 |
Právě je 348 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
116461809
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Kontrasty: Spása jako čistě ideologický konstrukt
Vloženo Úterý, 09. květen 2017 @ 00:01:30 CEST Vložil: Tomas |
poslal Neprihlaseny
Re: Spása v okamžiku smrti. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: martino v Sobota, 29. duben 2017 @ 14:20:44 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)Myslivec zase blábolí. Asi to myslí vážně...možná upřímně, ale výsledkem je alibistický blábol, pramenící z neznalosti Písma sv. Myslivec se mylně domnívá, že nejdůležitější je přijmout Krista jako Spasitele. To ovšem není to nejdůležitější, neboť to je jen zásadní předpoklad. Panny v Evangeliu také volají Pane, Pane otevři, ale slyší rázné a nekompromisní oznámení: Neznám vás. Největší světci jak vypovídají jejich životopisy měli skutečný strach, zda obstojí před svým Pánem a Spasitelem. Proč asi? Asi znali Písmo sv. lépe než náš alibista Myslivec a ostatní, kteří mu na ten špek skočí. Neřekl náš Pán snad to, že nic nesvatého nespatří Boží Tvář? Není součástí Písma sv. oznámení, že spasen bude jen ten, kdo ve zkouškách obstojí? atd.atd. Nemám čas to rozebírat, ale je to hodně alibistické a naivní....
Vím, že tam je diskuse dál, nečtu ji, páč je mi jasné, že to bude nekonečný střet katolíků a protestantů. Protestanti = spása z víry. Katolíci = spása z víry i skutků.
Vám hlavně nedochází, že to dělení lidí je základní problém. Je to jen politické dělení, nebo fanouškovské dělení. Je to jen lidské dělení. Kdybych hypoteticky připustil stvořitele vesmíru a života, nic dělit nebude. Žádné my a oni neexistuje. Vy, pobožní, máte díky bibli a vaší nauce pokřivené vnímání lidí. Život není fotbalový nebo hokejový zápas. Nejsou tu modří a červení. Lidi jsou jenom lidi. Všichni mají ty samé kosti, ty samé šlachy, tu samou červenou krev, tu samou mozkovou tkáň. Samozřejmě kvalita a funkčnost tkání se liší, ale ten matroš, z kterého to je - je stejný. Rozdělovat lidi proti sobě na základě vyznání, je špatnost. Je to morálně neobhajitelné. Bible je morálně neobhajitelná kniha. Všechny ty zkazky o ovcích a kozlech, pšenici a koukoli, svatých a nesvatých, čistých a nečistých jsou nejen nesmyslné, ale morálně vadné. Protože nic takového není. Ten údajně čistý, svatý, ovce, pšenice je tentýž příslušník rodu homo sapiens. Je to jenom hominid, co si o sobě něco namýšlí, protože ho k tomu namýšlení si navedla židovská kniha stará 2000 - 3000 let. Je to absurdní. Absurdní divadlo tady předvádíte. Žerete se jako psi o kost. Židé vám předhodili kost v podobě nějakých nauk. A každý z vás předstírá, že patří k tomu správnému (vyvolenému) družstvu. Nemáte ani kousek nadhledu. Kdyby byl někdo mocný tak moc, že stvořil vesmír, vaše interní půtky o vaši ohlodanou židovskou kost by ho nezajímaly.
|
Re: Spása jako čistě ideologický konstrukt (Skóre: 1)
Vložil: unshaken (unshaken@outlook.cz) v Úterý, 09. květen 2017 @ 21:16:51 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Ve své argumentaci má nepřihlášený pravdu. Pokud dojde k dělení, jak například popisuje Janova Apokalypsa, tak zde bude najednou tolik mrtvol, že proti tomu bude holocaust hadr. Nemluvě o prostorách pro věčný spalující oheň.
Je to však mylná úvaha. Jedinou nadějí člověka je totiž posmrtný život. bez této naděje postrádá lidská a nejenom lidská existence smysl. Bez této naděje nic nemá smysl. Bez této naděje je člověk opravdu jen pára nad hrncem, jak píše Izajáš, která jen na chvilku udělá rámus.
Avšak k takové naději patří též spravedlnost, neboť bez spravedlnosti nemá smysl, aby se člověk po smrti dostal do stejného nesmyslně hrozného stavu, jako je zde tady na zemi. Z toho plyne, že musí být poslední soud, kde bude provedeno rozdělení na ty, kteří se zúčastní nového života a na ty, kterým po smrti opravdu skončí nadobro jejich existence.
Tak je to spravedlivé. To pociťují a pociťovali všichni lidé všech dob a kultur. Někteří s tím sice mají problém, ale to je jejich věc. Přesto i značná část z nich se chová většinou tak, jako by ta konečná spravedlnost existovala, i když v ní nevěří. Je to prostě součást lidství. Pak již nebývá, než se zeptat, kdo to těm všem lidem dal do vínku.
|
Re: Re: Spása jako čistě ideologický konstrukt (Skóre: 1)
Vložil: Neprihlaseny v Středa, 10. květen 2017 @ 01:38:37 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Jedinou nadějí člověka je totiž posmrtný život
nedokazuješ, nejsou žádné důkazy o psmrtném životě
Přesto i značná část z nich se chová většinou tak, jako by ta konečná spravedlnost existovala, i když v ní nevěří. Je to prostě součást lidství. Pak již nebývá, než se zeptat, kdo to těm všem lidem dal do vínku.
Ne, to je jen tvoje pověrčivost. Lidi se chovají často altruisticky, páč je to výhodně. je to obyčejná příroda. |
]
Re: Re: Re: Spása jako čistě ideologický konstrukt (Skóre: 1)
Vložil: wollek v Středa, 10. květen 2017 @ 23:38:40 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | nedokazuješ, nejsou žádné důkazy o psmrtném životě
Naděje se přece dokázat nedá.... ještě, že už tu pozorovatelnik, hlupák a výborný manipulátor v jedné osobě už chodit nebude :-). Jeho myšlenkové kotrmelce na každý den, to byla tedy síla, že už jsem uvažoval se zase na pár let z GS vypařit.
Ne, to je jen tvoje pověrčivost. Lidi se chovají často altruisticky, páč je to výhodně. je to obyčejná příroda.
Typický evolucionistický blábol, jež jsem slyšel už tolikrát - najdou jeden případ ze sta, kdy opravdu takové chování výhodné být může, a pak to nesmyslně zobecní a postulují jako zákon přírody - arogance těchto lidí vůči Bohu nezná mezí :-( (tím teď nemyslím pozorovatelnika, jeho považuji pouze za oběť těchto výplodů, stejně jako dříve se stal obětí pro něj těžko akceptovatelných církevních praktik, mj. touze po nadpřirozených projevech, jichž se tu do poslední chvíle neustále dožadoval :-) - prostě člověk nemající vlastní názor, a k tomu poměrně slabá a nestálá osobnost a na problém v celém životě zaděláno :-( ). |
]
|
|
Re: Spása jako čistě ideologický konstrukt (Skóre: 1)
Vložil: hirali (hirali@seznam.cz) v Úterý, 09. květen 2017 @ 07:57:06 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Co ti napsat? Podívej se kolem sebe v jakém světě žiješ kolik nemorálnosti a svinstvo je tady mezi lidmi. Kolem jen politici co kradou lžou a řinčí zbraněmi. Tobě se tenhle svět líbí? Normální člověk touží hit v pokoji a míru. Tenhle svět je jeden velkej chaos a bude ještě větší. Bible je jediná kniha v které je rád a laskavý Bůh a pokud tam obevis Boha který mění v souladu s láskou tak jsi Evangeliu ještě neporozumel. Bible člověku dává alespoň naději po čem touží a to je nezemřít. Nebo ty osobně toužíš do hrobu? |
Re: Re: Spása jako čistě ideologický konstrukt (Skóre: 1)
Vložil: Neprihlaseny v Úterý, 09. květen 2017 @ 08:44:18 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | V bibli je laskavý bůh? A který? Ten ze SZ, co topí lidi, dělá intriky, genocidy? Nebo ten z NZ, co vyhrožuje, že přijde jako zloděj v noci a kdo se mu nebude pozdávat, toho bude pálit autogenem? |
]
Re: Re: Re: Spása jako čistě ideologický konstrukt (Skóre: 1)
Vložil: hirali (hirali@seznam.cz) v Středa, 10. květen 2017 @ 07:30:45 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Bible zná jen dvě možnosti. Dobrovolnou poslušnost z lasky. To je život věčný. Druhá možnost je neposlušnost žít dle vlastní vůle ale to znamená smrt. Můžeš si vybrat mezi životem věčným nebo věčnou smrti jak odejdeš do hrobu. Je jen na tobě co si zvolíš. Co udělají lidé se psem který se nechová podle určitých pravidel. Ten pes se staví proti svému pánu pokud může někoho okamžitě napadne a pokouše prostě toho psa už nejde převyšuje hovat. Jsou takové pripady. My lidé takového nezvladatelného psa necháme utratit zastřelit. Tak se chováme my lidé vůči nižším stvořeným bytostem.okud člověk se pořád staví proti Boží vůli a hřeší a je už nenapravitelný jako ten pes co s takovým člověkem má Bůh dělat pokud už nejde převychovat a a pořád se staví proti Bohu. Je to pro nás lidi nepříjemné si něco takového predstavit. My lidé se totiž považujeme za bohy a myslíme si že jsme tinejvyssi nejdokonalejší bytosti a podle toho se chováme. Stejně jako se člověk snaží toho psa převychovat a pokud to nejde tak toho psa ztratíme protože by ohrožoval ostatní okolo sebe tak stejným způsobem Bůh jedná s člověkem. pokud je ten člověk neprevycnovatelnej nezvladatelného tak Bůh chrání ostatní lidi před hříšníky co má Bůh dělat s lidmi co hřeší a podvádějí zabíjejí se navzájem atd Bůh by byl pěknej pitomec kdyby dovolil aby se takoví lidé dostali do nebe a dělali tam jen zlo ubližovalo ostatním atd. Je to úplně jednoduchý problém je v tom že pokud se budeme bavit na úrovni těch psů každej to pochopí. Pokud ale stejnou věc přeneseme na úroveň člověka a tady už hovoříme o Bohu atd tak to lidé nechcou pochopit že Bůh jedná tak jako lidé s těmi psy je to úplně stejně a Bůh postupuje logicky tam jak člověk člověk byl přece stvořen k obrazu božímu. A je jen na nás lidech co si vybereme poslušnost je život věčný. Odboj proti Bohu věčná smrt. Co si zvolíš ty? Život nebo smrt. Jo učení o očistci a nesmrtelné duši na to zapomeň tohle neexistuje to si jen lidé vymysleli aby měli třetí možnost že budou trochu poslouchat trochu hřešit podle svého uvážení a pomocí očistce se stejně dostanou do nebe tak tohle jsou jen báchorky. Možnosti jsou jen dvě život nebo smrt a máš s ovocnou vůli tak si dám výběr. A pokud už přemýšlíš o tom že Bůh někoho zabil tak si pamatuj že stejném Bůh může kteréhokoliv zabitého člověka kdykoliv vzkřísit k životu takže smrt pro Boha není problém pokud něco řešit acusti to že je někdo neprávem zabitý může toho člověka kdykoliv vzkřísit problém je jen to že to nemůže udělat hned a Bible jasně hovoří že na konci dějin při druhém příchodu budou všichni vzkříšení ve stejný o!amzik je dokonce psáno že nikdo nikoho nepřeberné a tím se nikdo ze vzkříšených lidí nebude moci chlubit ani vyvyšovat že je něco více než ten drhhejrotoze ho Bůh vzkřísil dříve. Jo pokud bych pochopil Evangelium tak bys zjistí že Bůh to my dokonale vymačkané do posledního detailu to jak těší problém hříchů který se objevil v nebi. |
]
Re: Re: Re: Re: Spása jako čistě ideologický konstrukt (Skóre: 1)
Vložil: Neprihlaseny v Středa, 10. květen 2017 @ 08:29:45 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Nečtu tvoje sračky. |
]
Re: Re: Re: Spása jako čistě ideologický konstrukt (Skóre: 1)
Vložil: hirali (hirali@seznam.cz) v Středa, 10. květen 2017 @ 07:30:47 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Bible zná jen dvě možnosti. Dobrovolnou poslušnost z lasky. To je život věčný. Druhá možnost je neposlušnost žít dle vlastní vůle ale to znamená smrt. Můžeš si vybrat mezi životem věčným nebo věčnou smrti jak odejdeš do hrobu. Je jen na tobě co si zvolíš. Co udělají lidé se psem který se nechová podle určitých pravidel. Ten pes se staví proti svému pánu pokud může někoho okamžitě napadne a pokouše prostě toho psa už nejde převyšuje hovat. Jsou takové pripady. My lidé takového nezvladatelného psa necháme utratit zastřelit. Tak se chováme my lidé vůči nižším stvořeným bytostem.okud člověk se pořád staví proti Boží vůli a hřeší a je už nenapravitelný jako ten pes co s takovým člověkem má Bůh dělat pokud už nejde převychovat a a pořád se staví proti Bohu. Je to pro nás lidi nepříjemné si něco takového predstavit. My lidé se totiž považujeme za bohy a myslíme si že jsme tinejvyssi nejdokonalejší bytosti a podle toho se chováme. Stejně jako se člověk snaží toho psa převychovat a pokud to nejde tak toho psa ztratíme protože by ohrožoval ostatní okolo sebe tak stejným způsobem Bůh jedná s člověkem. pokud je ten člověk neprevycnovatelnej nezvladatelného tak Bůh chrání ostatní lidi před hříšníky co má Bůh dělat s lidmi co hřeší a podvádějí zabíjejí se navzájem atd Bůh by byl pěknej pitomec kdyby dovolil aby se takoví lidé dostali do nebe a dělali tam jen zlo ubližovalo ostatním atd. Je to úplně jednoduchý problém je v tom že pokud se budeme bavit na úrovni těch psů každej to pochopí. Pokud ale stejnou věc přeneseme na úroveň člověka a tady už hovoříme o Bohu atd tak to lidé nechcou pochopit že Bůh jedná tak jako lidé s těmi psy je to úplně stejně a Bůh postupuje logicky tam jak člověk člověk byl přece stvořen k obrazu božímu. A je jen na nás lidech co si vybereme poslušnost je život věčný. Odboj proti Bohu věčná smrt. Co si zvolíš ty? Život nebo smrt. Jo učení o očistci a nesmrtelné duši na to zapomeň tohle neexistuje to si jen lidé vymysleli aby měli třetí možnost že budou trochu poslouchat trochu hřešit podle svého uvážení a pomocí očistce se stejně dostanou do nebe tak tohle jsou jen báchorky. Možnosti jsou jen dvě život nebo smrt a máš s ovocnou vůli tak si dám výběr. A pokud už přemýšlíš o tom že Bůh někoho zabil tak si pamatuj že stejném Bůh může kteréhokoliv zabitého člověka kdykoliv vzkřísit k životu takže smrt pro Boha není problém pokud něco řešit acusti to že je někdo neprávem zabitý může toho člověka kdykoliv vzkřísit problém je jen to že to nemůže udělat hned a Bible jasně hovoří že na konci dějin při druhém příchodu budou všichni vzkříšení ve stejný o!amzik je dokonce psáno že nikdo nikoho nepřeberné a tím se nikdo ze vzkříšených lidí nebude moci chlubit ani vyvyšovat že je něco více než ten drhhejrotoze ho Bůh vzkřísil dříve. Jo pokud bych pochopil Evangelium tak bys zjistí že Bůh to my dokonale vymačkané do posledního detailu to jak těší problém hříchů který se objevil v nebi. |
]
]
]
|
|
Re: Spása jako čistě ideologický konstrukt (Skóre: 1)
Vložil: wollek v Čtvrtek, 11. květen 2017 @ 00:38:56 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Kdybych hypoteticky připustil stvořitele vesmíru a života, nic dělit nebude.
Kolega Nepřihlášený tady hypoteticky teoretizuje - jaksi mu nedošlo, že pokud by připuštěný stvořitel vesmíru nevnímal naprosto žádné rozdíly mezi svými stvořeními, pak by docela bezprecedentně musel být i tím, kdo zcela bezdůvodně vytvořil na světě zlo, utrpení či smrt - ze svého vlastního plezíru... - musel by být hlavní příčinou i projektantem všech fatálních katastrof, být hlavním projektantem všeho zlého, co se kdy v lidských i jiných myslích urodilo.
Kdybych hypoteticky připustil, že by tento porozorovatelnik měl v něčem pravdu (pokud jde o věci Boží, nikoliv nešvary v jeho církvi), tak už bych si asi nikdy nemohl myslet, že morální hodnoty, které jsou obecně považovány naší společností za správné, jsou ve skutečnosti správné i z hlediska našeho stvořitele, neboť jeho hodnoty by byly obecnou většinou považovány za zlé - a to jaksi nejde dohromady. Po vzoru evoluce bychom měli začít vyvražďovat ty nejslabší, a nebo bychom mohli vědomě jít proti tomu, co považujeme za hybnou sílu vzniku a rozvoje života - přírodnímu výběru - pomocí slabším sice dokazujeme křesťanské poselství, ale jdeme velmi tvrdě proti teorému evoluce - co když se pak začnou prosazovat nevýhodné geny a život v důsledku toho bude ohrožen a zanikne - nelžou si snad evolucionisté do vlastního hnízda? |
Re: Re: Spása jako čistě ideologický konstrukt (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 11. květen 2017 @ 06:14:18 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | | Navíc článek napsal člověk, který tvrdě dělí lidi na "my" (nepobožní) a vy (pobožní). Nevidí si do klávesnice, v jednom příspěvku jse schopen psát, že dělení je základní problém a rovnou dělit lidi, jinde zase píše o své domělé toleranci a ten samý den by postavil všechny "vy" mimo zákon... |
]
Re: Re: Re: Spása jako čistě ideologický konstrukt (Skóre: 1)
Vložil: wollek v Čtvrtek, 11. květen 2017 @ 12:31:10 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | To je kapitola sama pro sebe - projektování svého příšerného charakteru do všech ostatních kolem sebe... mám vážné obavy, že si tato fakta, co jsi třeba zmínil, ve své samolibosti vůbec není schopen uvědomit - alespoň tomu jeho projevy tady nasvědčují.
Tu jeho autoprojekci jsem zažil několikrát velmi zřetelně - například ohledně změny/používání více nicků. Chlapec se sice velmi spletl, jeho autoprojekce mu nevyšla, i když vím, že to tu někteří dělali už v polovině minulého desetiletí a občas se to provalilo. A to, co zmiňuješ, jsou další krásné a jasné případy sebeprojekce jeho temného já do ostatních. Zvláštní, že člověk s takovým niterním životem a smýšlením dokázal 23 let docházet do sboru, a nikdo na něm patrně nic až tak závažného neshledal - kdeže Nový zákon a třeba případ Ananiáše a Safiry, tehdy se zdá, že to snad ani možné nebylo. Někdy si říkám, čím to je. |
]
Re: Re: Spása jako čistě ideologický konstrukt (Skóre: 1)
Vložil: zeryk v Čtvrtek, 11. květen 2017 @ 20:53:46 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | dá se to "postavit" na buď a nebo, černé nebo bílé, možná autor zjistil (jedno hypoteticky či teoreticky) barevnější "pohled",
jistě dělí jen už ne na dva...nevím,
jeden spasený druhý sprasený :) pořád je to o lidech...
|
]
Re: Re: Spása jako čistě ideologický konstrukt (Skóre: 1)
Vložil: Melissokomos v Sobota, 13. květen 2017 @ 21:26:03 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Bez zla není možné žádné dobro. V každém dobru je již semínko zla. Celý vesmír stojí na polaritě protikladných sil. Tato polarita umožňuje život a podmiňuje manifestaci bytí. Pro Boha není čas ani prostor, zlo ani dobro. On sám o sobě je nevyjeveným bytím, stvoření je pak jeho manifestací. Pouze bytosti oddělené od Boha vnímají něco jako dobré a něco jako zlé. Návratem k Bohu jako zdroji existence tato polarita mizí. To je skutečná podstata spasení. Je to konečné sjednocení o kterém píše Pavel z Tarsu, ale toto sjednocení není v čase...
Pozorovatelnik je na cestě k Bohu stejně jako kdokoliv jiný. Jen o tom ještě vědomě neví. K poznání Boha je nejprve třeba Boha zavrhnout. To je začátek cesty. |
]
Re: Re: Re: Spása jako čistě ideologický konstrukt (Skóre: 1)
Vložil: wollek v Sobota, 13. květen 2017 @ 21:56:43 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Bez zla není možné žádné dobro.
To se říkává, ale je to proto, že my svět jinak neznáme - je to homo-centrický pohled a hodnocení, nic víc. Z ničeho teoretického neplyne, že by to tak muselo být za všech okolností.
V každém dobru je již semínko zla. Celý vesmír stojí na polaritě protikladných sil.
Vesmír je zkažený, Bible tomu říká, že pod prokletím. To opět neznamená, že to nemohlo být jinak.
Pro Boha není čas ani prostor, zlo ani dobro.
Toto nevím, jak je myšleno - Bůh neexistuje v čase a prostoru, neboť je jejich tvůrcem - ale to přece neznamená, že pro Něj čas a prostor není... Pokud jde o dobro a zlo - to je obecně relativní. Z hlediska ateismu, potažmo evoluce, není nic špatného na tom, když zemře 50 lidí za vteřinu. Z hlediska člověka to zlé je, a je to tím více zlé, čím více blízkých lidí mezi těmi 50 bylo... Pokud však Bůh něco považuje za správné, tj. v souladu s Jeho vůlí, pak to můžeme nazvat dobrým, a co považuje za špatné, můžeme to nazvat zlem. Je to otázka pojmů - nicméně jedině Tvůrce celého vesmíru může opravdu definovat, co se za nimi skrývá.
stvoření je pak jeho manifestací. Pouze bytosti oddělené od Boha vnímají něco jako dobré a něco jako zlé.
To už je hodně na hraně... otázkou je, co je tím přesně myšleno. "Manifestace" či "Bytosti oddělené od Boha" - to zní spíše jako lidská nauka o Bohu, nic víc. Chtělo by to jasně vysvětlit, co se těmito vágními pojmy skrývá. Co je to manifestace? Jak Boha manifestuje jeho stvoření? Co je důvodem takové manifestace? Bytosti oddělené od Boha? No, jasně, co Bůh stvořil, je od Něj nutně oddělené - ale je nutné zrovna toto tak zdůrazňovat? Jsou oddělené, živé, stvořené k obrazu Božímu... co ještě?
Je to konečné sjednocení o kterém píše Pavel z Tarsu
Kde o takovém vidění sjednocení skutečně Pavel z Tarsu píše? Nejsem si jistý, zda to bylo správně pochopeno. Spíše se bojím, že nikoliv. |
]
Re: Re: Re: Re: Spása jako čistě ideologický konstrukt (Skóre: 1)
Vložil: Melissokomos v Sobota, 13. květen 2017 @ 23:40:20 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Z naseho pohledu vnimame nektere skutecnosti jako zle a nektere jako dobre. Je to iluze, ktera je dusledkem naseho oddeleni od Boha. Ovsem nic se nedeje mimo Bozi vuli. Bez existence zla, nelze rozlisit a zhodnotit dobro. Ani teoreticky ani prakticky. Bez teto polarity by existence byla staticka, zivot by nemohl pulsovat. Pokud jsi presvedcen o opaku, zkus teoreticky nastinit jak by takovy vesmir vypadal...
Klicem k zivotu je vdecnost. Nejen za dobre, ale i za zle. Protoze zle nam odkryva to dobre a umoznuje poznani dobreho. Kdyby bylo dobro samozrejme, nemelo by zadnou hodnotu. V teoreticky pouze dobrem svete, by neexistoval zadny proces poznani, zadny duchovni vyvoj. Nemanifestovane znamena neprojevene. Nejedna se o vagni pojmy. Buh se projevuje (manifestuje) ve svem stvoreni. Ale existuje i sam o sobe jako nevyjevene byti. Nebot Buh je Existence. A ta je nejhlubsim tajemstvim. A zadna nauka toto tajemstvi nerozlouskne.
Casto zde ctu o evoluci. Ale nikdo se tu nezminil o involuci. A evoluce neni mozna bez involuce.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Spása jako čistě ideologický konstrukt (Skóre: 1)
Vložil: Melissokomos v Neděle, 14. květen 2017 @ 00:01:46 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Objektivni skutecnost neni zla ani dobra. Je pouze pravdiva. Oddeleni o kterem jsem psal vyse je v nas a pouze v nas. Nelze prekonat zadnym externim zasahem. Pavel dospel k poznani o konecnem stavu vsech veci. A nejen Pavel... Na pocatku a na konci je vse v Bohu. Na pocatku bylo slovo (mysl, vedomi). Na konci take. Vse co se deje, deje se v Bozi mysli. Pocatek a konec davam do uvozovek. Z pohledu Absolutna zadny cas neexistuje. Cas je jen rychlost kauzality. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spása jako čistě ideologický konstrukt (Skóre: 1)
Vložil: tele v Neděle, 14. květen 2017 @ 07:58:57 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Z židovského pohledu (kabaly), je člověk bytostí se dvěma základními sklony, k dobrému a ke zlému, jecer ha-hatov a jecer ha-ra, a člověk by měl dojít poznáním k životu ve vyváženosti obou sklonů. Co člověk pociťuje jako zlo, které se děje vůči němu, má mu být impulzem k proměně, nápravě. Co člověk nekriticky přijímá jako dobré, může mu naopak uškodit. Třeba ho rozmazlit, dokonce člověka i zatvrdit vůči druhým. Na počátku bylo slovo ... devarim není pouhý zvuk, ale je tvořivé, slovo například člověk, je prostě člověk - stalo se tělem. Nad propastnou tůní se vznášel B-ží dech (dchnutí, duch, vanutí) ... tedy záměr, úmysl. Bylo-li slovo u B-ha, bylo tedy v záměru, úmyslu nebo smyslu. No a smrt :) "existovala", byla "stvořena" dříve než "život". Nic bylo dříve jako něco ... a chaos byl "uspořádán". Na B-žím úmyslu, záměru, se lze podílet vědomě (i nevědomě), stát se jeho součástí, vědomě skrze "dar B-žího ruach" ... :) nic se neděje bez příčiny a neodehrává se bez následků. Každý lidský čin má své příčiny a následky. ;) Je zapotřebí rozpoznávat, co je dobré a co zlé ... jaký který čin bude mít své následky a z čeho plyne ... |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spása jako čistě ideologický konstrukt (Skóre: 1)
Vložil: tele v Neděle, 14. květen 2017 @ 08:00:01 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | ha-hatov ha-tov |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spása jako čistě ideologický konstrukt (Skóre: 1)
Vložil: wollek v Neděle, 14. květen 2017 @ 09:23:55 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Co to je objektivní skutečnost? Skutečnost je přece jediná a je pravdivá. A až ta může nebo nemůže být objektivně dobrá nebo zlá.
Oddeleni o kterem jsem psal vyse je v nas a pouze v nas.
Ano, ale to je dané hříchem v nás, a to je třeba zdůraznit. Jinak je to zase vágní tvrzení, a pochopitelně pro lidské bytosti líbivější.
Nelze prekonat zadnym externim zasahem.
Svým způsobem pravdivé, souhlasím - s jedinou výjimkou, pokud se nejedná o externí zásah Boží.
Na pocatku a na konci je vse v Bohu.
Stále nevím, které konkrétní citáty Pavla jsou zde myšleny. Každopádně na počátku stvořil Bůh nové věci ex-nihilo, z ničeho. Nebyly v Bohu. Nehmotný Bůh tvořil hmotu, hmotný svět... Ten v Bohu nikdy nebyl a ani nebude.
Vse co se deje, deje se v Bozi mysli.
Nezdá se mi takové vyjádření. Přesnější by bylo říci 'děje se s Božím vědomím'. To ovšem neznamená, že se to děje v Jeho mysli - jinak by Jeho mysl musela být hmotné podstaty... A zřejmě bychom docházeli k dalším absurdním závěrům takovou představu fakticky znemožňující.
Z pohledu Absolutna zadny cas neexistuje. Cas je jen rychlost kauzality.
Co to zase je Absolutno? Čas je přece funkcí, či vlastností hmoty, a proto exituje tam, kde je hmota. A jinde čas, jak jej známe, prostě neexistuje - nemá jak. Ale proč si k tomu vymýšlet nějaké nejasné Absolutno? Navíc by nemusel existovat ani mimo takové Absolutno, kdybychom jej třeba teoreticky ztotožnili se Stvořitelem.
Jak by se dala rychlost kauzality definovat? Normálně je rychlost funkcí jednorozměrné veličiny měnící se v čase, a je konstantní při nulovém zrychlení. Co toto má společné s kauzalitou? |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spása jako čistě ideologický konstrukt (Skóre: 1)
Vložil: Melissokomos v Neděle, 14. květen 2017 @ 21:00:40 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Co to je objektivní skutečnost? Skutečnost je přece jediná a je pravdivá. A až ta může nebo nemůže být objektivně dobrá nebo zlá.
Objektivní skutečnost = Bůh takový jaký je sám o sobě. Subjektivní skutečnost = Bůh takový jekého ho vidí wollek.
Zlo/dobro se vždy vztahuje k nějakým subjektům. Odmítám absolutní dobro/zlo, protože takový koncept vždy vede ke konfliktům a neřešitelným paradoxům. Bůh/absolutno/vládce všehomíra (je mi celkem jedno jaké označení kdo volí) je logicky mimo tyto kategorie.
--------------------
Ano, ale to je dané hříchem v nás, a to je třeba zdůraznit. Jinak je to zase vágní tvrzení, a pochopitelně pro lidské bytosti líbivější.
Pro mě je zase hřích vágním termínem. Ale dobrá zkusím to rozvést. Každý proces je možno chápat ze dvou perspektiv. Bůh se manifestuje skrze své Stvoření. Stvoření touží vrátit se k Bohu. Je to silná vzájemná interakce. Tedy vnímám Boha a Stvoření jako soupodstatné a v tom se tuším neshodneme.
---------------------
Svým způsobem pravdivé, souhlasím - s jedinou výjimkou, pokud se nejedná o externí zásah Boží.
Ono oddělení je iluze, proto nelze překonat. Nelze přeskočit laťku, která objektivně neexistuje. Tato iluze mizí jako pára nad hrncem sebeuvědoměním, poznáním vlastní identity.
---------------------
Stále nevím, které konkrétní citáty Pavla jsou zde myšleny. Každopádně na počátku stvořil Bůh nové věci ex-nihilo, z ničeho. Nebyly v Bohu. Nehmotný Bůh tvořil hmotu, hmotný svět... Ten v Bohu nikdy nebyl a ani nebude.
Zkus třeba 1. list Korinťanům, kapitolu 15. Ex-nihilo je teologický konstrukt, vnitřně nekonzistentní. Aby Bůh tvořil z ničeho, nesmělo by před Stvořením nic existovat. A to je nesmysl.
--------------------
Nezdá se mi takové vyjádření. Přesnější by bylo říci 'děje se s Božím vědomím'. To ovšem neznamená, že se to děje v Jeho mysli - jinak by Jeho mysl musela být hmotné podstaty... A zřejmě bychom docházeli k dalším absurdním závěrům takovou představu fakticky znemožňující.
Co vlastně popisujeme a vnímáme jako hmotu? Souhlasíš s pozorovatelnikem, že bytí určuje vědomí? Je vědomí funkcí mozku? Nebo je to naopak. Pokud je to naopak, pak je mozek (hmota) de facto jen funkcí vědomí. Jinými slovy, vše co skutečně existuje je duchovní podstaty.
----------------------
Co to zase je Absolutno? Čas je přece funkcí, či vlastností hmoty, a proto exituje tam, kde je hmota. A jinde čas, jak jej známe, prostě neexistuje - nemá jak. Ale proč si k tomu vymýšlet nějaké nejasné Absolutno? Navíc by nemusel existovat ani mimo takové Absolutno, kdybychom jej třeba teoreticky ztotožnili se Stvořitelem.
Oč je pojem Bůh jasnější než Absolutno? Vlastně jsi jinými slovy opsal mé tvrzení. Z pohledu Absolutna/Boha žádný čas neexistuje. Tedy není mi jasné co je ti nejasné/ s čím nesouhlasíš...
---------------------
Co toto má společné s kauzalitou?
Všechno! Představíme-li si svět bez času, kauzalita v něm nebude mít své místo.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spása jako čistě ideologický konstrukt (Skóre: 1)
Vložil: wollek v Pondělí, 15. květen 2017 @ 12:21:17 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Objektivní skutečnost = Bůh takový jaký je sám o sobě. Subjektivní skutečnost = Bůh takový jekého ho vidí wollek.
=> To první je opravdová skutečnost, to druhé je názor na tu skutečnost. Pokud je to názor nesprávný, tak už to není skutečnost. I když to druhé je fakticky nesprávné, jistě se to používá. Tak jsme si to aspoň ujasnili.
Zlo/dobro se vždy vztahuje k nějakým subjektům. Odmítám absolutní dobro/zlo, protože takový koncept vždy vede ke konfliktům a neřešitelným paradoxům. Bůh/absolutno/vládce všehomíra (je mi celkem jedno jaké označení kdo volí) je logicky mimo tyto kategorie.
=> Musel bys ty neřešitelné paradoxy uvést. Když se teoreticky bavíme o Bohu (samozřejmě v rámci našich možností poznání), který je Tvůrce všeho, pak přece logicky může být tím, kdo je definicí či referencí dobra a zla. Píšeš, o paradoxech, o tom co je logické - ovšem zasloužilo by si to zásadní vysvětlení. Řekl bych, že je to logické pouze za určitých předem daných předpokladů a představ o Bohu, a nejsem si vůbec jistý za jakých, protože sám Boha velmi pravděpodobně vnímám jinak.
Pro mě je zase hřích vágním termínem. Ale dobrá zkusím to rozvést. Každý proces je možno chápat ze dvou perspektiv. Bůh se manifestuje skrze své Stvoření. Stvoření touží vrátit se k Bohu. Je to silná vzájemná interakce. Tedy vnímám Boha a Stvoření jako soupodstatné a v tom se tuším neshodneme.
=> Určitě se v tom neshodneme, neboť to pro změnu není logické z mého pohledu ani z pohledu lidského pozorovatele. Hřích je zjevný všude kolem nás - minimálně na chování a myšlení lidí. A že by se stvoření toužilo vrátit k Bohu také u většiny lidí nepozorujeme, u ostatního stvoření těžko můžeme hodnotit. Taková hmota se určitě k Bohu vrátit netouží. Aspoň nevím, proč by měla chtít. Naše tvrzení by přece jenom měla být na něčem založená, něčím podložená a zpětně zdůvodnitelná - chápu, že nemůžeme vysvětlovat naše postoje vždy hned.
Ono oddělení je iluze, proto nelze překonat. Nelze přeskočit laťku, která objektivně neexistuje. Tato iluze mizí jako pára nad hrncem sebeuvědoměním, poznáním vlastní identity.
=> Toto mi opravdu nedává žádný smysl. Jako bys předpokládal jistou znalost, či postoj. Zavání mi to třeba panteismem, či podobnými nekřesťanskými pohledy.
Zkus třeba 1. list Korinťanům, kapitolu 15. Ex-nihilo je teologický konstrukt, vnitřně nekonzistentní. Aby Bůh tvořil z ničeho, nesmělo by před Stvořením nic existovat. A to je nesmysl.
=> Kapitola 15 je OK - hovoří tam o těch, co patří Kristu, a o nepřátelích Božích. Jejich osud bude jiný, žádné obecné splynutí s Bohem všech. Ex-nihilo může být teologický konstrukt, mám za to, že podobně o počátku už smýšlí i oficiální věda, díky teorii velkého třesku, nicméně není nesmysl, že by před stvořením nesmělo nic (hmotného) existovat. Naopak logické je to, že čas a hmota museli v určitém okamžiku existovat začít. Nemohly existovat od nějakého teoretického časového minus nekonečna. I když čas je svým způsobem relativní veličina, nic to nemění na tom, že čas nemohl existovat od jakživa, jinak by neměl jak doplynout až do dnešních dnů. Tak jak bychom se nedostali po časové ose do minus nekonečna (vyjma využití nekonečné rychlosti plynutí času), tak bychom se ani z toho nekonečna nedalo dostat do času, který prožíváme dnes. Toto vše platí pro hmotný svět. Dá se z toho odvodit, že pokud to nezvniklo zcela samo z ničeho v ničem, tak příčinu vzniku vesmíru musela dát nějaká externí nehmotná entita, která 'existuje' mimo náš časoprostor a hmotný svět. My křesťané věříme, že tou entitou je osobní Bůh, který existuje mimo čas, ve věčnosti jako duchovní bytost - ale toto vše je už vysoce mimo možnosti naší představivosti a smyslové zkušenosti. Nicméně jiná možnost, než že čas začal v určitém okamžiku existovat, prostě není. Narazili bychom totiž na nesmyslnost, která je vlastní námi poznatelnému světu - hodnotit nesmyslnost námi nepoznatelného světa považuji za irelevantní.
Co vlastně popisujeme a vnímáme jako hmotu? Souhlasíš s pozorovatelnikem, že bytí určuje vědomí? Je vědomí funkcí mozku? Nebo je to naopak. Pokud je to naopak, pak je mozek (hmota) de facto jen funkcí vědomí. Jinými slovy, vše co skutečně existuje je duchovní podstaty.
=> Hmotou rozumím vše, co je všeobecně za hmotu považované - viz např. fyzika, či chemie. S pozorovatelníkem souhlasím v tom, že hmotný mozek ovlivňuje naši duši. Jinak, dokud jsme v hmotném těle, tak je naše mysl a vnímání skutečnosti na mozku závislé a dá se ovlivnit dost výrazně různými chemickými látkami. Nevěřím však, že vědomí je výsledkem činnosti hmotné podstaty mozku - považuji jej za prostředek, jak nehmotnou duši/ducha člověka napojit na hmotný svět a hmotné tělo tak, aby měl člověk možnost tento svět vnímat přímo a také do něho přímo zasahovat, citít, atd. Hmota funkcí vědomí rozhodně není, proč by být měla? Naprostá většina známé hmoty ve vesmíru je čistě neživá, bez vědomí, resp. nemáme důvod si myslet něco jiného. Samozřejmě ani nemůžeme vyvrátit tvrzení někoho, kdo bude docela bez opodstatnění tvrdit, že Slunce a hvězdy vědomí mají... Pak by se ovšem jakákoliv diskuze mohla strhnout do naprostých absurdit.
Oč je pojem Bůh jasnější než Absolutno? Vlastně jsi jinými slovy opsal mé tvrzení. Z pohledu Absolutna/Boha žádný čas neexistuje. Tedy není mi jasné co je ti nejasné/ s čím nesouhlasíš...
=> To není o mém nesouhlasu, ale zbytečného používání různých pojmů, které pro někoho jsou synonyma, pro druhé nikoliv, a pra dalšího jsou to prázdné pojmy. Nad tím, že je Bůh, nebo není Bůh se shodnou prakticky všichni lidé. Tak má smysl se bavit o tom, jaký Bůh je, pokud je - resp. co si o tom/o Něm myslíme. Pojem Absolutno třeba pro mne neznamená nic, na rozdíl od slova Bůh má zavádějící předpojatý obsah, už třeba proto, že kořen tohoto slova má na rozdíl od slova Bůh, či God, nějaký význam sám o sobě - nevím, zda jsem aspoň trochu vysvětlil podstatu, proč jsou takové pojmy zbytečné, zavádějící či docela neurčité - dá se za ně schovat prakticky cokoliv.
Všechno! Představíme-li si svět bez času, kauzalita v něm nebude mít své místo.
=> V hmotném světě ano, v duchovním či jiném, to může být úplně jinak... jak jsem psal, čas nemůže existovat od minus nekonečně, přesto nějaká původní příčina vzniku času existovat musí... ale více už se dostáváme
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spása jako čistě ideologický konstrukt (Skóre: 1)
Vložil: wollek v Pondělí, 15. květen 2017 @ 14:28:39 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | ...ten konec příspěvku se mi nějak ztratil, takže:
...více už se dostáváme zcela za hranice našeho poznání a naší představivosti. Ať už jsem ateisté, křesťané, či jinak věřící prostě, ať chceme nebo ne, nutně narazíme na bariéry naší představivosti - tehdy se dá spíše tvrdit, co v rámci toho, co známe a je pro nás představitelné, se stát mohlo, a co nikoliv, než tvrdit, jak to doopravdy bylo, nebo jaký Bůh přesně je. To prostě nelze. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spása jako čistě ideologický konstrukt (Skóre: 1)
Vložil: Melissokomos v Pondělí, 15. květen 2017 @ 17:27:23 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Protože už bych se v těch citacích ztratil, tak budu reagovat novým příspěvkem. Škoda, že toto forum má tak mizernou formu.
Takže zásadní otázka zní... Pokud existují dva principy skutečnosti (řekněme duchovní a hmotný), pak by se neměly nijak ovlivňovat. Pokud by se ovlivňovaly, byl by to vlastně jeden jediný princip, který se zdánlivě jeví jako dvojí. To mě vede k závěru, že tomu tak opravdu je a rozlišení hmota/duch je jen zdánlivé a jedná se o jednu a tutéž skutečnost. Z toho je snad zjevné, proč nemám představu nějakého osobního Boha.
Z pohledu vědy (kosmologie) není otázka vzniku Vesmíru dořešená a pravděpodobně nikdy nebude. Ve Vesmíru tvoří to čemu říkáme hmota velmi malé %. O zbytku nic nevíme, jen jsme to tajemně nazvali temná hmota a temná energie, ale fakticky nevíme nic. Spíše se kloním k závěru, že Existence je věčná a nemá začátek ani konec. Takže nemá cenu spekulovat nad nějakým počátkem. Stvoření dle mě není o vytvoření něčeho z ničeho. To je nepochopení celého procesu a spíše mi to připomíná magické představy. Absolutno se nám jeví jako Universum a je otázka proč tomu tak je. Možná je to námět na samostatný članek.
Velký třesk není o vzniku něčeho z ničeho, protože jak říka Lawrence Krauss. "The nothing is something." Ale já osobně velký třesk nezastávám. Ostatně celá řada astrofyziků a kosmologů rovněž.
Paradox absolutního dobra/zla je snad zjevný. Pokud je Bůh tvůrcem veškeré skutečnosti a zároveň je absolutně dobrý, potom je existence zla paradoxem. Vysvětlení v rámci monoteistických náboženství vede vždy k nějaké formě dualismu (zjevné či skryté). Moje vysvětlení tento problém nemá. Bůh tvoří veškerou skutečnost. Dobro a zlo je jen náš úhel pohledu. Ostatně bych mohl citovat Izajáše, ale to není podstatné. Já bibli vnímám jako výpověď o hledání Boha v průběhu času, jako svědectví o různých představách o Bohu a jejich postunému vývoji, který se pochopitelně sepsáním bible nezastavil. Proto je pro mě bible inspirativní, ale zároveň nemusím řešit v zásadě neřešitelné výkladové paradoxy a nesrovnalosti jako fundamentalisté, kteří chápou bibli jako ucelený a konzistentní myšlenkový celek.
Zatím nikdo uspokojivě nedefinoval hřích. Co hřích je a co už není. Proto je to vágní pojem. Jistě mohu předvést zkratku a celý svět označit za hříšný. Mohu mluvit o hříšné lidské přirozenosti, ale pak se zas dostávám do konfliktu s absolutně dobrým Bohem, který jediný má v moci nastavit jakoukoliv přirozenost. Atd... Pro mě zbytečný a neužitečný teologický termín.
Představa o hvězdném či kamenné vědomí je velmi vulgární. Nic takového z ničeho nevyplývá. Vědomí má různé úrovně, pochopitelně. Za vším je ale vědomí/informace.
Pokud ve fyzice dostáváme nekonečné hodnoty, pak je jasné, že něco v teorii nehraje. To je základní vodítko.
Kapitola 15 zdaleka nehovoří jen o nepřátelích Božích, hovoří o všech. Ostatně 4 z 6 škol raného křesťanství byly universalistické. Ale to už je na jinou debatu.
Pokud používám různé synonyma, potom tak činím především z lásky k jazyku a jeho jemným nuancím. Není nutné v tom hledat postraní úmysly. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spása jako čistě ideologický konstrukt (Skóre: 1)
Vložil: wollek v Pondělí, 15. květen 2017 @ 21:38:11 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | To forum mi tu taky moc nesedí, a hlavně jestli budeme psát stále pod sebe, tak to ve stromovém zobrazení, které používám, zobrazuje čím dál užší sloupce, až se to nedá číst.... když tak můžeme pak pokračovat jenom dole samostatnými odpověďmi.
//Takže zásadní otázka zní... Pokud existují dva principy skutečnosti (řekněme duchovní a hmotný), pak by se neměly nijak ovlivňovat.
Principů skutečnosti, použiji-li Tvou terminologii, může být klidně více. Nám jsou však skryté. Opět - za sebe nevidím žádný důvod, proč by se nemohly ovlivňovat. Naopak jelikož hmotný čas nemohl existovat odkakživa, považuji existenci jiného principu skutečnosti, než tu hmotnou, kterou známe, za nezbytnost.
Je mi jasné, že věda nikdy podstatu vzniku vesmíru ani jeho podstatu samotnou nikdy nerozlouskne. Vždy to bude věcí víry. velký třesk nijak neřeším, beru to jako pohled vědy, který je na rozdíl od evoluční teorie intelektuálně přijatelný. Ale spíše mu nevěřím a myslím, že Bůh tvořil jinak.
Pojmy Existence, Absolutno, Universum se mi jeví jako alternativní vyjádření pro neosobního boha, což jsi možná konečně vysvětlil. Můj problém je, že neosobní bůh mi nedává žádný smysl, nic to neřeší.
//Pokud je Bůh tvůrcem veškeré skutečnosti a zároveň je absolutně dobrý, potom je existence zla paradoxem
S tímto se dá vyrovnat celkem snadno. Paradox to být může, ale nikoliv neřešitelný, nevysvětlitelný. To je pouze zdánlivé. Bůh totiž není absolutně dobrý, ale vycházím z toho, že je Svatý (tj. dobrý), ale také Spravedlivý a také Milující. Kombinace těchto tří charakteristik celkem hezky vede k teoretické představě Boha tak, jak Jej vlastně představuje Bible skrze osobu Pána Ježíše.
//Moje vysvětlení tento problém nemá.
Osobně tam těch problémů vidím mnohem více. Jednak teoretických, jednak problémů morálních a smyslu existence. Vlastně těžko hledat přínos takového pohledu vůči klasickému ateismu.
//Dobro a zlo je jen náš úhel pohledu.
V podstatě ano. Nicméně z pohledu osobního Boha se na dobro a zlo dá dívat jako na jednání v souladu se záměrem stvoření, a jednání svévolné, vzpurné.
//svědectví o různých představách o Bohu a jejich postunému vývoji, který se pochopitelně sepsáním bible nezastavil.
A dává nějaký vývoj představ o Bohu, který se nezastavil, vůbec teoretický smysl? Je snad v lidských silách poznat Boha? Křesťanský pohled, kdy se sám Bůh zjevil člověku v podobě Ježíše dává alespoň teoreticky šanci, že člověk může vůbec Boha nějak poznat. Ježíš Boha nepoznával, on tvrdil a přesvědčil o tom své následovníky, že je přímo poslán od Boha, že Boha Otce zná a sám se v podstatě ztotožňoval s představou Boha. Toto je teoreticky mnohem přijatelnější představa, než že si lidé v průběhu staletí a tisíciletí budou vyvíjet a předávat své představy o Bohu - to sice mohou, ale tento postoj bych považoval za přijatelný pouze v době, kdy jsem sám byl ateista.
//Zatím nikdo uspokojivě nedefinoval hřích. Co hřích je a co už není.
Nevím, jaké definice jsi četl, nebo považuješ za neuspokojivé. Zkus pořádně přemýšlet nad svým vlastním myšlením a zjistíš, že jsi vlastně zlý, sobecký, zkažený, že se nedokážeš zbavit negativních myšlenek, že děláš mnohé zlé věci, které ani dělat nechceš. Toto teďka, prosím, neber jako nějakou osobní invektivu, ale jako realitu, jak uvažuje naprosto každý člověk, když se na své uvažování skutečně kriticky podívá. Také může trpět sebespravedliností, sebelítostí a dalšími hříšnými projevy. Osobně hřích chápu jako minutí se cíle našeho stvoření, nicméně spíše se zabývám jeho vlastními projevy v každodenním životě. Pokud bychom hříšnost chtěli popírat, jak bychom potom vysvětlili, že jsou lidé ve skutečnosti tak špatní? Jejich zlé chování není většinou vůbec produktivní a ani výhodné. Je prostě hloupé, zbytečné a iracionální. Nebo to nevidíme, protože jsme si na to zvykli?
// pak se zas dostávám do konfliktu s absolutně dobrým Bohem, který jediný má v moci nastavit jakoukoliv přirozenost.
Není přece možné nastavit bytost tak, aby si mohla svobodně vybrat, jestli chce být s Bohem, svým Stvořitelem, nebo chce být nezávislá. Bůh, zdá se, musel bytosti stvořit takovéto, nezávislé. To už ale vyplývá z předpokladu existence osobního Boha, který tvořil proto, aby měl vztah lásky se svým stvořením. Snad to dá rozum, že skutečná láska si nejde nijak vynutit, musí být dobrovolná, aby to vůbec byla láska. Bůh tedy neměl jinou možnost. Kdyby měl, udělal by to jinak. Hříšná přirozenost nebyla nastavená při stvoření, ale je důsledkem konfliktu mezi záměrem stvoření a skutečnou volbou člověka, což umožnila svobodná vůle, jež Bůh do svého stvoření implementoval. Následovalo prokletí celého svět Bohem, což je důsledek ne jeho dobroty, ale Božího hněvu pramenícího z Jeho jiných atributů: Svatosti a Spravedlnosti. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Spása jako čistě ideologický konstrukt (Skóre: 1)
Vložil: wollek v Neděle, 14. květen 2017 @ 10:40:37 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Bez existence zla, nelze rozlisit a zhodnotit dobro. Ani teoreticky ani prakticky.
A proč bychom vůbec dobro měli chtít hodnotit, kdyby nebylo zlo?
Bez teto polarity by existence byla staticka, zivot by nemohl pulsovat.
Nesouhlasím. Není důvod si myslet, že by existence byla statická. Proč by měla být? Jeví se mi to, jako pohled příliš spjatý s pohledem očima hříšného člověka odděleného od Boha, který se neumí vžít do jiné situace, či role, než kterou dobře zná.
Pokud jsi presvedcen o opaku, zkus teoreticky nastinit jak by takovy vesmir vypadal...
To by bylo hodně na dlouho. Spíše bych se zeptal, které zlé věci nutně potřebujeme k životu, aby existence nebyla neměnná? Potřebujeme nemoci, násilí, přírodní karastrofy, smrt, hlad, lež, cizoložství, nevěru, zlobu, neštěstí, zradu, strach, pocit viny, atd. atd. k tomu, aby mohl existovat spokojený život? Pokud ano, proč? A prosím nehodnotit opět pohledem hříšného člověka, jako například, že když prožívá jenom dobro, tak se stane rozmazleným, nebo že by neprožíval štěstí, apod. - to je pravda pouze tehdy, když má sklony k hříchu - z ničeho nevyplývá, že by to tak muselo být vždy, a za všech okolností.
Klicem k zivotu je vdecnost. Nejen za dobre, ale i za zle. Protoze zle nam odkryva to dobre a umoznuje poznani dobreho. Kdyby bylo dobro samozrejme, nemelo by zadnou hodnotu.
S tím opravdu lze souhlasit pouze z vysoce omezené pozice hříšného člověka, který si neumí představit nic jiného. Proč by člověk nemohl být vděčný, aniž by poznal zlo? To jsou spíše filosofické názory zcela opomíjející pohled Boží. Ano, platí to pro svět, ve kterém jsme zvyklí žít, ale zobecnění do absolutní roviny, že to tak musí být vždy a nikdy jinak, je neobhajitelné. Je to podmíněné hříšným myšlením člověka, a aby vůbec bylo možné pochopit, proč je to obecně nepravdivá představa, je třeba si být dostatečně vědomí, co to být hříšný, nebo v moci hříchu, co to skutečně znamená.
Nemanifestovane znamena neprojevene. Nejedna se o vagni pojmy. Buh se projevuje (manifestuje) ve svem stvoreni. Ale existuje i sam o sobe jako nevyjevene byti. Nebot Buh je Existence.
Stále se mi to jeví jako prázdné pojmy bez skutečného obsahu. Myslím, že pro jednoduchost bychom si měli bohatě vystačit s pojmem Bůh, příp. Stvořitel, což je prakticky totéž. Přidávat Existence, Absolutna, bytí, apod. je jenom mlžení. Dalo by se tomu vyhnout, nebo jasně tato slova definovat? Tak, abych se třeba mohl ptát na upřesňující otázky k atributům a dalším vlastnostem těchto pojmů.
Zmínka o evoluci a involuci mi zde nijak tématicky nezapadá - to by šlo probírat jinde. Už tak se nám to může pěkně rozvětvit :-) . |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spása jako čistě ideologický konstrukt (Skóre: 1)
Vložil: tele v Neděle, 14. květen 2017 @ 16:28:44 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Šalom,
//To by bylo hodně na dlouho. Spíše bych se zeptal, které zlé věci nutně potřebujeme k životu, aby existence nebyla neměnná? Potřebujeme nemoci, násilí, přírodní karastrofy, smrt, hlad, lež, cizoložství, nevěru, zlobu, neštěstí, zradu, strach, pocit viny, atd. atd. k tomu, aby mohl existovat spokojený život? Pokud ano, proč? A prosím nehodnotit opět pohledem hříšného člověka, jako například, že když prožívá jenom dobro, tak se stane rozmazleným, nebo že by neprožíval štěstí, apod. - to je pravda pouze tehdy, když má sklony k hříchu - z ničeho nevyplývá, že by to tak muselo být vždy, a za všech okolností.//
Spíše bych se zeptal, které zlé věci nutně potřebujeme k životu, aby existence nebyla neměnná? Potřebujeme nemoci, násilí, přírodní karastrofy, smrt, hlad, lež, cizoložství, nevěru, zlobu, neštěstí, zradu, strach, pocit viny, atd. atd. k tomu, aby mohl existovat spokojený život? Pokud ano, proč?
Použiji tvé taktické odpovědi :) Spíše by ses měl ptát na to, co může člověk udělat s tím, aby nebylo (tolik) nemocí, násilí, přírodních katastrov, (zbytečných) úmrtí, hladu, lží, cizoložství, nevěr, zloby, neštěstí, zrad, strachu, pocitů vin, atd. atd. atd. a mohl existovat spokojený život. Pokud ano, jak? Pokud ne, proč?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spása jako čistě ideologický konstrukt (Skóre: 1)
Vložil: wollek v Neděle, 14. květen 2017 @ 19:34:26 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Tele, mohl bych Tě poprosit, abys mne tentokrát nechal diskutovat s Melissokomosem, bude-li o to stát? Tak, jak je u Tebe obvyklé, postavíš se na stranu toho méně křesťanského, méně faktického a více vágního. V podstatě jsi nenapsal naprosto nic podnětného, pouze svou projekci tvrdě založenou na pozorovatelné realitě (tj. např. co nevidíš jsou obrazy - andělé, nebo co se Ti zdá nereálné, tomu je třeba změnit význam - nasycení tisíců), a nepomohly sebefaktičtější či sebekorektnější argumenty, a k tomu své obvyklé hodnocení typu: 'taktické', 'vyhýbavé', 'u tebe se vyskytuje často' nebo co bych měl hodnotit a ptát se.... - pokud sis nevšiml, tak jsem v tomto vláknu prakticky vyhýbal jakémukoliv osobnímu konkaktu, a dokud to bude pro mne svým způsobem intelentuálně zajímavé, tak bych v tom rád pokračoval i nadále. Diskuzí toho typu, kam se to snažíš převést, jsem si po návratu na GS užil až až, a věř mi, že mne přirozené ani příjemné nejsou - s některými to však jinak nejde. Chápu, že nemůžeš překousnout některá má odhalení z minulosti, nicméně můžeš to vyřešit podobně jako já - navzájem na sebe nereagovat - nebo jenom ryze fakticky, což jsi nyní ani vzdáleně neudělal.
Něco málo nezbytného k věci:
Spíše by ses měl ptát na to, co může člověk udělat s tím, aby nebylo (tolik) nemocí, násilí, přírodních katastrov, (zbytečných) úmrtí, hladu, lží, cizoložství, nevěr, zloby, neštěstí, zrad, strachu, pocitů vin, atd. atd. atd. Nesmyslné ptát se na toto, když smyslem bylo hledat odpověď na to, jak by mohl být svět zcela beze zla. Základem křesťanské víry je víra v to, že člověk je hříšný ztracený, potřebuje spásu, a není v moci člověka na hříchem a zlem zvítězit. I když třeba sám na těchto věcech mám podíl minimální nebo nulový, asi těžko budu živit děti v Africe, kde prostě dospělí nemají zodpovědnost, aby si před početím spočítali, kolik dětí uživí, těžko budu lidi přesvědčovat, aby si byli věrní a nechávali sex na manželství, těžko budu druhé přesvědčovat, aby nelhali, atd. atd. Dávno jsem ztratil iluze, že jít příkladem něčemu zásadnímu pomůže - i kdyby to změnilo dva lidi okolo, tak určitě ne celý svět - a především, tady jsme řešili něco poněkud jiného, tak proč bych se měl ptát tak jako tele, když to nepovažuji vůbec za relevantní dané tématice? Prostě lidský pohled, lidská snaha učinit člověka lepším, lidská snaha se snad zalíbit Bohu... |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spása jako čistě ideologický konstrukt (Skóre: 1)
Vložil: tele v Neděle, 14. květen 2017 @ 21:20:34 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | //Tele, mohl bych Tě poprosit, abys mne tentokrát nechal diskutovat s Melissokomosem, bude-li o to stát?//
Bez problému.
//Tak, jak je u Tebe obvyklé, postavíš se na stranu toho méně křesťanského, méně faktického a více vágního.//
:))
//V podstatě jsi nenapsal naprosto nic podnětného, pouze svou projekci tvrdě založenou na pozorovatelné realitě (tj. např. co nevidíš jsou obrazy - andělé, nebo co se Ti zdá nereálné, tomu je třeba změnit význam - nasycení tisíců), a nepomohly sebefaktičtější či sebekorektnější argumenty, //
:)))
//a k tomu své obvyklé hodnocení typu: 'taktické', 'vyhýbavé', 'u tebe se vyskytuje často' nebo co bych měl hodnotit a ptát se....//
:))) ohou
//pokud sis nevšiml, tak jsem v tomto vláknu prakticky vyhýbal jakémukoliv osobnímu konkaktu, a dokud to bude pro mne svým způsobem intelentuálně zajímavé, tak bych v tom rád pokračoval i nadále. //
To jsem rozhodně nevypozoroval, spíše naopak. Vše je u tebe "vágní". .. docela rád tak hodnotíš oponenty
//Diskuzí toho typu, kam se to snažíš převést, jsem si po návratu na GS užil až až, a věř mi, že mne přirozené ani příjemné nejsou - s některými to však jinak nejde. Chápu, že nemůžeš překousnout některá má odhalení z minulosti, nicméně můžeš to vyřešit podobně jako já - navzájem na sebe nereagovat - nebo jenom ryze fakticky, což jsi nyní ani vzdáleně neudělal.//
Znám už tvá hodnocení, wolleku. Nic jsi neodhalil.
Ale já tě opravdu nechám diskutovat s Melissokomosem, bude-li o to stát.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spása jako čistě ideologický konstrukt (Skóre: 1)
Vložil: Melissokomos v Neděle, 14. květen 2017 @ 21:31:13 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Vůbec mi nevadí, že se Tele zapojilo do diskuse. Do veřejné diskuse se může zapojit každý a já to vítám, pokud tak učiní kultivovaně. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spása jako čistě ideologický konstrukt (Skóre: 1)
Vložil: tele v Neděle, 14. květen 2017 @ 21:35:47 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Nevadí, Melissokomosi. Nemyslím, že bych se zapojil nějak nekultivovaně. Popovídáme si jindy. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spása jako čistě ideologický konstrukt (Skóre: 1)
Vložil: Melissokomos v Neděle, 14. květen 2017 @ 21:43:50 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | V pohodě. Z mého tvrzení nijak nevyplývá, že bych hodnotil tvé zapojení jako nekultivované. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spása jako čistě ideologický konstruk (Skóre: 1)
Vložil: tele v Neděle, 14. květen 2017 @ 21:48:29 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Vím, "mně" tvá slova také negativně neoslovila. Nechám tě "diskutovat" s wollekem. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spása jako čistě ideologický konstrukt (Skóre: 1)
Vložil: wollek v Neděle, 14. květen 2017 @ 23:43:09 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Jediné, na co vůbec nějak stojí reagovat, je následující:
Promiň, ale opravdu napsat o názoru či konkrétním pojmu, že je vágní, dobrý, špatný, nepromyšlený, výborný apod. není hodnocení oponenta, ale pouze konkrétního názoru či výrazu - může to být především výzvou k jeho případné další specifikaci, upřesnění - úplně stejně jako mé otevřené odpovědi. S někým, kdo toto nechápe a zároveň je ve svých komentářích silně osobní, urýpaný, se už fakt nedá bavit o ničem :-(. A doufám, že to budeš respektovat. Minimálně do doby, než budeš mít na všechny stejná měřítka a budeš pokud možno ctít objektivitu. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spása jako čistě ideologický konstrukt (Skóre: 1)
Vložil: tele v Pondělí, 15. květen 2017 @ 04:46:17 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Podívej, wolleku. Osobní jsi dost. Že to vyjevuješ, je dobře. Chtěl jsi, abych tě tady nerušil, to dělám. A vysněné mé cíle a mé cesty, ty jsou Tobě docela skryty, zřetelně to vysvětluješ, tak jak pusinkovitě píšeš.:) Máš tu prostor, já si s Melissokomosem popovídám jindy a rád zase bez tvé přítomnosti a tvých vágních vět. PřejiŠalom v diskuzi. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spása jako čistě ideologický konstrukt (Skóre: 1)
Vložil: wollek v Pondělí, 15. květen 2017 @ 08:04:21 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Povídat sis s ním býval mohl i tady, pochopitelně, a reagovat k němu a za sebe. Aby bylo jasno. Ale nepotřebuji, a to by se dělat nemělo nikdy, vstoupit do diskuze takovým způsobem, jako jsi to udělal Ty.
Nepotřebuji Tvé soudy, ani překrucování mých komentářů. Kdyby celý svět Ti říkal, že sám píšeš nejasné, neurčitě, abys mohl donekonečně točit a vykrucovat se jako had, tak si budeš stále tlačit svoji a předsvědčovat o svém vidění ve stylu. 'to já ne, to ty'. Jen jsem si otevřel komentáře za několik posledních hodin a hned tu našel dalšího, který má z Tebe úplně stejný pocit (cituji):
"Vím, že píšeš schválně takto nejasně a nevyjádříš se přímo. Předpokládám že z tebe nedostanu který den je den smrti a který den je den života. Nevadí mi to, klidně se nad tvými příspěvky budu zamýšlet. A třeba to jednou i napíšeš."
Někoho to baví se nad Tvými větami zamýšlet, někoho ne - já si Tě nevšímal dost dlouho: Teďka jsem Tě stručně poprosil, zda bys mohl jednat stejně jako já a místo toho už mi tu píšeš asi třetí příspěvek a neustále soudíš, jsi čím dál osobnější a reagovat se na to nedá jinak, než podobně, osobně, nebo vůbec - jinak to prostě neumím. Jestli to potřebuješ do sbírky Tvých 'důkazů', které proti wollekovi potřebuješ nastřádat, abys je nadále mohl ve svých silně manipulativních a sugestivních kritikách používat, tak jsem Ti doufám poskytl kvalitní materiál - a jinak Tě znovu a naposledy prosím, abys sis Tvým stylem diskutoval pouze s Těmi, které to baví, kterým je Tvůj osobní a nefaktický styl diskutování blízký, nebo s těmi, kteří Tě dosud neodhalili. A názor na wolleka a na další diskutéry, nech prosím na druhých lidech - nechť si jej udělají sami. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spása jako čistě ideologický konstruk (Skóre: 1)
Vložil: tele v Pondělí, 15. květen 2017 @ 15:56:21 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | :) Nepiš mi. Popřál jsem Ti Šalom v diskuzi s Melissokomosem a napsal Ti, že Tě na tvé přání s ním nechám diskutovat. Tečka přeci. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spása jako čistě ideologický konstrukt (Skóre: 1)
Vložil: Melissokomos v Neděle, 14. květen 2017 @ 21:28:18 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) |
A proč bychom vůbec dobro měli chtít hodnotit, kdyby nebylo zlo?
To je pouze hypotetická otázka. Kdyby nebylo zlo, nebylo by ani dobro. Nebylo by co hodnotit. A tak tomu skutečně objektivně i je. Ale z našeho egem omezeného pohledu, tedy tyto kategorie vnímáme ač z absolutního hlediska neexistují. Tady se neshodneme. Nevadí.
---------------------
Nesouhlasím. Není důvod si myslet, že by existence byla statická. Proč by měla být? Jeví se mi to, jako pohled příliš spjatý s pohledem očima hříšného člověka odděleného od Boha, který se neumí vžít do jiné situace, či role, než kterou dobře zná.
Samozřejmě, že existence bez interakci je statická. A interakce nutně vyžadují polaritu. Představ jiný teoretický vesmír, kde toto neplatí a existence není statická. Představ ty jiné role, jiné situace než ty, které dobře známe. Rád si to pročtu, skutečně.
-------------------
To by bylo hodně na dlouho. Spíše bych se zeptal, které zlé věci nutně potřebujeme k životu, aby existence nebyla neměnná? Potřebujeme nemoci, násilí, přírodní karastrofy, smrt, hlad, lež, cizoložství, nevěru, zlobu, neštěstí, zradu, strach, pocit viny, atd. atd. k tomu, aby mohl existovat spokojený život? Pokud ano, proč? A prosím nehodnotit opět pohledem hříšného člověka, jako například, že když prožívá jenom dobro, tak se stane rozmazleným, nebo že by neprožíval štěstí, apod. - to je pravda pouze tehdy, když má sklony k hříchu - z ničeho nevyplývá, že by to tak muselo být vždy, a za všech okolností.
Máme snad málo času? Klidně to rozveď. Jinak nerozumím otázkám (aby byla existence neměnná?). Co je to spokojený život?
--------------------
S tím opravdu lze souhlasit pouze z vysoce omezené pozice hříšného člověka, který si neumí představit nic jiného. Proč by člověk nemohl být vděčný, aniž by poznal zlo? To jsou spíše filosofické názory zcela opomíjející pohled Boží. Ano, platí to pro svět, ve kterém jsme zvyklí žít, ale zobecnění do absolutní roviny, že to tak musí být vždy a nikdy jinak, je neobhajitelné. Je to podmíněné hříšným myšlením člověka, a aby vůbec bylo možné pochopit, proč je to obecně nepravdivá představa, je třeba si být dostatečně vědomí, co to být hříšný, nebo v moci hříchu, co to skutečně znamená.
Ten hřích je ale dobré argumetační zaklínadlo. S tím je těžké "zápasit":) Z mé vysoce omezené pozice hříšného člověka to tak vidím. Jsem Bohu vděčný za vše. Jsem vděčný za existenci takovou jaká je, je to Dar a Tajemství.
--------------------
Stále se mi to jeví jako prázdné pojmy bez skutečného obsahu. Myslím, že pro jednoduchost bychom si měli bohatě vystačit s pojmem Bůh, příp. Stvořitel, což je prakticky totéž. Přidávat Existence, Absolutna, bytí, apod. je jenom mlžení. Dalo by se tomu vyhnout, nebo jasně tato slova definovat? Tak, abych se třeba mohl ptát na upřesňující otázky k atributům a dalším vlastnostem těchto pojmů.
Pokud tě tyto slova dráždí, klidně je vypustím. Ale mám za to, že jsou to dobře definované termíny. Nevím proč bych je měl definovat já znovu?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Spása jako čistě ideologický konstrukt (Skóre: 1)
Vložil: wollek v Pondělí, 15. květen 2017 @ 00:15:17 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | To je pouze hypotetická otázka. Kdyby nebylo zlo, nebylo by ani dobro.
A proč by nemohlo být jenom dobro? Co tomu konkrétně brání?
Sice nevadí, ale otázkou je proč. I kdybychom uznali, že dobro samo o sobě bez zla nemá smysl (záleží, co bychom tím rozuměli, ale třeba by všichni všechno dělali podle Boží a nikdy se Bohu nikdo nevzepřel), tak stále nechápu, proč by dobro a zlo nemohlo v absolutním smyslu existovat. Souhlasil bych s tím všema deseti z pohledu ateismu, ovšem nedává to smysl z hlediska víry v osobního Boha. Chtělo by to více rozvést a zdůvodnit, mělo-li by to být jinak - Bůh by totiž měl být tím, kdo definuje absolutní dobro a absolutní zlo, resp. zlo a dobro v absolutním smyslu těchto slov. Představ jiný teoretický vesmír, kde toto neplatí a existence není statická. Představ ty jiné role, jiné situace než ty, které dobře známe. Rád si to pročtu, skutečně.
Mnohé jsme naznačil minule. Nemoci být nemusí, přírodní katastrofy taky ne. Pokud by stvoření na místě člověka byla bez hříchu a plnila Boží vůli, která by sama o sobě byla definicí dobra, pak by také mnoho zlého vypadlo. Stvoření by nemusela umírat, vesmír je dostatečně velký, že by se dal stvořit tak, aby se do něj vešla všechna stvoření a nikdy neumřela. Prožívala by pouze více nebo méně pozitivní zkušenosti. Nebyla by postižená hříchem, nemohla by propadnou negativním myšlenkám žádného typu - prostě by to nebylo možné.
Máme snad málo času?
Ne, ale nejsem schopen podat Ti dostatečně vyčerpávající odpověď, obraz takového světa v rámci jednoho příspěvku, když navíc postrádám podstatu toho, o co Ti jde, v čem by měl být problém.
Klidně to rozveď.
Budu se snažit tak dlouho, jak to bude možné - nicméně vzájemnou interakcí, Potřebuji znát Tvé námitky, jinak se mi těžko oponuje 'ničemu' konkrétnímu.
Jinak nerozumím otázkám (aby byla existence neměnná?). Co je to spokojený život?
To první jsi napsal sám (Bez teto polarity by existence byla staticka), možná nepochopení z mé strany. A spokojený život? Taková existence živé bytosti, kdy by nepociťovala a nevnímala žádné jevy jako negativní.
Ten hřích je ale dobré argumetační zaklínadlo.
Zaklínadlo bych to vnímal z pozice toho, kdo sám pořádně nechápe svou hříšnost, která ho oddělila od Boha. Nemyslím si, že to přímo souvisí s vděčností Bohu, kterou následně zmiňuješ. Vlastně nevím, jak na to zaklínadlo mám reagovat - snad bych potřeboval vědět, proč hříšnost vnímáš jako zaklínadlo, a ne jako smutnou a tvrdou realitu...
Pokud tě tyto slova dráždí, klidně je vypustím.
Vůbec mně nedráždí - jenom se mi zdají zbytečná, nevyjasněná, zavádějící a hlavně zbytečně komplikující diskuze a rozmělňující už tak dost abstraktní představy, které o Bohu a duchovním světě obecně máme, nebo vůbec při svém velmi omezeném poznání mít můžeme. Nevadí mi, ale musel bys vysvětlit jejich smysl ve Tvém chápání. Ty je možná vyjasněné máš, mnoho dalších lidí snad také, ale já jejich užitek v naší diskuzi nevnímám - máme-li se nějak posunout, nebo si vůbec porozumět, co kdo čím myslí. |
]
|
|
|
|
