Ty jsi srandista. Samozřejmě že zvuk nejde vidět a obraz nejde slyšet. Zvuk a obraz zachycuje a řeší dva různé smysly: na zvuk je tu sluch a  na obraz je tu zrak.  Tu tvoji duchařinu do toho nenapasuješ. Na tu existuje v mozku specializované místo: Centrum bájné lhavosti a mystifikace...

to co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch. A pak ten duch roste. Je tělo fyzické , je  tělo  i duchovní.  Dokud se znovu nenarodíš, to nepochopíš.

 A  mysl (duch) se dá detekovat a vyhodnocovat zase myslí (duchem)

 A  mysl (duch) se dá detekovat a vyhodnocovat zase myslí (duchem)

jakpak ?Detekce těla je jednoduchá ale jak by si napsal detekci ducha :P ? Pokud mysl pochází od ducha, co pochází z těla ?

 Tělesná mysl. Nebot co se se narodilo z těla, tělo je, a co se narodilo z Ducha, duch jest.

Bavíme se zde o detekování , tedy zkoumání duchů.

Tvrdím že zkoumat duchy (zda jsou od Boha) lze  Duchem svatým, který v nás přebývá.

 

 

 A po příchodu Páně již žádná léta nebudou, to zde garantuji!  Nastane druhé vzkříšení a soud. Proto blahoslavený a svatý , kdo má podíl na prvním vzkříšeni. Do Božího království se vchází dnes.

Pravda.

Ř 7,24  Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?

Ten apoštol Pavel byl lepší než Božena Němcová a Christian Andersen

Za devatero horama, devatero řekama, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, co oko nevidělo a ucho neslyšelo, žili byli........

J 17,22  Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno 

 Ano. Uvěřil jsem Ducha svatého (Boží mysl) křtem přijal, a jsem jí proměňován.

                             Ano, a to mi jde.

1J 5,18  Víme, že nikdo, kdo se narodil z Boha, nehřeší, ale Syn Boží jej chrání a Zlý se ho ani nedotkne.

1K 2,16  Vždyť ‚kdo poznal mysl Páně a kdo ho bude poučovat‘? My však mysl Kristovu máme.

Máš mysl Kristovu nebo Boží? 

Podívej , Kristova mysl je mysl Boží (Otcova) Kdo tomu nevěří, zůstává, a zemře ve svých hříších.

----- A chrání-li tě Boží mysl a zlý se tě ani nedotýká, pak už hřích nedokonáváš a nehřešíš už ani myšlenkou. Krista už nepotřebuješ.----

Tak to si budeš rozumět s Gregorios777. Tomu zase nadpřirozené schopnosti mizí, když si dá kávu. Jeho Svatý duch se bojí kávy a tvůj Svatý duch se bojí vína. Vaši Svatí duchové by si dobře pokecali. Dejte je dokupy...

Já věřím, že Království Nebeské (respektive Boží) na zemi už bylo Bohem ustanoveno, vládne v něm Bůh skrze muže, kterého k tomu ustanovil a pomazal - Mesiáše, přišlo mezi nás, je mezi námi už přítomno a lidé do něho vstupují na pozvání a stále ho mnozí ještě uchvacují a dobývají se do něho násilně a druhým násilnou formou kladou překážky a podmínky, tzv. vzali klíče od Nebeského království, sami nevstoupili a druhým ve vstupu do něho zabraňují. Tady na GS je to hodně vidět. Věřím, že Království Boží postupně ruší a zruší vládu všech lidských panství a rozšíří se a zaplní celou zemi pod vládou Mesiáše. (viz. prohlášení Tomášovo k Ježíši - můj Pán a můj Bůh (správněji psáno vše malým, ale není důležité) - Ježíš porazil ďábla (satana) - pána a boha tohoto světa a jen málo času mu zbývá - nyní přišla do tohoto světa vláda Boží skrze prostředníka Božího - Mesiáše Ježíše, ale dosud ještě satan vládne jako bůh tohoto věku (zla) v mnoha srdcích lidí). Nevěřím v náhlý vpád Božího království na zemi, nevěřím v "náhlou smrt" těch království. Věřím, že tato doba je dobou šíření Božího (nebeského) království na zemi, a že ta doba je dobou válek a bojů a před koncem těch království to bude doba nejtěžší. Moc o těchto věcech nemluvím, protože se lidé příliš a rádi zabývají mystikou, něčím dosud pro ně nedosažitelným a pro jejich životy nepřináležejícím, vzdáleným, zabývají se vzdálenou a ještě pro naše oči mlhavou budoucností, namísto toho, aby šířili Boží království mezi lidmi tady a teď tím, co Božím královstvím vskutku je: Spravedlnost, pokoj a radost v Duchu svatém, a přinášeli Bohu a tím i lidem ovoce Ducha svatého, aby z tohoto ovoce mohli lidé žít. Království Boží se nešíří zlobou a hněvem, ne dogmaty a nařízeními, ne kropením nebo ponořením do vody, to přeci víš. Ono vstupuje do srdcí lidí a i tam se rozšiřuje, aby zcela zaplnilo naše srdce. 

Nicméně k tomu poháru vína, nad kterým se vyslovuje požehnání. Ten nový pohár není ten, co pijeme. Je to pohár odložený pro příchod Mesiáše, z něhož se nepilo a já neshledávám v Písmu, že by tento pohár Ježíš pozvedl. A nepozdvihl ho ani po svém vzkříšení, když s učedníky stoloval. Vzal před, během i po večeři tzv. kiddušový pohár nikoliv mesiášský. A apoštolové se Ježíše před jeho nanebevzetím ptali, kdy chce už nastolit "přítomnou" zjevnou vládu Boží pro Izrael - obnovit království izraele, v tomto čase, době? už v těchto dnech?, protože se naplnilo, co bylo o Mesiášovi předpovězeno, (než se ujme vlády), tedy vzít "ten mesiášský pohár" a pít z něho (a my s ním). Ale toto není naše starost. A ten čas tu dobu nezná ani Ježíš, to si ponechal Bůh ve své pravomoci a tuto pravomoc nedal ani Mesiáši. My hlásáme přeci příchod Božího království (od Jeruzaléma až na sám konec světa, všemu stvoření - všem lidem - děláme to? a správně to děláme? tak jak máme? šíříme ho - a máme ho vůbec šířit? šíříme ho zvěstí pokoje nebo meče? co když máme být jen hlasatelé, trubači, předvoj, vyslanci - a šíření Božího království - tedy jeho průlom do lidských srdcí - máme nechat na jeho králi!). A až Ježíš rozšíří Království svého Otce na zemi, pak vezme ten pohár Mesiáše a vzdá čest a slávu, vzdá požehnání Bohu a sám se mu poddá, podřídí (jako pokloní se před trůnem Božím, ježto nyní sedí na pravici Boží moci a v Boží moci). 

Jistě, věřím ve stolování s naším Bohem a s Mesiášem, ale věřím také ve slova Ježíšova, ve skutečné naplnění jeho slov - nejen v dosud imaginární - památeční. Nakonec připomínat se musí jen tomu, kdo zapomíná nebo ztrácí naději, víru. Kdo stále pamatuje, má stále obecenství se svým Bohem a se Synem Božím. Od doby, co Ježíš pronesl slova o tom, že jeho učedníci mají mezi sebou stále dělit ten jeden společný chléb jako jeho tělo, a pít z toho jednoho poháru požehnání a obnovené smlouvy uzavřené v jeho krvi, do doby jeho vzkříšení uplynulo jen pár dní - a Ježíš neobnovil království Izraele (pro Izrael) až doposud ... zbývá asi stále ještě dost pohanů ... :-) A jeho vzkříšení nebyl jeho druhý příchod.

Tedy Boží (Nebeské) království je jistě již mezi námi na zemi, totiž prolamuje se do lidských srdcí, až se stane ... naplní se celá země :-), zná ten čas Bůh, ne já, přijde Pán z nebe a obnoví království Boha Izraele. Ale do té doby ... Ježíš z plodu vinné révy nepije, snad jen skrze víru (památeční? - kdo si pamatuje?) - imaginární.

Tak tedy asi věří Tele. Jak zde mnozí píší, ach ta telecí víra ...

... "Pravím vám, že od této chvíle již nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do toho dne, kdy jej budu pít s vámi nový v království svého Otce.“

... Neboť přišel Jan Křtitel, nejedl chléb ani nepil víno, a říkáte: ‚Má démona.‘ Přišel Syn člověka, jí a pije, a říkáte: ‚Hle, člověk žrout a pijan vína, přítel celníků a hříšníků!‘ 

My dva rozumíme dosti jinak. Já nehledám vysvětlení v mystických nereáliích, hledám vysvětlení v tom, co znám, co v životě poznávám ...

Potíž je v tom, že lidská mysl bývá příliš zatížena obrazotvorností. Za vším, respektive ve všem, vidí 'zjevující se tváře', vzhled. Představa Boha nebo tzv. duchovních bytostí (andělů, démonů ...) jako formy, tak dostávají svůj vzhled toho, co oči vidí, obraz známého z tohoto hmotného světa, v abstrakci vyhledávaná konkrétní podoba. Tak i 'pohádkové bytosti z tzv. onoho světa' mívají své ztvárnění podoby vzhledu připodobněnému reálných pozemským bytostem (živo(ta)čichům). Dokonce i tzv. duchové bez tváře mají vzhled jaké si postavy vyplněného plátna. Tak i modly 'bohů' dostaly od lidí svůj vzhled. Ale to Bůh není. Nelze Boha k nikomu připodobnit. Bůh se člověku však dává poznat skrze svou slávu, moc, emanaci, 'promluvu', 'vnímatelnou přítomnost tzv.vnitřním zrakem', tedy jakousi zakoušenou tuchu ... Ono Ježíšovo: 'Co se narodilo z Ducha je duch. (Jako) Vítr vane, jak sám chce. Jeho hlas (zvuk) slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam jde', není nic jiného než přirovnání k tomu, co nelze vidět, ale jehož působení lze vnímat a nejen to, jehož působení lze v tomto světě je zřetelné skrze to, co lze vidět a je z tohoto světa. A přeci tím Ježíš neřekl, že Bůh je vítr nebo jeho Duch je vítr, ale takto se to děje s každým, kdo se narodil z Ducha. V tomto světě je tedy zjevná Boží přítomnost tomu, kdo slyší (zaslechne) Boží hlas. Jako se Eliášovi zjevila Boží přítomnost, když procházel kolem něho ... před ním prudký vítr rozrážející hory ... ale to nebyl Bůh a nebyl ani v tom větru, za ním zemětřesení, oheň ... ale ani to nebyl Bůh a nebyl ani v tom zemětřesení a ohni ... a pak Eliáš zaslechl jemný tichý hlas ... a vzdal Bohu čest a slávu. Boha nikdo nikdy neviděl, i Ježíš nám o něm 'jen' pověděl. Neukázal učedníkům vzhled Boha, ale zjevil jim jeho božství, slávu a moc. Bůh byl s ním přítomen skrze 'svého Ducha' - tedy své přítomné působení. 

Tedy nemám v sobě Boha a Boží duch je pro mne Boží působení, Boží hlas, vnímatelná přítomnost. Můj duch se zrodil z Ducha, tedy Božím zásahem, působením a touto přítomností Bůh stále ke mně promlouvá. Jsem-li v Duchu, jsem v přítomnosti Boží moci ... je-li Duch ve mne, je ve mne přítomna Boží moc ...

Když tedy Bůh tvořil člověka, utvořil ho jako 'zemšťana - nefeš' a svým dechem (duchem - chaja) jej zároveñ utvořil jako živoucí 'nešamu' a tak byl člověk stvořen jako kompletní bytost 'nefeš chaja'. Člověk není Bůh v těle ani tělo majíci Boha, a není ani anděl, je člověk - dalo by se snad říci - duch na zemi - zemský duch. Se zvířaty ho spojuje tělesnost, s anděly duc*****st.

Jak tedy člověk o svém údělu rozhoduje sám svou svobodnou vůlí?

Když tedy jsou umožněny variace vlastní volby, jak pak platí, že vše bylo učiněno tak, aby se to vyvinulo v to, co bylo naplánováno?

Ty mluvíš o konečném zatracení, věčné smrti, věčném zániku, věčném odsouzení ... Já o věčné naději víry ... ty se chováš k židům naprosto pohrdlivě, já souhlasím s apoštolem Pavlem, že jsou bohem milovaní pro své předky a že je nezavrhl ... ty máš za to, že padli; já za to, že neklopýtli proto, aby padli, ...  pokud by je Bůh zavrhl, pak jsi ty naroubován na zavrženou olivu ... ty totiž nejsi oliva, ale Izrael a vylomeny byly jen některé větve, abys ty mohl být naroubován z plané olivy, ale nakonec budou ty větve zase naroubovány na tu ušlechtilou olivu, jímž je Izrael ... Jsi antisemita. Židovské učení není odporné, to spíše to tvé.

Židé jistě procitnou: Jr33

No a také Jr31 ... a další

Kdo by řekl slovo proti Synu člověka ... co myslíš?

Nemáš snad vžito 'církevní dogma náhrady'?

Na klonu ovce můžeš dokazovat lidského ducha jak chceš a ráčí se tobě :-). Několikrát jsem ti psal, že člověk není zvíře a to právě pro ten dar živoucího dechu (ducha), který vdechl Bůh v chřípí člověka. Zvířata jsou duševní bytosti, duševní těla. To je také člověk, ale člověk má dar moudrosti, řeči, přemýšlení o smyslu a v tomto jsou zvířata otupělá. Bible ve SZ nelpí příliš na rozdělení pojmů duch - duše. Je to dáno tím, že člověk je "oduchovnělá" bytost, tedy jinak řečeno "oduchovnělá" duše, Je celistvou bytostí - duší a takto se i rodí, dar věčné nešamy mají všichni lidé, člověk byl takto stvořen.

Ježíš nebyl samozřejmě žádným novým člověkem, ale byl člověkem jako jsem já a jako jsi, jako každý jiný člověk, ale narodil se z Ducha. To neznamená, že měl ducha, co neměl Adam nebo já nebo ty. Nebyl žádný jiným druhem, lepším druhem člověka. Byl to naprosto stejný člověk jako jsme my všichni. Ale nezhřešil, ve všem nám byl naprosto podobný, stejný - jen krom hříchu. Všemi zkouškami prošel narozdíl od nás bez hříchu. Ježíš nebyl "tělesný automat na spravedlnost kvůli nějakému novému programu (duchu), který měl mít v sobě". 

1Kor15 (M.Pavlík) 35Ale někdo řekne: Jak se ti mrtví křísí a s jakým tělem přicházejí? 36Bláhovče! Co seješ ty, neožívá, neumře-li to; 37a co seješ, neseješ to tělo, jež vznikne, nýbrž holé zrno, třebas pšenice nebo něčeho z ostatních, 38tělo mu však dává Bůh podle toho, jak si umínil, a každému ze semen jeho vlastní tělo. 39Ne každé maso je totéž maso, nýbrž jedno je lidské a druhé zase maso dobytčat a další (maso) ptáků a další rybí; 40a jsou těla nebeská a těla pozemská, ale jiná je sláva nebeských a jiná zase pozemských, 41jedna je sláva slunce a druhá zase sláva měsíce a další sláva hvězd; ano, hvězda se od hvězdy v slávě liší. 42Tak i opětovné vstání mrtvých: seje se v zkaženosti, křísí se v nezkazitelnosti, 43seje se v necti, křísí se v slávě, seje se v slabosti, křísí se v moci, 44seje se tělo přirozené, křísí se tělo duchovní; je-li tělo přirozené, je i duchovní,  45tak je i psáno: První člověk Adam se stal živou duší, poslední Adam oživujícím duchem. 46Ale první nebylo to, co je duchovní, nýbrž to, co je přirozené, potom to, co je duchovní: 47první člověk ze země, hliněný, druhý člověk z nebe; 48jaký je ten, jenž je hliněný, takoví jsou i ti, kteří jsou hlinění, a jaký ten, jenž je nebeský, takoví i ti, kteří jsou nebeští, 49a tak, jako jsme nosili obraz toho, jenž je hliněný, budeme nositi obraz toho, jenž je nebeský. 50Dím však toto, bratří: že maso a krev nemohou zděditi Boží království, aniž zkaženost dědí nezkazitelnost.

Máš naprosto odlišné vnímání a poznání, Dzehenuti, jako já. Jenže na rozdíl od tebe, si na svém poznání nezakládám, nesnižuji tě, jen se snažím debatovat. Dověděl jsem se, jak smýšlíš, myslím, že to už mám ujasněné :-), a o tvých názorech se nepřu, podávám ti své, vše v rámci toho, co psal ap.Pavel v Ř14. Dost často (si) říkám, že jsou blahoslaveni ti "chudí duchem", protože nepotřebují nad ničím tak bádat, co je dobré a zlé a co není, ale tzv. přirozeně činí to "co přikázání Boží" vyžadují předně. I ap.Pavel nám předkládal (před naše oči): (1Kor8,1b) Poznání činí člověka domýšlivým, ale láska buduje ... 

Důležité je, zda následuješ Ježíše Krista a usiluješ o to žít tak, jako žil on.

Na klonu ovce můžeš dokazovat lidského ducha jak chceš a ráčí se tobě :-). Několikrát jsem ti psal, že člověk není zvíře a to právě pro ten dar živoucího dechu (ducha), který vdechl Bůh v chřípí člověka. Zvířata jsou duševní bytosti, duševní těla. To je také člověk, ale člověk má dar moudrosti, řeči, přemýšlení o smyslu a v tomto jsou zvířata otupělá. Bible ve SZ nelpí příliš na rozdělení pojmů duch - duše. Je to dáno tím, že člověk je "oduchovnělá" bytost, tedy jinak řečeno "oduchovnělá" duše, Je celistvou bytostí - duší a takto se i rodí, dar věčné nešamy mají všichni lidé, člověk byl takto stvořen.

Ježíš nebyl samozřejmě žádným novým člověkem, ale byl člověkem jako jsem já a jako jsi, jako každý jiný člověk, ale narodil se z Ducha. To neznamená, že měl ducha, co neměl Adam nebo já nebo ty. Nebyl žádný jiným druhem, lepším druhem člověka. Byl to naprosto stejný člověk jako jsme my všichni. Ale nezhřešil, ve všem nám byl naprosto podobný, stejný - jen krom hříchu. Všemi zkouškami prošel narozdíl od nás bez hříchu. Ježíš nebyl "tělesný automat na spravedlnost kvůli nějakému novému programu (duchu), který měl mít v sobě". Co zvěstoval, byl příchod Božího království a hlásal (nařizoval) lidem činit pokání a věřit evangeliu (o Božím - nebeském království). O žádném nějakém nařízení přijímat "nějakého ducha (nějakou vnitřní duchovní bytost) nového člověka" nevím a nemám zájem. Pojmu "Duch svatý" rozumíme oba naprosto odlišně. Duch (ruach) svatý (boží, nejvyššího atd.) je pro mne konkrétní působení Boží moci - Boží dchnutí, dechnutí. Je dané za určitým úkolem vykonání Božího záměru. Už ve SZ byly jím vzbuzeni (zrozeni) "duchové proroků", "zmocňoval" se Samsona, Davida, Eliáše a dalších. Je Bůh svým duchem (klidně s velkým d) a mocí pomazával a stejně tak pomazal i člověka Ježíše. 

Tvé učení není něčím novým. Přijdeš jistě i s dalšími takovými "nápady" jako jsou "klony ovcí". Gnostická - helénistická - pohanská - učení o přijetí boží podstaty, boha samotného do sebe, nečtu prvně, žil jsem v tom. A přitom ke změně stačí pokání a víra. Obrátit a upnout svůj vnitřní zrak v důvěře k Bohu. A Bůh není od nikoho nijak daleko ... 

Tak proč to Svatý tvořil, když ho to odpuzuje? Jak můžeš v takové svaté popletené trdlo věřit? 

Jen podívej, když si někdo dá vínka, proč by to měl být hřích? Vždyť  apoštol Pavel pil také víno.A stejně jako on, věřím že nic není nečisté samo v sobě, ale tomu, kdo něco pokládá za nečisté, je to nečisté.

 Království Boží ovšem není v tom, co jíme a pijeme, ale ve spravedlnosti, pokoji a radosti z Ducha svatého :-)

A co říkáš na tohle slovo  :-) ?   Ř 14,17  Vždyť království Boží není v tom, co jíte a pijete, nýbrž ve spravedlnosti, pokoji a radosti z Ducha svatého.