Jan 15:15  Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce.

Mt 12,50  Neboť kdo činí vůli mého Otce v nebesích, to je můj bratr, má sestra i matka.“

Ale můj dotaz byl o životě ... a to jsi nakousl správně, (a leonet určitě ví :) 

Willy

Je jediný život, který se líbí Bohu - život Pána Ježíše Krista.

Martin

A od kdy Pán Ježíš není Bůh? Není snad pravda, Já a Otec jedno jsme.

Ale dobře víš, že je i člověk, lépe řečeno Bohočlověk - tedy Bůh i člověk zároveň. A na kříži Golgoty zemřel člověk Ježíš, který skrze věčného Ducha sebe samého obětoval neposkvrněného Bohu (Žd 9:14). A jistě je též pravda, že Pán Ježíš a Bůh Otec jsou jedno.

             Život, žití je v tomto případě opak smrti....

Pořád tedy platí : Bůh je Bohem živých...

On zemřel, ale žije...

Leonet: 

             Nejde o Jeho žitý život, jde o život, opak smrti, o to že, Ježíš nezůstal mrtvým, 

žije...neboli JE. Tato "životnost" je záchranou.

Bůh je přeci Bohem živých, 

             

               "Vyhýbám se " výmluvám že, člověk je od přirozenosti špatný....

    a nepotřebuje výchovu k "svatosti"...Zeryk se navymlouval dost...

    Nenapravitelně špatný je v Berešit popsán jako : jste jako Bohové....

Ty veršíky souhlasí, nikoli fundamentálně...

Šalom. Jistěže v tom vidím takový chytáček a nikoliv rozpor. :) Naplnit je pro leoneta doplnit nebo potvrdit? Žít Krista, je pro leoneta divadelní maska Kristova na tváři nebo ten život pod maskou? Být zachráněn Kristem nebo jeho životem? Co zachránilo Krista od B-žího hněvu?

:) tak co? Už tě něčí odpověď uspokojila?

Přednesli ti zde oběti za hřích, vinu, zápalné, pokojné oběti ..

Přednesli ti už každodenní přídavnou oběť úlitby připomínky Ješuova života? Rozdíl mezi obětí libé vůně Abelovy oproti Kainovy? Mimochodem tolik spojovanou (mělo by být) s Ješuo vou 'poslední večeří' s učedníky ... 

Budu psát 'v co když'.

Co když Adamův a Evin hřích nebyl vlastně hříchem, ale přestoupením prostého dítěte, co chce být jako jeho taťka. Myslím, že by to potěšilo každého dobrého otce. Snad ne tolik ty, co jsou si vědomi svých nedobrých vlastností. Který otec by pak nevychovával dítě k tomu, aby byl jako on, tedy aby byl tím nejlepším z toho, kým sám otec uvnitř je (ač by i klopýtal, tedy podle těch jeho nejlepších úmyslů a záměrů, co ve svém srdci otec chová). A tak Adamovi s Evou prostě ukázal, že nic není zadarmo, samo se to nerodí, proto měl dobývat chleba ne obilí ze země, Evě ukázal, že zrod není bezbolestný ... Takže prostě výchova k tomu, po čem dítě zatoužilo ... být jako otec. A celý ten lidský dějiný život je výchovou B-ží člověka k odpovědnosti a aby člověk byl jako nitro B-ží a B-h tak byl nakonec ono 'všechno ve všem (všech) a skutečně panoval jako B-h na zemi. Ale že není člověk B-h měl by být jako nitro (světlo, energie) B-ží zářící v tomto světě, ale zlým opakem je chtít B-ží moc a přitom nebýt uvnitř jako B-h, tedy nemít jeho 'charakter'. Děti touží činit, co dokáže otec či matka, mít jejich 'práva', ale povinnosti a odpovědnost a nést tu námahu na 'dotváření' světa vlastní vývhovou v poslušnosti ... už tolik ne. (Zavzpomínal jsem na pubertu ...)

Snad to nikoho nenazvedne. Jinak, lampa je ke svícení, nezakrývá se. Světlo je na první desce, šat na druhé ... 

ale kdeže, vůbec ne. Já tady ale narážel na úlitbu - oběť suchou neboli přídavnou, prý jsi to studoval podle článku a ve spojitosti s tím se ti vybavilo téma článku ...

Takže vlastně nic, ale chvíli to vypadalo, že víš o čem je řeč a o čem přídavná oběť. :) Tak příště.

//Druhá deska je vyřízená, ale co první?//

To sis asi cosi popletl nebo sis popletl ty "dvě" desky .

//Jsi schopen žít tak svatě, jako Kristus? Poslušný v každé myšlence, každém okamžiku a vždy pouze tak, aby ses líbil Bohu stejně jako Kristus? Ty si myslíš, že lidská přirozenost je schopná žít stejně svatě jako Bůh?//

Jemináčku! :) Jestli je člověk schopen žít tak jako Kristus? No to bych řekl! Ano! Být poslušný v každé myšlence a v každém okamžiku a vždy pouze tak, aby se člověk líbil B-hu? Ano! A jako Kristus? Jedině tak - být Kristus! A jestli si myslím, že lidská přirozenost je schopná žít tak svatě jako B-h? No představte si, že jedině ona lidská přirozenost (od kohopak asi tak je? ta lidská přirozenost stvořená?) může žít jako B-h! B-h asi toho na člověka klade příliš, oni taťkové dělají, že toho na syny naloží hodně, a pak si to užívají, že to nezvládají. A B-h je asi takový taťka, co má špatný odhad - tak si prostě vymyslel nedodržitelná a nenaplnitelná kritéria. Nedávno tady byl článek Františka, v němž uváděl citaci z Písma. Takže jak je to s tebou? V čem vězí ten hřích? Že by to byla prachsprostá nevěra? Svévole? A to není o tom, že věříš v v nějakého ježíška někde na obloze. Je-li Kristus živý, pak to bude prokazatelné životem. Tóra vychovává a vede ke Kristu. Kristus je vyšší požadavek, a přeci tak lehké břemeno, co netíží a je cílem Zákona, abychom v něm žili, copak to asi tak je ta Tóra?

A copak naopak nedělá? Jako, že tě nejprve nechá vyhořet, aby ses poučil, bez toho upozornění výchovy? Tak to normální otec rozhodně nedělá. Muselo by mu přeskočit v hlavě.

Uvedu příklad:

//1) Zákon neospravedlňuje, jen odsuzuje. Nedává život, jen zabíjí.
    Byl přidán kvůli zjevení a rozmnožení přestoupeni.//

Zákon neodsuzuje nikoho, kdo Zákon svými činy plní. Neospravedlňuje nikoho, kdo Zákon zná, ale nejedná podle něho, takové lidi usvědčuje z nevěry v jejich přestoupeních a neospravedlňuje je. Kdo však jedná podle Zákona a neprotiví se jemu, ale podřizuje se mu, ten je ospravedlňován pro svou víru. Vírou totiž Zákon potvrzujeme, trdy ustanovujeme a uznáváme za platný, svatý, čistý a spravedlivý. Věrného člověka Zákon ve své funkci usvědčovatele vede k víře v B-ží milost a ospravedlnění v Kristu. Duch svatý pak motivuje člověka, aby žil svatě a Zákonně.

//2) Měl jen dočasnou platnost. Byl zaveden, dokud nepřišlo sémě, 
    kterému bylo zaslíbení dáno, a pak byla jeho autorita anulována.//

No to rozhodně nikoliv. Zákon tady bude, a nebude z něho zrušena byť jediná fonetická tečka. Zákon je byl však dán jako vychovatel ke Kristu, do jeho příchodu. Dokud člověk nedospěje vírou v Krista, muže B-žího. Autorita Zákona je platná a podle něho budou i znalí Zákona souzeni. Kdo neměl Zákon a hřešil bude souzen jako bezzákoný (bez Zákona). Zákon tak plní nejen usvědčující, ale také obhajitelskou funkci a je zárukou spravedlivého soudu nad každým člověkem. Bezzákonní budou souzeni ti, kdo jsou postaveni mimo Zákon a tedy podle usvědčení z jejich bezzákoných úmyslů a záměrů jejich srdcí. A tak i v tomto případě je Zákon normou pro lidi hříšné, tedy postavené mimo zákon.

3) Nebyl dán přímo Bohem, byli tady dva prostředníci, 
    andělé a Mojžíš. 

Zákon byl vydán přímo B-hem, pronesen přímo B-hem, zapsán přímo B-hem na desky smlovy a opsán lidmi. Andělé jsou svědky pro Jizraelce nikoliv prostředníky. Nikdy jimi nebyli. Jen posly ... a Zákon byl vydán (ústně) za přítomnosti a působení 'andělů'. Tedy 'z rukou andělů'. O tom už jsem se tady dohadoval s jinými a vysvětloval bez porozumění, nebudu tu v tom dále pokračovat.

//4) Zákon byl závislý na dvou stranách, na Bohu a na člověku.
    Není tomu tak s milostí, ta závisí jen na Bohu.//

Zákon je závislý? Je to B-ží slovo nauky vydané B-hem jednak přímo do uší celému Jizraeli, ještě dříve než bylo jim na svědectví (i generacím po nich, neboť smlova Zákona byla ustanovena i pro nepřítomné budoucí generace Jizraele a jednotlivě s každým Jizraelcem). A za další byla přepisována Mošem (kniha Zákona - co ji čteme) a dalšími pomazanými - mašiachy po něm. Ješua ho opsal svým životem. 

Milost je obsažena už v Zákoně. Už za dob Zákona i před jeho vydáním v uši a v oči Jizraele, B-h promíjel viny, ospravedlňoval a omilostňoval. Skrze Zákon (v Zákoně) to potvrzoval a skrze Krista potvrdil, že kdo žije vírou jako on, bude z ní ospravedlněn a proti takovému Zákon není. My vírou Zákon potvrzujeme za platný a tak se Zákonu skrze víru Ješuovu podřizujeme a uznáváme, že je svatý a spravedlivý a vzhlížíme ke Kristu vírou v B-ží milost. Zákon je takt o prospěšný člověku, navíc darem nového ducha byl vyryt do masitých desek našeho srdce .. na svědectví smlovy. A to svědectví mají ti, kdo byli ospravedlněni a omilostněni vírou beze skutků Zákona.

My dva jsme prostě každý na jiné koleji ve vlacích jedoucích do opačných stanic. Ale tu a tam se přeci jen potkáváme ... a u toho setkávání raději zůstaňme ... a jistě ... vím .. tele Krista Ježíše nepoznalo ... to jen pro ulehčení .. ;-) máš jinou cestu poznávání. To není z mé strany nic jiného než konstatování. Mám za to, že Krista znáš a on tebe.

Tímto však Bůh nikoho k ničemu nenutí. Jest tak, tele?

Jenže, co třeba toto?

Jde o vnitřní vnímání ... nakonec písma psali lidé.

B-h řekl, že bude Jizraelce vychovávat tak, jak otec vychovává své syny.

Člověk se mění. Proto může zhřešit, ač dříve jednal spravedlivě a může také jednat spravedlivě, ač dříve hřešil. Víme, že se naše děti mění. Víme, že se měníme i my, jako otcové. Mění se i náš přístup k dětem, jak zrajeme. Může se podobně měnit i nebeský Otec vůči nám? Jeho přístup, jeho jednání, jeho moudrost vůči člověku? Jde o vnitřní vnímání B-ha člověkem, jak člověk dospívá a zraje, anebo o vnitřní vnímání sebe vůči B-hu? Vnímáme, že B-h jedná snámi stále stejně nebo že se jeho jednání vůči nám mění tak, jak se měníme my? V čem jsou tedy otcové a B-h stejní vůči svým dětem, proměňuje-li se jeho, jejich jednání i naše vnímání jeho, jejich přístupu k nám?

Ještě tady si rád přečtu nějakou normální lidskou odpověď, jak to kdo vnímá a nemá jen citace  Písem.

Děkuji.

=> Nemůže. Bůh je věčný a neměnný. Jenom nám se to tak může jevit, nicméně to není změna, ale Boží záměr s námi. Pokud jsme Mu věrní, on přesně ví, jak s námi v různých fázích našeho dospívání pracovat.

Vnímáme, že B-h jedná snámi stále stejně nebo že se jeho jednání vůči nám mění tak, jak se měníme my?

=> Tady je odpověď ano. Není to změna Boha samotného, ale prostě změní přístup. Totéž můžeme dělat i my vůči našim dětem.

Co mi do odpovědi taháš své úvahy o zerykovi!

Je to naprosto unfér.

Tele si se zerykem rozumí, jsme na jedné pastvině ... tele i pes.

Miluji jeho jedinečnost a jednoduchost synaptického vyjadřovàní ... jeho bubliny splaskávají i ve mně. Že nerozumíš 'jiným' lidem a pořád si pleteš to, že se lidé musí vyjadřovat tak, abys jim rozuměl, namísto toho, abys ty se naučil jim porozumět, tě neopravňuje k tomu, abys je u druhých nějak takto snižoval.

A kdyby jiný kdo? Je tu zeryk svůj a osobitý, ... ne jako jeden jako druhý. Jeho vyjádření mě vedou k zamyšlení, hledání rozumět, k otázkám, uvažování ... ne jako předepsané odpovědi a výklady, co otázky umrtvují a nevedou k rozvoji poznání. Ne jako otázky, které skrytě vsugerovávají odpovědi. To zase mne nikam neposouvá a nevidím v té neobecné rovině žádný přínos.

Zeryka a ani nikoho druhého se mnou nerozebírej. 

Spíše mám pocit, že kdykoliv se pokusím upozornit na nelogičnost a nekonzistentnost vašich úvah, které si navzájem obdivujete, tak to vždy skončí u toho, že se pustíš do mne, jako osoby, aniž by ses snažil osobnost oddělit od názorů, dotazů či námitek samotných - a s nimi se pak pokusil popasovat v docela neosobní rovině... začínám mít čím dál více pocit, že toho nejsi schopen - což už bohužel trochu osobní je i z mé strany - jenže co jiného si mám myslet :-(. Je vůbec možné vás dva nějak přimět k tomu, abyste se před ostatními nad tím, co psáváte, nějak zamysleli, resp. zamysleli se nad námitkami druhých? Místo toho mi už po několikáté podsouváš, že se lidé musí vyjadřovat, jak já chci... snad tušíš, že je to jinak... budu se snažit se už mezi vás pokud možno neplést - a zamýšlejte se sami, a pochlebujte si taky sami... Pokud byly mé úvahy a námitky hloupé, nepromyšlené - určitě jsi mi to mohl dát najevo podstatně moudřejším způsobem, názory vás dvou opravdu nejsou nedotknutelné... - to je asi tak na závěr, co bych k tomu měl říci...

A jen mimochodem, zeryka jsi v životě nikdy ani jedinkráte nespatřil, nikdy jsem si s ním ani slůvko nenapsal jinde, než tady a nikdy jsem neslyšel jeho hlas. Znám ho jen odtud a jáctaky ani nikde jinde nepíšu.

Co jsem ti napsal, bych už jen opakoval.

A to je tak vše, co bych ti chtěl tak ještě psát.

Pokoj Tobě a Tvé duši.

A že píšeš zcela od věci, velmi osobně, to je také fakt. Je to Tvá volba. Nemám potřebu na Tebe něco házet. Mám potřebu nazývat věci pravými jmény. Nemohu za to, že Ti pak pod argumentačním tlakem dochází jinak celkem dobře prezentovaná trpělivost - ať už je opravdová, nebo jen pózovaná - to taky nemám jak zjistit. A mám potřebu korigovat sám sebe a chytat se za nos, když bych napsal opravdu hloupost, když bych někomu neoprávněně ublížil, když by mi Pán ukázal, že jsem jednal zle. Nekorektní počínání a osobní útoky mne - žel - k chycení se za nos (alespoň zatím) nevedou. Je mi líto, milé tele. Uznávám, že podaří-li se mi více přiblížit dokonalosti Krista, budu to patrně vnímat jinak. Momentálně chci být upřímný a prezentovat svůj aktuální stav.

Škoda diskusí s těmi, kteří sice diskutovat chtějí, chtějí druhé přesvědčovat o své pravdě, a svém poznání, leč vysvětlit svůj postoj už nedokáží... ani netušíš, jak moc jsem kolikrát toužil, abys mi své postoje vysvětlil, jak moc jsem jim byl otevřený....byly pro mne tak nové, zvláštní, zajímavé.... jenže asi taky netušíš, jak moc jsem pak vnímal obrovské trhliny, které takovéto myšlení, takové argumentace, mají :-(. Mé reakce, které jsi patrně nepovažoval za příjemné, měly mj. vést k tomu, aby ses mi ty trhliny pokusil zacelit věcnými argumenty, upřímným vysvětlováním a reagováním na mé námitky - ať už se to týkalo existence andělů, existence Krista před Jeho narozením, apod. - na konkrétní biblické verše jsi neměl nic, jenom údajnou židovskou tradici - již však vůbec neznáš, neboť jsi před 2000 lety nežil, a jež vůbec neodpovídá tomu, co je psané v Bibli, jak ji známe dnes - kdykoliv jsem po těch faktických argumentech toužil, zpochybnil jsi především mne. Za největší osobní přínos tak nakonec asi považuji ty Tvé básně - díky za ně.

své psychologické řeči o druhých odlož, neposuzuj druhé, diskutuj o tématu, v reakci k mému nediskutuj o druhých, neobkecávej to a budu reagovat normálně. To je vše.

Např. moje: "Měnit se znamená pouze existovat v čase. Mění se i skály, tvary kontinentů a celý neživý vesmír. Odpověď na mne působí jako typicky zerykovská fráze, rádoby líbivá, leč mající s objektivitou pramálo společného..." - to je snad psychologický rozbor osobnosti, nebo posuzování druhého? Kam na to chodíš? Nejdříve jsem přece vysvětlil, že jím nastavená teze není věcně správná (s čímž jsi nemusel souhlasit, třebaže podle mne se opravdu mění i neživé věci, dal jsem tam jasný příklad), a následně jeho názor, nikoliv jej samotného, nazval zerykovskou frází - které obecně charakterizuje nekonfliktnost, tedy líbivost, a mnohdy faktická nepřesnost, tedy neobjektivnost - nicméně z toho plyne i přesně to, že je Ty máš pravděpodobně tak rád - smyslem zerykovských vyjádření patrně není přinášet nějaké objektivní objevná fakta, ani myšlenky nebo teze, ale krátkými, často polovětami vést k zamyšlení, k přemýšlení - které každého může přivést k něčemu jinému - nechává to mnohdy velmi otevřené, mnohdy zůstanou neporozuměny. Prostě něco jako báseň.

Mým původním záměrem bylo jednak Ti poměrně vyčerpávajícím způsobem odpovědět na Tvé otázky, a potom mne zajímalo - a to upřímně, což jsem zdůraznil - co se Ti tak moc líbí na odpovědích, které vlastně přímými odpověďmi na to, co ses ptal, nebyly, a samy o sobě navíc obsahovaly řadu faktických nesrovnalostí (řečeno technickým jazykem mne mnohem blížším), nebo byly básnickými obrazy k přemýšlení, bez skutečné odpovědi (řečeno možná trochu poetičtěji, leč stále 'wollekovsky'). Nevím, jak Ty, ale já se třeba to zda se podle zeryka mění Bůh, jeho moudrost, vůbec nedozvěděl... Ani to, v čem jsou Bůh a otcové stejní vůči svým dětem... je snad jakýkoliv zerykův názor nebo slovní spojení opravdu tak nedotknutelné, že jsi to musel tak hrotit?

Budu si rozebírat čí názory nebo chování chci, ale budu se to snažit nedělat pod diskuzemi s Tebou - to je asi tak jediné, o co se mohu snažit. Teď jsem třeba reagoval na toho kazatele, co se po nezdařené evangelizaci jakéhosi jednoduchého kmenu dal na ateismus => mohl bys mi úplně stejnou výtku, že rozebírám druhé, napsat i k tomu, a mohl bys to v podstatě napsat ke každému druhému komentáři kohokoliv. Ostatně rozebírání druhých je plná i Bible - ono to jaksi nejde od sebe oddělit, když nejsou všichni bez hříchu...

Záleží, co tím 'rozebíráním' vlastně myslíš, a ať nad tím přemýšlím jakkoliv, tak vlastně nevím - a jsem přesvědčený, že do osobní roviny jsi tuto diskuzi převedl sám... ale už toho fakt nechme.

Věčný znamená, že existuje mimo čas. Čas existustuje pouze tam, kde je hmota, a hmota existuje pouze v čase - mění se bez ohledu na život, neživot. Ale jak Duch? Mrtvý není, ale máme slov na to, abych Jeho chování vůbec vyjádřili?

Dále už se fakt příliš nechytám - jsem sorry :-) Ani jsem donedávna nevěděl, že jsi pes :). Ještě tak vědět, kým jsi ve skutečnosti...

Bůh samozřejmě vstupuje do našeho času a prostoru, nicméně je tvůrcem časoprostoru - pokud bys Boha pojal jinak, tak narazíš na řadu naprosto zásadních problémů, řekl bych hlavně filosofických, možná i fyzikálních. Myslím by to i dost nahrávalo ateistům.

Vlastně ani nevím, jak si Boha představuješ, tak možná těžko se o tom bavit. Pro mne je Bůh původcem a příčinou všeho viditelného i neviditelného, stvořil hmotu, prostor a čas, z ničeho, v okamžiku a tím začal náš vesmír existovat a čas plynout. K témuž v podstatě dospívají i vědci, ohledně velkého třesku - jakkoliv jej považuji za spekulaci (podobně jako mé úvahy) - základní principy jsou však stejné. Je nanejvýš rozumné a logické předpokládat, že čas neexistoval vždy - nemůže být žádné časové 'minus nekonečno', jinak by se čas nikdy nemohl dostat do dnešního dne. (navíc podle moderních vědeckých poznatků, je i sám čas poněkud relativní)

Bůh nemůže být součástí svého stvoření. Toto jsou pro mne víceméně axiómy, aby mělo smysl nějak v pragmatické a intelektuální rovině o Bohu vůbec uvažovat a začít Ho poznávat. Samozřejmě se na Něj dá dívat i jinak, ovšem neumím si pak dost dobře představit jak bys pak chtěl vytvořit alespoň základní myšlenkový náčrt o podstatě světa a Boha, aniž by byl vnitřně sporný... zeryku, upřímně, velmi nerad bych Tě nějak podceňoval (:-( ), nejsem si však vůbec jistý, zda tušíš o čem mluvím, a zda bychom toto mohli spolu rozvádět nějak dále, mnohem více do hloubky. Spíše si mám pocit, že abys něčemu věřil, vůbec nemáš potřebu si nějaké logicky bezesporné systémy okolo takových představ (předmětu své víry) vytvářet, nejeví se mi to tak. A tím pádem Ti patrně nevadí myslet si, že Bůh existuje v čase, kterého by sám měl být tvůrcem, apod.

Nechci Ti to brát, jenom vyjadřuji svůj postoj - a celkem rád bych potkal někoho, s kým by se o těchto úvahách dalo celkem kriticky, nicméně logicky správně, diskutovat. 

Ježíš byl zřejmě hmotný po svém vzkříšení, nicméně samozřejmě v nebi jako Bůh je jako Duch, který s hmotným světem nemá nic společného. Zákonitosti duchovního světa, či Boží přítomnosti neznáme, nemáme pro ně ani smysly, ani představivost, ani slovník - můžeme spíše vědět, jak to není.

Já ti nevím, zda se o tomto má smysl dále bavit. Přál bychsi spíše najít zpřízněnou duši, a pak se snažit ladit detaily těchto představ a úvah... Ty jsi básník, já jsem zcela jiný... toto nejsou věci, které by se daly přímo vyčíst z Písma, je třeba je odvozovat jiným způsobem, a velmi opatrně, pokorně, kriticky, ale zároveň věcně a logicky konzistentně.

je tedy živé jen to co člověk za živé má ? => Jak bys definoval život?

Byl roven Bohu, na své rovnosti nelpěl, ponížil se, vzal na sebe podobu člověka, a když byl na kříži ztotožněn s lidským hříchem, Bůh jej opustil. To jsou paradoxy, co?

Samozřejmě, že Bůh stvořitel hmotného časoprostoru do něj může vstupovat a zasahovat, podle své libovůle. Je to jako člověk může zasahovat do svých vlastních výtvorů, třeba si sednout do auta... není to přesné přirovnání, ale aspoň pro nějakou představu. Ježíš, jako člověk, pochopitelně nebyl celou Boží plností, byl to Boží Syn, Bůh nebyl omezený rozměry Ježíšova hmotného těla. Ježíšovo fyzické tělo nebylo Bohem, bylo jenom Božím stvořením...

Na Tvé otázky neumím odpovědět, protože odpovědi by byly fatálně závislé právě na definici různých pojmů - to jsi mi však neposkytl. Snažil jsem se psát jasně a jednoduše - pokud jde třeba o Krista v těle, a po vzkříšení. Zda však něčemu dáš přívlastek Boží, stále je to strašně vágní samo o sobě, abych Ti na to odpověděl. Můj dojem je, že celkem rád pracuješ s vágními pojmy, představami a slovními hříčkami - pro mne to smysl nemá. Jestli Tě opravdu zajímá něco, co si myslím, tak prosím o jasný dotaz, včetně vysvětlení, co přesně máš na mysli. Pak rád odpovím. Nemám problém se vyjádřit k čemukoliv, jasně vyjádřenému.

Když po mrtvici pro mne nejváženější člen FS ležel v domově  nikdo mu nerozuměl, naslouchal jsem a odpovídal, on se smál i plakal, bylo to dlovo tu a tam ... přehozená vynechávaná písmena huhňání ... bylo to pro mne naučení .... nezapomenu na něj, člověk mého srdce ...

Ani překlad nic neřeší. A ten dispenzacionalismus je veliký prevít,proto ty hloupé otázky do budoucna... Věříme přece a víme  že jsme zachráněni:

Nevím, co si kdo myslí, ale vím, že u Boha je to tak, že já jsem On a On je já díky vzájemnému přebývání a žití téhož života podobně, jak je tomu v Trojici, kdy Syn říká: Já jsem v Otci a Otec je ve Mně (J 14:10a). Toto vzájemné přebývání je základem jednoty jak u Boha, tak mezi Bohem a Jeho dětmi, bratry Prvorozeného Syna.

Jan 17:20-23 Neprosím jenom za ně, ale i za ty, kteří budou skrze jejich slovo věřit ve Mne; aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve Mně a já v Tobě, aby i oni v nás byli jedno, aby svět věřil, že jsi Mne poslal Ty. Slávu, kterou jsi mi dal, jsem dal jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno - Já v nich a ty ve Mně, aby byli přivedeni k dokonalé jednotě a aby svět poznával, že jsi Mne poslal ty a že je miluješ tak, jako miluješ Mne. 

 Krásně vyjádřeno. Ano, máme uloženo lidem zvěstovat Kristovo evangelium o Božím království . Zvát na svatbu. 

Nebo:

Lk 18:8b  Ale nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde?"

Takže Muslimové ano, musíte se také množit, abyste dopomohli naplnit Písmo Svaté. To je Boží moudrost a prozřetelnost.

 Alláh je evidentně silnější bůh. Jahve/Hospodin buď neexistuje, nebo prohrává souboj bohů. 

Nicméně diskutovat s někým, kdo to psychicky neunese už po několika málo přispěvcích a musí si pomáhat osobními ataky typu "dokládá psychickou nejistotu pisatele", opravdu nepotřebuji. Považuji to za nízké, slabošské... Obvykle tento postup používají pisatelé, jimž docházejí argumenty a ztrácejí vlastní jistotu. Reagovat na takové příspěvky se dá buď podobně, což nevede nikam, nebo věcně, ale z mých zkušeností se i tak osobní ataky pouze dále stupňují a nemá to smysl. 

Hospodin je dostatečně silný na to, že nepotřebuji bojovat za Něj, místo Něj - ať už slovy, nebo fyzicky, jak to dělají islamáči, kterým schází reálná víra, důvěra v Alláha, a tak mají potřebu brát 'svou spravedlnost' do vlastních rukou, aby se aspoň něco ve jménu jejich boha dělo. As simple as that.

Chjo, to je nejtěžší :-(

Myslíš, že kdo chce, tak nepřekáží? Já si i tak často přijdu spíš jako slon v porcelánu :-D

Je to zajímavá myšlenka, že Pavel mluví o Kristově čistém životě v poslušnosti. Ale myslím si, že se pleteš, že to takhle Pavel myslel.  Když se podívám na kontext, tak ve 4. kapitole mluví Pavel o spravedlnosti z víry, kdy Abrahamovi bylo počítáno za spravedlnost, že nepropadl pochybnosti o Božím zaslíbení, ale posílen vírou vzdal čest Bohu v pevné jistotě, že Bůh je mocen učinit, co zaslíbil.  My věříme v toho, který vzkřísil z mrtvých Ježíše, našeho Pána, skrze jeho zásluhy máme pokoj s Bohem a chlubíme se nadějí, že dosáhneme slávy Boží. A proč se chlubíme? Protože to bereme jako hotovou věc stejně jako Abraham v pevné jistotě, že Bůh je mocen učinit, co zaslíbil. Jsou to Pavlova slova velkého povzbuzení pro nás, že tím spíš jako ospravedlnění, budeme skrze něho (Krista) zachráněni od Božího hněvu. Zachrání nás jeho život, protože  Bůh nám dal věčný život, a ten život je v jeho Synu. Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, nemá život. Musíme v tom životě zůstat, protože jen tehdy jsme přikryti před Božím hněvem. 

Neznamená to, že budeme do konce života pracovat s Duchem svatým pro své ospravedlnění a pro svoji spásu....to vůbec! Kristovo dílo na kříži je dokonalé s tím naprosto souhlasím. Chlubíme se nadějí Boží slávy v kontrastu je "všichni zhřešili a postrádají Boží slávu"....doufám, že jsem to nějak srozumitelně vypotila, uvítám doplnění případné opravení:) 

----Chlubíme se nadějí Boží slávy v kontrastu je "všichni zhřešili a postrádají Boží slávu"----

Záchrana životem se tedy týká způsobu života, jakým žijeme jako věřící v Krista v přítomnosti, kdy by mělo platit "nežiji už já, ale žije ve mně Kristus", tzn. že nás Kristus zachraňuje jako náš život z našeho přirozeného života, abychom mohli chodit podle Ducha díky tomu, že nás zákon Ducha života osvobodil od zákona hříchu a smrti, jelikož stále žijeme v tomto padlém těle.

Už dlouho jsem nečetl tolik chyb ... promiň.

Zkus nad tím, co jsi napsal popřemýšlet.

Právě pro takové oběti B-h řekl, že Jemu Jizraelci neobětovávali a že jehich oběti nepřijme. Oběť znečištěná přeneseným hříchem ... sjednocená oběť s hříšníkem, pokládání ruku s nějakým takovým prohlašováním (to se tedy prohlašovalo docela něco jiného, položená ruka symbolizuje a mimochodem druhá byla pozdvižená k nebesům, něco docela jiného ... čistota oběti přecházející na obětníka ... takové kultické pohanství ... jiní oběti nepřinášeli nebo vadné a žili dál, k zemi mrtví nepadli ... zástupnictví je naprosto sporné, je to přinášený dar (korban) ... jaký byl obětník v úmyslu, taková byla oběť a ne naopak ... oběť je symbol, nikoliv pohanský akt lidských představ.

Oběť znečištěná hříchem obětujícího .. to je paradox mnou napsaný na tvou úvahu, že obětující přenášel na obětovávané zvíře svůj hřích či provinění. To je prostě nesmysl.

Také je nesmyl, že se přenášela čistota zvířete na člověka, který byl hříchu zbaven přenosem na zvíře. To prosté pohanství.

Nechtěl bys nad tím zauvažovat, než napíšeš takové blbosti? Promiň za to slovo - není pro urážku, ale k vyprovokování, aby ses zamyslel. 

Co myslíš, jakou vnitřní čistotu asi může mít zvíře nebo nečistotu? (Ne že symbolickou nemůže - viz.nečistá a čistá zvěř). Přiváděly se čistá a vykoupaná zvířata. Jenže i taková naprosto čistá a očištěná B-h odmítl kvůli obětujícím. Myslet si, že by hříšník mohl přistoupit se zástupným korbanem a ten byl přijat, je nesmysl. Říká se, že i velekněz, který se neočistil od hříchu a přistoupil se svědomím zneçištěným od hříchu a s tělem od hříchu neobmytým, tahali ho mrtvého ven za provaz ... Ne korban očišťuje člověka, ale člověk korban, a ne korban se znečišťuje člověkem, ale neočištěný je, pakli jej člověk neočistí. A všechno to je o přistupování člověka k B-hu, oběť je korbanem, darem ke smíření kajícníka a ne hříšníka. Se drdcem očištěným od zlého svědomí a s tělem očištěným od hříchu ... to je pravá oběť života a korbanem je Mašiach ... 

A pokud bys přinesl oběť za svůj hřích, tak stejně ....

A pokud bys stále byl vinen i po tom byl vinen stejným hříchem, pak co se stalo či nestalo ... žádný kozel tvé hříchy od tebe neodnese a třeba svou vinu za zlodějnu na nikoho nepřeneseš ... (z ničehož tě neviním ... jen příklad) ... naše hříchy vzal ... a když hřešíš dále a vyznáváš je a vyznáváš, že je vzal .... 

Už jsem psal, je to obraz toho, co se stalo a k čemu se zavazujeme ... 

Tak co, ještě pořád si myslíš, že bych se měl tak strašně chytat za nos, když ses do posledně tak pustilo? (jinak zeryk to neřešil a přes víkend jsme si i docela dobře pokecali - sice prakticky o ničem, leč spokojenost snad byla na obou stranách :-) - dodnes mne trošku mrzí, žes mi tehdy na mé otázky neodpověděl fakticky, věcně a neosobně, protože přesně tak byly myšleny, a přesně tak mne to, co jsem se ptal, zajímalo)