Bohužel to zlo dělá právě ideologie. Spousta lidí ubližuje kvůli té ideologii. Kvůli Bibli. Bible vychovává k nenávisti. Bible je v souhrnu zlá kniha plná nenávisti a pověr. Bez Bible by si lidi ubližovali vzájemně méně a byli na sebe hodnější. 

Obě dvě věty mají stejnou důkazní hodnotu. 

Není vlastně psáno, že když nevíme, zač bychom náležitě prosili ...., a že on zná předem zač budeme prosit, dříve než prosíme ... a co ani na mysl nepřišlo, to připravil ...

Stejně se stane přeci jen jeho vůle a tvá jen je-li jeho. 

Má smysl žádat o něco, co by nebylo vůlí boží, a požadovat něco, co boží vůli je? Co takhle jen prosit, aby se stalo tak, jak chce on ... ;-) Anebo neprosit vůbec? Nemodlit se?

Jaký význam a užitek má pro tebe modlitba? Je pro tebe cílem modlitby naplnění tvé vlastní vůle, toho co ty chceš a co si přeješ?

Jak to vidíš?

tak přece jenom zlatá rybka...

Podle hlasu poznáš pravého Boha od falešného?

a poslední či nějaké přání plní rybka :-) nikoli Bůh 

A ne vírou skutku, ale skze víru, jako prostředkem záchrany.

  Potřebujete prachy i na umírání... 

  To chceš opravdu umírat někde daleko v nějakém ústavu?

  Jo, myslíš si, že rozhoduje váš bůh. Prachy, prachy. 

  Až budeš umírat, tak ti snad dojde, jestli na světě rozhodují prachy, nebo ne. 

  Ale možná i na smrtelné posteli budeš vzhlížet k prachům?

  Chápu tvoje hodnoty, Františku. Je z nich na zvracení.

  V tom mém světě se lidi nekoukají na to, kolik mají majetku a peněz. I když nemají spoustu majetku, stejně se o své rodiče starají. 

  Chápu, tvůj "bůh", ke kterému jsi vzhlížel, stále dokola propagovaný ve tvých příspěvcích. Furt dokola.

  Jo, to už mi psal oko, když jsem neměl "svobodu hřešit" jako on. Teď zas pro tebe žiju ve virtuální světě, když jsou pro mne vztahy, svoboda, tvořivost, pracovitost, poctivost důležitější než prachy a kus žvance. 

  Proč by se nemohly děti postarat, když pracují, mají hypotéky?

  Ono totiž záleží, čo také si představuješ pod pojmem "důstojné umírání". 

  Pokud si představuješ tvůj svět luxusní LDN někde v Karibiku s velkou televizi, drahými léky a úslužným pesonálem, jak je to ve vašem světě, který schovává umírající a smrt co nejdál, aby jí lidi neviděli, tak to se nedivím, že se o tebe děti nedokážou postarat.

  Pokud by sis představil postel v malém pokojíku nebo v bytě, kde jsou hned za zdí nejbližší umírajícího, tak tomu nebrání ani to, že ti nejbližší pracují, ani to, že mají hypotéky.

  Každý holt máme jinou představu o "důstojném umírání". 

 

   Chápu, že pro tebe jsou hodnoty mimo peníze a majetek jen kecy. Ale je zajímavé vidět svět, ve kterém žiješ a žil jsi.

  

  Františku, já váš život a vaše uvažování chápu, předvádíš ho tu léta. Vciťovat se do vás nebudu. Je to vaše věc, váš život. Pokud vám vyhovuje honit se za prachama, prachy, prachy, prachy, tak si to držte. 

  Prachy si do nebe ale nevezmeš. Ani LDNku. Ani drahé léky.

  Kdežto tvojí rodinu tam potkáš. Tátu, syna i manželku. Takže je dobré si rozmyslet, na co budeš koukat a čemu se věnovat.

  Františku, díky, za další ukázku tvého uvažování. Poučné, co všechno za lidi "chodí do církve".

  Jak by měl správně vypadat takový tvůj "ježíš" podle tebe?

  Myslíš, že se vciťoval do těch, co záviděli, honili se za prachama, a dokonce se dívali křivě na staré lidi, kteří se starají o svoje rodiče, jako ti tvoji "věřící"!? 

  Že by jim řekl: Ty už seš moc starej, nestarej se o svoje rodiče, dej je do LDN?

  Že by se takový ježíš taky honil za prachama? Že by říkal: prachy, prachy, prachy, prachy, ... a tak furt dokola, jako ty?

  Že by ten ježíš byl jen pro bohaté, jako ten tvůj "ježíš"? 

  Že by takový ježíš říkal lidem: Víš, jsou chvíle, kdy rozhodujou prachy?

  Nebo jak si představuješ takového Ježíše, když ti vadí, že o nejbližší se mají starat jejich příbuzní, o rodiče jejich děti, jak o tom píšu já?

  

  Když to tak bude, Františku, budu dělat to, co ta sedmdesátiletá babička, o které píšeš. Pokud je to pro tebe hnus a máš chuť se tomu smát, posluž si. Takoví "věřící", co posmívají starosti o své nejbližší, mi budou ukradení, tak, jako jsou mi ukradení dneska. Nebudu se vciťovat do někoho, jehož postoje jsou naprosto šílené: Smát se staré babičce, že se stará o svojí matku... No, to už je teda síla.

  Občas se tu oháníš biblí, Františku. Tak v té je také napsáno:

  A to je pravda.

  

  Já převracím? Copak ty se tady neposmíváš tomu, že píšu, že člověk se má starat o své nejbližší? Ty tu píšeš, že pro tebe to jsou jen "kapitalistické kulacké kecy", je to pro tebe "hnus". Posmíváš se tomu. Co jsem převrátil? 

  Té babičce, co se starala o svou matku, se tedy alespoň neposmíváš? No, to by bylo dobře, alespoň jedno světlé místo v té hrůze, co píšeš a žiješ.

  Já ti tvůj svět neberu. Pokud ti vyhovuje, užij si ho. 

  Je mi jasné, že tam, kde se žije bez Boha, zbývají už jen vlastní síly, nebo prachy, prachy, prachy... Ale jsem rád, že rozumíš, že tvoje hodnoty jsou radikálně jiné, než to, pro koho žijeme my.

  K té staré babičce a starání o své nejbližší, i když člověk nemá prostředky: Když budu starý a nemocný, můj tatínek nebo máma budou ještě žít a já se budu chtít o ně starat, co uděláš? Budeš s tím souhlasit, nebo se vysměješ tak, jako ti tvoji "věřící"? Pošleš na nás sociálku pro nekvalitní péči, nebo nám půjdeš pomoci?

  Co ti vlastně vadí na tom, že pro nás je důležité starat se o svoje blízké, a to i do jejich smrti? nenechat je na pospas doktorům, LDNkám a jiným výmyslům světa lidí, kteří se chtějí svých nejbližších v těžkých chvílích zbavit. Proč se tak čertíš?

  Jinak chápu, že jsi nebyl vedený k tomu, aby ses postaral o svoje nejbližší, zato jsi byl vedený koukat na majetek a na prachy. Já ti to nevyčítám, ale naprosto jasně ti říkám, že tvé hodnoty nesdílím. Klidně mi nadávej, alespoň ukážeš, co v tobě skutečně je.

  Svobodu jsem zažil. Díky za tvoje jasné vyjádření. Rozumím tomu, co je pro tebe svoboda. V tom je rozdíl: V prostředí, ve kterém jsem vyrůstal, byla svoboda jedna z nejvyšších hodnot, na rozdíl od majetku a peněz. V prostředí, ve kterém žiji teď, je svoboda podobně důležitá. Já jsem za ní rád.

  A co ti na křesťanech vadí?

  Chápu, že ti vadí svoboda. Co ještě?

   

Cynismus, Františku?

  Jen tvoje slova:

"Já jen vidím kolem ten hnusný kapitalistický svět, který se Tobě líbí, který chválíš kvůli zasranej svobodě, která je k ničemu a nevidíš to zlo jinde.", "Ty troubo hnusný bez citu. ***** tomu rozumíš.", "prachy, prachy, prachy" a tak furt dokola.

  Já ti tu píšu o tom, že pro nás je hodnota svoboda a starat se o ty nejbližší, být jim blízko. Pro tebe je svoboda zasraná a starat se o nejbližší je bez citu. Zato kdybys měl prachy, tak bys měl cit. 

  Já nemůžu za to, co jsi žil. To je tvůj život, nehodíš ho na mne. V době, kdy jsi to žil, jsem ještě nejspíš nebyl na světě. A díky za ukázku tvého proklínání, dobře doplňuje tvoje "křesťanské" úvahy. 

A co když nemáš jinou možnost???? Ano, já souhlasím s tím, co píšeš, ale ono to vždy nejde a nejde a ani Ježíš Ti nepomůže. prostě člověk někdy nemá sílu a ani prostředky to zvládnout, leda, že by měl ty prachy a zaplatit si službu domů.

Ty troubo hnusný bez citu. ***** tomu rozumíš. Já vím, co je na vlastní kůži. Já viděl utrpení.

  Jojo, to jsou vaše "argumenty", Františku.

  Pokud tě tovje zloba, nenávist, nesnášenlivost a nadávky baví, užij si je. Pokud chceš tvůj život a tvé postoje vyblít na mne vnějakém článku, užij si to. Bude zajímavé vidět, co vše je v tobě, proto jsem taky na GS přišel.

  Pokud chceš pomoci z toho, co žiješ, zajdi za někým, kdo má moc na vysvobození, nežije nenávist a nesnášenlivost, stará se o druhé lidi a zkus s ním žít, požádat ho, ať ti pomůže.

  Tvoje manželka? 

  Psal jsi o ní hezky. Myslím, že by ti mohla pomoci z toho, co jsi o ní psal.

  Těžko můžu milovat něco, co jsem nepoznal. Jestli žijete v kapitalizmu, něco nám o něm napiš, zajímá mne to.

  My žijeme v socializmu. Není naštěstí tak hrozný, jako jiné socializmy, ale nic moc z něj nadšený nejsem. Vládu vede socialista, který nikdy v životě nepracoval, jen tahal peníze od státu. Přizvukuje mu oligarcha. Nebo naopak, to není na první pohled jasné. Kapitalizmus je jejich nepřítel, stejně tak lidé, co podnikají, živnostníci také. Nezajímají se o silnice, nemocnice, o rozvoj státu, o toj, jak podpořit lidi, co pracují a vytvářejí hodnoty.Jejich hlavní zájem je jak dostat z lidí co nejvíce prachů - a tím se ani dokonce netají, deklarují otevřeně že chtějí z lidí vytřískat co nejvíce peněz a rozdat svým kupánům. Pokračují v podpoře velkých korporací, na úkor drobných a malých podnikatelů, jak to mají socialisti ve zvyku. Na hradě sedí socialista, který je hulvát, opilec a otevřeně lže. To jsou všechno věci, které nemiluju.

  Ale je tu svoboda na práci. Je tu poměrně solidní právní systém, se slušnou historií. Není tu tak strašné zdanění, jako v jiných zemích, pokud teda vynechám zdanění práce u zaměstnavatelů. A jsme dost bohatá země. Je tu nová generace, která už není ochotná držet hubu a krok, má odvahu a neprodá sama sebe za třicet korun. Za to jsem moc rád.

  "Kulacký synek", to je ve vaší řeči nadávka, co? Kdyby tě zajímal můj třídní původ, Františku, tak jsem syn řidiče náklaďáku a účetní.

  Ano, soucitím s tím, co mi vyhovuje: S poctivostí, pracovistostí, tvořivostí, odvahou, se soucitem ke slabým, nemocným. S třídní a náboženskou nenávistí, s cynismem, se lží a čímkoliv dalším nesoucítím a nebudu.

  Toník

  Ty máš tu drzost o mne psát lži a ještě tvrdit, že já lžu? Já chápu, že při tvý postojích k životu potřebuješ prachy, prachy, prachy, prachy, prachy, prachy, prachy, a tak pořád dokola. To je ale jen tvůj svět, Františku. To, že ty jsi pohodlný, zapšklý, závistivý a zlý člověk, který má tak cynické postoje i k nejbližším, neznamená, že to tak mají všichni.

  Ostatně, ze lží už tě usvěčilo níže docela dobře tele.

  Odbornou péči o umírajícího člověka dokáže často po zaškolení zajistit kdokoliv. Dokonce i o neumírajícího člověka. Stačí jen chtít a naučit se to, nepoddat se celému systému, který nutně potřebuje "klienty" aby přežil. Znám ve svém okolí více lidí, kteří se starají o někoho, kdo vyžaduje trvalou péči. Samozřejmě to nejde úplně vždy, ale často ano. Lékařká péče, materiál a další věci jsou u nás hrazené. Je to teda trochu vopruz dostat se před doktory a úřední šiml, ale prachy k tomu potřeba nejsou a pokud, tak malé (například na telefonování). 

  Není to ale tak pohodlné, jako strčit někoho do ustavu, aby ho člověk neviděl, a jít si po svém.

  Pokud tedy zásadně odmítám třídní nesnášenlivost a nenávist, kterou máš ty sám zarytou v sobě, naprosto jasně a přímo ti to píšu, tak jsem "pokrytec". 

  OK. Tak to budu v tvých pojmech rád "pokrytec" a dál se k vaší nenávisti a nesnášenlivosti nepřidám.

  Já ti tvůj svět určitě mazat ani brát nebudu, je jen a jen tvůj, přesně takový, jaký sis ho ve tvé hlavě a ve tvém srdci udělal.

  A kolik znáš těch tvých kapitalistů? 

  Napíšeš nám něco o těch kapitalistech, co znáš a taky proč se stýkáš zrovna s takovými lidmi, co nejsou poctiví a čestní, proč vyhledáváš takovou společnost? 

  Je to proto, že "vrána k vráně sedá"?

  Proč se radši nestýkáš s lidmi, kteří jsou čestní a poctiví?

  No, to určitě nebudeme. 

  Tak nám někdy tvou zkušenost napiš. Zajímá mne, s jakými lidmi se to stýkáš, že máš tak křivý a hnusný pohled na svět.

  Nedělím lidi na kapitalisty a nekapitalisty. To je váš svět, ne můj. 

  Věřit v něj ale určitě nebudu, to nemám zapotřebí. To už je zase váš způsob uvažování.

  Toník

  Nevadí mi to, Františku. Když na mne hodíš tvou špínu, tobě nepomůžeš a mně neublížíš. 

  Pomoci ti může Ježíš: Ale ne ten, kterému se na jednu stranu posmíváš, na druhou stranu si ho upravuješ tak, jak se ti hodí.

Já se neposmívám Ježíši. Já se posmívám té představě Ježíše, kterou mají jiní. Upravenou tak, aby vyhovoval jejich mocenským touhám, schvaloval jejich okrádání jiných, schvaloval jejich kapitalismus. války aj. Co takový Bush? Na jedné straně křesťan a na druhé jaký byl? A nemusím jít do USA, stačí kolem sebe. Každý si upravuje Ježíše po svém. Moje uvažování není promítání mého já, ale odraz toho, co vidím kolem, v médiích atd. Já nepromítám, co je mně vlastní,a le, co se tam zachycuje  z poznání kolem a pere se s tím vlastním.

Špína světa, ne moje. Spíše zašpiněné moje já okolím vně.

  Když vezmu to tvoje "atd.", je ještě něco kromě médií, co si promítáš do všech okolo sebe? Ptal jsem se, abys napsal něco ze života co skutečně žiješ. Uděláš to?

  Rozumím. Proto je taky v bibli jasný pokyn, abychom se od špíny světa drželi dále.

  Z třídní a náboženské nesnášelnivost mě Bůh vyléčil před dvaceti lety a od té doby si na ní dávám pozor. I na lidi, kteří nenávist a nesnášenlivost nesou.

Pěšky chodím rád, auto nemáme. Ale když jsem potřeboval odvést manželku  z nemocnice po operaci, kde sanitku nedali, musel jsme mít prachy na na taxi. A kdyby se mé manželce stalo, že by skončila v nemocnici, hledal bych pro ni takovou nemocnici, kde bude mít tu nejlepší péči, ale za peníze. Mimochodem nemocnice, kde ji operovali, zkazili, co mohli. V Motole by se to třeba nestalo. Ale pak musím mít prostředky se tam dostat. Stačí ozařování po rakovině a máme štěstí, že si můžeme a máme peníze  zajistit hotel den předem, aby se tam mohla včas dostavit.

Když synovi bolel zub, šel k soukromému lékaři, zaplatil tisícovku  a měl zub ošetřený hned. Manželce bolí zub  a bude čekat na ošetření přes tři měsíce. Atd.

Takže co ovládá svět  a pomáhá?

Proč jste takoví pokrytci, že nevidíte realitu??

Já to vím. Můj otčím, mamka, manželka, soused a sousedka o poschodí níže, od kamarádky maminka, ze sboru zemřelý otec kurátorky ... To všechno jsou případy, kdy nebyl žádný problém se sanitkou, a já jsem ze Severomoravského kraje. A dokonce ze sboru bratra vozila sanitka do Motoly a zpět včetně doprovodu matky nebo později manželky zdarma!

Pojišťovny 

Ano, pojišťovny tlačí lékaře a nemocnice ke snižování nákladů, ale právo na sanitku prostě je.

Také jsem vozil a vozívám manželku a otčíma, vědomě se nedomáháme práv pro větší luxus a pohodlnější cestování, ač i oprávněné náklady na dopravu autem (nikoliv taxi) by pojišťovna uhradila, pro rychlejší cestování apod. Ale když nemohu, otce vozí zdarma sanita i s doprovodem mé mamky.

Ne každý má na taxi a hotel. Objedná si sanitu, stanoví se čas odvozu, jsou-li náhlé případy, stalo se, že otčím musel čekat i 2 hodiny. Já po úraze a léčení čekal na odvoz 3 hodiny, že měli ten den hodně objednávek a málo sanitek. Prostě jsem čekal a chápal to. A sanity proplácí pojišťovny nemocnicím. Mají s tím administraci.

Když prohlásíš, že máš svůj odvoz, tak tě pustí. Otčím byl při prvních ozářkách takový 'borec', že ohrožoval jiné a odvezl se domů sám, také lhal, že má zařízený odvoz. Museli jsme jej s máti dost přesvědčovat, že takto teda ne. 

Nic z toho tě neopravňuje tady veřejně lhát, aby sis nějak podložil svůj názor na zdejší systém zdravotnictví, dobu a lidi, a na zemi v níž žiješ. Proč musíš lhát?!

 

To není lhaní. To je realita. Asi, o co si neřekneš, tak nedostaneš. Jak se říká, líná huba, holé neštěstí.

Moji manželce stačí, když ji naznačí, že se jim nechce, a už ani nehlesne.

A někteří to dávají jasně najevo. Asi u vás na Moravě jste vostřejší .

Prostě tahle společnost je divná. Když nejsi bohatý, můžeš do hajzlu.

Manželku operovali v okresní nemocnici  a podle toho to dopadlo. Když nedáš stranou úplatek, nemáš šanci.

Lidé jsou před doktory mnohdy  jako 'hrdinovvé'. Znám to ohledně otčíma. Doma skuhrá, před doktorem ho nic nebolí. On vše zvládne, nic není problém, všechno si zajistí a obstará se. No a já a máti pak lítáme, voláme. 

Když jsem byl v nemocnoci, také tam byl člověk, co nadával jako ty. Zeptal jsem se, proč si tedy neřekl o sanitku, když teď neví, jak se dopraví domů, když se ho vrchní sestra ptala, zda má zajištěný odvoz. A lékaři i sestry se ptají. A takoví jako ty pak lžou a pomlouvají.

Ty jsi bohatý, máš na taxi a na hotel. 

A to co píšeš o doktorech v okresní nemocnici je sprostota volající 'do nebe'. Ty si myslíš, že když předáš manželku do nemocnice, že je zajištěn její život?

Manželku jsem přivezl po odstranění dělohy s nádorem domů a ráno byla postel pod ní plná krve. A nenapadlo by mne o doktorech psát, co ty. 

Že tě 'huba nebolí', Franto.

Že jsou ve specializované Motole lepší lékaři ano. Mimochodem, nemusíš být nutně operován v okresní nemocnici a 'je-li čas', můžeš požádat o operaci jinde.

Chemoterapie mají nevýhodu, že při nich může dojít k metastázím.

Kantoři jsou bohatí. Mají vyšší příjmy i než projektanti. Taky mě neoblbneš.

Když si dovolíš taxi a hotel na úkor něčeho jiného, jsi bohatý, jen se uskrovníš.

 lžeš, jak když tiskne. 

Podporovat loterie, co ničí životy jiným a činí je závislými, s dobrým úmyslem asi dání na dobrou věc nedoporučuji. Dobře že nesázíš, dobročinných akcí a sbírek se můžeš účastnit bez výhry v loterii, kdy si šáhneš jen do své vlastní kapsy a na jen vlastní úkor.

Svět můžeš druhým, méně šťastnějším životem, učinit lepším svým jednáním, svým přístupem k nim, pomoci jim i finančně z vlastní kapsy. Neptej se, co by měli činit jiní, ale co můžeš a máš dělat ty. A pak to taky udělej. Nadávky na bohaté a prospěcháře a zloděje ještě nikdy potřebným nepomohly. Pomáhej a rozdávej ze své kapsy.

Jsem ještě kartotéčním členem ČCE. Restituce jsem nepodporoval, kritizoval, nesouhlasím. Jsou v NZ dvě písma, která usvědčují církve z jednání ne podle Boží vůle.

Rozumím však proč to ČCE udělala, pro zaopatření platů svých zaměstnanců. Komunismus naučil lidi nepřispívat na potřeby sboru a na platy svých kazatelů. Zvykli si, že je platí stát a vše je vlastě zdarma. V současné době bez dotací by v MS kraji mohly platit plnohodnotně kazatele jen dva sbory. I tak se postupně ukáže, jak na tom jsou lidé uvnitř církve, zda budou ochotni platit kazatele, i tak se scházet, zda budou rušeny sbory a lidé si pomohou vzájemně s dopravou jinam a i tam se budou chtít podílet ze svého, a taky se prověří stav kazatelů, jestli budou chtít pracovat alespoň na část úvazku, nebo brát nižší příjmy, nebo raději odejdou z úřadu. Na toto je odloučení od státu dobré, peníze po dobu 15 let na platy pro mne úlitba státu za špatnost věřících, majetkové vyrovnání zlým jednáním církví nedržících se vyššího standardu Kristova kladeného na jeho učedníky.

Že kritizuješ divadla věřících je fajn, tak se tím také řiď a už nelži.

Máš dozajista pravdu, že bídu kolem nechci vidět. Zvláště pak kolem sebe, kde něco mohu sám dobře ovlivnit. Tedy zejména u členů mé rodiny, v zaměstnání, v sousedství, až pak ve sboru (církvi), ve svém městě a nakonec ve světě. Pořadí je pravdivé dle mých možností a schopností. Jsem pokrytec, protože se snažím pokrýt jiných nedostatky, a také jsem sobec, protože ne všechen svůj příjem a čas věnuji své rodině a blízkým, a rozhodně ne péči o svůj majetek a jeho bezúčelovému plýtvání v osobním sebeuspokojování. Jsem z líhně zdravotní sestry a pokrývače, později otčíma elektrikáře, vyučil se elektromechanikem, pracoval jsem v chemičce jako údržbový elektrikář, pak na montážích elektrických vedení, pak na služebně poruch vedení a nakonec pracuji jako projektant elektro vedení. Dětství a mládí jsem strávil víceméně ve škole a na pronajaté zahradě, ráno jel na ukrajině přes celou Opavu, abych nasekal kopřivy, trávu, dal seno králíkům, zrno a kosti slepicím, zalil záhony atd. apod. Kdyby otčím nesehnal ten pronájem zahrady (docela veliké), neměli bychom se tak dobře. Mimochodem bývalý člen komunistické strany. Díky tomu zachránil průšvih staršího bratra na učilišti. Syn nyní studuje na VUT v Brně, strojírenské fakultě, druhým rokem. Se studiem se nadře od rána do noci, úbytek studentů v oboru je značný. Dcera má od narození střední mozkovou dysfunkci, dalo práci ji prosadit na speciální oční školu místo zvláštní, učit se s ní a věnovat zejména prvních 6 let, pak na první dva roky cukrařiny, nástavbou dodělala maturitu na obchodním. Po maturitě šla ihned v září bez zaváhání pracovat jako pomocná pracovní síla do domova pro seniory se speciální péčí pro zdravotně postižené, i přes problémy s atopickým ekzémem dále pracuje s nadšením, nyní chtějí všechny pečovatelky a sestry mít službu s ní, protože je ochotna vypomáhat nad své pracovní zařazení oproti jiným. Plánujeme ji zaplatit ošetřovatelský kurz, aby mohla, buď zůstat nebo jít do nemocnice. Otčím je bez nohou, rakovina prostaty, cukrovka, dna atd. atd., maminka má revma, pokroucené prsty, značnou kyfózu a přesto pečuje o otčíma po celý den. Nikdy bych nedovolil, aby oproti svému přání šli do domova nebo na LDN (otčím). Mému bráškovi se narodila dcera s postižením horních i dolních končetin (chybějící prsty nebo články), statečně bojuje a zaopatřuje veškeré náklady a nestěžuje si. Má žena je na částečně invalidní a bez práce od svých cca 27 let, méněcenná aortální chlopeň od narození, o které se nevědělo (měla to být jen šelest), málem mi tehdy zemřela před očima během 3 měsíců, 4,5 hodinová operace, titanová chlopeň, srdce na 40%, kardiostimulátor. Bydlím v městečku, kde není práce, já dojíždím 30 km tam a zpět, nemohu se držet autobusové linky, večer toho moc nejezdí. Maminka (tchýně) žije už sama, taky dosti nemocná, bere prášky na úpravu psychiky. V církvi jsem letos položil účetnictví, vedl jsem ho 11 let, už to nezvládám časově, také i podílení se službě věřícím v domově důchodců, nebo v azyláku. 

Máš pravdu, že k Cizincovi mám blízko. Je zde asi jediný, o kterém to mohu upřímně říci. Z mé blízké i vzdálené rodiny jsem věřícím jediný. Z manželčiny strany po nás uvěřil bratr se švagrovou a jejich děti je následují, jsou v jiné církvi.

Tak jsem ti uveřejnil životopis mé chlouby a suď si Franto pravičáka tele.

Jednodušší je neodpovídat na životy druhých, a žít si jen pro sebe, ale odpovídat tak, aby si druhý člověk položil ty správné otázky na svůj život a svým životem na ně odpověděl dobře, to je opravdu pro mne daleko ale daleko složitější. A pokládat správné otázky je komplikovanější, než přijímat a dávat dogmatické rady a odpovědi, podle kterých se nařizuje nebo dává jediná možná varianta na to, jak dobře žít v souladu a s vědomím chtěně prožité Boží vůle. Vždy je jednodušší nechat druhého napospas sobě samému nebo nařizovat, co má žít, než v něm vypůsobit touhu a chtění, se sebou něco udělat a svůj život sebou samým proměnit podle Boží vůle zjevené v Kristu Ježíši.

Abych ještě uvedl své mínění a uvedl na správnou míru onu "lekci". Není v ničí jiné lidské ani boží moci proměnit život druhých, nechce-li tomu onen člověk sám. Sám tedy člověk vnímá a převychovává sebe, a má k tomu dar moci od Boha, aby proměnil svůj život. Druhým může být člověk jen nápomocen v tom, co chce ten druhý, a jen jestli je mu to dáno. Stejná slova jiný člověk a odmítnutí. Stejná slova a stejný člověk a jiný čas nebo místo a odmítnutí. Rozumíš?

Asi to nerad budeš číst, ale o tomto ti dost psal Cizinec. Neznám zde snad jiného přispěvatele, který by se pokusil mu porozumět, byl jsem i odrazován z očí do očí, jaký je to namyšlenec, ale on nepíše nijak složitě. Rozumíš-li tedy alespoň trochu nyní mně, třeba porozumíš i jemu.

Nepromluvilo snad i proto, že nebylo o chudáčkovi teleti a o jeho trampotách.

Tele nežije hůře a nemá těžší nebo lehčí život. Je to život, který tele má přijmout, žít a popasovat se s ním. 

A telecí život ještě nekončí ...

  Jak u koho. U vás ovládá svět nenávist a prachy. 

  Ale tak to není u všech lidí. Willy hezky popisoval ve vedlejším článku změnu situace člověka, který už nežije pro svět. Člověk, který nežije pro svět, nežije také pro jeho zákony a pro toho, kdo mu vládne. Nežije pro hřích a pro smrt.

  Já ti nenapíšu o sobě tak srdceryvný příběh, jako tele, protože ho nemám. 

  Ale mám jiný.

  V jednom se ale s tebou Františku shodnu: Nikdy si nebudeme rozumět. Já nikdy nepřistoupím na nenávist, co ty žiješ a ty se jí nejspíš nevzdáš.

  Nežil jsem to co ty. 

  Mě rodiče vedli od malička k pracovitosti. Práce byla jejich hodnota. Vstávali ráno před pátou, začali dělat o půl šesté, skončili v devět, deset večer. V zimě pak trochu dřív. Tak jako celé generace před nimi. Pracovali všichni: Můj děda s babičkou, táta, máma. K práci vedli i nás. Ve skutečnosti nepotřebovali majetek a bohatství: Kamkoliv přišli, nesli si svoje bohatství s sebou. Tátu si pomatuju jen v práci. Když se na dvanáctém patře lešení na kostele dávaly šestky, byl tam právě táta. Když se v sedmi metrech hloubky kopala studna a dočišťovalo se na skruže kam bagr nedosáhnul, byl tam právě táta. 

  V životě jsem ho neslyšel nadávat na svět. 

  Proto taky nemám zaseto v sobě to, co vy, proto se nikdy neshodneme. Proto mám radikálně jiný pohled na svět. Proto nikdy nebudu zastávat vaše "hodnoty", vaše prachy, nenávist, vzhlížení k Fortuně, k bohatství,...

  A nejen proto. I Bůh mne vede stranit se "hodnot", ke kterým vzhlížíš ty.

  Napíšu ti ještě něco o mém tátovi.

  Je to asi rok a půl, co spadnul ze žebříku, když trhal jabka, asi z pěti metrů. Rozdrtil si jeden bederní obratel, asi dva zlomil, tři okolo naštípnul. K tomu pár zlomených žeber, propíchnutá pohrudnice, plíce, otřes mozku... Naložili ho do sanitky. Odvezli do nemocnice. Zadarmo. Do okresní nemocnice s hroznou pověstí. Tam naštěstí poznali, že je to nad jejich síly, tak ho dovezli do Prahy. Taky "zadarmo". Jenže v Praze už tátu chytla sepse, takže ho nemohli operovat. Nemohli dělat nic.

  Volal mi brácha. Co jsem asi tak mohl dělat já? Všechny prachy, co jsme měl, jsem si tak v tu chvíli mohl namazat na chleba a na druhej chleba si namazat ty, co jsem neměl. 

  Tak jsme se modlili, já, manželka, maminka, brácha, celá rodina. 

  Děláme to tak vždycky, má to o kus větší moc, než prachy.

  Večer mně nenapadlo nic lepšího, než jet do nemocnice. Tam jsem chodil okolo a modlil jsem se, jako celá rodina jinde. Stejně jsem nemoh nic dělat. Pak jsem se přeci jen osmělil, vlezl dovnitř, byl už hodně večer. Tak jsem zavolal na telefon, co byl na dveřích a zeptal se, jak to je s tátou. No a když už jsem tam byl, tak mne pustili. Byl jsem na ARO vedle postele, kde ležel táta, uměle udržovaný při životě, napůl mrtvý napůl živý, a čekalo se, jestli se náhodou jeho tělo vzpomatuje z té otravy, že třeba bude možné ho operovat. Prachy by mi tam byly na nic, snad možná na lístek na autobus zpátky. I kdyby doktoři chtěli, stejně nemohli víc udělat, i kdybych jim dal všechny prachy, co jsem měl. Tak jsem tam jen klečel u postele a volal k Bohu, jako všichni z rodiny.

  No a to staré tělo se vzpomatovalo. A když tátu za šest neděl viděl pan doktor, co ho operoval, na kontrole, říkal mu nepokrytě: "Pane Následuj, vy jste to přežil"?

  Když dneska vidím tátu, jak seče kosou a štípe klády palicí a klínem (protože je pali4atej a odmítá použít sekačku a štípačku ;-) vím, že některé věci nejsou náhoda.

  Ty máš takového hezkého "Ježíše", Františku. 

  Takového jemného, měkkého, gumového, ohebného, skoro bych řekl až želatinového. Můžeš si ho přizpůsobit, jak se ti hodí, můžeš vyškrtat, co se ti nelíbí, ohnout ho, jak je to zrovna potřeba. Takový "Ježíš" se výborně hodní na kavárenské debaty, na svaté vznosné povídačky cobykdybyjakby, vznosné filosofování. Má ale jednu takovou vadu, ten měkký "Ježíš": Když se o něj opřeš, tak se ohne, ty upadneš a rozbiješ si hubu.

  Vyměnit. 

  Toník

  Ne.

  To není ani těžké, ani složité pochopit. Krmíte se nenávistí z médií, z okolí. Všechno se vám převrací do toho, co žijete, co máte v sobě. Zaséváte si nenávist a zášť mezi sebou, zřejmě jí chcete mít, přijímat a dávat druhým. Necháváte jí růst. Princip, který žijete, není složitý a křičí snad z každého vašeho příspěvku.

  Proč to děláte, to opravdu nevím. 

  Je vám nenávist a zášť k něčemu užitečná? Pomáhá vám nějak v životě? Máte nějaký důvod si jí držet a pěstovat?

  To sis vymyslel z čeho?

  No, nejen byla. Zůstala zjevně až dodnes.

  Rozumím. Tedy tvoje nenávist a zášť pochází z toho, že se ti převrací to, co ti lidi píší nebo říkají, do podoby, kterou žiješ ty. To dává smysl.

  Pak je ovšem otázka: Je ti dobře v tom, co žiješ? Je ti to nějak k něčemu užitečné? Je to užitečné lidem okolo tebe?

  Toník

  Moc ti přeju, aby ses z toho dostal, abys našel odpuštění těch dávných křivd, které nosíš v sobě, selhání, abys i ty dokázal odpustit to, v čem jsi vyrůstal, co jsi nezvládnul. Je to možné. Právě u Boha je na tyhle věci síla a moc, právě v Pánu Ježíši je odpuštění, které přemáhá všechnu tu bolest světa.

  Jsou věci, na které člověk nestačí sám, potřebuje pomoc druhých lidí, právě církev. Je to pokořující, ale snad proto to tak Bůh zařídil. Proto ti píšu, abys našel pomoc, abys jí hledal. Kvůli tobě, i kvůli lidem kolem tebe.

  Toník

Ty jsi se nemusel stydět. Ty si mohl být hrdý. Každá chudoba je jiná. Já neměl tu Tvoji chudobu. Ta Tvoje chudoba je k růstu, tak moje vede bohužel k té zlobě a nenávisti a k zoufalství. Na co mám být hrdý? Na nemocné rodiče, na špinavé životní podmínky..? každý pohrdavý pohled zvyšuje nenávist  a vyvolává zlobu. Ve čtvrté třídě mně komunistická pionýrská vedoucí na škole, manželka zástupce, fanatického komunisty, chce dát do zvláštní školy. A za rok se stane zázrak. V šesté třídě mám místo čtyřek jen jednu trojku a pak už jen vyznamenání, Ono, ta zloba byla k něčemu. Vyburcovala mne k aktivitě a ke snáze ukázat, že nejsem takový bídák. To slovo kulacký je u mně vzpomínkou na jednoho velkostatkáře, kterému komouši sebrali velké pozemky  a velkostatek. Ano, záviděl jsem jeho dceři pokojíček jako prodejnu hračkárny. Záviděl jim barák, koně, které jim komouši nechali  a vše. Starší dcera studovala na lékařku. U mně to byl kulak, který k majetku přišel díky práci těch mnoha děveček a čeledínů, kterým za práci zase tak moc toho nedal. Tak vzniká v dítěti třídní vidění. A ty třídy u nás jsou zase a zase. je to vidět už ve škole podle oblečení dětí  a podle toho, co vlastní  a podle toho, co si dovolují. Přece jejich "pápa" sponzoruje školu apod.

 Všimni si, jak pracují soudy. Jaké tresty dávají  a komu. Vše se dá dnes podplatit.

Závěr jsi napsal správně a nejdůležitější je Nepustit do svého života nenávist a podobné pocity, které pak otráví naprosto všechno.

Asi to je v naší v moci, ale u mně to nějak moc nefunguje. Nevím proč?