Grano Salis - Nadechni se v Duchu svatém.

poslal Myslivec

Mezi křesťany je docela hodně rozšířený strach přiznat se k Duchu svatému. V podstatě je to paradox. Křesťan se hlásí ke Kristu, a ejhle k Duchu svatému se přitom doznat ostýchá. Kristus když od nás odcházel, řekl, že Jeho odchod nám všem prospěje. Taky Kristus řekl, že s námi bude neustále. Neustále? V jaké podobě? A jak nám Jeho odchod může prospět? Chvilku po svém odchodu seslal Ducha svatého. Takže Kristus je neustále s námi v duchovním kontaktu jako Duch. Jak Křtitel v souvislosti se křtem Kristovým mluví o ohni Ducha. A právě to se v případě seslání Ducha na zem viditelně děje. Duch sestoupil ve viditelné podobě ohně. Byl to mimořádný okamžik. Duch svatý byl dán našemu světu.

Byla zde doba bez Krista. Pak zde byla doba kdy Kristus byl mezi námi, a pak zde byla doba kdy od nás Kristus odešel a seslal Ducha. Duch je přítomný neustále až doposud! Uvědomujeme si vůbec neustálou přítomnost Ducha svatého, nebo se k přítomnosti Ducha stavíme stejně neslaně nemastně jako současníci Ježíše k Jeho pozemské přítomnosti? A co bychom dnes dali za to vidět alespoň jeden z Ježíšových dnů? Sestup Ducha byl provázený ohněm, pozemské bytí Ducha provází vanutí. Vane. To je zatím to nejvýstižnější slovo ohledně běžného působení Ducha, lepší neznám.

Hodně křesťanů vidí v působení Ducha něco mimořádného, něco záslužného, mají vsugerovanou představu, že až k nim konečně ten slíbený Duch přijde, bude to silný emocionální zážitek. A přitom je to mnohem snadnější a jednodušší. V působení Ducha většinou nic mimořádného není, a každý kdo se hlásí ke Kristu, se musí stejnou měrou hlásit k Duchu.

Jak bychom mohli Krista ve víře vnímat, kdyby Duch nepůsobil mezi Kristem a člověkem?? Kristus je přítomný v nebeském chrámu a člověk zde na zemi.

Právě to nám prospívá. Kristus seslal Ducha, abychom se v tomto čase milosti naučili duchovně žít s Bohem. Abychom se Krista naučili poznávat v Duchu pravdy. Jedině v duchovně poznané pravdě je možné vyznat- Ježíš Kristus je Pán! Orientovat se ve vlastním duchovnu, vnímat Ducha, navázat duchovní vztah, tedy živý vztah víry s Kristem, je možné jen v Duchu! A z toho pak plyne náš další duchovní rozvoj.

V působení Ducha není většinou nic mimořádného. Jsou to třeba drobné střípky pravd, které v každodenním humbuku skládáme postupně dohromady. Je to třeba touha po lásce, kterou v nás vzbuzuje Bůh Duchem. Je to schopnost poznat pravdu, je to neustálá inspirace a snaha něco nového tvořit. V Duchu je i chtění žít. Ducha vnímáme i v tak obyčejné věci jako je nádech. Vždyť svým dechnutím Bůh Adama oživil, a potažmo tím oživil celé lidstvo. Je to neustálá modlitba v Duchu, jsou to modlitby beze slov plné důvěry a odevzdání, je to poznaná boží vůle, jsou to naplněné prosby v boží vůli...

A hlavně díky Duchu můžeme být v neustálé přítomnosti Krista. Jak je potom možné znát se ke Kristu a neznat se k Duchu??

Toužíme potom aby Kristus přišel zpátky mezi nás, a přitom tolik lidi ignoruje fakt, že Duch svatý seslaný Kristem je mezi námi. Je to taková ta opakující se analogie. Když Kristus chodil po zemi nikdo Ho pro tvrdost srdce nepoznal. Stejně tak nyní nepoznávají Ducha svatého pro svou zatvrzelost vůči pravdě. Všichni chtějí vidět Ducha v obrovských věcech, chtějí ho vidět v superemocionálních začitcích, davových psychózách, v nesrozumizelném žvatlání, někteří se snaží si Ducha koupit, zasloužit si ho. Dokonce někteří chtějí aby jim Ducha svatého udělil jiný člověk. A jsou zde i takový, kteří si právo na Ducha svatého uzurpují, a jiným Ducha svatého odpírají.

No a přitom je působení Ducha svatého většinou něčím zcela všedním, a vliv Ducha je nejvíce zřetelný u prostých maličkých lidí, kteří právě proto mají po celá staletí k Bohu nejblíže.

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace