Grano Salis - Malé děti.

Matouš 18

1. V tu dobu přišli k Ježíši učedníci a říkali: "Kdo je tedy v nebeském království největší?"
2. Ježíš k sobě zavolal malé dítě, postavil je uprostřed nich
3. a řekl: "Amen, říkám vám, že jestli se neobrátíte a nebudete jako malé děti, vůbec do nebeského království nevejdete.
4. A proto kdokoli se poníží a bude jako toto malé dítě, ten je v nebeském království největší.
5. A kdokoli by takové dítě přijal v mém jménu, přijímá mne."

V těchto verších Ježíš popisuje obrácení a znovuzrození božího dítěte, byť třeba by to "dítě" byl dospělý člověk. Na to ale v tomto článku poukazovat nechci. Chci poukázat na to, že když se člověk narodí, je zcela samozřejmě božím dítětem. Pokud ho žel něco z Otcovské náruče odvede, a on se následně zatvrdí třeba pro nějakou náboženskou či kdovíjakou ideologii, tak takový pohoršený člověk již božím dítětem nadále není. Když se jim chce opět stát, musí se jako marnotratný syn opět vrátit do boží náruče, obrátit se a vyznat Krista.

Myslím si, že ne každý člověk musí v životě prožít obrácení. Příkladem budiž apoštol Jan. Všimli jste si, že Jan miloval Ježíše láskou božího dítěte? Janova slova a jeho vztah k Pánu je prodchnutý čistou důvěrou božího dítěte, krásnou důvěrou malého dítěte, kterou ten kdo byl rodič dobře zná. A jak na tuto Janovu lásku Ježíš reflektoval, to dobře z evangelií víme.

Ježíš neobráceným lidem říká, že pokud nebudou jako malé děti, nevejdou do nebeského království. Podívejme se nyní na tyto Jeho slova ne z pohledu neobrácených, podívejme se na ně z pohledu malých dětí. Ježíš tímto taky říká, že malé děti, nepohoršení človíčkové mají nebeské království jisté. Proto je v Jeho následujících slovech tvrdé varování pro každého, kdo by tyto maličké pohoršil. Malé děti mají nebeské království jisté, a to říká Ježíš dětem před 2000 lety! A říká to dětem, které nebyly "pokřtěné", dětem které zatím nejsou vědomě schopné vyznat Krista za svého spasitele. A proč by Ho vlastně měli za spasitele vyznávat? Cožpak nestojí za potřebou vyznání lidské selhání a útěk z boží náruče, tedy ztráta statusu božího dítěte?

Po našem návratu do Otcovské náruče potřebu spasitele vyznáme jednou a provždy. Staneme se opět božím dítětem, a dítě již spasitele vyznávat nemusí, jelikož je pro něho naprostou samozřejmostí. Vztah dítěte s Bohem je obnovený, a navrácený zpět do podoby vztahu apoštola Jana, který obrácení nepotřeboval. Byl božím dítětem po celý svůj život. Otázkou je, potřebuje boží dítě, které v duchu nikdy nezemřelo, které z boží náruče nikdy neodešlo, potřebuje křest? Křest znovuzrození v Duchu? Nepotřebuje se přece narodit, nikdy nezemřelo.

Všichni zhřešili, to ano. Každý hřích je ke smrti, to ano. Když se však s každým hříchem ihned obracíme na Pána v prosbě za odpuštění, nemusí nám naše hříšnost status božího dítěte odejímat. Cožpak se malé děti ihned neutíkají ke svým rodičům se svým problémem? Malé boží dítě neumí lhát, to může přijít až s pohoršením. Malé dítě nechápe ironii a sarkasmům. Nač vůbec takové zatěžující chápání. Malé dítě nemá žádnou starost. Má své rodiče, a to je pro něho celý svět. Ježíš použil naprosto skvělé srovnání, když nám dal za příklad malé čisté boží děti.

Chvála Kristu

Myslivec

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace