Vlastní očkování jako služba druhým. Tím, že snížím pravděpodobnost, že přeze mne doputuje nákaza k nim. A také, že ve mně virus zmutuje a bude ohrožovat očkované i neočkované.

s Tvým pohledem na inkluzi souhlas. Chodil jsem do základky ještě za socialismu, v Praze 1 v Josefské ulici. Naproti nám byla zvláštní škola. Když vynechám časté rvačky před školu se zvlášťnáky, tak ti dementi se třeba v létě, když byla otevřená okna, bavili tím, že do našich oken přes ulici stříleli vzduchovkou. A to byl socialismu, kdy se lidi přece jen trochu báli. Dneska to určitě není lepší. Já jsem byl tehdy rád, že jsem s nimi nebyl nejen ve třídě, ale ani v jedné budově. Inkluze přes ulici mi dokonale stačila. Neříkám, že to absolutně nejde, ale fakt bych hodně zvažoval kde a s kým. A také by do toho měli moci mluvit i rodiče. A to bez toho, aby jejich případné odmítání někdo nálepkoval jako diskriminaci postižených.

Koukal jsem na Tvojí hudbu. Tvůj Cover k „Já se rouhám“ je fakt dobrej. Jak Ti u nějakého songu někdo psal – 90-tý léta. Mně se ta atmosféra líbí.

Asi bych nesouhlasil s Tvým videem Prokletí heterosexuality. Nevím, zda jsi zkoušel i vztah se ženou, ale já jsem své vztahy se ženami nikdy tak neprožíval. Když jsem byl mládě, tak to byli holky, co otvírali náš vztah – většinou to začínalo tím sexuálním. A ta iniciativa byla skoro vždy na jejich straně. Nemyslím, že by to ony tehdy vnímali jako obchod. Já jsem to určitě tak nevnímal. A nevnímám dodnes. To, proč jsme se s různými dívkami rozešli, mělo různé důvody. Ale nevyrovnanost vztahu to nebyla nikdy. Ženatý jsem už skoro 36 let a ten vztah mne stále baví. Dodnes mne opájí Štěpánčino tělo. Ale to by dokázalo i jiné. Jenže bez toho vztahu a sdílení světa toho druhého by to nebylo ono. A to je Štěpánka Svědek Jehovův, u nichž mi plno věcí vadí. Proto mne, už v pravěku, od nich vyloučili. Od té doby, co jsem se oženil, jsem jinou ženu neměl. Vztah se buduje dlouho. A patří k němu důvěra. Učení se umění vnímat svět očima toho druhého. A jinakost jako výzva i společná zábava. Vnímáme se Štěpánkou náš vztah spíše jako hru, která nás oba baví a prostředek k tomu, abychom se dále učili. Hra je důležitý prvek při učení. To Ti, jako pedagogovi, asi nemusím vysvětlovat. Jako obchod jsme ani jeden nikdy náš vztah nebrali.