Přestavme si tu hroznou situaci, kdy Pán Ježíš právě umřel. Je pátek odpoledne. Tělo je třeba pohřbít a hrozí, že skončí v hromadném hrobě s oběma ukřižovanými. Zmizelo by nenávratně jeho tělo, zmizela by časem i památka na něho. Učedníci mimo Jana se rozutekli.  Kdo zůstal?

                Vedle několika žen jsou zde dva významní muži. Nikodém  a další muž, Josef z Arimatie.  Vážený člen židovské velerady. Určitě byl u toho, když se velekněží radili, jak Ježíše zlikvidují a odsouhlasili vydat ho Římanům. On však nemohl, ačkoliv se snažil Ježíše bránit, dělat nic. Možná, že i věřil, že se Pán Ježíš nedá zajmout. Kdo ví?  On však  stejně jako Nikodém je tajný ctitel Pána Ježíše. Za života Pána Ježíše mu nepomohl, nyní cítí, že musí něco udělat, ať to stojí cokoliv. Zvláštní. Vidí, že už Ježíš nemá žádnou moc. Na kříži visí jeho tělo bez ducha a života. Ta tam je Boží moc, která z něho vyzařovala během jeho působení. Ti, co se dříve veřejně hlásili k Pánu Ježíši, jsou většinou rozutečení. Petr dokonce Pána Ježíše vydatně zapíral a Jidáš, když zjistil, že nevyšlo, co zamýšlel, zešílel. Možná na oba muže, pokud byli blízko popravy, vše, co se kolem dělo, také zapůsobilo, stejně tak jako na římské vojáky a mnohé diváky. Teď však čas běží a je třeba postarat se aspoň o tělo Pána Ježíše. Josef se však nestydí za Ježíše. A tak je zvláštní, že o jeho jednání se dokonce píše ve všech čtyřech evangeliích, což je vzácnost.

 

 

Josef se chová nesmírně statečně. Nedělá to z vypočítavosti. Vždyť Pán Ježíš je mrtvý a nemůže mít z něho žádný prospěch.  Naopak on cítí potřebu něco dělat.  Odváží se předstoupit před nejvyššího vládce v zemi. A Pilát se diví. Jak to, že Ježíš zemřel tak brzy? Obyčejně umírání na kříži trvá více než den. Je to možné? A nakonec se rozhodne, že tělo  Ježíše tomuto váženému občanovi vydá. Pravděpodobně dokonce zadarmo, ačkoliv se za toto muselo hodně zaplatit. A tak Josef s Nikodémem sundají tělo Páně a zavinou do plátna. Nikodém ještě přinese  velké množství vonných látek. Čas spěchá. Je třeba tělo rychle pohřbít, než bude sobota.  A je symbolické, že je pohřben do nového hrobu, kde ještě nikdo nebyl pochován. Je to hrob vytesaný do skály na Josefově pozemku. Je to i místo vzkříšení.

 

      Před šesti dny volaly zástupy lidí: „Hosanna Synu Davidův. Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hossana na výsostech!!“

     Možná mnozí, vlastně většina, věřili v osvobození od římské nadvlády, ale vše dopadlo jinak.  Asi vnímali Ježíše spíše politicky než jako Boha. Jak strašně rychle lidé zapomínají a jak mylně mohou být jejich představy a přání.

 

Blízko několika tisíců lidí ( Jeruzalém je přeplněný lidmi v důsledku velikonoc)   umírá Bůh v lidském těle, aby v zastoupení člověka spasil lidi. Nikdo si to neuvědomuje  a věrní se rozutečou.

 

Naštěstí ne všichni se schovají a zapomenou, ne všichni Pána Ježíše zapřou.

 

Josef s Nikodémem nesmírně riskují a dávají všanc  svoje společenské postavení. Vždyť tohle jednání je může zničit. Ale oni uvažují jinak. Oni mají k Pánu Ježíši vztah a cítí k Němu   povinnost, když tak nemohli učinit za jeho života, aby aspoň udělali něco pro Něho teď.

 

Díky Bohu, že nezapomínají všichni a nesmíme zapomenou ani my.

 

Možná kolem nás existují takoví Josefové a Nikodémové, kteří nevystupují okatě, aby je každý viděl, ale v potřebné chvíli prokážou, že patří Kristu a neváhají i riskovat.

 

 

A tak jsou mi Josef  z Arimarte a Nikodém velice  sympatičtí a vážím si jich

 

Kéž by i v nás byla taková odvaha, když se jedná o Pána Ježíše!!!!!