S tím sténáním sis to trochu poplet. Sténat můžeš ty, Duch lká. Když se tady bavíš o svých "zkušenostech" s modlitbou Ducha, tak si před tím, alespoň pořádně přečti zdroj, odkud své "zkušenosti" s Duchem nasáváš.

To v čem v nás Duch působí neustále, je poznání a poznávání pravdy. K tomu účelu byl totiž seslán, Duch byl seslán aby nás uvedl do veškeré pravdy. A přitom když tě pravda Ducha osvobozuje a osvobodí, se člověk velmi raduje.

Ty zatím děláš co? Sténáš nad tím, že se po desítky let nemůžeš zbavit stále stejných hříchů se kterými opakovaně chodíš do zpovědnice? Proč se raději neraduješ, že tě pravda Ducha a milost boží nadobro osvobodila? Máš přece Ducha. Proč se napořád a jednou provždy nenecháš v pravdě Ducha osvobodit a neraduješ se z toho??

  Takže "v Duchu svatém" se modlíš tak, že se "modlíš otčenáš"? To je pro tebe konkrétní realizace toho místa z Judy ve tvém životě?

  Zajímají mne ty tvoje "konkrétní realizace modlitby v Duchu svatém". 

  Jedna z tvých realizací toho místa písma je tedy že se modlíš Otčenáš, jestli jsem tě pochopil dobře.

  Co dalšího konkrétně kromě Otčenáše je ve tvém životě realizace toho místa písma?

  Ty tady předvádíš cosi ve stylu že "máš neco víc než jiní římští katolíci", že žiješ cosi jiného, než jsme žili my, proto se tě ptám podrobně na konkrétní věci. Když vynechám tvé vzletné fráze a povyšování, tak zatím to vypadá, že nic víc nemáš, byť se tak snažíš tvářit, že se normálně modlíš růženec či otčenáš, chodíš ke zpovědi, přijímání, tak jako jsme to dělali my.

  

  Jasně, nechceš napsat odpověď na otázku, ani nic konkrétního, ale chceš zase spekulovat a vymýšlet obecné poučky, aby ses otázce vyhnul. Nevadí, hovoř si o čem chceš, dokazuj si to, co se ti hodí. 

  A kdyby ses někdy chtěl vrátit k tomu, na co jsem se tě ptal (jak konkrétně se ty buduješ), budu rád a rád si odpověď přečtu.

  Celé tvé prožívání tedy není v nějakých konkrétních, reálných věcech, které bys mohl napsat, a jednoduše odpovědět na otázky na realitu života, ale v obecných poučkách, které dokola opakuješ. To dává smysl.

  Zajímala mne realita. Nepochopil jsem, že konkrétní realita jsou pro tebe ty poučky.

  Snad tedy rozumím. Díky za odpovědi.

  Tedy nic jiného, než obecné vymyšlené poučky nemáš. Proto ty poučky tak podrobně rozebíráš. Zažil jsem v ŘKC taky takové lidi s podobným uvažováním, jako máš ty, ale nebylo jich moc a nebyli pro mne tak zajímaví. Spíše jsem se stýkal s těmi, co něco dělali a mohli o tom mluvit nebo psát.

Samozřejmě, Stando, že jsem hned na začátku pochopil, jak jsi to myslel. Jednoduše sis promítnul omylem to, co žijete vy v ŘKC, do mně. Žiješ v nějakém tvém virtuálním světě, ve kterém tě Bůh zázrakem proměnil bez tvého přičinění a rozhodnutí (jak jsi mnohokrát psal), ale jen virtuálně, ve tvých obecných závěrech. V tom světě, ve kterém máš "svobodu" hřešit, kde můžes obecně budovat sám sebe, kde se ty sám zbavuješ hříchu, a tak podobně. A tak se omylem domníváš, že to, co žiješ ty, žijí i ostatní a promítáš si tvůj život do nich. O to, co žijí druzí ve skutečnosti, v realitě, se nezajímáš. To není tak těžké pochopit, předvádíš tu celá léta stále dokola totéž.

  Jasně, chápu, to přeci není tak složité! 

  Tvoje "realita" jsou ty obecné řeči, kterými prokládáš úryvky písma. Nic konkrétního o sobě tedy napsat nemůžeš, můžeš psát jen "závěry", ale co konkrétně ty děláš a jak konkrétně se ty buduješ napsat nemůžeš, protože celý tvůj svět se odehrává na rovině "závěrů tvého rozumu". To ostatně sedí do celého kontextu, jak tu historicky vystupuješ, kdykoliv jde nějaký jednoduchý a přímý dotaz na tvou realitu, na konkrétní věci ze života.