1. První skupinu tvoří věřící, co víru podědili. Je to rodinná tradice. Je to důsledek vlivu prostředí. Obvykle na vesnicích. Může to být jak katolická tradice, tak protestantská. Prakticky všichni letniční kazatelé mají i věřící děti. Vliv věřící rodiny je nejsilnější stimul pro osobní konverzi a víru. 

2. Druhou skupinu tvoří lidé, co již byli věřícími v předkřesťanském údobí svého života. Věřili na duchovní svět. Například dělali jógu, přenos myšlenek, astrální cestování, naciťování, channeling, magii, případně byli členy nějakých kultů apod. Obvykle se tento svět označuje jako esoterický. Tito lidé pak při "přijetí Krista" akorát přehodí výhybku. Vyznají, že sloužili špatnému duchovnu a od teď už budou jen dobrému (rozuměj křesťanskému). 

3. Třetí skupinu evangelizovatelných lidí tvoří lidé v nesnázích. Například to mohou být lidé nemocní. Tonoucí se, jak známo, stébla chytá. Dále to jsou lidé drogově závislí, nebo lidé na okraji společnosti. Lidé, kteří prožili nějaké trauma, např. přišli o dítě, nebo je opustil životní partner. Možností je celá řada. Proto souhrnně lidé v nesnázích. Ti mohou do křesťanství spadnout v touze po jakékoli záchraně. 

Pozoruhodná je ovšem neevangelizovatelná skupina populace z naší země a potom celkově na naší planetě. 

Jak už jsem tady dával video s kmenem v Amazonii.  https://www.youtube.com/watch?v=e81qERDayr4 , existují přírodní kmeny, jako například Pirahové, které nemají žádné své náboženství. Nikdy ho k ničemu nepotřebovali. A ti jsou právě oříškem pro křesťany. Nedají se zmanipulovat, protože nikdy tuto oblast nerozvíjeli. Jak už jsem psal, skupina č. 2 je snadný terč pro křesťany. Pokud nějaký domorodý kmen má své šamany a své pověry, tak není problém přejít ke křesťanství. Když se jim vysvětlí, že ten nový Bůh je silnější než ten jejich a že to, co dosud dělali, bylo sloužení špatným bohům. Oni udělají tzv. pokání a obrátí se na toho pravého Boha, kterého přinášejí křesťané. Navíc kázání je doprovázeno vyspělejší technikou bílých misionářů, takže se domorodcům jeví křesťané jako nositelé světla a moci. 

Ovšem původně a trvale nevěřící lidé jak ve vyspělém světě, tak v oblastech žijících přírodním způsobem života jsou téměř neevangelizovatelní. Pokud nikdy nevěřili na skrytý svět a někdo jim strká před nos zcela nové teorie, které jim přijdou nadbytečné, nepřijmou to. Berou křesťanství jako vetřeleckou ideologii, která jim nic nedá. Křesťanství považují za cizopasníka, parazita. Zbytečného, nepotřebného. 

Co se týká naší země, respektive naší kultury, tak velmi obtížně se na víru obracejí lidé racionálně zaměření. Lidé, kteří vyžadují důkazy. Lidé, co nechtějí někomu, nebo něčemu bezhlavě sloužit. Lidé, kteří nechápou, proč by měli svůj život radikálně měnit podle nějaké náboženské literatury tisíce let staré. Přijde jim to jako pošetilost, bláznovství. Také se velmi obtížně evangelizují mladí lidé v plné síle zejména kvůli pravidlům ohledně striktního omezení sexuality. To je pro ně nepřijatelné. Oni chtějí žít plnohodnotný život a náboženské teorie křesťanů jim přijdou jako nepřátelské životu a odporující zdravému rozumu. 

Další obtížně evangelizovatelnou částí obyvatel jsou vědci. Velká většina vědců není věřícími. Kvůli tomu, že si uvědomují zásadní rozpor mezi náboženskou literaturou a skutečností. A kvůli tomu, že procesy, které se odehrávají v přírodě, se dají vysvětlit naturálním způsobem a není potřeba jakkoli hledat skryté, nečitelné vlivy. 

Tento článek možná postupně doplním o další skupiny, tak jak budu o tom uvažovat. Posílám to jako polotovar, se kterým je možno pracovat.