jen mám za to, že Boží bázeň své , ze světa vyvádí. 

----Nevyvádí ze světa ale pomáhá nám v tomto světě žít a být světlem pro ostatní.----

                                              Dnes je to samé , jen v bledě modrém  s hvězdičkami.  

Ahoj Honzo,

Ahoj rosmano.

Mě žádná šelma zprava ani zleva netrápí,  to spíš trápím já ji.

Vždy byli a budu ti, kteří šelmám lezli do.. Jsi  zde takový "zářný" případ.

A to co tě trápí v naší zemi,  je právě ovocem onoho protektorátního režimu USA/EU a NATO. Pokud se o nějakém suverénním státu ( zemi ) tedy ještě bavíme.

Vše totiž jasně směřuje k tomu, že o veškerou suverenitu tahle země (ne jen tahle)  zcela přijde.  

Že jsou občané téhle země (ne jen téhle) polarizovaní mě vůbec nepřekvapuje. 

 

Zajímavá otázka, na kterou se pokusím odpovědět také. Pominu-li relativní vágnost pojmu 'suverenita', pak bych do toho období započetl devadesátá léta a počátek tohoto tisíciletí, než jedna Varšavská smlouva byla nahrazena druhou 'Varšavskou' smlouvou - a v mnoha ohledech ještě horší.

Jistě by se o tom dalo polemizovat, a příliš nemám zájem, ale když na nás někdo chce vést žaloby kvůli nenaplnění nějakých kvót, podle nichž si tu máme nechat nastěhovat potenciální vrahy a teroristy, a minimálně lidi s neslučitelným vyznáním víry, tak to tu opravdu ani za komunistů nebylo. O desítkách drobných buzeračních nařízení ani nemluvě - Tuzemák :-)
 

  Ale o snahu vzdání se vlastních armád, vlastních  tajných služeb, vlastních měn,  vlastních daňových  systémů  i  zákonodárství a tím kontroly nad státní hranicí.

  A to  snahu  EU  zbavit národy suverenity  ( dle Tebe:   "vágní pojem")  

Tím tento vstup do této části diskuze končím, jenom jsem nechtěl, aby to vyznělo tak, že rum a problematiku okolo toho sem primárně natáhl rosmano. I když další dikuzi k tomu jsem neočekával - to spíše úsměv na straně čtenáře :-).

Dobře, beru na vědomí Wolleku. 

Ale vidím že si raději čteš svého guru s jarmulkou  a  posloucháš  "svou hlásnou troubu protektorátního USA/EU režimu" -  Čt 24.

      

       Dravá  šelma  =  má chiméra? :-)

       Mohl by jsi být rosmano  trošičku poctivější  a alespoň uznat  že Spojené státy americké  jsou  opravdu světová velmoc / mocnost.

        Která svou mocí ovlivňuje EU. 

         

 Zapoměl jsi ale Hozo dodat, co jsem psal dále v tom kontextu. A sice to,  že trápím já ji :-) A to platí i na její  falešné proroky.

Ahoj Honzo,

Co /kdo/ je pro mne falešný prorok? Už samotné slovo "prorok" naznačuje že se jedná o falešnou náboženskou instituci, která svádí k přijetí šelmy a klekání před jejím "obrazem".  Já osobně věřím že jde o obraz světa -  lidské svévole.  A také věřím že , že  její "socha" už stojí a  mnohým již "rozkazuje".Viz .ZDE.  

      

             ----právě na podobných fotkách hledat něco jako znamení šelmy, je samo osobě falešným proroctvím.---

                     Ty fotky falešné či podvrh nejsou,  jsou historické zcela reálné a pravdivé.  Jistě existují i současné.   

    

      Také na těch fotkách vidím co tam je,  a sice to, že na nich  církevníci  hajlují se světským mocenským režimem. 

      

      A jen si srovnávám tu spojitost se současností.

      

Já měl na mysli skutečné zahraniční cesty Zemana na 'východ' a na 'západ' a případně srovnání, jak jsou na tom jiní politici EU. Co se dostalo ke mne, tak to vůbec nehovořilo v neprospěch Zemana a těch, co ho pomlouvají.

Naopak je na zamyšlenou, jak vítač Drahoš skvěle prosperoval za doby, kdy tady vládnul reálný socialismus, zatímco Zeman byl vyhozen a docela na své politické postoje v té době doplácel. Zkus si o tom někdy něco přečíst, než budeš ěířit takové pomluvy. To, že Drahoš byl loutka a dokázal za socialismu přitrubovat komunistům, nyní zase sluníčkářům a EU, a dokázal pružně měnit názory i během kampaně (protože žádné neměl), tak to rozhodně v jeho prospěch nehovoří. Zmiňuji jej proto, protože se stal symbolem odpůrců Zemana v nedávných volbách, a proto v tom vidím souvislost. Drahoše celkem osobně znal z dřívějška třeba bývalý prezident Václav Klaus. A bylo taky docela zajímavé si jeho postřehy a osobní zkušenosti vyslechnout. Hovořil úplně přesně, jak bych očekával - přesně vystihl to, jak na mne pan Drahoš jenom z toho mála, co jsem o něm věděl z médií skrze jeho vlastní výstupy, zapůsobil.

Pokud však nesouhlasíš, přít se s Tebou nebudu. Přel jsem se třeba s vlastním bratrem, který je jinak rozumný, a bylo to k ničemu. Ale jak se nechá někdo poblbnout mainstreamovou kampaní, není mu ani rady, ani pomoci - už proto, že to ani nerozezná.

.

Nevím, co se dostává k tobě, ale Zemanova orientace zahraničních aktivit a submisivní postoj  k Rusku a Číně se zcela vymýkají politice jakékoli jiné země EU. Ani Maďarsko není tak devótní k východním mocnostem a tak izolováno od ostatních zemí EU.

Vítač Drahoš a chudák komunista Zeman ?

No to je dobrý vtip.

Že Drahoš nebyl nikdy v KSČ ani v jiné politické straně, že nespolupracoval s StB, tak to je jeho hrozný škraloup. To všichni ti milci rudých pořádků včetně Klause nemohou zkousnout a tak rádi kydají a vymýšlejí pomluvy a spiklenecké teorie.

co má ta Tvá   " aktualita k výročí Vítězného února" o presidentu Zemanovi, 

       Ale US/EU není smyšlená mocnost , je to skutečná mocnost.

Nějaký Ellis Island, k prvnímu výročí 11. září mluvil o tom, jak Amerika stojí jako světelný maják světa a světlo svítí ve tmě a temnota ji nepřekonala....  

 Že ho ale ta pusa nebolí ! Světlo je a vždy bude Boží slovo a Kristovo světlo, ne nějaký  "maják" americké svobody....Věž "svobody".

 Pro mne je to lživá prolhaná a odporná zrůda,  rohatá šelma,  která WTC sama strhla okradla o 2,3 biliónu dolarů a vytáhla do světa... Následky vidíme do dnes...

---Amerika stojí jako světelný maják světa a světlo svítí ve tmě a temnota ji nepřekonala---  

Antikristův projekt, ( nemyslíš tím Tele ?) tedy projekt lidí pro a proti lidem.

Někteří si v klidu vemou lžíce a a do "kaše" se pustí ;-) 

----Kdyby bylo referendum nyní, účastnit se budu a hlasovat budu pro vystoupení z EU, i kdyby to mělo pro mě znamenat nižší plat. ---

Ještě bych hlasoval pro vystoupení ČR z té zločinecké organizace - NATO.

jistě se v mnoha věcech shodneme. A je to fajn. Neshoda v oblasti duchovní mi zásadně nevadí - věřit v Ježíše biblickým způsobem považuji za Boží milost, kterou všem ostatním sice také přeji, ale kvůli které si nechci vůči ostatním vytvářet zbytečné bariéry - z mé strany určitě ne. Netušil jsem, že žiješ na Ukrajině. Možná by mne o Tobě zajímalo více, ale to není asi na veřejné sdílení.

Vím, že v ČR, i jinde na západě se lidé mají nadstandardně dobře - a ani si to patrně příliš neuvědomují. Je to pro ně samozřejmost... Vrátíte se brzy do Česka? Nebo, co vás tam vlastně drží?

wollek

 

Ten tvůj postřeh /přirovnání EU k mstivé psychopatické sektě/  je pravdivý.    A také Británii fandím a žehnám.

 Ovšem  ten výrok Pána Ježíše , který uvádíš , je v kontextu o osobním rozhodnutí se pro Krista... o následování.  A za zvrácený jej Jirko rozhodně nepovažuji :

  

 rozhodně rozumný požadavek opravdové lásky, jehož vyvrcholením je  pravdivý  a svatý výrok, o tom, že není možné, aby měl člověk dva pány.

To slovo o nenávisti má pochopitelně svůj hlubší význam. A je dobré třeba i proto, aby oddělilo zrna od plev. To není o liteře, ale o tom, zda jej budeme vnímat v Duchu a Pravdě, nebo k tomu budeme přistupovat jako Ty.

Bible není matematická ani vědecká kniha a Ježíš se nevyjadřoval jako robot, ale emotivně jako člověk. Když jsem dříve některým sporným místům a vyjádřením příliš nerozuměl z hlediska formální logiky (v Duchu však ano), tak jsem sám začal více vnímat lidi kolem sebe, jak mluví, jak se někdy vyjadřují a pochopil jsem, že ani Bible, která je psána pro všechny lidi, všech dob, nemusí v tomto být zásadně jiná. A taky není.

Z mého pohledu se hovoří jednak o tom, že Bůh musí být na prvním místě, nenávidět máme především hřích těch lidí (ale i svůj), a pokud by přání těch blízkých lidí bylo v rozporu s Boží vůlí pro nás (i kdyby nešlo o hřích), tak máme dát přednost Bohu. Taky jsem četl zajímavé kázání, kde bylo vysvětlováno, jak lidé tehdy slovo milovat a nenávidět chápali. Nebylo to zdaleka ta vyhraněné, jako to chápeme my dnes. Nevím, zda ses o to opravdu zajímal a hledal odpověď u Boha, nebo se spíše jen šťouráš bez hlubší znalosti a poznání. Kdybys ta slova takto izoloval od celé Bible a interpretoval je dnešním chápáním a zabarvením těch slov, pak máš jistě pravdu. Ale to je asi tak všechno.

Oprava:

[15]   J 1:8-11      Sa 24:20     Vždyť najde-li někdo svého nepřítele, propustí ho v dobrém? Ať ti odplatí Hospodin dobrem za to, co jsi mi dnes učinil.

[13]   Ž 51:8 Dt 6:5        Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou. Ať jsou tato slova, která ti dnes přikazuji, ve tvém srdci.

[14]   J 1:8-11  Jb 1:8-11    Hospodin se pak Satana zeptal: Jestlipak sis všiml mého otroka Jóba? Neboť není na zemi jemu podobného, muže bezúhonného a přímého, bohabojného a odvracejícího se od zlého.  Satan nato Hospodinu odpověděl: Bojí se snad Jób Boha bezdůvodně? Cožpak ty jsi neohradil jej, jeho dům a všechno, co má, ze všech stran? Nepožehnal jsi dílo jeho rukou a nerozhojnil se jeho statek na zemi?  Avšak vztáhni nyní svou ruku a zasáhni vše, co má; určitě ti bude do tváře zlořečit.

[15]   J 1:8-1 1Sa 24:20     Vždyť najde-li někdo svého nepřítele, propustí ho v dobrém? Ať ti odplatí Hospodin dobrem za to, co jsi mi dnes učinil.

 ----Mne zajímají Vaše skutky.---

1.„‚Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ To je první a největší. přikázání. Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe. V těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“

2. Kdo nenávidí bratra, je vrah; a víte, že žádný vrah v sobě nemá věčný život.

3. Zajímáš se o skutky. Dobře, podívej Jiří, nemohu fundamentálně chápat jako Ty a začít nenávidět  a doslovně opustit svoji ženu, která je velmi nemocná a mne potřebuje, abych se o ni staral. (Pokud bych to udělal, a nestaral se , budu daleko horší než nevěřící) Přiložit ruku na pluh pro Království Boží mi to nebrání.    

Pokud jste si nevšiml velice rafinovaných osobních výpadů JiříhoBreie směrem ke křesťanům, pak s ním , sám za sebe,  diskutujte pod článkem o jiné tématu, klidně dál. 

 Tt 3,10  Sektáře jednou nebo dvakrát napomeň a pak se ho zřekni

Více se pod tímto článkem, s jiným tématem, vyjadřovat  také nebudu.  Přeji hlubokou a plodnou diskusi. 

Nikdy mi nešlo o to být věrohodným před nějakým člověkem. To ať si řeší ti, co spoléhají na spasení ze svých skutků. Kdo si myslí, že jsou dobří a dokonalí. Pokud někoho takového najdeš, klidně si ho následuj.

Je dobré se zabývat úplně jinými problémy než planým polemizováním. Až budeš naplněný láskou od Hospodina, třeba to pochopíš. Snahu pochopit má slova a reagovat na ně jsem nezaznamenal, a nemám ve zvyku pomáhat a radit lidem, kteří o to nestojí (pakliže mne k něčemu takovému nevede Pán sám).

Naopak zkušenost jasně ukazuje, že většina lidí si zakládá na tom, co si o nich myslí druzí a věnují tomu spoustu pozornosti. A toto já považuji za nešťastný způsob myšlení. Je to typické pro pokrytecké, falešné chování - je to motorem, který startuje tento druh zlého lidského myšlení, který se mimo jiné projevuje stádovistostí. 

Věrohodným se můžeš stát pro věrohodného, ovšem toto by nemělo být cílem, ale pouze vedlejším produktem cesty, po které jdeš. Mně osobně naopak Tvé uvažování připadá velmi nebezpečné - přizpůsobovat se takovému cíli téměř zákonitě nepovede k ničemu dobrému. Toliko zkušenosti má. Kdo se snaží a jde mu o to, aby byl vědohodným pro druhé, dělá to celkem logicky proto, že přirozeně věrohodný není a jeho věrohodnost je tedy hraná a předstíraná.

Doufám, že jsi mne aspoň napodruhé trochu pochopil.

-----To Vy, křesťané, opravdu nedokážete žít ani chvíli ... ----

Musí nejprve ztratit svůj život. Snad pochopíš jak je myšleno i tohle:

                Kdo tohle nechápe, je zde zatím zanechán..

 Chvála Bohu , Jeho milosti i růstu v Něm , své blízké miluji tak jako ještě nikdy před tím.. :)

 Právě proto že jim nedávám přednost před Bohem.. :-)    (Luk. 26:27)

 

JiriBrei

Když někdo k Němu přichází, je ještě hříšný, a odsouzený k smrti.  A tuto svou hříšnost, a nejen svou, i blízcí jsou takoví, nenávidí. Ale nemohou s tím nic udělat, nikdo sám nemůže. To On  přinášel naději a změnu. 

Tehdy ještě nebylo všechno tak, jako dnes. Tehdy ještě žil na zemi. Dnes už Ho známe jinak, a na pomoc přichází pomocník, kterého nám poslal.

Tehdy jeho učedníci opravdu chodili s ním, ve smyslu - fyzicky se Ho mohli dotýkat, všude následovat, jíst s ním....

Dnes jsme na tom jinak, kam bychom chodili, abychom ho potkali živého a následovali ho? 

Naopak zůstáváme tak, jak jsme uvěřili, jak přišel nový život z víry. ...O tom už je hodně ve skutcích a dopisech. 

Ty máš hodně nastudováno, načteno. 

Jak to máš s vírou v Krista vzkříšeného a s nadějí v Něm? 

----  Jehóšuovo vzkříšení nelze považovat za historickou skutečnost, neboť o něm chybí svědectví mimokřesťanských očitých svědků.----

                      

                                                         Lžeš,  nechybí svědectví Saulovo..

Dále  citát, snad mi autor promine...

Kdo by byl ochoten zemřít pro lež? Josh McDowell Lidé, kteří napadají křesťanství, často přehlížejí, jaká proměna se stala s Ježíšovými apoštoly. Změna jejich životů je velikým svědectvím o platnosti křesťanské zvěsti. Protože křesťanství je historický jev, musíme se při jeho posuzování opírat do značné míry o svědectví, a to jak písemné, tak ústní.Pojem „historie“ lze definovat různě. Osobně dávám přednost této : „Historie je znalost minulosti založená na svědectví.“ Pokud někdo namítne, že to není dobrá definice, zeptám se ho : „Věříte, že žil Napoleon?“ Téměř vždy mi lidé odpovídají, že ano. Zeptám se : „Viděli jste ho?“ A oni se přiznají, že ne. „Jak to tedy víte?“ Opírají se o svědectví.Tato definice má však jeden podstatný problém : Svědectví musí být spolehlivé, jinak by byl posluchač špatně informován. Křesťanství v sobě zahrnuje určitou znalost minulosti založenou na svědectví, a proto se musíme zeptat : „Byla původní svědectví o Ježíši Kristu věrohodná? Můžeme věřit, že se k nám dostalo přesně to, co Ježíš činil a říkal? Myslím, že těmto svědectvím věřit můžeme.Mohu věřit svědectví apoštolů, protože většina z nich zemřela mučednickou smrtí, a to na základě dvou bodů jejich učení : vzkříšení Ježíše Krista a víry v něho jako Božího Syna. Byli mučeni a biti a nakonec podstoupili smrt v nejkrutější podobě. 1/ Petr – ukřižován2/ Ondřej – ukřižován3/ Matouš – sťat mečem4/ Jan – přirozenou smrtí5/ Jakub, syn Alfeův – ukřižován6/ Filip – ukřižován7/ Šimon – ukřižován8/ Tadeáš – zabit šípy9/ Jakub, bratr Ježíšův – ukamenován10/ Tomáš – proboden kopím11/ Bartoloměj – ukřižován12/ Jakub, syn Zebedeův – sťat mečem Někteří lidé však obyčejně namítají : „No a co? Spousta lidí zemřela pro lež, co to dokazuje?“Ano, mnoho lidí zemřelo pro lež, ale oni mysleli, že umírají pro pravdu. Kdyby ke vzkříšení nedošlo ( to znamená, kdyby to nebyla pravda ), učedníci by to věděli. Není možné, aby v této otázce byli podvedeni. Oněch jedenáct mužů by tedy nejen zemřelo pro lež, ale – v tom je celý problém – oni by věděli, že umírají pro lež. Těžko bychom v historii hledali jedenáct lidí, kteří zemřeli pro lež, i když jasně věděli, že pro lež umírají.Musíme si uvědomit několik skutečností, abychom mohli zhodnotit, co apoštolé udělali. Za prvé, když apoštolé psali nebo mluvili, činili tak jako očití svědkové líčených událostí.Petr napsal : „Nedali jsme se svést vymyšlenými bájemi, ale zvěstovali jsme vám slavný příchod našeho Pána Ježíše Krista jako očití svědkové jeho velebnosti.“ ( 2.Petrova 1,16) Apoštolé určitě znali rozdíl mezi mýtem nebo legendou a skutečností.Jan zdůraznil úlohu očitého svědka v židovském prostředí : „Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme viděli na vlastní oči a čeho se dotýkaly naše ruce, to zvěstujeme vám : Slovo života. Ten život byl zjeven, my jsme jej viděli, svědčíme o něm a zvěstujeme vám život věčný, který byl u Otce a nám byl zjeven. Co jsme viděli a slyšeli, zvěstujeme i vám, abyste se spolu s námi podíleli na společenství, které máme s Otcem a jeho Synem Ježíšem Kristem.“ ( 1.Janova 1,1-3)Lukáš napsal : „I když se již mnozí pokusili sepsat vypravování o událostech, které se mezi námi naplnily, jak nám je předali ti, kteří byli od počátku očitými svědky a služebníky slova, rozhodl jsem se také já, když jsem vše znovu důkladně prošel, že Ti to v pravém sledu vypíši…“ (Lukáš 1, 1-3)Potom v knize Skutků popsal čtyřicetidenní období po Ježíšově vzkříšení, kdy ho mohli jeho následovníci zblízka vidět „ „První knihu …. jsem napsal o všem, co Ježíš činil a učil od samého počátku až do dne, kdy v Duchu svatém přikázal svým vyvoleným apoštolům, jak si mají počínat, a byl přijat k Bohu. Jim také po svém umučení mnoha způsoby prokázal, že žije, po čtyřicet dní se jim dával spatřit a učil je o království Božím.“ (Skutky 1, 1-3)Závěrečnou část svého evangelia začíná Jan slovy : „ Ještě mnoho jiných znamení učinil Ježíš před očima učedníků, a ta nejsou zapsána v této knize.“ (Jan 20,30)Očití svědkové se zaměřili hlavně na vzkříšení Ježíše Krista. Apoštolé byli očitými svědky Ježíšova života po vzkříšení :Lukáš 24, 28 Skutky 3,15Jan 15,27 Skutky 4,33Skutky 1,8 Skutky 5,32Skutky 2,24.32 Skutky 10,39Skutky 10,41 1. Janova 1,2Skutky 13,31 Skutky 22,151. Korintským 15,4-9 Skutky 23,111. Korintským 15,15 Skutky 26,16 Za druhé, apoštolé sami museli být přesvědčováni, že Ježíš Kristus vstal z mrtvých. Zpočátku tomu nevěřili. Ulekli se a ukrývali se (Marek 14,50). Neváhali vyjádřit své pochybnosti. Uvěřili teprve na základě dostatečných a přesvědčivých důkazů. Tomáš prohlásil, že neuvěří v Kristovo zmrtvýchvstání, dokud nevloží svůj prst do ran po hřebech. Později Tomáš zemřel pro Ježíše mučednickou smrtí. Byl podveden? Položil svůj život, protože měl jistotu.A pak je tu Petr. Několikrát zapřel Ježíše Krista během jeho soudu. Nakonec od něj utekl. Něco se však s tímto zbabělcem stalo. Nedlouho po Ježíšově ukřižování a pohřbu se postavil v Jeruzalémě a přes hrozbu smrti směle kázal, že Ježíš byl Kristus a byl vzkříšen. Nakonec byl ukřižován hlavou dolů. Byl podveden? Co se s ním stalo? Co ho tak výrazně změnilo ve smělého bojovníka pro Ježíše Krista ? Proč byl ochoten pro něho zemřít? Jedinou uspokojivou odpověď nalézám v 1. Korintským 15,5 – „Ukázal se Petrovi, potom Dvanácti.“Klasickým příkladem člověka přesvědčeného proti své vůli byl Jakub, bratr Pána Ježíše (Matouš 13,55; Marek 6,3 ). Třebaže Jakub nebyl jedním z původních dvanácti !Matouš 10, 2-4), byl později označen jako apoštol (Galatským 1,19), stejně jako Pavel a Barnabáš (Skutky14). Pokud byl Pán Ježíš na živu, Jakub nevěřil, že jeho bratr Ježíš je Boží Syn (Jan 7,45). Stejně jako ostatní jeho bratři a sestry se mu možná dokonce i posmívali. „Ty chceš, aby v tebe lidé věřili? Proč nejdeš do Jeruzaléma a neuděláš, co je třeba?“ Pro Jakuba to muselo být ponižující, když Ježíš chodil po okolí a působil posměch celé rodině svými svéráznými prohlášeními („Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ – Jan 14,6 nebo „Já jsem vinný kmen, vy ratolesti.“ – Jan 15,5 „Já jsem ten dobrý pastýř…. Znám své ovce a ony znají mne.“P – Jan 10,14). Co byste si mysleli vy, kdyby váš bratr říkal něco podobného?S Jakubem se však něco stalo. Po Ježíšově ukřižování a pohřbu v Jeruzalémě kázal. Kázal, že Ježíš zemřel za hříchy lidí a že byl vzkříšen a žije. Nakonec se Jakub stal jedním z představitelů jeruzalémského sboru a napsal knihu – epištolu Jakubovu. Začíná slovy : „Jakub, služebník Boží a Pána Ježíše Krista“ – svého bratra. Nakonec Jakub zemřel mučednickou smrtí – ukamenováním z rozhodnutí velekněze Ananiáše (Josephus). Byl Jakub podveden? Ne. Jediné přijatelné vysvětlení je v 1. Korintským 15,7 – „Pak se ukázal Jakubovi…“Kdyby zpráva o vzkříšení byla lež, apoštolé by to věděli. Snažili by se šířit takový podvod? To se neslučuje s tím, co víme o morálních kvalitách jejich života. Odsuzovali lež, kladli důraz na poctivost. Povzbuzovali lidi, aby poznali pravdu. Historik Edward Gibbon ve svém slavném díle „Úpadek a pád římské říše“ napsal, že „čistá a přísná morálka prvních křesťanů“ byla jedním z pěti důvodů rychlého úspěchu křesťanství. Bývalý ředitel koleje sv. Jana v Nottinghamu, Michael Green, napsal, že „víra ve vzkříšení změnila žalem zlomené následovníky ukřižovaného rabína v odvážné svědky a mučedníky prvotní církve. Tato víra oddělila Ježíšovy následovníky od Židů a učinila z nich společenství vzkříšení. Mohli je věznit, bít a nebo je zabít, ale nepřinutili je zapřít své přesvědčení, že „byl vzkříšen třetího dne.“ /1/Za třetí, neohrožené počínání apoštolů ihned poté, co byli přesvědčeni o vzkříšení, naznačuje, že se nejedná o podvod. Změnili se téměř přes noc. Petr, který zapřel Krista, se vzchopil, pod hrozbou smrti hlásal, že Ježíš vstal z mrtvých a žije. Velerada zavírala Kristovy následovníky a bila je, a přesto se znovu vraceli zpět a hovořili na ulicích o Ježíši Kristu (Skutky 5,40-42). Přátelé si všimli jejich vytrvalosti, nepřátelé jejich odvahy. A nekázali v nějakém neznámém městě, ale v Jeruzalémě.Ježíšovi následovníci by jistě nebyli snášet mučení a násilnou smrt, kdyby nebyli přesvědčeni o Ježíšově vzkříšení. Jednota jejich poselství a jejich chování je ohromující. Přestože bývá velmi Těžké, aby se nějaká větší skupina lidí sjednotila ve svých názorech, všichni apoštolé hovořili jednomyslně o Ježíšově vzkříšení. Kdyby to byli podvodníci, těžko bychom si mohli vysvětlit, že se ani jeden z nich pod nátlakem nezlomil.Francouzský filosof Blaise Pascal napsal : „Tvrzení, že apoštolé byli podvodníci, je absurdní. Sledujeme toto obvinění k logickému závěru. Představme si učedníky, jak se sešli po Ježíšově smrti a dohodli se na společném tvrzení, že Ježíš vstal z mrtvých. To by znamenalo útok jak na světskou, tak na náboženskou autoritu. Lidské srdce je vrtkavé a měním se, nechá se zlákat sliby a vést materiálními výhodami. Kdyby kterýkoli z těchto mužů podlehl takovému pokušení nebo pádnějším argumentům vězení a mučení, byli by všichni ztraceni.“ /2/„Jak je možné,“ ptá se Michael Green, „že se téměř přes noc změnili v nezdolné nadšence, kteří čelili nepřátelům, cynismu, posměchu, těžkostem, vězení a smrti ve třech světadílech – všude, kde kázali o Ježíši Kristu a jeho vzkříšení?“ /3/Neznámý pisatel líčí změny v životě apoštolů : „V den ukřižování Ježíše Krista byli naplněni smutkem, prvního dne v týdnu radostí. V době ukřižování byli naplněni beznadějí, první den v týdnu překypovala jejich srdcejistotou a nadějí. Když se poprvé doslechli o vzkříšení, byli nedůvěřiví a dali se těžko přesvědčit, jakmile se však o tom ujistili, nikdy více už nepochybovali. Co je mohlo v tak krátké době změnit? Pouhé zmizení těla z hrobu nemohlo změnit jejich ducha a charakter. Tři dny nemohli stačit k tomu, aby vznikla legenda, která na ně tolik zapůsobila. K tomu, aby vznikla legenda, je zapotřebí mnohem více času. Setkáváme se tu s psychologickým jevem, který si žádá plné vysvětlení. Zamysleme se nad charakterem těchto svědků, mužů i žen, kteří dali světu nejušlechtilejší etické učení všech dob a kteří je také prožívali, což dosvědčují i jejich nepřátelé. Zamysleme se nad tím, jak je psychologicky absurdní, aby se malá skupina poražených zbabělců skrývala někde v horní místnosti a o několik dnů později se změnila ve skupinu, kterou neumlčí žádné pronásledování a která se potom pokouší vysvětlit tuto změnu ničím přesvědčivějším než snůškou lží, kterou podstrkuje světu. Jednoduše něco takového není možné.“Kenneth Scott Lautourette napsal : „Účinek vzkříšení a příchodu Ducha svatého na učedníky … jsou prvořadě důležité. Ze zastrašených, iluzí zbavených mužů a žen, kteří smutně vzpomínali na dny, kdy doufali, že Ježíš „je ten, kdo vysvobodí Izrael,“ se stala skupina nadšených svědků.“ /4/Paul Little se ptá: „Jsou lidé, kteří pomohli změnit morální strukturu společnosti, dokonalí lháři nebo oklamaní blázni? Uvěřit těmto alternativám je těžší, než uvěřit ve vzkříšení. Neexistuje jediný důkaz, který by tyto alternativy podpořil.“ /5/Neochvějnost apoštolů, dokonce i ve smrti, se nedá přehlédnout. Jak uvádí Encyklopedia Britanica, Origines napsal, že Petr byl ukřižován hlavou dolů. Herbert Workman popisuje Petrovu smrt : „Tak Petr, jak prorokoval náš Pán, byl „opásán“ a „veden“ na místo své smrti u Aureliovy cesty poblíž Neronových zahrad na kopci Vatikánu, kde už tolik jeho bratrů podstoupilo krutou smrt. Na vlastní žádost byl ukřižován hlavou dolů, protože se necítil hoden, aby trpěl stejně jako jeho Mistr.“ /6/Harold Mattungly napsal ve svém historickém díle : „Apoštolové, svatý Petr a svatý Pavel, zpečetili své svědectví vlastní krví.“ /7/ Tertullian napsal, že „nikdo by nebyl ochoten zemřít, kdyby nebyl přesvědčen, že se jedná o pravdu.“ /8/ Profesor práv na Harvardské univerzitě, Simon Greenleaf, člověk, který léta přednášel o tom, jak usvědčit svědka a jak určit, zda jeho svědectví je pravdivé, napsal : „Těžko bychom ve vojenských análech našli příklady tak hrdinné věrnosti, trpělivosti a neochvějné odvahy. Apoštolové měli snad všechbny možné pohnutky, aby přezkoumali základy své víry, důkazy o velkých pravdách a faktech, které hlásali.“ /9/Apoštolové prošli zkouškou smrti, aby dokázali pravdivost toho, co hlásali. Jsem přesvědčen, že jejich svědectví mohu věřit více než tomu, co říká většina lidí dnes – lidí, kteří pro to, v co věří, nejsou ochotni přejít na druhou stranu ulice, natož pro to zemřít.

citát :

Jsou Biblické záznamy věrohodné? Josh McDowell Nový zákon je původní historický pramen informací o Ježíši Kristu. Proto během 19. a 20. století mnoho kritiků napadalo spolehlivost biblických dokumentů. Vznesli řadu námitek a obvinění, že tento zdroj nemá historická základ nebo jej překonaly archeologické výzkumy a objevy.Po jedné přednášce na Arizonské státní univerzitě mě zastavil profesor, který na tuto přednášku přivedl svou třídu, a řekl : „Pane McDowelle, všechny své závěry o Kristu stavíte na písemné, dokumentu z 2. století, a ten je zastaralý a překonaný. Právě dnes jsem své třídě ukazoval, že Nový zákon byl napsán dlouho po Kristu, takže jeho záznamy nemohou být přesné.“Odpověděl jsem : „Vaše názory a závěry o Novém zákonu jsou už 25 let zastaralé.“Názory zmíněného profesora na písemné záznamy o Ježíši Kristu pramení ze závěrů německého kritika F.C.Baura. Baur se domníval, že většina knih Nového zákona byla napsána až koncem 2. století po Kristu. Vyvodil z toho, že tyto záznamy obsahují hlavně báje a legendy, které vznikly během dlouhého období mezi Kristovou dobou a sepsáním textu.Ve 20. století však archeologické objevy potvrdily věrohodnost rukopisů Nového zákona. Objevy dávných rukopisů na papyrech (Rynaldův papyrus z roku 130 n.l., Papyrus Chester Beatty z roku 155 n.l. a Bodmerův papyrus II z roku 200 n.l.) překlenuly mezeru mezi dobou, kdy žil Ježíš Kristus, a známými rukopisy z pozdější doby.Millar Burrows z univerzity v Yale říká : „Dalším výsledkem srovnávání novozákonní řečtiny s jazykem papyrů ( nově objevených ) posílil důvěru v přesnost přenosu novozákonního textu. /1/ Podobné objevy posilují důvěru ve spolehlivost bible.Wiliam Albright, ve své době přední světový biblický archeolog, napsal : „Dnes již s jistotou smíme říci, že neexistuje žádný důkaz, který by dokládal, že kterákoli kniha Nového zákona vznikla po roce 80 n.l. , tedy o celé dvě generace dříve ( 130 až 150 n.l.), než udávají radikálnější kritikové Nového zákona.“ /2/ Svůj názor zopakoval v rozhovoru pro časopis Christiany Today : „Podle mého názoru byly všechny knihy Nového zákona napsány pokřtěnými Židy někdy ve čtyřicátých až osmdesátých letech prvního století ( velmi pravděpodobně mezi lety 50 až 75 ).“ /3/Na sira Wiliama Ramsaye pohlíží svět jako na jednoho z největších archeologů všech dob. Byl žákem německé historické školy, která učila, že kniha Skutků vznikla někdy v polovině druhého století, a ne v prvním století, jak se myslelo dříve. Když si přečetl moderní kritiku knihy Skutků, byl přesvědčen, že se nejedná o věrohodný dobový záznam událostí ( okolo r. 50 n.l. ), a proto nemá cenu, aby se jím zabýval jako historik. Proto při svém historickém bádání o Malé Asii nevěnoval Novému zákonu mnoho pozornosti. Avšak jeho výzkum ho přivedl k tomu, že se začal zabývat tím, co napsal Lukáš ve své knize. Zjistil, že Lukášovy záznamy jsou v historických detailech naprosto přesné, a to postupně úplně změnilo Ramsayův postoj ke knize Skutků. Nakonec musel uznat, že „Lukáš byl historik první třídy… tento autor by měl být řazen k největším historikům.“ /4/ Přesnost, s jakou Lukáš líčí i nejdrobnější detaily, nakonec Ramsaye přesvědčila, že kniha Skutky apoštolů nemůže být spisem ze druhého století, ale že je to záznam z poloviny prvního století.Mnozí liberální teologové ( zastánci tzv. „kritiky formy“ ) museli připustit, že Nový zákon byl sepsán dříve, než se původně domnívali. Dr. John A.T. Robinson dospěl ve své knize k překvapivě radikálním závěrům. Jeho studium jej přivedlo k přesvědčení, že celý Nový zákon byl napsán ještě před pádem Jeruzaléma v roce 70 n.l. /5/Dnes tvrdí kritikové formy ( kritikové, kteří analyzují dokumenty podle stylu a stavby ), že novozákonní zprávy byly předávány ústně tradicí a teprve později byly sepsány formou evangelií. I když období „ústní tradice“ stále zkracují, přesto stále tvrdí, že evangelia jsou napsána formou literatury ( legendy, povídky, mýty a podobenství ).Největší námitkou proti tvrzení „kritiky formy“ o vývoji ústní tradice je skutečnost, že dané období není dost dlouhé na to, aby došlo k obměnění a k vývoji, o kterém kritikové hovoří. O krátkosti doby, ve které byl Nový zákon napsán, poznamenává profesor bible na Dordt College, Simon Kistenmaker, toto : „Obyčejně trvá mnoho generací, než nějaká primitivní kultura vytvoří lidové pověsti. Je to postupný proces a trvá celá staletí. Podle „kritiků formy“ bychom však museli tvrdit, že příběhy evangelií vznikly a byly sepsány v období jen málo delším než jedna generace.“ /6/A.H.McNeile, bývalý profesor bohosloví na dublinské univerzitě, zpochybňuje pojetí kritiků formy o ústní tradici. Poukazuje, že tito kritikové se nezabývali tradicí Ježíšových slov tak podrobně, jak by měli. Podíváme li se pozorně na 1. epištolu Korintským 7,10.12.25, uvidíme, jak přesně byla Ježíšova slova uchovávána a přednášena. U Židů bylo zvykem, že žák znal zpaměti výroky učitele. Dobrý žák byl tedy „jako dobře utěsněná cisterna, ze které se neztratila ani kapka vody.“ ( Mishna, Aboth, ii,8 ) Přijmeme li názor C.F. Burneyho (v knize The Poetry of Our Lord ), můžeme předpokládat, že velká část Ježíšových výroků byla pronesena v aramejské básnické formě, kterou si posluchač snadno zapamatoval. /7/Profesor starověké historie Paul L. Maier napsal : „Názor, že křesťanství vytvářelo svůj „velikonoční mýtus“ během dlouhého období nebo že záznamy byly napsány až mnoho let po události, je prostě nesmyslný.“ /8/ Albright analyzuje kritiku formy a píše : „Pouze teolog, který postrádá historickou metodu a perspektivu, může utkat takovou pavučinu spekulací jako například tu, kterou kritikové formy omotali okolo tradice evangelií.“ Albright dospěl k závěru, že : „Období dvaceti až padesáti let je příliš krátké na to, aby došlo k podstatné změně obsahu nebo slovní formulace Ježíšových výroků.“ /9/Často, když mluvíme s lidmi o bibli, mi posměšně namítají, že nemůžeme přece věřit tomu, co bible říká. Byla přece napsána skoro před dvěma tisíci lety. Je plná omylů a nesrovnalostí. Odpovídám, že podle mých poznatků bibli věřit mohu. Potom vyprávím příhodu, ke které došlo v jedné hodině dějepisu. Prohlásil jsem tenkrát, že podle mého přesvědčení máme více důkazů pro věrohodnost Nového zákona, než pro kterýchkoli deset děl klasické literatury dohromady. Profesor seděl v rohu místnosti a usmíval se pod vousy. Řekl jsem : „Čemu se smějete?“ „Odvaze tvrdit v hodině dějepisu, že Nový zákon je hodnověrný. To je přece směšné.“ Odpověděl profesor. Vždycky jsem rád, když někdo pronese podobný výrok, protože potom vždy pokládám následující otázku : Řekněte mi, pane profesore, podle jakých měřítek hodnotíte přesnost a věrohodnost jakéhokoli historického písemného záznamu?“ Kupodivu žádná kriteria neuvedl. Odpověděl jsem : „Já nějaká měřítka mám. Myslím, že historická věrohodnost by měla být ověřována podle stejných kriterií, podle nichž jsou posuzovány všechny historické dokumenty.“ Vojenský historik C.Sanders vyjmenoval a vyložil tři principy historiografie. Jsou to bibliografický důkaz, důkaz vnitřního svědectví a vnější svědectví. /10/ Bibliografický důkaz Bibliografický důkaz prověřuje, jak se text příslušného dokumentu dostal až k nám. Jinými slovy, nemáme li původní dokument, jak věrohodné jsou kopie, které máme k dispozici. Zjišťujeme počet rukopisů a časový interval mezi originálem a jeho kopiemi.V případě Nového zákona můžeme ocenit nesmírné množství rukopisů v porovnání s texty jiných významných starověkých děl.Například řecký historik Thúkýdés ( 460 – 400 př. n. l. ) napsal „Dějiny peloponéských válek“. Dnes známe pouze osm opisů, nejstarší z nich pochází z doby kolem roku 900 n.l., to znamená, že byl pořízen téměř 1300 let po sepsání originálu. Počet opisů Hérodotových dějin je ještě menší a jsou rovněž mnohem mladší než originál, přesto – jak uvádí F. F. Bruce – „ … by se žádný znalec klasické literatury neodvážil pochybovat o věrohodnosti Hérodota a Thúkýdia, protože nejstarší opisy jejich děl, které máme k dispozici, jsou o 1300 let mladší než originály.“ /11/Aristoteles psal svá básnická díla kolem roku 343 př. n. l., a přesto nejstarší kopie, kterou máme, je přibližně z roku 1100 n. l., což představuje odstup téměř 1400 let, a přitom existuje pouze pět opisů.Caesar napsal své „Zápisky o válce galské“ mezi lety 58 až 50 př. n. l. Autorita tohoto literárního díla je založena na devíti nebo desíti opisech, které byly pořízeny 1000 let po autorově smrti.Když se však podíváme na rukopisy Nového zákona, překvapí nás množství materiálů, které máme k dispozici. Po objevech raných rukopisů na papyru, které překlenuly mezeru mezi Kristovou dobou a druhým stoletím, byla nalezena celá řada dalších rukopisů Nového zákona nebo jeho částí. Homérova Ilias má 643 rukopisů a je co do počtu rukopisů na druhém místě za Novým zákonem.Sir Frederic Kenyon, dlouholetý ředitel a hlavní knihovník Britského muzea a přední odborník na staré rukopisy, řekl : „Interval mezi vznikem originálu a nejstarším známým opisem je tak malý, že je fakticky zanedbatelný. Padly tak poslední důvody k domněnce, že se text cestou k nám změnil. Věrohodnost a spolehlivost textu Nového zákona můžeme považovat za definitivně prokázanou.“ /12/J. Harold Greenlee, odborník na novozákonní řečtinu, dodává : „Uznávají-li odborníci věrohodnost děl starověkých klasiků, i když nejstarší kopie byly pořízeny až dlouho po originálech a počet existujících opisů je v mnoha případech jen velmi malý, můžeme jako věrohodný také považovat text Nového zákona.“/13/Bibliografický důkaz nás vede k přesvědčení, že text Nového zákona je doložen lépe než jakékoli jiné antické literární dílo. přidáme li k tomu ještě více než 100 let intenzívní textové kritiky, můžeme prohlásit, že věrohodnost Nového zákona byla prokázána. Důkaz vnitřního svědectví Bibliografická zkouška pouze prokázala, že text, který máme dnes, se neliší od originálu. Stále však zbývá zjistit, do jaké míry je věrohodný vlastní text. To je otázka kritiky obsahu, což je druhé hledisko, které uvádí Sanders.V této souvislosti se literární kritika stále drží Aristetolovi poučky : „Pochybnost musí vyplývat se samotného dokumentu, kritik ji nemá právo vnést.“ Nebo jinými slovy to vyjadřuje J.W. Montgomery : „Musíme pečlivěstudovat vlastní obsah dokumentu a nepředpokládat chyby nebo podvody pokud autor sám neznehodnotí svou výpověď protiřečením nebo nepřesnostmi ve známých věcech.“/14/Profesor historie Dr.Louis Gottschalk popisuje svou metodu zjišťování historicity v příručce, která je hojně používána. Poukazuje, že způsobilost pisatele nebo svědka mluvit pravdu pomáhá historikovi určit věrohodnost bez ohledu na to, zda byl pisatel nucen psát pod nátlakem nebo svědectví bylo vylákáno podvodem nebo je-li dokument založen na svědectví z doslechu nebo zda jde o zaujaté svědectví.“/15/Způsobilost svědka mluvit pravdu závisí na tom, nakolik byl časově i zeměpisně vzdálen popisované události. Novozákonní záznamy o životě a učení Ježíše Krista zapsali lidé, kteří byli sami buď očitými svědky nebo byli informováni očitými svědky činů a slov Ježíše Krista.Lukáš 1,1-3: „I když se již mnozí pokusili sepsat vypravování o událostech, které se mezi nimi naplnily, jak nám předali ti, kteří byli od počátku očitými svědky a služebníky slova, rozhodl jsem se také, když jsem vše znovu důkladně prošel, že ti to v pravém sledu vypíši, vznešený Teofile.“2. Petrova 1,16: „Nedali jme se vést vymyšlenými bájemi, ale zvěstovali jsme vám slavný příchod našeho Pána Ježíše Krista jako očití svědkové jeho velebnosti.“ 1. Janova 1,3: „Co jsme viděli a slyšeli, zvěstujeme i vám, abyste se spolu s námi podíleli na společenství, které máme s Otcem a jeho Synem Ježíšem Kristem.“ Jan 19,35: „A ten, který to viděl, vydal o tom svědectví, a jeho svědectví je pravdivé. On ví, že mluví pravdu, abyste i vy uvěřili.“ Lukáš 3,1 : „V patnáctém roce vlády císaře Tiberia, když Pontius Pilát spravoval Judsko a v Galilei vládl Herodes, jeho bratr Filip na území Itureje a Trachonitidy a Lyzanias v Abiléně…“Blízkost k zaznamenaným událostem je vysoce účinný prostředek při ověřování přesnosti toho, co nám svědkové zanechali. Avšak historikové se také setkávají se svědky, kteří vědomě nebo nevědomě uvádějí nesprávné údaje, i když měli blízko k popisované události, a měli by být kompetentní mluvit pravdu.Novozákonní zprávy o Ježíši Kristu kolovaly už za života lidí, kteří si pamatovali popisovanou dobu. Tito lidé určitě mohli potvrdit nebo popřít správnost zpráv. Apoštolové, kteří hájili věc evangelia, se odvolávali ( dokonce při konfrontaci s nejzarytějšími odpůrci ) na to, co bylo o Ježíši všeobecně známo. Neříkali jen „My jsme to viděli“ nebo „Slyšeli jsme to,“ ale obraceli se přímo na své nepřátele se slovy : „Vy o tom také víte…Viděli jste to… Sami to znáte…“ Člověk musí být velmi opatrný, když říká svým oponentům : „Vy to také víte,“ protože i malá nepřesnost se obrátí proti němu.Skutky 2,22 : „Muži izraelští, slyšte tato slova: „Ježíše Nazaretského Bůh potvrdil před našimi zraky mocnými činy, divy a znameními, která mezi vámi skrze něho činil, jak sami víte.“Skutky 26,24-28 : „Když se Pavel takto hájil, zvolal Festus : „Jsi blázen,Pavle, mnoho vědomostí tě připravilo o rozum!“ Pavel odpověděl :“Nejsem blázen, vznešený Feste, nýbrž mluvím slova pravdivá a rozumná. Vždyť král to všecko zná, a proto také k němu mluvím otevřeně. Jsem přesvědčen, že mu nic z toho není neznámo. Vždyť se to neudálo někde v ústraní. Věříš, králi Agrippo, prorokům? Vím, že věříš.“O hodnověrnosti novozákonních záznamů řekl bývalý profesor univerzity v Manchestru F. F. Bruce : „První kazatelé evangelia museli počítat s tím, že se kromě přátelsky nakloněných očitých svědků setkají také s méně nakloněnými lidmi, kteří znali hlavní fakta o učení a smrti Ježíše Krista. Apoštolové si nemohli dovolit žádné nepřesnosti ( natož svévolnou manipulaci s fakty ), na které by protivníci okamžitě a rádi poukázali. Naopak jednou z nejsilnějších stránek prvotních apoštolských kázání bylo přesvědčivé odvolávání se na znalosti posluchačů. Neříkali jen „My jsme svědkové těchto věcí,“ ale také „Jak vy sami víte…“ ( Skutky 2,22) Kdyby v jakémkoli směru projevili sklon zkreslovat skutečnosti, jejich nepřátelé, kteří mohli být přítomni mezi posluchači, by na to jistě upozornili.“ /11/Lawrence J. McGinley hovoří o tom, jakou roli sehráli nepřátelsky naladění svědkové pro přesnost novozákonních zpráv : „Předně : v době, kdy byly sepsány zprávy evangelií, očití svědkové událostí byli ještě naživu. Mezi těmito svědky byli vyhranění nepřátelé nového náboženského hnutí. Podání tvrdí, že zaznamenává známé činy a veřejně přednášené učení v době, kdy nepravdivé výroky mohly být a také by byly napadeny.“ /16/Novozákoník Robert Grant došel kzávěru : „V době, kdy byla sepsána synoptická evangelia (Matouš, Marek a Lukáš ) nebo kdy předpokládáme, že byla napsána, žili očití svědkové a jejich svědectví nebylo možno nebrat v úvahu… to znamená, že evangelia musíme považovat za velmi spolehlivá svědectví o životě, smrti a vzkříšení Ježíše Krista.“/17/Will Durant, který studoval metody historických výzkumů a celý život věnoval analýze starověkých písemností, napsal : „Apoštolové navzdory své zaujatosti a náboženské předpojatosti zaznamenali mnoho událostí, které by pouzí „tvůrci“ zřejmě vůbec nenapsali – soupeření apoštolů o první místa v Božím království, jejich útěk po Kristově zatčení, Petrovo zapření, skutečnost, že Kristus nemohl v Galilei vykonat další zázraky, poznámky některých posluchačů, že je pomatený, přiznání, že nezná den svého návratu, jeho chvíle zármutku, výkřiky na kříži. Nikdo z čtenářů těchto zpráv nemůže pochybovat, že se jedná o skutečnou postavu. To, že by si několik nevzdělaných mužů dokázalo během jedné generace vymyslet tak mocnou a přitažlivou osobu, tak vznešenou etiku, tak inspirující vizi lidského bratrství, to by byl mnohem neuvěřitelnější zázrak než ty, které jsou zaznamenány v evangeliích. Po dvou stoletích kritiky zůstal obraz Kristova života, charakteru a učení čistý a představuje nejúspěšnější stránku dějin civilizovaného světa.“ /18/ Vnější svědectví Třetím důkazem historicity nějaké písemnosti je vnější svědectví. Jde o to, zda jiné historické prameny potvrzují nebo popírají informace studovaného dokumentu. Jinými slovy, existují jiné prameny kromě zkoumaného textu, které mohou prokázat jeho přesnost, spolehlivost a věrohodnost?Gottschalk tvrdí, že „shoda se známými historickými nebo vědeckými poznatky je často rozhodujícím důkazem, ať se jedná o jedno nebo více svědectví.“ /15/Dva přátelé apoštola Jana potvrzují jeho svědectví. Historik Eusebius nám zachoval zprávu, kterou napsal Papias, biskup Hierapole (r. 130 ) : „Starší (apoštol Jan ) říkával také toto : „Marek, Petrův tlumočník, přesně zapsal všechno, o čem se Petr zmínil, jak výroky tak i činy Ježíše Krista, avšak ne po pořádku. Neboť nebyl ani posluchačem, ani společníkem Pána. Ale potom, jak jsem řekl, doprovázel Petra, který upravil svá kázání podle okolností, a tak různě sestavoval výroky Pána. Takže se Marek nedopustil chyby, když tímto způsobem zapsal některé věci, o kterých se (Petr) zmínil, neboť se snažil, aby nevynechal nic z toho, co slyšel a aby k tomu nepřidal nic nepravdivého.“ /19/Irenaeus ( (biskup z Lyonu ), žák Polykrapa, biskupa ze Smyrny, který byl křesťanem 86 let a byl žákem apoštola Jana, v roce 180 napsal : „Matouš zapsal své evangelium Hebrejům (Židům) v jejich jazyce, v době, kdy Petr a Pavel kázali evangelium v Římě a založili tam sbor. Po jejich odchodu (to je po smrti, podle ústní tradice to bylo v době Neronova pronásledování roku 64 ) Marek, učedník a tlumočník Petrův, nám písemně předal obsah Petrových kázání. Lukáš, společník Pavlův, sepsal do knihy evangelium, jak je kázal jeho učitel. Pak Jan, učedník Páně, který „spočíval na jeho prsou“ (viz Jan 13,25 a 21,20), napsal své evangelium. Bylo to v době, kdy žil v Efezu a Asii.“ /20/Důležité vnější důkazy poskytuje často archeologie. Pomáhá řešit otázky biblické kritiky, nikoli otázky inspirace nebo zjevení, ale poskytuje nám důkazy o přesnosti zaznamenaných událostí. Archeolog Joseph Free napsal : „Archeologie potvrdila nesčetná místa bible, která kritikové odmítali jako nehistorická nebo odporující známým faktům.“ /21/Již jsme uvedli, jak Sir William Ramsay díky archeologii změnil svůj původní negativní názor na historicitu Lukášových spisů a dospěl k závěru, že kniha Skutků přesně popisuje zeměpisnou situaci tédoby, místa, jevy i společnost v Malé Asii.F. F. Bruce poznamenává : „Jestliže byl Lukáš podezírán z nepřesností a přesnost jeho zpráv byla prokázána jinými (mimobiblickými) písemnostmi, pak můžeme po právu říct, že archeologie potvrzuje věrohodnost Nového zákona.“ /22/Historik antiky A.N. Sherwin – White napsal : „Důkazů historicity knihy Skutků je více než dost.“ A dále pokračoval : „Jakékoli pokusy odmítat historicitu třeba i jen v jednotlivostech je dnes absurdní. Římští historikové to dlouhou dobu považovali za samozřejmé.“ /23/Osobně jsem se pokoušel otřást historicitou a věrohodností Písma. Došel jsem však k závěru, že Písmo je historicky věrohodné. Pokud někdo odmítá bibli jako nespolehlivou z tohoto pohledu, musel by odmítnout téměř všechnu literaturu antiky. Stále se setkáváme se snahou některých lidí používat při zkoumání bible jiné normy a prostředky než pro nenáboženskou literaturu. Musíme používat stejné metody a prostředky, ať zkoumáme literaturu náboženskou nebo nenáboženskou. Udělal jsem to a věřím, že mohu prohlásit : „Bible je ve svém svědectví o Ježíši Kristu věrohodná a historicky spolehlivá.“Dr. Clark H. Pinnock, profesor systematické teologie na Regent College prohlásil : „Neexistuje žádný jiný starověký dokument, který by byl doložen tolika textovými a historickými doklady a který by nabízel takovou paletu historických údajů, na jejichž základě je možno dojít k rozumným závěrům. Čestný člověk nemůže takový pramen zamítnout. Nedůvěra k historickým dokladům křesťanství pramení z nesmyslné předpojatosti.“

Tohle JiriBrei psal před rokem :

Falešných svědectví je i dnes plný svět. To vůbec nic nemusí znamenat. Ovšem taková výrazná změna postoje a chování u nějakého člověka vůbec běžná není. A když už nastane, tak tam zpravidla musí být ve hře velmi silná emotivní událost, zážitek. 

Zkus si místo teoretizování o Occumově břitvě raději představovat věci na základě znalosti běžného života a jak to v něm chodí. Vznik křesťanství nějakým laciným způsobem okecat nelze. Dokázat jej objektivně také ne. Vždy tu bude silný prostor pro víru. Ale rozhodně ne víru slepou.

To je alibismus, dobře víš, že dneska Ti nikdo objektivní a ověřitelný důkaz, žedné události staré tisíce let dát ani nemůže. Pokud to vidíš jinak, mohl bys uvést příklad, jak by takový objektivní důkaz mohl vypadat?

To je opravdu vysoce nepravděpodobné... četl jsi, co k takovým představám psal Josh McDowel, Více než tesař?

Za ty roky jsem našel jediné vysvětlení mimo klasický biblický příběh - to počítalo s tím, že to celé byl velký risk, a Ježíš ukřižování přežil, zatímco učedníci to ani nevěděli. I tato spiklenecká rekonstrukce počítala se zjevným faktem, a sice, že apoštolové museli být o Kristově vzkříšení přesvědčeni. 

Docela mne překvapuje, že takto nereálné a primitivní vysvětlení považuješ za hodné Occamovy břitvy.

Tady máš mnohem lepší lepší spiklenecké vysvětlení - třeba i na tom pochopíš, že ten biblický popis nelze z různých logických důvodů obejít tak snadno, jak si to přestavuješ Ty, a mnozí další, co nechtějí Kristu uvěřit:

Relevantní je spíše to, že pokud věřit nechceš, tak nevěř - nikdo Tě přece nenutí.

           ----nemohu za to, že jsi v důkazní nouzi. ---

Tomášovi však bylo řečeno :  Nepochybuj a věř!“  A tak je to tedy teď  řečeno i Tobě. 

 Ve víře je Blahoslavenství, i pro všechny,  kteří neviděli, a uvěřili.

Myslím tisíce let po události a nanebevzetí, což nemá s příběhem Tomáše nic společného. Pleteš tu hrušky s jablkama. Pro mne je dostatečným důkazem (nikoliv objektivním a ověřitelným) to, že se křestanství rozšířilo, a za jakých okolností se rozšířilo. A pak taky neexistence konkurenceschopné alternativy. Více než tesař nabízí odpovědí dost. Na druhou stranu, kdo nechce, neuvěří - uváděl jsem tu sofistikované nekřesťanské vysvětlení v tom odkaze - a pokud by to tak proběhlo, tak i důkaz Tomášovi by nebyl objektivní a ověřitelný - pokud by Kristus vůbec nezemřel...

Alibismem to u Tebe nazývám proto, že neumíš řici, co by sis za takový důkaz představoval, potom proto, že jsi od událostí vzdálen téměř dva tisíce let, a v neposlední řadě, že ani příběh Tomáše nepovažuji za objektivní a ověřitelný důkaz - kdybys četl pozorně, Kristus jenom vyhověl Tomášovu přání. Vše ostatní sis tam přidal sám. Proto všechno to považuji za alilbismus.

Já jako pamětník si vzpomínám, že když v pohraničí začínala kolektivizace zemědělství, tak mnozí křesťané byli touto bolševickou myšlenkou nadšeni, později však zklamáni. Proto připomínám tu pravdu, že ráj na zemi bez skutečné boží vlády nikdy nebude možný. Revoluce se musí odehrávat v lidské duši a tu může (zatím jen u nepatrné menšiny) vypůsobit jen Duch svatý.  

Pochybuji o tom, že kdyby se v nějakém oficiálním vyjádření  malé církve, mluvilo o Antikristovi (v podobě EU), že by to byl ochoten někdo v tehdejší době uveřejnit, byť i jen v nějaké církevní tiskovině. 

Ahoj Jiří,

Když se podívám do historie, kdo chtěl ovládnout Evropu? Napoleon a Hitler. Kdo se dneska domlouvá a určuje, co se bude v EU dít? Merkelová a Makron. O čem Napoleon nebo Hitler snili, to se dneska z velké míry děje. Němci měli vždycky v sobě nadřazenost, panovačnost, snahu ovládat, diktovat a velmocenské choutky měli i Francouzi. Brutivé - ti jsou více sami pro sebe. Spíše je vždycky zajímaly zámořské kolonie, ovládnout Evropu se nesnažili. Takže je to Německo a je to Francie. No a co se týká strategicko vojenských věcí, tak je to USA. To je hegemon světa. Tedy toho západního. Západní svět má jistě i své výhody, jako "antikrista" ho nevidím, ale zašlo to příliš daleko. Unifikace v tolika předpisech, nařízeních zákonech, jak to vyžaduje Brusel, Německo, je nesmyslná až špatná. Jak už jsem psal jinde, kdyby bylo referendum, hlasoval bych pro vystoupení z EU. Ale politici to nedovolí. A lidi volí většinově spíše politiky pro EU. A to jsme relativně skeptický národ. 

Teď odbočím. Pořídil jsem ten Roland FP 30, má úžasnou dynamiku a zvukově jako bych hrál na Steinway. Jen nemá český návod a  linkový výstup, ale zase má dva sluchátkové výstupy a  tak se dá brát signál i z toho. Ale se musí snížit citlivost a pohrát si trochu s korekcemi. Ale stejně si teď  hraji do sluchátek. Celkově jsem spokojený, jen zatím trochu nechápu midi přes Bluetooth. A zatím nevím jakým kabelem připojit MIDI na starší, modul či  syntetizér. Chtěl bych tu klaviaturu využít i jako master keybord. Nemáš prosím nějakou zkušenost se zapojením?  Díky v.

Zkrátka Roland je takový mixážní stroj. Jde do něho signál od Yamahy a z počítače + to, co Roland udělá = to se smíchá a to zase jde do počítače.  Ale všecko analogově, přes kabely. MDI by asi bylo lepší. Vím, že někdo nahrává na USB Flash disk v klávesách. Neumím anglicky, umím jen s počítačem, tak dělám všecko manuálně a přes počítač a program Audacity a Bandicam. To je všechno, co vím. S MIDI či něčím jiným by mě musel někdo naučit pracovat. 

Se staršími i sequencery a MIDI umím , ale zase neumím s tím počítačem. Kdybychom bydleli blíž, bych Ti to ukázal a propojil a také bych se zase od Tebe s tím počítačem přiučil. Standardních pěti kolíkových MIDI kabelů mám doma "fůru". Jenže v tom novém Rolandu FP30 na ty starší MIDI kabely už nejsou vstupy.