Nechce-li však poslechnout ani je, řekni to církvi  . A pokud odmítne poslechnout i církev, ať je tedy pro tebe cizí jako pohan a celník....


Sám Ježíš zde podle evangelisty Matouše už dává návod k určitému typu chování za určité situace a sám zde hovoří už o reálně existující církvi!

Toto si můžeme lidsky vysvětlit třemi způsoby:
1.) Toto místo nejsou reálná Kristova slova, ale jsou až pozdější redakční vsuvkou do Matoušova evangelia - až zpětně dávno po Letnicích.
2.) Toto místo nejsou reálná Kristova slova, ale doplnil je tam sám vlastními slovy  evangelista jako návod k určitému typu jednání mezi křesťany podle ducha Ježíšova učení.
3.) Toto místo jsou reálná Kristova slova - což ale také logicky znamená, že církev reálně musela existovat už i za Kristova pozemského života, jinak by takhle nemluvil.


Osobně se přikláním k variantě 3.).
Samozřejmě že církev existovala nikoli v dnešní podobě pod vedení Duchem svatým, kterou získala až po Letnicích!
Před Letnicemi existovala pod vedením samotného Ježíše ještě ve smrtelném těle - Mistra a Pána všech křesťanů (J 13,13).




Církev - Ekklésia - to je shromáždění bratrů a sester v Kristu.

Je třeba si uvědomit, co vlastně je církev. Nazýváme ji tajemným tělem Krista, jehož údy jsou jednotliví křesťané. Proč?
Každý člověk, který byl pozván Kristem do společného života s ním, který toto pozvání přijal a prošel spolu s Kristem jeho smrt a zmrtvýchvstání, se už touto slutečností stal křesťanem, učedníkem Krista, následovníkem Krista a obdržel pro Kristovy zásluhy nesmírný dar znovuzrození, narození z Boha, narození shůry do Božího dítěte.
Je to dar spasení v Kristu, kdy jsou člověku odpuštěny všechny hříchy a stává se dědicem věčného života - může nyní kráčet v novosti života Božího dítěte (Ř 6,3-4).



Prvním "pokristěným" člověkem byla Ježíšova matka, která přijala pozvání do společného života s Kristem hned při andělském zvěstování. Byla prvním člověkem, který "oblékl " ještě nenarozeného Krista.
Jako další pozval Kristus do církve za apoštoly  prosté rybáře (Mt 4,18-19). Všichni apoštolové i další Ježíšovi učedníci (spolu s ženami, které Krista doprovázely) přijali Kristovo pozvání k učednictví, k následování Ježíše vlastním životem. Všichni, celý tento živý zárodek církve po tři roky veřejného Kristova působení, následovali Krista za jeho pozemského života - ale žádný z nich se ještě nestal skutečným křesťanem!

Křesťanem se člověk stává až tehdy, když projde spolu s Kristem jeho smrtí i zmrtvýchvstáním.
Celý tento zárodek církve byl ponořen spolu s Kristem do jeho smrti (někteří stáli pod křížem, jiní byli ukryti ve strachu za zavřenými dveřmi) a spolu prožili i radost velikonočního vzkříšení. Tehdy bylo jejich znovuzrození dovršeno, osobní účastí na smrti a vzkříšení Krista se stali  křesťany a tato účast jim za Kristovy zásluhy výkupné oběti otevřela nárok na dědictví věčného života. Oblékli bezhříšného Krista, stali se také Božími dětmi bez hříchů.

Proto se nikde v Písmu nepíše o tom, že Ježíšovi současníci, kteří ho následovali už za jeho pozemského života, by potřebovali ještě pokřtít. Nikde ani zmínka o takovém křtu apoštolů!
Křest do Pánova jména (Mt 28,19) byl určen až pro ty lidi, kteří Ježíše ve smrtelném těle už nepoznali - poznali jej až skrze hlásání evangelia až po jeho zmrtvýchvstání - tedy včetně apoštola Pavla - včetně i nás, dnešních křesťanů. Také my, podobně jako Kristovi současníci, potřebujeme být ponořeni spolu s Kristem do jeho smrti a vzkříšení! To znovuzrozuje, to nás činí podílníky na Kristově vykoupení lidstva.
I my, mocí Ducha svatého, se stáváme učedníky Krista až tím, že jsme ve křtu ponořeni spolu s Kristem do jeho smrti a spolu s Kristem ve křtu i vzkříšeni do života v novosti Božích dětí.
Ve křtu jsme Kristem spaseni milostí bez vlastních zásluh (Ef 2,5-9).

(Kol 2,8-14)
Dávejte si pozor, ať vás někdo neodvede jako zajatce skrze filozofii -- prázdný svod podle lidské tradice, podle živlů světa, a ne podle Krista.  Neboť v něm tělesně přebývá veškerá plnost Božství.   I vy jste v něm naplněni. On je hlavou každé vlády a moci.   V něm jste byli také obřezáni obřízkou, která nebyla udělána lidskou rukou, nýbrž spočívala ve svlečení těla hříchů, v obřízce Kristově,    když jste byli spolu s ním ve křtu pohřbeni a v něm jste byli spolu i vzkříšeni  skrze víru v působení Boha, který ho vzkřísil z mrtvých.   I vás, když jste byli mrtvi v proviněních a neobřízce svého těla, spolu s ním obživil, když nám všechna provinění odpustil   a vymazal rukou psaný záznam, který svými ustanoveními svědčil proti nám a který nám byl nepřátelský; odstranil jej z našeho středu tím, že jej přibil na kříž.