Grano Salis - Základy učení apoštolů

Většina křesťanů má hlubokou touhu držet se věrně Bible a stejně to cítí většina biblických odborníků. Co věrnost znamená a jak ji dosáhnout, je však už jiná otázka. Mohl bych uvést mnoho případu z praxe. Docela stačí sledovat místní diskutéry. Všichni bývají přesvědčeni, že předkládají pravé biblické učení. O poctivosti všech autorů vůbec nepochybuji. Rozdílné interpretace však upozorňují na skutečnost, že jde ještě o něco jiného než o "čtení Bible". Nejhlubší, a přitom nejpřehlíženější otázkou však často je, jak jí číst. Co znamená číst správně Bibli? Podle čeho se máme rozhodovat?

Někteří se takovým otázkám smějí. "Máš to tam černé na bílém. Každý upřímný člověk pochopí, co se tam píše." A přesto platí, že všichni vnášíme do čtení Písma své rodinné předsudky, svou osobní historii a svoje myšlenkové návyky. Stejně jako neslyšíme vlastní přízvuk, nedaří se nám snadno postřehnout vlastní předpoklady. Předpoklady, které utvářejí to, co vidíme a jak to vidíme. A neméně to platí o tom, co "vidíme" černé na bílém v biblickém učení. Je důležité klast si otázky, jak vlastně Bibli čteme. Nemusíte se mnou souhlasit, ale například kniha N. T. Wrighta The Day the Revolution Began (Den, kdy vypukla revoluce), nás přivede do bodu, kdy (ať se nám to líbí, nebo ne) uslyšíme vlastní přízvuk a přinejmenším si všimneme svých předsudků - předsudků, které hluboce ovlivňují to, co považujeme za "jasné." Rozcházíme-li v chápání širšího biblického příběhu, lišíme se i v názorech na podrobnosti a "vidíme" věci jinak.
Pokud se mnou pár odstavců vydržíte, pokusím se vám své názory co nejsrozumitelněji a nejsvědomitěji vysvětlit.
Shodujeme se v tom, že Nový zákon vybuchuje radostným přesvědčením, že Ježíš Kristus je Pán Bůh osobně. Položil život za odpuštění hříchů, aby porazil síly smrti, které lidstvo zotročovaly, a jeho vtělený život vstal vítězně z mrtvých. Evangelia a listy, které tvoří Nový zákon, představují snahu pochopit a vyjádřit význam Ježíšovy přítomnosti a smrti. Apoštolové, zejména Jan a Pavel, si uvědomovali ohromující důsledky samotné Ježíšovy identity Božího Syna, který se vtělil do člověka, byl ukřižován, vzkříšen a vystoupil do nebe.
Apoštol Pavel představuje Ježíše jako toho, který byl s Otcem před stvořením, v kom a skrze koho je lidstvo stvořeno a dostalo dar milosti (2. list Timoteovi 1,9 který nás spasil a povolal svatým povoláním ne pro naše skutky, nýbrž ze svého rozhodnutí a z milosti, kterou nám daroval v Kristu Ježíši před věčnými časy), a jako toho, v kom a skrze koho si nás Otec vyvolil a před založením světa předem určil k adopci (Efeským 1,4-5 v něm nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří. Ve své lásce nás předem určil, abychom rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny). Apoštol Pavel vidí v Ježíši toho, v kom, skrze koho, a kým a pro koho byly stvořeny všechny věci na nebi a na zemi, kdo existoval před všemi věcmi a v kom všechno spočívá a trvá (Koloským 1,16-17 neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi – svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti – a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. On předchází všechno, všechno v něm spočívá,).
Mnozí nad takovými myšlenkami žasneme a považujeme je za hodny té nejvážnější reflexe. Pro apoštola Pavla je Ježíš tím, kdo byl u Otce před veškerým stvořením, a považuje jej za těžiště božského plánu pro celý vesmír. Dokonce prohlašuje, že Ježíšův vtělený život, smrt, vzkříšení a vystoupení do nebe představují souhrn všech věcí na nebi i na zemi (Efeským 1,10 že podle svého plánu, až se naplní čas, přivede všechno na nebi i na zemi k jednotě v Kristu.) Téměř pro každého ve starověku i současném světě to znamená skutečně radikální myšlenky.
Významný apoštol Jan souhlasí s neuvěřitelnou vizí apoštola Pavla a považuje Ježíše za věčné Boží Slovo, které před stvořením hledělo Otci do tváře, a za toho, v kom byly stvořeny všechny věci. Jan jednoznačně konstatuje: "Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest." (Jan 1,1-3). Přemýšlejte o tom. Z pohledů apoštolů Jana a Pavla, a řekl bych i ostatních, nenajdeme nikdy nikde nic, co nevzniklo v Ježíši Kristu a skrze něho a co by neustále, vteřinu po vteřině, neudržoval. Právě tyto základní prvky víry o Ježíši rozvíjely myšlení apoštolů, formovaly a nově utvářely jejich představu o Bohu, lidstvu a stvoření, přičemž ve středu všeho stál ukřižovaný a vzkříšený Ježíš. Sám Ježíš prohlásil: "Já jsem světlo světa; kdo mne následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života" (Jan 8,12).
Kdo Ježíš doopravdy je? Co jeho existence znamená? Objevila se celá řada odpovědí. Jak by apoštolský pohled na Ježíše mohl neznepokojit celou říší, ať vnější, systémovou (náboženskou a politickou), nebo vnitřní, osobní? Pokušení ochočit si tohoto Ježíše apoštolů bylo stále přítomné a praktické. Roku 325 byli biskupové z celého světa svoláni do Niceje, aby učinili konečné prohlášení o Ježíši. Rozprava byla nakonec "vyřešena" a koncil se shodl na tom, že Ježíš je "stejné podstaty s Otcem", a představil tudíž Ježíše jako plně božského, vtěleného, věčného Syna Otce a Stvořitele všech věcí v nebi a na zemi. A právě toto tajemství - toto kulturně nemožné prohlášení, že Ježíš je vtělením samotné Boží podstaty (potvrzené jak na konstantinopolském, tak na chalcedonském koncilu) - bylo předáváno jako základní pravda všech pravd křesťanské víry.
Toto vyznání má ohromující důsledky. Nakolik vážně máme brát absolutní jednotu mezi Ježíšem a jeho Otcem a jeho naprostou jednotu s námi jako zlomenými hříšníky? Existuje něco, čeho se spojení mezi božským životem Boha a lidským životem Ježíše netýká? Je špatné (z pohledu apoštolů a rané církve) začít domýšlet důsledky samotné Ježíšovy existence? Není spojení Ježíše s Otcem právě tím světlem, jež nás utváří? Co si například počít s faktem, že tento Ježíš - věčný Syn Otce, pomazaný v Duchu svatém, vtělený stvořitel a udržovatel všech věcí - byl ukřižován, zemřel a byl pohřben, třetího dne znovu vstal z mrtvých, načež vystoupil v Duchu k Otci? Máme si myslet, že se nás, našich nepřátel, lidstva obecně i samotného stvoření taková božsko - lidská událost nedotýká? Apoštol Pavel prohlašuje, že když Ježíš zemřel, s námi i se stvořením se něco stalo. Když Ježíš zemřel, zemřeli jsme i my a zemřelo celé stvoření (2. list Korintských 5,14 Vždyť nás má ve své moci láska Kristova – nás, kteří jsme pochopili, že jeden zemřel za všecky, a že tedy všichni zemřeli;) A apoštol Pavel vnímá, že s Ježíšovým povstáním k životu jsme všichni (kdo jsme byli mrtvi ve svých hříších) vstali spolu s ním a vystoupili v něm na místo po Otcově pravici ve společenství Ducha svatého (Efeským 2,4-6 Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni! Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši,) Takové myšlenky pro Pavla nepředstavují poznámky pod čarou k jeho závažnějšímu učení. Tvoří základ jeho myšlení a myšlení apoštolů.
Mít Ježíšovo jméno za nejbližší a nejdůvěrnější ze všech jmen, znamená, že trojjediný Bůh, lidstvo a veškeré stvoření nejsou odděleni, ale jsou spolu ve vztahu. Ježíš sám je vztahem. On představuje spojení mezi trojjediným Bohem a lidstvem. V něm se nebe a země, život požehnané Trojice a porušený lidský život spojují. Ježíš je naše nové stvoření, naše přijetí za syny, náš podíl na božském životě, nový smluvní vztah mezi Bohem a lidstvem, království trojjediného Boha na zemi.
Z mé teze pochopíte, že mnozí považujeme známou myšlenku o tom, že lidstvo je oddělené od Boha, za principiální lež, která popírá samotnou Ježíšovu totožnost. Mnozí cítíme silnou potřebu všemi možnými způsoby promýšlet důsledky Ježíšovy identity a předávat tyto myšlenky dál. Mi osobně se nejvíce líbí následující text z listu apoštola Pavla Koloským 2,11-14:
V něm jste obřezáni obřízkou, která není udělána lidskou rukou; obřízka Kristova je odložením celého nevykoupeného těla. S Kristem jste byli ve křtu pohřbeni a spolu s ním také vzkříšeni vírou v Boha, jenž ho svou mocí vzkřísil z mrtvých. Když jste ještě byli mrtvi ve svých vinách a duchovně neobřezáni, probudil nás k životu spolu s ním a všechny viny nám odpustil. Vymazal dlužní úpis, jehož ustanovení svědčila proti nám, a zcela jej zrušil tím, že jej přibil na kříž.
Tato slova apoštola Pavla jednoznačně říkají, co vše se stalo v době Ježíšovy smrti, vzkříšení a nanebevzetí. Naše nevykoupené tělo bylo odloženo, což je Kristova obřízka, byli jsme pohřbeni a vzkříšení spolu s Kristem, to vše vírou Ježíše v Boha, tehdy nám všechny viny odpustil, neboť vymazal dlužný úpis, jehož ustanovení svědčila proti nám, a zrušil jej tím, že jej přibil na kříž. Ještě jednou opakuji všem, to vše se stalo před zhruba dvěma tisíci léty! Pokud věříte Písmu, neměli byste tento fakt pomíjet a mít vždy na zřeteli.

Matně si vzpomínám na dobu, kdy jsem těmto slovům uvěřil a uvědomil si jejich důsledky. Sice 99 % lidí kolem mne říkalo něco jiného, ale já pochopil, že je to pouze zkouška mé srdečné důvěry Božímu slovu. Věříš mi, nebo lidem okolo? Pikantní bylo, když jsem v práci svému šéfovi tento text parafrázoval svými slovy a on, jako vlažný katolík mi namítl, že by to ovšem znamenalo pouze to, že bych si mohl dělat co chtěl, kdyby to byla pravda. Jednoznačně to odmítl. Absolutně nepočítal s tím, že by někdo mohl takto věřit. Vždyť by to jasně zneužil a dělal si co by chtěl. Soudil tak podle sebe. Neznaje Boha a jeho moc, vůbec si nepřipustil takovou svobodu v Kristu. Už desítky let na to odpovídám stejně, mít svobodu v Kristu ještě neznamená ji zneužívat. Ale znamená to pouze ji využívat s důvěrou v moc jeho Ducha v nás. Svou moc už přece dokázal v Ježíši.

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace