Bůh chtěl přede všemi věky (Ef. 1:4,5) stvořit člověka se svobodnou vůlí, který se pro Boha svobodně rozhodne. jen s takovým člověkem chtěl (a stále chce), Bůh sdílet věčnost. Tím, že Hospodin obdařil člověka svobodnou vůlí pak znamená, že se člověk může rozhodnout i nesprávně, proti Božím příkazům, tedy dopustit se hříchu, což se stalo v ráji. Tato možnost byla dána již tím, že člověk měl ke stromu poznání dobrého i zlého, naprosto svobodný přístup (1M. 2:9,17). A s hříchem přišla na svět i smrt (1M. 2:17). Bůh tedy připustil zlo (Iz. 45:7), a následně i smrt (Ř. 6:23), jako následek nerespektování Božích příkazů. Toto selhání člověka Bůh neplánoval - Bůh současně plánoval (1M. 3:15) záchranu člověka, když v příhodném čase seslal s nebe Spasitele na tuto zem. Bůh ještě před stvořením člověka projevil lítost nad jeho budoucím selháním (1M. 6:6). Nebyla to však lítost lidská, která vznikne následkem nesprávného jednání (člověk tehdy ještě nebyl stvořen!) - ale byla to lítost Boha Stvořitele, který ani nemůže jednat nesprávně. Bůh, který miloval člověka (J. 3:16),  stvořil člověka i za tu cenu, že i přes nekonečnou oběť svého milého Syna (1Kor. 5:7), řada lidí z vlastní viny zahyne. 

Bůh nikoho nepředurčil k zahynutí, protože nemá zalíbení ve smrti bezbožného, chce, aby všichni dospěli k pokání (2Pt. 3:9). Proto také poslal svého Syna na svět, aby zachránil všechny, kteří se zachránit chtějí. Na Boží straně je z milosti vztažena ruka stále. Nám pak úplně postačí, se této ruky chytit a už se jí nepustit. 

Ez. 33:11 „Řekni jim: Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, cožpak si přeji smrt ničemy? Vždyť jestliže se ničema odvrátí od své cesty, zůstane naživu. Odvraťte se, odvraťte se od svých zlých cest. Proč byste měli zemřít, dome izraelský?“
 
L. 19:10 „Neboť Syn člověka přišel vyhledat a zachránit, co je ztraceno.“

Ř. 8:29,30 „Neboť ty, které předem poznal, také předem určil, aby byli připodobněni obrazu jeho Syna, tak aby on byl prvorozený mezi mnoha bratřími; které předem určil, ty také povolal; a které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také oslavil.“

Z tohoto textu je zřejmé, že Bůh ví dopředu („které předem poznal“), kteří z předem určených (vyvolených) a později povolaných k práci zachovají věrnost až do konce, takže budou ospravedlněni a uvedeni do nebeské slávy (oslaveni). (Ř. 8:17). Ty pak následně určil k tomu, aby byli připodobněni obrazu Jeho Syna.  Tedy Bůh ví dopředu, jak člověk své svobodné vůle použije. A protože nemá zalíbení ve smrti hříšníka, (Ez. 33:11; 2Pt. 3:9) znamená to, že všichni budou osloveni, a ti kteří ho odmítnou hned, nebo později, si svůj věčný úděl ZAVINÍ sami. Bůh se nevnucuje, nikoho neznásilňuje, Bůh stále zve – viz podobenství o svatbě. 

J. 6:37 "Každý, koho mi Otec dává, přijde ke mně, a toho, kdo ke mně přichází, jistě nevyženu ven."

Vyvoleni v obecném smyslu, tedy pozváni k svatbě jsou sice všichni bez rozdílu, ale ne všichni pozvání přijmou a také ne všichni, kteří pozvání přijmou, budou zachráněni:

Mt. 22:3-5 „A poslal své otroky, aby zavolali pozvané na svatbu; ale ti nechtěli přijít. (4) Poslal znovu jiné otroky se slovy: Řekněte pozvaným: Hle, přichystal jsem svou hostinu, moji býci a krmný dobytek jsou poraženi, všechno je připraveno, přijďte na svatební hostinu. (5) Ale oni nedbali a odešli jeden na své pole, jiný za svým obchodem.“
 

Mt. 22:11-14 "Když král vstoupil, aby se na stolovníky podíval, spatřil tam člověka, který na sobě neměl svatební šat. (12) I řekl mu: Příteli, jak jsi sem vešel bez svatebního roucha? A on oněměl. (13) Tehdy řekl král služebníkům: Svažte mu nohy a ruce a vyhoďte ho do nejzazší temnoty; tam bude pláč a skřípění zubů. (14) Neboť je mnoho pozvaných, ale málo vybraných."

1) Ti, kteří pozvání odmítli - Izrael (Ř. 11)

2) Ti, kteří pozvání přijali a podrobili se podmínkám svatby, tj. následování Krista (Mt. 16:24; Lk. 14:26,27) - tj. Církev Kristova (Mt. 22:8-10; Lk. 14:21-27). To jsou ti, kteří vybílili svá roucha v krvi Beránkově (Zj. 7:14).

3) Ti, kteří sice pozvání přijali, ale přišli v rouchu vlastní spravedlnosti (Iz. 64:6), modloslužebníci (1Pt. 4:3), hlasatelé jiného evangelia (Gal. 1:8; 2Pt. 2:1), což jsou též modloslužebníci.

Z tohoto rozdělení je zřejmé, že pouze skupina 2 bude zachráněna (povolána i vyvolena), zatímco skupiny 1 a 3, které jsou pouze povolány (pozvány), budou z vlastní viny zavrženy. 

Spasení (vyvoleni již  individuálně) – jsou ti z pozvaných (povolaných), kteří svou věrností až do konce potvrdí své vyvolení, jež do té doby zůstávalo pouze v možnosti. Pokud ve službě nevytrvají, jako např. Démas (2Tm. 4:10), budou nutně přiřazeni ke skupině 3.

Mt. 10:22 "Kdo vytrvá až do konce, bude zachráněn."

2Tm. 4:7,8 "Dobrý boj jsem bojoval, víru jsem zachoval. (8) Nakonec je pro mne připraven věnec spravedlnosti, který mi v onen den předá Pán, spravedlivý soudce. A nejen mě, nýbrž i všem, kteří milují jeho zjevení."

Původně první, tedy Izrael, bude nakonec poslední. Nicméně jeho dočasné zavržení způsobí spásu pohanů (Ř, 11:11,12; 25-27).

Dále viz: Zkoušky a věrnost

4M. 21:8,9 "Hospodin řekl Mojžíšovi: Udělej si ohnivého hada a umísti ho na korouhev. I stane se, že každý, kdo je kousnut, když se na něj podívá, zůstane naživu. (9) Mojžíš udělal bronzového hada a umístil ho na korouhev. I stalo se, když had někoho uštkl a ten se podíval na bronzového hada, že zůstal naživu."

Tento text nám říká, že bronzový had tu byl pro všechny. Ale jen ten, kdo se na něj podíval, byl zachráněn - z toho plyne že ten, kdo byl uštknut a na hada se z jakýchkoli důvodů (např. nevěry) nepodíval, zemřel. A to vzdor skutečnosti, že možnost záchrany pro všechny tu byla. 

J. 3:14,15 "A jako Mojžíš vyvýšil hada v pustině, tak musí být vyvýšen Syn člověka, (15) aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný."

Apoštol Pavel rozlišuje mezi spásou přítomnou, a spásou eschatologickou:
 


Celý život křesťana tedy probíhá mezi spásou přítomnou, tj. počátkem následování Krista a spásou eschatologickou. Konec korunuje dílo. 
 
Mt. 7:14 „Jak těsná je brána a zúžená cesta, která vede do života, a málo je těch, kdo ji nalézají.“
 
Fp. 2:12 „Proto moji milovaní . . . s bázní a chvěním uvádějte ve skutečnost svou záchranu.“

Fp. 3:12-14 "Ne že bych toho již dosáhl, anebo byl už dokonalý; usilovně však běžím, abych se opravdu zmocnil toho, k čemu i mne zmocnil Kristus Ježíš. (13) Bratři, já si nemyslím, že jsem se již toho zmocnil; jedno však činím: zapomínaje na to, co je za mnou, a natahuje se po tom, co je přede mnou, (14) běžím k cíli pro cenu Božího povolání, vzhůru v Kristu Ježíši."
 
Musíme se tedy neustále zkoumat, zda jsme na této úzké cestě – na tom záleží naše spasení. Spasení tedy není jednorázová záležitost, nýbrž proces, který má svůj počátek průběh, a z Kristovy milosti i vítězný konec (Juda 1:24). 
 
A tak: 
- zkoumáme, zda vskutku žijeme z víry (2Kor. 13:5)
- upevňujeme své vyvolení (2Pt. 1:10)
- vyznáváme hříchy (1J. 1:9)

Tedy spasení je výsledkem spolupůsobení Boží milosti i lidské vůle

J. 1:29 "Druhého dne uviděl Jan Ježíše, jak k němu přichází, a řekl: Hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa."

L. 2:10,11 "Hle, zvěstuji vám dobrou zprávu o veliké radosti, která bude pro všechen lid, (11) že se vám dnes narodil Zachránce, který je Kristus Pán, v městě Davidově."

J. 3:16 "Neboť tak Bůh miluje svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný."

J. 4:42 "Té ženě říkali: Teď už věříme ne pro to, co jsi říkala ty, ale sami jsme ho slyšeli a víme, že toto je skutečně Zachránce světa, Kristus."

1J. 4:14 "A my jsme viděli a dosvědčujeme, že Otec poslal Syna, Zachránce světa." 

2Pt. 2:1 "V lidu se však objevovali falešní proroci, jako i mezi vámi budou lživí učitelé, kteří budou tajně zavádět zhoubná kacířství a Panovníka, který je vykoupil, budou zapírat."

Bůh miluje svět (J. 3:16) - nikoli jen vyvolené! Spasitel svou smrtí dokonce!!! vykoupil i ty, kteří Ho zapírají, Jeho smírčí oběť odmítají a tím z vlastní viny směřují k zahynutí. 

K problému:

JE STÁLE SATAN NOSITELEM SVĚTLA?
ZNAMENÍ PROROKA JONÁŠE

7. Shrnutí

Výše uvedené skutečnosti mne opravňují k závěru, že Kristova oběť je univerzální - úplně pro všechny. Nicméně spasen bude jen ten, kdo ji přijme. Úzká je cesta k životu (Mt. 7:14). Kristova oběť je nekonečná ve všech směrech: Spolehlivě vyváží veškeré hříchy lidstva od počátku jeho existence, až po jeho konec - Kristus přišel pro všechny!!!
Ti, kteří hlásají omezenost Kristovy oběti a tvrdí, že Spasitelova oběť stačí toliko pro vyvolené, nejenže bloudí - ale mají na svědomí celé zástupy lidí, kteří rezignovali na své spasení, protože propadli přesvědčení, že jsou nevyvolení, tedy zavržení, ať už dělají, co dělají. Ti, kteří hlásají omezenost Kristovy oběti a zavádějí diskuse o vyvolení/nevyvolení/předurčení, berou těmto malomyslným, zkroušeným a úzkostlivým lidem Přímluvce (Ř. 8:24; 1J. 2:1) a tím i jedinou Naději - kterou je Kristus sám (Ř. 8:24; Ef. 1:12)!!!

Musím zde upozornit na skutečnost, že zde komentuji poměrně hluboká Boží tajemství, z hlediska svého nutně omezeného poznání (1Kor. 13:12). 

Psáno ve vzpomínce na mou zesnulou ženu Věrušku, která jako lékařka, manželka i matka, věrně vytrvala na pozici až do konce.
BA