1. Měl nadpřirozené schopnosti. Když má někdo nadpřirozené schopnosti, snadněji se mu žije. Když umíš chodit po vodě, umíš zastavit bouři, umíš proměnit vodu ve víno, umíš uzdravit každou nemoc, umíš vyrobit z ničeho ryby a chléb, vidíš lidem do hlav atd., tak tvůj život je snazší. Podstatně. Máš zpětnou vazbu do říše nadpřirozena. Obyčejný smrtelník bez těchto nadpřirozených schopností to má nesrovnatelně těžší. Navíc, když vidíš, kolik zcela mimořádných věcí se skrze tvé ruce událo, tak tvá víra je neotřesitelná a mimořádně silná.

2. Při zahájení kazatelské činnosti věděl, že to bude jen krátce (3 roky). Když budeš vědět, že za 3 roky končíš, tak samozřejmě tomu věnuješ veškerý čas. Co to jsou 3 roky? Nic. Takže logicky nebudeš stavět dům, zakládat rodinu a investovat do hmotných věcí, když by to nemělo cenu a brzy mizíš pryč. Kdybys věděl, že tu budeš jen na tři roky, tak se podle toho zařídíš. Samozřejmě ti přijde sepětí s majetkem jako srandovní, totéž budování kariéry. Ani ženit se nemá smysl... Jenže lidi tu jsou většinou na více než 3 roky a tudíž se nemohou chovat jako Ježíš. 

3. Speciální vybavení pro bezhříšnost. Tím se myslí zejména nenásilí a asexualita. Ježíš žil s největší pravděpodobností jako potulný kazatel, občas poustevník, a k tomu bez partnerky. V Bibli není žádná zmínka o jeho sexualitě. Což není normální. Buď nějakou sexualitu měl a Bible to tají, nebo žádnou neměl, nebo měl tak snížené libido, že nemůže sloužit jako vzor pro normálního smrtelníka. 

Možná bych našel více bodů, ale už jen tyto tři ukazují, že pokud chtěl Ježíš, ať ho lidi následují i ve způsobu života, chtěl nesplnitelné. To by museli mít ty dispozice, které měl on. Ty ovšem nemají. Takže je to ujeté, bláznivé. Všichni lidé, kteří chtějí Ježíše napodobovat, nutně selžou. Po vstupu do vody se začnou topit, voda v sudech bude pořád voda a nikdy víno, bouře si bouří dál, žádné ryby a chléb z ničeho nevyrobí. Většina lidí nemůže být asexuální jako Ježíš, většina lidí nemůže myslet jen v horizontu tří let, páč tu jsou déle. A tak bych mohl pokračovat. Ježíš jako vzor je nesmysl. Je to jako by jsi měl závodit s někým, kdo sedí ve Ferrari a tobě dali trabanta. A řekli ti, jezdi jako jezdí ten ve Ferrari. Nebo jako by želvě řekli, že má běhat jako gazela. A když ty želvo nebudeš běhat jako gazela, půjdeš do pekla. 

Z toho je patrno, že křesťanství je frustrující, neuspokojivý stav. Protože nikdy nemůžeš být jako Superman. Superman nemůže sloužit jako vzor. Jako vzor nemůže sloužit někdo vybájený ze supernaturálními schopnostmi, literární postava ze starověku, ale leda někdo reálný, a někdo ze současnosti. A pak je i otázka, proč být něčí kopie? Proč nebýt originál? 

Každý se na svět rodíme jako originál. Proč z něj odcházet jen jako něčí kopie? A kdyby hypoteticky existoval Bůh, co by z toho měl, kdyby všichni byli jako stroječky, jako kloni Ježíše? To by toho Boha bavilo se dívat na 7 miliard Ježíšů nebo skoroJežíšů? To by bylo to štěstí? Není naopak variabilita, pestrost, různost prospěšná a unifikace totalitní a umrtvující? Je život ve tvoření nového nebo napodobování starého?