Podobné otázky si kladu také. Myslím, že Bůh neodpočívá, ale je v nečinnosti před příchodem Mesiáše, Ježíše, ...přijď Tvé království jako v nebi, tak i na zemi. Připomínáme si egyptské otroctví. Ale nežijeme v podobném otroctví? Stále hřešíme a neseme následky. Stejně jako Židé očekáváme příchod Mesiáše. Skončí odpočinek a Bůh bude konat. Všichni ho uzří. Dokonce LD. Asi vím, na co bych se měla v sobotu zaměřit. V mysli a modlitbách se budu zaměřovat na příchod Páně a těšit se. Sleduju dění ve světě a nevidím jinou naději. 

Takto to tedy vnímám. Jen v krátkosti. 

No, není to zrovna pochopením mých otázek.

Ono české slovo "odpočinutí" má krásný význam: od-počinutí, od-počínání. Tedy od konání.

Význam nemá jen "si odpočinout", ale i "dát odpočinout".

Pokud člověk odpočine od práce, odpočine si od jeho práce i to na čem pracuje.

B-h však odpočinul od díla, které konal, aby bylo uděláno, tedy stvořeno. B-h činil, cosi nového, když tvořil, aby bylo stvořeno. Takto od takového počinu má tedy i člověk od-počinout, aby od-počalo jeho zvíře, zaměstnanci, ale i to dílo, které tvořil, aby učiněno bylo.

To nezahrnuje veškerou práci, ale tu, která vytváří něco nového. Jde tedy o počínání, které cosi vytváří. Vysvětlení, jaké činnosti to jsou, jsou v Tóře obsaženy, ovšem rozvádět je zde, nemá pro křesťany moc smysl :)

Možná by ses , Lenko, mohla zamyslet i nad významem jiného českého slova, které podle daleko mne lépe vystihuje podstatu tohoto tématu.

Tím slovem je  "SPOČINUTÍ" ,  - spočinutí v Boží náruči, spočinutí na Božím srdci. To je pro mě svátek.

O takové "odpočinutí" já stojím, takto svátečně prožitá neděle dává teprve smysl a impulz do dalšího duchovního růstu.

..."Myslím, že Bůh neodpočívá, ale je v nečinnosti před příchodem Mesiáše, Ježíše, "...

Já si naopak myslím, že Bůh je  neustálé činnosti. Vždyť skrze něho dýcháme, pohybujeme se a jsme - Sk 17,28.

Lidi někdy mate místo v Gn 2,2: "Sedmého dne skončil Bůh dílo, které učinil, a sedmého dne odpočinul po všem díle, které učinil. "

Ovšem zde se píše o čemsi trochu jiném - Bůh ukončil dílo stvoření a dál už nové tvory netvoří. Stvoření člověka je korunou Božího stvoření, stvoření ženy je démantem na koruně celého stvoření....

Stvoření bylo Bohem ukončeno.

Další vývoj stvoření Bůh vložil do rukou člověka - má být dobrým hospodářem Hospodinova díla, má být obrazem Boha ve stvoření.

Oko, vzhledem k tomu co zde předvádíš, se zcela určitě u tebe o žádné spočinutí v boží náruči nejedná. To by ses musel chovat zcela jinak! 

Píšeš Oko, že každou neděli máš narozeniny, protože

slavíš své znovuzrození v Kristu, v neděli spočíváš na srdci Boha. Mno.. 

 A co přes týden? To jako zemřeš? Boha od sebe v týdnu odvrhneš abys mohl být hnusný? 

Možná by ses , Oko, mohl zamyslet i nad významem českého slova- slušnost, pravda a láska. 

Uznávám, že jsem se v minulosti vyjadřoval vulgárně.

Ahoj Myslivče,

odpuštění mi nedělá problém, stalo se tak mnohem dříve, před několika lety, kdy jsi mi komolil nick (nejen mě) o ostatním ani nemluvě. Prostě jsem to svěřoval Bohu a dělám to dodnes . .  a mohu to doporučit i tobě i ostatním. Také je dobré modlit se všechny se kterými se potkáváme a prosit Boha aby spravoval a střežil naše ústa. (klávesnici)

Musím tě zklamat v tvém vyjadřování velký rozdíl není, jen si změnil slova ale významově je to stejné, ubližuješ jen jinými slovy.

Vůbec se mi nelíbí styl zdejší diskuze kam se poslední dobou propadla, je to ostuda křesťanských stránek, pokud sem zavítá neznalý. Je to také náš hřích, kam až jsme se nechali zavést.

H.

Když jsem ti komolil nick dával jsem ti vždy vybrat, a to mnohokrát. Dával jsem ti vybrat mezi virtuálním zlým myslivcem kterého si vytvořila tvoje představivost a skutečným Myslivcem který je slušný člověk. Komentáře jsem ti v tomto duchu dualizoval, a na tuto dualizaci ti vždy konkretně poukazoval, ale ty jsi si vždy vybral to horší. Vždy jsi reagoval na toho zlého myslivce kterého si vytvořila tvoje představivost.

Modlit se je určitě dobré, a ve vztahu s Bohem zcela samozřejmé. Ty se musíš k modlitbě za druhé nutit?

Ty mne musíš zklamat? Ale kdež. Zkus mne raději překvapit svou reakcí bez tvých zlovolných představ.

Styl zdejší diskuse propadl kvůli hulvátství Oka a Martina. Jsou to tvoji řk kolegové, co se zde neeticky dlouhodobě vyjadřují, domluv jim, jsou odpovědní za diskusí propad.

Nikomu zde neubližuji, a vyjadřuji se vždy slovy s pravdivým významem. Za absenci sebereflexe, ješitnosti přiznat chybu, hloupostí a recidivního hulvátství u jiných a těch samých diskutujících já osobně odpovědnost nenesu. A kritika tohoto není žádný útok, a na křesťanském webu je zcela na místě.

A co ty Noname, máš se zde za co omlouvat, anebo nemáš potřebu omluvy stejně jako Oko?

Myslivče,

je to jasné, nic si nepochopil, ale překroutil a podsouváš mi co jsem neřekl jak je u tebe zvykem. Jsi stále stejný a tvá inzerce jak si se změnil je úsměvná.

Jasně, já nic já muzikant, za všechno může ten druhý . . . jak křesťanské :-)

Přesně tohle tu říkají i jiní ,které tu zato kritizuješ, tak si to aspoň urovnej v hlavě.

H.

Mohu se bavit sebelépe, slušně, hezky, a ty mi bude stále zlovolně podsouvat to co podsouváš.

A tvoji řk kolegové se mohou bavit jakkoliv hulvátsky, a to nevidíš a vidět nechceš. A když to nevidíš u nich, nelze čekat že to uvidíš u sebe.

Noname kritika TOHOTO není žádný útok, a na křesťanském webu je docela na místě.

TOHOTO:

Ahoj Myslivče.

Děkuji za reakci, nic ti zlovolně nepodsouvám, to už je jen tvé myšlení. Napsal jsem ti to já, tak se prosím nenavážej do druhých, sám to odsuzuješ. Ušetřím Ti práci a nervy, věz, že diskuzi ohledně vyjadřování sem měl i s Martinem.

Máš pravdu, že je slušnost pozdravit. 

A je taky slušnost odpovědět na otázky. Výše jsem ti jich několik položil. 

Pokud zde o mě něco zlého tvrdíš, tak to dolož! Jinak je to pomluva. 

Není ti jasné proč to opakuji? 

Velmi snadné vysvětlení. Protože je na čase, aby se zde řk diskutující začali chovat slušně. Týká se to hlavně jich. 

Noname, proč nenapomeneš Oka a Martina za jejich hulvátské projevy? Tobě nevadí jak svým projevem zde diskreditují řk víru? 

Nezapomeň, je slušnost odpovědět, a prosím k věci, bez neustálého se stáčení se k mojí osobě. 

Ahoj Myslivče,

vyžaduješ slušnost tak tedy:

1. Lekci slušného chování přednes svým souvěrcům a především sobě

2. Co se týká Martina, jsem ti  napsal výše, je tvoje chyba, že si to nevnímal.

3. Vadí mi každý, kdo zde používá hrubá slova, bez výjimky.

4. Oko se  nechal unést zdejšími útoky proti jeho osobě, ty osobně na tom máš svůj velký podíl. Já se jeho reakcím nedivím.

5. Nic zlého o Tobě netvrdím, nesuď podle sebe. Vycházím z toho, jak se zde vyjadřuješ.  To, že vynecháváš hrubá slova, ještě neznamená, že se nesnažíš druhému ublížit a jsi slušný.

6. Vyžaduješ slušnost, souhlasím, ale pak začni u sebe a nedomýšlej si a netvrď o sobě co zatím nejsi, ač si to o sobě myslíš a inzeruješ.

7. To, že se hovor stáčí k tobě se nediv, však se o to usilovně snažíš - možná to ani neuvědomuješ.

Je těžké Ti psát odpovědi na otázky, když je nečteš a nebo nechceš vnímat. S tím nic neudělám.

Přeji Ti upřímně hezkou neděli a nechť Tě Duch svatý provází na tvých cestách - i když my dva budeme v rozporu.

H.

Ahoj Myslivče,

vyžaduješ slušnost tak tedy:

1. Lekci slušného chování přednes svým souvěrcům a především sobě

2. Co se týká Martina, jsem ti  napsal výše, je tvoje chyba, že si to nevnímal.

3. Vadí mi každý, kdo zde používá hrubá slova, bez výjimky.

4. Oko se  nechal unést zdejšími útoky proti jeho osobě, ty osobně na tom máš svůj velký podíl. Já se jeho reakcím nedivím.

5. Nic zlého o Tobě netvrdím, nesuď podle sebe. Vycházím z toho, jak se zde vyjadřuješ.  To, že vynecháváš hrubá slova, ještě neznamená, že se nesnažíš druhému ublížit a jsi slušný.

6. Vyžaduješ slušnost, souhlasím, ale pak začni u sebe a nedomýšlej si a netvrď o sobě co zatím nejsi, ač si to o sobě myslíš a inzeruješ.

7. To, že se hovor stáčí k tobě se nediv, však se o to usilovně snažíš - možná to ani neuvědomuješ.

Je těžké Ti psát odpovědi na otázky, když je nečteš a nebo nechceš vnímat. S tím nic neudělám.

Přeji Ti upřímně hezkou neděli a nechť Tě Duch svatý provází na tvých cestách - i když my dva budeme v rozporu.

H.

Vůbec se nedivím. To, že se v diskusi neustále stáčíš na osobu oponenta je typickým útočným projevem u tvých hulvátských řk kolegů. Děláš to i když tě požádám abys to nedělal a vyjadřoval se k věci, tak nebuď drzý a neříkej mi, že si to možná neuvědomuji, když jsem to byl Já co tě na to upozornil.

Nechce se ti odpovídat na otázky a tak mne obviníš, že nečtu a nevnímám odpovědi které ovšem neexistují. 

Přeješ mi upřimně, přeješ mi Ducha a nakonec dodáváš, že budeme v rozporu.

Uvědomuješ si vůbec tu strašlivou rozporuplnost tvého výroku?! To je jako bys řekl: vypadáš dobře, kdy máš pohřeb.. 

Co si mám o takovém přání myslet, když ho v závěru zakončuješ tak, že budeme v rozporu. Víš Noname, takové přání které je zakončené přáním vzájemného rozporu je pro mne z etického hlediska nepřípustné.

Pochop. Není žádný náš rozpor, je jenom tvůj prach, který jsem setřesl ze své obuvi.

Takže pá, pá, Noname a polepši se..

Ahoj Myslivče.

Vidím, že naučené fráze ti jdou nejlépe . . . :-) Máš pravdu, že nevnímáš, co kdo píše - děkuji za upřímnost.

To, že jsem s někým rozporu ještě neznamená, že mu nemohu vyprošovat Boží požehnání.  Zdá se, že tvé  dokonalé společenství tohle nezná, ač to má v Písmu. Vysvětluje to tvé chování a přístup k ostatním křesťanům.

H.

  Tonik

Jo a když se budete zbavovat toho majetku a vydáte se konečně reálně na tu úzkou cestu, která vede do království nebeského, tak byste mi mohli ten majetek poslat, bobci. Ze staré známosti. Kristus na ty tuty brzičko přinde. Mně to bude fuk, zda mi to pošle katolík nebo protestant. Beru hotovost, i na účet a můžete přepsat i nemovitosti. Vám je to k ničemu, Kristus si pro vás brzy přinde a víte, že spíše velbloud projde uchem jehly, než boháč projde nebeskou branou. 

Já bych ti rád všechno přeposlal a neměl starosti s majetkem (Blaze tomu, kdo nic nemá - říkal prý Šalomoun).

Ale jak sám říkáš, spíše projde velbloud uchem jehly ....

Přece bych ti neuzavřel dveře do nebe!  To bych si na svědomí vzít nechtěl! 

To se raději  podle vzoru apoštola Pavla obětuji sám - můžeš tedy přepsat svůj přebytečný majetek, který ti brání vstupu do nebeského království, na mě. Já už si s tím nějak poradím ....

Jenže takhle zabráníše sobě jít k Ježíšovi a svým dětem, kteří ten majetek zdědí... to jim chceš hodit takové břímě na bedra? :(

": Ale ten grunt tatínku, ten náš velkej grunt já nechci. HLAVSA: A proč? FRANTIŠEK: Já nechci bejt bohatej"

:-) 

Blaze tomu, kdo nic nemá - říkal Šalomoun.

Já bych z nadbytečného zaměstnal lidi a sázel stromy.

..." Dnes je pro někoho den vejití do toho odpočinku od vlastních skutků, kterými se lidé snaží dostat k Bohu, kterými bojují sami proti sobě - tak jako bylo takové "DNES" kdysi pro nás."...

No, jen odpočívej!

Opravdu si tu ještě někdo myslí, že takto to je v Písmu myšleno - že totiž Jozue neuvedl vyvolený národ do odpočinutí od vlastních skutků? (Vlastní skutky jsou úplně všechny skutky, které člověk v životě udělá - jen aby bylo jasno!).

(Jk 2,14-26)

A nebyla podobně ospravedlněna ze skutků i nevěstka Rachab, když přijala posly a propustila je jinou cestou? Neboť jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků. 

Mnohokrát si zde Oko psal, že tvá spása není jistá, že můžeš kdykoliv padnout. 

Čemu věříš?

Kde je tvá vira v Krista Oko, kde je? Požaduješ skutky z víry a přitom ty sám NEMÁŠ VÍRU v Krista, ale máš VÍRU ve tvou slabost! 

Vlastní skutky - od těch si můžeme odpočinout. To neznamená, že se nebude dělat nic. 

Vlastní skutky, od kterých máme odpočinout, nejsou všechny, které člověk v životě udělá. Jsou to ty, o kterých píše cizinec - snažíme se jimi vypracovat si zásluhy před Bohem a těmito zásluhami se zachránit. Jenže spása je z milosti, ne z našich skutků. 

Pak jsou ale jiné skutky, ty konat máme:

..."Vlastní skutky - od těch si můžeme odpočinout."...

Vy jste si prostě vydedukovali ze svých omylů, že jsou prý jakési naše "vlastní skutky", které nám mají být k ničemu. Ale které to jsou konkrétně?

Usilovat se pomoci bližnímu, vzdělávat se ve víře, usilovat přemáhat pokušení hříchu, usilovat o dobré vztahy mezi lidmi, modlit se za jiné - toto jsou všechno naše skutky, ke kterým se my sami rozhodujeme hned po tom, co jsme pochopili, že právě takto Bůh chce, abychom my žili své životy.

Nebeský Otec tak každému z nás připravil scénáře událostí, které nám v životě nastávají. Na nás pak je, abychom tyto situace zvládli s čistým srdcem a podle Boží vůle.

S naší záchranou (spasením) ve křtu to přece už nemá co dělat - toto už by měl být důsledek křtu - křesťanský život i ve skutcích. Neděláme tedy žádné jiné skutky, než právě jen naše skutky. Ať uděláš cokoli (dobrého nebo zlého) - tím, že jsi se  pro to rozhodla a udělala to - je to tvůj skutek, tvoje odpovědnost.

O našem věčném spasení se ale bude rozhodovat až v okamžiku naší smrti před Kristovou soudnou stolicí.

I poslední chvíle člověka může zvrátit směřování celého předešlého lidského života - viz. lotr po pravici.

(Mt 5,16)

Tak ať vaše světlo září před lidmi, aby uviděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci, který je v nebesích......

Ano Oko, všechno zlo co zde produkuješ je tvůj skutek a budeš se z toho zodpovídat. Je dobře, že to víš.

Poslední chvíle života může rozhodnout o spáse, může, ale taky nemusí, viz lotr po levici. Spoléhat proto na poslední okamžik je riskantní vabang náležející lotrům! Lotři nejsou příkladem křesťanské víry!

My křesťané jsme spasení ve víře v Krista již nyní za života. Spása je ve víře, a ne v posledním životním okamžiku !!

Oko, před lidmi zde na GS nezáří tvé dobré skutky, ale něco zcela opačného a moc nehezkého..

  Nechávat rozhodnutí o  věčném spasení až na okamžik smrti je stejný nesmysl, jako když lidé odkládali křest ve vodě na okamžik smrti.

  Toník

Jako lotr vlevo či vpravo?

Jinak celé toto má hlubší podtext. Řk výchova směřuje své oběti k tomu, aby se sebereflektovali do pozice lotra vpravo. Za každý hřích od řk  "kristus odchází", řk si "krista" musí udobřovat dobrým skutkem, řk nemá jistotu v Kristu ale má jistotu že zase padne, řk si myslí, že je jako lotr po pravici a svou spásu proto vsází na kartu poslední.

K tomu nás v řk vychovali, k neustálému pocitu viny před Kristem, který nás svou milostí očišťuje nedokonale, a taky k tomu, že Kristu musíme za polovičatou milost platit dobrým skutkem, jinak od nás odchází. Podvod nad podvod!

  Pokud je člověk hříšník, dává to otevřeně najevo, nechce svou situaci změnit, celý život se se naklání ke neúctě k pravdě, ke lži, pomluvám, urážkám, nevěře, "svobodě" hřešit a "svobodě" odejít od Boha, spadne tam.

  Pokud člověk odvrátil od zlého a nevěrného života, přijal Boží milost, naklání se k čistotě, věrnosti, dobrým rozhodnutím, k pokoji, k Bohu, k pravdě, k lásce, spadne tam.

  Je sice nějaká zanedbatelná pravděpodobnost, že nakloněný spadne strom jinam - třeba když přijde pořádná vichřice a zafouká ze strany, kam se strom naklání [obohu.cz] - ale je ta pravděpodobnost dost nízká.

  Cizinec  

Pokud je ale člověk s živou katolickou vírou, tak se vědomě celý život naklání k životu v Božím řádu - využívá plně služeb církve (svátostí), které Kristus připravil k posile údů svého těla - církve.

Koná skutky lásky a milosrdenství (které pro každého z nás do našich životních situací nebeský Otec připravil) , bojuje s pokušeními těla, světa i ďábla.

Po celý svůj život usiluje o jeho podobu v Božím řádu, odmítá zlo ve všech jeho podobách, koná dobro.

Kdy začneš? 

..."Jestli ti můžu poradit, Stando - nenech to rozhodování o vašem věčném spasení až na okamžik smrti. Je téměř jisté, že pak bude pozdě a že zůstaneš ve tvé zatvrzelosti a hříchu."...

O našem věčném spasení bude rozhodovat Bůh - a ten si toto své rozhodnutí nechává až po ukončení celého našeho života.

I poslední vteřina u člověka může totiž všechno zásadně změnit.

My se můžeme rozhodovat nikoli o našem věčném spasení, ale o našem směřování v pozemském životě - buď s Bohem, nebo bez Boha.

..."Někdo vám to zakázal, že se nemůžete rozhodovat o vašem věčném spasení?"...

(Žd 9,27)

... lidé umírají pouze jednou a potom je soud.

  To opravdu není Židům 27.

  Zpět k tématu, Stando.

...""...

Každý tu má možnost se sám přesvědčit, kdo z nás má pravdu a který z nás je mimo realitu: toto byl Jeruzalémský překlad.

ČSP to má zase takto: "A jako je lidem uloženo jednou zemřít a potom bude soud,"

Ovšem Toník se v zajetí svých herezí domnívá, že má výjimku - on přece už tento svůj soud prý přijal a už tedy souzen prý nebude.

Navzdory tomu, co se jasně píše v Písmu o soudu po smrti člověka.

My se nemůžeme rozhodovat přímo o našem věčném spasení - toto rozhodnutí přináleží Bohu - my lidé ve své svobodě se rozhodujeme buď pro život s Bohem nebo pro život bez Boha.

Ale ani jedno z těchto rozhodnutí se nám nedaří dokonale naplňovat.

Je napsáno - bude soud! Bude!! 

Není napsáno, že každý bude souzený! 

A když si přečteš Písmo pozorně, tak v se v něm dočteš, že boží lid bude spolu s Kristem soudit. 

To, že ty se automaticky sebepasuješ do pozice obžalovaného odsouzence je vzhledem ke tvým hulvátským projevům správné!  

Pokud se nadále budeš chovat jak se chováš, tak musíš počítat s tím, že budeš souzený. 

  V tomto případě jsi předvedl hned dva základní sektářské errory:

  1. Vytrhl jsi text z kontextu a vynechal základní smysl toho místa

  2. Překladatelé ze sekty si falešně doplnili do textu slovo, které pozměňuje význam.

  Celý text toho místa písma je totiž [obohu.cz]:

  "Jako je lidem uloženo jednou zemřít a potom bude soud,  tak i Kristus, když byl jednou obětován, aby vynesl hříchy mnohých, podruhé se bez hříchu ukáže k záchraně těm, kteří ho očekávají."

  

  To "Jako", tomu se říká přirovnání a to "tak i", to je základ sdělení daného místa písma.

  K tomu sektářskému nápadu s tím, že "lidé umírají pouze jednou" jen pár dalších míst písma:

   Kdo vítězí, tomu druhá smrt neublíží... Blahoslavený a svatý, kdo má podíl na prvním vzkříšení; nad těmi druhá smrt nemá pravomoc, nýbrž budou kněžími Božími a Kristovými a budou s ním kralovat tisíc let. ... A Smrt a Hádes byli uvrženi do ohnivého jezera. To je ta druhá smrt: ohnivé jezero. ... Bázliví, nevěřící, ti, kdo propadli modlářské ohavnosti, vrahové, smilníci, kouzelníci, modloslužebníci a všichni lháři mají svůj díl v jezeře, které hoří ohněm a sírou, což je smrt druhá.

  Ovšem Standa v diskuzi opět bájí, lže a pomlouvá místo psaní k tématu diskuze.

  A jako lhář budeš mít příležitost se přesvědčit, jestli ten nápad vašich překladatelů, že "lidé umírají pouze jednou", byl nebo nebyl pravdivý.

  Bůh už ale o vaší spáse rozhodl. 

  Jestli se vy po Božím rozhodnutí o vaší spáse stále ještě rozhodujete pro život s Bohem, nebo bez Boha, tak ať vám to rozhodnutí dobře dopadne a ať to správně stihnete dřív, než přijde Smrt. 

  Jestli to nestihnete do smrti, tak už bude pozdě a bude ten správný čas na lítost - pláč a skřípění zubů.

  To bude tím, že vám k tomu rozhodnutí něco hodně podstatného chybí.

  Toník

Musím, Toníku,  ty tvé sektářské zmatky uvést zase na pravou míru:

..."

"Jako je lidem uloženo jednou zemřít a potom bude soud,  tak i Kristus, když byl jednou obětován, aby vynesl hříchy mnohých, podruhé se bez hříchu ukáže k záchraně těm, kteří ho očekávají."

  

  To "Jako", tomu se říká přirovnání a to "tak i", to je základ sdělení daného místa písma.

"...

"Jako je lidem uloženo jednou zemřít a potom bude soud" - tak toto celé je přirovnání - přirovnání této skutečnosti z tohoto světa k jiné skutečnosti duchovní (která pak je následně i  popsána).

..."A jako lhář budeš mít příležitost se přesvědčit, jestli ten nápad vašich překladatelů, že "lidé umírají pouze jednou", byl nebo nebyl pravdivý."...

Zase mě zde vytrvale a nespravedlivě urážíš.

Slovo "jednou" vůbec není číslovka, jak se ty mylně domníváš a dokazuješ mi opak.

To slovo "jednou" v této větě je příslovcem času - ve významu: přijde čas, kdy zemřeš. Nevím přesně kdy, ale jednou to bude....

...""...

Zase převracíš, lžeš a nutíš mě tím vyhledávat tvé staré komentáře, abych tě na nich usvědčil ze lži (šetři, prosím, můj čas!):

15. května 2017 jsi napsal - " ... že budou lidé, co se nepostaví před soud a nebudou souzeni."

9. červen 2014 jsi napsal: - "...Pokud je pro tebe moje vyjádření "nepůjdu na soud, protože místo mne Ježíš zemřel a já jsem prošel soudem a trestem s ním" kličkování, tak už není co řešit."...

  Zajímavé. To je ale moc dobře, že to víš, Stando.

  Takže už tu nebudeš psát tučně nápady ve stylu "... lidé umírají pouze jednou a potom je soud."?

  Taky bys to teď měl vysvětlit překladatelům Jeruzalémského překladu, že jejich nápad "... lidé umírají pouze jednou a potom je soud." jaksi není pravdivý.

  Já převracím a lžu? To ti není stydno, Stando? Ty tu pomlouvášm lžeš vymýšlíš si o mne nesmysly, jeden za druhým, kromě toho urážíš, znovu a znovu.

  Jestlis opravdu hledal mé staré komentáře a díval ses, co je v nich napsané, tak jsi snad zjistil, že jsem já nikdy nepsal o tom, že bych měl nějakou výjimku a že tedy tvůj nápad ve stylu "Ovšem Toník se v zajetí svých herezí domnívá, že má výjimku - on přece už tento svůj soud prý přijal a už tedy souzen prý nebude." byla opět tvá klasická lživá pomluva ještě spojená s urážkou ze tvé strany. "Výjimky" jsou jenom tvoje zmatení ve tvých herezích, ve tvé hlavě.

  A teď máš ještě drzost převracet že já lžu? Že se nestydíš, Stando.

  Toník

  

  Ani ne "najednou" a ani ne "prý". Lžeš, vymýšlíš si a urážíš dlouhodobě. Na začátku minulého týdne ses tedy zlepšil asi na tři dny jsi s tím lhaním a pomluvami přestal a teď jedeš zase znovu a vymýšlíš další urážky, lži a pomluvy. 

  Ta tvá nepravdivá novinka a urážka ve stylu "Toník se v zajetí svých herezí domnívá, že má výjimku" je jen jedna z mnoha ukázek tvého uhýbání od tématu diskuze k pomluvám diskutujících.

  K tématu diskuze už nic nemáš?

 

  Bůh šel a jednal jako první. Bůh už o vaší spáse rozhodl - nebude z Boží strany probíhat o vaší spáse jiné rozhodnutí, než to, které už proběhlo. 

  Toník

..." Pokud to opravdu víš, tak proč jsi zde v diskuzi psal ten omyl, že "... lidé umírají pouze jednou a potom je soud."?"...

Protože lidé z pohledu začátku jejich věčného života po smrti těla umírají vždycky pouze jednou (z tohoto pohledu to není žádný omyl - je to "konečná" pozemského bytí - a to je u každého člověka logicky jen jednou)  - i ti vzkříšení Kristem ve smrti těla znovu nakonec později umřeli už navěky - a až tehdy začal jejich věčný život.

Já citoval Jeruzalémský překlad a ten není v tomto místě zrovna tou nejsrozumitelnější verzí.

..."Ve tvých starých komentářích jsi mě přesvědčoval, že i já bych měl přijat ten soud nad sebou už nyní a nečekat s tím až na smrt a najednou prý o tobě lžu?

Nikodém taky nechápal, jak se může znovuzrodit. Uvažoval příliš tělesně.

  Cituješ moje příspěvky, ze kterých je zjevné, že se Toník nedomnívá, že má nějakou výjimku - naopak Toník jasně popisuje, že to slovo zažil a týká se ho stejně tak, jako každého jiného. 

  A že tedy tvůj nápad "Ovšem Toník se v zajetí svých herezí domnívá, že má výjimku" je klasická lež, pomluva diskutujících. Stejná lež, jako když jsi lhal a pomlouval ve stylu: "Uděláš zlo a nelituješ toho." a když jsem tě na tvé hulvátské pomluvy upozornil, ještě jsi ve lži přitvrdil a napsal dokonce tučně a podtrženě: "Mnohokrát jsi zde tvrdil, že ty hříchů nelituješ" - to už byla lež, které si všimli i ostatní diskutující, protože mnohokrát jsem zde psal opak, tedy že hříchů lituji - a nejen hříchů.

  Tvůj nový nápad "Ovšem Toník se v zajetí svých herezí domnívá, že má výjimku" , kterým ses snažil uhnout z diskuze, je lež stejného druhu, Stando. Proti tvé lži jednoduchá fakta:

  Zpět od tvého lhaní a pomluv diskutujících k tématu diskuze.

  

  Toník

Jestliže se tady Toník domnívá, že on už Božím soudem prošel a že už tedy souzen nebude - a to navzdory křesťanskému učení o posledním soudu na konci života každého člověka před Kristovou soudnou stolicí - Pak zde zjevně hovoří o jakési výjimce pro svoji osobu, která však nemá žádnou oporu v Písmu.

Která není pravdivá.

Písmo učí opak: Každý z nás předstoupí po ukončení pozemského života před Kristovu soudnou stolici a zde vydá počet ze všech svých skutků. To teprve bude konečné zúčtování nad pozemským životem - to bude pro tebe , Toníku, teprve překvapení!

  Takže tvoje "výjímka" určitě není pravdivá. Sice ses opět neomluvil poté, co sis vymyslel nesmysl a zakličkoval, ale snad alespoň chápeš, že tvoje "výjimka" je nepravdivá.

  Písmo učí o tom, že všichni lidé zhřešili a ztratili slávu Boží, ztratili život, zemřeli. Zemřeli hříchem. Tedy i Cizinec. A písmo také učí že Bůh šel na zem, žil na zemi, byl odsouzen a zemřel, ale ne za sebe, ale za nás. Smrt ho neudržela a byl vzkříšen.

  Písmo také učí, že když lidé tu dobrou zprávu slyšeli, přiajli jí a dali se pokřtít. To udělal i Cizinec. 

  To je v křesťanství norma. 

  Výjimka mimo křesťanství je to, když člověk slyší tu zprávu o našem spasení, že se vzpruží a místo toho, aby tu zprávu přijal, začne pomlouvat lidi okolo sebe a vymýšlet virtuápní blbosti.

  Toník

..."Cizinec si nemyslí, že má "výjimku", ......

Písmo učí, že každý člověk bude po smrti skládat účet ze svého života - tedy že budeme souzeni za všechno dobré i zlé.

Cizinec zde tvrdí přímý opak, než učí Písmo -  že on už tímto soudem prošel a že už žádný další soud nad jeho osobou nebude.

Ale Cizinec je pohoršen, když o něm říkám, že má zřejmě v tomto nějakou výjimku!

Samozřejmě že žádnou výjimku nemá!

Je to typický bludař a bude po smrti souzen podobně, jako i každý další z lidí.

  Mám pro tebe radu z jednoho článku, Stando:

..."Zcela ignoruješ výroky Krista o tom, že někteří souzení nebudou!"...

Myslivec zase v nábožné křeči blábolí nesmysly.

Kde jsou ony Kristovy výroky konkrétně?

Souzeni za celý svůj život budeme po smrti těla úplně všichni lidé - někteří soudem odsuzujícím, jiní soudem, který nás ospravedlní.

Ale není pravdou, že by bylo možno už dnes (jak tvrdí Toník) , za pozemského života, projít oním soudem a po smrti pak už souzen nebýt!

Oko, Kristus taky blábolí nesmysly, když říká, že? NEPODLÉHÁ SOUDU!

Oko, mnohokrát jsem ti zde toto boží slovo citoval, zamyslíš se nad ním konečně?

Oko, u posledního soudu se KAŽDÝ dočká odplaty za dobré i zlé.

Zlý modláři podlehnou, propadnou soudu a budou souzeni a odplatou jim bude TREST.

Ospravedlnění Kristem již za pozemského života, a ne až u soudu jak píšeš, tak ospravedlnění NEPODLÉHAJÍ SOUDU, a u soudu jim bude odplatou ODMĚNA!

Pozor na to Oko, u soudu budou někteří lidé jako obžalovaní a někteří jako soudci. Ty máš tendenci se pořád cpát mezi obžalované, mno tvoje věc. Nás ospravedlněné Kristem do toho netahej.

15. května 2017 jsi napsal - " ... že budou lidé, co se nepostaví před soud a nebudou souzeni."

9. červen 2014 jsi napsal: - "...Pokud je pro tebe moje vyjádření "nepůjdu na soud, protože místo mne Ježíš zemřel a já jsem prošel soudem a trestem s ním" kličkování, tak už není co řešit."...

Lže? Pomlouvá?

Nejsem to já, kdo tu bájí!

9. září 2020 jsi napsal:

9. září 2020 jsi napsal:

Byly to ovšem tvoje vlastní nápady!

1.)  Ty jsi jednoho krásného dne zjistil, že jsi prý "znovuzrozený" a voda křtu u tohoto tvého "znovuzrození" nebyla!

2.)  Obřad křtu jsi podstoupil objektivně dvakrát - objektivně už dvakrát nad tebou zazněla slova: "Já tě křtím ...."

3.)  Ty jsi také tvrdil, že pro odpuštění hříchů lítosti nad hříchy netřeba!

  To jsme určitě prý nezjistil. Prý jsi to zjistil tak maximálně ty.

  Obřad křtu jsem objektivně nepodstoupil ani jednou. 

  Konečně jedna trefa, Stando, kromě tvých mnohých výmyslů a překrucování.

  To jsem sice nijak "netvrdil", ale normálně jsme o tom vydával svědectví. K odpuštění hříchů určitě není potřeba lítost nad hříchy. Dával jsem ti k tomu i spoustu příkladů: Například Pána Ježíše na kříži [obohu.cz].

  Zpět k tématu, Stando - neodpověděl jsi ani na jednu otázku.

Pronásledování za víru je zlo. Já myslím, že to je řízené zlo pouštního bůžka!

..." docela objektivně jsi modlář, lhář, pomluvač a bezbožník."...

Máš z tohoto, Toníku, alespoň dobrý pocit?

Toníku, zkus si to někdejší vlákno  o lítosti dočíst až do konce: "

Jestliže něco odvolávám, lituji toho v prachu a popelu - to není pocit, to je lítost spojená s rozhodnutím vůle za pomoci i lidského rozumu, poznání, při zapojení celého lidského srdce, celého člověka. To už není ani zdaleka jen "pocit"

"

Lítost nad hříchy není jen pocit (ani jen cit), je to zároveň i rozhodnutí vůle člověka ke změně, k nápravě toho, co napravit jde.

Právě o nezbytnosti takové lítosti hovořím ve vztahu k její nutnosti pro odpuštění hříchů....

  A když se dostaneš do tohoto stavu a místo diskuze k tématům už jen útočíš, vymýšlíš si, lžeš, pomlouváš, mrzí mne to. 

  Ale zase mám naději, že si třeba dojdeš ke zpovědi, nebo co se s tebou občas stane, že se chováš slušně, a zase chvilku, krátký prchavý okamžik, co ti zpověď vydrží, budeš psát k tématu. Nebo že jednou lži opustíš a budeš se zajímat o život. Ale vím, že je to jen tvoje rozhodnutí, tvoje věc.

  Vím, že se i pojem "lítost" snažíš naplnit jiným obsahem. Lítost je ale jen lítost. I když je lítost spojena s předsevzetím se polepšit či napravit škodu, pořád má ještě do pokání daleko.

  Rozhodnutí vůle pak není lítost - to už je zbytečné matení pojmů. 

  Lítost je lítost a rozhodnutí je rozhodnutí.

  Chápeš, že Bůh nepotřebuje lítost a to ani k tomu, aby poznal, jestli člověk dělá opravdové pokání? To by ti logicky mohlo dojít - Bůh je dárcem pokání, když někdo dělá pokání, je to zrovna Bůh, který ví, že to, co daroval, je opravdové.

  Chápeš už, že když jsem se znovuzrodil, že to bylo z vody a Ducha svatého? Jen ta voda nebyla materialistická H₂O křtu, ale byla to živá voda, o které mluvil Pán Ježíš (a třeba jednou i přijde v diskuzi řeč na to, co je to ta živá voda [obohu.cz]).

  Chápeš také, že nemám žádnou "výjimku" ze soudu? Že jsem zemřel spolu s Kristem (že Ježíš zemřel za mne, na místo mne, svou smrt spojil se mnou - ne že bych já něco udělal). Chápeš, že jsem uznal Boží spravedlnost, správnost, věrnost, přiléhavost Božího soudu a přijal Boží soud nad svým životem?

  Toník

  Byly to konkrétně sobecké skutky - skutky, pro které byl motivem vlastní zisk, například snaha, abychom se dostali blíž k Bohu nebo abychom se za ty skutky dostali do nebe. 

  Soběstřednost v náboženství je v tomto velmi problematická a výsledné skutky nebývají užitečné nikomu.

  Toník

  

Svátostné produkty jsou podvodné parodie na všechno co přichází od Boha. 

Vrátím k tomu případu z poslední doby. Zemřel starý ateista který měl ženu katoličku. Ateista absolvoval atrapu křtu jako mimino, byl biřmovaný  a měl svatbu v kostele. Proti řk praktikám se ohrazoval. Návštěvu kostela měl pouze za společenskou událost. Svátosti které někdy přijal, přijal proto aby udělal po vůli mámě a později manželce, což ostatně on sám několikrát potvrdil a netajil se  s tím. Když zemřel, šla se jeho žena ZA NĚHO VYZPOVÍDAT. A světe div se, farář jí dal rozhřešení. Prý už to má nyní dobrý v tom očistci.

Je v tom paraela. Stejně jako při atrapě křtu někdo za někoho něco dělá co dělat nesmí ani udělat nemůže, úplně stejně někdo za někoho vyznává jeho hříchy. Dost mne tato novinka překvapila. Tak koneckonců se papíroví (ne)katolíci nemusí za život ani vyzpovídat, po smrti to někdo udělá za ně..

  Pokud se mimina nekřtí ve vodě, ale dělá se s nimi něco docela jiného, je zmatek takovou akci nazývat "křest", když to zjevně není "křest", ale něco docela jiného. Akce také docela zbytečná, i když to není křest. 

  V ŘKC se tato akce, při které se polévá hlavička miminka v peřince vodou, nazývá "svátost křtu". Mezi "křtem" a "svátostí křtu" je pak asi takový rozdíl, jako mezi "křeslem" a "elektrickým křeslem".

  O "cákání" zde píší někteří římští katolíci - pravděpodobně jak píší z neznalosti tématu svátosti křtu. Svátost křtu není dovoleno udělovat cákáním, ani se miminka při svátostech necákají, ale svátost se miminkům uděluje litím vody na hlavičku. 

  Jako faktické označení pro svátost křtu miminek se tedy nehodí "cákání" (protože cákání není faktické), ale "lití", či "polití".

  Svátost křtu mimin není ani atrapa. 

  "Atrapa" je něco, co vypadá jako původní věc, napodobuje původní věc, ale nemá to původní obsah. 

  Svátost křtu mimin ani nevypadá navenek jako křest, ani se tak navenek nesnaží tvářit, není to tedy ani atrapa křtu.

  Cizinec

My si přece nemůžeme dovolit říkat, že křest je atrapa, to je zcestné.

Mimina se křtí ve vodě zbytečně?

  A reálná pravoslavná praxe svědčí o tom, že i když na rozdíl od nás římských katolíků křtí mimina ve vodě, tak praktický výsledek, účinek křtění mimin a polévání mimin je stejný. Ale nejsem pravoslavný, nemohu mluvit za ně - je to jen pohled zvenku.

  Určitě. 

  Ale to nejde jen o polévání lidí - i křest ve vodě je zbytečný, pokud se křtí ve vodě bezbožník. Pro všechny je taková akce zklamání, rozčarování. 

  Potkal jsem pár lidí, kteří Boha neznali, nezažili pokání, znovuzrození, změnu života a dali se pokřtít ve vodě, ať už v ŘKC (ano, i v ŘKC se výjimečně křtí lidé ve vodě), nebo jiné denominaci, či dokonce v nějaké církvi. Zmatení po takové akci je, zvláště pro pokřtěného, který slyší něco o "novém životě", ale má pořád ten starý špatný život, dost velké.

  Jestli až ve křtu, tak je to trochu pozdě. 

  Ale i tak dobře, pokud přijme Krista až ve křtu. 

  Pořád lepší, než když nepřijme Krista ani ve křtu.

  Cizinec.

  

  Já píši stále o křtu ve vodě. 

  To není proces - to je jednorázová záležitost. 

  Proces může být, když někomu trvá, než se dá pokřtít - to je ale velmi nestandardní proces. Normální je, pokud se dají pokřtít lidé okamžitě ve chvíli, kdy přijmou evangelium, když jim Bůh dá nový život. V tu chvíli je normální se dát pokřtít, tak, jak to bylo v písmu - bez odkladu. Odklad je error.

  Tak. To je poměrně důležité. 

  Nedávno jsem tu dával odkaz na svědectví o jednom člověku, poměrně podrobně a jasně vylíčené. 

  Cituji:

"Mohou být lidé, kteří věří v Boha, ale ještě nevyzráli ve vztahu k ostatním lidem. Čarovný proutek nikde - okamžitá a náhlá změna se neudála. Jsou plni Boha, něco se přeci jen událo. Uvěřili tomu, čemu byli vyučováni a hlásají to. Hlásají Krista a možná poněkud v přetvořené podobě.... žije vskutku podle Písma, snaží se. Odbourává ze svého života, co pochopil, že byl naučen špatně. ... Ví, že nebyl okamžitě jiný bez touhy po hříchu a ani dnes"

  Pokud někdo takového člověka pokřtí a zazpívá se mu "Nové stvořéééní, to jsem dnes já, staré pominulo, nový život mám", tak je to systematický error, omyl, zmatení. Které se, bohužel, děje dost často.

  Když člověk nemá nový život od Boha, nepřešel ze smrti do života, z temnoty do světla, chce se mu hřešit a touží po hříchu, ale snaží se, křest ve vodě pro něj bude docela zbytečný. A pro všechny okolo i pro něj matoucí.

  S takovým člověkem je potřeba začít od začátku - přinést evangelium o Ježíši, pokání z mrtvých skutků a z víry v Boha, o vzkříšení mrtvých a o věčném soudu. 

  Cizinec

Proces křtu začíná křtem Ducha a končí křtem vody. 

Pokud to křtem Ducha nezačne, ke křtu ve vodě nikdy nedojde. 

A variant toho jak je to nesprávně je mnoho. Všechny nesprávné varianty mají jedno společné. Absenci křtu v Duchu svatém. 

Neděláme žádné jiné skutky, než právě jen naše skutky. Ať uděláš cokoli (dobrého nebo zlého) - tím, že jsi se  pro to rozhodl a udělal to - je to tvůj skutek, tvoje odpovědnost.

O našem věčném spasení se ale bude rozhodovat až v okamžiku naší smrti před Kristovou soudnou stolicí.

Právě tak to učil apoštol Pavel: "Neboť my všichni se musíme objevit před soudnou stolicí Kristovou, aby každý přijal odplatu za to, co vykonal v těle, ať už to bylo dobré nebo zlé. "

Pokud jsi konal sobecké skutky - byly to pořád tvoje sobecké skutky. Pokud jsi konal skutky vedené láskou k bližnímu, i to byly pořád tvoje skutky. Sebestřednost  je jistě velmi problematická - zrovna tak jako popírání odpovědnosti za své skutky, za svá rozhodnutí.

Motivy jednání jsou vždycky důležité: "Tak tedy, ať už setrváváme v tomto těle, anebo je opustíme, záleží nám na tom, abychom se líbili jemu".

..." například snaha, abychom se dostali blíž k Bohu nebo abychom se za ty skutky dostali do nebe. "...

Snaha dostat se blíže k Bohu není žádným sobectvím - je logickým důsledkem vztahu člověka s Bohem. Ani na samotné snaze dostat se do nebe není nic špatného - pak totiž člověk jedná v životě tak, že vlastně naplňuje  Boží plán se světem, že žije podle Boha.

Pokud sám sebe obelháváš, že ty do nebe nechceš, nebo si o tom zakazuješ přemýšlet - i to je tvoje vlastní rozhodnutí - tvůj vlastní skutek.

Za ten tě ovšem nechválím....

  A je určitě vaše věc, jak to máte. Máte snad přeci svobodu si vybrat?

Cizinec, ty si tu hraješ i na psychoterapeuta. Zajímavé!

..."Proto je lepší dělat Boží skutky, a pokud už člověk dělá "svoje" skutky, tak je lepší ty skutky dělat s ohledem na druhé lidi, ne jako sobectví pro sebe ..."...

"Boží skutky" dělá Bůh, Boží skutky nedělá člověk. Člověk dokáže dělat jenom  své lidské skutky. Člověk přece nedokáže dělat ani lidské skutky jiného člověka - natož skutky Boha.

Boží skutky člověk dokáže jenom zvěstovat druhým (rozhlašovat je a chválit Boha), může také spolupracovat na Božím díle např. tím, že uvěří v toho, kterého On poslal a že svými rozhodnutími a svými lidskými skutky se připojuje k velkému Božímu dílu spásy ve stvoření.

Tvrdit o sobě, že ty sám děláš Boží skutky je naprosto nebiblické.

Nenajdeš pro to jedinou oporu v Písmu - jen snad ve špatných heretických překladech. Je to totiž typická hereze původního smyslu. Doopravdy je to vlastně tak, jako by jsi se ty sám tímto prohlašoval za Boha.

(Kdyby ti zbyl zdravý rozum, chápal bys alespoň tyto naprosto logické základy).

Je jednoduché vyjmenovat, kdo se tu tak v článcích a komentářích chová!

Jen Bůh dokáže dělat Boží skutky - člověk dělá jenom své lidské skutky.

I o tomto svědčí Písmo - použij konkordanci.

Přidám ti další skutky do sbírky.

Nelidský skutek, bestíální skutek, skutek utek, skutek smutek, nechtěný skutek, fyzikální skutek, vesmírný skutek, hloupý skutek, neskutečný skutek, neskutečně skutečný skutek, marný skutek Oku něco vysvětlovat..

Pokud si budu myslet, že vykonáním nějakého dobrého skutku si vysloužím milost, tak to je ten "můj vlastní" skutek. Od těch si můžu odpočinout, protože  spása je z milosti. 

Je to dar, který jsem si nijak nezasloužila. 

Pak jsou jiné skutky. Ty, které mi Bůh připravil,  protože jsem přijata a jsem boží dítě, v Kristu, milostí - tak ty už jsou pro mě konkrétně, protože každý máme jiné obdarování, jiné úkoly. Nedělám to, abych získala život, ten je v Kristu. 

Rozlišuju tedy:

..."Pokud si budu myslet, že vykonáním nějakého dobrého skutku si vysloužím milost, tak to je ten "můj vlastní" skutek. "...

Proč by sis cosi takového měla vůbec myslet?

Cožpak Bůh je hokynář - něco za něco? Kupčí snad s lidmi?

Úplně všechno, co v životě uděláš, je tvůj vlastní skutek. A z každého takového skutku budeme my všichni skládat účty před Kristovou soudnou stolicí. To je realita života.

(2 Kor 5,10)

My všichni totiž musíme stanout před Kristovým soudem, tak aby každý dostal odplatu za to, co dělal, když byl ve svém těle, buď dobré, anebo zlé.

Tak tedy, ať už setrváváme v tomto těle, anebo je opustíme, záleží nám na tom, abychom se líbili jemu.

Ty skutky, které Bůh pro nás připravil do našich konkrétních životních situací, uskutečňujeme až našim vlastním rozhodnutím právě my sami. Nebo naopak neuskutečňujeme, ignorujeme je. Ke své vlastní škodě.

Protože skrze skutky lásky a zbožnosti roste naše víra k dokonalosti pro nebe.

Boží dar spasení, který jsme dostali ve křtu, byl výhradně z milosti Boha, bez našich zásluh.  Naše nynější zásluhy  ze skutků, které pro nás připravil nebeský Otec, nám pomáhají v naší vlastní přípravě na nebe, jakož i činí pro nás i ostatní lidi kolem i náš život pozemský snesitelnější - skutky lásky přibližují náš nynější pozemský život ráji a vzdalují jej od podoby pekla na zemi.

[www.obohu.cz]

Oko, a co tvoje ignorace žádosti o vykání?

Oko, a co tvoje absence potřeby se omluvit za hulvátské výroky?

Oko, a co tvoje alibistické užívání JAKO před vulgarismem?

Oko, a co tvoje časté napadání mentální výkonnosti oponenta?

Oko, to jsou ty tvoje skutky lásky?

Znovu ti opakuji, že to že mi neodpovídáš mi zcela vyhovuje. Nemusím se zdržovat soustavným ohrazováním se vůči tvým výrokům, a marnému vysvětlování, tak jako třeba Cizinec.

Moje komentáře čteš, neboť pokud zde použiji ne běžný odborný termín, či ne běžný slovní obrat, zakrátko ho použiješ taky, a to ve zcela jiných souvislostech. Doplňuji ti tak tvoji omezenou slovní zásobu, kvůli které se zde dost často vyjadřuješ nepřesně až chybně.

Nemáš zač..

Já si nic takového nemyslím. Velmi dobře znám milost Boží, jeho lásku a všechno to byl dar bez zásluh. 

Chtěla jsem ti jen vysvětlit, co znamená vlastní skutek v tomto apoštolově dopise:

Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.

..."Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit ..."...

A já ti vysvětloval, že zde apoštol hovoří o naprosto konkrétní záchraně člověka ve křtu - pro zásluhy Kristovy. Bez lidských zásluh.  Proto je možno křtít všechny lidi - i mentálně neschopné, i miminka.

A nikdo se nemůže chlubit, že by si k tomuto daru spasení - daru nového narození z vody a z Ducha, přičetl nějakou svoji zásluhu.

Třeba to své uvěření evangeliu, vydání svého života Kristu a pod.  - jak to tu někteří z vás popisovali.

Žádný lidský skutek nemá nejmenší vliv na Boží vyvolení člověka skrze křest.

Samotné spasení člověka ve křtu - nové narození z vody a z Ducha svatého - tedy žít jako Boží dítě už i na tomto světě ,  je výhradně dílem Božím.

Naše spasení po smrti těla (před Kristovou soudnou stolicí) pro věčný život v nebi je naopak už výslednicí spolupráce člověka s Bohem.

Tento člověk nechápe ani naprosté základy!

Ano, Bůh mluví zpravidla pravidelně k těm, kdo  jsou s ním ve spojení a naslouchají mu.

martino

brusle a co k tobě osobně Bůh mluví? Třeba dnes v neděli?

  Bůh mluví k lidem a lidé poslouchají, pak je to skutečná modlitba - skutečný rozhovor s Bohem. Někdy v tichu a klidu, ale Bůh umí promluvit k člověku i v neklidu a hluku, tak, aby člověk slyšel. Klidně osloví věřící i nevěřící, v sobotu i v pracovní den. V tom není rozdíl. Není potřeba odpočívat od práce, aby člověk poslouchal a slyšel Boha - ten rozdíl slyšení a ne-slyšení Boha není v práci a ne-práci, ale v srdci člověka.

  Toník

Inspirující boží hlas sám dokazuje svou pravost. V životě křesťana vše dostane harmonický smysl, a nejenom to, tato harmonie se rozšíří na službu i životy jiných.

Ano, souhlasím. Nicméně jak odpovídám i Cizinci, tak kazdy mame ruzné  zkušenosti.

A mohou se vzájemně doplňovat, střídat, prolínat. :-)

  Hezký den

  Cizinec

Ahoj Toníku,

modlitba má mnoho podob a forem. Každého může Bůh oslovit jinak, jindy, jinde apod.

Já osobně jsem Boha blíže našla v tzv. "Temné noci", jakou popisuje např. Jan od Kříže a další. Tj. v tichu a temnotě pak Bůh promlouval, objímal, byl (je). Jeho řeč je nepopsatelná. Dotyky, láska, splynutí. Kdy člověk již nemusí věřit, protože VÍ.

Každý jedinec může mít myslím jiné zážitky  a jinou formu "jak".

Ahoj, Brusle7

..."V tom není rozdíl. Není potřeba odpočívat od práce, aby člověk poslouchal a slyšel Boha - ten rozdíl slyšení a ne-slyšení Boha není v práci a ne-práci, ale v srdci člověka."...

Rozdíl v tom je - a pro člověka podstatný rozdíl!

Asi takový, jako třeba - rubat uhlí v dole a myslet přitom na svou milovanou  - a mezi tím jít ve sváteční den se svojí milovanou na rande.

Podle Toníka - v jeho virtuálním pobožném světě - vyjde  obojí nastejno. Toník vlastně evidentně vůbec netuší, o čem je zde vlastně řeč. Nemá tuto zkušenost svátečního dne - a vlastně ani vědomost, vzdělání ve víře.

Ve skutečnosti člověk, aby správně slyšel Boží hlas, potřebuje ticho - hluk okolního světa se všemi svými pozlátky, lákadly a reklamami totiž zahlušuje jemné Boží volání.

(Mt 6,5-8)

Když se modlíte, neopakujte naprázdno slova jako pohané, neboť ti se domnívají, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. Nebuďte proto jako oni; vždyť Bůh, váš Otec ví, co potřebujete, dříve, než jej poprosíte. 

Bůh ke člověku obvykle nepromlouvá hlasem hromu, ale hovoří ke člověku v tichém vánku. Nevlamuje se do lidského srdce násilím, ale tiše stojí za dveřmi a klepe .....

Člověk se potřebuje zastavit, ztišit, odpoutat od tohoto světa - a až pak uslyší tento tichý Boží hlas....

(1 Kr 19,8-13)

Jakmile jej Eliáš zaslechl, zahalil si pláštěm tvář, vyšel a postavil se u vchodu jeskyně. Tu k němu dolehl hlas, jenž řekl: „Co tu děláš, Eliáši?“ 
[www.obohu.cz]

  A ty slyšíš ten Boží hlas?

  Stando, spíše potřebuješ přestat lhát, pomlouvat v diskuzích, přijmout oběť pána Ježíše za sebe, tu záchranu, kterou nám všem Bůh dal, přejít ze smrti do života, stát se občanem Božího království.

  Toník

Píšu o tomto bloku, jelikož jsem ho osobně poznal, a upozorňuji na tento kořen nepravosti, a to proto, že je to hlavní zdroj řk vzdoru vůči pravdě.

Římskému katolíkovi je po celý život servírovaná směsice polopravd a lží, on se v tom pochopitelně neorientuje, což je záměr. Zdůvodňuje se mu to, že na to "nemá školy" jak se často od nadřízených dozvídá. Směsice lží a polopravd se mu časem nahraje jako mantra do paměti a on tuto zacyklenou směsici začne šířit dál. 

Začne šířit to, čemu sám nikdy nerozuměl a šíří to pro svůj pocit fanatické nadřazenosti "jediné a pravé". 

Není pro něj důležité co hlásá, důležité pro něj je, že ON římský katolík "superčistosvatécírkve" něco(cokoliv) hlásá nekatolickému "heretikovi". Nikdy mu nejde o porozumění, jde mu o to, aby si "heretik" připnul řk odznáček na klopu, stal se členem bratrstva kočičí pracky, a pak si stejně jako on může plácat co chce, a nikdo ze spolustraníku ho za jeho nemístné výroky kritizovat nebude. "Soudruh už nám stojí na naší straně barikády". Komunisti a římští katolíci mají hodně shodných znaků v členském projevu. A není co se divit. Vždyť rudí hlavouni se učili od největšího mistra - ŘK"c".

  Na druhou stranu slušně by se v diskuzi chovat mohl - vynechat lhaní, pomluvy, urážky diskutujících, co předvádí ve vleku toho hulváta a té druhé lhářky.

  Cizinec

Okův diskusní způsob, rétorika, slovní obraty jsou typické u mnoha většinou řk rodin v obcích na jihu Moravy.

Je to takový křupansko hulvátský povětšinou dobrosrdečný způsob vyjadřování. Oko je touto specifickou neetickou mentalitou násáknutý. 

Takže když ti, Toníku, dokazuji tvoje hrubé věroučné omyly, ve kterých vězíš až po uši, tak o tobě zase prý lžu?

Ale já ti tvé omyly hned dokázal! 

A kdy Eliáš uslyšel Boží hlas? Snad v bouři, ve vichru, v zemětřesení?

Nebo v tichém vánku?

  Ne. Proč by?

  Někde něco takového děláš, že mi dokazuješ nějaké omyly? Kde prosímtě? A jaké omyly konkrétně myslíš?

  Lžeš když píšeš tvoje chování a uvažování za druhé. 

  Tvoje lži, pomluvy, převracení nebo urážky vždy konkrétně cituji a označuji (to je ten text skloněným písmem v příspěvcích).

  V tomto případě to byl tvůj text "Podle Toníka - v jeho virtuálním pobožném světě - vyjde  obojí nastejno. Toník vlastně evidentně vůbec netuší, o čem je zde vlastně řeč. Nemá tuto zkušenost svátečního dne - a vlastně ani vědomost, vzdělání ve víře." 

  Děláš to tak poměrně často - přestaneš psát k tématu, začneš urážet, vymýšlet si, lhát a pomlouvat. Občas se chováš slušně  a diskutuješ k tématu - to bylo na začátku minulého týdne. Ale vydrží ti to tak den, dva, tři.

  Jaké omyly jsi mi dokázal? 

  Kromě tvé lži a pomluvy diskutujících jsi napsal nějaký tvůj nápad (k tomu nápadu jsi pak ani neodpověděl na otázku). 

  Kde jsi co "dokázal" a ještě omyl?

  Teď k tématu.

  Varoval před nábožným způsobem jednání - kdy se lidé navenek prezentují "dobrými" skutky a vznosnými "modlitbami", případně když pohané opakují stále dokola naprázdno slova "modliteb" a popisoval, co je přirozené pro Boží lid, přirozenost nového stvoření. 

  To ostatně dělal často, že popisoval nové stvoření.

  

  Ani v jednom Stando. 

  Uslyšel Boží hlas po bouři, vichru a zemětřesení. 

  Mojžíš zase slyšel Boží hlas v rachotu a hluku - a slyšel ho.

  Stando, já tuším, co se sám sobě snažíš mermomocí dokazovat a proč neodpovídáš na jednoduchou otázku po tom, zda zrovna ty slyšíš Boží hlas. (A to se tě ani neptám, jestli Boží hlas slyšíš "správně", jak vy uvažujete...) 

  Žil jsem to co ty a snažil jsem se v tichu slyšet Boha, ještě jako nekřesťan v náboženství soch, obrazů a pověr. Strávil jsem velký kus svého života v adoracích a kontemplacích, v tichu či za různých zpěvů. 

  K tomu, abych slyšel Boží hlas, mi to ale nepomohlo. Celé to je o kousek jednodušší [obohu.cz]: "Každý, kdo je z pravdy, slyší Boží hlas". Ti, kdo jsou Boží (patří Bohu), Boží hlas slyší.

  Se slyšením Božího hlasu je to hodně podobné, jako s manželkou. 

  Já mám manželku a pokud mi moje manželka potřebuje něco říci, má schopnost mi to říci v tichu, kdy jsme spolu sami a má schopnost mi to říci i ve chvíli, kdy sekám sekačkou nebo když držím motorovou pilu a všude lítají piliny. Taky má schopnost být slyšet i v bouři a při vichru ;-). Za zemětřesení jsme to teda nezkoušeli, zatím.

  Dokonce má moje manželka schopnost sdělit mi co potřebuje i ve chvíli, kdy sedím v tichu u počítače. A to je extra hi-level superschopnost, protože má schopnost sdělit něco člověku po dvaceti letech homeoffice v jedné domácnosti s pěti dětmi.

  

  A Bůh má Stando víc schopností být slyšet, pokud něco potřebuje sdělit svým dětem. Je v tom lepší, než manželka a vynalézavější.

  Toník

:-)))

Tak to má pořádnou "sirénu"..

:-)))

Nic ve zlém, paní myslivcová má tu schopnost taky..

:-)))

  Cizinka je většinou taková docela tichá. Ale má pořádný fištrón - vždycky přijde na způsob, jak mi něco potřebného sdělit, i když jsem zrovna zaujatý něčím na zahradě, nebo u compu. Ne, že by neuměla být hlasitá ;-), ale to není zrovna způsob, kterým bych byl schopen a hlavně ochoten přijímat informace.

  Stejně je to s Bohem. Nejde o sílu hlasu - jde o způsob, potřebnost.

  Cizinec

...""...

Kde Cizinec obrátil? Ukaž mi to. To by mne zajímalo.

Oko, je tento tvůj výrok produktem tvého růstu ke křesťanské dokonalosti a tvého růstu ke svatosti?

  Tedy žádná "výjimka", kterou sis ty vybájil, ale norma.

  Že se alespoň trochu nestydíš, lháři prolhaný.

  Stando, když takto začneš lhát a pomlouvat diskutující, je mi jasné, že diskuze k tématu je z tvé strany u konce.

  K tématu diskuze tedy už nic nemáš?

  Když Bůh potřebuje někomu něco říci, že nemá těžkost to sdělit kdekoliv a kdykoliv, v tichu, v hluku, při práci, při odpočinku, ve všední den i ve svátek.

  Když člověk patří Bohu, je Boží dítě, poslouchá Boha a nemá těžkost slyšet co Bůh říká kdekoliv a kdykoliv, v tichu, v hluku, při práci, při odpočinku, ve všední den i ve svátek.

  Když nějaký člověk neslyší Boha, a to ani v tichu, ani v hluku, ani při práci, ani v sobotu, ani ve všední den, ani ve svátek, potřebuje celkem jednoduchou věc: Odstranit překážku, která mu brání slyšení. V náboženství soch, obrazů a pověr jsou to právě ty sochy, obrazy a pověry. K tomu se ještě potřebuje narodit znovu - protože jestli Boha neslyší, znamená to, že má mrtvé, kamenné srdce a není, čím by Boha slyšel.

  Toník

Ano, to dosvědčuji, tak tomu v křesťanství je! Musí být, jelikož je to následek přijaté boží milosti a opakuje se to u všech křesťanů stejně od dob Krista až doposud. Pokud by zde tento přirozený následek(norma) nebyl, bylo by něco moc špatně.

Ano, to dosvědčuji, toto byla ta největší překážka v římském katolicismu kvůli které jsem Boha neslyšel.

Myslivec

"...

Normou v křesťanství je ve křtu spolu s Kristem zemřít a spolu s Kristem být i vzkříšen do  ŽIVOTA V NOVOSTI BOŽÍHO DÍTĚTE.

Ve křtu (ani v pozdějším pozemském životě Božího dítěte) se nepřijímá žádný rozsudek Božího soudu nad sebou - není pro takový názor žádná opora v Písmu -  naopak, v Písmu je zakotveno učení o posmrtném soudu každého jednotlivého člověka před Kristovou soudnou stolicí.

Stokrát jsem tu už vyvracel tu tvoji stupidní herezi o projití Božím soudem jaksi dopředu - před ukončením pozemského života.  Tento soud se uskuteční tehdy, až úplně celý náš pozemský život nadobro skončí.

  Takže si vymyslíš lež ve stylu "Ovšem Toník se v zajetí svých herezí domnívá, že má výjimku" a když tě na tvou lež jasně upozorním, tak místo omluvy začneš vymýšlet další lež?

  Takovéhle lhaní na lhaní je ten tvůj "růst ve svatosti"?

  Lží o mne jsem nazval tvou lež o mne a jasně jsem jí také označil - v tomto případě to byl tvůj nápad "Ovšem Toník se v zajetí svých herezí domnívá, že má výjimku".

  Opět: Můžeš se přesvědčit, že tento nápad se vyskytuje jen v příspěvcích nadepsaných "vložil: oko". Je to tedy lež, která pochází od tebe. 

  Toník

  V tom se hodně liší od setkání s Ježíšem Kristem, který dává život.

  Toník

..."Pokud je někde nějaký "kristus", díky kterému či při setkání s ním člověk umře, tak to bude nejspíš něco jako "Kristus=ŘKC"...."...

Při setkání ve křtu skutečně zemře spolu s Kristem člověk starý - člověk podle těla (nedědic) , ale zároveň se hned spolu s Kristem rodí člověk nový, je spolu s Kristem vzkříšeno nové dítě Boží, křesťan - dědic věčného života. Člověk je takto spolu s Kristem vzkříšen ve křtu pro další pozemský život v  NOVOSTI ŽIVOTA  Božího dítěte..

Tedy, nejenom že člověk ve křtu spolu s Kristem umírá, on hned také je spolu s Kristem vzkříšen jako kvalitativně nový člověk, bez hříchů!

Proto tomu říkáme nové narození z vody a z Ducha! (J 3,5).

(Ř 6,3-8)

Neboť jestliže jsme se stali s ním srostlými tím, že jsme mu byli podobni ve smrti, jistě mu budeme podobni i v zmrtvýchvstání. A víme, že náš starý člověk byl spolu s ním ukřižován, aby tělo hříchu bylo zbaveno sil a my už hříchu neotročili.  Vždyť ten, kdo zemřel, je zproštěn hříchu.  Jestliže jsme s Kristem zemřeli, věříme, že spolu s ním budeme také žít.

  Mojžíš zase slyšel Boží hlas v rachotu a hluku - a slyšel ho.

"...

Eliáš přece vyšel ven, až nastal tichý vánek. V Bouři, vichru a zemětřesení Boha ani nehledal - čučel přece v jeskyni. Až v tichém vánku vystoupil ven. 

Uslyšet Boží hlas srdcem je přece úplně cosi jiného, než uslyšet ušima - jako to bylo v případě Mojžíše.

Podobně i Kristus, když se modlil, vyhledával opuštěná tichá místa. Má to svůj důvod. Když ho neznáš, jsi pořád zjevně jen křesťan - teoretik.

Přečti si pořádně začátek veršů které uvádíš.

Před tím než přišla bouře, zemětřesení již Eliáš Boha slyšel, slyšel Boha v jeskyni. Znamená to snad dle tebe, že musíme být v jeskyni abychom Boha slyšeli?

Přečti si to celé znovu. 

Zde již nejde jenom o slyšení Boha, jde o boží přítomnost. Bůh NEBYL v ohni, zemětření an i ve vichru. 

Když zde píšeš o tom, že pro hluk světa špatně slyšíš Boha, je to proto, že nevnímáš PŘITOMNOST Boha v tichu, v té nepodstatné "nicotě" kolem nás kterou mnoho lidí nevnímá pro světa lomoz.

Snažíš se Boha v tichu slyšet, to je v pořádku, ale mnohem intenzivnější než Boha slyšet, je vnímat Jeho přítomnost. Bůh je totiž v tichu bytostně přítomný.

  To máš odkud?

  Stando, Elijáš se postavil u vchodu jeskyně, když uslyšel Boží hlas. 

  A měl nějaký důvod hledat Boha ve vichru nebo bouři, zemětřesení? 

  Jak tě ale napadají takové nápady? 

  Proč myslíš, že "cosi jiného"?

  Stando, opět k tématu článku: "Slyšet Boží hlas" není závislé na okolnostech, na tom, jestli je okolo bouřka, nebo ticho. To se slyšením Božího hlasu nijak nesouvisí.

  Zato se slyšením Božího hlasu dost souvisí stav lidského srdce. 

  Ten, kdo má srdce čisté, dobré, "masité", slyší Boží hlas, ať je okolo bouře, nebo ticho, ať je všední den, nebo svátek, ať je v práci, nebo odpočívá.

  Ten, kdo má srdce tvrdé, kamenné (jako jsme měli my v náboženství), Boží hlas neslyší - celkem jedno, jestli je okolo ticho, nebo bouře.

  Přes to má Bůh moc promluvit i k takovým lidem: Má na to něco, co se v evangeliu jmenuje "δύναμαι". To slovo má stejný slovní základ, jako "dynamit"  češtině, co je určený na rozrážení tvrdého kamení.

  Proto také apoštol cituje [obohu.cz]: "Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce"

  

..."Opět, Stando: Piš tvůj stav sám za sebe, ne projekcemi přes druhé."...

Toníku, smiř se s tím, že si budu svobodně  psát, co sám uznám za vhodné. Nebudeš mi přikazovat, co psát a co nikoli.  Tak daleko ještě nejsme ....

Co jsou, nebo nejsou,  moje projekce - to ať si posoudí každý ve svém svědomí sám.

..." Ten, kdo má srdce čisté, dobré, "masité", slyší Boží hlas, ať je okolo bouře, nebo ticho, ať je všední den, nebo svátek, ať je v práci, nebo odpočívá."...

V případě předávání Desatera Izraeli slyšel tehdy Boží hlas úplně každý - i to nejtvrdší srdce. A to na vlastní uši. Chce to občas i nahlédnout do Bible a osvěžit si paměť!

Má - li však člověk hovořit s Bohem svým srdcem, potřebuje na to vhodné prostředí, klid - ticho. Ticho je pro modlitbu velmi důležité.

Mystik, zakladatel fokolarínů (Carlo Carreto) dokonce doporučuje pobyt na poušti - a v případě, že to není proveditelné, vytvořit si třeba i v ruchu velkoměsta takovou oázu pouště - klidu pro modlitbu. Jinak je modlitba roztěkaná, myšlenky odbíhají ke světu a k jeho záležitostem.

..."Ten, kdo má srdce tvrdé, kamenné (jako jsme měli my v náboženství), Boží hlas neslyší ..."...

Jenom si dál fandi, že ty už nemáš srdce tvrdé! 

  Každý chápe, o kom píšeš v poznámkách typu "Když ho neznáš, jsi pořád zjevně jen křesťan - teoretik."