Grano Salis - Cesta Božího lidu (věřícho)

poslal gregorios777

Písmo je dáno k našemu ponaučení a zjevuje také cestu Božího lidu i jednotlivého věřícího...

Ve zkratce je vše obsaženo v cestě Božího Izraele z Egypta do zaslíbené země. Izrael procházel analogickými situacemi, jako prochází i jednotlivý věřící v Krista.

Víru v krev Kristovu, křest ve vodě i v Duchu, vidíme v pomazání veřejí dveří krví beránka bez vady, v průchodu Rudým mořem a ve křtu v oblaku Boží přítomnosti.

Pak následuje asi to nejhorší, co může být - cesta pouští. To symbolizuje tělesnost věřícího spaseného Kristovce, který, ač je v něm již nový Život Krista, stále víceméně žije v padlé tělesnosti. Je to však také obraz toho, že když věrný věřící se (tak jako člověk na poušti) oddělí od tohoto světa, tak ho stále pronásledují vzpomínky na egyptskou (světskou) zeleninu a ovoce. Na poušti se nudí a stále ho to svádí hledět zpět do Egypta. A často se tam srdcem a někdy i tělem vrací. Jeho jedinou Boží stravou je totiž prozatím jen mana - symbolizující Boží Slovo. Ještě není v zaslíbené zemi a ještě nepřevzal bohaté a slavné dědictví, které se v ní nachází.

V praxi je mnoho věřících, kteří z Egypta na poušť dokonce ani nevyjdou, protože na poušti není NIC z věcí, které jsou v Egyptě - nejsou tam ani světská média (noviny, časopisy, knihy, televize, PC hry apod. Internet je tam pouze pro duchovní věci) - a proto je to tam pro ně vrcholně nudné. Nejsou ještě schopni zůstávat trvale pouze v modlitbě a Slovu Božím (Sk 6,4). Nicméně ti, z nich, kteří vnímají tuto nutnost posvěcení (oddělení) se od tohoto světa, mohou mít šanci se skrze víru (víra ani láska Otcova ve spojení se světem nemůže existovat - 1Jan 2,15, protože to je ve skutečnosti víra Kristova-Boží) dostat do zaslíbené země, pokud jim ovšem někdo, kdo už tam je, ukáže učení Písma, skrze které to jde.

Takže první podmínkou výstupu z Egypta směrem k zaslíbené zemi (dědictví v Kristu), je vstoupit na pousť a oddělit se od Egypta (světa) ve všech možných směrech. Jde pochopitelně o vnitřní oddělení, ne o fyzické. Nestanou se z nás poustevníci žijící někde na sloupu. Toto oddělení probíhá v podstatě víceméně ve vlastní síle, protože vlastní síla zaniká až v zaslíbené zemi - v odpočinutí. Do té doby děláme víceméně své vlastní skutky. Je třeba k tomu nasadit vlastní sílu.

"Neb kdožkoli všel v odpočinutí jeho, takéť i on odpočinul od skutků svých, jako i Bůh od svých" (Žd 4,10)

Pokud splníme tuto podmínku oddělení od světa, pokud i naše oči (přestaneme-li hledět chtivě na ženy/muže) a ústa (přestaneme-li mluvit nečisté věci) posvětíme pro Boha, jsou vytvořeny podmínky pro existenci víry Kristovy.

Pak musíme vědět a následně mít zjeveno, že ZASLÍBENÁ ZEMĚ nám, tak, jako Izraelovi, již byla dána. Izrael však s tímto Božím Slovem nespojil svoji víru a proto do zaslíbené země v první generaci nevešel - až na dva lidi, Jozue a Káleba. Situace se opakuje i dnes. Z obrovské masy tzv. "křesťanů" vešlo do bohatého a slavného dědictví v Kristu jen zanedbatelné procento věřících. Ti však mají jako Jozue a Káleb pomoci vejít ostatním.

Izrael měl projevit víru přes veškeré okolnosti, které byly proti němu - obrovští a silní obři, které bydleli v té zemi (síla hříchu, která je vždy mnohem silnější než my sami), Izrael tu zemi už měl a stačily pouze kroky víry a kam by šlápl, byl by jeho kus té země oplývající mlékem a strdím.

A my, věřící v Krista nemusíme zabírat zemi po kouskách, protože Kristus již své dílo DOKONAL, je hotové a my si ho máme pouze vzít vírou. I nám již bylo od Jeho Božské moci vše, co je třeba k životu a ke zbožnosti, darováno (2Pt 1, 3-4). Byla nám dána Božská přirozenost, skrze kterou jsme svobodni od žádostí světa.

Víra pochází z Božího Slova (proto je to Boží/Kristova víra, je to jeho dar nám) a proto se máme neustále zabývat Božími výroky, které se týkají právě našeho odpočinutí v Kristu, našeho bohatého dědictví v Něm. Příslušné pasáže Slova jsou v mém článku EVANGELIUM - OBJEKTIVNÍ FAKTA, zde na Granu. Osobně jsem si tato Slova vypsal na zvláštní papír, který jsem měl (a mám) neustále u sebe a často jsem se jimi zabýval - četl si je nahlas, modlil se je, děkoval Bohu za to, co v nich je a věřil jim.

Jsou to skutečnosti, které vydobylo Kristovo ukřižování a vzkříšení a nenebevstoupení. Je to naše dědictví. Pokud věříme, zakusíme Moc vzkříšení živého Krista v nás a jeho vítězství nad hříchem i nad hříchy.

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace