neveríš v trojicu a dokážeš sa klaňať a uctievať Ježiša rovnako ako Boha?

Syn + Duch = Otec

Jan 10, 30     Já a Otec jsme jedno...

Přednesu své porozumění a výklad, jak věřím.

Jaký je rozdíl mezi otcem a synem? Předně v tom, že otec je otcem a syn je synem, a otec není syn a syn není otec. Otec je dříve jako syn a syn má svůj zrod v otci. Ačkoliv zrod (početí) syna nebylo v otci od otcova počátku, ale až při jeho zrodu početí, bylo ono početí syna ukryto vždy v jeho plodnosti - lůně. Otec není stejný jako syn a syn není stejný jako otec, ale syn dědí otcovu podobnost nikoliv však otcovu stejnost. Syn je (z) otcovy krve a těla, ale otec není (z) krve a těla syna. Otec dává život synu, ale syn nedává život synovi, ač alegoricky je syn životem svému otci a otec životem svému synu, pakliže jeden žije pro druhého. Synův "duch" vychází z otce, ale otcův "duch" nepochází ze syna. No Bůh, který je otcem všech synů - duchů, je bez počátku. Nemá počátek. Ale Syn má svůj počátek v Bohu, který je otcem všeho stvoření, ale Prvorozený syn je prvorozeným všeho stvoření a je nejvěrnějším obrazem Boha, nese prvorozenou podobnost Boží. Vše prvorozené, co otevírá lůno, je v Izraeli zasvěcováno Bohu, jako svaté (čisté) Bohu.

A co se týče Slova. V (na) počátku (nikoliv Boha - je bez počátku) bylo Slovo u Boha. Zkus se zamyslet nad tím, jak vznikají (počínají se) slova v lidském mozku. Židé mají Tóru (Boží slovo) za věkovitou, věčnou - vždy byla v Bohu a stejně tak i Jméno Mesiáše - vždy bylo v Bohu. A to Slovo bylo Bůh, které bylo na počátku u Boha (nikoliv na počátku Boha - je bez počátku). Většinou dítě jako první vyřkne slovo "máma", je to první slovo, které se utvoří v mysli dítěte, než je vyřkne. To slovo bylo v počátku v mysli dítěte, dříve než je dítě vyslovilo. Tak i my, dospělí, dříve než slovo vyslovíme, máme ho v mysli a ještě dříve než ho skrze ústa vyslovíme, vyslovujeme ho v mysli. V mysli tvoříme věty. To je početí. Ale skrze ústa - to je zrození. Ale pokusíš-li se vyslovit ústy to slovo bez toho, že bys přitom vydechl dech, to slovo nevyslovíš. Slovo tedy bez Ducha se nestane "tělem" - slyšitelným (druhým, protože v mysli svá slova slyšíme). A tak na počátku všeho je Slovo u Boha, které se počalo v Bohu a z Boha se také zrodilo (narodilo) a stalo "tělem - zvukem" - vykonaným či učiněným Slovem, ač se již "od nepočátku" vytvářelo v Bohu, protože Bůh nemá počátek. A protože to Slovo se počalo v Bohu, (jako na mysl člověka vyjde myšlenka - slovo), a nebylo vysloveno (nezrodilo se ještě), dříve než se tak stalo bylo "jen skryto" - bylo Bůh. Ale když "narodilo" stalo se "tělem" - Prvorozeným všeho stvoření, skrze něhož povstalo vše, co je. A jako je tedy syn synem svého otce a není otcem, a slovo člověka není člověkem, tak je Slovo Slovem Božím, ale není Bohem. A jako je dech dechem člověka, ale není člověkem, tak Duch je Duchem Božím, ale není Bohem. Bůh je Otcem všech "duchů", všichni jsme synové jednoho Otce a nikoliv synové Otcova Syna, ale On je Prvorozený všeho, otevřel Boží lůno, ve všem má prvenství, je počátek všeho, bez něho bychom tedy nebyli, jako i druhorozený se nemůže narodit před prvorozeným. Ale u dvojčat ;-) prvopočatý se může narodit jako druhorozený. Ale to je alegorie! - tak i Ježíš se mohl narodit "do těla člověka" až po prvostvořeném Adamovi. :-) A on - Ježíš - prvorozený Boží syn - je obrazem (prvorozeným nejvěrnějším podobenstvím) Boha neviditelného. A pokud bychom se bavili o jednorozeném Božím synu, pak o jeho početí v těle člověka z Ducha svatého, z vůle Boží, z Božího předsevzetí, a ne člověka, kde u samotného početí "genesis" zrodu byl Bůh (a tady raději skončím :-) naprosto volně).

K bodu 5. Podobnou myšlenku nemám. Ani židovští kabalisté. Z nepřístupného (nepohasínající jas) všude přítomného nekonečného světla nelze vystoupit - manifestovat se - bez jeho 'zscvrknutí se do sebe,' a vytvoření prostoru tmy pro slábnoucí intenzitu světla'. Čím hustější tma, 'slabší' světlo až nakonec - 'zapouzdrované' světlo. Nebo čím 'tlusťejší' stěna, tím méně světla propustí. Nebo čím hlubší 'propast' tím méně světlo na dně propasti.

Obrázky jsi nám dal. Má mysl je však ke tvému vysvětlování příliš 'zatvrzrlá'. Takové schůzky k ničemu nepovedou. Pro mou zatvrzelost k pochopení tvého pojetí Boha. A k ničemu to nakonec není - 'technická věc' - jen k rozepřím a ke 'zlé krvi'. Zažil jsem toho už dost. Respektuji tvůj pohled, tvé vnímání Boha, ač nesouhlasím.

K bodu 6. Plnost Boží přebývá jen ve světě 'Jediného', kam člověk nedohlédne v těle, aniž by své tělo vnímal. Žádná propast pro Boha není tak temná, aby i tam nebyla Boží přítomnost. V nepřístupném světle je všude vnímané světlo, ale tma v něm nemá šanci. Tak ani člověk nemůže plně poznat Boha, aniž by zůstal na živu. A ze světla tma nevystupuje, ale 'světlo svítí do tmy' a tma ho nepohltila.

Z jámy lze vidět hvězdy 'nebe', ale příliš hluboká jáma 'zmenšuje a vzdaluje' rozhled.

V nepřístupném světle nevidíš nic. V příliš hluboké propasti ani svètlo. Bůh je neviditelný, ve světle sice vnímaný, ale plně nepoznatelný jako ve tmě.

Tedy k té představě velkého a malého "balónku". Kdysi jsem tu debatoval se Standou Okem a použil jsem obraz utonulého a jeho zachránce, co ho vzkřísil k životu umělým dýcháním. Tedy ten utonulý ztratil dech, nedýchá a zachránce v něho vdechne obsah svých plic - svůj dech (vztaženo na ducha). Zachránce o svůj dech nepřijde, ale daruje svým dechem život utonulému. Dech, který opustil zachráncovy plíce, probudil k životu utonulého, ale ten dech už není více zachráncův, ač z něho pochází, ale je již utonulého, stal se již jeho dechem. Ten obraz není sice úplný, protože člověk dech "nevlastní" stále se nadechuje a vydechuje - propůjčuje si vzduch, ale ale ono první nadechnutí rozpumpuje a uvede v činnost dýchací ústrojí - duši, co dýchá - a to je ten dar - dýchání - oduševnění, které zachránce utonulému daroval svým výdech ze své duše - ze svého dýchacího ústrojí - oduševnělosti. Tuto oduševnělost má utonulý jako zachránce, ale bez vdechu vzduchu z nejvnitřnějšího (nejhlubší) nitra člověka (zkus se zhluboka nadechnout - ucítíš to) do nejniternějšího nitra utonulého, by ten neoživl. No a není ten vydechnutý dech (vzduch) zachránce samotným zachráncem, ale je jeho "životem". Část svého dechu tedy daroval utonulému, ale stále je jeho dech i tak úplný (viz.Mal2,15 - Honza noname).

Měl by ses nejprve snažit se vykládat tak, jak je to psáno - tedy jak je psáno, tak je to i myšleno, jaká jsou používaná slova - v jejich používaném běžném přirozeném významu. Pokud toto člověk nezvládne, neměl by se pokoušet text vysvětlovat ani v dalším významu, ani alegoricky a už vůbec ne mysticky. A nejhorší je snad kombinace všeho, tedy by se měl člověk držet vždy jediného významového výkladu, i kdyby se ty čtyři společně zdály neslučitelné, ale ty tři "vyšší výklady a ne vždy pro každý text použitelné" vždy vycházejí z toho základního pochopení - jak je to psáno s běžným významem slov, tak je to i myšleno. Ber to jen jako pomocnou radu.

Nemnožící se neomezené fluidum mi zase přijde jako nesmyslné vyjádření, když se mělo manifestovat a stále se manifestuje do omezeného. Hele, někdo věří ve tři božské osoby jednoho Boha (jakože neomezené světlo není Bůh, ale on je v nepřístupném světle, zahalen do slávy, za neprostupnou mlhovinou), ale posměšně se nad ním nevypínám a jeho obrazcům se nesměju.

Ale proč? Komu se to Bůh (= u tebe Svatý Duch) chtěl manifestovat, pokud všichni jsou Svatý Duch? "Svatý Duch" se chce a dává poznat sobě? Poznává tak On sám Sebe v těch, kdo jsou On a v nich (= totož v Sobě) poznává Sebe (=kdo a kým je?). Pokud nevzniká nic nového a nemá svůj zrod z ničeho, ale vždy jen ze "Svatého Ducha, a co vzniká (= u tebe nevzniká, ale množí se, ještě lépe přelévá) je jen zase Svatý Duch, co se jen zahaluje do hmoty (odkud asi je?), kterou tak oživuje, tak je to jen Bůh, co se dává sobě poznat skrze Boha.

Na vysvětlenou: žádný člověk není Bůh, ale člověk je živé stvoření, co je oživováno Božím duchem. Myslet si, že když kamení dostane dar Ducha, tak obživne, je tak fundamentální názor, jako si myslet, že v záři nepřístupného světla se prvky hmoty žárem neroztaví. Na jedné straně přemýšlíš tak, že vše manifestované je Svatý Duch a na straně druhé, že kdyby se nemanifestval, pak by byl jen On a žádná duše nebo tělo. Jenže Bůh "učinil" z ničeho něco. Rozumíš? Všechny světy (země (planety) i nebesa - nikoliv kosmos) byly utvořeny původem z ničeho. Veškeré stvoření má svůj prapůvod v díle Stvořitele, ale nikoliv v Boží "bytosti". Myslet si, že všichni jsme vlastně Bůh, je zbožšťováním stvoření.

Ono víš, na fundamentální obrazy psaného textu je nutné se dívat s až absolutní rezervou. Andělé jsou výrokem Božích úst, jako i ostatní stvoření. Tak i každým Božím výrokem dává Bůh zrod dalšímu s andělů = poslu, protože všechna Boží slova jsou poselstvím k jeho stvoření. A je to znovu alegorie, kterou když pojmeš naprosto fundamentálně, bude každé Boží slovo z jeho "úst" (On nemá tělo) jednou bytostí. A v těch, kdo ty "bytosti" slyší, se ony "zabydlí", když se jim v člověku "zalíbí", nebo "odejdou", anebo se člověka "zmocní". A že se mnohých "zmocňují" zlé "bytosti - démoni" a jiných "bytost - duch Boží". Jenže ono obrazné vyjádření vyznívá tak, jakože člověka ovládají nějaké bytosti vnější a člověk je vlastně nevinný, jen ovládaný "zmocněný" těmi bytostmi. Jsou to ale "paradoxní výrazy" a "abstrakce vyjádřená konkrétními pojmy". Takže nejde o to, kdo koho ovládá, ale jakým člověk je ve svém nitru a co jeho samého natolik uchvátilo. A impulsem k tomu je, co člověk slyší a přijme za své.

Tak je, myslím si, potřebné, aby to člověk se svými fundamentálními obrazy nepřeháněl a srovnával to s realitou, postavil se zpříma na nohy a otevřel oči. Stejně i tak vnáší člověk do svého myšlení obrazy pozemského života a jinak se ani Bůh člověku dát poznat nemůže, aby tomu člověk porozuměl a poznal. No a pak je to vždy jen "jako". Tak i Ježíš toto slůvko "jako" používal tak často, ale zásadově fundamentalističtí věřící toto slůvko vypouštějí. Tak třeba i říkají: Ježíš řekl, že po smrti budou lidé anděly. Ale Ježíš řekl ono "jako" a navázal na představy o andělských bytostech.

Dzehenuti, nijak se nesnažím ti tvé představy brát nebo na nich ubírat, ale pokouším se zmírnit tvůj fundamentalismus, který vede k pohrdání představami druhých, až k osobnímu pohrdání, například zrovna těch, kdo věří v trojosobovost Boha, (protože oni tomu věří a ta víra tvoří jejich osobnost, je jejich bytostnou součástí). A nemysli si, nejsi ty sám moudrý a nikdy nebudeš u sebe ani u Boha, pokud si myslíš, že budeš moudrý bez moudrosti a poznání druhých lidí. Bůh totiž rozděluje a nikdy nedává jednotlivcům vše. Pokud se tedy budeš snažit prosazovat svou představu na úkor jiných, pak pomysli na to, že ti vždy bude scházet k dokonalosti moudrost a poznání druhých. A to by tě mělo vést k pokoře, že tvé představy i Bohem tobě dané, nebudou nikdy dokonalé a správné jen ve tvých obrazech. Tak by vlastně všichni, kdo věří, měli své představy poměřovat s druhými, aby docházeli k pravému poznání. Ale nepoměřovat se k povyšování se a k pohrdání. Ty píšeš, že máš jen konzultanta Ducha svatého, se kterým to konzultuješ. Tak vlastně říkáš, že druzí ho nemají a ty jsi výjimečný, protože tobě bylo dáno vědět a poznat více. "Ale i kdybys měl naprosto přesné vidění a poznání stromu z dáli, (abys ho viděl celý), který ti byl zjeven, kořeny ti budou skryty, a kdo ví, co ještě je ukryto v koruně. A jiní mohou vidět třeba jen jednotlivé detaily. A jiní ho vidí z jiného zorného úhlu ..."

Snad mi porozumíš, kdo ví ... něco si z toho snad pro sebe vytáhneš i k dobrému.

Proti všem takovým názorům pak pro mne pevně stojí například učení žida apoštola Pavla: (ČSP) Ga3,19K čemu tedy Zákon? Byl přidán kvůli přestoupením, dokud by nepřišel potomek, kterému bylo dáno zaslíbení. Byl ustanoven skrze anděly rukou prostředníka. 20Prostředník však není jen pro jednu stranu, Bůh však je jeden. (ČEP) 19Jak je to potom se zákonem? Byl přidán kvůli proviněním jen do doby, než přijde ten zaslíbený potomek; byl vyhlášen anděly a svěřen lidskému prostředníku. 20Prostředníka není potřebí tam, kde jedná jen jeden, a Bůh je jeden. (ČSP) 1Tm2, 5Je totiž jeden Bůh, jeden je také prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, (ČEP) 5Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš,

Pokud jsou pro tebe psaná slova jen tím, čím jsou, a víš, co to znamená "jeden Bůh", "jeden prostředník - člověk", pak není třeba ničeho více a není třeba Písma vykládat zpětně od budoucího pohledu nicejského koncilu, ale dopředu od prvotního a minulého pohledu Abrahamova Boha, Izákova Boha, jákobova Boha, Mojžíšova Boha, Jozuova Boha, Boha proroků a všech židů, také Ježíšova Boha, Boha apoštolů ... Bůh je jeden a nepotřebuje si tedy volit zástupce ze "svého středu", ale lidských synů je mnoho a mezi nimi byl vyvolen Bohem Ježíš, tak jako mezi Izraelci tehdy Mojžíš, skrze kterého Bůh jedná s lidmi. Nejednají tedy dva prostředníci za dvě strany, protože za Boha nemusí nikdo jednat, protože je jeden, ale Ježíš je zprostředkovatelem Boží vůle k lidstvu a zástupně přinesl sám sebe v oběť Bohu za celé lidstvo.

No a přese to všechno, jak věřím, smím naslouchat a přijímat pro sebe skrze odpůrce potvrzení a lepší poznání toho, co již vím, a vyvarovat se i chyb v tom, co si myslím, že již plně vím. Proto také přeci je nutno si vážit i těch, kdo danou věc vidí jinak a věří jinak, ač se prostě neshodneme. A myslím si, že je zapotřebí se vyvarovat i z jejich chyb, kdy přemnoho životů bylo zmařeno pro nenávist k jiné nauce a kvůli prosazování "pravdy". A že má i přes onu trojiční nauku křesťanství nepochybné zásluhy (ač i zlými způsoby) na šíření monoteismu a na ústupu polyteismu je zřejmé, Poznání o "jediném" Bohu se rozšířilo, avšak byly do židovské nauky převzaty a začleněny prvky pohanského polyteismu.

1. Abychom si ujasnili pojmy: Slovem osoba považuji jakoukoli entitu, která má vlastní alespoň z části nezávislé JÁ i s tímto vědomím. Tedy formuluje a prožívá také své vlastní myšlenky a není pouhým reproduktorem vůle a osobnosti druhé. Z toho důvodu nemůže mít žádná osobnost 2 a více osobností v sobě, protože to popírá její samotnou podstatu. Pokud tomu tak je, nemluvíme o ní jako o osobnosti, ale jako sdíleném reproduktoru.

2. Došlo li k prvotní manifestaci Ducha do duše "Syna", část tohoto Ducha ztratila svojí původní osobnost proto, aby se zrodila nová nezávislá entita s nezávislou osobností jménem Ježíš Kristus. Původní část zůstává nadále osobností. Otec a Syn jsou tedy 2 osobnosti z jedné matérie - Ducha., ale nikoli jedna osobnost. Viz bod 1 Mluvíme li o Bohu jako o pojmenování pro "materiál" je jen jeden. Mluvíme li však o něm jako o osobě - jsou dva.

Toto vysvětluje jak Ježíšovu odvěkost, tak i Jeho zrození.

3. Existuje též druhá manifestace prvotního Ducha, a to do "Ducha Svatého" - pozor nezaměňovat tyto dvě věci. Duch Svatý je třetí entitou - osobností. Z Bible víme, že on sám zkoumá Boha a Jeho hlubiny. Tedy prožívá a je obohacován zkušenostmi nezávislé na předmětu zkoumání. U Boha Otce se přimlouvá, je poslán od Syna k lidem poté co Ježíš musí odejít. Pudí učedníky, aby nekázali o něm, ale o Ježíši. Lidem je odpuštěno rouhání se Ježíši, ale nikoli Duchu Svatému...

Někdy se z Písma těžko poznává o jakém se  z těchto dvou Duchů mluví, přesto jsou rozdílní.

4. Vše ostatní, co je,  bylo stvořeno Prvotním Duchem přes Jeho prvotní manifestaci - Ježíše Krista.

                                                          Výstižné , jen nebude sedět, ale již sedí...

Stačí,  že ji šíří lživé proruske weby jako AE news.

OSN (UNESCO) také odhlasovalo, že neexistuje žádný vztah židovského národa ke Zdi nářků a ke Chrámové hoře 

Nevím jak agent Kremlu, ale samotný křesťanský Kreml OSN samozřejmě podpořil.  A kupodivu země EU nikoli. Většina se zdržela hlasování,  5 jich bylo proti.

 http://svobodneforum.cz/zed-narku-neni-zidovska-tvrdi-unesco-kdo-hlasoval-pro-kontroverzni-rezoluci/

ad 2) Je pravda, že bych měl místo eurofederalisty Zemana raději eurorealistu Klause, ale naštěstí se ani Zeman před EU netřese strachy. Pokud si ale někdo myslí, že si neumíme vládnout sami, má stále možnost se odstěhovat třeba do Německa, Francie nebo do Belgie. Tam je vládnutí EU nyní zastoupeno v koncentrovanější podobě.

Ale jako Polák přeci musíš být potěšen alespoň vývojem v Polsku..?

Jistě že je rozdíl mezi "zdržet se" a "hlasovat proti". Ale je dobré si také uvědomit, že země EU spolu s USA byly JEDINE země na celé zeměkouli, které hlasovaly 

proti. Na něco takového se nemohla žádná země ani z Euroasie, ani z Afriky, ani z Jižní Ameriky. 

Takže z tohoto srovnání EU nevychází tak špatně. 

Rusové se nemají právo vojenský montovat do cizí země byť by se tam dělo cokoliv, co se jim nelíbí.  Nehledě na to, že jako fašisty nálepkuji každého,  kdo se jim znelibi. _ oni, sami největší fašisti.

Američané,  pokud provedou invazi do nějaké země,  pak je to buď jako reakce na režimy, které podporují terorismus, který vyhlásil Američanům válku.  Anebo proti diktátorum,, kteří provádějí genocidu vlastního národa nebo. menšin. A nikdy si neanektuji kus území cizí. země,  jako to dělají Rusi.  To naopak neznám případ,  kdy by Rusi svou invazi do cizí země měli záměr nastolit tam demokratictejsi poměry. Jejich záměr bývá buď rozvratit zemi, která se pokusila dostat z jejich okovu, anebo posílit režim spřáteleného despotickeho diktátora. 

V tom je hlavní rozdíl mezi USA a Ruskem

Nějaké argumenty bys neměl?