...lidé jsou někdy nestkutečně povrchní.

Agnostik vi, ze rozumove nelze Boha dokazovat, proto se o to ani nesnazi. V tomto smyslu jsem urcite agnostikem. V Boha neverim. Boha si uvedomuju, ale nikoliv rozumem.

Vitej mezi salomaky:) Pokusim se. Vnimam urcite "dusevni pravdy" (psychologicke skutecnosti), ktere nejsou zavisle na kritickem/logickem mysleni. Tedy nejsou prijatelne rozumem, jsou iracionalni. Tyto pravdy se promitaji do naseho vedomi napriklad jako hledani smyslu nasi existence. A racionalni pristup nedava a ani nemuze dat na tyto otazky odpoved. Kdyz budeme patrat dale, objevime urcite vzory, ktere se stale opakuji, ale ne kausalne nybrz spise koincidentalne. Buh je transcendentalni, az bych rekl "neskutecny". Dokonce bych mohl rici, ze Buh neexistuje! A z tohoto niceho, povstalo vsecko (mysterium big bangu, planckuv cas 0). Opravdu v Boha neverim jako v bytost. "On" neni uchopitelny zadnym obrazem (a i pojmy jako "bytost", "entita" jsou pouhe obrazy), ktery povstava v nasi mysli. A pojeti Boha se meni v zavislosti na promenach cloveka. Buh vsemohouci a vsevedouci neni nicim omezeny a tak nemuze reflektovat. Naopak omezeny clovek je schopen sebereflexe. Mozna proto Buh v ruznych mytech tolik touzi stat se clovekem. Buh v nas povstava k zivotu, kdyz si ho uvedomime. Odpovedel jsem na tvoji otazku?

Studoval jsem kdysi fysiku, ale tento svet jsem davno opustil (zajem mi zustal). Nasel jsem sve poslani jako "melissokomos". Cetl jsem tvuj zajimavy zivotni pribeh na webu a vidim, ze ho stale "pises" dal. Napada me k nemu jeden bonmot: K poznani Boha je nezbytna smrt Boha. Aneb kacirsky:

"Nepřestávat se svým hledáním má ten, kdo hledá, dokud nenalezne. A až nalezne, bude otřesen a když bude otřesen, bude se divit a stane se pánem nade vším, co jest."

Pekny zbytek vecera i Tobe,

M.

Kez bych byl v polovine cesty. Ja vim, ze jsem stale na zacatku cesty, ale take vim, ze jsem jiz vykrocil a jakym smerem. To kdyz se zvedne mlha a v dalce se zableskne vrchol. Cesta nahoru je vzdy namahava. Cas od casu mi ztuhnou nohy a musim na chvili zastavit a vzit to po vrstevnici. To kdyz narazim na prilis velky sklon a skutalim se dolu. Tak proste vstanu a jdu dal a obcas na te ceste nekoho potkam a chvili jdeme spolu. Nekdy jdu sam a leckdy se musim vyhybat tem co se riti v protismeru. Kdyz se to nepovede, tak do sebe narazime. Cesta je cil.

třeba jsi, třeba nejsi - časově možná ne, myšlenkové snad ano :-). Hezky jsi to popsal. Přeji Ti, abys během své cesty našel uspokojení svého intelektu a také, a to zejména, odpočinutí své duši a svému duchu - abys prostě poznal klid a pokoj. 

Souhlasím s tím, že mnohdy cílem, případně smyslem, je samotná cesta k němu, k tomu cíli. Platí to docela obecně a je to silné. Není mnoho lidí, co toto pochopili.

Dobrou noc,

wollek

samozřejmě i agnostik něčemu věří. Tuším třeba, že pravda je nepoznatelná. Nebo věří, že Bůh zřejmě není, ale být může, protože nelze dokázat ani jedno :-) . 

Možná si ani neuvědomuješ jistý rozpor v této větě. Vyjádřil bych to asi takto: Právě proto, že žádný objektivní a ověřitelný důkaz pro exitenci Boha není, mohu vůbec věřit, že Bůh je. Nepotřebuji však věřit, že mám manželku, protože to vím, a dá se to ověřit. Navíc ke všemu stačí jen jeden objektivni důkaz, není třeba zdůrazňovat, že jsi nenašel ani jeden.

Já třeba taky důkaz nenašel, a ani ho nehledám, a právě proto bych třeba podle té mizerné definice těch pomatených Ateistů, byl také ateistou...

Bůh děr je ovšem argumentem ateistů. Nevím jak jiným křesťanům, ale mně se to jeví jako uměle vytvořená představa, že Bohem potřebujeme zaplácnout díry. Proč si to vůbec myslíš, a v čem by tento postoj měl být logický? Pro mne osobně se naopak poznáním prostor pro víru Bpha zvětšuje. Poznání totiž ukazuje na složitost, a taky nepředstavitelnost mnohých jevů a faktů o vesmíru, hmotě, světě - a když jsem to poznání neměl (a lidé dříve ho neměli vůbec), tak se mi řada věcí jevila mnohem jednodušších, představitelnějších, řekl bych i samozřejmějších, a tedy mnohem méně potřebovaly vysvětlení svého původu Stvořitelem.

Bůh děr - je asi tak 'kvalitní' argument jako, že nemožnost času doplynout z minus nekonečna do našeho aktuálního okamžiku, vyřešíme tak, že nekonečnou časovou osu rozdělíme na nekonečně mnoho konečných časových úseků (vesmírů), a je vymalováno. Takto uvažují ateisté, nikoliv zdravě myslící člověk odkojený matematickou a fyzikou.

Jasně, to beru. Líbí se mi už to, že píšeš o víře. Kdo ví, co bude, jak bude - nakonec se mohou mýlit úplně všichni, resp. je prakticky jisté, že každý se mýlí alespoň v něčem. Přesto vnímám zásadní otázky, které věda nikdy nevysvětlí. A to jsou třeba ty iracionální (řekl bych zdánlivě) záležitosti, jež zmiňoval Melissokomos.

Hezký zbytek roku Ti přeje,

wollek

ano, rozumím tomu, že víru nehledáš. Sice nevím, jak jsi přišel na to, že víru potřebuji - nemyslím si, že bych něco takového někdy napsal. Ani to, že bych své přání a potřeby vydával za skutečnost. Tak to určitě není a nebylo. Má přání a potřeby jsou skutečností samy o sobě, ale s mou vírou mají minimum společného. 

Bavíme-li se takto obecně, bez nějakých osobních přání a tužeb, pak bych řekl, že pro mne nejsou důvodem k víře objektivně ověřitelné důkazy (a nepovažuji ani za dobré je chtít, neboť bychom víru ztratili - máš-li v něčem jistotu, víru nepotřebuješ a logicky ji ztratíš), ale důvodem jsou nejrůznější indície pro přijetí zrovna víry v Krista, a žádné jiné. A zrovna tak zde hraje roli, neexistence stejně uspokojivé alternativy (samozřejmě podle mých intelektuálních měřítek).

Tedy neformuloval bych to jako alternativu Tvého vyjádření, které zní:

ale spíše bych to vyjádřil tak, že právě víra vyžaduje neexistenci objektivních důkazů. Ale nad to by měla být opodstatněná nepřímými indiciemi, měla by být vnitřně bezrozporná (podotýkám, toto ještě nevyžaduje nerozpornost Biblle na úrovni výrokové logiky, ale vyžaduje takový výklad Bible, který nebude vytvářet rozporné konflitky na úrovni víry) - a taky nesmí existovat přijatelnější alternativa.

Pokud jde o genocidy, tak souhlas jak to píšeš. Nakolik Tvé vyjádření koreluje se skutečnostmi popisovanými v Bibli, lze stěží zcela objektivně komentovat - na rozdíl od toho, když někdo glorifikuje zločiny nedávné historie, jejichž kontext je nám dostečně dobře znám. Předpokládám, že kdyby podle aktuálních Božích požadavků definovaných Biblí pro člověka aktuálně žijícího na Zemi, mělo být něco jiného než láska k bližnímu, tak, že bych poselství Bible nevěřil. Pokud jde o to, že si Bůh může se svým stvořením dělat v podstatě, co uzná za správné, pak se mi to jeví jako obecně správné a logické také. Pokud nějaký člověk vydává své přání za vůli nebo slovo Boží, jeví se mi to jako odporné a často velmi zlé.

Pokud jde o tu časovou osu, narážel jsem na diskuze z Ateistů. Jednou ze skutečností je, že čas nemohl existovat věčně, od minus nekonečna. Časoprostor musel mít svůj počátek. A na tom se víceméně shodnou i ateističtí vědci. Přesto někdo přišel s nápadem nekonečně mnoha časově omezených vesmírů, a měl za to, že tím problém vyřešil. 

Podle mne čas existuje (plyne) pouze tam kde je hmota, resp. časoprostor. Mimo něj čas, jak jej známe, neexistuje. A nepovažuji za (matematicky) možné, aby hmota, a tedy čas, mohly existovat od 'minus nekonečna', nebo-li vždy, od věčnosti - časový úsek mezi aktuálním časem a tím pomyslným bodem v minus nekonečnu by totiž byl časem nepřeklenutelný, a tedy by čas nikdy do našeho okamžiku nemohl doplynout. Pokud bychom se v čase pohybovali v jednom směru, mělo by to teoreticky být možné (po časové ose), i ve směru opačném. Jenže jakkoliv daleko zpět bychom se po časové ose vrátili, stále by před náma byla nekonečně daleká vzdálenost, takže bychom se nikdy (ani v limitě) na konec nedostali. A když to nejde v jednom směru, tak to nejde ani opačně, v tom směru přirozeném. Samozřejmě jde o jisté zjednodušení, neboť čas nemusí plynout všude stejně, ani nemusí být konstantní, nicméně nic z tohoto nijak tomu základnímu problému o nutné konečnosti času nepomůže. Čas někdy začít plynout musel, a to máš třeba hned jednu díru, kterou těžko věda někdy vysvětlí a bude nutné předpokládat prvotního hybatele, tvůrce času, případně časoprostoru, který by na čase prostoru, a tedy ani hmotě, nijak závislý nebyl.

wollek

Teplo chybí tam, kde chybí život...

Ani nevím proč, tak mě to nějak napadlo:)

  A jaký k tomu máte důvod? Je nějaký konkrétní důvod, který vás k takovému chování vede?

Píšeš o pýše, i jinde se zmiňuješ, že pýcha se ani křesťanům nevyhýbá.

Domníváš se, že jsou zde tací, jejichž pýcha je zraňována. Nejmenuješ přímo.

Co když se mýlíš a soudíš nespravedlivě? Jen připisuješ uvažování,myšlenky, které ve skutečnosti dotyčným ani na mysl nevstoupily?

Je to těžké psát takhle neurčitě, nekonkrétně. Ani nevím, jestli jsi někdy mluvil přímo, a tak, aby bylo jasné, na čem se tvé hodnocení zakládá. 

Ani Noname nepopřel, že jej používáš, akorát přiznává, že ne na něj. 

Jestliže si ani neuvědomuješ, jak tvá řeč působí a děláš to nevědomě, máš problém. Tedy, za předpokladu, že bys rád, aby ti lidé rozumněli, chápali a nepřisuzovali ti negativní myšlení a cynismus. 

On ten sarkasmus je spojen většinou s lidmi inteligentními, bystrými. Ve světě je to dost rozšířený styl humoru.

 Některými lidmi i oceňovaný, ovšem většinou jen do té doby, dokud se tato kousavá řeč neobrátí proti nim samotným.

Myslivec není cynik, jeho styl je jiný, přímý. A nejspíš ví co, kdy a proč  napíše. On si je vědom, jak jeho řeč působí. 

 

  

 

  Pro římského katolíka není ta otázka absurdní, ale reálná, uvažuje jinak než ty a uvažuje o tom vážně. Když jsem byl římský katolík, tak jsem vraždu Jana Husa obhajoval. Nevím, zda bych se přidal na stranu těch, co přidávali polínka, ale vzhledem k tehdejší manipulaci v ŘKC bych se nedivil...

  Pro křesťany je samozřejmě takové uvažování absurdní. Když si ale uvědomíš, že někteří lidé si promítají své uvažování a stav do druhých a myslí si, že všichni by přihodili polínko...

  Tonik

  Možná se ani tak netrápí tím, co bylo, ale tím, co je. Ono se toho příliš mnoho podstatného nezměnilo.

  A ano, i v Husově době se našlo mnoho Gamalielů a snažili se o korektní jednání a proces. Což ale bylo těžké proti pirátským vzbouřencům a samozvancům, v prostředí těžkého rozdělení, nesnášenlivosti, válek a sektářství. Podobně těžké, jako v době Pána Ježíše.

Honzo, a co kdyby sis na odpověděl sám? Třeba v kontextu těchto veršů:

Vaše prostředí neznám. Ale jednou jsme byli na návštěvě u přátel, katoliků. Přišel tam i jejich kněz - a oni ho oslovili 'Otče' - to bylo něco šíleného, ani jsem nechtěl věřit vlastním uším. 

To je však důvod, proč si na takové otázky musíte zřejmě odpovědět sami. My věříme v Ježíše Krista vzkříšeného, který je jediný Učitel, jedinou hlavou církve (shormáždění vyvolaných), a jehož Otec je naším jediným Otcem. 

Písmo ani náš Ježíš Kristus tady rozhodně nenechal prostor, aby nám nějaký starý pán, nazývaný Papežem, dělal nějakého prostředníka, nebo dokonce byl neomylný. My máme jediného prostředníka, jak praví Písmo:

Takže jak na to, Honzo, odpovíš? Máš stejného Krista jako my? A jsi ochoten pro tuto pravdu obětovat Papeže, jakožto neposlušného starce chátrajícího na rozumu, který se vzpírá a protiví Božímu slovu? Osobně o tom dost silně pochybuji. Pak bych si třeba já netroufl jednoznačně odpovědět na otázku, zda máme společného Krista. Za sebe odpovědět umím. Ale za Tebe, nebo jiné katolíky nikoliv.

Osobně mi stočení diskuze tímto směrem přijde nesmyslné a když tak se ptej Honzy. Osobně to považuji za ryze účelové odběhnutí od podstaty toho, co mnou zmíněné výroky mají ve skutečnosti vyjádřit. Vždyť se podívej sám na toho učitele:

1 Kor 12:29  Jsou snad všichni apoštoly? Jsou všichni proroky? Jsou všichni učiteli? Mají všichni moc činit divy?

Sk 13:1  V Antiochii byli v církvi proroci a učitelé: Barnabáš, Simeon zvaný Černý, Lucius z Kyrény, Manahem, který býval druhem tetrarchy Heroda, a Saul.

1 Tim 2:7  Byl jsem ustanoven hlasatelem a apoštolem tohoto svědectví - mluvím pravdu a nelžu - učitelem pohanů ve víře a v pravdě.

2 Tim 1:11  K jeho zvěstování jsem já byl ustanoven hlasatelem, apoštolem a učitelem.

Kdo nechce pochopit, nikdy toto nepochopí. Ale bude to mít na šermování Slovem. Nebo na dokazování toho, že Bible je rozporná a Bůh není. To už je každého věcí, jak to zpracuje. Každý má před Bohem zodpovědnost sám za sebe. Činím tedy jak umím, a píši, jak věřím, že je správné. Když se pletu, je to můj problém před Bohem. Ale před Papežem určitě ne. Nevěřím, že tento člověk poslouchá Pána, když se nechá nazývat Papežem, zdrobnělinou Otce - to je jenom pokus, jak Boží nařízení obejít - ovšem v duchu, v jakém to bylo myšleno, tak snadno obejít nejde.

Tvůj dotaz jsem chápal, a taky na něj do značné míry odpověděl už na příkladech s tím 'učitelem', kde je to z Písma patrnější - kde je jasné, že to není myšleno na samotné užití toho slova, ale na hlubčí podstatu se za ním skrývající:

Katolická dogmatika není jen Traktát  Mariologie ale i další...jako Traktát o svátostech, Traktát o Bohu v Tojici, atd. Zde je třeba ale vždy tyto pravdy číst i s přiloženou "cenzurou" což není námi vnímaný zákaz, ale přílohy o tom zda vyhlášená nauka je označena jako Sentencia certa , tedy nauka jistá. Nebo jen Sentencia communis, tedy nauka vyjádřená většinou teologů, není to tedy nauka neomylná. atd.atd. já to ani vše neznám, ale těch cenzur je několik myslím tři, čtyři. Nevím přesně. 

Napsal o svátostech Martino, který se neumí doznat ani k tomu zda je biřmovaný, zda chodí ke zpovědi a ke přijímání..aneb tlučhuba googelmen.

  Obvykle máte poměrně hodně rozumné komentáře, ale tenhle je velmi zvláště mimo. Je to proto, že neznáte dobře dějiny katolické církve (Metoděj, Anglická církev, Hus, Luther...) nebo je tahle poznámka od vás jemná provokace?

Ahoj Honzo,

A Papež? To je úplně ujeté: pokud tedy Wiki má pravdu:

"Papež - z lat. papa a řec. παπάς, papas, zdrobnělý výraz pro otce"

Jinak Ti moc odpovídat opravdu nemohu. Navrhoval jsem Ti, ať si odpovíš sám. Netroufám si to nijak hodnotit, a to myslím vážně. 

wollek

  Ahoj Wollku.

  Myslím jsi, že nejde jen o ten titul. Že to slovo "otec" je "hlubší" a je myšleno jako princip. 

  Když se podíváš na základní znaky sekt, je tam jako první  "Absolutizace moci vůdce sekty." a následuje "Respekt k autoritám není přijímán jako omezení vlastní vůle, ale většinou jako úleva. Většina lidí, která utíká k sektám, chce, aby za ně někdo rozhodoval. Rozhodování autority je proto bráno jako odnětí břemene rozhodování a odpovědnosti za své činy." 

  Řekl bych, že Ježíš mluví právě o tomto, když říká:

"Vy se však nenechte nazývat Rabbi, neboť jediný je váš Učitel, vy pak všichni jste bratři. A nikoho nenazývejte na zemi svým Otcem, neboť jediný je váš Otec, ten nebeský. Ani se nenechte nazývat Vůdci, neboť váš Vůdce je jeden, Mesiáš."

  A že to souvisí s písmem, že to byl odkaz na písmo. Poučná je v tomto směru historie Izraele, jak se stalo, že chtěl nad sebou krále. Sledovat, jak o tématu mluví Bůh, který předpokládá tento hříšný lidský postoj přehození odpovědnosti na někoho jiného a přečíst si, jak se to pak stalo.

  Titul je jen vnější znamení mnohem hlubších vnitřních věcí.

  Toník

díky. Jistě titul je označení něčeho hlubšího, možná by se dalo říci, kým pro nás ten titulovaný opravdu je v našem srdci, a taky jak to titulovaný vnímá vůči nám. 

Každopádně zde v případě oslovení otče, nebo dokonce svatý otče, případně titulu, papež nevidím nic jiného než část toho, co patří jenom Bohu, přenést na člověka a porušovat tak Boží přikázání. Nebo je zde ještě nějaká jiná logika? Ani katolici se nepokusili titulování otec či papež obhájit. Spíše se mi to jeví tak, že kličkují, omlouvají to a zpochybňují dosud uvedená fakta - nechci-li napsat přímo, že přecházejí do osobních útoků.

wollek

  Za minulého režimu jsme tomu říkali "kontrola buzeroability", tedy schopnosti snášet sebenesmyslnější příkazy a věřit sebenesmyslnějším věcem. Cílem bylo postupně vymýšlet věci v rozporu s běžnými zvyklostmi, zdravým rozumem, morálkou a ty donutit lidi udělat. Například nás oblíkli do modrých košil a červených šátků a nutili nás stát hodiny a hodiny čestnou stráž u pomníku okupantů, kteří zničili naši zemi. Nebo hlasovat "pro" v různých rezolucích na podporu teroristů různě ve světě.

  Vrcholem takového jednání je například to, když v gangu někdo donutí nováčka mučit nebo zabít druhého člověka. 

  Principem takového jednání je zlomit svědomí člověka, otupit ho, "ocejchovat". Nejde tedy primárně o konkrétní učení a konkrétní věci, na kterých se tento postup dělá, jde o cíl, který je třeba dosáhnout. 

  Tím cílem je "absolutizace moci vůdce sekty". Tedy dosáhnout stavu, kdy členové dané sekty poslouchají příkazy, bez ohledu na to, zda jsou rozumné, nebo ne, v souladu se svědomím nebo proti, v souladu se zvyklostmi, nebo proti.

  Toník

  

  Domnívat se můžete cokoliv chcete a kdyby vás něco konkrétního zajímalo, tak se zeptejte.

  K tomu, že jsem odpadl od Krista jsem se nikde nepřiznával, ani tady, ani jinde. Zřejmě jste si mne s někým popletl, nejspíše s vašimi domněnkami.

  Hezký den.

  Cizinec.

  Když někdo napíše jasně a přímo formulovaný článek, ve kterém popisuje přesně postoje a život lidí, to, co autor zná z osobního styku s těmi lidmi, protože se o ty lidi zajímá, a to až tak, že mu na to lidé odpoví "naprostý souhlas", tak je to pro tebe "lež", protože to dotyčný psal v první osobě. A takové jednání ti asi nedává smysl?

  Když pak někdo jiný klikatě, křivě a nepřímo pomlouvá druhé lidi v diskuzích, lže, píše o nich ve druhé osobě věci, které oni nežijí, nikdy neřekli a nenapsali, a to proto, že bájí ze své domýšlivosti a z průmětů prostředí, ve kterém žijí, aniž by se o druhé zajímali, pak pro tebe "jeho vyjádření může dávat smysl"?

  Pro mne dávají smysl obě vyjádření. 

  Ta vyjádření, ke kterým někdo napíše "naprostý souhlas" zjevně pravdivě a dobře vystihla smýšlení lidí, kteří souhlasí, byť má autor zcela jiné smýšlení.

  Ta vyjádření, ke kterým nikdo souhlas nepíše, naopak snad všichni mimo danou sektu myslí a píší opačně, zase zjevně a dobře vystihuje smýšlení a prostředí autorů těch vyjádření.

  Toník

:-))

Lekla ses?

:-))

Lekla ses?

Nesouhlasím. Kde jsi to četl, žeryku?

Z důvodu tvrdosti srdce...Bůh to takhle nezamýšlel, ale...

To, že něco nějak je, ještě neznamená, že to tak být mělo. 

Já vím, těmito slovy Ježíš vysvětloval něco jiného, ale o tvrdosti byla řeč už na poušti. 

  Nevím teda, jestli konspirační teorie, ale určitě osobní zkušenost. Však tu taky na téma svoboda, odpovědnost, rozhodování a odpovědnost píšu snad nejvíc ze všeho.

  No, snad v Davidovi. Stejně jako dal pro hříšnou lidskou touhu a tvrdost srdce Zákon a jeho nařízení.

  V mesiáši dost těžko: V něm právě podobné lidské touhy dost zrušil. A řekl bych, že není náhoda když se na mapě světa rozšíření svobody či demokracie dost kryje s rozšířením víry Mesiáši.

  Ano, problém byl v tom postoji lidí. Že místo Boha chtěli člověka. A o tom jsem psal. A stojí zato si to přečíst:

....

  No a tak je to i v sektách. 

  Dalo by se do určité míry říci, že "ten člověk nahoře za to ani tak nemůže", jen řeší poptávku lidí po tom, aby měli "Otce".

  Toník

A co má společného s Kristem tady toto!? Toto je produktem té tvojí padlé římské církve?! Ti na tom videu jsou taky tvoji bratří v "kristu"?! Pro ty tvoje řk představené evidentně ano! A ty jsi jejich vazal, povinný je poslouchat!

Nomame, hlásíš se k tomuto co vidíš na videu? Pokud ano, nejsi nikoho bratr v Kristu!

  Neznám tvého Krista. Snad nic jsi tu o něm nepsal, když je nějaké téma a zeptáme se tě, tak často neodpovídáš, nebo neodpovídáš přímo. Když neznám tvého Krista, těžko bych mohl říci, zda máme stejného Krista.

  

  A je ti takové zamyšlení k něčemu v životě užitečné? 

  Když se například zamyslíš a přijdeš na to že své chyby a nedokonalosti vidíte zejména u druhých, pomůže ti to pak v životě k něčemu? Nastane po takovém zamyšlení ve tvém životě nějaká změna?

  Nebo se zamyslíš a dál své chyby a nedokonalosti vidíš zejména u druhých a ve tvém životě se nic nezmění?

  Toník

Honza.

  Díky, zkusím. U kterého to bylo tématu?

Viď, žeryčku? 

  Tomu rozumím, chápu, k čemu jsi došel. Tam jsi ale neodpověděl na mou otázku-

  Co mne ale zajímá je následující postup, jak fungujete dále. Když se tedy zamyslíš z jistíš o sobě takovéhle věci, co následuje dále? Skočíš u toho zamyšlení a zjištěni o sobě, nebo je to zamyšlení o tvém životě taky k něčemu prakticky užitečné? 

  Když zjistíš, že se pýcha a hloupost nevyhýbají ani křesťanům, co dál?

  Když přijdeš na to, že za tvými slovy bývá potřeba bližního shodit nebo mu ublížit, co dál?

  Když své nedokonalosti vidíte zejména u druhých, co dál?

  Když je iluzorní si o sobě myslet, že jsi lepší než druhý, co dál?