Honíme se za náplní břicha a v lesku toho, co "musí být", nebo je žijeme v chudobě jako narozený Ježíš?

Kde se započalo úplně jiné slavení takovýchto Vánoc v historii? Proč je nejdeme s Ježíšem slavit i my (pokud  je opravdu chceme slavit) také pěšky někam za město,  do zimy a nepohody, jak k tomu byla vystavena Ježíšova rodina? 

Plno lidí (a hlavně žen a hospodyň) žije poslední dny nebo týdny před Vánocemi konzumním neklidem, co vše je třeba stihnout udělat a především nakoupit, protože jejich rodiny (manželé i děti) čekají, že "musí být" např. jmelí,  ozdobený stromeček a dárky pod ním, že musí být mnoho druhů cukroví, ryba, salát, plná lednička jiného jídla a piva a vína či džusů, že musí být na Hod Boží či na Štěpána samozřejmě knedlo-vepřo-zelo či pečená husa či krůta s tím vším okolo, na co jsme o svátcích zvyklí. 

Tuto tradici tak  ve větší či menší míře přebírá většina z nás jaksi jako automaticky danou a neměnnou (a iá si na ni dříve zvykla).

Napíše tu někdo, jak vlastně vznikla tato tradice a jak souvisí s narozením Ježíše, který takto své narozeniny nikdy neslavil?

Pokud by šlo o připomínku Ježíše či  snahu ho obdarovat jako pastýři či Mudrcové z východu, pak neshledávám žádné logické  propojení či souvislost se současnou tradicí. 

Mám letos poprvé plán oslavit Štědrý den a Vánoce  "jen" pěším putováním do přírody někam za město  k lesu a  k ohníčku, tak jak v chudobě a zimě putovala Ježíšova rodina,  pokud mi to počasí a zdraví dovolí. Vzpomínám na oslavu Františka z Assisi právě v živých (lesních) jesličkách asi též s ohněm či loučí a s narozeným Děťátkem?

Připojíte se někdo k následnému sdílení?