http://biblenet.cz/b/Rev/14#v4 [biblenet.cz] [biblenet.cz]

Zjevení Janovo 14

Je dobré si uvědomit, že stojíme před Bohem.

..."Celibát je cnost povýšená nad manželství....."...

Takto obecně to nelze prezentovat.

Písmu třeba rozumět v celém jeho kontextu.

Není to snad řečeno jasně? Je mnohem lépe být svobodný a starat se o věci Boží, než být ženatý a starat se o světské věci. Ale zase je mnohem lépe být v manželství, než se trápit. Každému je darováno jinak, je třeba v tom být upřímný. Sám bych neženatý být rozhodně nechtěl, ale taky nemám problém si přiznat, že jsou prostě Bohem vyvolení lidé, kteří rodinu ke své spokojenosti nepotřebují, nechybí jim, a jsou schopni se plně vydat pro Boží dílo. Jsou Bohu mnohem blíže a Bohem použitelnější. Není třeba vymýšlet různé konstrukce jak sám sebe před sebou (a rádoby před Bohem) ospravedlňovat... čím více a dále lidé odpadli od Boží milosti, tím více tuto potřebu zřejmě budou mít...

  Stando, tak často píšeš o "zatmění rozumu" a v takto jednoduché a jasné věci píšeš pořád podivné motaniny ... 

Lidská důstojnost se respektuje v rámci mezi lidských vztahů. 

Připisovat Bohu respekt k důstojnosti hříšníků je hloupé z principů svatosti a hříšnosti. Popíšu ti jaká je před Bohem tvoje důstojnost hříšníka. Kdyby ses s tvou hříšnou důstojností ocitl v přítomnosti Svatého Boha, tak docela nedůstojně shoříš! 

A ty Oko si za domácí úkol zjištíš co znamená slovo RESPEKT! Před tím než ho neomalenê a hloupě začneš podsouvat Bohu! 

  Stando, klidně nesouhlas. Jen znovu připomenu slova Pána Ježíše [obohu.cz]:

  "Každý, kdo činí hřích, je otrokem hříchu."

  A Jan ta slova Ježíše zdůraznil, byla tedy důležitá. A já mohu potvrdit jak z vlastního života, tak ze svědectví mnoha jiných lidí, že Ježíšova slova jsou pravdivá.

  

  Už jsi psal chvílemi trochu rozumně a zase takový nesmysl. Je mi jasné, proč tak často píšeš o virtuální realitě.

  Ve skutečné realitě to je přesně naopak: Pokud se snižuje hladina vědomí hříchu, výrazně stoupá závažnost hříchů. Stačí se podívat na socializmus 30. a 40. let v minulém století v Německu: Vědomí hříchu národních socialistů bylo nulové, závažnost hříchu maximální, tak velká, že se jí jen těžko něco vyrovná.

  I prvním lidem Bůh hřích zakázal a to jasně.

  Toník

  Už jsi psal chvílemi trochu rozumně a zase takový nesmysl....

  Ale jednu věc jsi napsal dobře, to si pamatuješ dobře:

Zlý skutek nemusí být nutně hříchem!

Nikdo nemá právo zabíjet počatého člověka!

Moje první, primární buňka ze které jsem vyrostl je moje, vždy byla a je primární součástí mého těla, tak jako je celé tělo moje. Nikdo nemá právo mi upírat právo na život nyní, a ani při mém početí!

Od početí je mé tělo mým tělem až dodnes!

Některé dnešní ženy jsou tak blbé, že do sebe perou antikoncepci, která otrávila přírodu, a to natolik, že vodní tvoři kvůli zamoření syntetickým estrogenem  mění pohlaví ze samčího na samičí. Jiné ženy používají antikoncepci zabraňující se počatému vajíčku v děloze uhnízdit. Po diskusích které jsem s těmi normálními ženami měl, které toto odsuzují mám o tom jasný poznatek.

Ženy si mezi sebou povědí všechno, to zkušení muži vědí. Ženy mezi sebou ví, která z nich co užívá za antikoncepci. Většinou jsem od nich slyšel, že takové svinstvo by neužívala. Ženské které ze svého těla vypuzují počaté vajíčko vědí dobře co dělají, to si troufám tvrdit poté, co jsem se ženami na toto téma diskusi vedl. 

 Většinou jsou to nitroděložní tělíska, která zabraňují uhnízdění oplodněného vajíčka. To co mi různé ženy pověděli o tomto svinstu je to, že se prý kvůli nitroděložním tělískům objevuje zvýšená krvácivost při menstruačních cyklech.

Ono se není co divit, vždyť toto svinstvo vlastně vyvolává potrat, a zvýšená krvácivost je pak na místě. Všechny ženy jsou v tomto poučené už jako náctileté, aneexistuje žádná, která by nevěděla jak která antikoncepce funguje. 

Tato problematika není ani tak o antikoncepci, či blbosti některých žen, je o jejich postoji k Bohu. 

Vina ženy která v sobě nechá zabít své nenarozené dítě, vina lékaře který nenarozené dítě zabil, vina toho kdo zabíjení nenarozených schvaluje a propaguje- je u všech úplně stejná!

Nemohu se zbavit dojmu, že jim jednou při božím soudu bude spravedlivě naměřeno tak jako oni měřili bezbranným. 

Že nad takovými zazní boží zatracující verdikt- život jste jiným upírali, nyní upřu život vám! 

Martino, katolicismem pomatený modloslužebník napsal:

martino

Otázka:
Dobrý den! Narazil jsem v Bibli na místo, se kterým si nevím rady. Vím, že otázka původu zla je složitá a na Vašich stránkách se jim věnují zejména otázky č.294 a č.1431. Člověk asi opravdu nemůže (nebo nemá) proniknout do tajemství, kde se ve světě dobrého Boha vzalo Zlo. Bůh přeci o všem stvořeném, řekl "..že to je dobré". V této oblasti je těch otázek opravdu příliš mnoho. Kde se vzalo to původní "zrnko" v "dobrém stvoření", ze kterého vyklíčilo zlo? Na toto právě reagují ony otázky výše zmíněné. V odpovědi na otázku č.294 je doslovně napsáno "...Bůh není původcem zla..". Tento výrok víceméně koliduje s mítem v Bibli u Izajáše "Já vytvářím světlo a tvořím tmu, působím pokoj a tvořím zlo, já Hospodin konám všechny tyto věci." (Iz 45,7) Dle výkladu ekumenické překladatelské komise je zde dokonce pro "tvoření tmy a zla" použito termínu, který se používá v Bibli výhradně pro tvůrčí zásah Boha. Má hlavní otázka se tedy týká toho, jak mám rozumět tomuto ojedinělému místu v Písmu? Bůh je všemohoucí a rozumím tomu, že jaksi je v jeho moci "tvořit" zlo. Ale nedovedu si představit, že se tak může stát, když je dobrý a milující. Ani v kontextu celého odstavce mi to nedává jiný význam, než jaký je u proroka Izajáše napsaný. Vždyť "Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy." (1 Jan 1,5) Za odpověď předem děkuji.

Odpověď:
O otázce zla se více rozepisovat nebudu, už toho bylo napsáno dost. Takže ke zmíněné pasáži Izaiášovi:
Já tvořím světlo i temnotu, působím pokoj i neštěstí, já Hospodin toto všechno konám. (Iz 45,7) – tento verš je třeba zasadit do kontextu delší pasáže. Zmíněný verš totiž zakončuje Boží „přímou řeč“, jaké si prohlášení, které je skrze proroka adresováno lidu vyvoleného národa. Tato řeč začíná 24. veršem předchozí kapitoly: „Mluví Bůh, který tě vykoupil a který tě utvořil již v mateřském lůně…“ (Iz 44, 24). Součástí tohoto Božího poselství je proroctví o Kýrovi (Iz 45, 1-7), které je velmi zvláštním a výjimečným místem SZ. Verše Iz 44, 24-28 jsou potvrzením Boží majestátu, Bůh se ukazuje jako jediný a jedinečný Stvořitel a Pán nad světem a jeho dějinami. To vše Izrael slyší v době, kdy žije v Babylónu. Zkušenost babylónského zajetí totiž přivedla Izraelity k novému poznání. Dosavadní přesvědčení počítalo s tím, že fakticky existuje mnoho různých božstev, že každý národ má a uctívá svého boha, pro Izraelity to byl JHWH. Božstvo bylo se svým národem spojené a moc a schopnost božstva se projevovala na moci a síle jeho lidu. Jestliže nějaký národ vyhrál ve válce nad druhým a podrobil si ho, znamenalo to, že i božstvo poraženého národa je podrobené vítěznému bohu a ztrácí svou vládu. Podle této vize by JHWH musel v Babylónu mlčet, protože byl společně s Izraelity poražen. Ale není tomu tak, JHWH mluví a to dokonce tak, že jsou kapitoly 40-55 Izaiáše označovány jako radostná zvěst. Bůh tam není jako jeden Bůh z mnoha, ale jako jediný Bůh, který svůj národ neopouští a v žádném případě nepustil otěže dějin z rukou. Vše, co je a co se děje, děje se s jeho souhlasem, neexistuje ani žádný adekvátní protivník, opačný protipól, který by tvořil zlo.
Do této změny pohledu Izraelitů přistupuje ještě další element, který taktéž převrací dosavadní přesvědčení: Bůh si vybírá Kýra, aby se stal nástrojem osvobození vyvoleného národa. Podle dosud platných schémat byl speciálním nástrojem Božího jednání izraelský král z davidovské dynastie. Jenže všechno je jinak, místo izraelského krále se stává Božím vyvoleným Peršan Kýros, tedy cizinec a pohan. Přestože Kýros vyznává jiná božstva (nikde se v Písmu nepíše o jeho „konverzi“), ačkoli není členem vyvoleného národa, přesto o něm Bůh mluví jako o svém vyvoleném. Výrazy jako „můj pomazaný“, „vzal jsem tě za ruku“, „půjdu před tebou“, „zavolám tě jménem“, apod. jsou typické formulace, které se používaly při intronizaci králů a znamenají potvrzení královské funkce. Fakt, že se cizinec a pohan stává „Božím pomazaným“, zcela převrací dosavadní chápání a takřka překračuje hranice logiky. Před tímto Božím rozhodnutím člověk nemůže dělat nic než kapitulovat, protože prolamuje zavedený teologický systém, který si člověk vytvořil. Jednání s Kýrem i Boží prohlášení o sobě vybočuje ze schématu toho, co bylo dosud o Bohu řečeno. V Písmu jsme několikrát svědky toho, že Boží jednání přesahuje lidské představy, zažité modely, že se člověk musí stále něco nového „učit“. Jak se třeba rozcházela představa o Mesiáši a její konkrétní naplnění v Ježíši z Nazareta? Nebyly třeba misie k pohanům obrovským zlomem v chápání Božího vyvolení? Není třeba fakt, že Bůh působí i mimo hranice etablované církve, pro někoho nepochopitelným, až pohoršlivým? Nakonec i současný mezináboženský dialog má stále co čerpat ze samotného Písma a stále se máme čemu učit…
Shrnutí: Verš Iz 45,7 je potvrzením jedinosti a jedinečnosti Boha Stvořitele, tedy vyloučením každého jiného božstva, které by při stvoření spolupůsobilo. Zůstává platné vysvětlení z knihy Genesis, že zlo je zneužitím dobra, které Bůh stvořil, zneužití je možnost, která plyne ze svobody. Svoboda je pak vlastnost, která podstatně patří k člověku jakož to Božímu obrazu a kterou Bůh nechce člověku upřít.
Kontext „proroctví o Kýrovi“ nás pak učí tomu, že se Bůh nedá spoutat do našich logických pravidel a systémů. Člověk poznává, aby ovládl a vlastnil, ale tomu se Bůh zcela vymyká. Každé naše poznání o něm je provázenou dalším poznatkem, který otevře další neznámou.

Malověrní a nevěřící mají potřebu to vysvětlovat, okecávat, neboť neznají svého Boha. Ti, co chodí v Duchu a v Pravdě, tomu rozumí velmi dobře a jsou za takové Slovo Bohu vděční. 

Dopustit zlo není to samé jako schválit zlo. 

Bůh zlo a hřích dopustil na krátkou dobu, a tuto dobu nazýváme "časnost, do času, do konce času". 

Ten kdo hřích SCHVALUJE, ten je i hříšník! 

Kdyby nebylo boží milosti, tak by každý hřích byl okamžitou smrtí! 

Kdybynebyko boží milosti, tak zde žádné lidstvo není! 

Je to boží milost, která dává čas k nápravě, která oddaluje okamžitý boží trest usmrcením hříšníka. A i přesto, že boží milost smrt hříšníků oddaluje, přesto každý hříšník i tak smrti neujde.

 

Boží milost od dob Adama nestačí k tomu aby překonala smrt hříšníkovu. A tak Bůh přišel s něčím mnohem větším než je Jeho milost. Přišel On sám a svou milost k hříšníkům rozšířil až za hranice smrti do večnosti. Na svět přišla SPÁSA!  Spásná boží milost, pro kterou smrt za hřích již není žádná překážka. Vítěz Kristus zaplatil vysokou cenu za odstranění smrti, a stal se  Cestou spásy všem kdož Ho následují. 

Spásná boží milost je absolutní! Proto má Kristus veškerou moc! 

Myslivec

  Toník

  Na to jsem se ale Stando neptal. Mne zajímá, zda se lišíš od tvého boha v tom dovolování a schvalování hříchu.

  Když ty jsi vychovával svoje děti, schvaloval jsi jim hříchy, dovolil jsi jim, aby hřešili, souhlasil jsi s tím, aby hřešili? Choval ses jako tvůj bůh?

  Přirovnáváš se k Satanovi?

  Nebo svoje děti přirovnáváš k Satanovi?

  Vychovával tím příběhem Bůh Satana?

  Neznáš trochu toto [obohu.cz]: "Viděl jsem, jak Satan spadl s nebe jako blesk." a [obohu.cz] "Nyní přišla záchrana, moc a kralování našeho Boha a pravomoc jeho Krista, neboť byl svržen žalobce našich bratří, který je obviňoval před naším Bohem dnem i nocí."?

  Toník

   Stando, nad tvými znovu opakovanými výmysly a nesmysly přemýšlím. Proto se tě ptám jednoduché otázky.

  A když ti tedy tvůj bůh dovolí udělat nějaký zlý skutek, je ten zlý skutek pro tebe ještě hříchem? Je hříchem to, co máš ty od boha dovoleno, dělat, co ti schválí, s čím bůh souhlasí?

  Toník

Takže znovu:

Re: Důsledek celibátu (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Úterý, 19. listopad 2019 @ 08:26:10 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)