poslal Nepřihlášený „Rád bych v tomto bodě pohovořil o každodenní bezmocnosti, když vidíte,
jak do supermarketu vejde nějaký člověk, vezme si z regálu zboží,
projde kolem pokladny bez placení a dá pokladní jasně najevo, co se jí
stane, když zavolá policii. To samé na ulici; když po ní prochází
skupina pěti těchto individuí po chodníku, ostatní jim musí jít z cesty.
Když čekáte na zelenou, je nutné se dívat přímo před sebe. Když se
totiž náhodou na někoho z nich podíváte, riskujete, že k vám přistoupí a
zeptá se: „Hele, máš nějaký problém? Pokud jo, tak ho můžeme hned teď
vyřešit!“ píše Buschkowsky.
Zneužívání a zastrašování nejsou podle Buschkowského ušetřeny ani malé
děti. „Místní přistěhovalecká mládež od malých dětí vybírá vstupné,
pokud si chtějí hrát na prolézačkách v parku. Mladé dívky jsou otevřeně
dotazovány, jestli chtějí podstoupit proces oplodnění. Řidič autobusu,
který po nich požaduje lístek, se obvykle se zlou potáže. Na hlavu mu
prostě vylejou coca-colu. V lepším případě. Všechno výše zmíněné dokáže
člověka dostat do mizerné nálady. Bohužel, taková je realita.
Buschkowsky konstatuje, že německé úřady prostřednictvím politiky
tolerance a odpuštění daly těmto lidem signál, že nemají zájem současný
neutěšený stav věcí měnit. „Vlastně jsme jim vzkázali, že kašleme na
morálku, a nedodržování jakýchkoli pravidel je součástí naší kulturní
identity a otevřenosti vůči světu. Z hlediska prosazování úspěšné
politiky integrace tím však nic nezískáme,“ konstatuje Buschkowsky,
který v Neuköllnu působí jako starosta již od roku 2001. „Neutěšenými podmínkami
v přistěhovaleckých čtvrtích trpí starší obyvatelé, stejně jako ti
nejmladší, kterým je denně ukazováno, kdo je tam šéf,“ dodává.
Celý text v angličtině najdete ZDE
„Lidé se v určitém okamžiku začnou ptát sami sebe, kde to vlastně žijí a
jestli je to ještě stále jejich město a domov. Dojdou potom k závěru,
že ony narušovatele pořádku nemají rádi a nechtějí vedle nich žít,“
uvádí dlouholetý člen německé SPD s dodatkem, že rozhodně nejde o žádné
přehánění. „Samozvaní šéfové těchto městských čtvrtí zcela otevřeně
říkají, že žádná pravidla těch zatracených Němců prostě dodržovat
nebudou. Pokud vám to snad vadí, potom to s vámi jsou tito lidé ochotni
vyřešit jejich způsobem. Mýlíte se, pokud si myslíte, že jako Němci si
můžete hrát na šéfa vy. Brzy potom poznáte, jaké to je lízat svému
soupeři podrážky. Policejní hlídky jsou naprosto bezmocné,“ kritizuje
Buschkowsky neutěšené poměry.
Policisté si dle zkušeností starosty berlínské čtvrti dávají spíš
pozor, aby se do ničeho nezamíchali. „Můžou přitom přijít o čepici či k
další úhoně. Následuje hlasitý spor s cílem dát policistům najevo, že by
měli odejít pryč a nic neřešit. To vše probíhá ve velice agresivním
tónu. Když se vše vyhrotí, jsou zavolány posily. Poté následuje skutečný
zásah, často se při něm musí policisté potýkat s fyzickou agresí.
Následně jsou policisté dotazováni svými nadřízenými, jestli někdy
slyšeli o principu proporcionality. Cožpak jim není jasné, že se od nic
očekává pasivní rezistence? Netuší snad, jak podobné policejní akce
hodnotí soudci?“ upozorňuje Buschkowsky.
„Vše obvykle skončí pro útočníky z řad přistěhovalců osvobozujícím
rozsudkem a policista si může zhluboka oddychnout, že se naopak nestal
terčem dalšího trestního stíhání on sám. Mnoho soudců prostě není
ochotno poskytnout policistům náležitou právní podporu. Policista
Gärtner, který v naší čtvrti slouží desítky let, mi nedávno říkal, že si
nemůže vzpomenout, kdy naposledy přistěhovalci okradli či napadli
muslimskou ženu,“ uvádí Buschkowsky a tvrdí, že nepřáteli jsou pro ně v
prvé řadě Němci. „Právě ti jsou pro ně jediným myslitelným terčem
násilí. Obyčejní Němci proti nim nic nezmůžou. Při každém incidentu
přistěhovalci svolají pomocí SMS své příbuzné a známé, kteří se okamžitě
postaví na jejich stranu. Němci jsou snadné oběti,“ píše Buschkowsky.
„Terčem ataku ze strany přistěhovalců se může stát kdokoli. Zezadu do
vašeho automobilu vrazí vůz přistěhovalce. Okamžitě poté se na místě
objeví celá řada tzv. svědků, kteří celou situaci perfektně viděli a
budou vypovídat proti vám. Viníkem tedy najednou nebude řidič, jenž do
vás kvůli své neopatrné jízdě zezadu narazil, ale vy. Všichni vypoví, že
jste najednou začal couvat. Považují za svoji povinnost pomáhat bratrům
a sestrám ve víře. Když jde o spor s nevěřícími, tak pro ně pravda
nehraje žádnou roli. My vychováváme naše děti k tomu, aby se chovaly
mírumilovně. Učíme je, že agresivní chování je špatné. Druzí ovšem učí
své děti, aby byly silné, odhodlané a vždy připravené k boji. Současná
situace je v tomto ohledu naprosto nevyrovnaná,“ poukazuje Buschkowsky.
