děkuji Bohu za vás a tyto vaše příspěvky zde. I když jsem něco podobného neprožil anebo jen v mnohem menší míře - moje žena byla a je plně invalidní od chvíle, kdy jsem ji poznal, ale její postižení je jiného druhu, chci se také podělit o svou zkušenost. Nechci ze sebe dělat hrdinu, nejsem hrdina, ale v těch chvílích, o kterých mluvíte, jsem se utíkal k Pánu, ne do sebe, ale do Něj. A říkal jsem Pánu: "Pane, jestli chceš, abych tohle břemeno nesl, musíš mi pomoci, protože já ho neunesu." A ještě před svatbou jsem říkal: "A jestli ho nést nemám, tak mě toho břemene zbav."

Vítězný věřící hledí a vzhlíží k Autoru a Dokonavateli naší víry, Ježíši Kristu, neboť jedině v Něm najde potřebou sílu, víru i lásku, moudrost a všechno, co potřebuje. Věřím, že to dnes už víte a krásně se na tom ukazuje, že skrze mnohá soužení musíme vejít do Království a trpět pro jméno našeho Pána, abychom Jím byli oslaveni Jeho slávou při Jeho příchodu. To je ta úzká cesta a je málo těch, kdo po ní jdou, protože je málo těch, kdo ji hledají/nalézají a jsou ochotní z lásky k Pánu po ní jít. Většina křesťanů jde po té široké cestě a víme, kam vede. 

Chválím Pána Ježíše Krista a našeho Boha a Otce za Jeho milosrdenství a milost kráčet v Jeho šlépějích, následujíc Ho po/na té Jeho cestě, která vede do života věčného. 

Vám byla skrze Boží milosrdenství dána milost těsnou bránu a zúženou cestu hledat a najít a to je vskutku veliká milost Boží a důvod k radost a vděčnosti. 

Kéž je nám Bůh milostiv a dá nám Jeho milost na té cestě vytrvat až do konce, do vítězného cíle toho závodu, který máme běžet. Amen.

Těžce se mi to bude tobě nyní psát, protože v dobrém úmyslu a s láskou jsi mi psal. Jen pro sebe budu muset odmítnout, že ta mnohá soužení a utrpení skrze něž máme vejít v Království Boží jsou ta, co prožívàm. I nevěřící se souží pro své milované. I oni trpí v lásce k nim. Mnohým zemřely děti, vzala jim je válka, násilí, nenávist a zloba lidí. Trpěli daleko více jako já. I oni pomáhají blízkým i vzdáleným. A mnozí i položili svůj život za časnou svobodu druhých. Ač věřím v Krista, jen proto že v věřím v Něho, není mé soužení slavnějším či souživějším než jejich. I nachlup stejné jejich soužení jako to mé není menším nebo neslavnějším. Ale vskutku slavné je soužení a utrpení Kristovo a těch, kdo pro jeho jméno jsou tupeni, hanobeni, pronásledováni, zbavováni svobody, lidských práv, zdraví i života. Já ani ještě kapičku krve neprolil a nevypotil v boji s hříchem, natož v zápase za svou víru v Krista a dokonce za víru druhých v Něho. Nemůžu vzít to blahoslavenství jejich na sebe, abych se byť jen nepatrlince k nim srovnával. Rozumíš mi? Musím to odmítnout. Ani jako kdejaký z nevěřících nesoužil jsem pro druhé a netrpěl pro své přesvědčení, když jejich bylo by spravedlivé a ne z hříchu, ač nevěří. 

Když v mém soužení se za mé blízké stáhl jsem se do sebe a nebyl otevřený navenek, přesto nespoléhal jsem se na sebe, ale všecku naději jsem složil v Něho a ne v člověka. Začal jsem i více rozumět tomu, proč přátelé Jobovi nemohli jej potěšit, ale způsobovali mu další trápení. Ale nemohu se ve svých souženích srovnávat s Jóbem. Snad se tě tím nijak nedotknu. 

Ano jsem vděčný Pánu, to mi věř. A přito jsem ho tehdy tolikrát proklel, že jiní mě měli za nespaseného, ale On mě neopustil a zůstal v mém srdci, ač jsem ho z něj vyháněl. A jsem mu vděčný, že mne miluje dodnes. Nepohrdám žádnými zaslíbeními od Boha, ale nic z toho nechci tolik a obešel bych se bez toho, jen toužím spatřit Jej a pohledět do jeho očí. Alespoň i z dálky bych spatřit jej toužím. Vím, že spolu s Ním a v Něm darováno je nám vše, a rozumím v srdci, že On je to vše - plnost všeho všecko naplňující. Lépe to nedokážu vysvětlit.

Odpusť, pokud jsem se tě nějak svým odmítnutím tvého porozumění jen té částečky Písma dotkl nějak negativně.

Tele

a pak už navždy budeme s Pánem.Děkuji za povzbuzení a nezbývá mi než Ti  říct  , miluji Tě věčnou láskou , skrze našeho Pána Ježíše Krista.