Maria a Josef se kvůli sčítání lidu vydají na dalekou cestu. Ocitnou se v Betlémě, v neznámém prostředí kde nezná nikdo je, a oni neznají nikoho. To jim poskytuje anonymitu. A anonymním se tak stává i narozený Ježíš Spasitel.

 Pastýřům zvěstuje anděl velikou novinu. Narodil se vám spasitel! To byla velká událost, která se rozkřikla po celém Judsku. Židovský národ byl porobený, a vládl mu Řím. Zvěst o tom, že se narodil mesiáš měla ihned dva myšlenkové proudy. Náboženský a politický. Ty dva proudy se dodnes v myslích lidí spojují v jeden a záleží na tom, který proud ve kterém člověku převládá. Zda ten ve kterém je mesiáš někdo kdo přivede národ zpět k Hospodinu, a nebo zda je mesiáš politický vůdce, který svrhne nenáviděnou římskou vládu. Všeobecně oddělit tyto dva myšlenkové proudy od sebe nejdou, stejně jako dnes.

 Narození Ježíše Spasitele, předpověděného mesiáše zahýbalo celou zemí. I Herodes se tím musel zabývat. A nyní hypoteticky. Kdyby nebylo vydané nařízení o sčítání lidu, porodila by Maria Ježíše tam, kde ji i Josefa všichni znali. Anděl by pak zvěstoval zprávu rodině a známým, což by okamžitě vyvolalo revoluci v zemi a okamžité pronásledování Ježíše a Jeho rodiny ze strany Heroda. Herodes by totiž věděl kdo mesiáš je, a z jakého rodu pochází. Jenže Ježíš se narodil tam kde Jeho rodinu nikdo nezná, a to kvůli nařízení o sčítání lidu. Je zajímavé jak Bůh využil rozhodnutí mocných pro anonymitu mesiáše.

 Anděl Josefa varuje před nebezpečím. Je velmi pravděpodobné, že Josefa varoval i před tím, aby v Betlémě neprozrazoval totožnost své rodiny. Tím by Herodovo hledání mesiáše velmi usnadnil. Ani mudrci nebyli tak hloupí, a raději odešli jinou cestou, jelikož věděli, že pokud by znovu předstoupili před Heroda, tak by z nich mesiášovu identitu vypáčil všemi možnými prostředky. Herodes měl totiž strach z povstání a nastolení vlády mesiáše, a svého svržení z trůnu. A v tomto případě se jde přes mrtvoly. Taky když Herodes nepochodil s identifikací Mesiáše, nechává preventivně povraždit kojence chlapce do dvou let. Hrozně užité slovo, "preventivně" leč z pohledu jeho zločinnosti zcela na místě.

 V době narození mesiáše nebyla žádná masmédia, která by tuto zvěst mediálně rozšířila. Tehdejší mocní se této zvěsti báli, a dá se předpokládat, že stejně jako v dnešní době tuto zprávu cenzurovali a nerozšiřovali. Měli strach o své posty a společenské postavení, proto měl mesiáš nejvíce odpůrců mezi farisei. 

 Mezi lidem bylo mnoho svědků andělského zjevení a nikdo nevěděl kdo to ten mesiáš je, vědělo se jenom že někde je. Byl v té době v Egyptě, a tam ho Herodes Veliký nevyčmuchal. Herodes Veliký umírá, nastupuje jeho syn Antipas, který už jako další generace nevidí ve " fámě" o narozeném mesiáši takové nebezpečí jako jeho otec, a dá se předpokládat, že si myslí, že pokud vůbec nějaký mesiáš byl, tak byl zavražděný při vraždění kojenců v Betlémě, a zůstala po něm jenom fáma. Politicky nebezpečná fáma, která nyní spí.

 

 Za vlády Heroda Antipa začíná působit Jan Křtitel, který svou činností oživuje andělskou zvěst o narození mesiáše, která koluje mezi lidem. A nejenom to. Oživuje i rebélii vůči mocným. To je ten druhý proud, politický. I apoštol Petr jím byl zasažen. Kristus ho za to označuje za satana.

 Všimněme si tohoto omylu sami na sobě. Dost často smýšlíme tak, že Ježíš přijde na tento svět a napraví nás i mocné světa a bude všem tady na zemi vládnout nábožensky i politicky. Omyl stejný jako v době Jana Křtitele. Kristovo království není z tohoto světa. Nic takového se konat nebude, a nic takového se nestalo ani v době Ježíše Krista.

 Lid viděl mocné Ježíšovi činy. Vzkříšení Lazara, který byl již v rozkladu "pouhým" slovem, tak to by zahýbalo i s dnešním světem. Mnoho jeho odpůrců v Něho tenkrát uvěřilo, a Ježíš se proti své vůli začal pro tyto lidi stávat politickým vůdcem. Vkládali do něho své naděje na odstranění římské nadvlády, a obnovení starých pořádků. Jenže nic z toho se nekonalo, a když Ježíš předstupuje před Piláta, vidí židovský národ, že se v Ježíšovi spletl, vidí že to není žádný politický vůdce, vidí slabého a zbičovaného člověka a raději si volí Barabáše, politického rebela, který se na funkci politického vůdce hodí mnohem lépe, než Ježíš. Museli to tenkrát být velmi silné politické tlaky, jelikož až na apoštola Jana všichni učedníci Ježíše opouštějí a někteří Ho i zrazují.

Wille, to jsem Ti napsal ke tvému článku "Příběh Jana Křtitele". Původně jsem to chtěl jako komentář, ale je to na článek.

Článkem jsem chtěl poukázat na to, že v Písmu se dá číst i jinak, a to ve stylu "Doba se nemění, jenom lidi".

A závěr?

 Jan Křtitel se z pohledu duchovního opravdu umenšil, jelikož duchovně začal působit Ježíš a to mocnými činy, mocnějšími než Jan.

 Jan Křtitel se dostal do stejné smrtelné politické pasti jako Ježíš. Lid z něho začal dělat politického vůdce, vysvoboditele od nadvlády Říma, po kterém toužil. Ján Křtitel posílá své učedníky s otázkou, "Jsi to ty (vůdče lidu) nebo máme čekat jiného?", Však otázkou na kterou odpověď Křtitel znal, ale neznali ji jeho učedníci. Ta odpověď nebyla pro Jana, byla pro učedníky a lid, který čekal na vůdce. Je vysoce pravděpodobné, že Kristova odpověď zchladila rozbouřené vášně a zamezila povstání, případě násilnému vysvobození Jana Křtitele z vězení. Jan Křtitel posílá své učedníky za Kristem ze svého vězení, mohl přece sám říct, "začněte s povstáním a vysvoboďte mne z vězení". Přívrženců na to měl dost. Jenže Jan se do role politického vůdce nestavěl, a potřeboval svým přívržencům zchladit hlavy.

 Jan Křtitel dobře věděl co se bude dít když bude kritizovat Heroda Antipa, tak blbej zase nebyl, to ví každý i dnes jak dopadne když se mocným postaví a bude je chtít napravovat. Jan Křtitel věděl, že ho Herodes Antipa zajme, a věděl že se ho jako proroka bude bát, bude se bát mu ublížit aby nevyvolal povstání lidu. Jan Křtitel se obětovává, a ukazuje svým učedníkům, stejně jako Kristus, že boží království není z tohoto světa, a že nemají čekat žádného politického vůdce v něm ani v Kristovi. A to je hlavní důvod proč Jana Křtitele označuje Kristus jako největšího člověka, v podstatě druhého po Sobě. To proto, že Jan udělal všechno tak, aby povstání lidu nevypuklo, jelikož byl ten, kdo připravil cestu Páně. Bez rebélií a bez politických převratů. Ježíš Kristus a Jan Křtitel vedli mocný duchovní boj beze zbraní, a mají své následovníky dodnes. A v tomto duchovním boji je základ samotného křesťanství.

Myslivec