Dopis od někoho, kdo nás má rád a komu na nás záleží, vždy potěší. Má velkou cenu. Často se k němu vracíme a objevujeme to, co jsme při prvním přečtení tak plně nepochopili. Podobný dopis pro nás zanechal i Pán Ježíš. Nepsal ho On sám, napsali ho jiní za něj, protože  On je tím pověřil.

 

    Poslyšme jeden příběh!!

Před první světovou válkou se jeden mladý muž v Anglii musel rozloučit se svoji manželkou a její malinkou dcerou, které byl asi teprve rok. Nerad odcházel pryč od rodiny, kterou miloval. Tehdy všichni věřili, že válka nebude dlouhá  a  za pár měsíců budou všichni zase pohromadě. Loď s vojáky vplula na moře a on se díval dlouho za svojí hodnou manželkou a její dceruškou v náručí. Když zmizeli z obzoru , zašel do kajuty  a pustil se do psaní. Musel napsat vše, co cítil, jak je má rád, jak se těší, až budou spolu. Byl to dopis plný lásky, touhy, přání, citu... Pak dopis dal do obálky, nadepsal adresu  a k tomu papír, aby případný nálezce ho odevzdal adresátovi na obálce. Dopis vložil do lahve, uzavřel ji důkladně  a vhodil do moře. Za několik dní tento mladý muž zemřel na bojišti ve Francii.  Manželka  se až pozdě dozvěděla, že její muž již není mezi živými  a někde leží v neznámém hrobě. Její dcera znala jen to, co maminka o tatínkovi vyprávěla.  Po 80. letech tento dopis našel jeden rybář , otevřel a když zjistil, co v něm je, začal  s přáteli pátrat po adresátovi  Třeba žije někdo z rodiny. A nakonec se podařilo najít asi osmdesát čtyřletou dceru, žijící na Novém Zélandu. Když četla dopis, tekly ji slzy po tváři, byla nemírně dojata. Poznávala, jak je otec obě s maminkou miloval, těšil se na ně.. Po tolika letech na sklonku svého života poznala otce, jaký byl její otec.

 

    A my jsme vlastně také takoví opuštění děti zde na Zemi. Ale Otec nám zanechal také dopis. Je to evangelium  a v něm ujištění o Otcovské  boží lásce. A nestačí ten dopis číst jednou, ale mnohokrát a  pokaždé objevíme i pochopíme něco nového.  Ten dopis nám radí, jak žít, čeho se vyvarovat a je projevem Boží starosti o nás.  Je napsán proto, abychom měli radost a sílu vše překonávat a žít v souladu s Otcovou vůli. Má nás rád a nechce, abychom sešli z cesty, která jediná je ta správná. A tak jako ta stařenka uvěřila, že se jednou setká se svým  milovaným otcem, tak tohle přece čeká i na nás, pokut tomu věříme a žijeme touto vírou.

 

 

Vezměme ten dopis, čtěme a studujme ho, protože je pro každého z nás, protože všichni jsme Boží děti.