlivost, jakou snahu
potrestat viníka! Tím vším jste prokázali, že jste se v té věci zachovali
správně.
Proto jsem psal, že na počátku pokání (přidávám - či
před pravým pokáním podle Boží vůle) je uvědomění si hříchu, které vede k
lítosti (zármutku) nad vykonaným hříchem, který je vždy prohřešením proti
Bohu a druhým lidem (jen smilstvo je i hříchem proti vlastnímu tělu). Ale
samotné pokání nese ovoce. Je však i lítost, která nevede k pokání, nenese ovoce
pokání.
Z tohoto důvodu jsem oddělil lítost od pokání a
zeptal jsem se, jakou lítost máš na mysli.
Ano jde o vztah mezi námi a Bohem. O vztah vzájemné
lásky.
|
]
]
lítost která nevede k pokání - Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 08. leden 2014 @ 07:15:08 CET (O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Stando, nevím, jak ti odpoví tele, ale s tématem mám bohatou zkušenost a jsem jeden z příkladů, u kterého lítost vedla ke smrti a ne k pokání. Naštěstí to ale nebyla dokonalá lítost a nedovedla mne až ke smrti, tak jako mého přítele Jirku, kterým je druhým takovým příkladem, u kterého lítost nevedla k pokání.
Kdybys měl zájem o jeden takový příklad, při kterém lítost nevedla k pokání, ale vedla ke smrti, stačí si vzít písmo svaté, konkordanci, zadat do vyhledávání slovo " lítost" a podívat se na všechny výskyty toho slova v evangeliích. Určitě tam nějaký příklad toho, kdy lítost nevedla k pokání, najdeš.
|
]
lítost která nevede k pokání - Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: oko v Středa, 08. leden 2014 @ 10:01:48 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Toníku hodnotit slova jen podle konkordance může být pěkně zavádějící. To není cesta.
Dám příklad, kdy si Boží slovo takto přímo ve smyslu odporuje:
Bůh není člověk, aby lhal, ani lidský syn, aby litoval. Zdali řekne, a neučiní, promluví, a nedodrží?
(Nu 23,19). Věčný Bůh Izraele neklame ani nebude litovat; není to přece člověk, aby litoval.“
(1 Sam 15,29)
(Bůh) Litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci.
(Gen 6,6).
Tak může Bůh litovat, nebo nemůže?
Lítost nad hříchy má být inspirována důvody vyvěrajícími z
víry.
Vzniká-li lítost z lásky k Bohu, říká se jí „dokonalá“; má-li
základ v jiných důvodech, nazývá se „nedokonalá“.
Vyvěrá-li lítost z lásky k Bohu, milovanému nade vše, nazývá se „dokonalá“ lítost nebo lítost z lásky.
Lítost nazývaná „nedokonalá“ je také Božím darem, hnutím
Ducha svatého. Rodí se z úvahy o ošklivosti hříchu nebo ze strachu před
věčným zavržením nebo jinými tresty, jež hrozí hříšníkovi (lítost ze
strachu). Svědomí je tak pohnuto, že může začít vnitřní vývoj, který se
působením milosti dovrší svátostným rozhřešením. Nedokonalá lítost sama o
sobě nedosáhne sice odpuštění těžkých hříchů, ale připravuje na jeho
přijetí ve svátosti pokání.
|
]
lítost která nevede k pokání - Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 08. leden 2014 @ 16:32:19 CET (O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | hodnotit slova jen podle konkordance může být pěkně zavádějící. To není cesta.
Stando, tak slova nehodnoť podle konkordance, jednoduchá rada.
Žádal jsi: "Nemohl bys mi to přiblížit na nějakém konkrétním příkladu, kdy lítost nad hříchem nevede k pokání". Na konkrétní příklad, kdy lítost nad hříchem nevedla k pokání, ale ke smrti, jsem ti dal odkaz.
Pokud ano, porozuměl jsi z toho příběhu k čemu vede lítost bez daru pokání?
Toník |
]
lítost která nevede k pokání - Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: oko v Čtvrtek, 09. leden 2014 @ 09:53:14 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Já ale měl na mysli lítost nad hříchem, jejíž důvody vyvěrají z víry! Lítost Zacheovu, lítost Maří Magdaleny.
|
]
lítost která nevede k pokání - Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 09. leden 2014 @ 17:46:41 CET (O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | No, ptal ses na "konkrétní příklad, kdy lítost nad hříchem nevede k pokání", tak jsem ti ten příklad poslal. Nevypadalo to, že se ptáš na něco jiného, než ses zeptal.
Ale o tom, kdo pocítil lítost, ať už z náboženských důvodů, nebo pro hřích samotný, se Ježíš nezmiňuje, nemohl bych ti tedy příklady dát. |
]
lítost která nevede k pokání - Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: oko v Čtvrtek, 09. leden 2014 @ 21:00:30 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Pomohu ti tedy: (Lk 17,3-4) Dávejte na sebe pozor. Kdyby však proti tobě zhřešil tvůj
bratr, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu.
A kdyby proti tobě zhřešil sedmkrát za den a sedmkrát za den
by se k tobě obrátil se slovy: ' Je mi to líto,' odpustíš mu."
|
]
lítost která nevede k pokání - Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 10. leden 2014 @ 08:05:55 CET (O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Stando, když už od tématu a od své otázky odbíháš jinam, tak toho využiji a zeptám se zase já.
Co si myslíš, že bys měl dělat v případě, kdy tvůj bratr zhřešil proti tobě, ale nelituje toho? Měl bys mu v takovém případě odpustit, nebo ne? |
]
lítost která nevede k pokání - Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: oko v Pátek, 10. leden 2014 @ 10:36:00 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Odbíhám od tématu, nebo jsi to nepochopil? ..."Ale o tom, kdo pocítil lítost ... se Ježíš nezmiňuje"... Já ti přece jen udal místo, kde se Ježíš o tom, kdo pocítí lítost nad hříchem zmiňuje.
..."v případě, kdy tvůj bratr zhřešil proti tobě, ale nelituje toho? Měl bys mu v takovém případě odpustit, nebo ne?"...
Jistěže ano. Toto odpuštění je důležité pro tebe (aby Bůh stejně odpustil i hříchy tvoje).
Tvé odpuštění však neřeší odpuštění hříchu tvého bratra, pokud on svého hříchu nelituje.
|
]
lítost která nevede k pokání - Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 10. leden 2014 @ 11:08:31 CET (O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ |
Takže už rozumíš tomu, že "lítost" není žádná "podmínka" pro odpuštění, ale že "odpustit bez lítosti toho kdo zhřešil" může dokonce i člověk? TO by byl pokrok, to jsem se ti před nějakou dobou marně snažil vysvětlit, že "lítost" není "podmínka" odpuštění, ale že je mnoho lidí, kteří odpustili dávno před tím, než hříšná strana hříchu litovala a Bůh nám odpustil ještě když jsme byli mrtví v hříchu a dokonce ani hřích nerozpoznávali.
Mé odpuštění velmi řeší odpuštění hříchu mého bratra. Odpuštění totiž uvolňuje pouta, kterými je člověk, na kterém leží hřích, spoután. Ale to je zase na samostatnou diskuzi.
Pokud bys ještě stále chtěl znát praktický příklad člověka, který si uvědomil svůj hřích, vyznal ho ve svém společenství a dokonce veřejně, pokusil se hřích napravit a pocítil lítost nad hříchem, ale ta lítost ho nedovedla k pokání, ale k smrti, můžeš se na to místo písma podívat. Je to totiž velmi důležité místo pro lidi, kteří se omylem domnívají, že lítost vede k pokání, pro lidi, jako jsme byli my. |
]
lítost která nevede k pokání - Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: oko v Pátek, 10. leden 2014 @ 18:43:24 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Nemohu logicky činit pokání, pokud nelituji mnou způsobeného zla a nechci ho napravit. To je přece protimluv!
Kdyby Bůh odpustil všem lidem jejich hříchy (aniž by z nich učinili pokání), zase logicky by se museli všichni lidé dostat do nebe. Svatí spolu s těmi nejhoršími hříšníky. Ale do nebe přece nic nečistého vejít nemůže! Nebo si myslíš, že Bůh odpustil hříchy jen někomu, jmenovitě zrovna tobě? Aniž bys o tom věděl, aniž bys litoval způsobovaného zla, aniž bys své hříchy vyznal? Nejde jen o odpuštění hříchu, ale o vnitřní změnu postoje ke hříchu, o naše postupné uzdravování životem s Kristem za působení milosti posvěcující.
Tedy ještě jednou: Když člověk odpustí jinému jeho hřích, aniž by hříšník litoval, neznamená to, že hříšník je už ze svého hříchu očištěn! Vůbec ne! Odpuštěním se jenom poškozená strana zbaví zla, způsobeného oním hříchem, doléhajícího na její osobu.
A ještě jednou: Lítost nad způsobeným zlem je nedílnou součástí pokání z hříchu. Nelze činit pokání a nemít lítost nad zlem, které jsem způsobil.
Jidáš sice měl taky lítost nad zlem, které způsobil, ale nečinil pokání! Byla to lítost bez vztahu, Jidáš neměl důvěru v Boží milost, která i toho největšího provinilce touží sevřít v náručí.
Ke každému pokání je tedy nezbytné hříchu litovat. Je to součást (přímo podmínka) živého vztahu.
Ale ne každá taková lítost hned vede k pokání. Pokání je dar vztahu mezi člověkem a Bohem. Bez vztahu důvěry není pokání, i když je lítost přítomna.
|
]
lítost která nevede k pokání - Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 11. leden 2014 @ 07:46:03 CET (O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Nebo si myslíš, že Bůh odpustil hříchy jen někomu, jmenovitě zrovna tobě? Aniž bys o tom věděl, aniž bys litoval způsobovaného zla, aniž bys své hříchy vyznal?
Ano, Stando, věřím, že Bůh odpustil hříchy jmenovitě všem lidem. Že když Ježíš nesl naše hříchy na kříž, byly to naprosto všechny hříchy, co jich jen na světě bylo před Ježíšem, za jeho doby i po něm a naprosto všech lidí. Není člověk, který by se narodil a Ježíš nenesl jeho hříchy. Když dnes někdo udělá nějaký hřích, není potřeba Ježíše znovu ukřižovat. Věřím, že když Ježíš nesl naše hříchy, jmenovitě každého znal.
Nedílnou součástí každého pokání není jen lítost, ale také zahanbení, zármutek, zkroušení, pokoření, stud, radost, pokoj, vděčnost, Boží bázeň a mnoho dalších věcí a ty jsou docela stejně důležité, jako lítost a některé i důležitější (třeba pokoj, Boží bázeň nebo vděčnost). Nemůže být skutečné pokání bez Božího pokoje, bez radosti, vděčnosti, bez Boží bázně: Pokud má člověk temnotu, sklíčenost, lítost, ale radost, bázeň a pokoj mu chybí, ještě skutečné pokání nepoznal.
Jsem rád, že víš, že lítost nevede k pokání a že lítost už vůbec není synonymem pro pokání. To bylo nejdůležitější sdělení, které jsem ti chtěl předat.
Lítost sama o sobě vede ke smrti a ne k životu a písmo o tom jasně svědčí. To byl i případ Jidáše. Poznal, svůj hřích, pocítil lítost, vyznal svůj hřích, pokusil se ho napravit svými silami ("přidat svoje dílo") ale skutečné pokání nepoznal. To byl i náš případ, kdy jsme obíhali zpovědnice, moc dobře si uvědomovali svůj hřích, litovali ho a konali uložené "pokání", ale skutečnou změnu života nezažili.
K pokání totiž vede Boží nezměrná dobrota, slovo o ní. Zvěst o tom, že Bůh nám v Kristu odpustil všechny hříchy.
|
]
lítost která nevede k pokání - Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: oko v Sobota, 11. leden 2014 @ 17:39:49 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | ..."věřím, že Bůh odpustil hříchy jmenovitě všem lidem."...
To je ovšem nepravdivá hereze. Sám Ježíš ji vyvrací. Kdyby Bůh odpustil hříchy všem lidem, všichni by se (bez hříchů) dostali do nebe. To však neodpovídá skutečnosti, neodpovídá to ani křesťanskému učení. Jsou hříchy, které odpuštěny nebyly a nebudou (třeba hříchy proti Duchu svatému). Prostě proto, že hříšník ve své pýše nedokázal odevzdat svůj hřích Kristu (naložit na Krista) - proto my katolíci mluvíme o zpřítomňování Kristovy oběti, abychom mu mohli odevzdat i své dnešní hříchy.
Ježíšova oběť docela jistě stačí na hříchy celého světa - Ježíš je schopen odpustit lidem každý hřích - pokud z něj ovšem oni učiní pokání a od zla se odvrátí. Kdo setrvává v hříchu, setrvává ve zlu a nesetrvává v lásce, nesetrvává v Bohu.
Lítost sice může existovat i samostatně bez pokání, ale pokání bez pravé lítosti opravdu možné není.
..."Zvěst o tom, že Bůh nám v Kristu odpustil všechny hříchy."...
Tato zvěst se ovšem vztahuje až na ty, kteří pokání už učinili a své hříchy vyznali.
Ve skutečném světě je to tedy přesně obráceně: Nejdřív dar pokání spojený v osobním vztahu s nezbytnou lítostí ze spáchaných hříchů a s jejich vyznáním - a až potom následuje odpuštění hříchů.
|
]
lítost která nevede k pokání - Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 15. leden 2014 @ 07:57:20 CET (O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Lítost sice může existovat i samostatně bez pokání, ale pokání bez pravé lítosti opravdu možné není.
Ahoj, Stando.
Pokání navíc není možné ani bez pravé radosti, bez bázně před Bohem, bez zahanbení, bez Božího pokoje a bez mnoha dalších pocitů či změn života.
Pokání navíc není možné bez zbavení se hříchu. Pokud se někdo bláznivě domnívá, že se "zbavil hříchu" a hřích je stále s ním, v jeho srdci, skutečné pokání ještě nepoznal a čeká ho ještě v životě překvapení, to nejdůležitější má teprve před sebou.
S Bohem a hříchem je to tak: Bůh si nedrží v srdci žádný hřích, aby ho neodpustil, ani Boha nedrží žádný hřích, že by se ho držel, tak jako je to u lidí, když jim někdo hříchem ublíží.
Bůh se hříchem nemá problém.
Ten problém se hříchem je na straně lidí. Problém hříchu není problém Boha, ale problém lidí. Hřích drží lidi, lidé jsou otroci hříchu, které na nich leží, který je drží v zajetí a neodpuštění. Lidé potřebují odpuštění, ne Bůh.
Bůh na sebe vzal všechny hříchy všech lidí a zlomil jejich moc, ani všechny ty hříchy ho neudržely.
Nejdřív dar pokání spojený v osobním vztahu s nezbytnou lítostí ze spáchaných hříchů a s jejich vyznáním - a až potom následuje odpuštění hříchů.
Ve skutečném křesťanském světě je to tak, že dokonce i lidé odpouští těm, kteří jim ublížili, aniž by ti, co spáchali hřích, přijali dar pokání, nebo aniž by jen litovali spáchaného hříchu.
U křesťanů je to naprosto běžná praxe.
Nevím, jakou máš zkušenost ty, ale mne Bůh mnohokrát vedl k tomu, abych odpustil lidem, kteří nepřijali dar pokání a kteří dokonce ani nelitovali spáchaného hříchu a vedl mne dokonce i k odpuštění těm, kteří v hříchu pokračovali a vytrvávali.
Oblečte se tedy jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, v slitovný soucit, dobrotu, pokoru, vlídnost a trpělivost. Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpusťte i vy. A nad to všechno mějte lásku, která je poutem dokonalosti. Pokoj Kristův ať rozhoduje ve vašich srdcích; k němu jste byli také povoláni v jednom těle. A buďte vděčni.
Tomu "jako Pán odpustil vám" nerozumím ve stylu "odpouštějte jen tehdy, když ten druhý přijme dar pokání a bude litovat", ale rozumím tomu Božímu slovu ze své zkušenosti s Pánem: "odpouštějte vždycky bez ohledu na to, jak se ten druhý člověk chová, natož pak jaké má pocity".
Toník |
]
lítost která nevede k pokání - Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: oko v Čtvrtek, 16. leden 2014 @ 09:16:54 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Snažil jsi se mi "vysvětlit", že lítost je až následná po pokání, nikoli nejdůležitější součástí pokání ("Přijmout pravdu neznamená vůbec litovat hříchu, není to ekvivalence.")..
Tak jsem tomu tehdy rozuměl.
Jestliže se tedy dneska shodneme na tomto: "Lítost sice může existovat i samostatně bez pokání, ale pokání bez pravé lítosti opravdu možné není." - budu tomu rád a můžeme toto téma uzavřít.
Odpuštění hříchů je mi oznámeno: "Pán ti hříchy odpustil, jdi v pokoji." Skutečnost odpuštění hříchů není tedy záležitost mého "vnitřního poznání", netřeba mi se o odpuštění jen nějak "domnívat". O důležitosti vnějších viditelných znamení (doprovázející změny duchovní) v lidském životě píši v jiném komentáři pod tímto článkem.
Podle mé zkušenosti rozhřešení hříchů po svátosti pokání mi přináší radost, vitalitu, nadšení pro Boží věci, optimismus. Chuť do dalšího života.
... Nejdřív dar pokání spojený v osobním
vztahu s nezbytnou lítostí ze spáchaných hříchů a s jejich vyznáním - a
až potom následuje odpuštění hříchů. Ve skutečném křesťanském světě je to tak, že dokonce i lidé
odpouští těm, kteří jim ublížili, aniž by ti, co spáchali hřích,
přijali dar pokání, nebo aniž by jen litovali spáchaného hříchu. U křesťanů je to naprosto běžná praxe. ...
To je naprosto v pořádku, to je křesťanský postoj k cizím hříchům (i když někdy na hranici lidských sil). Takovým odpuštěním ale neřešíš hříchy cizí, nýbrž se zbavuješ zla z cizího hříchu, které zasáhlo tvou osobu. Tím, že jsi odpustil křivdu na tobě spáchanou, zbavil jsi se jenom ty sám toho zla, které s touto křivdou přišlo. Zahojil jsi jenom svou ránu. Nezbavil jsi ale viny toho, kdo na tobě tu křivdu spáchal. Ten samotný hříšník musí ze svých hříchů sám učinit pokání, jinak mu je Bůh neodpustí. Bez pokání není odpuštění.
|
]
lítost která nevede k pokání - Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 16. leden 2014 @ 17:27:12 CET (O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ |
Vy máte v učení napsáno, že lítost je důležitá, dokonce na prvním místě, tak to tak bereš. Jste prostě pocitoví lidé, všechno se vám převrací na pocity: I když píšu o změně života při znovuzrození, tobě se to ve tvé zkreslené realitě kterou máš v hlavě přeloží do pocitů a myslíš si, že znovuzrození je o pocitech. Omyl. Znovuzrození ani pokání není o pocitech. Pocity jsou jistě součástí jak pokání, tak znovuzrození, ale zdaleka nejsou první a už rozhodně ne nejdůležitější.
Pro mne pocity nejsou důležité, moc mne nezajímají. Nejsem pocitový člověk, ale praktik. Znám velké množství lidí, kteří hřeší a svých hříchů litují a je jim to platné jako mrtvému zimník. Pocity v případě hříchu nepřináší užitek (a jsem velmi opatrný i v jiných případech). To, co mne u lidí zajímá, nejsou pocity, ale životní změna. Když někdo proti mne hřeší, tak mne nezajímá, jaké má u toho pocity, ale zajímá mne, kdy přestane.
Pokání se totiž necítí, ale činí.
Když už pak jde o pocity okolo pokání, tak pro mne je mnohem důležitější třeba vděčnost, než lítost.
Odpuštění hříchů je mi oznámeno: "Pán ti hříchy odpustil, jdi v pokoji." Skutečnost odpuštění hříchů není tedy záležitost mého "vnitřního poznání", netřeba mi se o odpuštění jen nějak "domnívat".
Tohle máme podobné, s tím podstatným rozdílem, že pro mne je odpuštění také záležitostí poznání srdce.
Takovým odpuštěním ale neřešíš hříchy cizí, nýbrž se zbavuješ zla z cizího hříchu, které zasáhlo tvou osobu. Tím, že jsi odpustil křivdu na tobě spáchanou, zbavil jsi se jenom ty sám toho zla, které s touto křivdou přišlo. Zahojil jsi jenom svou ránu.Nezbavil jsi ale viny toho, kdo na tobě tu křivdu spáchal.
Tak tohle máme hodně jinak, než vy.
Tím, že křesťané odpouští, uvědomují si, že odpuštěním řeší nejen svoji situaci, ale odpuštěním uvolňují také pouto, kterým drží hřích v otroctví lidi "na druhé straně", ty "hřešící".
V tomhle naprosto jasně svědčí písmo:
Po těchto slovech na ně Ježíš dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha Svatého. Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je zadržíte, tomu jsou zadrženy.“
Moc Ducha svatého, která je k odpuštění hříchů, je jedna z nejdůležitějších věci, které v křesťanství jsou.
Kdyby ses například podíval do dějin křesťanské církve, našel bys bezpočet svědectví mučedníků, kteří odpustili těm, kteří je mučili i těm, kteří pomáhali, a to i když žádný z nich nelitoval toho, co dělají. A to odpuštění mělo zničující účinky pro hřích, který ty lidi držel a odpuštění uvolnilo ty mučitele či přisluhovače k přijetí evangelia.
Ten samotný hříšník musí ze svých hříchů sám učinit pokání, jinak mu je Bůh neodpustí. Bez pokání není odpuštění.
Prozradím ti tajemství. Bůh je dokonce lepší, než lidi. Odpouští už ve chvíli, kdy je člověk ještě mrtvý v hříchu. Uvolňuje svým odpuštěním člověka se sevření hříchu tak, aby člověk vůbec mohl činit pokání.
Protože když je člověk otrok hříchu, těžko se mu pokání činí.
Ale zato může mít jistě spoustu sladkobolných pocitů. |
]
lítost která nevede k pokání - Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: oko v Pátek, 17. leden 2014 @ 18:57:22 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | ..."Lítost je něco jiného než pokání... Jste prostě pocitoví lidé, všechno se vám převrací na pocity:"...
Jsme lidé citliví (nikoli však pocitoví), a myslím si, že ty podobně jako my. Opravdová lítost nad hříchy však není jen otázkou citů, ale i vůle, je svobodným volním rozhodnutím lidského srdce, podněcované Duchem svatým po změně života ke svatosti. Tím se taková lítost podstatně liší od lítosti Jidášovy.
Pokud mi tedy vytýkáš, že pokání bychom měli činit jen na základě pocitů, není to naší vírou, to opravdu pláčeš na špatném hrobě. My nestavíme na sladkobolných pocitech, ale na práci na uskutečňování svého cíle víry - věčného spasení po naší smrti. Pocitům se ale přitom nijak nebráníme, všechno nasměrujeme k jednomu cíli, i pocity mohou být motorem a povzbuzením pro jiné chvíle bez pocitů..
..."Po těchto slovech na
ně Ježíš dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha Svatého. Komu odpustíte
hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je zadržíte, tomu jsou zadrženy.“Moc Ducha svatého, která je k odpuštění hříchů, je jedna z nejdůležitějších věci, které v křesťanství jsou."...
Tak si to upřesněme: Na tebe Toníku Ježíš dechl a pověřil tě službou odpouštět hříchy? Co si to namlouváš? Můžeš odpouštět křivdy na tobě spáchané (a jistě tento postoj je k užitku toho, kdo ti ukřivdil), protože se tě přímo dotýkají, jsi jejich účastníkem. Ty však nemáš žádnou moc odpouštět cizí hříchy, které se tě nijak nedotkly.
Svátostná služba odpouštět hříchy (J 20,21-23) je mocí Ducha v církvi předávána nepřetržitě od dob apoštolů skrze vkládání rukou. Mělo by tě alespoň zarazit, že takto chápaná služba je společná i se všemi církvemi pravoslavnými, že to není žádná "novota", římskokatolické církve.
..."Odpouští už ve chvíli, kdy je člověk ještě mrtvý v hříchu."... Kde máš tohle učení zaznamenáno konkrétně v Písmu? To sis jej jen tak vycucal z prstu?
Bůh jistě nabízí hříšníku milost, jinak bychom nikdo ani nedokázali činit pokání ze hříchů. Duch svatý vzbuzuje v srdci hříšníka touhu po lepším životě, touhu po Bohu. Hříšník však musí tuto nabízenou milost přijmout - uchopit a proměnit ji, zúročit jako svěřenou hřivnu. Bez pokání není odpuštění hříchů. Člověk, který se ze hříchů nekaje, je stále ve svých hříších. I když mu jeho zlo lidé, kterým ublížil, už odpustili.
|
]
lítost která nevede k pokání - Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 18. leden 2014 @ 08:24:00 CET (O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ |
Ahoj Stando.
Nic takového ti nevyčítám. Jediné, co ti občas vyčítám je to, že si o mne někdy vymyslíš lež a pak jí opakuješ. Pokud jde o očení a o vás, tak se ptám.
S pocity a vámi je to asi tak:
Já napíšu: Znovuzrození je změna života, změna srdce člověka, změna vztahu k Bohu, změna jeho skutků. Ty na to napíšeš: Tvoje znovuzrození je tajemné a je jen o pocitech.
Tedy já píšu o srdci, postojích a skutcích a tobě se moje psaní převrátí do pocitů.
Podobné je to s pokáním:
Já napíšu: Pokání je změna života, změna postojů, pokání se činí. Ty napíšeš: Pokání=Lítost.
Tak jako pokání není lítost, i když se pokání lítostí projevuje, tak také znovuzrození není jen pocit.
Pokud vy nestavíte na pocitech, tak je to dobře: Ale tím spíše do této role nemanipuluj lživě mne.
Na tebe Toníku Ježíš dechl a pověřil tě službou odpouštět hříchy?
Na mne ne, Stando.
Ty však nemáš žádnou moc odpouštět cizí hříchy, které se tě nijak nedotkly.
Nemám, to máš pravdu. Zato mám moc odpouštět hříchy, které se mne dotkly. Což je mimochodem jedna důležitá změna života kterou jsem zažil při znovuzrození. A to odpuštění dělá své dílo.
Bez pokání není odpuštění hříchů. Člověk, který se ze hříchů nekaje, je stále ve svých hříších. I když mu jeho zlo lidé, kterým ublížil, už odpustili.
A i když mu zlo, kterým ublížil, už Bůh v Kristu odpustil.
Pokud člověk neuvěří Ježíši a evangeliu, Bůh mu hříchy dávno odpustil, ale člověku to odpuštění vyjde naprázdno. Bez toho, aby člověk odpuštění přijal skrze víru v to Jméno jeho hříchy stále leží na něm.
|
]
lítost která nevede k pokání - Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: oko v Sobota, 18. leden 2014 @ 16:25:07 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | ..."A i když mu zlo, kterým ublížil, už Bůh v Kristu odpustil. Pokud člověk neuvěří Ježíši a evangeliu, Bůh mu hříchy dávno odpustil,
ale člověku to odpuštění vyjde naprázdno. Bez toho, aby člověk odpuštění
přijal skrze víru v to Jméno jeho hříchy stále leží na něm."...
Znovu se ptám: Kde máš pro toto své tvrzení oporu v Písmu?
Co by to mělo být za odpuštění hříchů, kdyby ty hříchy i nadále zůstávaly jako břemeno na zádech hříšníka? Pak to ale není žádné odpuštění!
|
]
lítost která nevede k pokání - Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: oko v Neděle, 12. leden 2014 @ 09:31:17 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | ..."Nedílnou součástí každého pokání není jen lítost,
ale také zahanbení, zármutek, zkroušení, pokoření, stud, radost, pokoj,
vděčnost, Boží bázeň a mnoho dalších věcí "...
Ještě bych rád doplnil, že Radost a pokoj jsou až ovocem pokání. Pokoj se v srdci nastolí, radost srdce naplní, až když jsou hříchy odpuštěny.
Toníku, jak jsem tě já zatím poznal (a teoreticky se mohu pochopitelně v něčem i mýlit, tak zas hned nerozhlašuj, že o tobě šířím lži!), tak jsi se stal obětí vlastní autosugesce:
Sám sebe jsi dokázal přesvědčit, že Ježíš vzal na sebe každý tvůj hřích. Že jeho spasení
je Boží dar pro nás, že je bezpodmínečné. Sám sebe jsi dokázal přesvědčit, že Ježíš všem lidem odpustil všechny hříchy tím, že je vzal na sebe - tedy pochopitelně odpustil i hříchy tvoje.
Navzdory jasné zvěsti Nového zákona že svou účast na smrti a vzkříšení Pána získáváme v okamžiku křtu (Ř 6,3-7), jsi ty svou
účast na smrti a vzkříšení Ježíše přijal (zcela nebiblicky) když ti bylo 21 let a
nebylo to při křtu ve vodě, ale mnohem dříve a kromě slz tam voda nebyla
přítomná. Přijal ji tuto svou účast svobodně, dobrovolně a vlastním rozhodnutím. Sám sebe jsi přesvědčil, že jsi zrovna tehdy přijal věčný život (opět zcela bez opory v Písmu, v učení apoštolů).
Jenže abychom vůbec mohli dar přijat, nejdříve musí být dar dárcem darován (nabídnut). A dárce si stanovil podmínky, situaci, ve které tento konkrétní dar dává (Kol 2,8-14, Mt 28,19). Tento dar spasení člověk obdrží v tomto životě ve křtu do Pánova jména. Nikdy jindy. Tento dar spásy však teprve musí našim životem s Bohem dorůst do naší věčné spásy. Zatím je to pouze nárok na dědictví, nikoli ještě získání tohoto dědictví. Je to dar, ke kterému nelze nic přidat a nelze z něj ani nic ubrat. V okamžiku takového křtu se člověk stává křesťanem, údem Krista. Nad jeho hlavou zazní Boží hlas: "Toto je můj milovaný syn (dcera), ve kterém jsem našel zalíbení"! Tato slova Bůh už nikdy nevezme zpět. Říkáme tomu záchrana (spasení) z milosti, bez vlastních zásluh. To proto, abychom vůbec byli schopni prožívat náš další pozemský život s Bohem a čerpat z milostí, které Bůh pro své děti připravil..
|
]
lítost která nevede k pokání - Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 12. leden 2014 @ 14:23:09 CET (O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Lítost je také ovocem pokání. Opravdové pokání vede vždy dříve či později k lítosti nad hříchem, nad škodou, kterou hřích způsobil. A dar pokání má jako ovoce mnoho dalších darů.
Jinak o tom svém pohledu to píšeš dobře: Nejen, že se teoreticky můžeš mýlit, ale celý ten virtuální obraz, který sis ze svého převráceného pohledu na svět o mne vybájil, je jen tvůj omyl. Je to praktický omyl.
Kdyby tě zajímal můj život, čti si občas moje příspěvky. Píšu v nich o svém životě, popisuju, odkud vím, že Ježíš vzal na sebe mé hříchy, odkud vím, že Ježíš lidem hříchy odpustil, píšu v nich, jak a kdy jsem přijal Ježíše a je možné moje příspěvky snadno porovnat s písmem.
Zkus si číst moje příspěvky, to, co v nich píšu a nedomýšlet si, co v nich není, nikdy nebylo a máš jen ty ve tvé hlavě.
Máš- li takovou možnost v arzenálu své "svobody". |
]
lítost která nevede k pokání - Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: oko v Neděle, 12. leden 2014 @ 17:21:02 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Zkus i ty číst zase moje příspěvky, ve kterých ti vysvětluji, že není žádné generální odpuštění všech hříchů všem lidem, ale že na toto odpuštění hříchů dosáhne jedině ten, kdo z nich učiní pokání a vyzná je před Bohem i církví.
Jen vírou se ti hříchy ještě neodpustí (ani neodpustily) - i kdyby sis to nakrásně vsugeroval a skálopevně tomu věřil.
|
]
lítost která nevede k pokání - Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 12. leden 2014 @ 18:26:26 CET (O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Stando, tvoje příspěvky a poučky si čtu, zajímá mne tvůj pohled na věc a to, co žiješ. Pokud jde ale o různé nauky, vždycky budu věřit písmu a ne tomu, co si kdo vymyslí.
Jen vírou se ti hříchy ještě neodpustí (ani neodpustily) - i kdyby sis to nakrásně vsugeroval a skálopevně tomu věřil.
To je dobře, že víš, že vírou se mi hříchy neodpustí ani neodpustily. Ani nemám důvod si vsugerovávat to, co se vylíhlo v tvé hlavě. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: tele v Středa, 08. leden 2014 @ 09:07:39 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Ahoj, oko.
:o) Cizinec mě předbíhá, asi už to spolu nějak prodebatujete.
Ale samozřejmě, podle času, co nejdříve odpovím.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: tele v Středa, 08. leden 2014 @ 14:39:48 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Ahoj, oko.
Nehledal bych v tom nic složitého. Nicméně pokusím se ti rozepsat
své úvahy, jak já nahlížím sám do sebe. A bude to asi delší. A nemyslím, že bys
prožíval úplně něco jiného.
Apoštol Pavel psal Korintským, že existuje zármutek podle Boží vůle,
ale také zármutek podle způsobu světa. Je tedy neoddiskutovatelné, že je i
lítost, která nevede k pokání. Z toho co napsal apoštol, vyplývá, že
vyvolaný zármutek, vede buď k pokání, nebo působí smrt.
Apoštol Pavel, když psal svůj další dopis do Korintu, nevěděl, jaká
bude reakce Korintských na jeho předchozí dopis a litoval, že Korintské tím
dopisem zarmoutil. Později se však radoval, protože viděl, že to jejich
zarmoucení je vedlo k pokání. Lítost Korintských tedy byla účinná a podle
Boží vůle. Podle čeho to poznal apoštol, že jejich lítost byla účinná a že je
vedla k pokání? Podle toho, co napsal, že u nich viděl.
Tak si tedy myslím, že lítost, která vede k pokání a je podle Boží
vůle, lze rozeznat od lítosti, která je po způsobu světa a působí smrt, až podle
toho, jak se člověk, který lituje, zachová. Tedy spíše, my lidé jsme takto
schopni rozeznat. Bůh, na rozdíl od nás, vidí do srdce každého, a tedy On zná
dříve než my.
Korintší se mohli zachovat jinak, než se zachovali. Mohli být zahanbeni
(a také byli), mohli být z toho smutní, ale nemuseli s danou situací
nic dělat. Mohlo je to také přivést ke vzdoru. Mohli si říci: A co tedy
s tím jako máme dělat! Tomu se to řekne! Jsme na to slabí! Nejsme až tak
špatní, jen máme nějakou tu mouchu. Bůh je i tak milosrdný a odpustil nám už v
Kristu. My jsme mu také odpustili, takže je to už v pořádku. My jsme přeci
nezhřešili, ale jen jeden z nás! Nikdo z nás přeci není bez
hříchu!
Jenže to se nestalo. Oni tu danou situaci řešili a to velice
prakticky.
Řekněme obrazně, že Korintská církev představuje mě – mou bytost;
hříšník v Korintském sboru pak hřích, kterého se dopouštím; a apoštol Pavel
představuje Boha, nebo aby to neznělo tak popudlivě, aspoň výčitky mého svědomí.
Usvědčuje-li mne mé svědomí z hříchu (odhaluje-li mi mé hříšné jednání a
vynáší-li jej na světlo mému vědomí), pak bývám usvědčen z hříchu.
To svědomí mě zahanbuje a sráží, protože mě odsuzuje k smrti za
přestoupení Zákona. Já však vím, že Kristus zaplatil za mé hříchy. Že mě
vysvobodil od zákona hříchu a uvedl mě pod svou milost. Co tedy mám činit? Mohu
dále hřešit, protože jsem pod Boží milostí? Ne. Mohu to ponechat už tak, a
příště se vykonání toho hříchu jen vyvarovat? Postačuje to? Je tohle službou
spravedlnosti? Vždyť tak vlastně říkám, že stále nebo znovu a znovu řeším
v sobě ten hřích, a tak uznávám, že jsem stále pod mocí toho hříchu, který
stále působí v údech mého těla a působí mi tím smrt. Co tedy? Vím, že mám
přestat od hříchu, a hřích nedokonávám, ale nemohu se zbavit žádostivosti, která
po něm touží. A tak mi můj zármutek působí smrt, protože se cítím být hříchu
zaprodán a nevede mě k činění spravedlnosti. Vím, že mám činit, co Zákon
vyžaduje – spravedlnost, ale já tíhnu k hříchu, k propůjčování svého
těla k vykonání hříchu. A tak mi i tím dobrým Zákon působí smrt, protože
nejsem schopen vykonat spravedlnost.
Avšak Duch Krista, který ve mně přebývá, vede mě k životu. Působí
ve mně jinou touhu. Touhu po pokání. Touhu po propůjčování svého těla službě
spravedlnosti. Již nekradu, a svou práci, nepovažuji již jen jako zaopatření
sebe, ale abych se měl o co rozdělit s potřebnými. Druhé jsem pomlouval a
hanil, nyní se toho varuji, a snažím se hledat to dobré v druhých, a
povzbuzovat a být prospěšný, přinášet milost a odpuštění. Toužíval jsem po
jiných ženách a měl i sny, ale i to přestalo, nikdy jsem nezcizoložil, protože
svou ženu jako jedinou ženu miluji. Avšak to nečiním pro svou odměnu ani pro
svou záchranu. A tak poznávám, že Boží milost ke mně nebyla nadarmo.
Zármutek podle Boží vůle působí tedy v člověku touhu po
spravedlivém a svatém jednání. Je puzen láskou k Bohu a k druhým. To
puzení však nevyvstává v jeho těle, ale přichází skrze Ducha. Nepůsobí jen
ke skončení s hříšným jednáním, ale k jeho nahrazení jednáním ve
službě spravedlnosti. Nevede k soustředění se na sebe sama, ale
k soustředění se na Boha a na ostatní, zejména potřebné. A takovéto jednání
působí život. Boží vůlí není přeci zatratit, ale zachránit. A také působí radost
v člověku. Má zalíbení v dobrých skutcích. Jsem-li tedy puzen touhou
Ducha, pak vím, že to nejsem já.
Celý náš život má být jedním takovým pokáním. Jenže jak mohu
spravedlnost vykonat, když jsem sklíčen vlastní hříšností nad sebou samým?
Kolik dobra musím vykonat, abych nahradil byť jen jediné své prohřešení? Vždyť
takto nečiním spravedlnost, ale v hříchu soustředím se na sebe sama. Tohle
není pokání podle Boží vůle. Je to lítost nad sebou samým, lítost po způsobu
tohohle světa, a ta působí smrt.
Pro také děkuji za Boží milost a Boží lásku skrze Ducha do mé srdce
vylitou, která ke mně a ve mně působí a vede mě k pokání podle Boží vůle.
Bez ní bych nebyl ničeho dobrého schopen. Jestli pak činím, pak jedině
z milosti Boží. Mění mé touhy, mé zaměření. Neměním se vykonanými skutky
spravedlnosti, ale činím je, protože jsem Bohem proměňován.
Zármutek podle Boží vůle tedy vede k vnitřní proměně člověka (k
pokání), jejímž důsledkem je svaté a spravedlivé jednání (ovoce pokání). Pokání
je vlastně onou vnitřní proměnou člověka.
Viz.:
Mt 3
Tehdy vycházel k němu celý Jeruzalém i Judsko
a celé okolí Jordánu, vyznávali své hříchy a dávali se od něho v řece Jordánu
křtít. Ale když spatřil, že mnoho farizeů a saduceů přichází ke křtu, řekl jim:
„Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nadcházejícím hněvem? Neste
tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání. Nemyslete si, že můžete říkat: ‚Náš
otec je Abraham!‘ Pravím vám, že Bůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto
kamení. Sekera už je na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce,
bude vyťat a hozen do ohně. Já vás křtím vodou k pokání; ale ten, který přichází
za mnou, je silnější než já – nejsem hoden ani toho, abych mu zouval obuv; on
vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. Lopata je v jeho ruce; a pročistí svůj
mlat, svou pšenici shromáždí do sýpky, ale plevy spálí neuhasitelným
ohněm.“
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: oko v Čtvrtek, 09. leden 2014 @ 10:16:59 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Vysvětlil jsi to hezky na základě Pavlových slov. Snad jsem všemu dobře porozuměl, souhlasím.
Účinná lítost nad hříchy musí vyvěrat z mého vztahu k Bohu, musí vyvěrat z víry.
Problém je však v tom, aby ve mě mohl Duch naplno působit, potřebuji být hříchu nejdřív zbaven. A já mám tu možnost jej odevzdat Kristu ve svátosti pokání. Nelze jít v životě s Kristem s nákladem vlastních hříchů na hřbetě. Je třeba začínat vžy znova s čistým štítem.
Myslím si, že by bylo pro mnohé zde velmi užitečné otevřít diskusi na téma, co je skutečně člověk, z čeho se vlastně všeho skládá ( a z čeho naopak už být nemůže) - tedy ujasnit si prostou lidskou antropologii. Snáze bychom našli společnou řeč, kdybychom stejnými slovy vyjadřovali stejnou skutečnost. Tak mi připadá, že kolikrát stejnými slovy hovoříme každý o jiném obsahu.
..."Kolik dobra musím vykonat, abych nahradil byť jen jediné své prohřešení?"... Ještě bych doplnil, že si myslím, že k pokání podle Boží vůle skutečně patří i náprava následků našich hříchů (láska přikryje množství hříchů).
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: tele v Čtvrtek, 09. leden 2014 @ 11:08:22 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Ahoj, oko,
také si myslím, že mnohé diskuze se míjejí pojetím, ale jsou věci ve kterých
se sice můžeme vzájemně pochopit, ale asi nebudeme spolu souhlasit. Bohužel.
A já mám tu možnost jej odevzdat Kristu ve svátosti pokání.
Věř mi, i já mám možnost hřích vyznat před Bohem! Nemusím čekat
na kněze.
"..zákon totiž nic nepřivedl k dokonalosti – avšak na jeho místo přichází
lepší naděje, jejíž mocí přistupujeme až k Bohu."
"..Ježíšovo kněžství však nepřechází na jiného, neboť
on zůstává navěky. Proto přináší dokonalé spasení
těm, kdo skrze něho přistupují k Bohu; je stále živ a přimlouvá se za
ně."
"Zákon totiž ustanovuje za velekněze lidi,
podléhající slabosti, ale slovo přísahy, dané až po zákonu, ustanovuje Syna
navěky dokonalého."
Ještě bych doplnil, že si myslím, že k pokání podle Boží vůle skutečně
patří i náprava následků našich hříchů (láska přikryje množství
hříchů).
Následky hříchů lze napravit jen částečně a nedokonale, někdy vůbec. Ale
i to učiní ten, kdo činí pokání - tak jako to učinili
Korintští. Pokání však způsobuje změnu k dobrému.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: oko v Čtvrtek, 09. leden 2014 @ 21:10:04 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | ..."Věř mi, i já mám možnost hřích vyznat před Bohem! Nemusím čekat
na kněze."...
Souhlasím. Ale jak se vyrovnáš s církví (pokud jsi jako křesťan) jejím údem a hříchem jsi jí ublížil? (Lk 17,3-4)
Pokání z hříchů a vyznání hříchů jen Bohu je sice pohodlnější a snazší, ale má svá úskalí - nejistotu: Je tvoje pokání vždycky dostatečně opravdové nebo jen částečné, povrchní? A jsou ti i v takovém případě opravdu hříchy odpuštěny, nebo zůstávají?
V katolické zpovědi slyšíš od zástupce církve s mocí od Krista (J 20,21-23) toto: Tvé hříchy jsou ti odpuštěny, jdi v pokoji.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modlit (Skóre: 1) Vložil: tele v Pátek, 10. leden 2014 @ 15:00:54 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Ahoj, oko, pokusím se odpověď krátce (pokusím) - mnoho času nemám. Na
začátek: Jsem aktivním členem ČCE.
Trochu jsem přemýšlel nad tím, jak to myslíš. Má odpověď proto začne
otázkami:
Není kněz ŘKC vázán zpovědním tajemstvím?
Když tedy jsi ublížil církvi svým hříchem, jak ji požádáš o odpuštění?
Skrze kněze? Neměl bys předstoupit před shromáždění celé místní církve a
požádat všechny o odpuštění? A kdo ti tedy má odpustit? Ne ti, které o
odpuštění žádáš? Tedy celá místní církev by ti měli říci: Tvé hříchy
vůči nám ti odpouštíme, jdi v pokoji.
Stando, proč si jen myslíš, že vyznání hříchů Bohu je pohodlnější a
snazší?
Proč je pro tebe nejistotou? Trochu jsem z toho smutný. Proč je pro tebe
nejistotou? Myslíš si, že je těžší přijít za knězem a vyznat mu své hříchy
a přijmou jeho odpuštění za toho komu jsem ublížil, než přijít za Kristem,
vyznat mu svůj hřích vůči bratru a naplnit to, co on žádá? Tedy požádat o
odpuštění konkrétní osobu, které jsem ublížil? Anebo přijít nejprve za tím,
komu jsem ublížil než předstoupím před Pána? Myslíš si, že když vyznám Kristu
svůj hřích, že už nemusím požádat o odpuštění toho, komu jsem ublížil? Ne!
Tak nedojdu pokoje. I kdybych 100x šel za knězem a on mi řekl, jdi v
pokoji, tvé hříchy jsou ti odpuštěny, pokoje nedojdu, dokud nepožádám o
odpuštění ty, kterým jsem ublížil. Vyznávat hříchy podle Písma jeden druhému
máme a modlit se jeden za druhého, abychom byli uzdraveni. A také druhým
odpouštět, aby nám odpuštěno bylo, a nebyli jsme tak vydáni v pokušení, ale
vysvobozeni od zlého. A nadto naše spravedlnost má daleko přesahovat
spravedlnost zákoníků či farizeů. Nejenom o odpuštění hříchů máme žádat, ale
také o pokoj s těmi, kdo proti nám něco mají.
Stando, já se předstupuji také před svého kněze, avšak před
velekněze, kterým je Kristus. Vždyť je psáno:
Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi
slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil
se hříchu. Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli
milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas.
Jestliže vyznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám
hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.
Zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista
spravedlivého. On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejenom za naše, ale za
hříchy celého světa.
Stando, proč mám mít jiného lidského prostředníka?
Hodnost velekněze si nikdo nemůže přisvojit sám, nýbrž povolává ho
Bůh jako kdysi Árona. Tak ani Kristus si nepřisvojil slávu velekněze sám,
ale dal mu ji ten, který řekl: ‚Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes
zplodil.‘
Ježíšovo kněžství však nepřechází na jiného, neboť on zůstává navěky.
Proto přináší dokonalé spasení těm, kdo skrze něho přistupují k Bohu; je
stále živ a přimlouvá se za ně. To je ten velekněz, jakého jsme
potřebovali: svatý, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků a
vyvýšený nad nebesa, který nemusí jako dřívější velekněží denně přinášet
oběti napřed za vlastní hříchy a pak teprve za hříchy lidu. Ježíš to
učinil jednou provždy, když obětoval sebe sama. Zákon totiž ustanovuje
za velekněze lidi, podléhající slabosti, ale slovo přísahy, dané až po
zákonu, ustanovuje Syna navěky dokonalého.
Každý velekněz, vybraný z lidí, bývá ustanoven jako zástupce lidí
před Bohem, aby přinášel dary i oběti za hříchy. Má mít soucit s těmi, kdo
chybují a bloudí, protože sám také podléhá slabosti. A proto je povinen
přinášet oběti za hřích nejenom za lid, ale i sám za
sebe.
A proč by neměl mít jistotu
odpuštění?
Toto vám píšu, děti moje, abyste nehřešili. Avšak zhřeší-li kdo,
máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého. On je smírnou obětí
za naše hříchy, a nejenom za naše, ale za hříchy celého světa.
Jestliže vyznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že
nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.
Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist
tím, co nevidíme. K takové víře předků se Bůh přiznal svým
svědectvím.
Znamená to, že mohu hřešit dále a že jsem spasen navždy, ačkoliv
žiji ve svévoli?
Proto je Kristus prostředníkem nové smlouvy, aby ti, kdo jsou od
Boha povoláni, přijali věčné dědictví, které jim bylo zaslíbeno – neboť
jeho smrt přinesla vykoupení z hříchů, spáchaných za první smlouvy.
A jako každý člověk jen jednou umírá, a potom bude soud, tak i
Kristus byl jen jednou obětován, aby na sebe vzal hříchy mnohých; po druhé
se zjeví ne už kvůli hříchu, ale ke spáse těm, kdo ho očekávají.
Jestliže svévolně hřešíme i potom, když jsme už poznali
pravdu, nemůžeme počítat s žádnou obětí za hříchy, ale jen s hrozným
soudem a ‚žárem ohně, který stráví Boží odpůrce‘. Už ten, kdo pohrdne
zákonem Mojžíšovým, nedojde slitování a propadá smrti na základě
svědectví dvou nebo tří svědků. Pomyslete, oč hroznějšího trestu si zaslouží
ten, kdo zneuctí Božího Syna a za nic nemá krev smlouvy, jíž byl posvěcen,
a tak se vysmívá Duchu milosti. Neztrácejte proto odvahu, neboť bude
bohatě odměněna.
Potřebujete však vytrvalost, abyste splnili Boží vůli a dosáhli toho,
co bylo zaslíbeno. Vždyť už jen ‚docela krátký čas, a přijde ten, který má
přijít, a neopozdí se. Avšak můj spravedlivý – říká Bůh – bude žít, protože
uvěřil. Kdo by však odpadl, v tom nenajdu zalíbení.‘ Ale my přece nepatříme k
těm, kdo odpadají a zahynou, nýbrž k těm, kdo věří a dosáhnou
života.
Proto i my, obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme všecku
přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí, a vytrvejme v běhu, jak je
nám uloženo, s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až
do cíle.
Dbejte na to, ať nikdo nepromešká Boží milost; ať se nerozbují
nějaký jedovatý kořen, který by nakazil mnohé. Ať nikdo není nevěrný a bezbožný
jako Ezau, který prodal prvorozenství za jediný pokrm. Víte přece, že když se
potom chtěl stát dědicem požehnání, byl odmítnut. Neměl už příležitost k
nápravě, ačkoliv ji s pláčem hledal.
Varujte se tedy odmítnout toho, kdo k vám mluví. Jestliže
neunikli trestu ti, kdo odmítli tlumočníka Božích příkazů na zemi, tím spíše
neunikneme my, odvrátíme-li se od toho, který mluví z
nebe.
Napsal bych více, ale dnes už se mi času nedostává, promiň.
Napsal bych i obětech, které člověk za své hříchy přináší po způsobu Staré
Smlouvy. Snad příště v diskuzi. Opravdu k výkupné oběti Kristově, nemůžeš nic
přidat, jinak obětuješ podle Staré Smlouvy. Jedinou oběť můžeme přinést Bohu:
oběť díků a chvály. A vytrvat lze jen vírou v Kristových skutcích. V nich můžeme
zůstávat ve víře v Něho pevni zakotveni až do
konce.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden mo (Skóre: 1) Vložil: tele v Pátek, 10. leden 2014 @ 18:51:52 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Ahoj Stando, spěchal jsem, a tak jsem si nevšiml, že se ten příspěvěk slil téměř celý do tučného textu. Trochu ho teď opravím. Ahoj snad zítra.
Ahoj, oko, pokusím se odpověď krátce (pokusím) - mnoho času nemám. Na začátek: Jsem aktivním členem ČCE. Trochu jsem přemýšlel nad tím, jak to myslíš. Má odpověď proto začne otázkami: Není kněz ŘKC vázán zpovědním tajemstvím?
Když tedy jsi ublížil církvi svým hříchem, jak ji požádáš o odpuštění? Skrze kněze? Neměl bys předstoupit před shromáždění celé místní církve a požádat všechny o odpuštění? A kdo ti tedy má odpustit? Ne ti, které o odpuštění žádáš? Tedy celá místní církev by ti měli říci: Tvé hříchy vůči nám ti odpouštíme, jdi v pokoji. Stando, proč si jen myslíš, že vyznání hříchů Bohu je pohodlnější a snazší?
Proč je pro tebe nejistotou? Trochu jsem z toho smutný. Proč je pro tebe nejistotou? Myslíš si, že je těžší přijít za knězem a vyznat mu své hříchy a přijmou jeho odpuštění za toho komu jsem ublížil, než přijít za Kristem, vyznat mu svůj hřích vůči bratru a naplnit to, co on žádá? Tedy požádat o odpuštění konkrétní osobu, které jsem ublížil? Anebo přijít nejprve za tím, komu jsem ublížil než předstoupím před Pána? Myslíš si, že když vyznám Kristu svůj hřích, že už nemusím požádat o odpuštění toho, komu jsem ublížil? Ne! Tak nedojdu pokoje. I kdybych 100x šel za knězem a on mi řekl, jdi v pokoji, tvé hříchy jsou ti odpuštěny, pokoje nedojdu, dokud nepožádám o odpuštění ty, kterým jsem ublížil. Vyznávat hříchy podle Písma jeden druhému máme a modlit se jeden za druhého, abychom byli uzdraveni. A také druhým odpouštět, aby nám odpuštěno bylo, a nebyli jsme tak vydáni v pokušení, ale vysvobozeni od zlého. A nadto naše spravedlnost má daleko přesahovat spravedlnost zákoníků či farizeů. Nejenom o odpuštění hříchů máme žádat, ale také o pokoj s těmi, kdo proti nám něco mají. Stando, já se předstupuji také před svého kněze, avšak před velekněze, kterým je Kristus. Vždyť je psáno:
Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu. Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas. Jestliže vyznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.Zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého. On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejenom za naše, ale za hříchy celého světa.
Stando, proč mám mít jiného lidského prostředníka? Hodnost velekněze si nikdo nemůže přisvojit sám, nýbrž povolává ho Bůh jako kdysi Árona. Tak ani Kristus si nepřisvojil slávu velekněze sám, ale dal mu ji ten, který řekl: ‚Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil.‘ Ježíšovo kněžství však nepřechází na jiného, neboť on zůstává navěky. Proto přináší dokonalé spasení těm, kdo skrze něho přistupují k Bohu; je stále živ a přimlouvá se za ně. To je ten velekněz, jakého jsme potřebovali: svatý, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků a vyvýšený nad nebesa, který nemusí jako dřívější velekněží denně přinášet oběti napřed za vlastní hříchy a pak teprve za hříchy lidu. Ježíš to učinil jednou provždy, když obětoval sebe sama. Zákon totiž ustanovuje za velekněze lidi, podléhající slabosti, ale slovo přísahy, dané až po zákonu, ustanovuje Syna navěky dokonalého. Každý velekněz, vybraný z lidí, bývá ustanoven jako zástupce lidí před Bohem, aby přinášel dary i oběti za hříchy. Má mít soucit s těmi, kdo chybují a bloudí, protože sám také podléhá slabosti. A proto je povinen přinášet oběti za hřích nejenom za lid, ale i sám za sebe.
A proč bych neměl mít jistotu odpuštění? Toto vám píšu, děti moje, abyste nehřešili. Avšak zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého. On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejenom za naše, ale za hříchy celého světa.
Jestliže vyznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.
Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme. K takové víře předků se Bůh přiznal svým svědectvím.
Znamená to, že mohu hřešit dále a že jsem spasen navždy, ačkoliv žiji ve svévoli? Proto je Kristus prostředníkem nové smlouvy, aby ti, kdo jsou od Boha povoláni, přijali věčné dědictví, které jim bylo zaslíbeno – neboť jeho smrt přinesla vykoupení z hříchů, spáchaných za první smlouvy.
A jako každý člověk jen jednou umírá, a potom bude soud, tak i Kristus byl jen jednou obětován, aby na sebe vzal hříchy mnohých; po druhé se zjeví ne už kvůli hříchu, ale ke spáse těm, kdo ho očekávají.
Jestliže svévolně hřešíme i potom, když jsme už poznali pravdu, nemůžeme počítat s žádnou obětí za hříchy, ale jen s hrozným soudem a ‚žárem ohně, který stráví Boží odpůrce‘. Už ten, kdo pohrdne zákonem Mojžíšovým, nedojde slitování a propadá smrti na základě svědectví dvou nebo tří svědků. Pomyslete, oč hroznějšího trestu si zaslouží ten, kdo zneuctí Božího Syna a za nic nemá krev smlouvy, jíž byl posvěcen, a tak se vysmívá Duchu milosti. Neztrácejte proto odvahu, neboť bude bohatě odměněna.
Potřebujete však vytrvalost, abyste splnili Boží vůli a dosáhli toho, co bylo zaslíbeno. Vždyť už jen ‚docela krátký čas, a přijde ten, který má přijít, a neopozdí se. Avšak můj spravedlivý – říká Bůh – bude žít, protože uvěřil. Kdo by však odpadl, v tom nenajdu zalíbení.‘ Ale my přece nepatříme k těm, kdo odpadají a zahynou, nýbrž k těm, kdo věří a dosáhnou života.
Proto i my, obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme všecku přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí, a vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo, s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle. Dbejte na to, ať nikdo nepromešká Boží milost; ať se nerozbují nějaký jedovatý kořen, který by nakazil mnohé. Ať nikdo není nevěrný a bezbožný jako Ezau, který prodal prvorozenství za jediný pokrm. Víte přece, že když se potom chtěl stát dědicem požehnání, byl odmítnut. Neměl už příležitost k nápravě, ačkoliv ji s pláčem hledal.
Varujte se tedy odmítnout toho, kdo k vám mluví. Jestliže neunikli trestu ti, kdo odmítli tlumočníka Božích příkazů na zemi, tím spíše neunikneme my, odvrátíme-li se od toho, který mluví z nebe.
Napsal bych více, ale dnes už se mi času nedostává, promiň. Napsal bych i obětech, které člověk za své hříchy přináší po způsobu Staré Smlouvy. Snad příště v diskuzi. Opravdu k výkupné oběti Kristově, nemůžeš nic přidat, jinak obětuješ podle Staré Smlouvy. Jedinou oběť můžeme přinést Bohu: oběť díků a chvály. A vytrvat lze jen vírou v Kristových skutcích. V nich můžeme zůstávat ve víře v Něho pevni zakotveni až do konce. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden mo (Skóre: 1) Vložil: oko v Pátek, 10. leden 2014 @ 19:26:15 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Kněz je zástupcem celé církve, v jeho osobě se urovnávají vztahy s celou církví.
Své hříchy vyznávám především Bohu, nikoli především knězi. Kněz je jenom svědek, dohližitel a pomocník a rádce, abych ve svém pokání něco podstatného neopomněl (třeba litovat způsobeného zla). Nebo si taky myslíš, že stačí vyznat své hříchy Kristu a jsou ti odpuštěny? Barták se přiznal, že znásilňoval sekretářky - no a co? Líto mu to nebylo. Podle něj to bylo součástí pracovního vztahu.
Vyznat hříchy je málo, to ještě není pokání. Ale naopak pokání nemůže být bez vyznání hříchů a nemůže být bez lítosti.
Psychologicky je určitě těžší vyznat své hříchy před jiným člověkem, než jenom před Bohem, protože člověk se za ně stydí. Zato Bůh naše hříchy zná, tomu už při vyznání nic nového neřekneme.
..." požádat o
odpuštění konkrétní osobu, které jsem ublížil? ... že už nemusím požádat o odpuštění toho, komu jsem ublížil? Ne!
Tak nedojdu pokoje."... Napravit podle svých sil způsobené zlo je poslední částí pokání - dostiučinění. Často se však stává, že na toho člověka už nemáme kontakt a tehdy to musíme svěřit Božímu milosrdenství. Bůh nás v tomto v takovém případě může zastoupit.
..."Nejenom o odpuštění hříchů máme žádat, ale
také o pokoj s těmi, kdo proti nám něco mají."... V tomto se naprosto shodneme.
..."Stando, proč já mám mít jiného lidského prostředníka?"... Protože to tak Kristus ustanovil (J 20,21-23). Je přece zřejmé, že aby mohli apoštolové z moci Ducha odpouštět hříchy, hříšníci je jim musí nejprve vyznat. Proč Kristus ustanovil prostředníky - pastýře stáda?
..."a proč bych neměl mít jistotu odpuštění?"... Zase je to o psychologii. Nepochybuji o tom, že hříchy mohou být ihned odpuštěny příslušným pokáním. Ale jistota odpuštění je jen na základě tvého nitra, tvé víry. A co když pokání není úplné, co když je to jen vyznání hříchů bez lítosti, nebo bez nápravy křivd dostiučiněním? Co když jsi ukradené opomněl vrátit? Opravdové pokání nese v sobě také náboj citový. A proto je dobré mít vedle sebe nezaujatého dohližitele, pomocníka - navíc s mocí Ducha (J 20,21-23) hříchy jménem Krista i církve odpouštět (co rozvážete, bude rozvázáno). Já nerozumím, jak se srovnáváte s tímto místem Písma, kterého pro vás jakoby nebylo.
(O psychologii): Toník zde svědčil, že se "znovuzrodil" tak nějak tajemně, prostě jednou se probudil a zjistil, že je znovuzrozený. Je to však jen o jeho pocitech, o vnitřním přesvědčení. Nelze to nijak věcně dokázat. Já zase tvrdím, že znovuzrození je možné jedině ve křtu (z vody a z Ducha) a mám pro to pádnou oporu v Písmu. Viditelné znamení vody při křtu potvrzuje znovuzrození do Božího dítěte. Není pochyb, mohu vědět přesně den i hodinu znovuzrození. Podobně zjevně se při svátosti pokání uděluje rozhřešení jménem Krista a církve. Člověk to slyší, je mu to oznámeno. Nemusí se nic domnívat, nic si domýšlet. Zda už mám odpuštěny hříchy, nebo zda ještě mé pokání nebylo dostatečné.
..."Opravdu k výkupné oběti Kristově, nemůžeš nic
přidat"... Souhlasím. Ale mohu ovlivnit to, zda na Kristově oběti mám či nemám účast, zda z ní mám či nemám užitek.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týde (Skóre: 1) Vložil: tele v Úterý, 14. leden 2014 @ 17:57:43 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Ahoj, Stando, zdravím tě a děkuji za odpověď.
napsal jsi: Kněz je zástupcem celé církve, v jeho osobě se
urovnávají vztahy s celou
církví.
odpovídám: Nesouhlasím. Jedině v osobě Ježíše Krista lze urovnávat
vztahy s církví, protože církev je jeho tělem, nikoliv tělem nějakého
římskokatolického kněze. Ježíš Kristus je jediným zástupcem celé církve před
Bohem. Jeho kněžství na žádného nepřechází. Je veleknězem podle řádu
Melchisedechova. Nikdo jiný si nemůže tento úřad přisvojit. Jediným
prostředníkem mezi Bohem a lidmi je Ježíš Kristus. Jedině v Něm a skrze
Něho jsou nám odpouštěny hříchy. Jedině v Něm jsme s Bohem usmířeni.
Žádný římskokatolický kněz ani nikdo jiný nemůže přinést Bohu na oltář Jeho tělo
a obětovat Jeho.
napsal jsi: Své hříchy vyznávám především
Bohu, nikoli především knězi.
Kněz je jenom svědek, dohlížitel a pomocník a rádce, abych ve svém pokání něco
podstatného neopomněl (třeba litovat způsobeného zla).
odpovídám: Souhlasím. Toho, co jsi psal o knězi, se drž. :o)
napsal jsi: Nebo si taky myslíš, že stačí vyznat své hříchy
Kristu a jsou ti odpuštěny? … Vyznat hříchy je málo, to ještě není pokání. Ale
naopak pokání nemůže být bez vyznání hříchů a nemůže být bez
lítosti.
odpovídám: Nerozumím, proč se zrovna mne na toto
ptáš. Vždyť jsi souhlasil s dřívějším, co jsem k danému tématu psal.
Proč bych si měl myslet, že vyznání hříchů postačuje? Znovu se vracím
k tomu, co jsem se snažil formulovat již dříve. Lítost (zármutek) nad sebou
samým, není lítostí (zármutkem) nad mnou učiněným zlem. Jak jsem napsal již
dříve: … na počátku pokání (přidávám - či před pravým
pokáním podle Boží vůle) je uvědomění si hříchu, které vede k lítosti (zármutku)
nad vykonaným hříchem, který je vždy prohřešením proti Bohu a druhým
lidem (jen smilstvo je i hříchem proti vlastnímu tělu). Ale samotné pokání
nese ovoce. Je však i lítost, která nevede k pokání, nenese ovoce
pokání. Další jsem se ti snažil vysvětlit v delším
komentáři: Zármutek podle Boží vůle působí tedy v člověku
touhu po spravedlivém a svatém jednání. Je puzen láskou k Bohu a
k druhým. To puzení však nevyvstává v jeho těle, ale přichází skrze
Ducha. Nepůsobí jen ke skončení s hříšným jednáním, ale k jeho
nahrazení jednáním ve službě spravedlnosti. Nevede k soustředění se na sebe
sama, ale k soustředění se na Boha a na ostatní, zejména potřebné. A
takovéto jednání působí
život.
napsal jsi: Psychologicky je určitě těžší vyznat své hříchy
před jiným člověkem, než jenom před Bohem,
protože člověk se za ně stydí. Zato Bůh naše hříchy zná, tomu už při vyznání
nic nového neřekneme.
odpovídám: Proč si myslíš, že svůj hřích vyznávám „jen“ Bohu? Já mám
Boha za skutečného, živého a jednajícího. Vyznávám-li tedy v modlitbě před
ním svůj hřích, je to jako když mluvím s druhým člověkem z očí do očí.
Ačkoliv On o mém hříchu ví dříve, nežli mu jej vyznávám, nejde v mé
modlitbě o pouhé vyslovení toho, čím jsem se provinil. Modlitbu „otčenáš“ přeci
znáš. Jak nás to Ježíš učil modlit se? Co je psychologicky těžší … Je
psychologicky těžší svěřit se jednomu člověku se zpovědním tajemstvím, nebo
celému shromáždění místní církve bez zpovědního tajemství? Je snazší slyšet od
kněze: učinil jsi zadost, tvé hříchy jsou ti odpuštěny, nebo: jdi a více už
nehřeš? Co je jednodušší, naplnit svá předsevzetí učiněná v soukromí před
Bohem, nebo předsevzetí učiněná před člověkem? Je lehčí naplnit to, co
k rozhřešení předkládá kněz, nebo prozkoumat sebe a zjistit, co
k rozhřešení žádá Bůh?
napsal jsi: Napravit podle svých sil způsobené zlo je poslední
částí pokání -
dostiučinění.
odpovídám: Nesouhlasím. Nestačí ani abstinovat od
hříchu. To není tečka. Znovu opakuji, co řekl Jan Křtitel zástupům (a zvláště
farizeům): Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před
nastávajícím hněvem? Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání, a
nezačínejte si říkat: ‚Náš otec jest Abraham!‘ Pravím vám, že Bůh může
Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení. Sekera už je na kořeni stromů; a každý
strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.“ Zástupy se Jana
ptaly: „Co jen máme dělat?“ On jim odpověděl: „Kdo má dvoje oblečení, dej tomu,
kdo nemá žádné, a kdo má co k jídlu, udělej také tak.“ Přišli i celníci, aby se
dali pokřtít, a ptali se: „Mistře, co máme dělat?“ On jim řekl: „Nevymáhejte
víc, než máte nařízeno.“ Tázali se ho i vojáci: „A co máme dělat my?“ Řekl jim:
„Nikomu nečiňte násilí, nikoho nevydírejte, spokojte se se svým
žoldem.“ Například: Jsi-li uvnitř plný závisti, ačkoliv
uchráníš svá ústa od pomluvy, své ruce od krádeže a své nohy od nepoctivých
cest, nevydáš se dobrovolně a s radostí do služby milosrdenství
k rozdání se potřebným. Zbude ti jen nechuť z donucení nebo pocit
nedocenění toho, co jsi dobrého učinil. Pachuť toho, že jsi dal ze svého a že
máš právo na odměnu za to, co jsi vykonal.
napsal jsi: Často
se však stává, že na toho člověka už nemáme kontakt a tehdy to musíme svěřit
Božímu milosrdenství. Bůh nás v tomto v takovém případě může
zastoupit.
odpovídám: Nejsem proti. Také jsem to zmiňoval již
dříve: Následky hříchů lze napravit jen částečně a nedokonale, někdy
vůbec.
Napsal jsi k tomuto mému:
..."Stando, proč já mám mít jiného lidského
prostředníka?"... Protože to tak Kristus ustanovil (J 20,21-23).
Je přece zřejmé, že aby mohli apoštolové z moci Ducha
odpouštět hříchy, hříšníci je jim musí nejprve vyznat. Proč
Kristus ustanovil prostředníky - pastýře stáda?
odpovídám: To máš tak, ono Písmo
z ní: Ježíš jim znovu řekl: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec,
tak já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha
svatého. Komu odpustíte hříchy (budoucí čas), tomu jsou odpuštěny (přítomný
čas), komu je neodpustíte (budoucí čas), tomu odpuštěny nejsou (přítomný
čas).“ Ježíš nedal apoštolům pravomoc rozhodovat o tom, komu hříchy odpustí
a komu je neodpustí. Když se Petr ptal, kolikrát až má odpustit tomu, kdo proti
němu zhřeší, bylo mu řečeno že až 70x7x (plné dokonalé číslo) za den, když toho
bude jeho bratr litovat. A jinde Ježíš říká, že ani nám neodpustí náš nebeský
Otec naše viny, neodpustíme-li ze srdce druhým jejich provinění. Tehdy také byli
přítomni apoštolové, když to Ježíš učil. Co to tedy znamená? Komu apoštolové v
budoucnu odpustí hříchy, tomu již dříve byly odpuštěny. Komu v budoucnu
neodpustí hříchy, tomu nebyly již dříve odpuštěny. Neukazuje to na to, že ta moc
odpuštění či neodpuštění není v pravomoci apoštolů? Není to spíše o
rozpoznání v Duchu svatém, komu byly odpuštěny hříchy a komu ne? Tak
starší církve mají být dobrými správci Božích tajemství. Velice doporučuji se
zamyslet nad oním případem smilstva, který se stal v Korintském sboru, a
jak to řešil Pavel. Jestliže hříšník se kaje, tedy jemu odpuštěno Bohem a proto
také musí být i církví.
napsal jsi v odpovědi na
mé: ..."a proč bych neměl mít jistotu
odpuštění?"... Zase je to o psychologii. Nepochybuji o tom, že
hříchy mohou být ihned odpuštěny příslušným pokáním. Ale jistota odpuštění je
jen na základě tvého nitra, tvé víry. A co když pokání není úplné, co když je to
jen vyznání hříchů bez lítosti, nebo bez nápravy křivd dostiučiněním? Co když
jsi ukradené opomněl vrátit? Opravdové pokání nese v sobě také náboj citový. A
proto je dobré mít vedle sebe nezaujatého dohlížitele, pomocníka - navíc s mocí
Ducha (J 20,21-23) hříchy jménem Krista i církve odpouštět (co rozvážete, bude
rozvázáno). Já nerozumím, jak se srovnáváte s tímto místem
Písma, kterého pro vás jakoby nebylo.
odpovídám: Že hříchy mohou být ihned
odpuštěny příslušným pokáním? A na čem jiném, než na pokání toho člověka, chceš
rozpoznat, že mu byly hříchy odpuštěny? A ihned rozpoznat? Přeci až na základě
ovoce činěného v pokání. A jak to má u sebe? Slovy Písma: Ne ten, kdo
doporučuje sám sebe, je osvědčený, nýbrž ten, koho doporučuje Pán. Mými slovy:
Samozřejmě, že pokud se můj život nemění, dále smilním, kradu, lžu, závidím,
pomlouvám, sháním se potom, po čem se shání hříšníci, a přitom tvrdím, že mi
bylo v Kristu odpuštěno, pak lžu a nečiním pravdu. Mně se líbí to, co
píšeš, že přemýšlíš nad tím, jestli tvá lítost, tvé vyznání hříchu a tvé pokání
je opravdové. Ale vážně se zamýšlím nad tím, co myslíš tím „dostiučiněním“.
Znamená to snad: Dostatečně jsem rozpoznal ve svém svědomí, že to co jsem
učinil, bylo špatné; dostatečně jsem litoval; dostatečně jsem vyznal; dostatečně
jsem se zavázal k životu podle Boží vůle; dostatečně jsem napravil křivdu?
Co je to dostatečně? Jako bych slyšel: Učinil jsem, co jsem měl, nyní mám právo
na odpuštění. Né, určitě to tak nemyslíš. A že ti, řekne kněz, že je ti
odpuštěno? Tvůj kněz ti odpouští jménem Krista a církve, protože jsi to a to
učinil, co ti řekl, že jsi udělal to a to, co ti uložil pro rozhřešení? Né, to
určitě také tak nemyslíš. Proč bys měl vrátit, co jsi ukradl? Protože ti to
uložil kněz? Nebo proto, že zármutek nad vykonaným zlem v tobě zbudil touhu
vrátit či nahradit to, co jsi zcizil? Jestli je takové vyznání bez lítosti pak
není ochota k nápravě. Jinak souhlasím, že je dobré vyznávat hříchy jeden
druhému a zejména těm, kterým byla dána z moci Ducha a jménem Krista správa
církve. Nikdy jsem se těmto Písmům nevyhýbal, ta Písma tu pro mne byla vždy.
Co uvádíš v tomto svém: navíc s mocí Ducha (J
20,21-23) hříchy jménem Krista i církve odpouštět (co rozvážete, bude
rozvázáno). To Písmo z J 20,21-23 nepraví o žádném rozvazování či
svazování (to se mi stává také, že uvedu špatně odkaz, horší je když napíšeš, že
komu odpustíte, tomu bude odpuštěno – to je pak změna významu). Rozvazování a
svazování není coby odpouštění či neodpouštění hříchů. Dovedeš si představit, že
by apoštolové měli moc rozvazovat či svazovat hříchy na zemi, aby ty hříchy byly
svazovány či rozvazovány v nebi? :o) Tedy co přijmete, či odmítnete
(svážete či rozvížete), jak je uvedeno jinde (Mt16,19; 18,18). No, Petr svým
zjevením o Ježíši, které však neměl ze sebe, ale bylo mu zjeveno Bohem Otcem,
otevřel dveře evangelia ostatním apoštolům, dveře víry k pravému poznání Boha.
Toto pak bylo řečeno i ostatním apoštolům, Petr měl o letnicích otevřel dveře
víry Židům, dostalo se mu zjevení o pohanech, než šel ke Kornéliovi, podobně
Petr a Jan u Samařanů, apoštolovi Pavlovi pak byly otevřeny dveře evangelia
k pohanským národům mimo Izrael, atd. Kdo uvěří bude spasen, kdo neuvěří,
již je odsouzen. Takto vnímám ty klíče království nebeského
já.
dále píšeš: (O psychologii): Toník zde svědčil, že
se "znovuzrodil" tak nějak tajemně, prostě jednou se probudil a zjistil, že je
znovuzrozený. Je to však jen o jeho pocitech, o vnitřním přesvědčení. Nelze to
nijak věcně dokázat. Já zase tvrdím, že znovuzrození je možné jedině ve křtu
(z vody a z Ducha) a mám pro to pádnou oporu v Písmu. Viditelné znamení vody při
křtu potvrzuje znovuzrození do Božího dítěte. Není pochyb, mohu vědět přesně den
i hodinu znovuzrození. Podobně zjevně se při svátosti pokání uděluje rozhřešení
jménem Krista a církve. Člověk to slyší, je mu to oznámeno. Nemusí se nic
domnívat, nic si domýšlet. Zda už mám odpuštěny hříchy, nebo zda ještě mé pokání
nebylo dostatečné.
odpovídám: Nevím, Stando, jak se znovuzrodil Toník.
:o) To se budeš muset pobavit s ním. Pochybuji však, že by nebyl křtěn.
Nicméně, ty máš o svém znovuzrození pádný důkaz nezaložený na víře? Za důkaz
svého znovuzrození považuješ zápis ve farní kartotéce své církve? Papír o
vykonání křtu (a o biřmování)? Nevím, zda jsi byl křtěn vodou jako útlé
batolátko nebo jako mladistvý nebo jako dospělý. To nevím. Ale řekněme, že je
křtěno miminko. Vyznává takové miminko při křtu své hříchy, obrací svůj život ke
Kristu a prohlašuje slova víry v Krista a v evangelium o Kristu?
Určitě ne. Tedy ke křtu musí později připojit svou víru a své vyznání, aby mohlo
být také v samostatné víře jedince účastno stolu Páně. Musí se, vlastní
vírou, přiznat ke svému křtu. Ano, to se může stát při biřmování (konfirmaci).
Ale pověz mi, kolik je takových „věřících“ co mají záznamy v kartotékách
církve o svém křtu a o biřmování, a kolik jich opravdu věří? Jsou mezi nimi i
ti, kdo ti řeknou, že v Boha nevěří. Já takové znám! Takže znovuzrodili se
z vody a z Ducha? Už vidím, jak takoví předstoupí před Pána církve a
řeknou: Vždyť my na to máme důkaz! Známe rok, měsíc, den a dokonce i hodinu, kdy
jsme byli pokřtěni a tedy jsme se znovuzrodili shůry! Jak nám můžeš upřít podíl
na svém království! :o) Promiň, ale je to docela úsměvná představa dokazovat
svou víru či znovuzrození papírem či záznamem v kartotéce. Velice
pravděpodobně to ve tvé církvi vede k tomu, že takoví si myslí, že mají
zajištěn vstup do očistce, ze kterého je už nebe nemine. Já také někde mám
založený papír o vykonání svého křtu, ale byl mi prospěšný jen v době, kdy
jsem konvertoval od charismatiků k evangelíkům.
No já mám také pádné důkazy z Písma, že člověk
může být spasen jedině milostí a vírou a jen ke slávě Boží. Bavíme-li se o křtu,
pak musíme vzít v potaz i to, co má křtu předcházet a co jej má následovat.
Bylo by to dlouhé psaní, navíc si myslím, že jsi zručnější v psaní i
vysvětlování a máš své přesvědčení. Pokusím se tedy v krátkosti, vystihnou
to, v co věřím já, a myslím, že také podle
Písem.
Jen tak na okraj – Pro mne je mé spasení (či
znovuzrození) milostí Boží, tak stejně jako u Tondy, opravdu záhadou. I já, dá
se říci, jsem se jednoho krásného dne probral ve svém životě, a rozpoznal
v sobě počátek změny. Tu mi pak v mém okolí potvrzovali nejen ti, kdo
již věřili, a ti, kdo dosud věří, ale i ti, kdo nevěřili, a ti, kteří i dosud
nevěří. To není žádná má chlouba. Nemám se zrovna čím chlubit. Jedině tím, co
Bůh ve své milosti, učinil při mně. Ale ještě to dílo milosti při mně nebylo
dokončeno, ne kvůli Kristu, ale kvůli mně. Nesvědčím tímto způsobem, jinde jinak
obvyklým.
Ale abych se vrátil k tématu křtu. Ke křtu se
přichází vírou, a také křest následně vírou potvrzujeme. Ducha svatého přijímáme
skrze víru – z víry – přesněji na základě víry. Ke křtu vodou člověk
přistupuje svým rozhodnutím, ale křest Duchem je udílen shůry bez lidského
rozhodnutí. Hned zpočátku musím napsat, že křest vodou nerovná se nové narození.
A křest vodou (ve jméno Ježíše Krista) nerovná se křest Duchem. Za to znovu se
narodit může člověk jenom z Ducha. Ke křtu vodou křtěnec přistupuje na
základě svého pokání, vyjadřuje tím svou víru, své rozhodnutí k dobrému
svědomí a odvrácení se od zlých cest, vyjadřuje v něm své rozhodnutí
Krista následovat a podle Něho žít, křtitel jej pak svátostně přijímá do rodiny
víry (církve Kristovy) a dosvědčuje křtěncovo rozhodnutí před Bohem. Je udílen
na znamení odpuštění hříchů a vede k očekávání křtu Duchem. Křest Duchem
je pak pečetí Boží ke dni vykoupení, dává člověku se znovu narodit (správněji,
činí ho znovuzrozeným), je znamením, že Bůh takového sám přijímá. Křest vodou
není platný bez křtu Duchem, zato křest Duchem je znamením pro církev, že
takový má být přijat i církví, že má být pokřtěn i vodou. Docela zřejmě to
ukazuje příběh o spasení Kornéliova domu, nebo také příběh o spasení Samařanů a
další. Také učedníci kteří byli křtěni Janovým křtem, nemuseli být znovu křtěni
ve jméno Ježíše Krista, ale byli pokřtěni shůry Duchem svatým. Křest vodou je
sice viditelným svátostným znamením jednorázového aktu, ale křtitelem je
člověk. Křest Duchem je však o to více posvěcující, že jej udílí Kristus sám.
Voda je lidským očím viditelná a rukám hmatatelná; Duch však nikoliv. Je jako
ten vítr. Vítr nevidíš. Lze však slyšet, pozorovat i pociťovat jeho účinky a
důsledky. Někdy je udílen Duch při křtu vodou, jindy později, někdy i před křtem
vodou. Někdy je udílen s viditelným či hlasitým znamením jako bouře, jindy
přichází tichounce jako vánek. Nemusíš znát přesné datum svého znovuzrození,
nebo jiných, ale rozpoznáš, zda máš (nebo jiní) nový život. Křest vodou jako
sakramentální úkon, stejně jako tomu bylo u Šimona kouzelníka, nezaručuje
křtěnci dar Ducha, ze kterého jediného se můžeme znovuzrodit. Boha nelze oklamat
a jeho spásu si nelze zajistit sakramentálním bohoslužebným úkonem. Lidské srdce
je nahé před Bohem. Pokud člověk celým svým srdcem věří a vyznává, že Ježíš
Kristus je Syn Boží, nic nebrání tomu, aby nebyl pokřtěn vodou. Vyznání víry je
tedy rozhodujícím znamením pro křtitele, aby mohl být křtěnec pokřtěn vodou na
znamení odpuštění hříchů, a aby ve víře očekával, že bude pokřtěn shůry od Boha
a Ježíše Krista svatým Duchem, skrze kterého se znovuzrodí do království
nebeského. Tak bude jeho víra skrze vyznání ve křtu vodou dotvrzena samotným
Bohem.
Ohledně potvrzení o odpuštění hříchů jsem psal už
výše, ale na tom, co jsem psal i o křtu, můžeš poznat mé stanovisko. Jedinou mou
účastí na Kristově výkupné oběti, milý Stando, jsou mé
hříchy.
Milost Ježíše Krista buď stále s tebou, jako i
doposavad.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 14. leden 2014 @ 19:58:18 CET (O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Toník zde svědčil, že se "znovuzrodil" tak nějak tajemně, prostě jednou se probudil a zjistil, že je znovuzrozený. Je to však jen o jeho pocitech, o vnitřním přesvědčení. Nelze to nijak věcně dokázat. ... odpovídám: Nevím, Stando, jak se znovuzrodil Toník. :o) To se budeš muset pobavit s ním.
Ahoj Tele.
Jen pro pořádek, o ničem takovém jsem tu samořejmě nesvědčil, to si Standa vymyslel a tu lež stále dokola opakuje, asi si tu svojí lež oblíbil. O svém znovuzrození jsem mu psal vícekrát, včetně toho, jak se to stalo a jak jsem poznal, že mi Bůh dal život.
Toník |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alian (Skóre: 1) Vložil: oko v Středa, 15. leden 2014 @ 09:51:15 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | ..."o ničem takovém jsem tu samozřejmě nesvědčil, to si Standa vymyslel "...
20.5.2011 Toník napsal: Když ty si nedokážeš představit znovuzrození, protože
jsi ho nezažil, tak ti podrobně vysvětluju (na svém životě) krok za
krokem, jak to probíhalo. Co se dělo uvnitř mne, co okolo mne, na co
jsem myslel, co se změnilo v které chvíli, jak jsem poznal, že jsem
znovuzrozený.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční (Skóre: 1) Vložil: oko v Čtvrtek, 16. leden 2014 @ 09:37:43 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Díky za vysvětlení tvých postojů.
Nechávám si čas pro odpověď, je těch myšlenek nahuštěno moc.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: Frantisek100 v Pondělí, 06. leden 2014 @ 23:49:57 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Oko, klobouk dolů. Napsal jsi to nádherně. V podstatě jde o totéž, co činí třeba i nekatolíci. O to, aby se změnilo lidské srdce. A o tom to je? To čiňte na mou památku! Důležitý je výsledek tohoto svatého obřadu. Nekritizoval bych proto formu. Má to být Boží působení na člověka provázené i pocity, které člověku dodává duchovní sílu i poznání. A to vše záleží víc než na knězi či jiném duchovním hlavně také na člověku samotném, na jeho přístupu. A u Tebe ten přístup tak, jak jsi popsal, je upřímný. Stejně tak u nekatolíků, i když mají jinou formu. Důležitý je výsledek. Posilněné srdce i víra. S pozdravem František
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: oko v Úterý, 07. leden 2014 @ 09:30:34 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Díky. |
]
Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 07. leden 2014 @ 19:14:13 CET (O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Svátosti jsou ale výsadou jen pro Boží děti v církvi - pro pozemský důvěrný život s Bohem. Naroubovaná ratolest v kmen (v Krista) dostává skrze svátosti vyživující mízu Kristovy krve. Úd Kristova těla je vyživován Kristovým tělem, samotným Kristem.
Svátosti zpřítomňují Krista do našeho života. Bůh reálně přichází a reálně si učiní v člověku příbytek.
Ahoj Stando.
Jen bych uvedl k tématu svou zkušenost.
Mám za sebou asi deset let svátostného života a mohu jednoznačně říci, že svátosti nemají v realitě schopnosti, které zde inzeruješ a propaguješ. Chodil jsem pravidelně ke svátostem mohoho let, se správným úmyslem a jistojistě věřil na transsubtanciaci, ale Bůh reálně nepřišel do mého života a neudělal si v mém srdci příbytek, zato v tom srdci byl hřích a temnota, kterých jsem se nemohl zbavit. A znám více lidí, kteří na tom byli a jsou podobně jako já tehdy až dodnes.
Takže pokud máš jinou zkušenost, buď rád.
Hezký den. Toník |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: oko v Úterý, 07. leden 2014 @ 19:28:49 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Toníku. Bůh má pro tebe možná ve svém plánu určitý úkol a proto vnímáš věci tak, jak je vnímáš. Já nevidím do lidského srdce, abych posuzoval, zda u tebe něco nebylo špatně, či zda jenom věci dneska vidíš jinou optikou než dřív. To nejsem schopen.
Tvé tvrzení je však pro mě docela nepochopitelné, odporuje mé zkušenosti.
Moje zkušenost je následující: Kristus říká: Nebudete - li jíst mé tělo a pít moji krev, nebudete mít v sobě život.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 08. leden 2014 @ 06:26:58 CET (O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Stando, buď bylo něco špatně u mne, nebo bylo něco špatně u těch svátostí, nebo, a to nejspíše, bylo něco špatně u obou. Proto svátosti nefungovaly tak, jak píšeš a neměly inzerované účinky. Kdybys otevřel oči ze své virtuality a rozhlédl se kolem sebe a zeptal se lidí, kteří chodí ke svátostem jak je to s nimi, třeba bys zjistil, že sem nebyl sám a že chodit ke svátostem a mít v srdci temnotu a hřích a ne Ježíše Krista je v ŘKC celkem běžné (a ten pan doktor Barták, o kterém se občas zmíním, je jen křiklavou připomínkou dané věci. Ten alespoň není pokrytec, ale říká věci narovinu)
V každém případě, když jsem přijal Ježíše, přišel Ježíš do mého života a proměnil ho. Nevadilo mu, že je u mně něco "špatně", tak jako to vadilo svátosti, která byla proti temnotě bezmocná. Vlastně proto, že bylo něco špatně, pro tu temnou noc v slzavém údolí, jsem Ježíše nutně potřeboval.
Zkus se zamyslet nad svými dohady nade mnou: Píšeš, že dobře rozpoznáš, jestli jsi ve stavu hříchu ke smrti, jestli jsi v důvěrném společenství s Bohem, nebo ne. Myslíš, že to ty dokážeš rozpoznat, ale já ne? Že jsem měl srdce plné temnoty a hříchu, ale přitom ta temnota byl ve skutečnosti Ježíš, když jsem přijal eucharistii? Nebo jak jsi svou poznámku " zda jenom věci dneska vidíš jinou optikou než dřív. " myslel?
Věř mi, že stav "hříchu ke smrti" a stav, kdy člověk "přejde ze smrti do života" ten dotyčný dobře pozná. To je reálná změna, ne virtuální, jako když člověk vejde do zpovědnice, vyjde ven, v hlavě má optiku že "se zbavil hříchu" ale v srdci temnota a hřích stále zůstávají a derou se ven. Nebo jako když jde člověk k eucharistii, v hlavě má optiku že "přijímá Krista", a po "přijetí Krista" je v srdci stále jen ta Smrt. Bavil jsem se osobně asi se stovkou lidí, kteří přešli ze smrti do života a všichni velmi dobře poznali, kdy se to stalo.
Když jsem chodil k eucharistii, tak jsem samozřejmě měl jinou optiku, než dnes. Nedokázal jsem tehdy vůbec rozpoznat, že jsem "ve stavu hříchu ke smrti", dokud jsem nezažil, co to je "stav života". Drobné nuance smrti a temnoty jsem tehdy považoval za "život". Když temnota a prázdnota trochu polevily a na pár hodin nebo dnů zmizely, měl jsem pocit, že "mám život".
Jenže Pocit je hodně prchavá záležitost.
Už jsem se tě několikrát ptal na jednu těžší otázku a vyhnul ses jí. Byl jsi ty sám vůbec někdy ve stavu hříchu ke smrti? Pokud ano, kolikrát v životě se ti to asi stalo?
Jestli jsi nebyl ve stavu hříchu ke smrti, jak víš, že bys stav hříchu ke smrti dobře poznal, když jsi ho nezažil? Jenom odhaduješ?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: oko v Středa, 08. leden 2014 @ 09:39:41 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Toníku, tvé dotazy jsou už nadmíru osobní, běžně není důvod se takto adresně ptát. Skutečnost v tomto má platnost obecnou. Ale odpovím ti. Ano, znám, co obnáší život bez Boha, život v těžkém hříchu - a musel jsem tím projít opakovaně v několika údobích svého života, než jsem si konečně uvědomil, o co všechno přicházím a kde je smysl mého žití. Musel jsem tehdy připadat Bohu jako velmi natvrdlý synek. Křesťan bez posvěcující milosti může přijímat eucharistii třeba i denně, ale jí a pije si jen vlastní odsouzení. Natolik jsem já vždycky měl z Krista respekt, že toto bych si nedovolil.
Chodit ke svátostem a mít v sobě temnotu a hřích... Hřích v člověku zatemňuje vědomí, pokřivuje vidění. Takový Barták, když znásilňoval sekretářku, tak si myslel, že její "Ne" je jen naoko, a že to vlastně ona takto chce. Člověk propadlý hříchu je zcela mimo realitu skutečného poznání, je ve svém vnímání okolního světa pokřiven. Vidí svět virtuálně ve své optice hříchu. Kdyby v takovém stavu přijal eucharistii, bude mu to jen ke škodě, nikoli k růstu ve víře.
..."Nebo jak jsi svou poznámku " zda jenom věci dneska vidíš jinou optikou než dřív. " myslel?"... Tvé dnešní hodnocení dřívějšího života v ŘKC je logicky optikou evangelikála. Nevím, zda zda jako římskokatolík jsi neprožíval také intenzívní chvíle s Kristem v eucharistii, či po přijaté svátosti smíření necítil lehkost od břemena hříchů. To všechno může dneska být ve tvých vzpomínkách potlačeno. Nějak mi totiž nesedí, že bys po celých dvacet let praktikování římskokatolické víry ty dokázal žít ve stavu hříchu ke smrti. Neznám takový případ a ani si jej nedovedu u tebe představit. Do Bartáka máš totiž daleko.
Ve své farnosti vidím, co dělají svátosti s lidmi, když je přijímají v posvěcující milosti, jak je proměňují. Mohu srovnávat mezilidské vztahy ze svého mládí, dokonce srovnávat mezilidské vztahy z vyprávění starších generací. Za mého mládí mimo vánoce a velikonoce přijímalo Krista během roku jen pár lidí. Všechno bylo zvykové, lidé dělali, co se od nich čekalo - tedy v neděli se šlo do kostela. To platilo pro většinu, ale jistěže to nebyli úplně všichni. I tehdy někteří lidé žili opravdovým křesťanským životem.
Dneska je to jiné. Ti zvykoví odpadli a v kostele je uvidíš snad až při jejich pohřbu, nebo když je život patřičně skřípne těžkou nemocí nebo jiným neštěstím. Víš, jak je to krásné, jak prožíváš jednotu ve víře, když je v kostele dvě stě lidí a naprostá většina se zvedne a jde přijímat tělo Páně?
Podstatně se změnily i mezilidské vztahy. K dobrému. Jsme si bližší, spojují nás různé činnosti v církvi. Lidé žijí duchovním životem. Jen zírám, když třeba při adoraci jednotlivci hlasitě před celým shromážděním formují své prosby, své díky, jak krásně dovedou vlastními slovy oslavovat Boha. Kolikrát bych to do toho člověka nikdy ani neřekl. To je viditelný výsledek modlitební praxe, že ti lidé se modlí neustále, stalo se to pro ně stejně přirozeným, jako je dýchání. A to je dobře.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 08. leden 2014 @ 18:45:08 CET (O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Ahoj Stando.
Díky za to, cos napsal. Opravdu mi nešlo o to, aby ses tu vyzpovídal či psal podrobnosti, nechci tě rozebírat a doufám, že cos napsal, nezneužije někdo proti tobě (jak je to tu běžné když třeba něco napíšu o sobě já nebo jiní). Zajímalo mne, jak je to prakticky ve tvém životě, jestli když píšeš o "hříchu ke smrti", jestli píšeš o tom, co jsi prakticky poznal, nebo jestli cituješ teoretické poučky. Zároveň mne to zajímá ve vedlejší diskuzi, vzhledem ke tvým "podmínkám", jestli opravdu "vytrvání v dobrém" považuješ za podmínku spasení a co vše za "vytrvání v dobrém" vlastně považuješ.
O hříchu to píšeš dobře. Tomuhle říkáme otroctví hříchu. Je úplně jedno, jestli je někdo otrok nečistého vztahu, lži, model, závisti, neúcty, bezbožnosti nebo čehokoliv jiného. Všechny ty hříchy mají stejný účinek: Nesvobodu, zkreslení reality a následkem toho další a další hříšné skutky. Ty skutky jsou zákonitostí stavu, ve kterém člověk žije. To je zákon hříchu a smrti.
Mé dnešní hodnocení je hlavně dané tím, že jsem místo virtuálních prázdných náhražek s klamným reklamním vábením přijal skutečného Ježíše, který změnil můj život a od té temnoty a od smrti mne osvobodil. Mohu tedy porovnávat to předchozí náboženské upřímné snažení proti práci Ježíše.
Samozřejmě, že když jsem přišel ke zpovědi a řekl svoje hříchy, tak se mi ulehčilo na duši a nic na tom nezmění ani tvoje nepravdivé dohady o mne. Ale tak, jak si vzpomínám, že se mi ulehčilo na duši, tak si také vzpomínám na jak dlouho se mi ulehčilo. To bylo obvykle na pár hodin nebo maximálně dnů, kdy byl hřích zase zpátky a já znovu a znovu viděl, že proti hříchu nemám nejmenší šanci. Se hříchem a temnotou v srdci totiž zpověď ani eucharistie neudělaly nic, neudělaly s ní nic ani adorace a poutě, ani modlitby a růžence.
Hluboko v srdci hřích i temnota zůstávaly dále a vždy se znovu a znovu vydraly na povrch. S nimi mi pomohl právě až Ježíš, ve chvíli, kdy jsem přijal jeho pozvání k životu, kdy jsem tvými pojmy "odpověděl kladně a svobodně na jeho pozvání". A pomohl mi s tím i přes to, že jsem se mu před tím vysmál a odmítl ho, i přes to, že jsem nevytrval v dobrém, přes to, že jsem byl otrok hříchu.
Kromě toho, že mi Ježíš pomohl s tím, s čím svátosti nepohnuly, měla jeho práce ještě jeden rozměr: To, co udělal Ježíš v mém životě nebyla prchavá záležitost na pár hodin, ale jeho práce trvá mnoho let a věřím, že ještě hodně dlouho vydrží. V tom je asi největší rozdíl: Zatímco úleva na duši z pobůžntkářského třeštění na nějaké megaloakci trvala někdy dokonce i několik hodin, tak úleva a pokoj v srdci, láska a smíření, které přinesl Ježíš, trvá už skoro dvacet let.
To je ta věc, o které ti píšu, když z našeho cituji a potvrzuji, že "co Bůh dělá, dělá pro věčnost a není možné k tomu něco přidat nebo něco z toho ubrat".
Toník
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: oko v Čtvrtek, 09. leden 2014 @ 09:50:03 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | ..."potvrzuji, že "co Bůh dělá, dělá pro věčnost a není možné k tomu něco přidat nebo něco z toho ubrat". "...
Vidím, že v tomto bude asi zásadní rozdíl našich postojů ve víře.
Já zase věřím, že Bůh záměrně nekoná sám, ale záměrně nás vyzývá ke spolupráci. Činí nás lidi za sebe jaksi "svýma rukama" ve viditelném světě. Když tedy Bůh takto záměrně koná, naopak od nás očekává, že k tomu jeho dílu přidáme ten náš malinký lidský podíl naší spolupráce.
A to je zcela zásadní rozdíl mezi tvou "trpnou vírou" v to, že všechno pro tvou věčnost koná Bůh a ty k tomu nemůžeš nic přidat ani nic ubrat.
Já naopak jsem přesvědčen, že mohu ke své věčnosti přidat poklady, které si shromáždím v nebi, že ale na druhé straně, když láska vychladne a zlákal by mě tento svět, tak stále také mohu o svou věčnost s Kristem v nebi i přijít.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 09. leden 2014 @ 18:17:01 CET (O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Jo, v tomto máme určitě jiný pohled.
V našem učení máme příklady, kdy se lidé snažili něco přidat k tomu, co Bůh dělal. Třeba když Abraham přidal Izmaele k Izákovi, Mojžíš, když přidal k mluvení ke skále bouchání holí, učedníky, kteří přidali pohanům obřízku či Galatské, kteří si přidali k Božímu spasení z milosti skutky, kterými se snažili spasovat sami sebe.
Pak máme mnoho svědectví o tom, že co Bůh činí, dobře činí a není potřeba k tomu něco přidávat.
Pak máme jasné svědectví na konci knihy, kterou nechal napsat Ježíš.
I spasení udělal Bůh dobře. Nemusíme k němu nic přidávat, spasení v Ježíši Kristu je dostatečné, dokonalé, úplné, celé, nic mu nechybí a stačí na každého člověka, i na toho nejhoršího náboženského fanatika ze všech, který si naložil na záda veliký batoh mrtvých náboženských skutků. Tím pádem se v klidu můžeme věnovat tomu, co Bůh říká, co přikazuje a poslouchat ho a nemusíme se zabývat tím, co bychom k Božímu dokonalému dílu přidali. Když nemusíme fušovat do toho, co udělal Bůh a udělal to dobře, zbývá nám mnohem více času na to, co máme dělat my.
V tom je mezi námi určitě velmi, velmi zásadní rozdíl a souhlasím s tebou.
Docela by mne zajímalo, kdybys mi vysvětlil, jakým způsobem se ve tvé hlavě převrátil náš život, naše důvěra Božímu slovu a naše poslušnost Bohu do "trpné víry". Dokázal bys vysvětlit, jak se ti to stalo? |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: oko v Čtvrtek, 09. leden 2014 @ 20:46:38 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Toníku, mlátíš nyní naprázdno slámu a nevíš, co mluvíš.
..."spasení v Ježíši Kristu je dostatečné, dokonalé, úplné, celé, nic mu nechybí"...
Tak za prvé: spasení pro život s Bohem (spasení ve křtu do Božího dítěte znovuzrozením z vody a z Ducha) není ještě zárukou věčné spásy.
Věčná spása je podmíněna našim životem podle Boha (skladbu podmínkové věty jsme si už vysvětlovali jinde).
..."se ve tvé hlavě převrátil náš život, naše důvěra Božímu slovu a naše poslušnost Bohu do "trpné víry""... Tvoje slova: " potvrzuji, že "co Bůh dělá, dělá pro věčnost a není možné k tomu něco přidat nebo něco z toho ubrat". "
Celé křesťanství, naprosto celý život křesťana je postaven na činné spolupráci s Bohem. To je smysl křesťanského života! Bůh od nás očekává, že ten náš díl spolupráce přidáme k jeho dílu jako třešničku na dort (Mt 19,21; Lk 12,33).
..."se lidé snažili něco přidat k tomu, co Bůh dělal. Třeba když Abraham přidal Izmaele k Izákovi"... Nepřidal. Nejdřív byl Izmael, později Izák. Abrahám zde vůbec nehledal Boží vůli, ale řešil situaci podle sebe. Takto ovšem nevypadá spolupráce s Bohem.
..."jasné svědectví na konci knihy"... Zase z tebe hovoří neznalost. Když budeš studovat Bibli i nadále, jednou snad také zjistíš, že tato výzva je převzata ze Starého zákona (např. Dt,4,2; Dt 13,1; Př 30,6; Kaz 3,14 , že je to jen velmi starobylé schéma návodu pro zacházení s textem a má být ochranou posvátného spisu před jakýmkoli zfalšováním. Výzva na konci Janova Zjevení se podle autora Zjevení týká také výhradně jenom Zjevení. Nový zákon totiž ještě nebyl sestaven a Zjevení bylo napsáno jako samostatná kniha.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 10. leden 2014 @ 08:16:41 CET (O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Stando, podle své situace nesuď druhé. To, že ty nevíš o čem já píšu neznamená, že to nevím já.
Tak za prvé: spasení pro život s Bohem (spasení ve křtu do Božího dítěte znovuzrozením z vody a z Ducha) není ještě zárukou věčné spásy.
Souhlas.
Svátost křtu miminka samozřejmě není ničím takovým a ani nemůže být. Je to vidět i z reality: Vždyť většina lidí, kteří tou svátostí prošli, ani Boha nikdy nepoznali a ani neví, že Bůh je. Mnoho z těch lidí jsou ateisté a dokonce ani nevěří, že Bůh existuje.
To je i moje zkušenost, svátost křtu miminka mi ke spasení nijak nepomohla, žil jsem po ní svůj život v otroctví hříchu a smrti. To jsem ti psal mockrát.
Tvoje slova: " potvrzuji, že "co Bůh dělá, dělá pro věčnost a není možné k tomu něco přidat nebo něco z toho ubrat". "
A jak jsi, prosím tě, z Božího slova, které jsem citoval a které je mou životní zkušeností, přišel na to, že moje víra je "trpná"?
Proč, když vím, že když Bůh něco dělá, tak k tomu nejde nic přidat a od toho ubrat, že se na Boží dílo mohu spolehnout a přijmout ho a nemusím ho dodělávat aby bylo lepší, z toho usuzuješ, že je moje víra je "trpná"?
Proč když tu jasně píšu, že Bohu nefušuju do řemesla, nedělám jeho práci, nenesu jeho kříž, ale dělám svoji práci, to, co mám dělat já a nesu svůj kříž, si myslíš, že moje víra je "trpná"?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: oko v Pátek, 10. leden 2014 @ 10:29:47 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | ..."Proč, když vím, že když Bůh něco dělá, tak k tomu nejde
nic přidat a od toho ubrat, že se na Boží dílo mohu spolehnout a
přijmout ho a nemusím ho dodělávat aby bylo lepší,"...
Snad tě přesvědčím fakty - tedy pokud ještě nemáš natolik zablokovaný rozum.
Bůh stvořil krásný a dokonalý svět a odevzdal jej člověku, aby byl jeho správcem. Je to jeho dílo, o tom snad není pochyb. Co udělal člověk? Přidal k tomuto Božímu dílu "dílo" svoje - přidal do světa hřích. A tím ubral dokonale stvořenému světu na kvalitě.
Z toho je tedy zřejmé, že člověk, jak správce Božího díla, má možnost toto Boží dílo proměňovat, má na Boží dílo vliv. Vliv nejen negativní (třeba ve smyslu plundrování přírodních zdrojů, či moc zničení světa jadernými bombami), ale mnoho věcí v tomto stvořeném světě bylo prozíravě od Boha už dopředu nachystáno pro využití člověkem. Člověk je má podle božího záměru jen objevit a v pokoře použít ke zkvalitnění svého života (např. elektřinu, léčivé rostliny, veškeré vědecké objevy a vynálezy). Člověk byl stvořen se záměrem, aby spolupracoval na Božím díle Stvoření (např. cíleným křížením vypěstovat z planých odrůd rostliny kulturní s vysokými výnosy, lepší chutí a pod.)
Člověk tedy může k Božímu dílu jak přidávat, tak i ubírat.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 10. leden 2014 @ 11:02:08 CET (O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Vidíš, Stando. Tak jsi snad pochopil jak to vypadá, když člověk k Božímu dílu přidává. Proto jsem ti napsal také ten příběh Abrahama, kterému také nebylo dost co Bůh slíbil a co dělal a nezdálo se mu to, ale přidal si tam svoje. Jaké bylo ovoce toho přídavku víme dobře až podnes. Těchto příkladů přidávání k Božímu dílu je v písmu mnoho a také je tam mnoho varování před tím, abychom k Božímu dílu něco přidávali.
Proto také kazatel říká: " Poznal jsem, že pro ně není nic lepšího, než aby se radovali a aby konali ve svých životech dobro. A také, že když kterýkoli člověk jí a pije a užívá blaho při vší své námaze, je to Boží dar. Poznal jsem, že všechno, co Bůh učiní, to bude pro věčnost; není možné k tomu nic přidat a není možné od toho nic ubrat. Bůh to udělal, aby lidé měli před ním bázeň. "
Proto se přidávání k Božímu dílu vyhýbáme seč můžeme a děláme radši naše dílo, to, co Bůh určil nám abychom dělali, to, co říká, abychom dělali. Není nic lepšího, než abychom se radovali a konali ve svých životech dobro. Není nic hloupějšího, než abychom se báli a snažili se dělat to, co Bůh už dávno udělal.
Snad jsi mi tedy porozuměl.
Teď zpět k mému dotazu.
Jak jsi přišel na to, že moje víra je "trpná"? Jakou "logikou" sis to odvodil, mohl bys to prosím popsat? Je to něco ve stylu tvé "logiky": " Jestli však tento boj není pořád o tvůj život, tak o co vlastně bojuješ? To jsi zapomněl vysvětlit. Já žiji v přesvědčení, že tento boj je pořád bojem o náš věčný život, o naši věčnou spásu. Za nic jiného nestojí bojovat.", nebo jsi na to přišel jinou úvahou? Mohl bys prosím svou úvahu popsat?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: oko v Pátek, 10. leden 2014 @ 18:19:46 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Toníku, posloucháš se vůbec?
Ty jsi tvrdil, že k Božímu dílu nelze nic přidat ani nic ubrat "když Bůh něco dělá, tak k tomu nejde nic přidat a od toho ubrat").
Právě jsem ti dokázal nesmyslnost tohoto tvrzení. K Božímu dílu jde přidat, jde z něho i ubrat. A tvoje reakce? Místo abys řekl: "Stando, máš pravdu, v tomto jsem se mýlil!" Tak raději začneš svoje tanečky: "Vidíš, Stando. Tak jsi snad pochopil jak to vypadá, když člověk k Božímu dílu přidává."
..."Těchto příkladů přidávání k Božímu dílu je v písmu
mnoho a také je tam mnoho varování před tím, abychom k Božímu dílu něco
přidávali."...
Není tam varování obecně abychom k Božímu dílu cokoli přidávali, je tam varování před tím, abychom neprosazovali svoji vůli, ale hledali, co je vůle Boží. Tu pak máme naplňovat, vykonat, aby se uskutečňoval Boží plán s tímto světem.
Poznám - li, že mě Bůh povolal k tomu, abych vyšlechtil z obilí, které původně dávalo užitek šedesátinásobný v obilí nového druhu, které bude dávat užitek stonásobný abych zmírnil utrpení lidí třetího světa, přidávám tímto své dílo k dílu Božímu zcela v souladu s Božím plánem a bude to tak naprosto správné.
Když se ale pro tu samou činnost rozhodnu sám ze sebe, aniž by mě k tomu ponoukal Duch, bude to ovšem rozhodnutí špatné. Křesťan musí v životě hledat nejprve vůli Boží - poznávat ji a naplňovat.
Když se vrátíme k tomu Kazateli, Starý zákon nelze citovat bezmyšlenkovitě. Projdi si celou 3. kapitolu, abys vnímal smysl řečeného, abys pochopil, že Kazatel nemluví obecně. Říká, že osudem člověka je osud zvířete, ale i to je jen zdánlivé, to vidíme očima - doopravdy to přece také neplatí! Srovnej s (Přís 30,5-6) - Každá Boží řeč je přečištěná, on je štítem těm, kteří v něm mají útočiště. Nepřidávej k jeho slovům, jinak tě pokárá a budeš shledán lhářem. Srovnej (Jr 26,2) - Toto praví Hospodin: Postav se na nádvoří Hospodinova domu a mluv ke všem judským městům, která se přicházejí klanět do Hospodinova domu, všechna slova, jež jsem ti přikázal, abys k nim mluvil. Nevynech ani jedno slovo. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modlit (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 12. leden 2014 @ 14:52:19 CET (O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Stando, citaci písma "Poznal jsem, že všechno, co Bůh učiní, to bude pro věčnost; není možné k tomu nic přidat a není možné od toho nic ubrat. Bůh to udělal, aby lidé měli před ním bázeň." jsem opravdu uvedl já, věřím jí a je to moje životní zkušenost.
Chceš-li znát smysl toho, co jsem psal:
Bůh nestvořil lidi proto, aby přidávali ke stvoření, opravovali ho nebo ho ničili. Stvoření je tu pro člověka.
Bůh nás nespasil proto, abychom k jeho spasení něco přidali, protože je nedostatečné nebo abychom jeho spasení opravili, protože bylo chybné.
Když se něco poukouším přidat k tomu, co Bůh dělá, je to jako když Abrahám přidal Izmaele k Izákovi. To, co Bůh zaslíbil, k tomu Abrahám stejně nemohl nic přidat. Izák se stejně narodil, potomek Izáka nám stejně přinesl spásu. Bůh nezměnil svůj plán, že by si řekl: Ten Abrahám to ale dobře přidal k tomu plánu spasení lidí, který jsem navrhl a od počátku dělám. To už je Izrael zbytečný, jen by Abrahama zatěžoval, to Ježíš se narodí z Izmaele.
Nic takového. Boží plán dál platil, Izák se stejně narodil a celé Boží dílo a Boží plán Izmaelem ani nepřibyly, ani neubyly.
Moje životní zkušenost je stejná a potvrzuji v tomto písmo: Když se pokouším přidat něco k tomu, co dělá Bůh, vyjde z toho bez vyjímky "Izmael". To, co Bůh dělá, se nijak nezmění, nic se k tomu nepřidá. Bůh dál drží svoje slovo. A s "Izmaelem" mi pak Bůh pomáhá, abych to, co jsem si k Božímu dílu "přidal", přežil ve zdraví.
Chceš-li tuhle mojí (a nejen mojí, ale mnoha dalších lidí písma i reálného světa) pochopit, snad máš ve své "svobodě" takovou možnost a pokud ano, přeji ti, abys tu možnost využil.
Pak mám zkušenost jiného druhu.
Dělám nějaké svoje dílo, například to, co mi Bůh uložil, abych dělal, nebo to, co jsem si sám ve své svobodě, kterou mi Bůh dal, vybral dělat (a že mi Bůh dal velmi rozsáhlou svobodu). A dělám to svoje dílo a najednou mi dojdou síly, nestačí mi, padám na hubu a mám tendenci to vzdávat a přemýšlet, jestli jsem se třeba nerozhodl špatně nebo jestli to, co dělám, je opravdu to dílo, které mi Bůh opravdu uložil.
A v takové chvíli se stává, že i když už nemám žádné síly, žádnou vytrvalost a docela nevytrvám ani doteď, natožpak abych vytrval až do konce, přijde Bůh a přidá k tomu mému dílu to, co se mi nedostává, zvedne mne, když už nemám síly a padnu, pomůže mi, tam, kde nemám schopnosti, a pomáhá mi tam, kde ztrácím vytrvalost.
Jak to píše Šalamoun: "Poznal jsem, že pro ně není nic lepšího, než aby se radovali a aby konali ve svých životech dobro." nebo jak proroky pochopil Zachariáš: "Bůh nám dá, abychom vysvobozeni z rukou našich nepřátel mu beze strachu sloužili ve svatosti a spravedlnosti před ním po všechny své dny."
To je Boží dílo. Bůh mne nepovolal k tomu, abych k tomu něco přidával, ale abych přijal co Bůh udělal a žil ve svém životě.
Toník
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden mo (Skóre: 1) Vložil: oko v Neděle, 12. leden 2014 @ 17:12:43 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Toníku, od smyslu, od jádra řečeného sklouzáváš ke hraní se slovíčky. Stáváš se tak otrokem frází, kterým jsi dobře neporozuměl.
Jsou věci, které koná Bůh a nelze k nim nic přidat ani ubrat. To je třeba spasení Kristem ve křtu, které je výhradně z milosti a které žádné skutky člověka už nevylepší, ani neumenší. Spasen buď jsi, nebo nejsi. Buď nad tebou nebeský Otec už vyřkl s platností jednou provždy: "Toto je můj milovaný syn" - nebo to ještě nevyřkl a pak jsi stále jen člověk přirozený a nikoli křesťan.
Jsou ale také věci, které vykonal Bůh a člověk k nim může přidat nebo ubrat.
Dokonce Bůh takto stvořil svět, že už v něm připravil věci pro člověka "na dodělání" jeho díla.
Stvořil železnou rudu, aby člověk mohl vyrobit železné nástroje. Stvořil brukev zelnou, která dodnes roste na pobřeží Středozemního moře, aby z ní člověk mohl cíleným křížením vypěstovat zelí, kedlubny, květák, kapustu i brokolici.
Bůh založil také katolickou církev a člověk k ní může přidávat (žít podle Boha, činit dobré skutky, usilovat, aby všichni jedno byli) nebo z ní může ubírat (působit v církvi rozkol, štěpit ji a zakládat nové a nové "církvičky).
Příklad Abraháma s Izmaelem je právě příkladem takového špatného přístupu ve spolupráci s Bohem, kdy se nehledělo na Boží vůli, ale prosazovalo se "lidské" řešení.. Špatný přístup má pak logicky také špatné následky.
..."To je Boží dílo. Bůh mne nepovolal k tomu, abych k tomu něco přidával, ale abych přijal co Bůh udělal a žil ve svém životě."... Věř mi, že tě Bůh povolal k něčemu většímu; abys byl jeho aktivním spolupracovníkem v tomto viditelném světě. Spolupracovníkem na Božím díle proměny světa, pokřiveného hříchem.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: oko v Pátek, 10. leden 2014 @ 18:45:12 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Ještě ke tvému dotazu: dole jsem napsal: Jistě uznáš, že když Bůh promění srdce člověka, aby " s bázní a chvěním
uváděl ve skutek své spasení", je to Boží čin.
Podle tvrzení Toníka k tomuto Božímu činu nejde nic přidat ani nic ubrat. Je to ale pravda? Proč tedy Písmo vyzývá k bdělosti ve víře, varuje před svody satana? Jestli má Toník pravdu, tak se přece nic nemůže stát! Bůh člověka už jednou spasil a basta! Nejde k tomu nic přidat ani z toho nejde nic ubrat. Pak o spásu nemůžeme přijít!
Je to ale skutečně pravda?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modlit (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 12. leden 2014 @ 21:25:45 CET (O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Je to ale pravda?
Je to pravda.
Proč tedy Písmo vyzývá k bdělosti ve víře, varuje před svody satana? Jestli má Toník pravdu, tak se přece nic nemůže stát!
Mohl bys mi prosím popsat "logický" postup, jakým jsi přišel na to, že se "nemůže nic stát"?
Mohl bys mi prosím popsat "logický" postup, jakým jsi přišel na to, že moje víra je trpná?
Když jsem kdysi žil v náboženství soch, obrazů a pověr, žili jsme také v takové směsici všelijakých zvráceností, z nichž některé tu ŘK otevřeně prezentují. Jedna z těch nejzákeřnějších pověr byla ta, že když člověk trpí nějaký náklad, který na něj naložil satan (například depresi), nemá se člověk vzpírat, má ten "kříž" trpělivě přijmout a obětovat na úmysl papeže. Tím může vysvobodit jiné lidi z očistce nebo jim pomoci k věčné spáse.
Moje víra vzhledem k dílu satana v mém životě tehdy byla trpná. To, co mi satan naložil, jsem díky mé tehdejší víře trpěl.
Tohle už ale není moje víra, Stando. Byla kdysi. Dnes už věřím Bohu.
Když mi Bůh dal nové srdce, zažil jsem samozřejmě také uvolnění na duši. Ale satan pak přišel a obtěžoval mou duši se svým "darem" ještě nějakou dobu. Přicházel, aby kradl, zabíjel a ničil. A Bůh mne celou tu dobu učil věřit mu a netrpět ten satanův "dar".
Poddejte se tedy Bohu. Postavte se proti Ďáblu, a uteče od vás.
Víra tomuhle slovu už nebyla "trpná", jako víra v "poklad ŘKC". Víra tomuto slovu mne vedla k akci, byla to činná víra.
Když jsem Božímu slovu věřil, musel jsem se zařídit podle něj. Ne proto, že bych měl "nesvobodu" se podle něj nezařídit, ale proto, že mne Bůh vychovával v tom, že jeho slovo je pravda, že jeho moc ve jménu, které někteří neznají a nemohou poznat, je dostatečná a že je můj úkol dělat to, co Bůh přikázal.
Mnohokrát jsem Boha prosil, aby mě toho satanova "daru" zbavil, ale Bůh mi vždycky řekl totéž: Moje milost ti stačí. A ukazoval mi tahle mnohá místa křesťanského učení: Ďábel obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil, zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a hubil; Ježíš přišel, abychom měli život a měli ho hojnost, trestání snášel pro náš pokoj, jeho ranami jsme uzdraveni. Poddejte se tedy Bohu. Postavte se proti Ďáblu, a uteče od vás.
Stejně mne Bůh učil, abych nedělal to, co už Bůh udělal, abych nedělal Boží dílo, nefušoval Bohu do jeho řemesla. To jsem ti zase popisoval třeba v článku " Spravedlnost, modlitba a přímluva", jak to vypadá, když si chce člověk vyrobit vlastní spravedlnost, jak se na to Bůh dívá. To mne Bůh učil dokonce ještě v době, než mi proměnil srdce.
Kdyby tě to někdy zajímalo, napíšu ti to také. Třeba příběh o tom, jak jsem jednou donutil k modlitbám z celého srdce a obrátil najednou hned čtyři lidi a jak mne Bůh na tomhle příběhu učil, že obracet lidi je zase jeho dílo a ne moje.
A to "moje dílo" (co mám dělat já, co je můj úkol, co mi Bůh uložil) a Boží dílo (co dělá Bůh) pro mne není "hraní si se slovíčky" (jako pro tebe, jestli jsem tě dobře pochopil) ale jeden z velmi důležitých základů a rozlišení mého života. Stejně jako to, co je můj rozsah svobody, kterou mi Bůh dal jako dar (a který je nezměrný, obrovský), co můžu rozhodovat ze svojí svobodné vůle a proti tomu rozsah toho, kdy svobodu nemám, ale musím poslouchat Boha.
Toník |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden mo (Skóre: 1) Vložil: oko v Pondělí, 13. leden 2014 @ 21:16:23 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | ..."když člověk trpí nějaký náklad, který na něj
naložil satan (například depresi), nemá se člověk vzpírat, má ten "kříž"
trpělivě přijmout a obětovat na úmysl papeže."...
Je to zvrácenost a z takové "víry" bych utekl taky.
Bůh je nekonečně dobrý a všechna jeho díla jsou dobrá. Avšak nikdo se
nevyhne zkušenosti s utrpením, se zlem v přírodě - které se jeví úzce
vázané na omezenost, jež je vlastní tvorům - a především otázce po
mravním zlu.
Odkud pochází zlo? „Ptal jsem se, odkud je zlo, a nedokázal
jsem si dát odpověď,“ říká sv. Augustin a jeho trýznivé hledání najde
východisko, jen když se obrátí k živému Bohu. Neboť „tajemství
špatnosti“ (2 Sol 2,7) se vysvětluje jedině ve světle náboženského
tajemství. Zjevení Boží lásky v Kristu ukázalo zároveň rozsah zla a
přemíru milosti. Je tedy třeba se zabývat otázkou původu zla a mít
přitom zrak své víry upřený na toho, který nad ním zvítězil. Po vzoru svatého Pavla církev vždy učila, že nesčetné utrpení, jež lidi
tíží, a lidskou náklonnost ke zlému a ke smrti nelze pochopit bez jejich
souvislosti s Adamovou vinou a bez přihlédnutí ke skutečnosti, že Adam
nám předal hřích, jímž jsme nakaženi od narození a který je „smrtí
duše“. V důsledku této jistoty víry církev uděluje křest na odpuštění
hříchů také dětem, které se ještě nedopustily osobních hříchů.
Dramatická situace světa, který „má celý v moci zlý duch“ (1 Jan 5,19),
dělá z lidského života boj: „Celé dějiny lidstva totiž prostupuje
usilovný boj proti mocnostem temnot. Ten boj se zrodil na samém počátku
světa a potrvá, jak řekl Pán, až do posledního dne. Člověk, zapletený do
tohoto zápolení, musí neustále zápasit, aby přilnul k dobru; bez velké
námahy a bez pomoci Boží milosti není schopen dosáhnout vnitřního
sjednocení.
Nemoc může vést k úzkosti, k uzavření se do sebe, někdy dokonce k
zoufalství a vzpouře proti Bohu. Může však také napomáhat člověku k
větší zralosti, pomoci mu rozlišit v jeho životě, co není podstatné, aby
se zaměřil na to, co je důležité. Velmi často nemoc vyvolává hledání
Boha a návrat k němu. Nemoc a utrpení vždy patřily k nejvážnějším problémům, které podrobují
lidský život zkoušce. V nemoci člověk zakouší vlastní bezmocnost,
vlastní meze a svou ohroženost. Každá nemoc nám může dát zahlédnout
smrt.
Duch svatý dává některým zvláštní charisma uzdravování, aby ukázal sílu
milosti Zmrtvýchvstalého. Nicméně ani nejintenzívnější modlitby
nedosáhnou uzdravení všech nemocí. Tak se svatý Pavel musel od Pána
naučit: „Stačí ti moje milost, protože síla se tím zřejměji projeví ve
slabosti“ (2 Kor 12,9); snášená utrpení mohou mít ten smysl, pro který
„na svém těle doplňuji to, co zbývá vytrpět do plné míry Kristových
útrap; má z toho prospěch jeho tělo, to je církev“ (Kol 1,24).
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týde (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 13. leden 2014 @ 21:57:31 CET (O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Je to zvrácenost a z takové "víry" bych utekl taky.
Já ne, Stando.
V tomhle máme asi jiný pohled. Ani by mne to nenapadlo, abych z toho utíkal, byl jsem v tom odmala vychováván. Trpělivě jsem to utrpení nesl a opravdu a vážně jsem věřil, že trpěním deprese pomáhám někomu smazat jeho trest v očistci. Ke stejné věci mne vedli zpovědníci, když jsem za nimi se svojí těžkostí přišel, a občas mi i řekli, že v takové situaci jako já je mnoho jiných lidí a povzbuzovali mne k tomu, abych ten "dar" nesl. Měl jsem podobné postoje a víru, jako Anneliese, kterou v ŘKC učili stejnému učení.
Tu víru jsem si nevymyslel já. Zkus si někdy přečíst tento článek, pokud by tě zajímalo, čemu jsme věřili a co nás učili, jak nás vychovávali o pokladu církve, o tom, že máme brát trest druhých na sebe.
Rád bych se vrátil ke svému dotazu. Často tu píšu o tom, že věříme Ježíši, apoštolům a prorokům to, co psali, co říkali. Píšu konkrétní slova, kterým věříme.
Proč si myslíš, že víra tomu slovu je "trpná"? Co ti na ní připadá "trpné"? Jak jsi přišel na myšlenku, že víra v dokonalé Boží dílo spasení je "trpná"?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční (Skóre: 1) Vložil: oko v Středa, 15. leden 2014 @ 08:00:03 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | ... Co ti na ní připadá "trpné"?...
Téma "utrpení v lidském životě" je natolik rozsáhlé a má tolik příčin, že se nedá shrnout do několika vět. Ale o tomto utrpení já z počátku vůbec nemluvil a ani jsem jej neměl na mysli!
Dříve jsem si vůbec neuvědomoval, že pokud člověk žije v nějakých omylech, mění se mu postupně vidění světa. Čím jsou omyly závažnější, tím se stává realita vnímaného okolního světa nepravdivější, posunutá do "reality" virtuální. V tomto světě přestávají platit logické argumenty. Buď se překroutí do nepodoby, nebo se prostě ignorují. A toto já vnímám u tebe jako dost velký problém.
Lidská činnost či dění se v reálném světě označuje obvykle slovesy v příslušném rodě. V češtině rozlišujeme dva slovesné rody: činný a trpný. Rozdíl mezi těmito dvěma rody lze v
podstatě vyjádřit jednou větou: vždy záleží na tom, zda podmět danou činnost vykonává, nebo je tou činností (případně dějem) pouze zasažen. Důležité je tedy uvědomit si, zda je podmět dané věty aktivní, něco dělá, nebo zda je činností pouze pasivně zasažen, trpí ji.
Jestliže si já sám stříhám třeba vlasy, jedná se o rod činný.
Jestliže jsem však stříhán, v tomto případě si já sám vlasy nestříhám, jen trpně sedím a stříhá mě někdo jiný. Toto se označuje jako slovesný rod trpný. Se skutečným utrpením (od slova trpět) to ovšem nemá vůbec nic společného (snad jen základ slova, nebo pokud ten, kdo stříhá, má tupé nůžky). :-)
Trpná víra je tedy víra taková, kde docházím cíle (věčného spasení nesmrtelné duše i těla) výhradně zásluhou Boha a sám k tomu nemohu nic přidat, ani ubrat.
Činná víra je naopak taková víra, kde docházím cíle víry svojí aktivní spoluprací s Bohem - řečeno slovy apoštola Pavla: "Běžím závod, bojuji boj" ... a okolo mě na tribunách řvou mí fanoušci (oblak svědků) a křičí: "Stando přidej, Vytrvej!"
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alian (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 15. leden 2014 @ 17:19:17 CET (O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Stando, myslím, že nejsi zrovna ten, kdo by se mohl vyjadřovat k tématu "logika". Stačí si vzpomenout na tvoje umanuté podmínky a jednoduché vyjádření, zda jsi podmínku splnil či nesplnil. Nejsi ochoten či schopen odpovědět na tak jednoduchou věc. O tom, když si tu "logicky" o mne vymýšlíš z tvé posunuté reality vnímání jednu lež za druhou ani nemluvě.
Jinak díky za vyjádření toho, co považuješ za "trpné". Ano, opravdu jsme byli spaseni (trpný rod) k věčnému životu milostí, zadarmo. Nespasujeme sami sebe, nejsme svoji věční zachránci. Tohle jsi tedy pochopil dobře.
Jinak tak jako je spasení Božím darem, tak je podobně utrpení "darem" z opačné strany. Nikdo nevykonává svou nemoc, aby se řeklo: Zrovna se depresuju. I když melancholici k tomu mají blízko ;-)
Hezký den.
Toník |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: A (Skóre: 1) Vložil: oko v Čtvrtek, 16. leden 2014 @ 08:49:52 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | ..."Ano, opravdu jsme byli spaseni (trpný rod) k věčnému životu milostí, zadarmo. "...
To je pravda. Jenže tato záchrana je v principu "jen" uschopněním žít svůj život společně s Bohem, ještě není potvrzením věčné spásy, je jen otevřením možnosti získat po smrti věčnou slávu, je otevřením "dveří" do nebe.
Projít těmito dveřmi do nebe jde jen řádným životem podle Boha, konáním dobra a bojem se zlem všeho druhu, hledáním a naplňováním Boží vůle.
A toto už nejde provést nijak "trpně" - bez našeho úsilí a spolupráce..
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 16. leden 2014 @ 19:48:35 CET (O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Jenže tato záchrana je v principu "jen" uschopněním žít svůj život společně s Bohem, ještě není potvrzením věčné spásy, je jen otevřením možnosti získat po smrti věčnou slávu, je otevřením "dveří" do nebe.
Stando, to, co je pro tebe "jen" to je pro mne všechno. Možnost žít život společně s Bohem je pro mne "všechno". Nemám "víc" než život s Bohem.
Když je člověk spasen v Ježíši, nepotřebuje nic potvrzovat, dokazovat, má svědectví ve svém životě, spolu se spasením dává Bůh i ujištění. Neuvažuje na úrovni nároků a podmínek. Spaseni jsme byli zadarmo, z milosti, bez našich zásluh. Když za mne Ježíš umíral a nesl můj hřích, ještě jsem nebyl na světě, ani jsem si nemohl nějakou "zásluhu" na svém spasení udělat.
Spasení v Ježíši není "jen" jakási "možnost" života, ale je to skutečný život, věčný život.
Věčný život se nezískává Smrtí.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Pátek, 17. leden 2014 @ 18:22:22 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | ..." Spasení v Ježíši není "jen" jakási "možnost" života, ale je to skutečný život, věčný život."...
Je to jistě život v novosti (Ř 6,3-4) - (a pro mě osobně stěžejní skutečnost v mém životě), ale jen dotud, pokud vytrváváš v posvěcující milosti bez těžkého hříchu. Těžký hřích tento život v nás zabíjí. Takže opravdu je to o našem vytrvání v dobrém, o našem živém vztahu s Kristem, vztahu bez těžkého hříchu.
..."Těmi dveřmi projde člověk jen tak, že všechno odloží. Ta cesta je úzká a brána těsná."...
Pokud mluvíš o těsné bráně - Písmo hovoří o těsných dveřích do nebe. Toníku, Ani ty zatím v nebi nejsi a těmito těsnými dveřmi jsi logicky ještě neprošel. Hovoříš však, jako bys už patřil k těm, kdo těmito těsnými dveřmi prošli. Spatřuji v tom zase jen jeden ze tvých dalších omylů, na kterém se pochopitelně nemůžeme shodnout.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 18. leden 2014 @ 21:55:40 CET (O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Stando, zase ta tvoje "logika" a spousta nepravdivých slov o mne.
Já vím, že je to těžké, že vás učili "komunikovat" a "diskutovat" tak, že o druhých vymýšlíte lži. Ale zkus někdy přestat psát nepravdy o druhých a psát víc o sobě, o svojí situaci, odpovědět na otázky a místo toho, aby sis o druhých vymýšlel lži. Zkus se třeba zeptat na jejich situaci, pokud jí zjevně nerozumíš.
Do života se nevchází Smrtí, do života se vchází narozením. Ta "těsná, úzká brána a cesta" není Smrt, ale Ježíš. Můj život už patří Ježíši. Patří mu už teď, ne teprve až to odsouhlasí Smrt.
Protože mne tvoje uvažování zajímá a rád bych pochopil jak rozumíš slovu "podmínka", tak by by mne stále zajímala odpověď na otázku, kterou jsem ti dal: Vytrval jsi podle svých měřítek v dobrém alespoň až doteď? Splnil jsi tu "podmínku vytrvat v dobrém" alespoň doteď?
Nebo, pokud ti ta otázka nevyhovuje, zkusím to tak, jak se ptáme lidí běžně: Kdybys teď umřel, teď by přišla Smrt, šel bys do nebe?
Neptám se ani na zítřek, ani na dobu za pět let, ale teď.
Díky za odpověď
Toník |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Neděle, 19. leden 2014 @ 10:35:20 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Toníku moje logika je docela v pořádku. Ale ty bys měl něco udělat s tím svým zlozvykem, že všechno nepohodlné, co o tobě řeknu, nazveš okamžitě lží. Uráží mě to, protože se jedná čistě o Mé vidění věcí a ty, pokud s něčím se mnou nesouhlasíš, bys měl umět věci také vysvětlit a dokázat uvést na "pravou míru".
Taky ty, z mého pohledu, jsi o mne napsal už spoustu nepravd.
Naposled třeba ten tvůj pozoruhodný argument, že do života se nevchází smrtí. Ale cožpak já někde něco takového tvrdil, že se mi snažíš dokazovat opak? Do života Božího dítěte v tomto pozemském životě se vchází skrze Krista ve křtu ( Já jsem dveře. Kdokoli vejde skrze mne, bude spasen a bude
vcházet i vycházet a nalezne pastvu.
), ale do života věčného můžeme vejít až po naší smrti těla skrze Kristovu soudnou stolici. Smrt těla je tím předělem, po kterém už své směřování ke své věčnosti změnit nemůžeme.
Říkáš: "Můj život už patří Ježíši." Patří mu ale doopravdy a zcela bezezbytku a bez výhrad? Nebo jsou to jen prázdná nafouknutá slova? Braní života a víry extrémisticky (ode zdi ke zdi), tak vlastní pro příslušníky různých sekt? Nakolik Ježíši vlastně patříš, jestliže si pravdivě připustíš, že ani ty nedokážeš žít zcela bez hříchu? Není to tak, že odevzdávat svůj život Kristu se učíme stále znovu a pořád to ještě u žádného z nás není dokonalé?
Už před dlouhou dobou
jsem napsal toto:"Někde jsem slyšel, že životní cesta křesťana je poseta
věcmi tohoto světa, které člověk postupně odkládá, poněvadž se mu
stávají jen přítěží. Vždyť z tohoto světa si sebou do Božího království
nevezmeme nic, zbudou nám jen ty poklady, které jsme si za tohoto života
nastřádali v nebi skrze konání dobrých skutků."
Srovnej si to s tvým tvrzením: "Těmi dveřmi projde člověk jen tak, že všechno odloží. Ta cesta je úzká a brána těsná."
Pochopil jsi ten rozdíl mezi námi? Zatímco ty ve své horlivosti a dokonalosti tvrdíš, že už jsi všechno odložil a těmi dveřmi prošel (nakolik to ale může být se strany z přirozenosti nevěrného člověka reálně pravdou?), já tvrdím, že se tomu teprve postupně učím.
Spolu s Kristem žiji a postupně se učím svatosti; učím se vcházet skrze Krista do života, abych, až jednou skutečně přijde ta chvíle, dokázal těmi dveřmi doopravdy i projít do nebe navěky a pokud možno, tak ne s odřeným hřbetem a lokty.
Jsem však přesvědčen, že kdyby mě postihla náhlá smrt, pro mé přátelství s Kristem (pro můj vztah důvěry), by Kristus svou milostí ve mě doplnil všechno, co mi ještě schází k dokonalosti ve svatosti. Nikoli tedy kvůli své vlastní spravedlnosti, ale kvůli jistotě, že On nalomenou třtinu nedolomí a ani doutnající knot neuhasne..
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 19. leden 2014 @ 20:34:45 CET (O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Stando, na nepravdivé a křivé vidění věcí máš jistě právo, máš svou "svobodu". Sice mne neuráží, že si o mne vymýšlíš kdejakou hloupost, ale radši bych se bavil k tématu a přečetl si něco o tobě a tvém životě.
Vážím si tě v tom, že máš odvahu psát o tom, jak si vykládáš ŘKC víru a že dokonce píšeš, co žiješ. Zkusil jsem se tu zeptat několika ŘK na jejich víru, jeden mi neodpovídá vůbec, druhý místo odpovědi na jednoduchou otázku začne rovnou chrlit výmysly o mne. To je sice také zajímavé vidět jaké lži ho učí, a jakým způsobem má v hlavě převrácený svět, ale mne spíš zajímá odpověď na otázku, když se ptám. Třetí pak mele v pracovní době svoje kolečko a otázky ignoruje, ale alespoň nevymýšlí a nepíše o druhých lidech lži.
Takže znovu: za tebe jsem vděčný, že alespoň trochu odpovídáš, i když to někdy trvá a zatím jsem se ani napodvacáté nedozvěděl, jestlis "vytrval v dobrém" alespoň prvního nejdůležitějšího okamžiku tvého života, alespoň doteď. Ptám se na to, abych pochopil tvojí logiku, jestli opravdu považuješ "vytrvání v dobrém" za "podmínku" spasení.
Pokud jsem o tobě něco napsal nepravdivě, nebo zalhal, budu rád, když mne upozorníš.
Pokud jde o přechod do věčného života, tak vycházím z toho, co píšeš. Například zde:
"Dva okamžiky jsou v lidském životě nejdůležitější. Je to právě teď, kdy můžeme odpovědět na Boží výzvu, naplnit jeho plán a potom okamžik naší smrti. Ten rozhodne o naší spáse, či zavržení."
Tak jsme to chápali také, že okamžik smrti rozhodne o naší spáse. "vejít do života smrtí" je zkrácené vyjádření této představy, kterou jsem měli. Opravdu jsme si mysleli, že až smrt rozhodne, jestli "půjdeme do nebe nebo do pekla" a řešili, co když zemřeme náhle a modlili se za šťastnou smrt. Pokud jsi za pět let změnil názor a dnes tomu rozumíš jinak, budu rád, když mi tvůj aktuální názor napíšeš. Pokud to bylo jen nedorozumění, snad jsem ho vysvětlil. A už jsme se o tom bavili mockrát.
Pro nás je nejdůležitejší jeden okamžik: Okamžik, kdy jsme přešli ze smrti do života. To nebyl okamžik smrti (těch bylo před tím bezpočet), ani okamžik pohřbu (byť ten byl taky důležitý) ale byl to okamžik Ježíše.
Ze smrti do života jsem přešel tak, že jsem Ježíši vydal svůj život. Nevydal jsem mu jen kousek života "do teď" (to by nedávalo vůbec smysl) ale vydal jsem mu celý svůj život od narození až do okamžiku Ježíše (ten život skončil ve křtu pohřben spolu s Kristem) ale hlavně jsem mu vydal celý svůj život od toho okamžiku "teď" až na věčnost. Vydávat Ježíši nějaký vybraný kus života mi nedávalo smysl a logiku ani tehdy, ani teď, takže jsem ani nic takového neudělal a ani dnes bych se nezachoval jinak.
Jsem však přesvědčen, že kdyby mě postihla náhlá smrt, pro mé přátelství s Kristem (pro můj vztah důvěry), by Kristus svou milostí ve mě doplnil všechno, co mi ještě schází k dokonalosti ve svatosti. Nikoli tedy kvůli své vlastní spravedlnosti, ale kvůli jistotě, že On nalomenou třtinu nedolomí a ani doutnající knot neuhasne..|
Jejej, no vida! Tak to bys snad konečně mohl pochopit jistotu, kterou v Ježíši Kristu máme. Tohle máme podobné: S tím rozdílem, že víme, že Boží milost, očištění není za odměnu za moji víru Ježíši.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Pondělí, 20. leden 2014 @ 08:56:59 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | ..."ale hlavně jsem mu vydal celý svůj život od toho okamžiku "teď" až na věčnost."...
Podle mého vidění světa existuje jen jeden jediný způsob, jak může slabý a ke hříchu náchylný člověk takto doopravdy ( "teď" až na věčnost) vydat svůj život k dispozici Bohu.
Není to však ani záležitost náhlého vzplanutí pro Boha, není to ani záležitostí jednoho okamžiku. Nelze z takového "sebevydání" v jednom okamžiku vyvozovat žádnou jistotu pro budoucnost. Takový jeden okamžik může sice být naprosto pravdivý, ale pořád je to jen jeden okamžik z nesmírné řady dalších okamžiků, které nás teprve čekají a kde můžeme očekávat s pravděpodobností rovnající se jistotě, že zase někdy Boha i zklameme - nenaplníme ten příští okamžik podle svého dřívějšího předsevzetí stejným vydáním se Bohu. Lidské rozhodnutí, lidské vydání se Bohu, nemá pevnost skály a určitě nastanou v životě okamžiky, kdy pravdiví v tomto smyslu nebudeme (že zhřešíme).
Pravdivost takového vydání je tedy třeba každému z nás teprve Bohu dokázat (osvědčit, naplnit obsahem) celým svým dalším životem až do smrti. Až tehdy se naše někdejší rozhodnutí pro Boha stane reálnou nezpochybnitelnou pravdou, podloženou věrným životem s Bohem. Do té doby to bude jen lidské rozhodnutí, nestálé jako třtina ve větru. Ale Bůh nám v takovém rozhodnutí jistě pomáhá, nenechá nás na takový úkol osamoceny. Počítá i s touto lidskou nestálostí a proto nám dal v církvi službu odpouštět hříchy (J 20,21-23).
..." Tak jsme to chápali také, že okamžik smrti
rozhodne o naší spáse. "vejít do života smrtí" je zkrácené vyjádření
této představy, kterou jsem měli."... Ve smyslu toho, co jsem už uvedl, je zřejmé, že to vnímám odlišně. O naší spáse rozhoduje naplňování našeho celého života podle Božího scénáře, nikoli až okamžik smrti. Okamžik smrti těla je okamžikem pádu pokáceného stromu na zem. Strom však padá zpravidla na tu stranu, na kterou se po čas svého růstu nakláněl. Je tedy pro naši věčnost podstatným, na kterou stranu se nakláníme. Jestliže člověk žije s Bohem, s Bohem také zůstává v okamžiku své smrti. Kdo bez Boha žije, zpravidla bez Boha i umírá.
..." a zatím jsem se ani napodvacáté nedozvěděl, jestlis "vytrval v dobrém""... Snad je už z těchto mých názorů patrná i odpověď na tuto tvoji otázku. Můj život je životem slabého člověka s Bohem, životem ve stále obnovované milosti posvěcující a pomáhající. Bez toho, že bych znal svou budoucnost se ale strom už naklání na tu správnou stranu, kde cítí oporu "skály".
Já si myslím, že v mnoha věcech bychom našli daleko víc porozumění, kdyby mezi námi nebylo mylných předsudků.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 21. leden 2014 @ 06:23:58 CET (O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Lidské rozhodnutí, lidské vydání se Bohu, nemá pevnost skály a určitě nastanou v životě okamžiky, kdy pravdiví v tomto smyslu nebudeme (že zhřešíme).
Tohle už je otázka sporu, který si vedeš:
Má tedy člověk svobodu se rozhodnout, dal Bůh člověku svobodu se rozhodnout?
Já tvrdím, že ano a moje životní zkušenost a zkušenost mnoha jiných lidí to potvrzuje. Bůh mi dal svobodu se rozhodnout, jestli budu žít s ním, nebo ne. To moje rozhodnutí nebyla záležitost náhlého vzplanutí pro Boha, nebyla to ani záležitostí jednoho okamžiku, ale dloouhého Božího vedení. Také si nemyslím, že by existovalo více způsobů, jak vydat život Bohu. Potkal jsem osobně asi sto lidí, kteří svůj život Bohu vydali a slyšel jejich svědectví a všichni vydali život Bohu jen jedním způsobem. Ale mnoha z nich netrvalo jejich rozhodnutí tak dlouho, jak mně. Není tedy nutné se rozhodovat dlouho.
Oproti tomu vašemu rozhodnutí "vytrváme spolu když to půjde v dobrém a dokud budeme mít naději" bylo ale to naše rozhodnutí jiného druhu: Vytrváme spolu v dobrém i zlém, ve zdraví i nemoci, v síle i slabosti, napořád. Dávám ti celý svůj život, ne jenom tehdy, když budu mít sílu, naději, budu "hi" a půjde mi to křesťanství dobře.
Je to podobné, jako v manželství. Manželství také není rozhodnutí nějakého vzplanutí (alespoň pokud má člověk nějakou dobrou přípravu na manželství) ale rozhodnutí pro manželství je záležitostí delší doby a vedení člověka. Pro manželství se člověk nerozhoduje proto, aby nezklamal, neselhal, ale právě proto, aby manželství přeneslo vztah přes chvíle, kdy člověk zklame, nemá sílu a vytrvalost, kdy třeba i ztratí všechnu naději a všechno vypadá beznadějně. O tom jsem ti psal i článek.
Bohu pak člověk nemusí vůbec nic dokazovat, nebo osvědčovat. Bůh zná člověka až do morku kostí, každý kout jeho srdce, každou bolest jeho duše. Je "vševědoucí", ví o člověku všechno dopředu, zná i každé moje a tvoje selhání a to i "dopředu". Dokazovat něco Bohu je trapnost nad trapnost. Když dá Bůh člověku dar pokání, nemusí pak člověk dokazovat nic ani sobě a lidem okolo sebe, nemá potřebu něco dokazovat.
Ve smyslu toho, co jsem už uvedl, je zřejmé, že to vnímám odlišně. O naší spáse rozhoduje naplňování našeho celého života podle Božího scénáře, nikoli až okamžik smrti.
Tohle je myslím dobré si ujasnit. Psal jsi tu několik variant.
Kdo rozhoduje o vaší spáse?
Rozhodneš o tvé spáse ty, dal ti Bůh svobodnou vůli v této věci, můžeš se rozhodnout o tvé spáse? (Já tvrdím, že ano. V Ježíši Kristu je tato svoboda.)
Rozhodne o tvé spáse "Okamžik smrti" jak jsi psal dříve, jak jsme věřili my a jak věří mnozí? (myslím, že ne)
Nebo o tvé spáse rozhodne soud až po smrti na konci věků? Bude tedy za tebe o tvé spáse rozhodovat někdo jiný? (to se stát může, když na ten soud půjdeš a nerozhodneš se do doby soudu ty sám)
Toník |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Úterý, 21. leden 2014 @ 09:21:44 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | ..."Nebo o tvé spáse rozhodne soud až po smrti na konci věků?"...
Už to tu někdo kdesi psal: Byl jsem spasen Kristem (ve křtu pro celou moji další budoucnost), neustále ale potřebuji být zachranován Kristem i v přítomnosti a budoucnosti, nakonec mám pak i radostnou naději, že Kristus mě po mé smrti spasí navěky.
Je z toho už patrné, čemu věřím?
..."Oproti tomu vašemu rozhodnutí "vytrváme spolu když to půjde v dobrém a dokud budeme mít naději" "...
Toto je nepravdivá parafráze, takto jsem to nikdy neřekl.
Podmínka vytrvání v dobrém je pro člověka splnitelná, protože je podstatou založena na důvěrné spolupráci s Kristem při naplnování smyslu našeho života. Tato podmínka pro naše věčné spasení je zakotvena v Písmu (Mt 24,13; Mk 13,13). O tom je tedy naprosto zbytečné se přít.
..."Vytrváme spolu v dobrém i zlém, ve zdraví i nemoci, v síle i slabosti, napořád."... Ani v manželství není důvod, aby žena setrvávala s mužem, který jede permanentně v alkoholu a drogách, bije ji a vůbec se nechce změnit a aby s ním prožívala peklo na zemi.
Vytrvání v dobrém je prvním předpokladem soužití jak s člověkem, tak i s Bohem.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 21. leden 2014 @ 23:27:31 CET (O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Byl jsem spasen Kristem (ve křtu pro celou moji další budoucnost), neustále ale potřebuji být zachranován Kristem i v přítomnosti a budoucnosti, nakonec mám pak i radostnou naději, že Kristus mě po mé smrti spasí navěky. Je z toho už patrné, čemu věřím?
Je, Stando. To je patrné. To jsem se ti snažil vysvětlit, když jsem psal, že já nejsem svůj spasitel, ale že můj spasitel je Ježíš, že je spasitel profesionál a dělá svou práci dobře, není potřeba se mu do toho plést. A ty jsi statečně a srdnatě oponoval, že tak to není.
Ale na to jsem se tě neptal. A na otázku, nak terou jsem se tě ptal "kdo opravdu, skutečně, reálně rozhoduje o vaší spáse?", jestli jsi to ty, Okamžik smrti, nebo soud po smrti, jsi mi neodpověděl.
Toto je nepravdivá parafráze, takto jsem to nikdy neřekl.
No, neřekl.
Ale stále dokola jsi opakoval věci ve stylu "Láska může existovat pouze ve svobodě!", "nemáme v ničem jistotu, jen naději", "vytrvat v dobrém je podmínka vztahu" a podobně.
A to není pravda. Lásce se mnohem lépe daří ve smlouvě, v závazku. Smlouva s Bohem je jistota, protože Bůh neselže. Dobrý vztah ve smlouva přežije i to "ve zlém".
Tato podmínka pro naše věčné spasení je zakotvena v Písmu (Mt 24,13; Mk 13,13). O tom je tedy naprosto zbytečné se přít.
Stando, já se o vaše vymyšlené podmínky nepřu. Co si vymyslíte, to je přece vaše věc. Pokud se navíc budeš snažit vytrvat v dobrém, bude to k užitku jak tobě, tak tvému okolí. Pokud ovšem tím "vytrvat v dobrém" nebudeš myslet "používat zpropadenou lidskou svobodu hřešit včetně těžkých hříchů".
Co mne zajímá je tvoje "logika".
"vytrvat v dobrém je podmínka vašeho věčného spasení", jestli jsem tě pochopil dobře.
Pod pojmem "vytrvat v dobrém" si každý z nás dvou představuje něco jiného. To, co myslíš tím slovem "vytrvat v dobrém" a že tím myslíš klidně i hřešit, jsem snad pochopil.
Teď mne zajímá, co myslíš tím slovem "podmínka".
"Vytrval jsi tedy v dobrém" alespoň až doteď? Kdybys teď umřel, "šel bys do nebe"?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Středa, 22. leden 2014 @ 08:58:08 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | ..."můj spasitel je Ježíš, že je spasitel profesionál a dělá svou práci dobře, není potřeba se mu do toho plést."...
Člověk je spasen Kristem tím, že získá přímou osobní účast na Kristově oběti (např. Kol 2,8-14). Tím veškeré své zatížení hříchem odkládá na Krista a je očištěn od hříchů. Křtem se stává dítětem Božím, je "pokristěn", obléknut do Krista. Kristus se stává jeho bratrem.
To je princip kvalitativní záchrany Kristem (spasením) už pro tento pozemský život. Záchrany zdarma, bez zásluh, vykoupení z otroctví. Zaplatil za nás totiž Kristus.
Tato spása už i pro život pozemský je podmíněna vírou v Ježíše Spasitele, víra pak přichází jako dar ze slyšení Kristova evangelia. Tato spása není však sama o sobě už i zárukou věčného spasení po smrti. Člověk totiž může během života od Boha odpadnout. Je však umožněním prožít svůj život v těsném sepětí a spolupráci s Bohem v kvalitě, která by bez obléknutí do Krista nebyla možná, čerpat mimořádné milosti, které Bůh připravil jen pro své děti, které s ním chtějí žít ve společenství Kristova tajemného těla - církve.
..."kdo opravdu, skutečně, reálně rozhoduje o vaší spáse?"... Tohle není jasná otázka. Máš - li na mysli spasení ve křtu už pro pozemský život, to je předně otázkou Božího vyvolení. Můžeš se narodit v rodině křesťanů a pro jejich víru být pokřtěn už jako miminko, můžeš se narodit v rodině ateistů nebo třeba muslimů. Tak jako je toto spasení ve křtu darem, tak je i víra darem. Během života můžeš jako nekřesťan tuto víru dostat ze slyšení evangelia a sám se pak rozhodnout pro křest a přijat dar spasení v Kristu. Pokud jako křesťan od Boha odpadneš (hříchem ke smrti), máš možnost skrze pokání a vyznání hříchů Bohu i církvi svůj vztah s bohem i společenstvím církve obnovit. Službou církve ti zde Bůh hříchy odpustí a obnoví posvěcující milost, která dar spasení v Kristu doprovází.
Máš - li na mysli věčnou spásu po smrti těla, o té rozhoduje výhradně Kristus na své soudné stolici. A rozhoduje podle toho, jak jsme žili a v jakém stavu jsme zemřeli. (2 Kor 5,10) My všichni se přece musíme ukázat před Kristovou soudnou
stolicí, aby každý dostal odplatu za to, co dělal v těle,
podle toho, co vykonal, ať už to bylo dobré nebo
zlé.
U vědomí tohoto je zřejmé, že to my sami svým životem už nyní si připravujeme svůj osud na věčnosti. Kdo stojí o věčný život s Bohem, musí se to učit už nyní v tomto životě. Růst ve víře a ke svatosti je možný jen v trvalé spolupráci s Bohem. Pozemský život je přípravou na věčnost.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 22. leden 2014 @ 19:17:10 CET (O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Máš - li na mysli věčnou spásu po smrti těla, o té rozhoduje výhradně Kristus na své soudné stolici. A rozhoduje podle toho, jak jsme žili a v jakém stavu jsme zemřeli.
Stando, my nemáme dvě spásy, ale jednu, záchranu pro věčný život. Měl jsem tedy namysli spásu pro věčný život. Vžycky, když píšu "spása" myslím tím spásu pro věččný život a když píšu "věčný život" tak tím myslím věčný život, ne dočasný.
Až bude rozhodovat o tvé věčné spáse Kristus na soudné stolici, bude rozhodovat podle toho, jak jsi žil, nebo podle toho, v jakém stavu jsi zemřel? My jsme v ŘKC věřili, že podle stavu v okamžiku smrti, věřili jsme, že okamžik smrti je rozhodující. Věříš tomu také tak?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Čtvrtek, 23. leden 2014 @ 09:05:36 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Vysvětluji podstatu v příspěvku níž.
Je rozdíl být zachráněn pro věčný život s Bohem v pozemském životě či v okamžiku smrti. Po té první záchraně (pro život pozemský) totiž stále existuje trvalé ohrožení této záchrany - stále existuje potřeba být zachraňován opakovaně.
Tvoje logika ti lže: Říká ti totiž: "Získal jsi věčný život, budeš tedy žít věčně. Vzpomeň si ale na lidi v ráji - ti měli nejdřív také věčný život a ztratili ho!
Moje logika říká: Zdrojem věčného života je Bůh a když se od Boha hříchem odloučíš, zdroj věčného života ztratíš. Proto se tomu říká hřích ke smrti - ztráta milosti posvěcující.
Nemyl se tedy. Věčný život je možno v tomto pozemském životě zase ztratit.
Kristus na soudné stolici bude rozhodovat podle toho jak jsem žil i jak jsem zemřel. To nejde oddělit. Stav ve smrti je totiž logickým přirozeným vyústěním stavu budovaného za života. Strom padne na tu stranu, na kterou se za života nakláněl.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Středa, 22. leden 2014 @ 09:27:10 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | ..."Tato podmínka pro naše věčné spasení je zakotvena v Písmu (Mt 24,13; Mk 13,13). O tom je tedy naprosto zbytečné se přít.Stando, já se o vaše vymyšlené podmínky nepřu."... Vymyšlené podmínky? Jsi na omylu, já to Písmo nevymyslel, nejsou to tedy moje podmínky: (Přís 2,20) Kéž by ses vydal cestou ušlechtilých,
na stezkách spravedlivých kéž bys vytrval!
Toto slovo je spolehlivé: Jestliže jsme s ním zemřeli,
budeme s ním také žít.
Jestliže vytrváme, budeme s ním také kralovat. Jestliže
jej zapřeme, zapře i on nás. (Ř 2,6-7) On "odplatí každému podle jeho skutků":
těm, kteří vytrvalostí v konání dobra hledají slávu, čest a
nesmrtelnost, věčným životem; ..." co myslíš tím slovem "vytrvat v dobrém" a že tím myslíš klidně i hřešit, jsem snad pochopil."... Evidentně nepochopil. " Klidně i hřešit" - to by znamenalo opovážlivé spoléhání na Boží milosrdenství a to je další závažný hřích. Je to jinak. Znamená to usilovat o svatost a vytrvávat v dobrém, bojovat o to, ale být si vědom reality, že úplně bez hříchu to ani tak nepůjde, že to nedokáže nikdo z nás. Naše vytrvalost v konání dobra je jenom lidská, má své vady, má svá selhání. A že právě proto máme Kristem ustanovenou službu církve jak se skrze pokání svých hříchů hned zase zbavovat. Proto je ale na místě pokora a nikoli sebejistota. Kdybych teď umřel, mám radostnou naději, že Kristus svou milostí doplní, co mi ke svatosti schází. Na milost však není žádný nárok (proto je to milost) a proto je opovážlivé (a podle mého mínění i hloupé) tvrdit už nyní něco o jistotě svojí věčné spásy. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 22. leden 2014 @ 19:41:53 CET (O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Stando, neříkám, že jste si vymysleli písmo, říkám, že jste si vymysleli, že "vytrvat v dobrém" je "podmínka věčného spasení". Na tom nezmění nic ani to, že se snažíte vámi vymyšlenou podmínku podpořit kousky křesťanského učení vytrženého z kontextu.
Evidentně nepochopil. "Klidně i hřešit" - to by znamenalo opovážlivé spoléhání na Boží milosrdenství a to je další závažný hřích.
Omlouvám se za to "klidně i hřešit", pokud jsem se nevyjádřil správně v kontextu toho, co jsi psal.
Když jsem se tě ptal, jestli "vytrvat v dobrém" znamená i hřešit, odpověděl jsi, že ano. Když jsem se ptal, že i dělat těžký hřích, odpověděl jsi, že ano, že v dobrém vytrval i ten kdo zhřešil lehkým nebo těžkým hříchem, pokud si dojde ke zpovědi. Pochopil jsem tě dobře, nebo už je to jinak, než před týdnem?
Jestli jsem tě nepochopil, tak jak to tedy je: Pokud spácháš hřích, vytrval jsi v dobrém, nebo nevytrval?
Stále se pak nějak vyhýbáš odpovědi na jednoduchou otázku:
Vytrval jsi v dobrém podle tvých měřítek alespoň až doteď? Zřejmě je to nějaké slepé místo tvé konstrukce, kterou sis ve tvém virtuálním světě vystavil, že se bráníš odpovědi. Mne nejde o nic jiného, než ten tvůj svět pochopit. Nechci ti tvůj svět sebrat, jen mne zajímá tvá logika v této věci, jak uvažuješ.
Kdybych teď umřel, mám radostnou naději, že Kristus svou milostí doplní, co mi ke svatosti schází. Na milost však není žádný nárok (proto je to milost) a ...
A kdybys zemře v milosti posvěcující, máš na spasení "nárok"? Jestli jsi dobře vzpomínám, před nějakou dobou jsi tvrdil, že "Boží dítě má nárok na dědictví věčného života, má nárok na nebe." Jak to tedy je? Máš "nárok na nebe", nárok na "dědictvní věčného života" a zároveň "na milost však není žádný nárok" a přitom je zároveň "spasení z milosti"? A tvoje logika je v pořádku?
... proto je opovážlivé (a podle mého mínění i hloupé) tvrdit už nyní něco o jistotě svojí věčné spásy.
Tak nic takového netvrď, vynech jistotu spásy či jiné noční můry a slovní hříčky, a zkus napsat odpověď na jednoduchou otázku:
Kdybys teď umřel, šel bys do nebe, nebo do pekla?
Nemusíš tvrdit něco hloupého a opovážlivého o jistotě spásy. Jen chci vědět, jestli jsi alespoň doteď splnil podmínky věčné spásy podle tvých měřítek a jestli máš tedy nárok na nebe. Je také možné, že máte ještě jiné podmínky spásy? To nevím.
Opět: Nechci to proto, abych ti sebral tvé nároky či nejistotu, jen bych rád pochopil, jak rozumíš tomu slovu "podmínka".
Pokud bys teď zemřel a byl spasen a "vytrvat v dobrém" by byla podmínka spasení, pak bych chápal, že jsi vytrval v dobrém dle svých měřítek alespoň doteď. Pokud bys teď zemřel a šel do pekla, tak bych chápal, že jsi buď nesplnil tvou podmínku "vytrvat v dobrém", nebo nějakou jinou podmínku.
Dík za odpovědi
Toník |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Čtvrtek, 23. leden 2014 @ 08:51:15 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Toníku nemám slepé konstrukce a není to můj výmysl, že věčná spása je podmíněna vytrváním v dobrém.
Toto slovo je spolehlivé: Jestliže jsme s ním zemřeli,
budeme s ním také žít.
Jestliže vytrváme, budeme s ním také kralovat. Jestliže
jej zapřeme, zapře i on nás.
(Ř 2,6-7) On "odplatí každému podle jeho skutků":
těm, kteří vytrvalostí v konání dobra hledají slávu, čest a
nesmrtelnost, věčným životem;
A jak jsi už jinde napsal:
... i chybný překlad jde pochopit, pokud má člověk stejného ducha, jako svatopisci či proroci. Pokud má člověk jiného ducha a chce si proroctví písma vykládat vlastními výklady, nebo si chce dokonce vykládat i přímou řeč, ani ten nejsprávnější překlad mu nepomůže.
Víš, je to pro mě stále přímo šokující zjištění, že evidentně pod vlivem zcestného učení i tak jasně napsané věci v Písmu (jako tyto nahoře) se ti obracejí do nepodoby, že věty podmínkové se pro tebe stávají neviditelné a nedůležité, zcela bez smyslu. V Písmu Bůh říká, že kdo v dobrém vytrvá, bude s ním i kralovat - ty říkáš, že i když v dobrém nevytrváš, budeš i tak s Kristem kralovat, protože ty toto máš už zajištěné smlouvou s Bohem! Na základě této smlouvy je povinností Boha tě spasit - a on je profesionál. Jen aby ses někdy nedivil!
Mnohokrát jsem už odpověděl i na tvou otázku, zda kdybych nyní zemřel, půjdu do nebe - a podobný problém: stále máš dojem, že jsem ti neodpověděl.
..."Kdybys teď umřel, šel bys do nebe, nebo do pekla?"...
Pokud bych zemřel v milosti posvěcující, šel bych do nebe (možná po nutném očištění, pokud by ještě zbyly nějaké důsledky hříchu). Pokud bych ovšem zemřel ve hříchu ke smrti, skončil bych ve věčném zavržení.
Už jsem ti taky vysvětloval důležitost stálého života s Kristem, důležitost růstu ve víře, růstu vztahu, který umožňuje vidět okolní svět čistě (Kristovýma očima) a že v takovém intenzívním stavu milosti posvěcující je pro křesťana prakticky nemožné spáchat jenom tak hned zase hřích ke smrti. I ke hříchu ke smrti se musí nejdříve dozrát. Nejdřív předchází ochlazení vztahu s Kristem vlivem narůstajícího břemene hříchů všedních, jehož důsledkem je pokřivené vidění světa a až pak se zvrácené myšlení projeví i skutkem.
Moje logika je tedy docela v pořádku, jen jí nerozumí člověk s pokřiveným viděním světa, kterému se takto převrací do nepodoby. Ve křtu jsem se pro zásluhy Krista stal Božím dítětem, dědicem věčného života. Jsem - li syn, jsem dědic. Toto dědictví jsem obdržel zcela z milosti, bez jakýchkoli vlastních zásluh. Stal jsem se synem a jako u každého syna i dcery je právo dědit po rodičích PODMÍNĚNO jejich adekvátním chováním k rodičům. Potomek, který je k rodičům hrubý, trápí je, může ztratit svůj nárok na dědictví. Pokřiveného zlého potomka rodiče prostě vydědí. Nemůžeš přijít na svatbu Beránka ve špinavých roztrhaných šatech místo svatebního roucha (milosti posvěcující) - Mt 22,11-13. Žádná předchozí smlouva ti nic takového nezaručuje.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 23. leden 2014 @ 16:35:44 CET (O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Stando, opět místo odpovědi na jednoduchou otázku začínáš sklouzávat k vymýšlení lží o mne a převracení toho, co píšu. Neptal jsem se tě na to "cobykdyby", ale položil ti konkrétní otázku. Jestli jsi vytrval v dobrém až doteď, nebo ne se, jsem se od tebe zatím nedozvěděl, ani jsi nenapsal svůj způsob uvažování a jestli "vytrvání v dobrém" je pro tebe opravdu podmínka spasení, t.j. jestli ten kdo nevytrvá v dobrém nebude jistě spasen.
Důležitost života s Kristem, důležitost vytrvalosti či Boží slovo mi vysvětlovat nemusíš, to vše chápu. Na rozdíl od tvých lží Božímu slovu pevně věřím a považuji Boží slovo a důležité a spolehlivé.
Kdyby ses chtěl někdy vrátit k otázce, kterou jsem ti položil a odpovědět na ní, bude mne odpověď zajímat.
Toník |
]
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 24. leden 2014 @ 11:48:32 CET (O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Momentálně jsem v milosti posvěcující (a žádné lži vůči tobě si nejsem vědom) a kdybych zemřel, jsem přesvědčen, že bych se nakonec dostal do nebe. Lépe ti odpovědět už asi nedokážu.
No, vidíš, že jde odpovědět na mojí otázku a těch 20 příspěvků před tím, jsme si mohli odpustit ;-) Děkuji za odpověď.
Pokud žiješ v milosti posvěcující (o čemž si psal, že dokážeš jistě poznat) a má pravdu učení ŘKC že když umřeš v milosti posvěcující, měl bys logicky být jistě spasen (a tomu ty věříš, jestli se nepletu). Na tom přece není nic pyšného, namyšleného, opovážlivého či sebejistého, ne? Připadá mi, že to logicky vyplývá z toho, čemu věříš a co žiješ.
Můžeme tedy vycházet z toho, že "kdybys teď umřel, šel bys do nebe" (a v případě, že by se tvůj stav změnil, napsal bys nám to). Je to tak?
Pokud ano, můžeme se posunout dál, rád se tě zeptám na další věci.
Jestli dobře rozumím tvé logice a tvému životu:
To, že "kdybys teď umřel, šel bys do nebe" znamená, že jsi "vytrval v dobrém až doteď". Je to tak, porozuměl jsem ti dobře? Vytrval jsi v dobrém celý život až doteď, splnil si "podmínku", kterou máte stanovenu pro spasení?
(logicky mi vyplývá, že ano, žes jí splnil, když bys byl spasen, ale rád bych znal tvou odpověď) |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Neděle, 26. leden 2014 @ 08:30:56 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Stále se ve smyslu řečeného míjíme.
..." Vytrval jsi v dobrém celý život až doteď"...
Nemyslím si, že takový člověk vůbec na zemi dneska žije. Určitě jsem nevytrval v dobrém po celou dobu svého života. Proto nám ale Kristus ustanovil službu církve hříchy odpouštět, abychom mohli svou čistotu srdce, své vytrvávání v dobrém, znovu a znovu obnovovat. Svatosti se teprve učíme, ještě jsme jí plně nedosáhli.
Proto, i když si třeba budu nyní vědom toho, že jsem v milosti posvěcující, nikdy nemohu mít plnou jistotu, že tomu tak bude už vždycky i v budoucnu.
Takovému životnímu postoji bych přisoudil název: "Stát oběma nohama na zemi, uvědomovat si svou slabost a zranitelnost."
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 27. leden 2014 @ 07:42:38 CET (O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Nemyslím si, že takový člověk vůbec na zemi dneska žije. Určitě jsem nevytrval v dobrém po celou dobu svého života.
Chápu, Stando. Na to jsem se tě ptal. Tušil jsem to, ale čekal jsem, jestli to napíšeš.
Takže jestli ti rozumím dobře:
1. "vytrvat v dobrém až do smrti" je vaše "podmínka spasení".
2. Ty jsi určitě nevytrval v dobrém ani doteď, ani po celou dobu svého života.
3. Stejně se domníváš, že bys snad mohl být spasen, i když jsi vaši "podmínku" nesplnil alespoň doteď.
Pochopil jsem tě dobře?
Díky Toník |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Úterý, 28. leden 2014 @ 15:15:24 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Nepochopil jsi to dobře, ale už jsem ti to vysvětloval jinde. Tak snad to pochopíš.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: tele v Čtvrtek, 09. leden 2014 @ 19:05:36 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Ahoj, oko, níže posloupně uvedu verše, měli by být poskládané tak, aby jsi
porozuměl tomu, co chci naznačit:
A tak, moji milí, jako jste vždycky byli poslušní – nikoli jen v mé
přítomnosti, ale nyní mnohem více v mé nepřítomnosti – s bázní a chvěním
uvádějte ve skutek své spasení.
Neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu
líbí.
Proto se stále za vás modlíme, aby vás náš Bůh učinil hodnými svého
povolání a svou mocí přivedl k naplnění každé vaše dobré rozhodnutí a dílo
víry.
Neboť Bůh, který řekl ‚ze tmy ať zazáří světlo‘, osvítil naše srdce,
aby nám dal poznat světlo své slávy ve tváři Kristově.
Tento poklad máme však v hliněných nádobách, aby bylo patrno, že tato
nesmírná moc je Boží a není z nás.
Ale milujte své nepřátele; čiňte dobře, půjčujte a nic nečekejte zpět. A
vaše odměna bude hojná: budete syny Nejvyššího, neboť on je dobrý k nevděčným
i zlým.
běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu
Ježíši
Cokoli děláte, dělejte upřímně, jako by to nebylo lidem, ale Pánu,
s vědomím, že jako odměnu dostanete podíl na jeho království.
Do světa vyšlo mnoho těch, kteří vás svádějí, neboť nevyznávají, že
Ježíš Kristus přišel v těle; kdo takto učí, je svůdce a antikrist. Mějte se na
pozoru, abyste nepřišli o to, na čem jste pracovali, ale abyste dostali
plnou odměnu. Kdo zachází dál a nezůstává v učení Kristovu, nemá Boha; kdo
zůstává v jeho učení, má i Otce i Syna.
Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.
Ježíš mu odpověděl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej, co ti patří,
rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne.“
Prodejte, co máte, a rozdejte to. Opatřte si měšce, které se nerozpadnou,
nevyčerpatelný poklad v nebi, kam se zloděj nedostane a kde mol neničí.
Ježíš na něj s láskou pohleděl a řekl: „Jedno ti schází. Jdi, prodej
všecko, co máš, rozdej chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj
mne!“
Měj za vzor zdravých slov to, co jsi slyšel ode mne ve víře a lásce,
která nás spojuje v Kristu Ježíši. Svěřený poklad chraň mocí Ducha svatého,
který v nás přebývá.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: tele v Čtvrtek, 09. leden 2014 @ 19:18:42 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | ... verše, měli ...
ale fůj...
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: tele v Čtvrtek, 09. leden 2014 @ 19:09:47 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Ahoj. :o), ještě přidám takový závěrečný:
A vůbec všecko pokládám za ztrátu, neboť to, že
jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko. Pro něho jsem všecko ostatní
odepsal a pokládám to za nic, abych získal
Krista a nalezen byl v něm nikoli s vlastní spravedlností, která je ze zákona,
ale s tou, která je z víry v Krista – spravedlností z Boha založenou na víře,
abych poznal jej a moc jeho vzkříšení i účast na
jeho utrpení. Beru na sebe podobu jeho smrti, abych tak dosáhl zmrtvýchvstání. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: Bylina v Čtvrtek, 09. leden 2014 @ 19:56:39 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Dobře jsi to napsal Tele.Kam přijde Boží slovo, je hned jasno co je pravda a co jsou jen lidské spekulace. Jsi hovádko Boží. :-) |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: oko v Čtvrtek, 09. leden 2014 @ 20:56:07 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Jistě uznáš, že když Bůh promění srdce člověka, aby " s bázní a chvěním
uváděl ve skutek své spasení", je to Boží čin.
Podle tvrzení Toníka k tomuto Božímu činu nejde nic přidat ani nic ubrat. Je to ale pravda? Proč tedy Písmo vyzývá k bdělosti ve víře, varuje před svody satana? Jestli má Toník pravdu, tak se přece nic nemůže stát! Bůh člověka už jednou spasil a basta! Nejde k tomu nic přidat ani z toho nejde nic ubrat. Pak o spásu nemůžeme přijít!
Je to ale skutečně pravda?
|
]
|
|
Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: Legulda v Sobota, 04. leden 2014 @ 20:30:20 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Dnešní ekumenismus v českých církvích je skutečtě z biblického pojetí nepochopitelný. Hirali správně napsal, že adventista považuje papeže za antikrista a ŘKC za šelmu z Janova zjevení. Vědí o tomto učení představitelé ŘKC? Já myslím, že ano. Jak se tedy může předseda CASD setkat s kardinály ŘKC na takové společné ekumenické bohoslužbě? Je tedy předseda CASD odpadlík? Na druhé straně, kardinálům ŘKC to nevadí?
|
Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: poutnick v Úterý, 07. leden 2014 @ 12:41:25 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Omlouvám se ale přijde mi to směšné. Představa že bychom měli někomu upírat spásu a odmítat se s ním bavit jen proto že nám nadává. Pán Ježíš Kristus se modlil i za ty kteří ho přibíjeli na kříž. Keby horších vecí něbolo, jak říkal major Terazky. Srovnejte to se situací v Sýrii a jiných podobných zemích, kde každým rokem umírá pro víru v Krista půl milionu lidí, většina z nich jsou naši. Přesto se za ně modlíme a pomáháme jejich souvěrcům, respektive komukoliv z nich kdo o to stojí. Pomoc jim předávají a starají se o ně přímo ti které ohrožují a kteří v důsledku konfliktů ztratili svoje blízké................Dělí se s nimi o jídlo, oděv a střechu nad hlavou, přestože sami mají nouzi.
Takové věci leží na bedrech svatého otce, kardinálů a biskupů. Ne to kdo koho nechce pozdravit protože prý o něm řekl že má nakřivo svatozář.
|
]
|
|
Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: Frantisek100 v Neděle, 05. leden 2014 @ 09:14:36 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Když to čtu, tak je mi z toho špatně. Každý si fanaticky hájí to svoje. Tohle je Babylon. Duchovní Babylon. Proto se nikdy křesťané nedomluví.
Problém křesťanství je ve vzájemné neupřímnosti, přetvářce a i někdy ve skryté nenávisti. A když se sejdou adventisté s katolíky k modlitbám, tak to ostatním vadí? Divné. Proč někomu vadí společné modlitby???
Toužíme být v nebi a přitom neumíme žít na Zemi???!!!!!!!
|
Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: Legulda v Neděle, 05. leden 2014 @ 11:03:45 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Františku,
a proč Tobě vadí samotná Bible? Proč máš v nenávisti Boží služebníky Mojžíše, Jozueho, Davida a ostatní? Dokonce i sám Pán Ježíš o nich mluví jako o Božích služebnících. Jakým právem tedy Ty hovoříš o nich zle - že jsou služebníci toho zlého? Kde je Tvoje láska k bližnímu?
Myslím, že i ty hovoříš o adventistech a katolících ne zrovna v lásce.... a dokonce i o mnohých zde diskutujících... nemám pravdu?
|
]
Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: Frantisek100 v Neděle, 05. leden 2014 @ 11:15:30 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Máš pravdu. Všichni jsme hříšní a pácháme zlo. A ještě se v tom podporujeme a tím jen dokazujeme, že Bůh není. To je ta katastrofa. Bible si zlo pochvaluje. Ti "svatí" tak vraždí a páchají zločiny a my to oslavujeme. Abychom neztratili víru a spasení, jsme schopni souhlasit se vším. Milujeme zlo a vzájemně se v tom podporujeme.
|
]
Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: Frantisek100 v Neděle, 05. leden 2014 @ 11:46:50 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Láska k bližnímu neznamená mlčet, když bližní se nechová dobře. Pak je třeba si to s láskou vypovídat a osvětlit. A to právě nikdo neumí a křesťane vůbec ne. Fanatismus jim v tom brání. Každý si bude hájit svou pravdu. Nikdy se nedohodnout. A tak budou chválit Davida stejně jako nějakého církevního hodnostáře či vůdce, i když tito mají jasné chyby a páchali zločiny. Co za tím stojí ?? A tak je to i v odpůrcích ekumenismu. Budou operovat citát z Bible a málem propagovat válku. Biblí se dnes dá odůvodnit každé zlo.
|
]
|
|
Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: Frantisek100 v Neděle, 05. leden 2014 @ 09:28:50 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Kdybychom raději místo kritizování společných modliteb se zamysleli nad tím, co ničí víru a naději, na Satana v praxi věřících.
Co třeba tohle: http://zpravy.idnes.cz/sao-paulo-trumfne-krista-spasitele-z-ria-postavi-salamounuv-chram-10s-/zahranicni.aspx?c=A100722_115054_zahranicni_btw a http://ulozto.cz/xzTi8HE/raj-na-zemi-edir-macedo-pps#download A pozor!! Nejde katolíky a ani adventisty. |
|
|
Re: Odpoveď pre: oka (Skóre: 1) Vložil: rudinec v Neděle, 05. leden 2014 @ 10:11:21 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Biblická jednota není něco, na čem se dohodneme na nějaké ekumenické diskusi skrze kompromisy a dohodu že nebudeme nesouhlasit jeden s druhým. My máme udržovat jednotu, která byla ustavena Božím Duchem (Efezským 4:3). Kristus o Něm řekl:"Až On, Duch Pravdy přijde, povede vás do vší pravdy"..(Jan 16:13). Křesťané jsou jsou jednotní v Kristu - ne skrze nějakou spojenou snahu, kterou vynakládají, ale Svatým Duchem, který obývá každého člena svého těla. a v pravdě, kterou každý z nás přijal. Taková jednota se kompromisem neudržuje, ale ničí!!! Kromě toho "jednota víry" (Efez.4:13), může být udržena tím, že každý bude "poctivě zápasit o víru, která byla jednou pro vždy dána Božímu lidu" (Juda 3). Tato jednota je odpírána těmi, kteří považují zápas o víru za nepotřebný, nebo rozvratný.... Musíme si být jistí, že to co věříme, učíme a žijeme je pevně zakotvené v Božím nezměnitelném Slovu. Jediný opravdový lék na apostázii je vrátit se k solidní biblické základně pro křesťanský život. Stává se víc a víc nezbytným nejenom rozpoznávat to, co je falešné ve světě kolem nás, a co se už dokonce nastěhovalo do církví, ale také znát a milovat pravdu!! Nezapomínejme Kristovo nabádání k těm, "kteří v Něj uvěřili": "Pakliže budete pokračovat v mém slově, potom jste skutečně mými učedníky, budete znát pravdu a ta pravda vás osvobodí" (Jan 8:31-32)
Dave Hunt: Beyond Seduction český- překlad. Přeložil Tony Uhlíř, Praha. |
Re: Re: Odpoveď pre: oka (Skóre: 1) Vložil: Frantisek100 v Neděle, 05. leden 2014 @ 11:24:54 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Ekumena není možná??? Tak zbývá asi jen válka, že ? Po vzoru SZ a středověku. A když se spolu katolící a adventisté modlí, tak to odpůrcům ekumenismu vadí.
|
]
Re: Re: Re: Odpoveď pre: oka (Skóre: 1) Vložil: oko v Neděle, 05. leden 2014 @ 12:21:45 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Ekumena založená na zjevení skutečné pravdy možná je. Pravda je totiž jenom jedna a tak se v ní dá nalézt jednota. Jen cesty k poznání pravdy bývají obtížné a u různých lidí občas i křivolaké. Největším problémem u lidí bývá buď obyčejná lenost, nezájem, nebo na druhé straně zaryté lpění na určité podobě víry a tím i neochota přijmout poznanou pravdu.
|
]
Re: Re: Odpoveď pre: oka (Skóre: 1) Vložil: poutnick v Úterý, 07. leden 2014 @ 10:03:16 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Zajímavé je že lidé kteří nejvíc popírají a odmítají Ekumenu se obvykle dost neradi vyjadřují k tomu jestli sami patří do nějaké církve a do jaké. Jestli jsou pokřtění a jestli a jak nějakou víru praktikují.
|
]
|
|
Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: poutnick v Pondělí, 06. leden 2014 @ 10:02:14 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Ten film jsem neviděl a jestli je opravdu takový tak jsem zřejmě o nic nepřišel. Ta zápletka je stejně absurdní jako ta ohledně Ekumeny. Britské řemeslo a věc cti……………Reálnou zápletkou by bylo to kdyby plukovník a jeho muži umírali průběžně hladem a na následky krutého zacházení a on by řešil dilema jestli má postavit most a uškodit svým krajanům za cenu toho že se z jeho lidí možná pár zachrání a nebo stavbu sabotovat s tím že budou všichni brutálně umučeni. Co se týče Ekumeny tak pochybuji že by se Boží slovo zaznamenané v Bibli nenaplnilo a že by zůstalo až do začátku nového světa víc ovčinců a pastýřů. S námi nebo bez nás ale stane se a už se děje.
Stran Ekumeny je zajímavé i to že ti kteří se proti ní dneska staví ještě nedávno tvrdili cosi v tom smyslu že protestanti jsou duchovně zcela mrtví a katolíci snad ani nikdy neexistovali. Že je tady jen nějaký osamocený arcibiskup jako generál bez vojska a nepatrná hrstka démonických lidí s úzkoprsou morálkou z různých denominací. Zajímavé je že i to jim šlo dohromady.
|
|
|
Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: Momonka (Tinidril@seznam.cz) v Úterý, 07. leden 2014 @ 14:00:47 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | //Bratři a sestry v Kristu, když nyní víte o tom, jaké falešné učení obě tyto organizace učí, jak můžete sedět spolu s nimi v takzvaném "společenství"? Jak se můžete pokoušet stavět mosty mezi Kristem a Jeho, i vašimi nepřáteli? Ano, jednotliví lidé patřící do těchto organizací mohou být laskaví a sympatičtí, ale mýlí se v mnoha důležitých učeních a svým oficiálním učením zavrhují evangelium, čímž své vlastní následovníky, kteří těmto lživým učením věří, odsuzují na věčnost bez Krista. //
Pominu-li narážku na alianční týden modliteb, chci jen říci, že je třeba se dívat na tyto lidi spíše jako na oběti, ne jako na nepřátele víry... Pokud se mýlí, jak píšeš, není to tak zlé. Mezi adventisty i katolíky se bezesporu najdou lidi, kteří jsou nejen laskaví, ale kteří Pána Ježíše skutečně milují a znovuzrození/spasení jsou, ačkoliv o tom ještě jaksi nevědí, a kteří evangelium nezavrhují, jen mu nerozumí, nechápou jej tak, jak má být chápáno, protože pevně a upřímně věří tomu, čemu byli kdysi coby hloupoučká, Písem neznalá duchovní miminka vyučeni.
Nemám sice důvod se účastnit ATM, neřku-li, že mám na to stejný názor jako Ty, ale zároveň však nemám důvod nepovažovat adventisty a katolíky za bratry. Mými bratry se nestanou až ve chvíli, kdy opustí adventismus nebo katolicismus. Oni jimi již jsou, neboť věří v Pána Ježíše (pakliže doopravdy věří, nemluvím tady o náboženských mrtvolách), byť zatím "chodí o berlích" (skutcích). |
Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: poutnick v Úterý, 07. leden 2014 @ 14:24:21 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Je psáno že bratrů a sester máme mnohem víc, bratrem a sestrou je i náš nepřítel a máme ho milovat stejně jako sami sebe. Všichni lidé jsou bratři a sestry, v duchovním i tělesném slova smyslu. Jako synové a dcery Boha Stvořitele i jako děti Adama a Evy. Každý člověk je stvořen k Božímu obrazu. Proto se také někdy říkává že se někdo zřídil pod obraz (Boží), naši předkové to ještě říkávali celé.
Pán Ježíš se modlil i za ty kteří ho přibíjeli na kříž. Bez jakýchkoliv podmínek. Příkladem Boží lásky nám mohou být ti kteří teď momentálně pomáhají s nasazením života všem lidem bez rozdílu. Křesťanům i muslimům a kterým za to hrozí kteroukoliv chvíli bolestivá a pomalá smrt. Pro takové lidi má i slovo nepřítel mnohem konkrétnější a hlubší význam. Zvlášť pro ty kteří zažili vyvraždění své biologické nebo řeholní rodiny i mučení které přežili. Než když se my v pohodlí a bezpečí dohadujeme o víře a skutcích a nedostává se nám přitom často obojího. Měli bychom občas zvednout hlavu, narovnat hřbet a podívat se dál a výš.
|
]
Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: Pastýř v Úterý, 07. leden 2014 @ 18:56:11 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Co tedy pořád máte proti militantním ateistům a satanistům, když to jsou všechno Vaši bratři? |
]
Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: poutnick v Středa, 08. leden 2014 @ 07:52:54 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Modlitbu, odpuštění, půst, skutky milosrdenství, oběť utrpení a touhu se s nimi sejít v jednom ovčinci tady na zemi a potom před Božím trůnem na nebesích. To máme proti nim všichni a kéž bychom to dokázali lépe a intenzivněji využívat.
Je psáno že nepřátele máme milovat. Ne že neexistují a nebo že před nimi nemáme varovat. Že se nemáme koukat na ovoce toho co říkají a kdo vlastně jsou.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: Frantisek100 v Středa, 08. leden 2014 @ 08:15:21 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Milovat nepřátele však neznamená, tolerovat jejich hřích a zabránit potrestání. Aby ta láska pak neměla takovou formu jako po válce "láska" k válečným zločincům. To totiž nebyl projev lásky k nepřátelům, ale projev sympatie s fašismem a nacismem. Vlastně to dodnes poškozuje celou církev v očích milionů lidí. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: poutnick v Středa, 08. leden 2014 @ 08:57:16 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | O našem Pánu zas říkali že je přítel celníků a hříšníků. Které měl podle jejich představ přísně potrestat a odmítnout. Stejně jako Římany kteří okupovali Svatou zemi, zabíjeli lidi a přibíjeli je na kříž.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: Frantisek100 v Středa, 08. leden 2014 @ 09:05:50 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Mysliš, že Kristus by řekl válečným zločincům. Odpouštím vám, jděte a už nehřeště! A změnilo by je to? A co by tomu řekly miliony pozůstalých, jejichž děti, rodiče a příbustní zahynuly v hrozných podmínkách v koncentrácích? Pak by nebyly potřebné vězení a zákony. Takže vatikánský biskup měl v sobě Kristovu lásku ? Já myslím vzhledem k tomu, co o něm bylo známo už před tím, že měl větší lásku k nacismu. Takže vše může člověk zneužít. I za Kristovu" lásku" se dá schovat všelicos. To je smutné, nemyslíš???!!!! Kdybys ty byl na místě člověka, kterému takový nacista vyhubil rodinu, dal bys mu milost? A vážil by si ten zločinec Tvé milosti??? |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: poutnick v Středa, 08. leden 2014 @ 09:21:34 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Svatému otci přišel po válce do Vatikánu osobně poděkovat jeden milion židů za záchranu života svého a blízkých a vrchní rabín Říma uvěřil v Krista a dal se pokřtít. Italské židovské rodiny se skrývaly přímo ve Vatikánu, v klášterech i v domácnostech laiků. Kteří kvůli nim riskovali své životy i životy katolíků po celém světě a živili je ze svého hubeného přídělu potravin. Blahoslavený otec Stepinac exkomunikoval z Církve každého kdo se podílel na válečných zločinech a to v době kdy se jeho země bránila, bojovala o přežití a nepřátelé jim dělali totéž. Nechápu čím jsem si zasloužil, že mohu patřit k takové Církvi. Respektive chápu že si to nikdy nemohu zasloužit. Chvála Bohu. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: Frantisek100 v Středa, 08. leden 2014 @ 14:50:39 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Stále dokolečka. Proč nemluvíš k otázce. Raději budu zticha, ale tohle je pro mne zásadní přepážka k církvi. Lhaní a pokrytectví. Na to církev jen doplatí. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: oko v Čtvrtek, 09. leden 2014 @ 09:37:30 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Ahoj Františku. Chceš - li pravdivě porozumět situaci po válce, seznam se s ní. Začne ti to pak dávat docela jiný obraz.
Za války byl nepřehledný chaos - po válce byl nepřehledný chaos. Lidé nedisponovali informacemi o tehdejším dění, které máme dneska. O genocidě v koncentrácích se lidé dozvídali postupně až ke konci války (a mnozí, navzdor archivním záběrům, tomu nevěří dodnes). Váleční zločinci se svými zločiny nechlubili. Ani nacisti, ani Ustašovci, ani komunisti. O masakru desítek tisíc polských důstojníků i civilů v Katyňském lese Stalinovou NKVD jsme se přece dozvěděli až po pádu SSSR!
Za války Vatikán pomáhal pronásledovaným židům. Po válce zase prchaly tisíce lidí z bývalé Jugoslávie před čistkami Tisových komunistů. V Itálii, v Rakousku, byly po válce sběrné tábory. I těmto lidem se dostávalo pomoci v klášterech v dobré víře jako lidem nespravedlivě pronásledovaným. Samozřejmě se mezi nimi mohli ztratit i někteří ustašovští zločinci, poněvadž jejich zločiny vyšly najevo také až se zpožděním. Dlužno však dodat, že naprostá většina lidí, kteří prchali před Tisovými komunisty, pomoc skutečně potřebovala a byli to lidé nevinní, nesouhlasící prostě s komunismem, nikoli zločinci. Ti vytvořili jádro Jugoslávského poválečného exilu. Situace byla nepřehledná, živelný exodus tisíců lidí to způsobí vždycky. Ale ty největší "ryby" válečných zločinců nepotřebovaly pomoc. Ti měli své finanční zázemí a cesty jejich útěků byly docela jiné.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: Frantisek100 v Čtvrtek, 09. leden 2014 @ 12:16:00 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Hájíš to logicky a máš také kus pravdy. Ale nechce se mi
věřit, že ten vatikánský biskup to nevěděl. Ale už to nezměníme. Důvěru v církev
to však ohrozilo.
Nakonec jiný zločinec, který vymyslel zbraně V1 a V2 a
věděl, jak v podzemních koncentrácích umírají lidé, byl se slávou přijat
do USA a vytvořil rakety, kterými USA dosáhli na Měsíc. Pak si tento člověk
hrál na protestanta, který věří v Boha. Komedie. Nic než komedie. Byl
uváděn v protestantských tiskovinách jako poctivý příkladný věřící. Když jsem to zjistil před
25 léty, nemohl jsem uvěřit, že je to možné. A lidí fanatičtí věřící ho oslavovali.
Stejně jako dnes je tabu mluvit o zločinech biblických
králů a vůdců. Kritizujeme muslimy, ale Izraelci vůči ostatním
národům nebyli lepší. Vždyť to byly hrozné masakry. A z těchto
knih možná čerpal i Mohamed. Pak není divu ta agresivita. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: oko v Čtvrtek, 09. leden 2014 @ 20:03:26 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | ..."Ale nechce se mi
věřit, že ten vatikánský biskup to nevěděl."...
Dneska jsem se dočetl ve zprávách, že v Chorvatsku zrovna soudí jednoho kněze, co prodal církevní půdu bez vědomí biskupa a o zisk se rozdělil s milenkou. Prostě i takové černé ovce se mezi věřícími vyskytují, které činí z Kristova těla úd nevěstky.
Já také nevím, jaké měl onen biskup v těch pohnutých dobách informace, třeba to byl Chorvatský nacionalista a pomáhal jiným nacionalistům, aniž by znal jejich zvěrstva. Vzhledem k tomu, že papež musel proti němu zasáhnout a zbavit ho moci plynoucí z postavení biskupa, tak určitě to úplně v pořádku nebylo. Jinak by se za něho papež postavil.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: Pastýř v Středa, 08. leden 2014 @ 13:41:06 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | O lásce k nepřátelům není pochyb. Chtěl jsem jen vědět, zda potvrdíte či vyvrátíte, že děti ďáblovy (o kterých psal apoštol Jan) jsou Vašimi bratry. |
]
Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: Mark v Pátek, 10. leden 2014 @ 21:30:33 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Momonko, děkuji za komentář. Uvedla jsi pár dobrých myšlenek a já budu přemýšlet nad tím, jak na ně odpovědět.
Mezitím jen, mohla bys více objasnit, co myslíš tím, že "Pokud se mýlí, jak píšeš, není to tak zlé. Mezi adventisty a katolíky se bezesporu najdou lidi, kteří nejsou jen laskaví ale kteří Pána Ježíše skutečně milují a
znovuzrození/spasení jsou, ačkoliv o tom ještě jaksi nevědí, a kteří
evangelium nezavrhují, jen mu nerozumí, nechápou jej tak, jak má být
chápáno.."
Jak mohou adventisté a katolíci nechápat evangelium tak, jak má být chápáno, a přesto být spaseni? Pavel napsal o Židech "Bratři, touha mého srdce a modlitba k Bohu za Izrael je, aby byli spaseni. Neboť jim vydávám svědectví, že mají horlivost pro Boha, ale ne podle pravého poznání." Římanům 10, 1-2
Takoví adventisté a katolíci, o kterých píšeš, nemohou opravdu věřit evangeliu, protože nerozumí evangeliu, takže jejich horlivost pro Boha nemůže být podle pravého poznání. Proto, podle apoštola Pavla, nejsou spaseni a nejsou znovuzrozeni.
|
]
Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: Mark v Sobota, 11. leden 2014 @ 17:31:49 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Momonko, ke
svému tvrzení, že ti adventisté a katolíci, kteří „nechápou evangelium tak, jak má být chápáno“ dodáváš, že důvod
jejich neporozumění je, „protože pevně a
upřímně věří tomu, čemu byli kdysi coby hloupoučká, Písem neznalá duchovní
miminka vyučeni.“ Dobře, to je pravda ohledně jejich upřímnosti, ale snímá
to z nich zodpovědnost za to, čemu věří a vyhnou se proto následkům toho,
že věří lži? Tvé použití fráze „duchovní miminka“ naznačuje, že nemají
zodpovědnost, jako dospělé osoby. Pravda je ale taková, že jestliže jsou tito
lidé dospělí a zdravé mysli, pak jsou plně zodpovědni za to, čemu věří.
A kromě toho, kdo ví jistě, proč
přesně tito adventisté a katolíci „nechápou evangelium“? Bible učí, že mnozí z nich
nechtějí chápat, protože nemilují
Pravdu, a tak je Bůh soudí tím, že na ně posílá silný klam, takže nakonec nemohou uvěřit Pravdě evangelia a
následek toho je odsouzení. 2. Tesalonickým 2, 10-12: „…a všemožnou nepravostí
bude svádět ty, kdo jdou k záhubě, neboť nepřijali a nemilovali pravdu, která
by je zachránila. Proto je Bůh vydává do moci klamu, aby uvěřili lži.Tak budou
odsouzeni všichni, kdo neuvěřili pravdě, ale nalezli zalíbení v nepravosti.“
Proto, ve světle tohoto Písma, když píšeš „Pokud se mýlí, jak
píšeš, není to tak zlé“, se domnívám, že následky neporozumění
adventistů a katolíků Boží cestě spasení jsou vskutku velmi zlé.
|
]
Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: Momonka (Tinidril@seznam.cz) v Neděle, 12. leden 2014 @ 16:07:54 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | //Jak mohou adventisté a katolíci nechápat evangelium tak, jak má být chápáno, a přesto být spaseni?//
Když se dnes káže evangelium, tak se většinou cituje Jana 3,16. Zde člověk obdrží informace o tom, že Bůh dal svého Syna a že každý, kdo v Něho věří, bude spasen. Jakmile hříšník, který už věří, že je "něco nad námi", pochopí i to, že je hříšník, který spěje v peklo (protože tohle si málokdo chce připustit- každý doufá v nějaká ta zadní vrátka, to musí být práce Ducha sv.), a že nemá jinou možnost záchrany, než skrze Krista, tak jde, učiní pokání a Krista přijme za svého Spasitele. Od této chvíle je znovuzrozen, obdržel Ducha svatého. Tak to stojí v Písmu. V tomto okamžiku nikdo neřeší, co bude za x let. Zrovna se smířil s Bohem a začíná mu nový život. Začíná studovat Bibli, která byla pro něj dosud zapečetěnou knihou, a stejně nějak všemu nerozumí... jde se tedy zeptat někoho sečtělejšího, někoho, kdo už je obrácený nějaký ten pátek... No a tady začíná ten problém. Pokud člověk slyší evangelium od adventisty, jde automaticky k adventistům. Už má s nimi jednu kladnou zkušenost, tak jim prostě začne důvěřovat. To stejné bude fungovat i v katolickém prostředí. Anebo když je věřící někdo z jeho nejbližší rodiny, tak bude důvěřovat jemu, protože ho zná a vidí na něm, že je upřímný, poctivý člověk. No, a když vemem v úvahu, že Písmo dovede být mnohdy dost záludné - Pavlovy epištoly obzvlášť, přičemž jsou snad těmi nejdůležitějšími v pochopení principů Boží milosti, a taky fakt, že výkladů na to existují stovky, tak není divu, že se pak nejeden přestává ve svém spasení orientovat... Najednou už pouhá víra nestačí, protože bez skutků je i tak mrtvá... Že spasen bude jen ten, kdo vytrvá až do konce... Že kdo zapře, toho i Ježíš zapře... Každý učitel si pak umyje ruce se slovy: Tohle neříkám já, tohle říká PÍSMO! Záleží ovšem taky na tom, jak velký důraz ta či ona denominace klade na víru, nebo naopak na skutky. Ani adventisté a ani katolíci Ti nebudou do očí tvrdit, že spasení je ze skutků! Ale vždy Tě budou přesvědčovat na základě Písma, že víra je bez skutků mrtvá! Asi takhle: ze skutků nikdo spasen nebude, ale pokud nebudeš dodržovat Zákon (což jsou jinými slovy ty skutky), tak jsi vypadl z milosti a je s tebou zle. Milost je tedy podmíněná poslušností - a tohleto bohužel netvrdí jen adventisté a katolíci:-( (mnohdy slyšíš, že spasený jsi sice z milosti, ale tohleto spasení si musíš udržet až do konce a to poslušností) Protože špatně pochopený verš z Jakuba Tě k tomu přímo vybízí, abys Zákon dodržoval: Kdokoliv by totiž dodržoval celý Zákon, ale v jednom bodě klopýtl, provinil se ve všech. A co pro adventistu znamená provinit se ve všech? No přece ztrátu spasení. A ve kterém bodě křesťané nejčastěji klopýtají? No přece ve 4. - pomni den sobotní... Doufám, že jsem Ti alespoň trochu objasnila, jakým způsobem smýšlejí adventisté a že počáteční nadšení z evangelia může záhy vystřídat snaha dodržovat Zákon a zalíbit se tímto Bohu. Píšu to především na základě mých vlastních zkušeností, takže tohle nejsou jen domněnky a spekulace. Stejně naletěli Galatští, když uvěřili, ačkoliv soudě dle Pavlových slov byli znovuzrození (Ga 3,2), že víra nestačí. //A kromě toho, kdo ví jistě, proč přesně tito adventisté a katolíci „nechápou evangelium“? Bible učí, že mnozí z nich nechtějí chápat, protože nemilují Pravdu, a tak je Bůh soudí tím, že na ně posílá silný klam, takže nakonec nemohou uvěřit Pravdě evangelia a následek toho je odsouzení.// Ale ano, to já nepopírám. Ale mohu Ti opáčit: kdo ví jistě, že každý katolík a každý adventista nechápe evangelium ze stejného důvodu a to, že nemiluje pravdu? Jak říkám: člověk, který nezná dost dobře Písmo (a to jsou především ta duchovní mimina), se může nechat zmást. Třeba já jsem evangelium chápala několik let tak, že mi byly odpuštěny všechny moje minulé hříchy a že jsem teď dostala tu milost být Božím dítětem, takže se budu muset snažit plnit přikázání a když už se stane, že zhřeším (jistěže nechtěně), tak to honem vyznat. Nedošlo mi, že z perspektivy kříže jsou všechny hříchy budoucí... A taky jsem Kristovu oběť začala chápat jako takovou pojistku - člověk se snaží sám od sebe zdokonalovat (dodržovat Zákon) a Ježíš je tady od toho, aby ho jistil, když v něčem padne. Takže tito lidé v důsledku nechápou Kristovu oběť jako pro sebe dokonanou - Kristus dokonal to, co po Něm chtěl Otec a teď je řada na tobě, člověče - otázka tvé spásy je stále otevřená. Hleď se snažit, abych nevymazal tvé jméno z knihy života... Co se týče zodpovědnosti těch mimin, tak ona jsou pochopitelně bez výmluvy. Člověk nemá spoléhat na člověka. Tak to vnímám i ve svém případě - byla jsem holt pohodlná a spoléhala jsem na to, že mi vždycky nějaké nové biblické poznatky budou naservírovány pod nos. Kdo studuje Písmo poctivě, tak musí dříve či později dojít na to (nebo je to spíše otázka Boží milosti?), že spasení je z pouhé víry a že člověk již je skrze víru učiněn dokonalým v Kristu navždy a že to stačí. Že Kristus není jen nějaká pojistka nebo pračka hříchů. Že tady nejde o to snažit se ze všech svých sil žít přesně jako On aneb co se mi povede dodržet, to dodržím, no a ten zbytek, co jsem už nezvládl, protože tělo bylo mdlé, ačkoliv duch chtěl, ten vyplní ta Kristova oběť. Takhle, bojím se Marku, nepřemýšlejí jen tyto dvě zmíněné skupiny věřících... Takoví se najdou všude. Slabí ve víře... Kainové, jimž se křiví tvář, když jsou jejich skutky nedoceněny, anebo uražení starší bráchové, kteří závidějí hostinu těm nepovedeným mladším...
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: oko v Neděle, 12. leden 2014 @ 16:49:43 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | ..."nemá jinou možnost záchrany, než skrze Krista, tak jde,
učiní pokání a Krista přijme za svého Spasitele. Od této chvíle je
znovuzrozen, obdržel Ducha svatého. Tak to stojí v Písmu."...
To není pravda. Jak si můžeš takhle vymýšlet? V Písmu stojí, že člověk se může znovuzrodit jediným způsobem - z vody a z Ducha svatého - (tedy ve křtu).
(J 3,5) Ježíš odpověděl: "Amen, amen, říkám ti: Jestliže se někdo
nenarodí z vody a z Ducha, nemůže vejít do Božího
království.
..."že spasení je z pouhé víry a že člověk již je skrze víru učiněn dokonalým v Kristu navždy a že to stačí."... Nemohu opět souhlasit. To je tradiční omyl reformace.
(Jk 2,14) Co je platné, bratři moji, říká-li někdo, že má víru, ale
nemá skutky? Může ho snad ta víra spasit?
Spása není z naší víry, ale spása je jedině z Krista, z Kristových zásluh, ke kterým získáváme přístup (osobní účast) skrze křest.
(Tit 3,4-7) Když se však ukázala dobrota a lidumilnost našeho Spasitele
Boha,
spasil nás - ne na základě skutků spravedlnosti, které jsme
my vykonali, ale podle svého milosrdenství - skrze koupel
znovuzrození a obnovení Ducha Svatého,
kterého na nás vylil v hojnosti skrze našeho Spasitele Ježíše
Krista,
abychom se, ospravedlněni jeho milostí, stali dědici v naději
věčného života.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: Momonka (Tinidril@seznam.cz) v Pondělí, 13. leden 2014 @ 13:52:38 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Nezlob se, oko, ale tohle já už číst nebudu. Diskuzí na téma, co znamená ta voda, už tady proběhly milióny a Ty víš, že já ji za tu křestní nepovažuju. Já vím, kdy jsem přijala Ducha sv. a že to bylo rok předtím, než jsem se nechala pokřtít. Tohle člověk o sobě buď ví, nebo nevěří a nechce nic vědět.
Tak alespoň jsi to zas zkusil, no;-)
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: oko v Pondělí, 13. leden 2014 @ 20:51:55 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Máš jistě svobodu se rozhodovat sama - ale na druhé straně také odpovědnost před Bohem.
I pohané u Kornélia přijali křest Duchem (Duch si vane, kam chce a své dary rozdává, komu chce - a tak pohané mohli mluvit jazyky), ale tím se ještě nestali křesťany, neznovuzrodili se do Božích dětí. Petr je musel pokřtít.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: tele v Úterý, 14. leden 2014 @ 18:49:18 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Stando, tohle je ale hrozitánský omyl, víš?
Co praví Písmo? (Tt3,5-7; Sk10,47)
Jak můžeš napsat, že ti, kteří byli shůry pokřtěni Duchem svatým se
neznovuzrodili do Božích dětí? Petr Kornélia a všechny pohany v jeho domě, musel
nechat pokřtít vodou, protože oni přijali Ducha svatého jako i Petr a ostatní
bratří, kteří sním do Kornéliova domu přišli. Petr nemohl jinak, protože oni už
byli znovuzrozeni a dosvědčil jim to sám Duch svatý. Stali se křesťany! Co
potvrdil Bůh, to nemůže člověk rozporovat. Přečti si ještě Sk 11,13-18!
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: oko v Středa, 15. leden 2014 @ 08:38:14 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Obávám se, že ten omyl bude na tvojí straně. (Tit 3,5-6) spasil nás - ne na základě skutků spravedlnosti, které jsme
my vykonali, ale podle svého milosrdenství - skrze koupel
znovuzrození a obnovení Ducha Svatého,
kterého na nás vylil v hojnosti skrze našeho Spasitele Ježíše
Krista,
"Koupel znovuzrození a obnovení Duchem svatým" (pro další pozemský život) je výhradně ve křtu. Proto se hovoří o koupeli! Proto se také hovoří o znovuzrození z vody a z Ducha! (J 3,5). Nepokřtěný člověk není údem církve, není křesťanem - ani v případě, že je naplněn dary Ducha svatého. To by byli pak křesťany už i všichni starozákonní proroci!
Tajemné spojení Krista a církve (jako nevěsty a ženicha) popisuje apoštol Pavel: (podle zvyklostí starověkého Orientu snoubenka byla vykoupána a předvedena svému ženichovi ...) V mystickém případě církve obmyl v křestní koupeli svou snoubenku od veškeré poskvrny sám Kristus. (Ef 5,25-26) Mužové, milujte své ženy tak, jako si Kristus zamiloval církev: vydal se za ni, aby ji posvětil tím, že ji očistil koupelí ve vodě, kterou doprovází slovo; on ji totiž před sebe chtěl předvést jako zcela zářící, bez úhony i bez vrásky, a bez čehokoli podobného, ale svatou a neposkvrněnou ...
Ve křtu se stáváme údem Kristova těla - církve a až ve křtu jsou nám odpuštěny všechny hříchy. Křest má cenu pouze tehdy, je - li doprovázen hlásáním slova, to je poučením o evangeliu (které dává ten, kdo křtí) a vyznáním víry křtěnce.
Novota života křesťana, novota života Božího dítěte je ze zásluh Krista a my na ní získáváme svou účast skrze křest do Pánova jména! Toto je třeba rozlišovat. Obléknout Krista a zůstat přitom naživu jde jenom ve křtu. (Ř 6,3-4) Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni do Krista Ježíše,
jsme pokřtěni do jeho smrti?
Jsme s ním tedy skrze křest pohřbeni do smrti, abychom tak
jako byl Kristus vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou, i my mohli
začít chodit v novotě života. (Kol 2,8-14) Dávejte si pozor, ať vás někdo neodvede jako zajatce skrze
filozofii -- prázdný svod podle lidské tradice, podle živlů světa, a ne
podle Krista. Neboť v něm tělesně přebývá veškerá plnost Božství. I vy jste v něm naplněni. On je hlavou každé vlády a moci. V něm jste byli také obřezáni obřízkou, která nebyla udělána lidskou rukou, nýbrž spočívala ve svlečení těla hříchů, v obřízce Kristově, když jste byli spolu s ním ve křtu pohřbeni a v něm jste byli spolu i vzkříšeni skrze víru v působení Boha. který ho vzkřísil z mrtvých. I
vás, když jste byli mrtvi v proviněních a neobřízce svého těla,
spolu s ním obživil, když nám všechna provinění odpustil a vymazal rukou psaný záznam. který svými ustanoveními svědčil proti nám a který nám byl nepřátelský; odstranil jej z našeho středu tím, že jej přibil na kříž.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: oko v Středa, 15. leden 2014 @ 09:43:36 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Kdo dosud neoblékl Krista, není křesťanem.
(Gal 3,27) Vždyť vy všichni, kteří jste byli v Krista pokřtěni, Krista jste oblékli.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: tele v Úterý, 14. leden 2014 @ 19:29:38 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Stando, :o)
píšeš : ..."že spasení je z pouhé víry a že člověk již
je skrze víru učiněn dokonalým v Kristu navždy a že to
stačí."... Nemohu opět souhlasit. To je tradiční omyl reformace. (Jk
2,14) Co je platné, bratři moji, říká-li někdo, že má víru, ale nemá
skutky? Může ho snad ta víra spasit?
odpovídám: To není žádný tradiční omyl reformace. Tohle je tvůj omyl, jak ty
si vykládáš učení reformace. Reformace kladla převeliký důraz na to, aby víra
byla také dosvědčována skutkem. A mělo to právě za zlé římským katolíkům. Netvrď
něco, co není pravda. Takhle tě nechci znát, nejednej tak! Písmo praví, že spása
není z našich skutků přikázaných zákonem, ale z víry v Krista Ježíše. Také však
praví, že je člověk ospravedlněn ze skutků a ne pouze z víry. Činíš skutky
proto, že to vyžaduje zákon, ne proto, že jsi uvěřil? Stejně jako víra, která se
neprokazuje skutky, je mrtvá, tak i skutky, které nevycházejí z víry. Spása je
tedy z víry, která se prokazuje jednající láskou. Ne ze skutků, které jsou
činěny proto, že je přikazuje zákon. Tohle je reformace! A Bůh ve své milosti
rozhodl, že člověka spasí skrze tuto víru. Jedině z Boží milosti a skrze víru, a
pro slávu Boží! Tohle je reformace!
píšeš: Spása není z naší víry, ale spása je jedině z
Krista, z Kristových zásluh, ke kterým získáváme přístup (osobní
účast) skrze křest.
Stando, když uvádíš Tit3,4-7, prosím tebe, jak Duch svatý koupe vodou? Je
psáno ve verši 6, že na nás Bůh bohatě vylil svého Ducha skrze Ježíše Krista.
Vylil! Pro tebe je voda ve křtu Duch svatý? Křest vodou a křest Duchem patří k
sobě, ty ale ty významy zaměňuješ. Křest vodou je akt lidský, křest Duchem však
výsostně Boží! Porovnej si to ze slov Jana Křtitele!
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: oko v Středa, 15. leden 2014 @ 09:15:53 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | ."že spasení je z pouhé víry a že člověk již
je skrze víru učiněn dokonalým v Kristu navždy a že to
stačí."... Nemohu opět souhlasit. To je tradiční omyl reformace.
.."Tohle je tvůj omyl, jak ty
si vykládáš učení reformace."...
Dnešní učení reformace opravdu znám jen velmi povrchně. Ale výraz "sola fidei" je výrazem reformačním, nebo ne? Vycházím zde jen ze znění tridentského dekretu o ospravedlnění, cíleného proti reformaci:
Jak rozumět tomu, že hříšník je ospravedlněn vírou a zdarma
Když Apoštol řekl, že člověk je
ospravedlněn vírou a "zdarma" (Řím 3, 22-24), je třeba těmto slovům
rozumět tak, jak je katolická církev vždy chápala a vykládala. Říká se,
že jsme ospravedlněni vírou, protože "víra je počátkem lidské spásy",
základem a kořenem veškerého ospravedlnění. "Bez ní se nelze líbit Blhu"
(Žid 11, 6), ani dosáhnout společenství jeho synů. Říká se, že jsme
ospravedlněni zdarma, protože ničím z toho, co ospravedlnění předchází,
ani vírou, ani skutky, se samotná milost ospravedlnění nezasluhuje.
"Jestliže je totiž ospravedlnění z milosti, pak není ze skutků", jak
pravil Apoštol, "jinak by milost nebyla milostí" (Řím 11 ,6).
Kap. 9 Proti marné důvěře heretiků
Přestože je nezbytné věřit, že se hříchy
neodpouští, ani že se nikdy neodpouštěly bez božské milosti dané zdarma
kvůli Kristu, je třeba říci, že nikomu, kdo se chlubí důvěrou a jistotou
ohledně odpuštění hříchů a utěšuje se jenom tím, hříchy odpuštěny
nejsou ani nebyly. Ačkoli, u heretiků a schismatiků by mohla být, a v
těchto časech dokonce je, s velikou horlivostí vůči katolické církvi
hlásána i tato prázdná a veškeré zbožnosti zbavená důvěra.Kánon 20: Kdyby někdo řekl, že ospravedlněný a jakkoli dokonalý člověk
není vázán zachovávat Boží a církevní přikázání, ale pouze věřit, jako
by Evangelium nebylo ničím jiným než absolutním příslibem věčného života
bez podmínky zachování přikázání, anathema sit.
Kánon 29: Kdyby někdo řekl, že ten, kdo po křtu upadl do hříchu, nemůže
Boží milostí opět vstát, nebo že může znovuzískat ztracenou
spravedlnost, ale jen pouhou vírou bez svátosti pokání, jak to svatá
římská a všeobecná církev , poučená Kristem Pánem a jeho apoštoly, až do
současnosti vyznávala, zachovávala a učila, anathema sit.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 16. leden 2014 @ 06:56:49 CET (O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ |
Stando, a nechceš si třeba o protestantech něco zjistit, abys o nich zbytečně nežil v omylu, tak jako žiješ v omylu o nás? Přeci jen vycházet o protestantech z tridentského dekretu je asi hodně podobné, jako kdyby sis o zjišťoval informace o Wall Streetu v Rudém právu. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: oko v Čtvrtek, 16. leden 2014 @ 07:52:56 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Budu rád, jestli si "tele" na mě najde čas a vysvětlí mi, co je v jeho víře jinak, než si domýšlím.
Nerad žiji o někom ve zbytečném omylu, ale možnosti mého chápání mají své meze. Nejsem jasnovidec. A z čeho čerpat? Stále je zde riziko nepochopení správného smyslu textu. Je mi jasné, že v počátcích reformace byly na obou stranách vyhrocené emoce (které by už dneska u nás snad být nemusely), ale pochybuji, že by se Trident vymezoval proti víře, která ani neexistovala.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: tele v Pátek, 17. leden 2014 @ 15:14:54 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Ahoj Stando a Tondo,
moc Vám oběma omlouvám za to, že moc času nenacházím k odpovědím. Přeci jen
se zabýváme docela hlubokými tématy, vidím rozdílná pojetí, někdy se jedná i o
neporozumění, nebo kladení důrazů každý na něco jiného apod.
Já mám teď počátkem roku frmol. V práci nové zakázky, termíny starých staveb
hoří.
V církvi mám účetnictví, plánování rozpočtu, do toho starosti ohledně
budoucnosti sboru, samofinancování nám, bohužel, přidělává starosti - výdaje na
kazatele samozřejmě zvyšují nutnost darů, ale přeci jen jsme samí důchodci a jen
dvě výdělečné rodiny, toužím zachovat i navýšit úsilí v evangelizaci, lidé jsou
zatíženi finančně dost, toho povzbuzování je také třeba více, někdy si říkám, že
asi jednou vyhořím ... všechno to mi ubírá i na čase modliteb, čtení
Písma, i v debatách, které mi s Vámi poskytují přínos. Přeci jen oponentství v
debatách vede člověku hlubšímu zkoumání a děkuji Bohu, že mne utvrzují ve víře a
také narovnávají v myšlení.
Za debaty jsem Vám vděčen, o ničem jiném bych se nejraději nebavil. Jen toho
času mít více ...
Omlouvám se Vám, že se tu poněkud stýskám. Budu vděčen, jestli se za mne a
hlavně za můj sbor, ve které jsem, budete u Pána církve přimlouvat, když se mi
teď čas v životě krátí ...
Děkuji Vám oběma.
Tele.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: oko v Pátek, 17. leden 2014 @ 18:04:24 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Taky nevím, kde dřív skočit: zda stříhat vinohrad, nebo kácet a prořezávat stromy.
Ale o tom je život: Každý den se zvědavostí čekám, jakou zas "komplikaci" si na mé plány Bůh připravil. :-)
Zkus spoléhat méně na sebe. Chce to klid a pohodu. S odstupem, nic z toho, o co usilujeme, není důležité, pokud se to vymyká Božímu scénáři. A Bůh pro nikoho z nás nenachystal roli nad naše síly.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 18. leden 2014 @ 21:43:55 CET (O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | A z čeho čerpat? Stále je zde riziko nepochopení správného smyslu textu.
Vidíš, tohle jsem se ti snažil vysvětlit dlouhou dobu. Když sám nerozumíš správně písmu, nejsi schopen porozumět příspěvkům v diskuzích, "je zde riziko nepochopení správného smyslu textu", jak se to stane, že správně porozumíš katechismu či některému z mnoha výkladů písma? Čím to je, že když čteš katechismus nebo výklad písma, že tam to "riziko nesprávného pochopení textu" nemáš?
Je mi jasné, že v počátcích reformace byly na obou stranách vyhrocené emoce (které by už dneska u nás snad být nemusely), ale pochybuji, že by se Trident vymezoval proti víře, která ani neexistovala.
Určitě v té době bylo spousta učení a lidé na mnoha stranách bloudili na všelijakých klikatých cestičkách. Učení, proti kterému se Trident vymezoval určitě existovalo, minimálně v hlavách zasedajících v Tridentu.
Ale pokud jde o Sola fide, je na netu více článků, co ten pojem pro protestanty znamená například na wiki. Ty ses hodně zajímal o Islám, ale protestantství zatím asi moc ne. Já si před mnoha lety bral za ženu evangeličku, takže jsem se o učení protestantů docela dost zajímal a musel tehdy řešit i učení ŘKC, nejen tedy kvůli tomu, že jsem tehdy uvěřil Ježíši. To, co tu ŘK píší o protestantech je asi tak pravdivé jako to, co píší protestanti o ŘK. Když budeš více vnímat, co protestanti píší, lze z toho vyčíst, čemu věří.
Jinak ani křesťané nevěří, že "spasení je z pouhé víry a že člověk již je skrze víru učiněn dokonalým v Kristu navždy a že to stačí."
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: tele v Čtvrtek, 23. leden 2014 @ 13:01:12 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Stando…
po nějaké době trochu času,
tak odepisuji. Možná jste s Cizincem již něco probírali, ale teď nemám
tolik času se Vašimi debatami probrat, takže možná něco zopakuji, co jste již
probrali mezi sebou.
Ano, „sola fides“ je výrazem
reformačním. Jenže problém u tebe je, že právě spíše neznáš tradiční učení
reformace. Stačí si pročíst například Augsburské, Bratrské či Helvétské vyznání
víry.
Odpovím ti na základě tvých
citací z tridentského dekretu.
OKO:
„Říká se, že jsme ospravedlněni zdarma, protože
ničím z toho, co ospravedlnění předchází, ani vírou, ani skutky, se samotná
milost ospravedlnění nezasluhuje. "Jestliže je totiž ospravedlnění z milosti,
pak není ze skutků", jak pravil Apoštol, "jinak by milost nebyla milostí" (Řím
11 ,6).“
TELE: Reformace učí, že jedině Boží milostí jsme
spaseni. Jen z Božího ničím nezaslouženého rozhodnutí. A On se rozhodl
spasit lidstvo skrze víru. Pro žádnou lidskou zásluhu. Víra je darem milosti od
Boha, uvěřili jsme tedy také skrze nezasloužený Boží dar – skrze víru
v Ježíše Krista. Víra tedy není ani lidským rozhodnutím či lidským
přesvědčením, znalostí či domněnkou. Proto jsme spaseni skrze víru, která je
pevným spolehnutím se, jistým odevzdáním se a přepevnou důvěrou a nadějí v Boha.
V ní se spoléháme na Boha, že co zaslíbil, to také splní. A tato víra není
z nás lidí. Víra je také dávána každému věřícímu mírou podle Boží milosti a
je to Bůh, který také dává vzrůst ve víře a opět ve své milosti. Nikdo se tedy
nemůže chlubit ani mírou a vzrůstem víry, kterou od Boha obdržel zcela
nezaslouženě na základě Jeho milostivého rozhodnutí. Lidská chlouba je zcela
vyprázdněna. Proto pouhou milostí skrze pouhou víru.
OKO: Proti marné důvěře
heretiků: Přestože je nezbytné věřit, že se hříchy
neodpouští, ani že se nikdy neodpouštěly bez božské milosti dané zdarma kvůli
Kristu, je třeba říci, že nikomu, kdo se chlubí důvěrou a
jistotou ohledně odpuštění hříchů a utěšuje se jenom tím, hříchy odpuštěny
nejsou ani nebyly. Ačkoli, u heretiků a schismatiků by
mohla být, a v těchto časech dokonce je, s velikou horlivostí vůči katolické
církvi hlásána i tato prázdná a veškeré zbožnosti zbavená důvěra.Kánon 20: Kdyby
někdo řekl, že ospravedlněný a jakkoli dokonalý člověk není vázán zachovávat
Boží a církevní přikázání, ale pouze
věřit, jako by Evangelium nebylo ničím jiným než
absolutním příslibem věčného života bez podmínky zachování přikázání, anathema
sit.
TELE: Opět jako výše: veškerá lidská chlouba je
prázdná. Nikdo se nemůže chlubit. Milost Boží, víru, odpuštění, důvěru a
jistotu, ospravedlnění, jakkoliv založenou na lidském přesvědčení, důvtipu,
moudrosti, znalosti, na dodržování předepsaných zákonných či církevních
ustanovení – nic z toho si člověk sám nezasluhuje a nemůže ani zasloužit
jakýmkoliv svým přesvědčením či jednáním. Pokud by kdo spoléhal na to, že když
bude činit dobré skutky, že jej pro ně Bůh spasí, pak bude vyprazdňovat to, co
Kristus učinil. Pokud by spása záležela na našich dobrých skutcích, pak Kristus
na kříži umřel zbytečně. Pokud by kdo i spoléhal na to, že po svém vyznání
víry, která ho vede k poznání, že si Boží milost ničím nezasluhuje, bude
činit dobré skutky, a těmi si zaslouží odpuštění svých hříchů spáchaných jím po
té, co uvěřil, opět Kristovu oběť na kříži, protože na Něho na kříži byly
vloženy všechny hříchy celého světa, nejen ty minulé, ale i budoucí. Proto
věříme, že jen pouhou Boží milostí a pouhou vírou. Avšak ani víra není nějakou
zázračnou formulkou, jejímž vyslovením se z nebe na nás vylije Boží
milost, jako by byla víra nadřazena Boží milosti, a jako by víra byla lidským
záslužným přesvědčením. Ne, věříme tou vírou, kterou nám Bůh ze své milosti
daroval. Toto je nutné pochopit a tomuto porozumět. Zadarmo jsme od Něj vzali
Krista, milost, víru, Ducha, lásku, požehnání, spásu, odpuštění, přijetí do
slávy Božích synů … – zadarmo jsme všecko vzali, zadarmo máme dávat. Když tedy
činíme dobré skutky, pak již ne proto, abychom se Bohu zalíbili, abychom si jej
naklonili, abychom od Něj obdrželi Jeho požehnání nebeských darů, věčnou naději
a spásu, a cokoliv, co Bůh zaslíbil a v Kristu dal, těm kdo v Něho
věří. Není nic, co bychom skrze Krista zdarma milostí Boží a zdarma pouhou vírou
obdržet měli. Vůbec nic! Znamená však to, z čeho jsme – my takto věřící a
vyznávající – obviňováni, že říkáme, že nemáme a nemusíme činit dobré skutky, a
že naše zlé skutky jen dokazují nesmírnou a neskonalou Boží milost a víru
v Něho? Ne tohle neříkáme a nikdy to protestanté neříkali a nikdy také ani
neučili. Možná někteří neučení a neznalí ano, kteří ve své zvrácenosti
překrucují Boží slovo a pravé učení, ale pro nás jsou také - anathema sit. My
však věříme, že není žádná další podmínka, kterou bychom naplnili, abychom byli
spaseni, než to abychom věřili v Boží milost, danou Bohem v Kristu a
skrze Krista. Když tedy učíme, že máme činit dobré skutky a naplňovat a
potvrzovat svým životem Boží přikázaní, pak učíme, že již ne proto, abychom se
Bohu zalíbili, ale proto, abychom činili to, co se líbí Bohu. Jestli činíme
dobré skutky, pak z prosté vděčnosti a k oslavě Boha. Ne pro naši
odměnu či naše oslavení, kterého se nám dostalo v Kristu Ježíši naprosto
zdarma. Tato víra nás osvobozuje k činění dobrých skutků, protože naše
spása, naše ospravedlnění, naše oslavení, není již založeno na činění těchto
našich dobrých skutků, ale na pouhém spolehnutí se ve víře na Boží milosti.
Nečiníme tak tedy proto, že musíme, abychom obdrželi Boží milost, ale proto, že
jsme Boží milost obdrželi. Dobré skutky již nejsou tedy pro nás podmínkou
k dosažení Božích milostí, ale jsou potvrzením milosti Boží, která
v nás dosáhla svého cíle a to skrze pouhou víru. Neuplatňujeme svou
spravedlnost, ale tu, která je od Boha. Spravedlnost bez lidských zásluh,
spravedlnost v Kristu. Jedinou odměnou je nám Kristus. Jedinou
spravedlností je nám Kristus. Když tedy vyhlížíme Krista, pak proto, že
v Něm věříme v Boží ničím nezaslouženou milost a kázníme své tělo a nutíme
jej k poslušnosti, abychom neprosazovali sama sebe, protože při dobrých
skutcích bývá i pokušení k domýšlivosti o sobě samém Kdo v takové
domýšlivosti propadá, propadá tělu a hříchu. Jsou to klamné vášně. Kdo se nechá
vést Duchem Božím, nepropadne hříchu. Takto nás Duch Boží vede
k dokonalosti a obléká nás do nového člověka v poznání Syna Božího,
v němž dorůstáme zralého lidství, které je měřeno mírou Kristovy plnosti.
V Něm je vtělena všechna plnost božství.
OKO: Kánon 29: Kdyby někdo řekl, že ten, kdo po
křtu upadl do hříchu, nemůže Boží milostí opět vstát, nebo
že může znovuzískat ztracenou
spravedlnost, ale jen pouhou
vírou bez svátosti pokání, jak to svatá římská a
všeobecná církev , poučená Kristem Pánem a jeho apoštoly, až do současnosti
vyznávala, zachovávala a učila, anathema sit.
Zde bych se chtěl vrátit k tomu, co jsem psal
již dříve: Mně se líbí to, co píšeš, že přemýšlíš nad tím, jestli tvá lítost,
tvé vyznání hříchu a tvé pokání je opravdové. Ale vážně se zamýšlím nad tím, co
myslíš tím „dostiučiněním“. Znamená to snad: Dostatečně jsem rozpoznal ve svém
svědomí, že to co jsem učinil, bylo špatné; dostatečně jsem litoval; dostatečně
jsem vyznal; dostatečně jsem se zavázal k životu podle Boží vůle;
dostatečně jsem napravil křivdu? Co je to dostatečně? Jako bych slyšel: Učinil
jsem, co jsem měl, nyní mám právo na odpuštění. Né, určitě to tak nemyslíš. A že
ti, řekne kněz, že je ti odpuštěno? Tvůj kněz ti odpouští jménem Krista a
církve, protože jsi to a to učinil, co ti řekl, že jsi udělal to a to, co ti
uložil pro rozhřešení? Né, to určitě také tak nemyslíš. Proč bys měl vrátit, co
jsi ukradl? Protože ti to uložil kněz? Nebo proto, že zármutek nad vykonaným
zlem v tobě zbudil touhu vrátit či nahradit to, co jsi zcizil? Jestli je
takové vyznání bez lítosti pak není ochota k nápravě. Jinak souhlasím, že
je dobré vyznávat hříchy jeden druhému a zejména těm, kterým byla dána
z moci Ducha a jménem Krista správa církve. Nikdy jsem se těmto Písmům
nevyhýbal, ta Písma tu pro mne byla vždy.
Co je to dostiučinění? Dosti učinit? Učinil jsem dost
proto, aby mi byl odpuštěn hřích? Já jsem učinil dost? Tedy si jsem učinil dost,
aby mi bylo odpuštěno? Nevyprazdňuji tak Boží milost? Vždyť můj hřích mi může
být odpuštěn jen pouhou milostí v Kristu! Co k tomu ještě mohu přidat?
Své zásluhy? Zasloužím si Boží odpuštění tím, že vrátím to, co jsem ukradl?
Rozhodně ne, vždyť pak by již milost nebyla milostí, a odpuštění by nepocházelo
z milosti, ale pocházelo by z činu, kterým jsem napravil to, čím jsem se
prohřešil. Proto opět pouhou vírou v Boží nezaslouženou milost mohu být
ospravedlněn. A bez pokání? Vždyť pokání je pravá lítost nad vykonaným zlem,
která se projevuje v jednání a smýšlení napraveného hříšníka. Ale takový
pokání činící hříšník si musí být vědom to, že ačkoliv vrátí, co ukradl,
nezasluhuje si tím své ospravedlnění. Proto ten, kdo činí pokání, potvrzuje svým
jednáním, že mu Bůh ve své milosti již odpustil v Kristu. Co ukradl vrací a
také rozdává. Nečiní tak proto, aby získal odpuštění, ale proto, že jej již
získal, a to pouhou vírou. Kdo nevyznává se hříchy, nemůže jich pravdivě
litovat. Kdo nečiní nápravu, nelituje zla, které učinil. Kdo vyznává svůj hřích,
ale znovu se k němu vrací, ten ještě plně nevyznal a nepolitoval a neučinil
nápravu. Jenže jsme porušení, a tak nám Bůh ve své milosti poskytuje čas
k nápravě. Kdo však ve svém hříchu zůstane a říká, že mu přesto bylo
odpuštěno, že nemusí činit pokání, takový klame sám sebe. Celý náš život je
pokáním, ale ospravedlnění ze skutků činěných v pokání nedosahujeme.
Ospravedlnění z pouhé Boží ničím nezasloužené a pro nic darované milosti a
skrze pouhou víru, která nám skrze tuto milost Boží byla
darována.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: Grace v Pondělí, 27. leden 2014 @ 21:10:31 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Milý tele,
myslím, že Vaše obrana reformované víry je opravdu moc dobrá. Smím se zeptat, jak se tedy díváte na členství své církve (ČCE) v ERC a její účast na Aliančním týdnu modliteb?
Omlouvám se, že vstupuji sem, ale jinde byste asi můj komentář nenašel (a poslat osobní zprávu mi nejde).
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: tele v Úterý, 28. leden 2014 @ 20:01:14 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Hello /Ahoj - Mark / Hano,
to máte tak, já se na členství ČCE v ERC dívám velice pozitivně. Také na
účast ČCE na Aliančním týdnu modliteb se dívám velice pozitivně.
Nemám důvod se dívat jinak. Doporučuji Vám podívat se na stránky ERC. V
nich jednoduše zjistíte, že ŘKC ani CASD nejsou členy ERC. Úkoly ERC jsou také
na těchto stránkách.
Jestli tedy ve svém článku voláte k bojkotu Aliančního týdne modliteb, pak
především voláte k bojkotu modlitební a vyznavačské jednoty členských církví
ERC.
Řekl bych to takto: Jako my z pohledu ŘKC a CASD nemůžeme mít s nimi plnou
jednotu (spojenectví) víry, tak také oni s námi. Proto nemohou být a ani
nechtějí být členy ERC. Ekumenismus není římskokatolický, ale protestantský,
reformační. ERC pak také není "společným papežským stolcem" církví s tradicemi
cyrilometodějskými a reformačními. Alianční týden modliteb je tedy především
členských církví, ne ŘKC či CASD. Ekumenismus je především o misii a o
uskutečňování společných úkolů a pak o dialogu. A je reformovaných církví.
Jedná-li se Vám tedy o ekumenismus ERC, pak vězte, že se jedná především o
ekumenu reformovaných církví. Nejde tedy o to, že my se podřizujeme ŘKC či CASD,
jakoby oni zahájili ten dialog, ale že jim nabízíme dialog, ke kterému se mohou
připojit, ale také se musejí oni do jisté míry přizpůsobit. Pokud nemohou (a to
z věroučných důvodů a pro úctu vzájemného rovného uznání všech
církví nemohou) pak ekumena s nimi není úplnou. Pakliže jsou ochotni se
připojit v modlitbách na daná témata, pak s vědomím toho, jaká je vyznavačská
báze ERC.
V mém malé městě jsou jen Svědci Jehovovi, ŘKC a my. Tedy nabízíme dialog
místní farnosti ŘKC, spolupráci na misii, v modlitbách, diakonii a vzájemném
rovném uznání. Řekl bych, že ten dialog je živý, ale v zásadních otázkách
nepřekonatelný. Nicméně, při společných modlitbách nezaznamenáváme to, že by se
někdo z katolíků např. modlil k svatým či k Marii, apod.. Kázání na
ekumenických bohoslužbách nenarušují vzájemný dialog.
Máte-li obavu, že my se přizpůsobujeme ŘKC, pak má zkušenost je jiná. Rád
diskutuji s místním katolickým knězem. A raději se s ním modlím k Bohu a našemu
Pánu Ježíši Kristu. On ví, že bych tak nemohl, kdyby se modlil k svatým či
Marii. A rádi společně posluhujeme bezdomovcům. On navštěvuje své ovečky v
domově důchodců, my pro všechny důchodce (i katolíky, a těch je valná většina)
sloužíme slovem na biblických hodinách. My nemůžeme přijmout společnou
eucharistii z rukou jejich kněze, avšak katolíci přicházející na bohoslužbu k
nám ji smějí přijmout po společném vyznání vin, a také s námi přijímají.
Přesto nikoho z nich nepřesvědčujeme, že má odstoupit z ŘKC, ale žádáme, aby
oni uznali, že se máme snášet v lásce, zachovávat jednotu Ducha ve svazku
pokoje, že je jedna církev a jeden Duch, jeden Pán, jedna víra, jeden křest,
jeden Bůh a Otec všech, který je nad námi všemi, v nás všech a skrze nás všechny
působí podle milosti Kristova obdarování, a každému z nás dal své dary povolání
apoštolů, proroků, evangelistů, pastýřů a učitelů, aby nás dokonale
připravil k podílení se na službě budování Kristova těla, a tak všichni dosáhli
jednoty víry a poznání Božího Syna, a dorostli tak pravého lidství, které
je posuzováno podle dokonalosti Kristovy. Pak už není ani Petr, ani Pavel,
ani Jan, ani Apollos, ani Barnabáš, ani žádný jiný apoštol, prorok, evangelista,
pastýř či učitel, ale všechno a ve všech je Kristus. A my jsme jedině Krista, ač
máme ty, které On nám dal, a pro nás povolal, aby nás ke společné službě v
Jeho těle připravil.
Proto nemám důvod se obávat Vámi pojímané "římskokatolické nákazy" či toho,
že bych já přistupoval k jejich Vámi pojímanému "stolu démonů". Protože ten stůl
Páně strojíme my, reformované církve, a přizýváme k němu všechny ty, kdo věří v
Kristovo jméno.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: oko v Středa, 15. leden 2014 @ 09:40:22 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | ..."Je
psáno ve verši 6, že na nás Bůh bohatě vylil svého Ducha skrze Ježíše Krista."...
Já tomu rozumím takto: Voda ve křtu je znamením vylití "živé vody" - Ducha svatého.
Dosadíme - li si to takto do J 3,5, dostaneme: Ježíš odpověděl: "Amen, amen, říkám ti: Jestliže se někdo
nenarodí z vody a z živé vody (z Ducha), nemůže vejít do Božího
království.
Z toho je logicky zjevné, že se zde jedná o dva naprosto různé "živly".
Svatý Augustin (4 stol.) říká: "Přistoupí k živlu Duch a je z toho svátost."
Vysvětluji si to takto: Člověk svým bytím zasahuje jak do světa viditelného (tělem, smysly), tak do světa duchovního (nesmrtelným lidským duchem, který má také svoje smysly). Neznovuzrozuje se pak snad jen ta duchovní půlka člověka, znovuzrozuje se člověk celý. Duch svatý znovuzrozuje nesmrtelný lidský duch i se smrtelným tělem (1 Kor 6,19). Proto Bůh pro znovuzrození ustanovil jedno znamení hmotné (viditelné) a druhé duchovní (neviditelné).
Křest od Jana Křtitele nebyl křtem znovuzrození do dítěte Božího, nýbrž jen jeho předobrazem - křtem pokání.
Křest vodou není aktem výhradně lidským, nýbrž aktem lidské spolupráce s Duchem svatým. Podobně jako byly i předobrazy starozákonní. Při přechodu Rudým mořem Mojžíšovi: - "Vztáhni svou hůl.. Ten lidský akt, ta samotná hůl, nerozdělila moře! Přesto se vody rozdělily až Mojžíš vztáhl hůl nad moře. Nebo novozákonní "potření očí blátem" při uzdravení slepce či mnoho dalších "hmotných" činitelů (třeba Pavlovy šátky a zástěry - Sk 19,12).
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: oko v Čtvrtek, 16. leden 2014 @ 08:38:44 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Ještě bych rád doplnil něco o důležitosti "znamení v životě lidském".
Krev (viditelné znamení) na veřejích domu bylo pro anděla zhoubce znamením "přejítí" (paschy). Anděl by byl přece schopen rozlišit Izraelce od Egypťanů i bez tohoto znamení! Přesto to Bůh ustanovil právě takto - skrze viditelné znamení. Pro lidi je totiž velmi důležité viditelné znamení, kvůli jistotě srdce i mysli.
Náman Syrský byl Bohem uzdraven z malomocenství - ale pod podmínkou viditelného znamení - musel se sedmkrát ponořit do vod Jordánu.
V Bibli je popsáno nesčetné množství příkladů podobných znamení; kdykoli se událo něco velmi důležitého v duchovní oblasti, vždycky je to doprovázeno viditelným znamením. Bůh se nespoléhá na to, že člověk novou duchovní skutečnost "pozná srdcem", ale každá nová důležitá duchovní skutečnost je potvrzována viditelným znamením. Duha je znamením smlouvy mezi Hospodinem a zemí, viditelná obřízka je znamením smlouvy mezi Hospodinem a potomky Abrahámovými. Podobně křest Duchem svatým o Letnicích byl doprovázen viditelným znamením - hukotem a ohnivými jazyky.
(Iz 7,14) Proto vám Panovník dá znamení sám: Hle, dívka otěhotní, porodí syna a dá mu jméno Immanuel.
(Lk 2,12) Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko zavinuté do plenek a ležící v jeslích.“
(J 1,32-34) A Jan vydal svědectví: „ Viděl jsem, jak Duch sestupoval jako holubice z nebe a zůstal na něm. Ani
já jsem ho neznal, ale ten, kdo mne poslal křtít ve vodě, mi řekl: ‚Na
koho uvidíš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí v
Duchu Svatém. A já jsem to viděl a dosvědčuji, že toto je Boží Syn ...
Znovuzrození v Kristu do Božího dítěte je také doprovázeno viditelným znamením křtu vodou. Že je člověk znovuzrozen, vůbec neleží v poznání toho člověka ("poznal jsem, že jsem znovuzrozen"), tento nejdůležitější okamžik v životě každého z nás je potvrzen viditelným znamením křtu vodou.
Viditelně potvrzen proto, že tato nová skutečnost je milostí, ničím nezaslouženým darem bez zásluh, "vstupenkou" do Božího lidu a tato skutečnost nesmí být provázena ani nejmenšími pochybami.
Viditelné znamení křtu je tak potvrzením nové neviditelné duchovní skutečnosti, že se člověk stává Božím dítětem a údem Kristovy církve..
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: Frantisek100 v Pondělí, 13. leden 2014 @ 11:06:06 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Jak je vidět z odpovědí Momonky i Oka, každý má svoji pravdu. Je důležité obojí. Lotr na kříži byl spasen díky tomu, že Pánu Ježíši uvěřil v poslední chvíli života. Žádný skutek už nemohl k tomu přidat. Tady je vidět ta obrovská Boží milost. Nic Pán Ježíš lotrovi z minulosti nevyčítá. Takže víra v Ježíše jako Spasitele je základ.
Otázkou je, kdyby lotr dostal pak náhle i lidskou milost a mohl začít žít, jak by se zachoval. Pokračoval by dál ve svém způsobu života, který ho přivedl na popraviště? Nebo by se změnil? A o tom to je. To první je víra a pak je důležitý náš život. Zda se změní. Pokud by se nezměnil, uvěřili jsme opravdově Ježíši ?
Znám plno lidí, kteří dovedou mít plná ústa Krista a chlubí se tím, že jsou spaseni, ale jejich skutky nejsou zrovna lepší než těch, co tuto pravdu neznají. Mezi adventisty i katolíky tak mohou být lidé, kteří mají pravou víru v Ježíše, protože je to poznat na jejich skutcích. A nemá smysl se bavit o formách jejich pobožnosti. Stejně tak tam může být mnohem více těch, kteří to vůbec nepochopili, nepoznali či nedostali Ducha Božího k poznání Ježíše. A u ostatních denominací platí totéž. Vzorem života by měl být Ježíš. A když se nevíme rady, obracejme se v modlitbě k Bohu. Život není tak jednoduchý. Je to zápas a pokoušení. I Pán Ježíš musel vzdorovat pokušením a mnohem větším, než my. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: Momonka (Tinidril@seznam.cz) v Pondělí, 13. leden 2014 @ 14:06:18 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Františku, podle Pánovy reakce soudím, že lotrova víra byla opravdová, živá, a kdyby (to je to kdyby, ale budiž) mohl žít dál, tak by touto vírou chodil. Živá víra to není jen nadšený souhlas s něčím. To není jako když věřím, že vyhraju ve sportce. To je souhlas celou Tvou bytostí a bez špetky pochybnosti, což bez zásahu Ducha sv. možné není. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: Frantisek100 v Pondělí, 13. leden 2014 @ 17:18:05 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Vidíš, a nepotřeboval ani křest. Křest není všechno.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: oko v Pondělí, 13. leden 2014 @ 20:47:09 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | ..."Vidíš, a nepotřeboval ani křest."...
Principem křtu je osobní pozvání do života s Kristem.
Dokud žil Ježíš viditelně v těle, jeho současníci křest nepotřebovali - k účasti na svém životě je přece zval Kristus osobně (např. Mt 4,19).
Nyní je Ježíš v nebi, ve skrytosti u Otce a pozvání lidí dneška do společného života s ním vyřešil obřadem křtu (Kol 2,8-14; Ř 6,3-7).
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: Frantisek100 v Pondělí, 13. leden 2014 @ 20:53:46 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Já byl jako týdenní miminko pořtěn.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: oko v Pondělí, 13. leden 2014 @ 21:17:12 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Já také. :-)
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: Mark v Úterý, 21. leden 2014 @ 16:28:19 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | 2.list Korintským 11, 13 Vždyť jsou to podvodníci, tihle "lžiapoštolové", kteří se za
Kristovy vyslance pouze vydávají! 14 Není se tomu ovšem co divit, vždyť i sám
satan na sebe často bere andělskou podobu. 15 Jaký tedy div, že jeho pomahači
se maskují za služebníky Boží! Však je nakonec spravedlivá odplata nemine. 16
Věřte mi, že to mám v hlavě docela v pořádku. A jestli ne, jak někteří tvrdí,
proč bych se nemohl jednou trochu
pochlubit po jejich způsobu a vyložit vám nějaké ty svoje přednosti?
Momonko,
nemůžeme si být opravdu jisti, že ten scénář, který
popisuješ, má opravdu za následek to, že lidé v CASD jsou spaseni. Někteří mohou být spaseni, ale nemůžeme to
předpokládat. Opravdová “spásná víra” je dána Bohem (Ef. 2,8) a není to pouhý intelektuální
souhlas s jistými výroky, i když biblickými, protože “I ďáblové věří; a třesou
se”. Jakub 2,19b
“Evangelium” CASD (a katolické církve) je falešným
evangeliem jako celek v tom, že obě organizace
mísí dohromady dvě rozlišné biblické doktríny, a to doktrínu o ospravedlnění a
doktrínu o posvěcení. Galatským 3,16 “víme
však, že člověk se nestává spravedlivým před Bohem na základě skutků
přikázaných zákonem, nýbrž vírou v Krista Ježíše. I my jsme uvěřili v Ježíše
Krista, abychom došli spravedlnosti z víry v Krista, a ne ze skutků zákona.
Vždyť ze skutků zákona `nebude nikdo ospravedlněn´.
Takové překroucení
evangelia, které učí CASD a řkc, se podobá tomu, které šířili judaizující
křesťané podle knihy Galatským, když trvali na tom, že křesťané z pohanů musí
být obřezáni, aby mohli být spaseni. Musíme se ale zeptat: “Byli tito Židé
spaseni?”? No jestliže nad nimi Pavel vyhlašuje kletbu ve jménu Božím,
inspirovanou Svatým Duchem, pak bych řekl, že tam jisté pochyby byly. Taky bych
řekl (na rozdíl od tvého tvrzení, Momonko), že CASD se více podobá těm
judaizujícím křesťanům než těm křesťanům, kteří uvěřili jejich učení. My víme s
jistotou, že galatští křesťané slyšeli kázání pravého evangelia, protože to byl
Pavel, kdo jim je kázal, a víme, že Bůh je přijal, takže si můžeme být jisti,
že obsah jeho evangelia byl správný a že byli opravdu spaseni. (Gal 4,13+9; Gal
3,1-2)
I přesto všechno ale dejme tomu, že je možné, že
někteří lidé uvnitř organizace CASD jsou spaseni, protože Bůh může spasit
kohokoliv a nkdykoliv podle své dobré
vůle. To však neznamená, že protože jsou
v této organizaci někteří spasení lidé, tak proto by měli ostatní křesťané
považovat CASD za pravou křesťanskou církev a stýkat se s nimi ve veřejně prohlášené
jednotě. Absolutně ne! Nárok CASD reprezentovat autentické biblické křesťanství
musí být ověřen na základě jejího učení. A mnoho lidí už tyto ověřovací výzkumy
provedlo. Výsledkem bylo, že některé z doktrín CASD, a to její hlavní doktríny
o Kristově Díle, se ukázaly v rozporu s Božím Slovem.
Ohledně společenství s ostatními církevními
organizacemi platí stejná pravidla. Avšak i přesto, že uznáváme možnost, že ne
každý člen církve je opravdu spasen, dáváme církvi výhodu pochybnosti v
záležitostech jednoty, dokud církevní vůdci neprokáží svůj odklon od biblického
ortodoxního učení, skrze jakékoli veřejně prohlášené odporující výroky, které popírají
nebo překrucují jakoukoli základní biblickou pravdu nebo skrze jejich chování,
které vrhá pochyby na jejich vyznání víry. V takto jasně dokázaných případech
bychom se měli stáhnout z veřejného společenství s touto konkrétní církví,
dokud tyto záležitosti nebudou vyřešeny.
Momonko, chci ti poděkovat za způsob, jakým ses
chovala během naší diskuze, bez nevraživosti nebo osobních urážek, když jsi se
mnou nesouhlasila, ale myslím, že jsem už řekl na toto téma dost, takže se teď
rozloučím. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: Momonka (Tinidril@seznam.cz) v Čtvrtek, 23. leden 2014 @ 15:51:18 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | No, Marku, myslím, že takhle zhruba bych s Tebou mohla i souhlasit. Ve svém uvažování také přihlížím k dopisům 7 sborům ze Zjevení, kdy se v každém tom sboru nacházejí jak vítězové tak i poražení, vyjma Filadelfie, kterou jako jedinou si Pán zamiloval... A jak jsem tak kdysi slyšela, tak adventisté se sami ztotožnili se Sardami, no a katolictví to jsou zas Thyatiry;-) Jinak nemáš důvod mi děkovat. Měj se pěkně. |
]
Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: Karolina v Sobota, 11. leden 2014 @ 20:01:17 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Marku, jak je vidět, tak Ti adventisté a katolíci dost leží v žaludku, věnoval jsi jim nejméně tři komentáře k Aliančnímu týdnu modliteb. Pokud dobře sleduji diskusi, tak jsi neodpověděl na moje připomínky k Tvému nepravdivému tvrzení, že adventisté věří a učí spásu ze skutků.Nevěří tomu a ani neučí, jak lze vidět z veřejně dostupných dokumentů na netu, z jejich publikací, které lze volně koupit. Pokud jsi odpověděl, nebo se jedná o někoho jiného, tak se omlouvám. Osobně jsem se nikdy nesetkala s adventistou, který byl v spasení ze skutků věřil, i když nepopírám, že stejně jako v každé církvi jsou lidi, kteří si evangelium nějak zdeformovali. To je ale o osobní víře a vztahu s Kristem. Ale k věci - jak si tedy představuješ, že má být evangelium chápáno? V čem konkrétně vidíš, že adventisté nerozumí evangeliu? a doplňující otázka - Ty jsi Bůh, že dokážeš poznat zda jsou znovuzrozeni a zda budou spaseni? Zkus napsat jasné odpovědi bez napadání a odvádění pozornosti k něčemu jinému, nejlépe odkazy z publikací této církve. |
]
|
|
Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: poutnick v Úterý, 07. leden 2014 @ 15:18:08 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Na tomto týdnu je důležitá hlavně jedna věc. Abychom o něm jen nemluvili a nepřeli se o jeho významu a abychom se celým svým srdcem a celou svou duší modlili jeden za druhého a vyprošovali si navzájem odpuštění a požehnání. Společně nebo každý zvlášť, doma i na oficiálním setkání, tak jak to vyjde a jak Pánbůh dá. Abychom se modlili za svoje pastýře, starší a církevní představitele, za dar Ducha Svatého, aby je naplňoval a vedl k Bohu i k sobě navzájem. Přes všechny překážky a nebezpečí. Aby je Bůh chránil a posiloval a nedal jim upadnout do pokušení ani do rukou nepřátel. Věřím že by bylo vhodné za sebe navzájem i něco obětovat. Například půst, almužnu nebo kousek nějaké bolesti která nás potká. Poděkovat za ní Bohu a přijmout jí. Trochu spánku a pohodlí. Usmíření a odpuštění svým viníkům.
Ať jsme jedno srdce, ať jsme jedna duše, ke tvé slávě, Pane. |
Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: Mark v Sobota, 11. leden 2014 @ 17:30:36 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Momonko, ke
svému tvrzení, že ti adventisté a katolíci, kteří „nechápou evangelium tak, jak má být chápáno“ dodáváš, že důvod
jejich neporozumění je, „protože pevně a
upřímně věří tomu, čemu byli kdysi coby hloupoučká, Písem neznalá duchovní
miminka vyučeni.“ Dobře, to je pravda ohledně jejich upřímnosti, ale snímá
to z nich zodpovědnost za to, čemu věří a vyhnou se proto následkům toho,
že věří lži? Tvé použití fráze „duchovní miminka“ naznačuje, že nemají
zodpovědnost, jako dospělé osoby. Pravda je ale taková, že jestliže jsou tito
lidé dospělí a zdravé mysli, pak jsou plně zodpovědni za to, čemu věří.
A kromě toho, kdo ví jistě, proč
přesně tito adventisté a katolíci „nechápou evangelium“? Bible učí, že mnozí z nich
nechtějí chápat, protože nemilují
Pravdu, a tak je Bůh soudí tím, že na ně posílá silný klam, takže nakonec nemohou uvěřit Pravdě evangelia a
následek toho je odsouzení. 2. Tesalonickým 2, 10-12: „…a všemožnou nepravostí
bude svádět ty, kdo jdou k záhubě, neboť nepřijali a nemilovali pravdu, která
by je zachránila. Proto je Bůh vydává do moci klamu, aby uvěřili lži.Tak budou
odsouzeni všichni, kdo neuvěřili pravdě, ale nalezli zalíbení v nepravosti.“
Proto, ve světle tohoto Písma, když píšeš „Pokud se mýlí, jak
píšeš, není to tak zlé“, se domnívám, že následky neporozumění
adventistů a katolíků Boží cestě spasení jsou vskutku velmi zlé.
|
]
Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: oko v Neděle, 12. leden 2014 @ 08:54:58 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Marku. hleď alespoň na sebe, abys alespoň ty miloval pravdu. Z mého pohledu totiž právě ty, v mylné sebejistotě ohloupeného a zmanipulovaného, vyznáváš nebezpečné bludy.
|
]
Re: Re: Re: Alianční týden modliteb (Skóre: 1) Vložil: poutnick v Pondělí, 13. leden 2014 @ 13:37:55 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Takové věci říkají nejčastěji příslušníci náboženských skupin které nemají dlouhého trvání, jejich členové jsou mladí, stejného věku a nemají děti. Popřípadě popírači církví pro které je to jen jedna z mnoha záminek. Kteří si přejí aby ke křtu nedošlo nikdy, v mládí ani ve stáří. Člověk který věří v Boha a má děti je obvykle učí znát Boha již od narození. Nečeká jestli si o to sami řeknou. |
]
|
|
|
|