Sedím nad Boží Slovem a vracím se k tomu, co se stalo na kříži. Stojí tu tři opravčí nástroje a na každém z nich jedno trpící lidské tělo. Diváků moc není. Jsou tu vykonavatele trestu, římští vojáci, pár lidí, kteří znali pána Ježíše, hlavně jeho maminka Marie a miláček Jan který, sebral tu odvahu  a vzal sebou Ježíšovu maminku, a  s ní také pár žen, které Pána Ježíše milovaly. Pak  sem přišlo také pár zvědavců, co nemají co na práci. Ale práce je dost, vždyť Jeruzalém se připravuje na svátek, kdy do města se sjelo tisíce poutníků. V každé rodině mají hodně práce s přípravami. Tady za městem asi moc lidí není. Všichni tři muži nesmírně trpí, těžko dýchají, bolí ruce a nohy protlučené hřeby, mají žízeň. Kolik hodin života zbývá? Je pátek odpoledne. Pán Ježíš ví, proč trpí, a má v moci sílu vše odvrátit, ale tím by nesplnil úkol, který mu Otec dal. Ta "stopka" by byla jednoduchou záležitostí a věřím, že ji má v moci. Ale pak by nezachránil lidstvo, nezachránil nikoho. Nepřítel Boha by se radoval.  Nezachránil by ani ty, kteří pláčí pod křížem. Ale on se již večer a celou noc modlil, aby měl sílu splnit to, kvůli čemu přišel na tento svět. On Boží Syn. A vedle spolu s ním trpí dva muži. Oni trpí zaslouženě za zločiny, které páchali.  Nevíme, zda již někdy slyšeli o Pánu Ježíši, či ho znali či slyšeli kázat, ale něco už asi věděli. Jinak by jeden  z nich  se  nevysmíval, jak je zapsáno v Božím Slově   ·