Nemít žádného "pozemského šéfa" ani žádnou organizační strukturu s pravidly je sice lákavá myšlenka, ale podle mne nefunkční utopie,

Podle mne to není nefunkční utopie, protože v prvních sborech to fungovalo. Sbory vedly rady starších z nichž nebyl nikdo nadřazen druhému. Nikdo z nich nemohl nikomu druhému poroučet, jak má věřit. Byli si rovni a byli proto nuceni hledat jednotu v Kristu. Kristus také nikomu z věřících nedal autoritu vládnout nad lidmi. Slovo autorita ve smyslu vlády nad lidmi v Písmu vůbec není. Ježíš a jeho učedníci měli autoritu nad mocí zla, ne nad lidmi. Ježíš vládne v církvi jen nad těmi, kteří ho chtějí dobrovolně poslouchat, kteří mu odevzdali dobrovolně svůj život. Ježíš ve svém království nevládne jako světská autorita, ale jako hlava. Je jasně napsáno, že hlavou každého muže je Kristus. Není nikde napsáno, že hlavou, nebo autoritou muže je starší, nebo dnes pastor. Starší nenese odpovědnost za poslušnost člena sboru, ale za to, aby správně vyučoval Boží slovo a byl dobrým příkladem mladším ve víře. Starší, neboli pastýř je zodpovědný za to, aby našel dobrou pastvu pro své stádo, ale není zodpovědný za to, co která ovce sežere. Ježíš jasně říká, že jeho ovce znají jeho hlas. Pokud starší zvěstuje pravdivě slovo Pána, pak ho mám poslouchat, ale pokud zvěstuje jen sám sebe, je mojí odpovědností za můj život ho neposlouchat.
Ukaž mi někde v Písmu organizační strukturu podobnou té v dnešních denominacích. A pravidla jsou jasně dána Písmem, které má dnes každý možnost si přečíst. Není třeba k tomu nic přidávat. Chce to jen žít v jednotě Ducha v pokoře a lásce. Tuhle cestu denominace opustily a zavedli do církve hiearchickou strukturu moci podobnou té, která řídí svět nevěřících. Nejvíc se o to zasloužil císař Konstantin, který se prohlásil za viditelnou hlavu církve a začal ji vládnout po způsobu, jakým vládl v Římské říši - lidskou mocí. To je první papež, ne Petr.
Ale Bůh to tak nikdy nechtěl. Vždy chtěl svůj lid vést sám. Vedl ho na poušti skrze Mojžíše, vedl ho v zemi Zaslíbené skrze soudce až do té doby, než si Boží lid vyvzdoroval krále, jako mají pohané. A v Ježíši Kristu jim ho zase sebral tím, že vzkříšený Ježíš vstoupil na nebesa k Otci a odtamtud kraluje svému lidu skrze Ducha svatého, ne skrze lidské autority. Starší mají za úkol předávat věrně a pokorně jeho slova a ne vládnout lidem. Tohle bohužel zatím žádným reformátorům nedošlo a tak vznikají stále nové církevní organizace v základu podobné řkc. Proto nemají církve žádnou, nebo jen nepatrnou Boží moc, protože tam vládnou lidé a ne Ježíš sám.


Nepatříš náhodou vyznavačům Branhama, který tvrdil, že denominace jsou od ďábla?

Nejsem vyznavačem žádného člověka, natož pak Branhama. Ale v tomhle s ním souhlasím. Církevní organizační a mocenské struktury, jež vidíme v denominacích, jsou dílem antikristovského ducha, tudíž od ďábla.


Myslíš, že v nějakém malém společenství vládne úplná jednota a nevznikají žádné třecí plochy? Kdo rozhoduje? Kolektiv?

Nikdo není plně posvěcen a proto zákonitě vznikají třecí plochy. Ale v Kristu se to dá řešit i bez drábů. Ano, rozhoduje kolektiv starších a to nejlépe na společných modlitbách, tak jak to dělali starší Jeruzalémské církve. Ve skutečnosti ale rozhoduje Ježíš, ke kterému se starší modlí a hledají u něj řešení.