Pro legraci ale i vážně.

Někdo pojmenoval jídelní lžíci- lžící. Pojmenoval ji správně, neb se toto označení ujalo a když někdo řekne lžíce, ihned se každému vybaví PRAVDIVÝ účel a užití lžíce, a tento účel a užití většina chápe jako sytě příjemný. :-)

Někdo jiný pojmenoval lžíci zdánlivě nelogicky jako- bagr. :-)

Další pojmenoval toto zdánlivě nelogický způsob pojmenovávání jako slang, neb pochopil pointu proč někdo pojmenoval lžíci bagrem. A další zase pojmenoval tyto mezi "řádky" skryté důvtipné myšlenkové vyjadřování se v obsahu jako- pointu.

Takže ke správnému pojmenování je třeba vždy v pravdě poznat to, co pojmenováváme. Není důležité jak prvně vyslovené pojmenování foneticky zní, důležité je, že ten kdo pojmenovaní první použije, má na pojmenování autorské právo, a smí do nějak foneticky znějícího pojmenování vložit duchovní obsah který poznal. Čímž se fonetické vyjádření foneticky ukotví, a to pak zní v daném národním jazyce stejně. No, a tak se poznání prvního foneticky šíří na další a další. A proto má pojmenování poznání stále stejnou fonetickou podobu, která se v národních jazycích proměňuje jenom pomalu. Poznaná pravda se nemění, proto není důvod měnit její fonetické znění. Žel lze do zakotveného fonetického znění vkládat- lež, libovolnou lež. 

Pojmenování, jméno, slovo vyjadřuje to co jsme v pravdě poznali. Když někdo používá slova, pojmenování, bez toho aby znal, poznal pravdivý obsah slova, tak takový člověk duní jako prázdný sud, neb neví o čem mluví a jeho posluchači už vůbec ne, jelikož v jeho slovech nenacházejí pravdivé vazby, tedy logiku, ani pointu. Je to známý diskusní způsob mnoha politiků. Hodiny mluvit, a nic přitom neříct..

Ale to není nejhorší. Je zde pradávný v současnosti kulminující jidášský způsob vyjadřování se, tedy zrádného projevu, kde se do něčeho krásného a hodnotného, vkládá to co je zcela zvrácené a zavrženíhodné.

 

 Polibkem se zrazuje.