Pátým pádem oslovujeme.

Nechceme - li tedy vést dialog s některou osobou - neoslovujeme ji!

Tedy žádné "hele Oko, ... apropó Oko ..." a pod.

Takto se chovají jenom  lidé licoměrní, prolhaní - kteří něco jiného vyhlašují a něco jiného pak ve skutečnosti konají.

..."Ne, ty jsi do svých myšlenek přidal myšlenky někoho, kdo má nějaký důvod, nebudeme teď spekulovat jaký, proč tam přidal čas."...

Ríšo, je to opravdu prosté.

My všichni jsme byli Bohem stvořeni do běhu času. Zatím ještě nejsme součástí věčnosti!

Tento čas do našich životů dal Bůh a nelze pravdivě vnímat realitu a pomíjet přitom čas, jako by vůbec nebyl. To pak už není naše realita, ale virtuální představy.

..."Ale to vůbec nevylučuje možnost, že jsou mu hříchy odpuštěny v okamžiku, kdy uvěřil v Ježíše!! "...

Tohle ovšem už je v rovině spekulací, protože každý si zde může pod tím pojmem "uvěřit v Ježíše" představit absolutně cokoli!

Jistěže člověk může učinit pokání kdykoli - třeba v okamžiku smrti. Ale bude na to mít tehdy čas, když to po celý život odkládal?

A pokud pokání neučiní, jeho hříchy mu Bůh neodpustí a ten člověk zahyne navěky. Takto to učí Pán Ježíš!

Dnes je ten den pokání, dnes je ten den naší spásy!

"Uslyšíte - li dnes jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce..."

Nebudete - li činit pokání, všichni podobně zahynete!

Není ( a nemůže být) žádného odpuštění hříchů v Kristu bez toho, že by ze svých hříchů hříšník nejdříve učinil pokání. V tomto se Toník i ty žalostně mýlíte.

..."Když jste ještě byli mrtvi ve svých vinách a duchovně neobřezáni, probudil nás k životu spolu s ním a všechny viny nám odpustil."...

Jako dítě!!

Být jako dítě přece neznamená být infantilní na rozumu!

Jde o vnitřní postoj dětinné důvěry lidského srdce vůči Bohu a touto "optikou" pak vnímat všechny události v životě.

Docela by mne zajímalo jak to co zde Oko presentuje fungovalo při výchove jeho dětí, a jaké to mělo a má výsledky. 

..."Takže už jsi změnil názor na odpuštění hříchů ve svátosti křtu miminek ..."...

"to je pro tebe makačka na bednu"? 

Ty bys své dítě poslal ke sklenáři nechat uřezat sklo a sklo aby tvé dítě přineslo domů, abyste jej pak spolu okno zasklili? Ouuu. To není normální. Co si to za rodiče Oko? 

Nebojíš, že se ti děcko pořeže? 

A víš co by mu sklenář řekl? Sklo ti do rukou nedám, běž domů a řekni otci, že pokud po mně něco chce, ať přijde on sám a neposílá pro sklo děti! 

   Takže už rozumíš, že ve křtu není potřeba miminkům odpouštět žádné hříchy a že zvláště v ŘKC je "odpuštění všech našich hříchů ve křtu" jen prázdný nesmysl, protože těch "všech hříchů" je asi tak nula?

  Ale hříchy mají pak lidé po svátosti křtu, když třeba v diskuzi nadávají druhým lidem do "trubek".

  Zpět k tématu a k nápadům, co jsi psal:

  Byl jsi jako miminko hříšník, nebo nebyl?

  Dostal jsi jako miminko dar odpuštění všech hříchů ve svátosti křtu, nebo nedostal?

  Předcházel tomu daru odpuštění všech hříchů ve svátosti křtu u tebe dar pokání?

  A to je pro tebe něco jako "motorovka" nebo "hoblovka"? Připadá ti taková výchova nějak nebezpečná, nebo proč je to pro tebe "motorovka"?

  Neo jsem tě špatně pochopil?

  (otázku jsem ti zvýraznil, abys viděl, na co se ptám)

  Toník

  

Toníku, plácáš a plácáš nesmysly - docela se v tom ztrácím. Není to škoda tvého času?

Předpokládal jsem, že hovořím s rozumným člověkem:

"

  Tak ti zopakuji, o co jde. V článku jsi psal tento nápad:

  Toník

...""...

Zbytečná diskuse, zbytečné vysvětlování! Po kolikáté už!

Jsou v zásadě dva druhy křtěnců:

1.) Ti, co ještě nemají osobní hříchy, ale křest je zbaví dědičného zatížení vyhnance z ráje - a ve křtu se narodí člověk nový - Boží dítě.

2.)  Ti, co už mají osobní hříchy. Ti musí před křtem učinit pokání (Sk 2,38) a ve křtu jsou jim jejich hříchy odpuštěny (včetně jejich dědičné viny)

  Radši odpověz k tématu. Psal jsi tu:

  Tak se ptám, jestli jsi ty osobně splňoval podmínky, které sis ty sám vymyslel.

Byl jsi jako miminko hříšník, nebo nebyl? 

Dostal jsi jako miminko dar odpuštění všech hříchů ve svátosti křtu, nebo nedostal? 

Předcházel tomu daru odpuštění všech hříchů ve svátosti křtu u tebe dar pokání? 

  Odpovíš na otázky k tématu?

Toník

"...

Proč, Toníku,  pořád pokládáš otázky jako slaboduchý?

Cožpak tobě pořád není jasné, zda má miminko osobní hříchy nebo nemá, že se na to ptáš pořád dokola? Cožpak jsem to tu já  už stokrát nenapsal?

  Otázky ti pokládám proto, že jsi na ně neodpověděl.

  Mně je to jasné a neptám se na to pořád dokola. Ptal jsem se tě na to v diskuzi minule a taky ti trvalo mnoho příspěvků, než jsi odpověděl. A snad jsi už pochopil, že "odpuštění všech vašich hříchů ve křtu" bylo jen virtuální, že těch "všech vašich hříchů" bylo asi tak přesně 𝓝𝓤𝓛𝓐.

  Že tedy bylo docela zbytečné, aby vám Bůh ve křtu odpouštěl nějaké vaše hříchy.

  Porozuměl jsi tomu?

  To nevím. Mně jsi to stokrát nepsal. Napsal jsi to až po dlouhých urgencích jednou, pak jsi to možná zopakoval.

  Na to jsem se ale neptal, Stando. Proč stále uhýbáš někam jinam? 

  Odpovíš na otázky?

  

..."A snad jsi už pochopil, že "odpuštění všech vašich hříchů ve křtu" bylo jen virtuální, že těch "všech vašich hříchů" bylo asi tak přesně 𝓝𝓤𝓛𝓐."...

Integrální součástí křesťanského učení je učení o odpuštění hříchů křtěnci ve křtu. (Sk 2,38; Sk 22,16).

Každý křtěnec vychází ze křtu už jako nově narozené Boží dítě - tedy bez hříchů (narozené znovu z vody a z Ducha - J 3,5).

Křtěnec, který nemá žádné osobní hříchy, tak mu jich bylo ve křtu odpuštěno "přesně 𝓝𝓤𝓛𝓐.".

A to snad má být nějaká nevýhoda, nemít hříchy?

Cizinec Ti položil otázky, opakovaně. Máš problém na ně odpovědět přímo a za sebe?

Podívej jak je jednoduché odpovědět za sebe. Předvedu ti to. Sleduj.

  Na otázku k tomu, co jsi psal v článku a tvým nápadům odpovíš?

U mne osobně (jakož i u tebe) - nebylo třeba ve křtu odpouštět osobní hříchy, protože jsme ještě žádné neměli.

Což bylo jenom dobře.

Byl nám však v této svátosti křtu odpuštěn hřích dědičný (hřích Adamův) a Bůh nás v tomto křtu přijal za své děti. Dostali jsme v tomto křtu nebeské občanství - Boží mocí jsme se narodili znovu z vody a z Ducha svatého.

Byli jsme tak spaseni pro další pozemský život s Bohem už jako  JEHO MILOVANÉ DĚTI!

Z pouhé dobroty Boží, darem, naprosto bez jakéhokoliv vlastního přičinění....

..."Daru odpuštění hříchů hříšníkovi musí vždycky nutně předcházet nejdříve dar pokání, který člověk přijme a vezme za svůj trvalý životní postoj. ....

Takže souhlasíš, že bylo jenom dobře, žes jako mimino hříchy neměl. AHA. Takže tím padá tvoje teorie napřed pokání, a pak odpuštění.

Píšeš, že při "křtu" mimina jsi získal nebeské občanství a nové narození v Duchu svatém.

To zní velice hezky, jenomže vzápětí to hezké zcela degraduješ slovy, že jsi tak byl spasený pro další POZEMSKÝ život v Bohu. Takže občanství máš nebeské, ale spásu pouze pro život pozemský.

No to jsou ale zajímavosti. Spása pro pozemský život v Bohu. 

Takže tys byl spasený pro POZEMSKÝ život v Bohu, ale jak jinde píšeš tak jistotu nebeské spásy nemáš, ale nebeské občanství máš.

  Ve křtu mi ani nebyl odpuštěn dědičný hřích, ani to nebylo potřeba. Na rozdíl od tebe jsem ve křtu byl spasen od pozemského života tady na zemi, od života, který jsem svým hříchem zkazil.

  Na otázky odpovíš, nebo budeš jen uhýbat?

  

Psal jsem ti, že žádné  miminko osobní hříchy ještě nemá, že hřešit ještě není samo schopno.

A ty se ptáš znovu: ""

Takto se vyjadřuje jen notně slaboduchý člověk.

Tak jednoduchá a prostá otázka, a tolik již hulvátských výlevů na ni.

Každému normálnímu člověku je jasné, že pokud hovořím o pokání hříšníka ze hříchů, nehovořím o miminku.

Ty budeš v tomto asi výjimka.

Někteří lidé byli pokřtěni už jako miminka - jiní se nechali pokřtít třeba až v dospělosti.  A v tom asi bude nějaký rozdíl.

Ty si zřejmě asi ani neuvědomuješ jak trapně a uboze tím působíš. Toto není norma. To je nějaký duševní handicap. Tak jako ty, se normální lidé normálně nechovají ani nevyjadřují. 

  Taky je jasné, že když se tě ptám jednoduché otázky k tomu nápadu, co jsi napsal, na konkrétní praxi tvého života vzhledem k tvému nápadu, tak uhýbáš, kličkuješ, ale na otázky neodpovíš. 

  I to ukazuje na to, co je tvůj nápad zač a jak moc se asi tak týká reality.

  Toník

  Stando, hlavně je jasné, že tvůj nápad "Daru odpuštění hříchů hříšníkovi musí vždycky nutně předcházet nejdříve dar pokání, který člověk přijme a vezme za svůj trvalý životní postoj." je docela nesmysl."...

Proč by to měl být nesmysl?  Miminek se toto jenom netýká, protože miminka ještě žádné osobní hříchy nemají.

  A dospělých se tvoje nápady taky netýkají, nejsou potřebné. Týkají se jen lidí, kteří mají takové hloupé nápady ve svojí hlavě.

  Toník

Jen bych škrtl to "musí vždycky nutně".

A pak bych ještě škrtl to "dar". 

Vy jste zde samý "dar" toho a dar "toho" ... :) Tedy nejen Vy osobně, ale vůbec křesťané.

  Stando, promiň, špatně jsem si přečetl, co píšeš.

  Když dítě rozbije okno, tak zajde ke sklenáři a nechá uřezat nové sklo? Tak to už rozumím, proč píšeš o motorovkách a hoblovkách. To je opravdu nebezpečné.

  V kolika letech jsi poslal dítě ke sklenáři, aby nechalo uřezat nové sklo a jak to dopadlo? 

  Toník

  Psal jsem to proto, že děti jsem vychovával odmalička a nedávkoval jsem odpuštění podle věku. Nepovažuji odpuštění za "motorovku" a "hoblovku", abych odpouštěl dětem až od určitého věku. 

  Proto se oka ptám, jak to dělal s dětmi on. Jestli jim odpouštěl odmala, nebo jestli začal později.

  

  Cizinec

Reagoval jsem na podněty vzniku tvé otázky.

Podnět je, že Oko své děti označuje za hříšníky, že je posílá pro sklo.(toto napíše rodič?) Vím proč ta mrazivá otázka vznikla, a vím proč se ptáš.

..." Když dítě rozbije okno, tak zajde ke sklenáři a nechá uřezat nové sklo?"...

Na čem se zde chceš zase vozit?

Samozřejmě že se zachovám podle věku a vyspělosti dítěte - i velikosti okenní tabulky. Nežádám přece po dítěti nemožné!  Když je mu patnáct, ať si jede ke sklenáři třeba autobusem.  Když je třeba, posadím ho do auta a zajedeme tam společně.

To je snad samozřejmé!

  Toník

Pátým pádem oslovujeme.

Nechceme - li tedy vést dialog s některou osobou - neoslovujeme ji!

Tedy žádné "hele Oko, ... apropó Oko ...Řekni Oko..." a pod.

Takto se chovají jenom  lidé licoměrní, prolhaní - kteří něco jiného vyhlašují a něco jiného pak ve skutečnosti konají.

Odpovídat nemusíš, nestojím o tvé odpovědi. Otázky jsou položeny proto, abys na ně odpověděl ty sám sobě.

  A to učí rodiče svoje děti - odpustit první, i když druhý je ještě naštvaný a smířit se nechce, stejně tak jako pustit naštvání a smířit se s těmi okolo. I to je součást lásky, vztahů.

  Cizinec.

..." Neučí nás odpouštět až tehdy, až ten, komu odpustíme, udělá pokání. To bychom se na odpuštění načekali a často bychom čekali až do smrti."...

Proč se ti, Toníku hned všechno převrací do nepodoby?

Pro naše odpuštění máme opravdu vzor:

(Mt 6,14-15)

Neboť jestliže odpustíte lidem jejich provinění, odpustí váš nebeský Otec i vám;   jestliže však lidem jejich provinění neodpustíte, ani váš Otec vám neodpustí vaše provinění.“  

Není pro tebe toto dostatečně výmluvné a výchovné?

Dá se tomuto ještě nerozumět?  Já to sice moc nechápu, ale u tebe se zřejmě dá!

  Psal jsem tu větu jako svědectví ze života. Je něco, co je pro tebe převráceného na tom, že nás Bůh neučí odpouštět až tehdy, až ten, komu odpustíme, udělá pokání?

  Určitě, je. 

  A čemu přesně nerozumíš na tom, co Ježíš říkal? Co bys potřeboval vysvětlit?

  Toník

Proč se chováš jako mimoň?

Já tě snad někde naváděl, abys neodpouštěl viny jiných lidí, kteří ti ublížili, dokud oni sami neučiní pokání? A kde, a kdy to bylo?

To mi pověz, když jsi tedy napsal, co jsi napsal!

Já napsal, že nechápu, co tobě není jasné na těchto Ježíšových slovech: ""

  No, asi ano, když neustále místo odpovědí lžeš, utíkáš jinam a neodpovídáš. Ale já se tě ptám Stando z jednoduchého důvodu: Svými reakcemi dobře ukazuješ na to, kam člověka dovede dlouholetý pobyt ŘKC. Nemusím tak k tématu svědčit, vydáváš svědectví ty sám. A se*****uje ti Martino, Akuzativ, Noname.

  To nevím. Snad ne? Nebo ano?

  No, ty jsi na moje slova ..." Neučí nás odpouštět až tehdy, až ten, komu odpustíme, udělá pokání. To bychom se na odpuštění načekali a často bychom čekali až do smrti." reagoval takto: "Proč se ti, Toníku hned všechno převrací do nepodoby?"

  Tak se ptám:

  Stando, to se ptáš špatné osoby. 

  Nevím, proč nechápeš ani tvoje výmysly. 

  Ale tuším: To, že nechápeš ani tvoje vlastní výmysly bude souviset s tím, jak píše o zatemnění rozumu herezemi.

  Toník

V tomto oddílu 18 kap. se jedná o odpuštění mezi lidmi, bratry. Nemyslím si, že lze z něho vyložit jak je to z odpuštěním božím. Nemluvě o tom, že tehdy byl ještě platný zákon a obětí. 

Ještě Ježíš nebyl ukřižován a dlužný úpis smazán. 

Ahoj lutherane.

Zkus si ten příběh v Písmu dočíst naprosto celý;

Pán nejdříve odpustil dluh dlužníkovi, ale když se doslechl o jeho zlém skutku (vykonaném už po odpuštění), tak toto své odpuštění dluhu anuloval a nechal onoho dlužníka vsadit do vězení za jeho dluh ( za ten samý, jednou  přece už jím odpuštěný dluh!).

Nabídka odpustit, ochota odpustit člověku hříchy, je trvalým Božím postojem.

Boží odpuštění je každému člověku nabízeno jako milost od Boha - a Bůh s ním přichází vždycky jako první - ale bez pokání hříšníka, bez změny smýšlení, bez nápravy života na toto odpuštění nikdo z lidí nedosáhne. Nikdo na něj nemá nárok, Je pouze z milosti a pouze pro toho, kdo se vnitřně změnil.

Kdo se obrátil od zlého k dobrému a nyní činí pokání ....

Myslím, že je tedy chyba "změkčovat" Boží prvotní postoj slovy "nabídka odpuštění" nebo "ochota odpustit". Celý tvůj dluh jsem ti odpustil - říká pán zlému služebníkovi, a nikoli: Byl jsem ochoten ti ho odpustit, zvažoval jsem, že ti ho odpustím, nabízel jsem ti odpuštění, apod.

Vždyť co by jinak mělo člověka vést a vyvolat v něm odpouštění jiným, než právě to NEZASLOUŽENÉ, NEPODMÍNĚNÉ a zcela MILOSRDNÉ Boží odpuštění jemu?

Opravdu Bůh odpouští, až když činíme pokání? Co říká dnešní podobenství? Žádal snad ten velký dlužník odpuštění a smazání dluhu? Litoval, že zpronevěřil králův majetek? Ne! Ani slovem se nezmínil, že by žádal o odpuštění; spíš si bláhově myslel, že dluh může časem nahradit. Král byl k němu velkorysejší, než čekal! Není to naše lítost nad hříchem, ale Boží lítost nad námi, co vede Boha k odpuštění! Cenou za odpuštění není naše kajícné srdce, ale Ježíšova svatá krev prolitá za nás! 

Boží milost byla a je nad očekávání štědrá! Vůči správci, který nemohl ničím splatit; vůči marnotratnému synovi, který se vracel s tím, že bude dělat pouze sluhu; vůči dělníkům, kteří dělali na vinici jen hodinu, ale dostali, jako by dělali celý den. Boží milost je štědrá i vůči nám! A to ještě dřív, než o ni prosíme, nebo než ji dokážeme ocenit.

(http://www.luterani.cz/blog/matematika-odpusteni)

Ahoj Lutheráne.

Nic proti tomuto!

Bůh vždycky jedná ve vztahu s člověkem jako první. Otevře dveře.

Nikoli každý člověk se však rozhodne vstoupit.

A pokud nevstoupíš - nemáš účast.

A toto platí i v případě odpuštění hříchů.  Pokud neučiníš pokání, tvoje hříchy nejsou odpuštěny, nejsou Bohem zapomenuty, smazány.

Tohle není žádné  "změkčování" do jakési Boží ochoty člověku odpustit, ale pojmenování reálné situace.

Toník tu vyhlašuje, že jemu Bůh prý odpustil hříchy v Ježíši Kristu i bez toho, že by on musel učinit z těchto hříchů pokání.  Ale jak na to přišel, kdo mu to pověděl, že mu Bůh hříchy odpustil?  Vždyť uvěřil dokonalému nesmyslu!

  Proto jsem se ptal, kdy začal dětem dávkovat to jeho "odpuštění", když přirovnává to svoje "odpuštění" ke motorovkám a hoblovkám.

  A zatím jsem se to nedověděl.

  Cizinec

Na jeho popisu výchovy mne překvapila ta výchovná nerealita. Cožpak takto se o výchově vyjadřuje rodič který již děti vychoval? Dá se pochopit to jeho teoretizování o pokání, odpuštění, víře, Bohu. Snaží se, tápe, a dej Bůh aby našel.

Ale nedá se pochopit to jeho teoretizování o výchově. Tak přece nemluví člověk který své děti již vychoval. Tak mluví člověk, který ty správné výchovné zkušenosti nemá. 

Uvedu tento termín na pravou míru.

  viz:

  "nadměrná, přehnaná starostlivost rodiče o dítě; nadměrně ochranná výchova"

  nebo:

  "mnoho maminek miluje své děti až moc. Teprve, když se dostaví pocit, že už dál nemohou, že nemají kde čerpat novou sílu, začnou tušit, že asi někde udělaly chybu."

  "Opičí láska" je je asi tak "láska" jako je "elektrické křeslo" křeslo.

  Odpuštění a odpouštění je naopak součást běžné výchovy v rodině, příprava na život. A to i odpuštění ve chvíli, kdy druhá strana neprojevuje ani náznak pokání.

  Když například dítě něco provede a zjevně neprojevuje ani náznak změny, nebo dokonce lže, zatlouká, provokuje ke vzdoru, je správný jediný postup - okamžitě odpustit, nenechat se chováním dítěte ovlivnit a řešit situaci v odpuštění, bez toho, že by člověka ta situace ovládala. 

  Naopak, pokud rodič řeší situaci ve vleku toho, jak dítě jedná špatně, jen vyostřuje konflikt, bez reálného řešení. Když trestá v hněvu a neodpuštění, jen zatvrzuje. A pak jsou z toho ve světě prázdné ambasády a tiché domácnosti.

  Cizinec.

Každý kdo někoho strká do spárů satana je boží nepřítel! Takže si dej velký pozor nenávistný modláři abys ses v ohnivém jezeře nekoupal ty sám. 

  Takže jste se podíval, co jsem skutečně napsal a korigoval jste lež, kterou jste si o mne vymyslel před pár dny. Vážím si toho, že jste kromě lží a pomluv uvedl také konkrétní citaci z mého příspěvku.

  Abyste měl dále co citovat, napsal jsem vám pár faktů k mé vířa a nevíře.

..." To je proto, že jsem se svou vírou už před mnoha lety trefil...."...

Ono je snadnější si toto namlouvat a obelhávat sama sebe, než si přiznat, že jsi už po tři desetiletí ve vzduchoprázdnu virtuálního náboženství a proto tě tak vytáčení věcné logické připomínky k zásadám křesťanské  víry, se kterými si nevíš rady a tak je ignoruješ.

Docela primitivní "obranou" - "To píšeš , Stando, ze svého života, viď?"

Jistě svůj život víry porovnávám s tím, co ty říkáš - a na rozpory tě upozorňuji. Na tvé odlišnosti, na tvé nelogičnosti ve víře.

To se ti ovšem rázem "zamlží zrak", nevidíš a nepřemýšlíš nad tím, co ti vysvětluji.  Odbudeš to nějakou naučenou zaužívanou frází a vyjmenuješ k tomu pár dalších nesmyslů kvůli odvedení pozornosti od aktuálního jádra problému..

Jen abys nad věcmi nemusel přemýšlet, nedej Bože jít do hloubky!

  Proč obranu? Když poctivě svědčíš o situaci tvého života, věřím ti, že píšeš o sobě pravdivě.

  Na tvé rozpory mne upozorňuješ. Ale to je tvoje věc, zda řešíš rozpory, které si vymýšlíš a na které upozorňuješ - například je tvoje věc, když vylučuješ lidi z díla spásy, tvůj rozpor. A tvoje věc, jak tvůj rozpor budeš řešit.

  Na to, jaký máš rozpor z toho, že věřím Bohu jsi zatím neupozornil - nevyjádřil ses k tomu, co je pro tebe problémem když lidi věří Bohu. Jen jsi napsal, že věřit Bohu je pro tebe "nekřesťanská víra". To je ale tvoje věc - jen předvádíš tvůj stav, podobně jako když v klidu napíšeš, že bys patnáctileté dítě poslal ke sklenáři. Ukazuješ jen to, do jakého stavu tě dostal letitý pobyt v ŘKC.

  Ne, Stando, takovou moc tvoje lži nemají. Když píšeš takovéhle lži a pomluvy zcelamimo téma, jen znovu ukazuješ na to, v čem žiješ. Netýká se to mého života, je to tvoje věc.

  

  Vím, že takováhle svědectví píšeš jen sám za sebe, z tvého života.

  Ale opět: To už je tvoje věc. I to, že jak převracíš, popisuješ tvůj stav ve druhé osobě.

  Máš tu v diskuzi pár otázek k tématu na to, co jsi psal, můžeš odpovědět, to bude užitečnější.

  Toník

  

"...

Ale to není pravda, vyjádřil jsem se k tomu už mnohokrát, jenom to ignoruješ či překrucuješ.

Např nelze "přijat odpuštění hříchů Bohem" a na základě tohoto odpuštění teprve činit pokání - jakoby předtím činit pokání ze hříchů nešlo.

Nejdříve hříšník učiní pokání ze hříchů - následně mu pak Bůh jeho hříchy odpustí..

Ty totiž nevěříš ani tak "Bohu", ale svým vlastním pokrouceným představám o Bohu a o tom, jak funguje odpuštění hříchů.

Má vlastní "náboženství", které se už jen vzdáleně podobá křesťanství.

  Pokud bys chtěl něco opravit, zkus někdy psát svědectví z tvého života, o sobě, v první osobě.

  Kdyžtak tedy prosím zopakuje tvé vyjádření, co konkrétně ti vadí na tom, že věřím Bohu a co ti vadí na tom, že věřím lidem kolem sebe, v rodině, v práci, bližním.

  A na to jsi přišel jak, že to nelze?

  A není to ten "Bůh", co musí ty hříchy nejdřív schválit, dává lidem "svobodu" hřešit, hříchy lidem dovoluje a dokonce i umožňuje?

  Proč pak ten "Bůh" čeká po tom všem s odpuštěním až na pokání? To tomu bohovi nedojde, že se při takovém postupu pokání hříšníka nikdy nedočká?

  A ty, když ti dojdou argumenty v diskuzi, začneš takto lhát a pomlouvat diskutující - jak už to tak vy hříšníci děláte.

  Toník

..."Proč pak ten "Bůh" čeká po tom všem s odpuštěním až na pokání?"...

..."Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete.“ "...

..."a na základě jeho jména má být všem národům vyhlášeno  POKÁNÍ  K  ODPUŠTĚNÍ  HŘÍCHŮ , počínajíc od Jeruzaléma. "...

..."Učiňte tedy pokání a obraťte se, aby byly vymazány vaše hříchy, "...

Jak je vůbec možno z tohoto něčemu rozumět až tak pokřiveně a převráceně, že věříš vlastně přímému opaku tohoto?

U tebe prý bylo nejdříve  "odpuštění hříchů" - až potom "pokání"!

(Výrok apoštolů ve Skutcích. Dobře si všimni Oko, že apoštolové nemluví o odpuštění, ale o VYMAZÁNÍ hříchů. To není to samé. To že Bůh před pokáním hříchy pro ZÁSLUHY Krista ODPUSTÍ, ještě neznamená že následky hříchů jsou vymazané.

A právě proto se PO Božím ODPUŠTĚNÍ činí POKÁNÍ, aby byly ODPUŠTĚNÉ hříchy nejenom odpuštěné, ale i VYMAZANÉ. Tomu se v učení řk říká DOSTIUČENÍ, nebo-li  POKÁNÍ)

Fáze jedna. 

Vzdor hříšníka se láme kvůli nesnesitelnému životu v hříchu. Puká kamenné srdce.

Fáze dvě.

Hříšníkovi zlomený vzdor nebrání přijetí boží milosti.

Fáze tři.

Hříšník s radostí a nesmírným vděkem přijímá od Boha odpuštění a uvědomuje si, že za jemu udělenou milost zaplatil Pán Ježíš Kristus. Zároveň Duch svatý ukazuje ve světle pravdy ohavnost napáchaného hříchu i nepravost usídlenou v puklém kamenném srdci.

Fáze čtyři. 

V srdci si učiní příbytek Bůh, srdce se promění na srdce z masa, nastává znovuzrození. S tím přichází pokání ve kterém se napravují a vymazávají následky hříchů. Žel všechny následky hříchu vymazat nejde. Nevymazatelné následky hříchu, se kvůli jejich neodpuštění stanou předmětem u božího soudu. Ne však nutně. Je zde ještě několik faktorů, kvůli kterým se to stát nemusí. Jedním z lidských faktorů je ta tvoje záslužnost. Z božských faktorů je to přímluvce Kristus.

Hodnota záslužných skutků je směnitelná za to, co se neopravitelně pokazilo. Triviálně, rozflákáš někomu drahé auto, a dáš mu za to svůj bicykl. Víc nemáš, víc nedáš. Ale alespoň něco. Snaha byla.

Záslužně skutky a pokání zde nejsou od toho, abys odpuštění od Boha za ně získal.

Odpuštění od Boha dostaneš za SKUTKY Krista, za JEHO ZÁSLUHY, a ne za TVOJE zásluhy a pokání.

My lidé nemůžeme zhola nic Bohu za Jeho odpuštění nabídnout. Nic. To Kristus za nás Bohu nabídl sám sebe jako oběť výkupnou. To On za nás platí.

  Proti tomu, že věřím Bohu tedy nic nemáš, když jsi nic k mojí víře Bohu nenapsal.

  To nevím, v tomto tvou situaci neznám.

  Jakému přímému opaku tohoto věříš?

  To u mně "prý" určitě nebylo. 

  U tebe to "prý" bylo?

  Tobě se nestalo, že ti pan farář oznámil ve zpovědi odpuštění hříchů a pak ti uložil vykonat pokání?

  Toník

  Tvoje lži a pomluvy jsou průhledné, jak chleba ve školní jídelně. Není na přehazování tvých nápadů na druhé nic tak složitého, aby to nešlo pochopit.

Ty zde udáváš, že za jisté situace jsi měl odpuštění hříchů - je to tedy pro mě "údajné odpuštění hříchů".

Porovnáním tvých podmínek s křesťanským učením ( za kterých k odpuštění mělo údajně dojít ), jsem zjistil rozpory s křesťanským učením.

Klidně si tak věř i  dál, ale nenazývej svoji víru "křesťanská" - protože křesťanská víra je docela jiná.

..."A když přišli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali tam jeho i ty zločince — jednoho po pravici a druhého po levici.  Ježíš říkal: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“  ...."...

Je to pro nás jistě příklad hodný následování - ale nepopisuje se zde odpuštění hříchů Bohem (na základě pokání hříšníka), ale popisuje se zde odpuštění křivd křižovaného člověka, který se modlí za své katy.  Vůbec to ale neznamená, že by tím měli oni zločinci nebeským Otcem už odpuštěny hříchy!

Oko:

  Ty jsi zde udával, že jsi měl za jisté situace "měl odpuštění hříchů" a to tvoje vlastnictví odpuštění hříchů bylo "údajné"? A nejspíš to od tebe byla jen prázdná nábožná fráze, protože žádný normální člověk česky neřekne "měl jsem odpuštění hříchů", protože takhle nikdo česky nemluví. Mluví tak leda ten, kdo v češtině nepozná větu hlavní od věty vedlejší.

  Stále platí Ježíšovo slovo [obohu.cz]: "Kdo viděl mne, viděl Otce". Znamená to, že to, jaký je Ježíš, jak jedná, takový je jeho Otec.

  Toník

  Toník

..." Mluví tak leda ten, kdo v češtině nepozná větu hlavní od věty vedlejší."...

Řekl bych /podle hrubek v textech), že mnozí jsou tu na tom s češtinou ještě o hodně hůře, než já.  Jistě, od mé maturity před mnoha desítkami let jsem už hodně z větného rozboru zapomněl, Protože běžně to k ničemu nepoužívám.

Je tedy celkem podpásové vyčítat zde někomu tyto věci. Ve víře jde  přece hlavně o správné pochopení smyslu textu.

Žádný normální člověk přece neřekne, že mu Bůh hříchy odpustil i bez toho, že by se on ze hříchů kál - a on toto své "odpuštění" jenom (milostivě) "přijal"!

Napíšeš NENORMÁLITU "měl jsem odpuštění" a kontruješ to dalším hloupým nesmyslem, kdy si vymýšlíš zlomyslnou NORMU o tom co někdo řekne či neřekne.

Zapamatuj si Oko! 

Bůh může odpustit komu chce i bez pokání!

  Sice tedy všichni dělají podobné chyby, jako ty, ale mají jiný charakter, než ty - chybu opraví, za chybu se omluví, místo aby svou chybu přehodili na druhé.

  Tak, Stando. Ani takové tvoje hloupé postoje nikdo normální nenapíše, taková věc 𝓷𝓪𝓹𝓪𝓭𝓷𝓮 jen 𝓽𝓮𝓫𝓮 (a lidi, co jsou napadaní podobnými nápady, jako ty)

  Toník

Mimochodem, pamatuješ si Cizinče zda Oko někdy přímo prohlásil, že mu Bůh odpustil?

Výrok Cizince:

"Bůh nám v Pánu Ježíši odpustil. Odpuštění jsem přijal. Nečinil jsem pokání ze hříchů, které mi Bůh odpustil, protože to ani nebylo potřeba, když je Bůh odpustil. Činil jsem pokání ze stavu, do kterého jsem se svým hříchem dostal. Boží dobrota a odpuštění mne dovedly k pokání."

To je co? Přijmout odpuštění od Boha jenom tak ve víře a za nic, za žádné osobní zásluhy.

To je co? Tolik dostat a nic nedat. A když si pak uvědomíš, že to všechno cos dostal za nic ti bylo dané pro zásluhy Krista- pochopíš.

Apropó, už jsi nějaké odpuštění výměnou za pokání obdržel? Zatím jsi o tom nic nenapsal.

  Nesmysly, které tu ty takto píšeš a rozvíjíš, neřekne žádný normální člověk. Stejně tak žádný normální člověk neřekne "za jisté situace jsem měl odpuštění hříchů". Takovéhle nesmysly se honí v hlavě člověka, který dokola píše o zatmění rozumu herezemi a teď nově o demagogii a náboženském blouznění.

Čím dál více si uvědomuji, že v žargonu Oka je absence vyjádření týkajících se osobního vztahu s Bohem- věřím Bohu, Bůh mi odpustil, moje spása je v Bohu, na Boha se mohu vždy spolehnout, Bůh mne vždy podrží a je můj zachránce, Bůh mne vyslyšel.. 

Tyto slovní obraty ryze křesťanské se u Oka vůbec nevyskytují. Na otázky osobně žité víry vždy odpovídá neosobně všeobecně, a nikdy neodpovídá za sebe. 

Jako třeba naposledy, když na přímou otázku zda on jako mimino byl hříšník, tak odpověděl za všechny mimina, ale ne za sebe. 

Čím dál více si uvědomuji, že v žargonu Oka je absence vyjádření týkajících se osobního vztahu s Bohem- věřím Bohu, Bůh mi odpustil, moje spása je v Bohu, na Boha se mohu vždy spolehnout, Bůh mne vždy podrží a je můj zachránce, Bůh mne vyslyšel.. 

Tyto slovní obraty ryze křesťanské se u Oka vůbec nevyskytují. Na otázky osobně žité víry vždy odpovídá neosobně všeobecně, a nikdy neodpovídá za sebe. 

Jako třeba naposledy, když na přímou otázku zda on jako mimino byl hříšník, tak odpověděl za všechny mimina, ale ne za sebe. 

Čím dál více si uvědomuji, že v žargonu Oka je absence vyjádření týkajících se osobního vztahu s Bohem- věřím Bohu, Bůh mi odpustil, moje spása je v Bohu, na Boha se mohu vždy spolehnout, Bůh mne vždy podrží a je můj zachránce, Bůh mne vyslyšel.. 

Tyto slovní obraty ryze křesťanské se u Oka vůbec nevyskytují. Na otázky osobně žité víry vždy odpovídá neosobně všeobecně, a nikdy neodpovídá za sebe. 

Jako třeba naposledy, když na přímou otázku zda on jako mimino byl hříšník, tak odpověděl za všechny mimina, ale ne za sebe. 

Normální člověk ... že řekne ... odpuštění jsem přijal? "Normální" tak akorát v uvozovkách. To je takovéto Cizinecko-křesťanské popletení, nee? Asi tak stejné popletení jako že "normální" člověk že řekne podle Cizince: >>Normální člověk řekne: Lékaři mne uzdravili, jsem zdravý. Už nejsem nemocný.<<

Tak se mi zdá, Cizinče, že Vás ta oponentura Okovi silně semlela :)))

"Spi sladce Voto. " 

A je to taková ta pecka, asi jako když nimrod Myslivec napsal:

A to jste, Myslivče, ještě zvýraznil tučným písmem.

Myslivče, oko wollekovo ještě víčka plně nezavřelo :)

..."  Určitě, Stando. Výjimečně s tebou souhlasím."...

No, jestli je nebo není Cizinec normální, to si zde může porovnat každý sám.

Hlavně pro mne není Cizinec normou dobrého jednání a upřímnosti.

Když na Váš výrok: 

"Žádný normální člověk přece neřekne, že mu Bůh hříchy odpustil i bez toho, že by se on ze hříchů kál - a on toto své "odpuštění" jenom (milostivě) "přijal"! 

Odpoví Cizinec:

A pan následně na to napíše: 

Tak i bez toho Vámi na to poukázané: "on toto své "odpuštění" jenom (milostivě) "přijal"!" musí být normálnímu člověku zřejmé, že takové prohlášení je nenormální a dosti ujeté. Takto se normální slušný člověk nevyjadřuje, když mu někdo odpustí to, čím se provinil proti druhému.

Stejně tak abnormální je, aby slušný rozumný člověk tak naprosto popleteně prohlásil: 

Já mám křesťanství fakt za úlet od normálu :)

Takovéto vaše spory jsou pro mne spíše úsměvné a směšné. To kdo je z vás a kdo není "spasen", jistě řešit nebudu, protože je to pro mne hloupé. 

Ty vaše vousy jsou hrozné. :-))))

  Hezký den

  Cizinec

Poučím tě Voto. V otevřené diskusi se lze zabývat tím co oponent píše, což není tvůj případ, anebo se zabývat tím proč to píše, což je tvůj případ. Takže abys to lépe chápal, zvolím triviálnější způsob vysvětlení. Tím že píšeš, co píšeš, a proč to píšeš, poskytuješ bohatý materiál proti sobě samému. 

Skutečně sis ještě nevšiml, že křesťani většinou nereagují na to co píšeš. Většinu je to nezajímá, a koho to zajímá zajímá to, proč to píšeš. Tento analytický způsob je založený na neutuchající potřebě auto presentace u "užitečných blbců." Tím jsem ti, žel pro tebe nepřímo sdělil tvůj status, když už tak máš rád tu "upřímnost".

:-)))))))

Jen tak dál..

:-)))))))))

https://eu.northjersey.com/story/news/new-jersey/2021/05/03/orthodox-rabbi-nj-accused-double-life-missionary-israel/4868837001/?fbclid=IwAR1n47CIWkPeEFhpIZ0oKvu3HOsUytQ-6HGTEVURv84vZ_G3dKKigbb8WPc

Tohohle sakt ode mne obávat nemusíš, nimrode a ani nikdo z křesťanů.

Takže, nezajímá mne ani tak, co píšeš, protože vím moc dobře, proč co píšeš.

A že to vím, vím také, že co píšeš komukoliv, je přetvářka a je špatnost.

Například to, co píšeš zrovna Oku.

  Hezký den

  Cizinec

  To určitě.

  Toník

..." Nebo co konkrétně z toho, co píšu pro tebe není normální?"...

Normální není tvrdit, že Bůh mi hříchy odpustil i bez toho, že bych z nich učinil pokání. (toto nemá s křesťanstvím už absolutně nic společného!)

Normálním naopak  je,

že se hříšník obrátí k Bohu, odvrátí se se od svých špatností a činí pokání ze zla, které ve svém dřívějším životě udělal.

Když Bohu vyzná své hříchy a lituje jich, Bůh mu jeho hříchy odpustí.

Když Bůh člověku odpustí hříchy, uzdraví ho!  Člověk odpuštěním hříchů dostal od Boha duchovní a duševní zdraví. Člověk je duchovně zdráv a z tohoto pohledu není už co "přijímat odpuštění".

  Toník

Je to absurdní vyjadřování se. Něco jako třírozměrný "opak". Když potřetí otáčí opak, tak aby z něho tím neudělal původní tvar, tak "opak" otočí do další vylhané dimenze. No a někdy když nestíhá vylhanou dimenzi vytvořit se sám chytí do své pasti jako v tomto případě.

..."Normální není tvrdit, že Bůh mi hříchy odpustil i bez toho, že bych z nich učinil pokání. (toto nemá s křesťanstvím už absolutně nic společného!)"...

Z čeho jiného chceš činit pokání než z marasmu který jsi svým hříchem natropil? 

Mylně zde popisuješ pokání jako tvou lítost nad tím, že jsi hřích spáchal, ale to je nezdravá SEBELÍTOST.

Nepopisuješ zde pokání jako lítost nad tím CO JSI SVÝM HŘÍCHEM SPÁCHAL! Tedy lítost nad stavem do kterého tě a bližní hřích dostal. A ten stav je marast, duchovní bahno, rozbité vztahy, neodpuštěné hříchy, nenávist, děti kterém nechtějí znát vlastní rodiče. To je ten STAV do kterého hřích dovede, to je ten stav ze kterého se hříšník v procesu odpuštění kaje. Ale ne tak, že v sobecké sebelítosti se lituje. V pokání se síla božího odpuštění zjevuje naplno. V pokání jde hlavně o nápravu duchovních škod, které hříšník způsobil, a samozřejmě taky i materiálních. 

Pokání je větším darem pro ty kterým jsi ublížil, než pro tebe. Pokání je hlavně pro ty druhé, je to dar od Boha abys mohl napravit škody tebou způsobené, je to dostiučinění, zadostiučinění.

Proč se nedíváš na pokání takto? Ty mylně považuješ pokání za devizu za kterou ti Bůh odpustí, ale pokání je zde proto, aby odpustili ti kterým bylo hříchem ublížené, a aby se napravili škody jak jen to jde. 

že se hříšník obrátí k Bohu, odvrátí se se od svých špatností a činí pokání ze zla, které ve svém dřívějším životě udělal.<<

Tohle ovšem není také normální, ale abnormální. A jako důvod či příčina pokání je to dokonce silně zvrácené. Tery takové to pořadí, jak jste popsal.

..."Tohle ovšem není také normální, ale abnormální...."...

Zde musím i souhlasit. Záleží totiž na úhlu pohledu.

Žádný člověk totiž jen tak sám ze sebe (ze své lidské přirozenosti)   nedokáže se obrátit k Bohu a učinit pokání ze svých hříchů. To je skutečně pravda.

Z pohledu nás, křesťanů, se však Duch svatý (Bůh) dotýká hříšníkova srdce a vzbuzuje v něm touhu po čistém životě s Bohem. Tato touha se ze hříchů uzdravit (způsobená Bohem - bez Boha učinit pokání ze hříchů člověk není sám schopen) přivádí pak hříšníka k pokání.

Bůh člověku s jeho obrácením, s jeho odvrácením se od špatného života, výrazně a účinně pomáhá svými milostmi, dodává sílu ve slabosti, povzbuzuje v malomyslnosti ....

Tak věří křesťané - a je to pro ně tak "normální"....

  Jen vy z nějakého důvodu píšete vaši opozici okovým nápadům někomu zcela jinému - jako když oka napadl ten nápad s vedlejšími větami a vy jste mu oponoval, ale vaši opozici jste Oku nepsal. Nebo když oka napadl nápad na vylučování z díla spásy a vy jste mu oponoval, ale vaši opozici jste opět nepsal jemu. Tedy fakticky spolu diskutujete, ale nepřímo, přes druhé lidi. Což je dost zvláštní potup, ale také ukazuje na to, jaký máte v sektě vztah.

co občas přináší doplňující a vysvětlující komentáře.

Krátký fejetonek pro dlaždiče.

Jak je ten náš Martino krásný a skvělý. 

Máme tě rádi, máme tě  rádi, máme tě rádi- skandovali pološílené fanynky když kolem projížděli liliemi vyzdobené alegorické vozy se zobrazením usmívajícího se Martina se svatozáří, a blahosklonně vtyčenou rukou vypouštějící bílou holubici. Ach jaká to úchvatná, dech beroucí  podívaná. 

Na pódiu vystupuje řečník, který se plamenně jal předčítat všechny komentáře Martina z GS. Milionový dav utichl. Ach ne! Tolik moudrosti! Takovou sílu nikdo nečekal, to je přímo zdrcující. 

Řečník dočetl a dlouze utichl. 

V šumu milionového davu probíhá mohutná vlna obrácení, všichni se samou radostí objímají a .....crrrrrrr. Co je? Crrrrr!  Co se to děje?  Crrrrr. Odjištěný budík už to nevydržel a ukončil uslintaný sen. 

A z kuchyně se ozve:

Marťas vstávej, na stole máš kafe a snídani, a hybaj do práce! Dneska máš přece pokládat dlažbu na náměstí, tak si dej záležet, a nebuď přitom sprostý, chodí kolem hodně lidí, tak nedělej ostudu.

Ahoj Martine,

Mně nepřísluší soudit, jak je kdo na tom v Božích očích.

Náš Bůh je Bohem naděje - on nalomenou třtinu nedolomí, a doutnající knot neuhasí..

Třeba je i Toník stále takovým "doutnajícím knotem", kdo ví?

Oko, toto je zatracující výrok. To není o nalomené třtině, to není o dolomení třtiny, to není o souzení, to je o odsouzení a zatracování!

Žádný křesťan nemůže a nesmí o někom napsat, že někdo je "přitel satana". 

Buď Oko natolik poctivý, a přiznej, že to čeho se zde Martino dopouští je v ŘKC zcela nepřípustné a kvalifikované jako hřích ke smrti.

Pátým pádem oslovujeme.

Nechceme - li tedy vést dialog s některou osobou - neoslovujeme ji!

Tedy žádné "hele Oko, ... apropó Oko ..." a pod.

Takto se chovají jenom  lidé licoměrní, prolhaní - kteří něco jiného vyhlašují a něco jiného pak ve skutečnosti konají.

Oko, když ti nějaká žena napíše. Hele Oko, vyjadřuj se o mně slušně, a netvrď o mně, že jsem farářovi lezla do postele!! Co myslíš Oko? Chce tato žena s tebou vést dialog anebo se adresně ohrazuje?

Když ti někdo napíše. Hele Oko, takový frajer nejsi abys korunoval Boha, o kterém jsi tvrdil, že Ho korunuješ. Tak ten dotyčný s tebou chce o takové pitomosti vést dialog, anebo tě adresně kritizuje? Odpověz sám sobě.

Zvláštní asociace spojovat si pátý pád s nutností dialogu. Čti dobře! S nutností! Ne s dialogem. Mezi pátým pádem a nutností dialogu není rovnítko které tam cpeš. V dialogu se pátý pád využívá, to ano, ale pátý pád je zde pro dialog, ale dialog nutně nepotřebuje pátý pád.

 Iniciace dialogu není kvůli pátému pádu, je kvůli osobní potřebě reagovat. A pro příště v pátém pádu nevynechávej "volání". 

Napsal si, že odpovědi od tebe nemám čekat, pak jsi ovšem odpovídal a nadále odpovídáš. To ty Oko zde něco jiného vyhlašuješ a něco jiného děláš. Sám na sebe pleteš bič. (toto je kritika Oko na základě diskusního faktu)

Pokání, vyznání víry, zřeknutí se zla (exorcismus) a modlitba - to všechno jde přirozeně spolu ruku v ruce. Nelze jedno bez druhého!

Trvalý životní postoj pokání se člověk učí životem s Bohem - praxí, kdy s Boží pomocí a za pomoci nástrojů církve (které Ježíš udělil jenom křesťanům v církvi - svátostí), eliminuje své zlé náklonnosti.

Toto není otázka jednoho okamžiku - to je spíš otázka trvalého směřování v životě, orientace k cíli.

Otázka věrnosti nastavenému směru, otázka vytrvalosti ve víře.

Bez pokání není totiž žádné změny k lepšímu, žádného obrácení, žádné změny smýšlení.

Když ti dítě rozbije příslovečné "okno" a ty ho bez připomínek sám zasklíš, aniž bys vyžadoval po dítěti jakoukoli sebereflexi - na druhý den budou rozbitá další okna! 

To není výchovné.

Když dítě něco "vyvede", musí mu to být líto, musí jej to mrzet. Jinak se v jeho chování nic nezmění.

  Takže ten "dar pokání, který člověk přijme a vezme za svůj trvalý životní postoj." nění otázka jednoho okamžiku, chápu tě dobře? Trvalo nějak dlouho, než jsi ten dar přijal?

  Toník

Kát ze svých hříchů se můžeš pochopitelně i v jednom okamžiku

- když však hovořím o "trvalém životním postoji pokání" - je to záležitost průběžná a je vlastně v různé své míře dokonalosti už pořád trvalým stavem křesťana, žijícího s Bohem.

  Psal jsi tu "Daru odpuštění hříchů hříšníkovi musí vždycky nutně předcházet nejdříve dar pokání, který člověk přijme a vezme za svůj trvalý životní postoj."

  Dosáhl jsi někdy toho stavu, o kterém píšeš, nebo ještě ne a píšeš jen teoreticky?

  Pokud jsi toho stavu dosáhl, kdy se tak ve tvém životě stalo?

  Toník

   

  A stačil ten tvůj "jistý stav pokání" na to, abys za ten stav pokání získal to odpuštění, co o něm píšeš?

  A kdy jsi dosáhl toho "jistého stavu pokání"?

  Odpovíš také k tomu, co jsi zde psal?

  Ahoj Stando

Vždyť to ani nedokáže přímo popsat. Jakoby lízal zmrzlinu přes sklo.

  Cizinec

A se stejnou "upřímností" zde vychvaluješ satana a špiníš Krista!

 Pozoruji, že ve slovech již invertuješ všechen pojem. Holt anti..

 Když už se tak k Oku lísáš, napiš mu za koho považuješ Krista a za koho považuješ satana. Pro osvěžení jeho paměti, to aby věděl co čeho s tebou jde.

Tak oko wollekovo ještě nespí.

A kdyby byl Cizinec co proto, setřel by tě za tvé tuposti, co si vůči Oku vymýšlíš a z čeho ho svůdně obviňuješ. A jsi schopen napsat neskutečně dlouhý příspěvek ve své tuposti proti Oku, a to jen na základě jediné a to dokonce pravdivé věty.

Máš problém to napsat otevřeně? Čeho se bojíš? Píšeš o upřímnosti a pravdě, no tak se ukaž. 

Satan je b-ží posel. Jako takový, stejně jako ostatní andělé plní b-ží poselství k člověku, poselství jemu svěřené. Andělé nemají vlastní jména, mají pojmenování podle svého poslání. Satan znamená protivník, nepřítel. To je jemu svěřený úkol B-hem, být člověku protivníkem. Satan je však B-ží advokát, střeží B-ží svatost, zkouší u člověka jeho opravdovost vůči B-hu a proto také člověka v různých situacích svádí a pokouší, ponižuje, aby se projevilo, co je v člověku skryto. A tedy obžalovává. A dobrému člověku je takto vlastně ku pomoci, ke zvýšení.

Co se týče JK nemám ho za Krista a už vůbec ne za B-ha. To čím je pro křesťany lze charakterizovat asi takto: Svádí křesťany od naplnění B-žích příkázání, od skutečného života podle B-žích slov. Samotná osoba JK je jen legenda, pohanská legenda, helénistický konstrukt. Jako takový podle evangelií byl špatný Žid, nepozorný k B-žím přikázáním, která nejenže rušil, převracel, ale dokonce sváděl Židy od života podle nich, aby v nich žili, konali je. Židy pohrdal. Neřídil se B-žím příkazem jednat podle ustanovení soudců B-žího lidu v těch dnech. Ve svých prohlášeních si nesmiřitelně protiřečil. Neřídil se ani mnohými svými vlastními slovy, která zároveň jinými zcela popřel. Byl to nadutec. Nenaplnil nic z toho, co je o ha-mašiachovi a jeho době psáno. Je to falešný mýtus.

Sleduj dobře Oko, to abys věděl kdo se o tebe pokouší!

Vota:

(JK) Svádí křesťany od naplnění B-žích příkázání, od skutečného života podle B-žích slov.

Za pozornost stojí jak tento evidentní antik.rist obrátil role Krista a satana přesně v duchu "anti". Zajímavá taky je nelogičnost tvrzení, když po slovních útocích na OSOBU Krista vzápětí Krista prohlašuje za legendu a konstrukt, načemž opět slovné útočí na osobu (nadutec), kterou vzápětí prohlašuje za mýtus.

  Každý člověk se rád sdílí s tím, když něco dělá, sdílí se s tím, co žije. Pokud tedy to, co žije, za něco stojí. A katolíci, pokud jsou aktivní, tak něco dělají - třeba prodávají knížky, vyučují děti, starají se o charitu, půjčují věci, pomáhají někde v domácnostech, nebo alespoň jezdí na poutní místa a něco znají, nebo alespoň chodí do kostela, ke zpovědi, mají nějaké modlitby, pobožnosti, novény.... I ten Martino občas napíše něco o tom, jak byl v Římě... I ten František napíše něco ze života ...

  Cizinec

  Lidé, které z ŘKC znám, mají většinou nějaký praktický život, normálně žijí se svými rodinami, dá se s nimi bavit. 

  Vím, že většinou jsou v ŘKC kostelích ženy. Ale není taková výjimka, že se ŘKC víře věnují i muži, a to dost aktivně. 

  Cizinec

  S těmi muži a rozvodovostí je situace taková, jak popisujete. K tomu jsem tu kdysi psal v diskuzi - ať se lidi rozvádí, ale za svoje. Když už se lidi chtějí rozvádět, tak je hlavní chyba ta, že jejich důsledky nenesou lidé, kteří se rozvádějí. Průměrný rozvod v ČR je škoda řádově okolo 1 milionu korun a stát násilím přenáší velkou část té škody na lidi, kteří s rozvody nemají a nechtějí mít nic společného. Pokud by škodu měl hradit člověk, který jí způsobil, bylo by rozvodů výrazně méně, ale hlavě by to bylo výrazně spravedlivější. 

Děláš se to, Toníku, úmyslně hloupým, nebo jsi skutečně?

Pokolikáté tě tu už upozorňuji, že je zcela zásadní rozdíl mezi odpuštěním hříchů hříšníkovi Bohem - jen tehdy jsou hříchy hříšníkovi pro jeho účinné pokání smazány, jako by nebyly,

A že je zcela zásadní rozdíl, pokud  ublížený člověk odpustí křivdu na něm spáchanou jinému člověku. (V tomto případě si on sám otevírá možnost odpuštění vlastních hříchů Bohem a eliminuje dopady zla z cizího hříchu na svoji osobu - nikoli ovšem na osobu hříšníka!).

Totiž onen hříšník, jemuž bylo obětí jeho hříchu takto už odpuštěno, nemá tento hřích ještě vůbec odpuštěn i v Božích očích - až i on učiní ze svého zla pokání.

Takové úplně nejzákladnější zásady křesťanské víry ti zjevně zcela unikají a pleteš tu jedno s druhým.

Vzhledem ke tvým urážkám, žel nejsi v situaci abys mohl za něco prosit.

Ty si stěžuješ, že tě "obtěžuje" pouze oslovování tvým nickem Oko, a já mám snad ke tvým obtěžujícím urážkám mlčet?

Oko, považuješ vůbec tvoje hulvátské výroky na obtěžování? Ty nikoho neobtěžuješ když pravidelně dehonestuješ vzdělání oponenta? Odpovědi po tobě nepožaduji.

Tedy žádné "hele Oko, ... apropó Oko ...řekni Oko..." a pod.

Takto se chovají jenom  lidé licoměrní, prolhaní - kteří něco jiného vyhlašují a něco jiného pak ve skutečnosti konají.

Oko:

Nebudu se s tebou bavit o křesťanské víře - protože ty se jako křesťan nechováš vůbec

Naprostá absence obyčejné úcty k člověku, ať má názory, jaké chce - to je to hlavní, co ti schází.

  Ani jedno, ani druhé. 

  Ptám se tě na to, co ty píšeš v diskuzi.

  Ano, vím, že když ti dám jednoduchý dotaz k tomu, co píšeš, uhneš úplně jinam. 

Uvědom si, že pořád  pleteš skutečné odpuštění hříchů hříšníkovi Bohem s odpuštěním křivd jednoho konkrétního člověka jinému člověku - což je vnitřní postoj srdce člověka, nutný předpoklad pro odpuštění hříchů vlastních.

Při tomto odpuštění člověka  svému viníkovi se ale mezi tím viníkem a Bohem nic nezmění! Jeho hříchy v Božích očích dále trvají a bez pokání mu nelze dosáhnout Božího odpuštění. Ani kdyby mu všichni lidé, kterým on ublížil, už odpustili.

Pořád se zde chováš jako naprostý  "mimoň"!

Nahážeš různé věci do jednoho hrnce!

Takto může třeba uvařit guláš - ale dokonale si zatemníš uvažování o zásadách křesťanské víry.

  Ptám se k tomu, co jsi psal zde v diskuzi.

Jen tímto, Toníku, dokazuješ, že už nejsi ani schopen samostatného myšlení v oblasti víry.

Už jenom zabředáváš do stále opakovaných frází - typický znak vymytého mozku ....

Oko, ty když někoho potkáš, tak mu taky řekneš "nejsi schopný samostatného smýšlení vymytý mozku"? 

Je toto u tebe normální způsob komunikace, anebo hulvátské urážení?

  A to píšeš jen sám za sebe, jako svědectví z tvého života, viď, Stando. Jen jak převracíš, píšeš tvoje vymyté mozky a neschopnost samostatného myšlení ve druhé osobě.

  Na otázky k tomu, co jsi psal, odpovíš?

Nechovej se jako všetečný Kokoška.

Nejsi u mě vítán!

Udílená rada je totiž potěšením pouze pro toho, co ji uděluje ...

(1xOko)

:-)))))

Nejsem u tebe vítám??

:-)))))))))))))

No to je zase "moudro"'.

:-))))))

 Čoveče Oko, před nedávnem jsem jednomu příteli udělil radu, která ho velmi potěšila a otevřela mu dveře k něčemu po čem dlouho toužil a nemohl to mít.

A jak to nyní do té tvé "jednostranně potěšující definice" napasuješ.

:-))))))))))

Blahoslavenější je dávat než brát..

A stejně je to u tebe zvláštní asociace, že si udílenou radu spojuješ s jednostranným potěšením radila.

A jak to skutečně při udělování rady je? Udělovat rady může a nemusí být potěšující, to záleží na tom zda bude rada přijatá či nikoli. Udělování rady je spíše ošemetná záležitost, jelikož v případě nepřijetí dobře míněné rady se dle životních zkušeností často všechno otočí proti tou kdo dobře radí.

Ju. Tak pro příště..

  Zatím jsi mi o sobě v diskuzi sdělil, že (cituji): 

  A to ti věřím. Na tom nic tak k přemýšlení není, to je přeci tvoje věc, co žiješ.

  Na otázky k tomu, co jsi psal, jsi ale neodpověděl.