 |
Právě je 430 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
116463490
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Život víry: Lítost
Vloženo Neděle, 17. červen 2018 @ 23:06:07 CEST Vložil: Tomas |
poslal myslivec Se zájmem jsem četl a sledoval diskusi o lítosti, a zdejším kristovcům za ni děkuji.
Tato diskuse mne inspirovala k sepsání tohoto článku.
Boží slovo v jeho pravé duchovní podobě vnímáme způsobem aníž si to mnozí z nás vůbec uvědomují jakým. Ten způsob ve článku popíšu. Zatím milý čtenáři vezmi na vědomí, že tento pro tebe zatím nerozpoznaný způsob vnímání božího slova máš i Ty, jenom pro všední samozřejmost tomuto vnímání ve svém životě nepřikládaš patřičný význam, a vnímání božího slova považuješ za něco tak samozřejmého jako třeba dýchání, a to, že máš kolem sebe dýchatelný vzduch. A přitom jsi byl tolikrát v životě božím slovem zasažený!
Boží slovo které čteme očima, slyšíme ušima není již ve své původní podobě, je transformované do jazyka a smýšlení lidského. Čtené a poslouchané boží slovo v nás nijak nepůsobí, mnoho lidí boží slovo čte a slyší a vůbec to s nimi nic nedělá. Jak je tedy možné, že nás při čtení a slyšení boží slovo někdy niterně zasáhne a promění? Boží slovo přece proniká až do morku kostí, je mečem ostrým a dvoubřitým, tak proč působí jenom někdy? K odpovědi na tyto otázky, je třeba v pravdě Ducha zkoumat vlastní duchovní nitro, duchovní vjemy a vazby, návaznosti metzi duchovnímy vjemy, a hlavně proč a co duchovní vjem vyvolalo.
Jak rozpoznat duchovní vjem? Snadno. Přichází z vnějšku. A to je třeba lítost. Lítost je duchovní vjem přicházející z vnějšku vždy až po zlém skutku. Když lítost příjde, je již pozdě. Lítost příjde až je zlý skutek dokonaný. Zkus si milý čtenáři zpětně vybavit okamžik, kdy v Tobě povstala lítost, a posuň své niterné duchovní sebebádání velmi pozorně na okamžik vniku lítostného duchovního vjemu. Budeš velmi překvapený. Před vznikem lítosti rozpoznáš ve svém duchovním nitru boží slovo v Jeho pravé duchovní podobě.
Lítost je lidskou reakcí na slovo Boha! Slovo Boha Tebou proniklo jako ostrý dvoubřitý meč až do morku tvÿch kostí! Bůh Ti řekl. JSI VINÍK! A toto boží slovo v Tobě vzbudilo lítost.
Lítost je reakce na boží slovo, ve kterém Tě Bůh usvědčuje ze zlého skutku, a sděluje Ti, že jsi viníkem kterému zatím nebylo odpuštěné. Proto neodpuštění je lítost tak tíživá!
Svědomí. Co to je svědomí? Použij milý čtenáři stejnou průzkumnickou metodu jako na lítostný duchovní vjem.
Svědomí opět přichází z vnějšku. Svědomí narozdíl od lítosti přichazí předem, zavčasu, a ne vždy pozdě jako lítost.
Svědomí je duchovní vjem na boží slovo, kteté Tě před něčím VARUJE! A opět do Tebe hluboce proniká.
Pokání. Co to je pokání? Je to duchovní vjem přicházející z vnějšku. Je to reakce na slovo Boha vyřčené Tobě. Bůh Tě oslovil. A ty jsi niterně hluboce zasažený božím slovem, tak hluboce, že se před Bohem pokorně skloníš! Příjmeš Jeho vůli a Ducha svatého. A ve svém nitru rozpoznáš Pánův hlas. Byl jsi viníkem! Dal jsem ti svou milost! Odpustil jsem ti a zahladil jsem všechny tvoje viny! Proměnil jsem Tě! Zvu Tě na nebeskou hostinu, když pozvání neodmítneš máš svou účast na hostině jistou! Vše Ti dávám zdarma! Já Jsem cesta pravda a život!
Pokání je duchovní reakce na boží slovo, které se dá přeložit z "božštiny do člověčtiny" :-)) přibližně asi takto.
Vážení diskutující. Ty nejdůležitější překlady božího slova, tu nejdůležitější překladatelskou činnost musíme v prvé řadě provádět v nás samých, v našem duchovním nitru, kde v nás boží slovo mocně působí, mocně námi proniká, a vyvolává v nás rozličné duchovní vjemy. Zkoumejte své duchovní nitro, zkoumejte to co vašim duchovním vjemům předcházelo. Tam, přesně tam, tam kde duchovní vjem vzniká, přesně tam k Vám mluví Bůh. Tam Vás svym božím slovem usvědčuje, obviňuje, omilostňuje, ujišťuje, miluje, sděluje svou vůli, tam Vám říka- odpustil jsem Ti, žij a zůstavej v mém pokoji.
Amen.
Myslivec
|
Re: Lítost (Skóre: 1)
Vložil: wollek v Pondělí, 18. červen 2018 @ 16:39:02 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Děkuji Myslivče za zajímavé úvahy.
K tomu závěru:
//Ty nejdůležitější překlady božího slova, tu nejdůležitější překladatelskou činnost musíme v prvé řadě provádět v nás samých, v našem duchovním nitru, kde v nás boží slovo mocně působí
Přesně tak. Mám takovou zkušenosti a nejednou se mi stalo, že jsem četl Bibli a něco se mi nezdálo. Prostě vnitřní hlas či podnět ve smyslu, že se mám na to místo zaměřit, podívat se do jiných překladů, podívat se na různé výklady, třeba i do té řečtiny. Mnohokrát jsem takto zjistil, že ten překlad byl opravdu nepřesný, nesprávný či zavádějící a že autor textu téměř jistě chtěl říci něco trochu jiného. Přikladem mohou být asi i dva spory zde z poslední doby, kdy jsem nakonec kontaktoval svého řeckého přítele, kterého však zase nechci 'otravovat' z každou 'drobností'.
Je to tak, že když někdo Boží Slovo pochopit a přijmout chtít nebude, tak v něm vždy bude vidět něco jiného než to, co v něm doopravdy je ukryté. A i my ostatní máme zkoumat, nejen Boží Slovo a rozjímat nad ním, ale také zkoumat sami sebe, své nitro, můžeme říci duchovní. Tak, jak je i psáno (toto se mi moc líbí):
2 Kor 13:5 Sami sebe se ptejte, zda vskutku žijete z víry, sami sebe zkoumejte. Což nechápete, že Ježíš Kristus je mezi vámi?
A na úplný závěr ještě takové mé přání z knihy Žalmů:
Psalms 19:15 Kéž se ti líbí řeč mých úst i to, o čem rozjímám v srdci, Hospodine, má skálo, vykupiteli můj! |
Re: Re: Lítost (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Úterý, 19. červen 2018 @ 02:06:17 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Ano, zkoumání sebe sama.
To se pak objevují věci. Ušlechtilá mýšlenka je důležitá, ještě důležitější je však to, co jí dalo vzniknout, to co jí předcházelo. Tam k nám mluví Bůh, žel nejenom Bůh. Záměrně jsem o tom v článku nepsal.
Ten sebe průzkumnický duchovní způsob, který jsem v článku popsal, se da výborně použít na zbavení se závislosti. Před tím než propukne tělesná žádostivost má vždy pokušení duchovní formu. V této fázi je pokušení snadné odmítnout, a tělesná žádostivost nenastane. Poznal jsem to, když jsem se před lety zbavil kouření. Před tím než propukne tělesná chuť na cigaretu, je kratký okamžik duchovního pokušení. Odmítnutí je snadné, chuť na cigaretu nepříjde. Bylo zajímavé jak rychle to pokušitele přestalo bavit, za pár dnů pokušení ustalo a já byl nekuřák, kterému cigareta nevoněla ani přehnaně nes*****ěla.
Když však člověk v pravdě Ducha pokušení v jeho "prenatální" duchovní formě nerozpozná, neodmítne, tak jako otrok hříchu nevědomky pokušitele poslechne, načemž se pokušení tranformuje z formy duchovní do duševní, no a je zle. Člověk dělá něco co nechce, a boj se závislostí se dá charakterizovat jako marný a těžký boj samého se sebou. V tomto je jedno z velkých vítězství zla. Proto potřebujeme sílu Krista, a Ducha svatého ve kterém externě rozlišujeme duchy zavčasu, než začnou interně škodit.
Křesťanství je vlastně hlavně o hlásání evangelia, a rozlišování duchů. Ani jedno se dnes již prakticky neděje. Namísto hlásání evangelia je podivný mezináboženský kamaradčov, namísto Krista ukřižovaného Krista popírající náboženská koreknost, namísto rozlišování duchů v pravdě Ducha, jsou zde vyznavači ducha Antikrista převážně z řad křesťanů. A to je ta zkažená sůl země.
Kolik zdejších diskutujících umí popsat svůj duchovní život, duchovní poznatky a třeba to jak Boha slyši? Zaznamenal jsem to u Tebe Wolleku, Cizince, Meduňky, Momonky, Willyho, a jsem moc rád, že v poslední době i u Rosmana.
To já Ti děkuji, Wolleku.
|
]
Re: Re: Lítost (Skóre: 1)
Vložil: Frantisek100 v Úterý, 19. červen 2018 @ 08:21:43 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Překladatelská činnost? Podíval jsem se třeba do bible jehovistů.
Mají prý ten
správný překlad. Takže slovo milost nahradili slovem laskavost, ale to je obrovský
rozdíl. Bible je strašně zneužívaná kniha. Stačí pár slovíček a vše dává jiný
smysl. Pak není divu, že křesťanství je plné zmatků a rozporů. |
]
|
|
Re: Lítost (Skóre: 1)
Vložil: Eleazar v Pondělí, 18. červen 2018 @ 22:02:55 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Lítost. A ještě k tomu pocit viny. Nic proti Myslivcovi, ale nějak jsem v poslední době na manipulace ohledně vyvolávání lítosti a viny ještě alergičtější než normálně.
Netvrdím, že je to cílem článku !!! Myslím to obecně. Jen nepovažuji a asi jsem ani nikdy nepovažoval lítost za pozitivní věc, ba právě naopak.
|
Re: Re: Lítost (Skóre: 1)
Vložil: wollek v Pondělí, 18. červen 2018 @ 23:46:48 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Ahoj Eleazare,
//asi jsem ani nikdy nepovažoval lítost za pozitivní věc, ba právě naopak.
Tak to děláš dobře, a přesně toto Myslivec psal v těch diskuzích dříve, na které se v článku odkazoval. Četl jsi ty jeho původní příspěvky? Bylo to snad poprvé, kdy jsem se setkal s otevřeným názorem, že lítost pozitivní spíše není a dost mně to zaujalo. Ty jsi asi druhý, tak bys s ním mohl celkem souhlasit :-).
Opravdu nic ve zlém, jen jsem se chtěl ujistit, že jsi o nic zajímavého nepřišel. Neznám Tě moc, i když jsem zaregistroval, že tu sporadicky býváš a přispíváš.
Pokoj Tobě,
wollek |
]
Re: Re: Lítost (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Úterý, 19. červen 2018 @ 01:15:18 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Ano Eleazare.
Mediální vzbuzování lítosti a vyvolávání pocitů viny za to za co odpovědní nejsme, je v současnosti jednou z největších mediálních blamáží.
|
]
Re: Re: Lítost (Skóre: 1)
Vložil: Frantisek100 v Úterý, 19. červen 2018 @ 08:25:16 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Lítost není pozitivní? A jak je to pak s pokáním? Jak se mohu kát, když nelituji hříchu,
v němž jsem a stavu, v němž jsem? Kdo necítí lítost, necítí ani vinu. |
]
Re: Re: Re: Lítost (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Úterý, 19. červen 2018 @ 11:00:03 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Ano, kdo necítí lítost, necítí ani vinu. V tomto směru je lítost pozitivní. Jenže lítost přichází vždy pozdě. A co se týká duchovního statusu lítosti, tak je to pocit viny bez odpuštění. V lítosti není odpuštění, a proto je tak tíživá. Negativní je, u lítosti zůstat a nepokročit k pokání, ve kterém je mimo jiné obsažené i osvobozující odpuštění. Přečtěte si článek ještě jednou Františku. |
]
Re: Re: Re: Lítost (Skóre: 1)
Vložil: Eleazar v Úterý, 19. červen 2018 @ 20:55:10 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Lítost není pozitivní? A jak je to pak s pokáním?
Zcela upřímě, už se Ti anebo někomu, koho osobně znáš, stalo, že by konkrétně Tobě anebo tomu dotyčnému někdo ublížil, a pak by toho litoval, a učinil pokání v míře takové, že by způsobenou škodu nahradil aspoň v 100 % nominální míře? (o nějakám odškodnění či náhradě za ušlý čas, příležitosti a starosti ani nehovořím)
Nechci snižovat pokání jako cestu k nápravě. Ale aby se jednalo o nápravu, je třeba návrat do původního stavu (případně v max. možné podobě, když to nejde zcela).
Lítosti (bez odpovídajících skutků) se nenajíš!
Co je mi platné, když by třeba Angela Merkel litovala toho, co způsobila, když bude nadále činit to, co činila uplynulé 3 roky a bude usilovat o další znovuzvolení?
|
]
|
|
Re: Lítost (Skóre: 1)
Vložil: unshaken (unshaken@outlook.cz) v Úterý, 19. červen 2018 @ 21:42:56 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Lítost je emoce a jako takový pocit nesmí zatěžovat víru. Emocemi lze snadno manipulovat - snad každý film počítá s navozením emocí, takže se člověk snadno přivede k tomu, aby fandil zločinci, namísto aby hledal spravedlnost. V posledních letech se s emocemi, zvláště s lítostí, roztrhl pytel. Namísto emocí doporučuji používat rozum. |
|
|
Re: Lítost (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 19. červen 2018 @ 22:10:06 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | | Díky Myslivče za článek. K tématu lítosti jsem se tu nadiskutoval zdaleka nejvíce, více než lidi, co ještě vězí v náboženství lítosti. Některé zkušenosti s tématem jsem popsal v článku Pokání nebo lítost.
Lítost nepovažuji za negativní emoci, považuji ji za neutrální emoci, běžnou přirozenou emoci. Negativní je situace, ve které lítost přichází - právě proto, že lítost přichází pozdě. Negativní není lítost, ale to, že nastal stav, ve kterém lítost přišla.
Pokání je v tomto mnohem lepší, právě proto, že pokání dokáže předejít/zabránit stavu, ve kterém přichází lítost - jednoduše tím, že už se takový stav nestane a lítost pak není potřeba.
Ve chvíli, kdy přijde lítost, tak to obvykle znamená, že se zkazilo něco, co už nejde napravit, nejde vrátit do původního stavu - protože pokud člověk něco zvorá, ale jde to napravit, nastoupí místo lítosti konstruktivní projekce cesty k nápravě, tedy plán/myšlenka/vnuknutí jak napravit to, co člověk zkazil. Náprava života, náprava pokažených věcí je také to důležité.
Zcela absurdní je v tomto světská "spravedlnost": Nějaký člověk se například zfetuje, vleze do obchodu, ukradne tam věci za padesát tisíc. Náhodou ho chytnou, protože je v podmínce, tak jde sedět třeba na půl roku, protože projevil lítost (a třeba mu to i opravdu bylo líto). Ale majitel obchodu přišel o padesát tisíc, a společnost přišla o půl milionu (což je tak půlroční náklad za kriminál jednoho člověka). Světská "spravedlnost" tak vrší nespravedlnost na nespravedlnost a lítost v ní nespravedlnost zvětšuje.
Podobně nesmyslná je "spravedlnost" náboženská, kdy skutečné odpuštění a náprava škody je něco docela úplně jiného, než svátost, ve které je hříšníku "odpuštěno" (virtuálně).
K Bohu: Bůh usvědčuje ze hříchu, ale neobviňuje. Podle toho se dá taky Boží jednání snadno poznat. Obviňuje ten vzpurník. Obviňovat hříšníka ze hříchu není potřeba, ani to není k ničemu užitečné.
Toník
|
Re: Re: Lítost (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Středa, 20. červen 2018 @ 11:51:56 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Dobrý den Cizinče. Děkuji za odpověď. Ano, je i lítost komerční, za kterou se v legislativě odmazává díl trestu, a v náboženství díl viny, nebo i vina celá. To, že něco tak falešného a pokryteckého je před Bohem neplatné, lze snadno prokázat z toho, že v tomto komerčně- náboženském způsobu lítosti k zahlazení duchovním následku vin nedošlo, a polepšeni se nenastalo. V tomto způsobu "lítosti" existuje tolik variací kolik je variací lží, proto se těmito variacemi dále zabývat nehodlám. Lépe je zabývat se tím, jak to má v pravdě být. A pravda je jenom jedna.
Lítost jako neutrální emoce? Dá se to tak říct. Lítost je vlastně reakce, něco jako reklamní obal, schránka, na které je vyobrazené co se skrývá uvnitř, a uvnitř vždy obsažené je. 1)Poznání viny. (Bůh nás usvědčil) 2)Poznání, že vina není odpuštěná. (Bůh dává vědět, že vina je neodpuštěná)
To jsou dvě důležité poznání při uvědomění si vlastní viny. Neodpuštěná vina totiž tíží, a to je hlavní "!pachuť" lítosti. A tyto dvě poznání pravdy o vlastním selhání (negativita) mohou vést v případě pokání k nápravě. Tak tak nějak to vidím já.
Je zavedeným omylem snažit se napravovat nenapravitelné škody. V případě hmotných škod to možné je, jenže to co zahlazuje vinu, je vždy napravení škody v rovině duchovní. Co pomůže nahrazení hmotné škody, když je vina neodpuštěná. Hmotnou úhradou si nelze odpuštění koupit. A k hmotné úhradě lítost nejvíce inspiruje, a přitom by to mělo být pokání. Zmrzačil jsem Tě, lituji toho a tady máš milion a běž. Vše je smazané. Jenže ne v duchovní rovině, Tam vina stále trvá, dokud nebude odpuštění, nebude vina zahlazená.
V odpouštějícím procesu jsem si uvědomil, že boží milost není jenom pro mě, je pro všechny a hlavně pro ty, kterým jsem ublížil. Vidět působit boží milost v lidech kterým jsem nějak ublížil, to jak jim Bůh dává sílu k odpuštění za to co jsem zpackal, je snad to nejkrásnější působení boží milosti. Jako katolík jsem si sobecky myslel, že boží odpouštějící milost je zde hlavně pro mne. Omyl. Je zde hlavně pro ty kterým jsem svým hříchem ublížil. V božím procesu odpuštění vlastně Bůh nedělá nic jiného, než že napravuje naše chyby a viny, napravuje to, co jsme MY těm druhým způsobili! A to ve spolupráci s poškozeným. Vždyť kolikrát jsem již vnímal tu sílu k odpuštění kterou mi Bůh dal když bylo ublíženém mě, a kolikrát jsem již viděl rozzářené oči viníka, když poznal že jeho vina je zahlazená. Holt, když se do něčeho vloží Bůh, tak to stojí vždy za to.
Myslivec
|
]
Re: Re: Re: Lítost (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 22. červen 2018 @ 00:06:39 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Jako katolík jsem si sobecky myslel, že boží odpouštějící milost je zde hlavně pro mne. Omyl. Je zde hlavně pro ty kterým jsem svým hříchem ublížil.
To vnímám jako hlavní rozdíl náboženství soch obrazů a pověr proti normálnímu životu (nejen proti životu s Bohem, ale i proti životu běžných lidí, kteří ani Boha neznají). Ta zoufalá soběstřednost náboženství, snaha vylepšit sama sebe svými skutky abych se právě já dostal do nebe.... I z diskuzí zde vyplývá totéž, co jsem žili my - soběstřednost.
I normální lidé ve světě nežijí takové sobectví a izolaci, jaká je v ŘKC, uvědomují si, že život je o vztazích, že člověk by měl taky dělat něco pro druhé, dávat, co sám dostal. Byť třeba nemají z čeho, nebo neví jak...
Toto byl pro mne nejdůležitější rozdíl v křesťanství. Že toho největšího nepřítele můžu v klidu a slavnostně pohřbít, důstojně a vesele se s ním rozloučit.
Ano, je i lítost komerční, za kterou se v legislativě odmazává díl trestu, a v náboženství díl viny, nebo i vina celá. To, že něco tak falešného a pokryteckého je před Bohem neplatné, lze snadno prokázat z toho, že v tomto komerčně- náboženském způsobu lítosti k zahlazení duchovním následku vin nedošlo, a polepšeni se nenastalo.
Je možné, neznám tolik osobně. A platnosti a neplatnosti neřeším a vím, že Bůh také ne, není formalista. Znám důvěrně lítost pravou, opravdovou. Ta je především zoufale povrchní a bezmocná. |
]
Re: Re: Re: Re: Lítost (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Pátek, 22. červen 2018 @ 00:31:30 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Ano, správný výraz, soběstřednost. Zažil jsem. Mohu upřesnit, že soběstřednost se netýká pouze stránky mezilidských vztahů, a postavení člověka ve společnosti. Soběstřednost se projevuje i ve vztahu s Bohem. Respektive marným modloslužebným pokusům navázání vztahu s Bohem.
Soběstřednost mi kdysi určovala co musím ke spáse vykonat, soběstřednost stanovila moji procentuální záslužnost na spáse, soběstřednost určovala Bohu co má se mnou Bůh udělat pro mé spásné zásluhy.
Soběstřednost činí z Boha svého sluhu! Soběstřednost je jedním z projevů pýchy. Velmi mělce pod povrchem soběstřednosti se vždy nachází vzdor. To prvnï co soběstředný člověk uděla při konfrontaci s pravdou je to, že začne vzdorovat..
|
]
|
|
Re: Lítost (Skóre: 1)
Vložil: fallkniven_f1 v Sobota, 23. červen 2018 @ 21:59:18 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | a jé - myšlivec tady zase všude trousí svoje zvratky |
Re: Lítost (Skóre: 1)
Vložil: Vota v Čtvrtek, 28. listopad 2019 @ 13:26:05 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | | I jiskra dokáže zapálit les. Nejsou takovou jiskrou taková slova, příspěvky? Myslivec už zde není. Proč ho zmiňovat? |
]
Re: Lítost (Skóre: 1)
Vložil: Vota v Čtvrtek, 28. listopad 2019 @ 13:28:48 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | | A jéje :)))) Pouhý jeden roček. |
]
|
|
|
|
