Grano Salis - Znamená peklo odloučení od Boha?

"Vyrůstal jsem v náboženském prostředí plném děsu a strašení věčnými muky za plného vědomí. Mou nejsilnější motivaci ke správnému životu nebyla realita lásky nebo důvěra v Ježíšův život, ale strach z pekelného ohně a zatracení."
Nejsou to mé zkušenosti, opsal jsem to z jedné knížky. Bohužel mám někdy dojem, že když se bavím s některými věřícími, že to byla a je jejich reálná zkušenost.

Téma je rozsáhlé a zažehuje nejrůznější vášnivé debaty. Existuje celá řada základních pohledů na peklo, mezi něž patří: 1) věčné zatracení, 2) vyhlazení a 3) věk vykupujícího očištění.
Pro mnohé je jádrem této otázky, jak můžeme tvrdit, že věčný Bůh, jehož samotnou podstatou je láska, dopustí, aby byly lidské bytosti při plném vědomí mučeny a nekonečně dlouho prožívaly bolest, jako kdyby to představovalo nějakou spravedlnost.
Tato myšlenka je natolik deprimující, že je pro mnohé nepřekonatelnou překážkou. Někteří se vyjadřují, že je děsí, podstoupit takové riziko a uvěřit, že Bůh je tak dobrý, jak někteří říkají, a pak zjistit, že neměli pravdu. Nezdá se vám intuitivně špatné strašlivě se bát Boha mučitele, a zároveň doufat, že s ním strávíte věčnost?
Autor Chatrče se pokusil přesunout rozhovor o pekle z hlavy do srdce. Hlavní postavu Mackenzieho, postavil doprostřed hrozného dilematu. V jeskyni, v niž se Mack setká s Boží moudrosti, Sofii, ho Sofie žádá, aby zaujal pozici soudce, úlohu, kterou denně zastává stejně jako my. Sofie však nečekaně obrátí situaci proti němu.
"Vyber dvě své děti, které budou věčně žít v Božím novém nebi a na nové zemi, ale jen dvě ..., a tři svoje děti, které stráví věčnost v pekle." Sofie odvrací realitu tohoto problému od nezávazné, nerozvažné debaty a směřuje ji do nejhlubších zákoutí srdce a duše - k niterné lásce rodiče k jeho dětem. Zároveň tak odhaluje lež, že Bůh není milujícím Otcem - dokonce ani tak dobrým rodičem jako my -, a lež, že tato pozoruhodná, přehnaná láska, kterou chováme ke svým dětem, pramení z nás, a ne z Boha.
Sofie je neúprosná a začne rozebírat chování a postoje Makových dětí, a tudíž důvody, jimiž by Mack mohl ospravedlnit své rozhodnutí poslat tři z nich do pekla. V předstírané argumentaci zakládá svůj domnělý soud na jejich chování a výkonu, na vypočítávání jejich hříchů. (1 Kor. 13 kap. důrazně říká, že láska nic takového nedělá-)
Mackenzie, zahnány do propasti beznaděje, nakonec vidí, že mu zbývá jediné východisko. Cesta, kterou by zvolil každý otec nebo matka, kterým alespoň trochu slouží zdraví.
"Nemohl bych to být místo nich já? Jestliže potřebuješ někoho pro věčná muka, já je místo nich podstoupím. Šlo by to? Mohl bych to udělat?" padl jí k nohám, plakal a žadonil. Prosím, nech mě to podstoupit za moje děti... Prosím."
"Teď jsi promluvil jako Ježíš. Soudil jsi dobře. Jsem na tebe moc pyšná." "Ale ano. Usoudil jsi, že jsou hodné lásky, i kdyby tě to mělo stát všechno. Právě takhle miluje Ježíš."
Chci se tedy zmínit o jednom důležitém prvku: o domněnce, že peklo znamená odloučení od Boha, lásky, dobroty. Zvažme jednoduchou argumentaci. Peklo je buď stvořené místo či věc, nebo není.
Není-li stvořeno, pak musí být ve své podstatě Bohem, který sám není stvořen. V tomto smyslu by peklo bylo Bohem, který je oheň stravující. Úděl člověka by nebyl mimo Boha, ale přímo v Bohu, který je láska, světlo a dobrota.
Druhou variantou je, že peklo je stvořené místo nebo věc. Uvažujte o tomto textu: "Jsem přesvědčen, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnosti ani budoucnost, ani moci, ani výšina ani hlubina, ani žádné jiné stvoření nás nebude moci odloučit od Boží lásky, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu." (Ř 8,38-39). Kurzíva autorova.
To je seznam všech skutečností, které člověka nemohou odloučit od Boží lásky. Co v seznamu chybí, pokud si podržíte v mysli, že výčet zahrnuje "každé jiné stvoření" a "budoucnost"?
Nic, ve výčtu nic nechybí.
Člověk je "stvoření", a proto není v jeho moci odloučit se od Boží lásky. A ať je peklo cokoli, je-li stvořené, nemůže člověka od Boží lásky odloučit.
Nezapomeňme prosím, že když řekneme, že nás nic nemůže od Boží lásky odloučit, není to totéž jako říkat, že nemůžeme Boží lásku odmítnout nebo ignorovat. To, čemu se rozhodneme věřit, i když je to lež, se do nás vepíše. Je v mé moci se rozhodnout, že budu žít v slepotě, s vírou, jsem od Boha oddělen. Možná jsem přesvědčil sám sebe, nebo mě přesvědčili jiní, že si to zasloužím. Takové lži s sebou ponesou stín, v němž budu prožívat pocity odloučenosti, které jakoby potvrzovaly iluzi, že Bůh je daleko, nemá ke mně žádný vztah, přestal mě milovat nebo se mě vzdal. Mnozí na této planetě žijí v takové iluzi právě teď.
Přemýšlejte se mnou. Každý, kdo mluví o oddělenosti od Boha, předpokládá, že dotyčný může i přes svou oddělenost nadále existovat - jako kdyby náš život nezávisel na přítomnosti Boha, který je život. Znamená to, že je naše existence oddělená od Ježíše, od Otce a od Ducha svatého? Písmo jasně říká: ani jediná věc nevznikla bez Ježíše a existence všeho je zcela závislá na jeho životě - on jej udržuje.
Když tedy tuto myšlenku dotáhneme..., možná je peklo peklem ne kvůli Boží nepřítomnosti, ale kvůli jeho přítomnosti - neustále konfrontační přítomnosti ohnivé Boží lásky, dobroty a svobody, jejímž cílem je zničit každou stopu zla a temnoty, která nám brání být plně svobodní a naplno žít. Je to oheň lásky, která hoří nyní a navždy "za nás", ne proti nám. Pouze když předpokládáme, že existujeme odděleně od Ježíše, můžeme věřit, že peklo je formou trestu, který nás postihuje v naší oddělenosti od Ježíše. Předpokládám možnost, že peklo neznamená oddělenost od Ježíše, ale že je to bolest vyplývající z odmítání našeho spasení v Ježíši, protože nelze uniknout tomu, který je pravá láska.

Mám k vám prosbu, než mne odsoudíte, zkuste několikrát číst celou úvahu a nereagovat na jednotlivé věty.

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace