Otec odpustil všem lidem ve svém Synu, odpustil pro dokonanou a dokonalou oběť Syna, který na sebe vzal hříchy lidstva. Bůh Otec v Nové smlouvě neodpouští lidem přímo, ale odpouští lidem ve svém Synu. Toto je velmi důležité si uvědomit. Bůh lidem odpouští ve svém Synu. Bůh odpouští pro zásluhy Syna, ne pro zásluhy lidské. Bez přijetí Syna za spasitele, člověk nemá účast na božím odpuštění v Kristu Ježíši. O tom je celé evangelium. O spáse v Kristu.

Proto, kdo chce mít účast na dvoutisíciletém odpuštění, musí přijmout Krista za svého spasitele. To se děje ve křtu. Křest je vědomé a nikoli zástupné přijetí Krista. To by pak muselo existovat i zástupné pokání, což je nesmysl. Odpovědnost za hřích si nese sám hříšník. Proto pokání musí učinit každý hříšník sám za sebe. A pokáním křest začíná.

Ve křtu kajícníka omyje boží milost. Symbolem boží milosti je voda. Až po omytí celého člověka boží milostí (vodou), nastává znovuzrození v Duchu svatém, kdy do srdce vstupuje Kristus. 

Kristus v lidském srdci postupně spaluje ohněm Ducha všechny vazby na hřích, uzdravuje všechny rány způsobené hříchem. Křest není jednorázová záležitost. Křesťan s Kristem v srdci svůj křest žije po celý život. V Kristu nám bylo odpuštěné před dvěma tisíci lety. Kristus v srdci nám ukazuje v pravdě Ducha náš hřích a jeho vazby. Ukazuje nám naši neschopnost se vlastní silou hříchu zbavit. Proto se kajeme, náš hřích a hříšné vazby Kristu odevzdáváme, svoji neschopnost Kristu přiznáváme, Tím zároveň Krista vyznáváme za jediného spasitele, a tím taky máme na božím odpuštění v Kristu svou nezáslužnou účast. V tomto procesu se náš duchovní vztah s Kristem neustále prohlubuje, a jelikož nám bylo odpuštěno v Kristu, máme na odpuštění v něm další a další účast, souběžně s tím, jak v nás postupně Kristus spaluje další a další v Duchu odhalené vazby na hřích. To je křest, který se žije, křest který není lživě vydávaný za jednorázový obřadní úkon, navíc ještě zástupný, ve kterém malé dítě neví nic o hříchu, pokání, o Kristu spasiteli. 

Kristus se za nás obětoval, a v něm nám Otec odpustil. Kdo chce mít účast na odpuštění Syna, ten se musí kát, a svůj křest žít.

Bůh Otec odpouští všechny hříchy spáchané proti svému Synu, a odpouští je ve svém Synu. Syn nám sesílá Ducha, aby s námi mohl být neustále. Od Syna nás neodděluje náš hřích, od Syna nás odděluje hřích a slabost, kterou jsme mu v důvěře neodevzdali aby ji mohl proměnit.

Bůh to zařídil geniálně. Protože nám v Kristu dávno odpustil, proto nás náš hřích od Boha neodděluje, ale přivádí nás k božímu Synu, ve kterém boží odpuštění nalézáme. Díky Bohu za to.

Kristus na kříži svou oběť završil a dokonal, což on sám potvrzuje slovy "dokonáno jest". Jeho oběť je dokonalá a krvavá. Nová smlouva je navěky zpečetěná krví Syna. V katolicismu se vyskytuje nebezpečný pojem "nekrvavá oběť", a to v souvislosti s dokonalou a dokonanou krvavou obětí Krista. Každý kdo "nekrvavou oběť" vyznává, se staví proti Nové smlouvě krví zpečetěné, a stojí mimo Novou smlouvu!! 

Kristus při poslední večeři neobětuje "zázračně" proměněný chleba a víno, neustanovuje žádnou nekrvavou oběť. 

Kristus ustanovuje poslední večeří jako památku na svou krvavou oběť! "To konejte na mou památku".

 Poslední večeře je památkou na krvavou oběť Krista, a je to kalich vína, který je připomínkou i symbolem Nové smlouvy, která nese pečeť prolité krve Krista. Skutečné krve Krista, a ne vína v kalichu, kde víno pouze symbolizuje prolitou krev, abychom si krvavou oběť Syna připomínali. Bylo za nás zaplacené krví Syna, a ne vínem při poslední večeři!