Další věc, která nesedí, je konec verše "ale byl s bohatým ve své smrti, protože se nedopustil násilí a v jeho ústech nebylo lsti." Tohle ale dost nesedí a tím už se dostáváme k onomu pacifismu. Ježíš sám osobně se dopustil násilného chování minimálně při vyhánění lidí z chrámu: vyrobil si zbraň (bič) použil jej na lidi i zvířata a poškozoval zde majetek obchodníků. Tohle se pacifismem nazvat nedá ani při hodně velké fantazii.

Dále Ježíš v jedné etapě svého života požaduje, aby jeho přátelé prodali svoje věci osobní potřeby a nakoupili si za to zbraně, konkrétně meče. Jak se nakonec později ukázalo, byly určeny spíše na obranu, ale kde jsou holt zbraně obecně, tam pacifismu pšenka nekvete. Navíc si zde Ježíš protiřeči - když učí, že zlu se nemá odporovat a má se nastavovat druhá tvář a zde nařídí místo nastavování druhé tváře nakoupit zásobu chladnách zbrání. Tohle je poněkud nekonzistetní přístup k věci.

Krom toho se Ježíš nechává slyšet, aby si lidé nemysleli, že on přišel uvést na zem pokoj, že on přinese meč. A také, že to bude on, kdo bude rozvracet rodiny a stavět příbuzné proti sobě ... no, dalo by se zde možná mluvit o jakési symbolice těch slov, ale lze s úspěchem pochybovat, že by to byla symbolika či narativ něčeho pacifistického.

Další věc - Ježíš promlouvá se setníky, ale nikdy jim ani slůvkem nevyčte to, že jsou součástí armády. Nenabáda je k tomu, aby se armádu opustili, protože je něco špatného na tom být vojákem.

Dále - stejně tak lze s úspěchem pochybovat o tom, že Ježíš je někdo, kdo se v životě nedopustil lstivosti. Když po něm šli židé, procházel městem jakoby tajně, aby byl nepoznán. Je to zajisté vzhledem k situaci moudrý pojstoj, ale svým způsobem se jedná o lest na protivníky. Ježíš také lstivé chování vyučoval - to je to nešťastné podobenství o nepoctivém správci, se kterým si dneska nikdo neví rady :)

No a pak třešnička na dortu. Až přijde soudný den - Ježíš přijede na koni jako voják a rozpoutá strašlivý masakr, jaký nebude mít v dějinách planety obdoby. A až bude po všem, bude sedět na trůnu a poslouchat nářek mučených a čichat dým jejich nekonečných muk - no, tohle mám dojem lze jen stěží považovat za nenásilné a pacifistické chování, bereme-li v potaz, že tohle bude stejně tak vrahům, tak i bezúhoným lidem, kteří jen rozumovými prostředky omítli víru v náboženských systém, který Ježíš lidem vnucuje jakožto nutnou podmínku k záchraně vlastní duše.

Pak je tu ještě jeden dosti zvláštní aspekt - Boží trojjedinost, kdy je psáno, že Ježíš byl dávno před Abrahámem a že Ježíš je ten samý co Bůh Otec a Duch svatý. No - ono, zde se výklady jednotlivých denominací liší, ale většinový názor je ten, že Bůh je zkrátka jen jeden a Ježíš je Bůh. To má ovšem docela zajímavé implikace. Když JHWH nařizoval židům, války, vyhlazovaní, loupení, zabíjení dětí a starců a žen, braní lidí do otroctví, braní žen do svazku manželského proti jejich vůli, atd. pak jestliže v té době již byl Ježíš přítomen a Ježíš byl ten samý, co JHWH, pak nezbývá než si přiznat, že toto vlastně nařizoval také i Ježíš. Pokud by tomu tak nebylo, tak je otázka, zda Ježíše nepovažovat za jiného boha, než JHWH, což by docela odporovalo principu monoteismu...

V neposlední řadě je pak třeba zmínit problém predestinace ve vztahu k násilí a pacifismu. Pakliže je chod dějin předurčen a člověk nemá sílu na to, aby mohl sám o sobě měnit Boží vůli a Boží plán,

pak nastává podivný paradox. Bůh, potažmo Ježíš je tak skutečným autorem veškerého nasilí, válek  a stojí zároveň za vynálezy všech zbraní - od dřevěného kyje po vodíkovou bombu. Jsem přesvědčen, že kalvinisté vykládájí Písmo správněni než armianisté, byť se to na první pohled může ve svých důsledcích zdát docela šílené. Ale jestliže je opravdu chod tohoto světa predestinován, lidé sami jsou předem určené nádoby ku slávě a ku zkáze, není zde tak vlastně vůbec prostor pro nenásilnou společnost - jedině že by to Bůh sám predestinoval (což se zjevně neděje).

No a v kontrastu s výše zmíněným najdeme v Novém zákoně mnoho pasáží, kde se Ježíš profiluje jako krystalický pacifista! Na diskuzním serveru Zpovednice.cz je jeden fanatický křesťan, který hlásá, že v souladu s Ježíšovým učením, když tě někdo napadne nebo když ty uvídíš, jak někdo někoho napadne, máš se jen modlit a v klidu promluvit s útočníkem a Bůh ti dopomůže k vítězství. Zdá se, že dotyčný křesťan tomu opravdu věří - tedy nejen tomu, že správný křesťan má být absolutním pacifistou a vždy po první facce nastavovat útočníkovi druhou tvář, ale zároveň věří i tomu, že kdo toto bude praktikovat - tomu Bůh nakonec pomůže a zachrání ho od újmy na zdraví, případně smrti.

Já se velmi obávám, že i v tomto případě, stejně jako i u jiných témat (alkoholismus, rozvody, homosexualita, atp.) si člověk odvodí z Písma to, co je nejbližší jeho naturelu a s úspěchem najde pro svůj postoj dostatek vhodných veršů s tím, že nad jinými verši prostě tak nějak mávne rukou nebo si nějak kreativně pomůže např. posunem významu těchto vešů ku prospěchů svého přesvědčení. Viz. třeba Oko vs výroba a pití vína. Nemá s tím vůbec žádný problém a pak zase znám křesťana, který se po uvěření stal výhradním abstinentem - ani rumovou pralinku si nedá. Obé je prý ve shodě s písmem, ale navzájem si to protiřečí - pokud je dovoleno popíjet víno k obveselení srdce nebo na dobré zažívání, pak nemůže platit to, že biblicky správně je být výhradním abstinentem (myšleno, že jedinou správnou cestou věřícího je striktní abstinence). No a v USA máme příkladem třeba zase křesťanskou rodinu, která má doma v trezoru 10 útočných poloamutomatických pušek na obranu pozemku před zloději a prý je to plně v souladu s Ježíšovým učením :)

Když bych se na to měl podívat já sám osobně (byť jak jsem zmínil - považuji biblického Ježíše za mýtus vystavěný okolo skutečné historické postavy potulného židovského kazatele), vnímal bych to tak, že tento biblický Ježíš byl primárně spíše pacifista. Že vyučoval oplácení zlého dobrem a jeho doktrína byla vícemeně založena na praktikování nenásilí. Dle všeho byl ale ochoten čas od času z těchto mantinelů z nějakých důvodů vybočit a jistou míru násilí buď sám aplikovat nebo alespoň schvalovat. Kapitolu Zjevení pak při tomto hodnocení úmyslně vynechávám a hodnotím jen Ježíšův pozemský život. Vynechávám tak i Ježíšovo časté varováním před peklem, kterým častoval své současníky, byť paradoxně zde Ježíš varoval sám před sebou, neboť nakonec to bude ve výsledku právě on, kdo bude strůjcem hrůzné bezprecedentní násilné ohnivé pomsty na nevyvolených.


L.D.