To je jedna z velmi viditelných až křiklavých věcí, kterou se křesťanství liší od římského katolictví, pravoslaví, od budhismu, islámu a dalších podobných náboženství, jejichž země jsou zase na chvostu životní úrovně ve světě.

  Někdy jsou na chvostě životní úrovně i křesťanské země: Často se totiž stane, že Pán Bůh pošle s evangeliem apoštoly do těch nejchudších, životní úrovní nejhorších oblastí světa. Díky tomu, že křesťanství má moc proměňovat svět, během jedné až dvou generací se situace na takovém místě změní. Křesťanů navíc na proměnu společnosti není potřeba moc, velké množství, jako je to u jiných náboženství, aby proměnila celou společnost. Křesťanství je jako sůl: Soli stačí trocha na "ochucení jídla", aby se jeho kvalita zcela změnila.

  No, to je zase "argument".

Život je v Kristu, vlastně je jím sám Kristus. Církev není autorkou Písma, proto nemůže Písmo vykládat, ale může a má přijímat z Písma pravdu, skutečnost, moudrost a zjevení o tom, Kdo a jaký je Bůh, jaká je Jeho vůle, co se Mu libí a co ne, co si naplánoval a co také dokoná. Koneckonců Písmo je Bohem vdechnuté, takže je to vlastně Boží dech, rozuměj Duch, Jehož potřebujeme, aby nám Písmo vykládal a vedl nás, abychom byli Jeho činiteli, nikoli toliko posluchači.

Autor výše uvedeného příspěvku má zřejmě na mysli římsko-katolickou "církev", která ovšem jednak netrvá 2000 let, jednak ji nezaložil Kristus a ve skutečnosti vlastně ani není církví v biblickém smyslu toho slova.

Tož tak.

Tužka nebo pero není robot, ale nástroj. Bůh pro uskutečnění svého záměru potřebuje patřičné nástroje a použil si k tomu apoštoly, kteří inspirováni Duchem Svatým napsali to, co měli, nikoli jako roboti, nýbrž jako Boží nástroje poslušni tomu, k čemu je Bůh vybízel, co mělo být napsáno a doplněno slovem služby pro vybudování církve coby Těla Kristova. V několika výjimečných případech apoštol Pavel zmínil skutečnost, že to, co píše, není Boží Slovo, ale jeho vlastní. Vzhledem k tomu, že byl jedno s Kristem, ba dokonce jeden duch s Kristem (1K 6:17) má i toto Pavlovo slovo místo v jeho listech právě proto, že se neodvážil své slovo vydávat za slovo Boží. Tož tak.

A mimochodem - tobě nevadí tvé postavení Božího odpůrce, který tu neustále odporuje Bohu a tomu, co zjevil v Jeho Slově? Bohu to svým způsobem nevadí, neboť On svůj záměr uskuteční navzdory všem nepřátelům a odpůrcům. Také jsem byl Božím nepřítelem, než se mi Bůh dal poznat, ale když jsem si mohl vybrat, budu-li Božím přítelem a spolupracovníkem nebo Jeho odpůrcem, vybral jsem si to první!. I ty si můžeš vybrat - ještě stále je čas milosti. Nepropásni ho!

Lépe řečeno tvému rozumu, který je proti Bohu.

Pokud zde tedy někomu odporuji, není to docela jistě Bůh, ale často jen trochu přihlouplí a namyšlení svatouškovští "svatí"  - docela zahledění do sebe.

Možná tu nějací tací jsou, ale např. Toník, Bylina, rosmano a někteří další  to nejsou.

Svatopisci nejsou nemyslící nástroje, ale lidské osobnosti. 
Oni netlumočí Boha doslovně, ale jako výsledek spolupráce Boha a člověka každý vtiskuje psanému Božímu slovu svůj osobitý charakter, svoji "člověčinu".

Kdyby to byla pravda, nemohlo to, co napsali apoštolové, být považováno za Písmo Svaté, za Boží slovo. Žádná přirozená "člověčina" v Písmu není a být nemůže, na to už Bůh dohlédl např. tím, že ne všechno, co kdo napsal, se stalo součástí Písma.

Tož tak.

Biblické srdce sestává ze tří složek duše - mysl, city vůle + nejdůležitější část ducha, jíž je svědomí, jako Boží hlas v nitru člověka, který dává zelenou nebo červenou našemu konání. Další složky našeho ducha - společenství ( s Bohem) a intuice (přímý vhled do situace) napomáhají ke správnému posouzení všeho, co se kolem nás a s námi děje.

Tož tak.

"Třísložkovost" člověka stejně jako trojjedinost Boha má svůj význam. Postavení duše mezi tělem a duchem představuje problém, a proto je potřeba ji proměnit, zachránit, obnovit, což činí Božský život. Postavení duše a třísložkovost odpovídá také Božímu chrámu: nádvoří = tělo, svatyně= duše a velesvatyně = duch. Jedině, když jsem v duchu, jsem v Boží přítomnosti. Duše upnutá na tělo, myslí na věci těla, kdežto duše upnutá na ducha myslí na věci Ducha, na Boží věci  O tom, na co naši duši upneme, rozhodujeme my. Proto je potřeba k proměně naší duše spolupráce s Bohem, tj. její (naše) upínání a lnutí k Bohu, k Duchu v našem znovuzrozeném duchu. Tož tak.

  Začnu od konce.

  Někdo patří pravdě, vydal svůj život pravdě, "má ho pravda". A jiný zase pravdě nepatří.

  To je také popsané v bibli. 

  Čistému člověku se Bůh jeví čistě, převrácenému člověku se jeví převráceně. Není to tak, že by Bůh jednal s lidmi převráceně nebo říkal něco převráceného, či utvrzoval lidi v převrácenostech, ale když se převrácený člověk setká s Božím jednáním a Božím slovem, s Boží pravdou, to slovo se mu díky stavu jeho srdce jeví převráceně a vede k převráceným závěrům a převrácenému jednání. 

  Dám příklad. 

  Východisko, Boží pravda: 'Bůh je vítěz. Jistě zvítězí, ať se děje, co se děje, ať to vypadá jak chce hrozně. Bůh je na naší straně, Bůh bojuje za nás. Bůh nám daroval vítězství.'

  Člověk, který má přímé, čisté srdce a slyší Boží pravdu, učiní z toho slova závěr: 'Sláva Bohu! Jdeme bojovat! Jestli je Bůh na naší straně a zvítězíme, má smysl bojovat do posledního dechu i kdybych měl v boji padnout!'

  Pro člověka, který má převrácené srdce a slyší tu Boží pravdu, se to celé Boží slovo, ta Boží pravda, ale obrátí do "logiky" ve stylu: 'Jestli Bůh určitě zvítězí ať se děje co se děje a je na naší straně, jestli bojuje za nás, tak to už vůbec nemá smysl bojovat, nemá smysl se snažit, to si půjdu lehnout.'

  Ten druhý ještě bude svůj převrácený postoj považovat za 'víru' Bohu a bude se jím chlubit. A postoj toho prvního, který vyrazil bojovat, bude tomu druhému samozřejmě připadat převrácený.

  Některé další praktické příklady daného uvažování popisuji v článku "Životní motivace".

  Záleží tedy na srdci člověka. Když má člověk čisté srdce, rozumí Božímu slovu správně a Boží slovo ho utvrzuje v pravdě. Když má člověk srdce kamenné, Boží slovo ho utvrzuje v jeho klamu.

  Dobrá otázka. Pomohl jsem ti s ní trošku?

  Toník

  

Někdo patří pravdě, vydal svůj život pravdě, "má ho pravda". A jiný zase pravdě nepatří.

Heretici se poznají mimo jiné podle toho, že k Božímu slovu, které je pravda, přidávají své výmysly, které nemají v Písmu žádné opodstatnění a jsou zpravidla proti duchu Písma.





Tak například:

"Nemůže totiž být pravdivým křesťanem ten, kdo slovy sice hlásá lásku, ale v srdci chová nenávist k tomu, kdo má jiné názory na víru, než on.
Jako hlavní úkol této doby  pro všechny křesťany tedy spatřuji v tom, naučit se tolerovat odlišnou víru jiného, naučit se spolu o odlišnostech hovořit bez emocí a hlavně bez nenávisti.
Vybudovat jednotu nikoli na jednotě víry, ale na jednotě lásky."


Z Písma naopak velmi zřetelně zní, že na správném učení a jeho čistotě velmi mnoho záleží.
Písmo např. slovy apoštola Pavla hovoří takto:

Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet!
Jak jsem právě řekl, a znovu to opakuji: Jestliže vám někdo hlásá jiné evangelium než to, které jste přijali, budiž proklet!

Sektáře jednou nebo dvakrát napomeň a pak se ho zřekni;
je jasné, že takový člověk je převrácený, hřeší, a tak sám nad sebou vynáší soud.

Zjevně pro pravdivého křesťana oka apoštol Pavel není pravým křesťanem.
No a na nás je, komu budeme věřit - okovi nebo apoštolu Pavlovi ?

  Dlouhou dobu jsi tvrdil, že je ti dovoleno všechno, že ti to tvůj bůh dovoluje, když si obhajoval tvou "svobodu" hřešit. 

  Je zvláštní, že sis tedy ten verš vybral na "argumentaci" pro obhajobu tvé "svobody" hřešit, když jsi vždy rozuměl, že "všechno je mi dovoleno" nejde vztahovat na hřích?

  Stando, to, že si o mne vymyslíš nějakou lež, není argument do diskuze, jen ukazuje na to, že už nevíš kudy kam.

  To, že první lidé zhřešili právě tím, že udělali něco, co Bůh zakázal, chápu dobře. Hřích je totiž právě přestoupení Božího zákazu.

  Chápu i to, že váš bůh vám hřešit dovoluje a dává vám svobodu hřešit: V tom se právě od našeho Boha dost podstatně liší. Náš Bůh lidem hřešit nedovoluje a dává lidem svobodu od hříchu.

  Stando, chápu, co jsi tím mínil. Stále dokola opakuješ ten nesmysl, že svoboda je hřích. Že svoboda je dělat to, co je zakázané, co Bůh nedovolil, o čem jasně řekl, že to lidé nemají dělat. 

  Jenže kdyby Bůh obehnal ten strom plotem, tak by ho lidi se "svobodou hřešit" určitě přelezli a psali by něco ve stylu: Bůh měl dát ke stromu kulomet, který by automaticky každého zastřelil, ještě než by se stromu dotknul. To by bylo jasné nedovolení člověku zhřešit! Nějaký plot nic neznamená. A kdyby dal Bůh ke stromu kulomet, lidi se "svobodou hřešit" by si vzali pancíř a šli by si utrhnout s tím, že by říkali: Bůh měl dát pod ten strom atomovku, aby zabila každého, to by bylo jasné nedovolení člověku zhřešit! Když tam dal jen plot a kulomet, tak to nám dovolil hřích.

  A samozřejmě chápu, že pro bezbožníka je Boží slovo, jasný Boží zákaz docela nic a potřebuje plot a mříže, aby mu jeho "svobodu" sebral.

  Proto jsem se tě ptal jednoduchou otázku: 

..." Stále dokola opakuješ ten nesmysl, že svoboda je hřích. Že svoboda je dělat to, co je zakázané, co Bůh nedovolil, o čem jasně řekl, že to lidé nemají dělat. "...
Nikoli.
Tohle ti duní jen ve tvé hlavě o tvém virtuálním Standovi, všechno ostatní, co k tomu říkám, jde kolem bez účinku.

  

  Tohle je tedy napsané virtuálním standou v mé hlavě? Nebo je to tvůj názor?

  Proč se tedy tento názor objevuje v příspěvcích nadepsaných "Vložil: oko v Sobota, 15. srpen 2015 @ 09:06:26 CEST"? Není tvůj? Čí tedy je tento hloupý názor, když není tvůj? Můj určitě není, takovým hloupostem jsem nevěřil ani jako římský katolík, natožpad jako křesťan. Ten názor jsem našel mnohokrát právě v příspěvcích nadepsaných "Vložil: oko".

  Pokud je to tvůj názor, tak je to tvůj názor pravdivý, nebo je to tvůj názor lživý?

  Zkoušel jsi tyto tvé názory konfrontovat v ŘKC s nějakým knězem? Pokud ano, co ti na to řekl? Má někdo okolo tebe nebo v ŘKC v této věci podobné názory, jako ty?

  Pokud ti tvůj bůh dává "svobodu hřešit" a "dovoluje ti hřešit", čím to je, že vaši představitelé omezují (nejen)vaši "svobodu" tím, že třeba zakazují automaty, drogy, rozvody a dalsí věci a snaží se co nevíce omezit dostupnost té vaší "svobody"? Proč se snaží dělat přesný opak toho, co dělá tvůj bůh, který lidem dovoluje hřešit? Pro "budují ploty" kolem stromu poznání dobrého a zlého?

  

LEŽ JAKO VĚŽ! Písmo Svaté v NZ jasně zjevuje, že Kristus je vším ve všem nebo také všemi a ve všech (Ko 3:11). Kristus je Hlavou Církve/Těla a je dán Bohem Otcem jako Hlava nade vším církvi (Ef 1:22b). Říká-li někdo, že církev je tam, kde je biskup, tak lže, poněvadž pak by to byla církev bez Krista a taková církev neexistuje. A jestli přece, pak to už ovšem není církev! Tož tak.

LEŽ JAKO VĚŽ!

  Bůh člověku nedal mozek, aby ho člověk plně pochopil, ale dal člověku srdce, aby člověk Bohu rozuměl a znal ho. Jenže zatímco mozek hříchem neumírá (nebo umírá postupně), tak srdce hříchem umře. Je mrtvé, kamenné. Takové srdce neslyší Boha, nezná ho a ani nemůže poznat. Přesto lidé po Bohu touží a chtějí se k němu dostat, jenže nevědí jak: Tak to zkouší vlastní snahou, obvykle usilovnou a tváří se, že se k němu takto dostávají. Protože Boha neznají a nemohou dostat, mohou se "k němu" takto dostávat různými cestami: Protože stejně nevědí, jaký Bůh je a neznají ho, může být pro ně při jejich usilovném snažení a práci na vyzvednutí sama sebe bohem cokoliv. To je náboženství. 

  Židé jsou exemplární případ. Na nich Bůh ukazuje všem národům, jak jedná: Milostivě, napřed. I když ho opustí, on jim stejně žehná. Bůh nikdy nezrušil svou smlouvu s nimi, žehná jim dodnes. Standa už si po diskuzích na GS všiml, že nejvyšší životní úroveň je v zemích, ve kterých je křesťanství. A nejen: Stejně tak vysoká životní úroveň je v zemích, ve kterých jsou Židé a žijí podle Božího slova, protože jim Bůh žehná stejně, jako křesťanům. Přes to, že ho třeba vůbec neznají. My, pohané jsme na to v této věci byli hůře. Ale zase jsme nebyli za divadlo světu.

  Ten boje je právě v tom, co píšeš: Odpouštět dříve, než člověk uvidí pokání, tak jak to dělá Bůh. Žehnat "dopředu" těm hodným i těm zlým. Napravovat, co člověk zkazil. Ten boj je duchovní boj, proti mocnostem, ne proti lidem. Když sleduješ některé lidi zde v diskuzi, tak kdybych napsal: "Bůh je s námi, určitě vyhrajeme, jdeme bojovat" tak se jim tahle slova převrátí do toho, jaké je jejich srdce a vyloží si to takto: "Takže vy budete vraždit jako Mojžíš, jo? Krást a znásilňovat, to je ten váš boj!" přesne podle toho, jak je to v jeho srdci. Způsobů, jak si převrátit Boží slovo je mnoho.

  

  K tomu slovu: My věříme, že Boží slovo je autorita a my jsme "po ním". Patříme tomu slovu, to slovo nám dal Bůh darem. Naším úkolem je číst to slovo, příjímat ho, poslouchat ho, žít podle něj. Pokud je nějaké Boží slovo a náš život se od něj liší, naším úkolem je přijmout to slovo a omítnout to, co je se slovem v rozporu.

  Mnoho "křesťanů" to má tak, že Boží slovo je "po nimi". Jim patří to slovo, podle nich si ho oni sami vyrobili jejich vlastní prací. Jejich úkolem je to slovo vykládat, určovat podle sebe, co to slovo znamená. Pokud je nějaké slovo v rozporu s tím, co žijí, jejich úkolem je vytvořit výklad, který bude v souladu s tím, co žijí.

  Pro něj e samozřejmě náš postoj převrácený a pro nás je převrácený ten jejich.

  Toník

  Proto taky nejspíše nikdo z vás není spasen, protože uvažujete takto ujetě a hloupě.

  Já se na tyhle věci dívám jinak. Věřím celkem dost lidem. Pokud o sobě píšete, že nejste spaseni a nevíte, zda vůbec někdy spaseni budete, tak vám to věřím. Snad nemáte důvod, abyste o sobě lhali. Za to, že nejste spaseni a otevřeně a jasně to píšete vás nijak nesoudím ani neposuzuji, naopak si vážím toho, že o sobě píšete pravdu: Je to lepší, než když si vymýšlíte lži o druhých.

  O to ani nestojím. Nezkusil bys odpovědět alespoň na otázky, co ti pokládám?

  v čempak, Stando?

  Nevyhovuje ti, když tvoje lži, které si o mne vymýšlíš, jednoduše označím? To se divím, když si o mne vymýšlíš nesmysly, měl bys být připraven na to, že budu reagovat.

  No, tos mi napsal jasně. Ale neodpověděl jsi na mojí otázku: Děláš to?

  K tématu: Vy tedy máte odpouštět křivdy těm, kdo vám křivdí, bez ohledu na jejich postoje. Váš bůh ale odpouští jenom tehdy, když děláte pokání.

  Proč máte dělat něco jiného, než váš bůh? Proč vás váš bůh neučí totéž, co dělá on?

  To je dobře, že si to uvědomuješ.

  Tenhle tvůj omyl tu opakuješ stále dokola.

  Takže vy máte odpouštět křivdy bez ohledu na postoje lidi, ale bez pokání není odpuštění hříchů. A to jecelé je asi "logické".

  A doopravdy, nebo jenom jakoby virtuálně "duchovně", když jste jako miminka byli politím jakoby virtuálně "duchovně" ponořeni?

  Nepřipadá mi nelogické to, že vám Bůh hříchy odpustil. Přijde mi to logické. I nás Bůh vede k odpuštění. Tobě třeba v klidu odpustím úplně všechny lži, které sis tu o mne vymyslel, aniž by byl z tvé strany jediný náznak pokání, ba dokonce jediný náznak lítosti za všechny ty nesmysly, co sis o mne vymyslel, ba dokonce jediný náznak alespoň nějakého "obílení hrobu", že by ses za ty lži pokusil omluvit když už se do nich zamotáš. A přijde mi logické ti to odpustit. 

  Toník

  

  Reálný Toník tu pod nickem Cizinec reagujete na to, co píšete. Když píšu "Proto taky nejspíše nikdo z vás není spasen," reaguji tím na to, co vy sami píšete, jak vy sami sebe hodnotíte. Psal jsi, že nemůžete za života dosáhnout spásy. Psal jsi, že nemůžete říci, jestli jste spaseni nebo ne.

  Nebo někdo z vás může být spasen? 

  Pokud ano, proč není? Co mu v tom brání?

  Pokud o sobě sami lžete, tak to je opravdu vaše věc.

  (A když píšu "spása", myslím tím skutečnou, reálnou spásu pro věčný život v Ježíši, ne nějakou virtuální vámi vymyšlenou "jakobyspásu" ve svátosti křtu, spásu "pro tento svět".)

(A když píšu "spása", myslím tím skutečnou, reálnou spásu pro věčný život v Ježíši, ne nějakou virtuální vámi vymyšlenou "jakobyspásu" ve svátosti křtu, spásu "pro tento svět".)"...

  Kdyby tě to zajímalo, tak chápu dobře, že nemůžete být spaseni věčnou spásou a o tom jsem psal v mém příspěvku. Nepsal jsem o vašem "jakobyspasení" ve svátosti křtu miminek pro pozemský život.

 O tom jsem také psal v mém příspěvku.

  Určitě v tom bude vaše uvažování, které jsem popisoval v článku životní motivace a které jsi předvedl ve svém příspěvku, kdy sis z toho, že člověk s kamenným srdcem nezná Boha "logicky" vyvodil, že žádný hříšník nemůže učinit pokání či vedle v diskuzi, kde se chlubíš, jak si vážíš jen těch věcí, pro které jsi vyvynul nějakou námahu. Vytvořili jste si nějakou konstrukci, která vám brání přijmout evangelium a vážit si toho, co je zadarmo, z milosti a tu konstrukci opakuješ. Chápu jí, není složitá.

  Nijak jsem neposuzoval kdo z vás je či není spasen, jak sis o mne vylhal: Jen věřím tomu, co píšete, protože to, co o sobě píšete je nejspíše pravdivé. 

  Když píšete, že nejste a nemůžete být spaseni, tak je to snad pravda, ne? 

  Nebo i o sobě lžete?

  No, to nevím. Pro mne to asi nebude. Kdyby ses namáhal kvůli mně, tak bys odpověděl na pár jednoduchých otázek, které jsem ti položil a na které mne zajímala odpověď a neuhýbal bys k obecným frázím či úplně mimo téma. 

  Zopakuju ti je.

  A nebo se pleteš a vzkříšení těla ještě nenastalo.

  Stando, tvoje výmysly nemám problém pochopit. I když se snažíš kličkovat jak zajíc, nejsou tvoje serpentýny zas tak složité, aby nešly pochopit. Pokud tě nechápu, nebo pokud mi tvé názory a postoje či postoje tvého boha připadají tak ujeté, že to snad ani není možné  (jako například "co člověka nic nestojí, za nic nestojí a člověk si toho neváží." nebo "Za nic jiného než o naši spásu nestojí bojovat"), tak se tě zeptám jak to myslíš, či zda tvůj postoj myslíš opravdu vážně. Pak máš příležitost vysvětlit své postoje, protože když se ptám, zajímá mne tvoje odpověď.

  Jsem schopen pochopit, že nejste spaseni věčnou spásou a ani být nemůžete a že vám, podle toho, jak to dobře vysvětluješ, brání spasení to, co jste si sami k vaší škodě vymysleli. O tom jsem psal ve svém příspěvku.

  A zůstane to tak, dokud spasení nepřijmete. Pokud vám ten váš stav vyhovuje, je to jistě vaše víra a já vám ji neberu.

  To, že si o mne při nedostatku tvých "argumentů" vymyslíš nějakou lež, Stando, jen ukazuje na to, že ti "dochází dech".

  To, že si o mne při nedostatku tvých "argumentů" vymyslíš nějakou lež, Stando, jen ukazuje na to, že ti "dochází dech".

  A jako obvykle: Když jsem tě na tvou lež o mne upozornil, místo omluvy vymyslíš ještě další lež. 

  Proto vím, že v ekumenismu hraješ divadlo: Píšeš, že v ekumenismu se člověk "zbavuje postupně svého poněkud virtuálního vidění světa druhých a nahrazuje ho skutečností." a děláš přesný opak. 

  Proč to prosímtě Bůh dělá, když (podle tebe) je konina, že takové srdce neslyší Boha, nezná ho a nemůže poznat? 

  Pro zajímavost: Když Origenes říká "pohanství je nedostatek vnímavosti, je to kamenné srdce, jež je neschopné milovat a vnímat lásku Boha" a váš (bývalý) papež to cituje, tak je to pro tebe taky "omyl", "není to pravda" a váš papež tedy řekl "koninu"? Nebo tomu bys rozuměl a neoponoval?

   To určitě, díky Bohu za ně. To jsem rád, že rozumíš, že písmo a proroci jsou Boží hlas.

   A nemůžeš to říci? Ani jednu věc?

  Slova tvého boha jsou něco jako když mluví bavič nebo klaun? Nebo proč bys byl bavič nebo klaun kdybys tu zveřejnil něco, co ti Bůh řekl?

  Myslíš, že třeba Mojžíš, Izaijáš, Pavel, Jakub, Jan a další byli baviči nebo klauni, že zveřejnili pro miliardy lidí to, co jim Bůh řekl?

  Když jsi tedy psal: "Naše duše (pořád ta samá podstata našeho Já) v okamžiku, kdy si z ní Duch svatý učiní příbytek (znovuzrození z vody a z Ducha), tak se změní ze srdce kamenného na srdce masité." nebo "Znovuzrozením Boží Duch přebývá v lidské duši. Lidský duch pak začne vyjadřovat přirozenost božskou. To je ta náhrada srdce kamenného za srdce z masa." či "K obřízce srdce, výměně kamenného srdce za masité, dochází Boží mocí ve křtu." a jindy zase "Náš duch spolu s Kristem ve křtu zemřel a byl spolu s Kristem vzkříšen do života nového. Tímto jsme získali nového ducha, obřezané srdce obřízkou Kristovou, srdce z masa, místo srdce kamenného." tak to ses spletl? 

  To už se taková výměna srdce neděje při svátosti křtu?

  Nebo zase platí dialekticky oboje, tedy taková výměna se děje při svátosti křtu ale je procesem v čase?

  Jinak konečně dobrá otázka k tématu. A divím se, že jsi schopen ještě alespoň trochu reagovat na téma a dokonce se zeptat.

  Mám už takové přemýšlení, "logiku", že když čtu "dám vám nového ducha do vašeho nitra" a "Co se narodilo z Ducha, je duch." je to pro mne jedno a totéž. K tomu samozřejmě přistupuje to, že to, co apoštolové popisují v písmu o novém narození (že se znovu narodili z Božího slova a z Ducha svatého) a jak popisují ve svědectvích změnu, kterou zažili při znovuzrození, je to, co jsme zažili v této věci i my, když nám Bůh dal nové srdce. Stejně tak když apoštolové popisují nové stvoření, je to pro ně zjevně to naprosto nejdůležitější, stejně, jako pro nás.

  Stando, kdež bych od tebe očekával nějakou odpověď, jen zase tvoje výmysly. Tak znovu otázku, které sis asi nevšiml. Dám ti jí boldem.

  Můžeš ji trochu blíže popsat, předat nám tvou zkušenost? Jak často máš ty takto "znovuzrozený", to kamenné srdce? Je to denně, jednou za týden, za měsíc, za rok? Jak dlouho ti to kamenné srdce zhruba vydrží? Když ti takto zkamení srdce, tak se ti pak podaří ho zase změkčit? Pokud ano, jak dlouho ti asi vydrží mekké srdce?

  Proč jsi tak silný ve virtuálních poučkách a klikatinách všelijakých teorií a kdykoliv přijde pár jednoduchých dotazů na skutečnou realitu tvoho života, zůstávají dotazy bez odpovědi?

„Když pak nečistý duch vyjde od člověka, prochází bezvodými místy, hledaje odpočinutí, ale nenalézá. Tehdy si říká: ‚Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.‘ A když přijde, nalézá dům prázdný, zametený a vyzdobený. Potom jde a vezme s sebou sedm jiných duchů, horších, než je sám; vejdou a bydlí tam. A poslední věci onoho člověka se stávají horšími než ty první. Tak bude i s tímto zlým pokolením.“

  Takže tohle je tvoje upřímná odpověď na mé otázky po tom, co reálně žiješ? Děkuji tedy za odpověď, to vysvětluje mnohé.

  Nevadí, tušil jsem, že jako vždy neodpovíš přímo a budeš kličkovat.

  Jestli ti dobře rozumím, tak ty rozpoznáváš, že Mt 12,43-45 je tvoje situace a žiješ jí? Pochopil jsem tě dobře?

  Pokud ano, tak tobě vyhovuje žít v takovém stavu, je ti v tom dobře? Je ten stav, ve kterém žiješ, nějak něčím užitečný pro tebe nebo pro tvoje okolí?