poslal Nepřihlášený
Evangelisté Matouš a Lukáš nám uvádějí Kristův rodokmen rozličným způsobem
a mnozí věří, že je tu skutečný rozpor. Ježto nyní všichni věřící - pravda
z neznalosti - se namáhají najít vysvětlení těchto míst, proto i my chceme
uvést k nám došlou zprávu, kterou nám krátce před tím zmíněný Africanus
v dopise Aristidovi podává o souhlasu
rodokmenu v evangeliích. Vyvrací tím důkladně mínění jiných násilné a na
omylu spočívající. Uvádí tradici, jak ji sám slyšel přesně těmito slovy:
"Jména pokolení byla v Izraeli počítána buď podle přirozeného původu (kata
fysin) nebo podle původu ze zákona (kata nomon). Podle přirozeného původu
jestliže se (otci) narodil vlastní syn; podle původu ze zákona, jestliže
někdo přijal rodinné jméno bezdětného zemřelého bratra.
O ROZDÍLNÉM PODÁNÍ KRISTOVA RODOKMENU
U EVANGELISTŮ
Evangelisté Matouš a Lukáš nám uvádějí Kristův rodokmen rozličným způsobem
a mnozí věří, že je tu skutečný rozpor. Ježto nyní všichni věřící - pravda
z neznalosti - se namáhají najít vysvětlení těchto míst, proto i my chceme
uvést k nám došlou zprávu, kterou nám krátce před tím zmíněný Africanus
v dopise Aristidovi* podává o souhlasu
rodokmenu v evangeliích. Vyvrací tím důkladně mínění jiných násilné a na
omylu spočívající. Uvádí tradici, jak ji sám slyšel přesně těmito slovy:
"Jména pokolení byla v Izraeli počítána buď podle přirozeného původu (kata
fysin) nebo podle původu ze zákona (kata nomon). Podle přirozeného původu
jestliže se (otci) narodil vlastní syn; podle původu ze zákona, jestliže
někdo přijal rodinné jméno bezdětného zemřelého bratra. - Poněvadž tu nebyla
zcela určitá naděje na zmrtvýchvstání, vytvářeli si budoucí přislíbení
jistým druhem smrtelného z mrtvých vstání, aby tak nezaniklo jméno zemřelého
-. V rodokmenu jsou uvedeni i ti, kteří měli přirozeného otce, i ti, kteří
se narodili jiným rodičům a byli adoptováni. Je tu tedy zmínka jak o těch,
kteří byli skutečnými otci, tak o těch, kteří byli
jakoby otci. Nemýlí se tedy evangelia, když jedny počítají podle přirozeného
původu a druhé podle původu ze zákona. Rody, které odvozují svůj původ
od Šalamouna a Nathana, byly vzájemně promíšeny jednak tím, že přijaly
jméno toho, který zemřel bez dětí, jednak tím, že uzavřeli druhé manželství
a z toho se narodily děti. Tudíž možno právem považovat děti jednoho otce
i za děti druhého otce, totiž za děti nepravého i přirozeného otce. Tímto
způsobem obě evangelia, i když uvádějí obě linie, přece jen se ve své zprávě
dostávají oklikou k Josefovi a sice obě skutečně pravdivě. Že je správné,
co jsem řekl, objasním to na obou rodokmenech.
Jestliže se počítá pokolení od Davida k Šalamounovi, podle Matouše
jako třetího od konce shledáme Mathanta, který zplodil Josefova otce Jakuba.
Počítáš-li stejným způsobem od Davidova syna Nathana shledáš podle Lukáše
na třetím místě od konce Melcha, jehož syn Heli je Josefovým otcem. Lukáš
totiž říká: Josef byl synem Heli a ten Melchův. Ježto nyní je náš pohled
zaměřen na Josefa, musíme vysvětlit proč uvádějí jako jeho otce Jakuba,
který svůj původ odvozuje od Šalamouna, i Heliho, který odvozuje svůj původ
od Nathana; dále proč jejich otcové Mathat a Melchi, ač různého rodu, jsou
přece uváděni jako dědové Josefa. Mathat a Melchi si vzali tutéž ženu a
měli s ní děti. Měla tedy s oběma děti. Zákon totiž nezakazoval, aby rozvodem
či smrtí muže se po druhé vdala. Z Esthy - tak se podle tradice jmenovala
- zplodil Mathat, který odvozoval svůj původ od Šalamouna, napřed Jakuba.
A když Mathat zemřel, oženil se s ní Melchi který svůj původ odvozoval
od Nathana sice z téhož kmene, avšak z jiného rodu, a obdržel od ní syna
Heliho. Tím shledáváme Jakuba a Heliho, ač rozdílného původu jako bratry
narozené z téže matky. Jeden z nich, když jeho bratr Heli zemřel bezdětný,
vzal si jeho ženu za manželku a zplodil s ní Josefa jako třetí dítě. Byl
jeho přirozeným synem. Proto stojí psáno: "Jakub zplodil Josefa". Podle
zákona byl však synem Heliho poněvadž jej zplodil jeho bratr Jakub. V důsledku
toho evangelista Matouš říká: "Jakub zplodil Josefa" a evangelista Lukáš,
který postupuje od dětí k rodičům říká: "Domnívali se, že Ježíš je syn
Josefův" - toto výslovně uvádí - "a ten Heliův a ten zase Melchův", což
nelze považovat za nesprávné. Vždyť původ ze zákona nemohl být jasněji
vyjádřen. V tomto rodokmenu, kde mluví o Božím Synu po linii vzestupné
až k Adamovi, zamlčuje slovo "zplodil".
Toto tvrzení není v žádném případě nedokazatelné nebo lehkomyslně vykonstruované.
Tělesní příbuzní Spasitele - ať už se chtěli chlubit svým původem či jen
prostě sdělovali skutečnost - nám toto také ústně předali. Idumejští lupiči
přepadli palestinské město Ascalon a odvedli z Apollonova pohanského chrámu
vybudovaném na městské zdi, Antipatra, syna jistého chrámového služebníka
Heroda a ostatní kořistí jako zajatce. Kněz za svého syna nemohl zaplatit
výkupné. Proto Antipater byl vychován podle zvyku Idumejců. Později se
spřátelil s židovským veleknězem Hyrkanem. Hyrkan jej záhy poslal jako
vyslance k Pompeiovi, který Hyrkanovi vrátil zcela svobodně moc okleštěnou
jeho bratrem Aristobulem. Antipater obdržel úřad prokurátora Palestiny.
Byl však ze závisti usmrcen. Po něm nastoupil jeho syn Herodes, kterému
později z rozhodnutí Augusta a Antonia bylo přiznáno panství nad Židy.
Jeho synové Herodes a ostatní se stali tetrarchy. Toto všechno souhlasí
s historickými knihami řeckými. Až do tehdejší doby se nacházely v archívech
rodokmeny hebrejských rodin i těch, kteří odvozovali svůj původ z proselytů,
jako od amonity Achora a maobitky Ruth, stejně jako těch, kteří s nimi
vytáhli z Egypta a svatbami se s nimi smísili. To tam bylo zaznamenáno.
Ježto nyní Herodes věděl, že není v žádném příbuzenském vztahu s izraelským
národem, a vědom si svého nízkého původu, spálil tyto písemné záznamy rodokmenů.
Tímto způsobem věřil že jej budou považovat za narozeného z urozeného rodu,
poněvadž nikdo neměl možnost již
odvozovat svůj původ od patriarchů či od proselytů nebo od tak zvaných
cizinců, kteří se smísili s Izraelity podle záznamu ve veřejných listinách.
Jen málo jich bylo, kteří měli své soukromé záznamy, když si buď jména
zapamatovali nebo si obstarali opisy a mohli se chlubit, že pro své potomky
zachránili vznešený původ. K těm náleželi dříve zmínění kteří v souvislosti
s rodem Pána byli zváni "příbuzní Pána". Byli roztroušeni z židovských
krajů Nazareta a Cochaby do ostatního světa a uváděli uvedené rodokmeny
podle svých deníků tak věrně, jak jen mohli.
Ať je tomu jakkoli, aspoň podle mého a každého rozumného názoru nemohl
nikdo nalézt lepší vysvětlení. I když se to nedá doložit, nechť nám také
ve vysvětlení postačí, poněvadž lepší a správnější nejsme schopni podat.
Jistě v každém případu říká evangelium pravdu".
Na konci tohoto listu Aristidovi uvádí Africanus ještě toto: "Mathan
který pocházel od Šalamouna, zplodil Jakuba. Když Mathan zemřel, zplodil
Melchi, který pocházel od Nathana, z téže ženy Heliho. Heli a Jakub byli
podle toho bratří, poněvadž se narodili z jedné a téže matky. Poněvadž
Heli zemřel bezdětný, vzbudil mu Jakub potomka, když zplodil Josefa. Tento
Josef podle přirozeného původu byl synem Jakuba a podle zákona synem Heliho.
Tak byl Josef synem obou". Potud Africanus.
Z výkladu rodokmenu Josefova vysvítá také že Maria spolu s ním pochází
z téhož kmene. Podle Mojžíšova zákona nebylo totiž dovoleno směšovat se
s jinými kmeny. Aby rodinné dědictví nepřecházelo z jednoho kmene, bylo
přikázáno uzavírat manželství v rámci téhož kmene. Tolik o tom.
*Filozof Aristides, autor apologie
určené Hadrianovi (117-138), pocházel z Athén
Zdroj: http://www.fatym.com/taf/knihy/patrol/index.htm
