Vymyslet pravidlo – podřežeš zvířeti hrdlo – usmíříš tím boha –  je důkaz zvrácenosti a primitivismu. Lidé tehdy takoví byli. Ale my to dnes už neděláme. Nepodřezáváme psa, abychom si udobřili někoho nahoře. Abychom mu dali něco drahého. Třeba jako dal Abrahám Izáka, biologického syna. Naši předkové měli zvrácené a patologické představy o bohu. Dneska když vidíte souseda, jak na zahradě dělá hranici, na které zapálí svého syna, jak svazuje provazy jeho syna, tak voláte policii. Pokročili jsme dál v myšlení. Tehdejší představy o bohu byly strašné. Jenže tyto strašné představy jsou základem křesťanství. Obětování Ježíše Krista jako to, co mělo proběhnout dříve v případě Izáka. Abrahám nakonec čin nedokončil a Izáka nezabil. V případě Ježíše prý Hospodin (otec) konečně našel klid. Konečně byl uspokojen. Jak byl Otec Hospodin uspokojen, když Ježíše křižovali. Jak se u toho uspokojoval? Snad masturbací? Všude, kde mají křesťané kříž s Ježíšem, tak si mohou rovnou dát vedle obraz z Hospodinem, jeho údajným otcem, jak si u toho dělá dobře… A přes to, jak si u toho udělal dobře, se prý usmířil s lidstvem. Jádro křesťanství je perverzní. Příběh o Ježíšovi, který má být zabit, aby se Otec Hospodin konečně udělal, je pošahaný. V bibli to není přímo takto napsané, je to obalené do vzletných frází, ale podstata je naturální, jak to píšu. Princip zástupné oběti je vadný. Princip jakékoli oběti a usmrcování zvířat nebo lidí je vadný. Slovo oběť je oběť – z toho se nedá vykroutit. Ježíš je veden v evidenci ovcí (beránků). Na velikonoce se tento akt připomíná. A ty, když tomu uvěříš, že si Otec udělal dobře nad křižováním Ježíše, tedy prý jeho syna, tak budeš mít věčný život a budete honit navěky… Nad tím, že kdysi na Zemi Ježíše zabili na přání a ukojení jeho Otce. A ti, kterým toto přijde jako nechutné, nehumánní, půjdou do pekla a budou tam smaženi navěky.

Bibli napsali barbaři. Ti, co této barbarské představě věří - se říká křesťané.